TVD Nový příběh – 4.Úplněk

Neděle 6 hodin ráno

Mrkla jsem na hodinky.Pane jo.Už je neděle?Vyspala jsem se tak,že mi bylo fajn.Dole jsme si namazala rohlík s medem.Byla jsem hladová,ale nic se mi dělat nechtělo.Kolem osmé jsem si napustila vanu a naložila se do ní.Relax. Přesně tohle jsem potřebovala.Umyla jsem si hlavu a udělala všechno ostatní.A Asi po dvou hodinách jsem chtěla  vylézt.Ach ne.Zapomněla jsem ručník v pokoji.No nebudu riskovat,že tam někdo bude.“Eleno“ zakřičela jsem .Musela to slyšet,jinak by musela být hluchá.Místo ní se objevil Stefan za dveřmi.“Stalo se něco?Co potřebuješ?“ „Zapomněla jsem si v pokoji ručník.Mohl bys mi ho sem hodit.Neboj mám tu hodně pěny!“ „Tady máš “ „Díky“ „Za nic“ a zmizel.Oblékla jsem si něco pohodlného – tričko s dlouhým rukávem a tepláky.Rozčesávala si vlasy.“Ahoj Mer.“ „Ahoj Eleno pojď dovnitř“ Taky konečně vypadala normálně.Sedla jsem si na postel.Elena  mě následovala.“Tak co?Jak je? “ „Jo líp.Až na to ,že si nic moc nepamatuju“ „No já taky ne.Ani od Stefana jsem si to radši nechtěla nechat vylíčit.Ale pamatuju si ,jak jsem zvracela.“ „Jo to já taky.Kde je vůbec Stefan?“ „Šel na lov,potom prý půjde omrknout ostatní.No a Damona jsem od včerejška neviděli.“ „Aha“ „Tak co budeme dělat?“ „Co si pustit nějaký film“ navrhla jsem.“Dobře“ Elena přinesla notebook.Vybrali jsme film Variete.
Po půlce filmu

 

„Já mám hlad“ můj kručící žaludek se vyžadoval jídla.Bylo už asi jedenáct.“Já taky.Tak jdeme něco udělat ,pojď“ Sešli jsem do kuchyně.Lednička byla plná.“Co brambory s masem zapékané se smetanou?“ vnukla jsem ,když jsem zahlédla nakládané maso.“To zní skvěle.“ usmála se Elena. Připravili jsem to a hodili do trouby.Potom jsem běželi zpět k filmu.Po něm „Už by to mělo být“ a taky,že bylo, vonělo to úžasně.Snědli jsme s Elenou půlku pekáče a druhou dali zpátky do trouby.V obýváku u televize jsem se snažili dávat do hromady ,co jsme asi včera dělali.Na moc jsme nepřišli.No, a asi tak po hodině a půl nás vyrušilo klepání na dveře.Rozeběhli jsem se obě ke dveřím .Elena otevřela „Ahoj holky.Tak co jak je?“ byla to Caroline.“Jo v poho „odpověděla jsem jí.
Přišla i Bonnie s Annou se optat,jak to s námi vypadá.No, a po celodenním poflakování se s Elenou,Caroline,Bonnie a Annou,které skončilo asi v osm hodin večer,jsem se šla osprchovat a spát.Zachumlala jsem se do peřin s úmyslem usnout.“Co ,zase spíš?“ „No víš, já na rozdíl do tebe mám zítra školu.To je taková ta věc,která zařídí ,abych nebyla blbá jak ty.“ „Auč.A jak vůbec můžeš vědět,že jsem blbej?“ zeptal se Damon.“Jenom úsudek.“ „Já jsem mnohonásobně chytřejší než ty Meredith Mowatová.“ „Když to říkáš“ . Zamračil se a odešel.Jo výhra!
Ve škole.
„Ahoj všichni“pozdravila jsem svou partu.Všichni ,už vypadali normálně,po tom pátku ,aspoň něco. “ Hej všichni v sobotu je úplněk,takže moc nevycházejte.Sice já budu zavřený ,ale nejsem jediný vlkodlak“ poručil nám Tyler. Wau.Ráda bych viděla živého vlkodlaka.Mohla bych se zeptat Caroline jestli bych ho mohla jít hlídat s ní. „Caroline?Můžu se tě na něco zeptat?“ „Klidně“ rozhlédla jsme se kolem,aby nás neslyšely cizí uši.“Co děláš ,když se Tyler ehm přeměňuje?“ „No většinou jsme ho hlídala,aby se nedostal ven,ale teď už se umí perfektně ovládat. Minulý úplněk mě dokonce poznal.“ rozzářila se radostně Caroline.“No víš já nikdy vlkodlaka neviděla.No víš jak to myslím.Myslíš,že bych mohla v sobotu být s vámi?“ Caroline se na mě nechápavě podívala,pak jí to nejspíš došlo a udělala ten svůj nevinný obličejíček „Já ti nevím.Je to moc nebezpečně.Radši ne.“ „Prosím.Sama si říkala ,že už to docela ovládá.“ “ Ano docela,ale i tak .Je to nebezpečné.“ „No tak Car,jenom na chvíli ,pak bys mě hodila domů.“ přesvědčovala jsem jí asi pět minut.“Zeptej se Tylera!“ Jou.Po hodině jsme si tedy odchytla Tylera.“Tylere“ „Já vím na, co se chceš zeptat.Caroline mi to psala.“ „No a co říkáš.“ „Nebudeme to riskovat.“ „Ale bylo by to fakt jenom na chvilku “ „No chvilku a já ti můžu s klidem ukousnout hlavu.“ nasadila jsem teda svůj smutný obličej.“Ne.Mer promiň.Mohlo by se ti něco stát.To prostě v sázku nikdo z nás nedá.Navíc musíme s Car koupit ještě novou bránu.Ta stará na Locwoodovským pozemku je na nic.“ Locwoodovským pozemku? Tak tam se zavírá při úplňku. „Hmm..Tak nic.“ „Ale,přece nebudeš trucovat.Musím do třídy.Měj se.“
Po škole s Elenou
„Nebudeme na Stefana čekat má ještě jednu hodinu“ informovala mě Elena.“Eleno,viděla si někdy Tylera jako vlkodlaka?“ „Myslím že ne.Proč?“ „Já bych chtěla vidět ,jak se chová a tak.“ „Moc nebezpečný.Radši na to zapomeň.“ Zapomenout? To nejde celý týden jsem přemýšlela o tom ,jak se asi může chovat,a nejspíš vypadá jako normální vlk.I když já nevím.Týden utekl jako voda.V sobotu ráno jsem se probudila.Doma nikdo nebyl.Stefan je o víkendu s Elenou a Damona jsem od neděle neviděla.Chvíli jsem dělala něco do školy,potom jsem zapnula televizi.To už bylo asi pět.Proč bych tu měla sedět?Neřekli mi,že tam nesmím jít sama.Řekli,že mě tam nevezmou.Oblékla jsme se,vzala baterku.A v šest vyrazila k Lokwoodovým pozemkům.
Mezitím Damon
Damon vešel dovnitř.Nikdo nikde.Kde můžou všichni být?Zaskočil za Stefanem a Elenou.“ Čau“ otevřela mu Elena „Kde je Meredith?“ „Ona není doma?“ „Ne ani s Annou ani s Bonnie s nikým.Tak jsem myslel,že vám kření“ „Ne to by neudělala.“ „Co?“ „Ale nic. Jsi si jistý,že nešla třeba nakupovat nebo tak něco?“ „Jo jsem ,protože všechny věci má doma“ „Ach ne sedla si na pohovku Elena“Kolik je hodin?“ „Za chvíli bude sedm.“ oznámil jí Damon.“Proč?“ teď se přidal i Stefan .“No říkala,že by chtěla vidět vlkodlaka.“líčila jim Elena. „Ta holka se zbláznila“ zamračil se Stefan.“Jdeme“ „A co já?“ namítla Elena.“Ty zůstaň tady“ políbil jí Stefan na čelo.
Meredith
Schovávala jsme se za keři a stromi .Našlapovala jsem tak,že jsem to neslyšela.Snad mě nikdo nenajde.Už bylo šero.Slyšela jsem hlasy .Otočila jsem se.Jej Stefan a Damon.Co oni tu k skruci chtějí.“Meredith ?“ No jasně Elena. Nehybně jsem stála za kmenem stromu.Když se konečně ztratí z dohledu jdu dál“.Sakra,“Zakopla jsem a nejspíš se bouchnula pěkně do hlavy.Raději chvilku zůstanu ležet.Aby se mi nezatočila hlava.Jo je to v pohodě otřes mozku nejspíš nemám a bude z toho jenom boule.“Ty ses snad zbláznila?“ zvedal mě ze země Stefan.“Víš co všechno se mohlo stát?“ „Kdybyste nepřišli ,nic by se nestalo“ podívala jsem se na ty dva.
„Naštvaní mě odnesli do auta mířející přímo do penzionu.Stefan volal Eleně.V penzoinu byl Stefan chvíli jako můj ocásek.“Nemusíš mě hlídat.“ „Ale ano musím.Můžeš si vybrat- já nebo Damon,ale dokud úplněk nezmizí budeme tě mít na očích.“ „Vždyť se nic nestalo.Nejsem malá.“ „Evidentně jo“ umlčel mě Damon.“To je dobrý Stefe já jí ohlídám ,můžeš jít klidně za Elenou a pokračovat tam kde ste skončili.“ Stefan zmizel a místo něj mi teda dělal ocásek Damon.Koukali jsem na televizi na nějaký film.Mě to teda nebavilo.Sebrala jsem se a chtěla jít do postele.“Hej kam si myslíš ,že jdeš?“ „Spát“ předběhl mě po schodech a já na něj zírala.“Deš spát?No tak já ti jdu předčíst pohádku na dobrou noc“ usmál se na mě tím svým úsměvem.“Grr“Naštvaná jsem si sedla zpátky na pohovku.Snažila jsem se neusnout,ale to se mi bohužel nepodařilo.Ráno jsem se probudila ve své posteli.Protahovala jsem se.No a hádejte kdo mi zkazil ráno?“Čau asi před šesti hodinami si byla propuštěna z vězení.“ „Fakt?Já myslela,že jsem v něm pořád ,když jsem tady s tebou.“ „No já se aspoň umím chovat zodpovědně.“ „Ty a zodpovědnost?Našel sis to slovo vůbec ve slovníku?“ „Haha.Jo a jen tak pro zajímavost na hlavě ti leze spiderman.“ plácl a ďábelsky se usmál.Co to mele.Šáhla jsem si pohotově na hlavu.“ÁÁÁ..fuj fuj sundej to!Sundej to!“Nesnáším pavouky.On to dělá naschvál.Shodila jsem ho na zem a pořád křičela.Damon se mi samo sebou smál,až se za břicho popadal.Stefan vtrhl do pokoje „Co je to tady?“ Když uviděl pavouka pousmál se „Damone prosím tě,vyhoď ho z okna“ poprosil ho Stefan. Damon vzal pavoučka,teda pavouka do dlaní „Tak pojď Alberto,nikdo tu o nás nestojí“ při tom našpulil rty na důkaz zklamání.Stefan mě přejel pohledem.“Pořád se na mě zlobíš?“zastavila jsem ho při odchodu. „Jo Meredith trochu se pořád zlobím.Víš co se ti mohlo stát?“ „Jo ale nestalo “ „Každopádně si zvykej na hlídání“ Úžasné.Musela jsem sklopit zrak ,jelikož jsem se zastyděla.Potom už tam Stefan nebyl.V pátek měla Caroline svátek,tak jsem jí ve škole popřála.Nebyla na mě už tolik naštvaná.Tyler se semnou nebavil jenom v pondělí.No po-té se vše vrátilo zpět do starých kolejí.Uběhli asi další dva týdny.Byl říjen.Letos pořádně chladný.V neděli mi pěkně teklo z nosu.S Elenou jsem byli nakoupit.Zprávy hlásily pořádné mrazy.Skvělé.Ve škole jsme měli fůru písemek,takže jsem se celý týden,jenom učila.Víkend jsem strávila v práci,protože mě tam šéf potřeboval.Alespoň už ze mě udělal barmanku.Moc jsem se neoblíkala jak jsem byla zvyklá na docela teplé počasí a z toho zmatku jsem zapomněla na předpovědi.Z práce jsem šla zase dřív ,pěšky pěkně pršelo.Nechtěla jsem nikoho otravovat.Promokla jsem na kost.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich