Fanfiction povídka: 1.díl

Každý pátek nás čeká nejenom filmový tip, ale jak jsme slíbili, tak i povídky od vás fanoušků. První povídku pro vás napsala Althea. Udělá radost, když jí její dílo okomentujete.

Pokud píšete povídky i vy a chtěli byste, abychom je zde zveřejnili, tak se mi ozvěte na email: vampire-diaries@tym.cz

Přejeme příjemnou zábavu s první dílem této povídky.

Povídka se odehrává po skončení celé záležitosti s Klausem. Týmu z Mystic Falls se podařilo ho porazit a nikdo přitom nepřišel k úrazu. Klausovo ovlivnění zmizelo a Stefan je zpět takový jaký byl, ale on a Elena se ze všeho teprve vzpamatovávají a jejich vztah-nevztah se v tomto okamžiku pohybuje na bodu mrazu.Oproti tomu vztah Eleny a Damona je zhruba ve stejné situaci jako nyní v seriálu. Tolik pár slov úvodem :-)

1.

„Eleno? Ty mě vůbec neposloucháš!“ Carolinin hlas vytrhl Elenu z nepříliš veselých myšlenek o její současné situaci, ale přesto to kamarádce neměla za zlé. Caroline měla totiž pravdu. Neposlouchala ji a neposlouchala ani Bonnie.

Konečně se jim jí podařilo vytáhnout do Grillu na malou dámskou jízdu a ona místo toho, aby se jim věnovala, myslí na Stefana. Okamžitě se zastyděla a pokusila se usmát.

„Promiň,“ vypadlo z ní roztržitě, ale Caroline se tvářila spíš chápavě, než dotčeně. Věděla, že toho všeho teď bylo na Elenu moc. Ale právě proto se s Bonnie snažily jí nějak rozptýlit! Jenže když už jim v tom nepomáhaly ani její oblíbené nealko-koktejly, ani dívčí rozhovory, bylo to s ní nejspíš opravdu zlé…

„To nic, právě jsme řešili tu jarní školní slavnost.“ Uvedla jí Bonnie rychle do obrazu a Elena povytáhla obočí. „Ale ta je přeci až za dva měsíce?“ Nějak nechápala, proč se o ní baví zrovna teď.

„Ano, ale já mám už teď jako organizátorka práce nad hlavu.“ Odvětila trochu dotčeně Caroline. Vždycky jí vadilo, když ostatní její organizátorskou činost podceňovali!

„Ovšem, promiň.“ Omluvila se znovu Elena, ale to poslední na co měla teď náladu bylo řešit nějakou hloupou slavnost. Najednou se cítila nějak unavená.

„Myslím, že už půjdu…“ Řekla co nejsmířlivěji, ale Bonnie a Caroline k ní přesto zvedly překvapené pohledy. „Už? Vždyť je teprve devět?“ Pokusila se jí to rozmluvit Bonnie, ale Elena už byla rozhodnutá.

Chtěla být sama. Tak moc se na tuhle akci s kamarádkami těšila, ale najednou by byla nejradši někde úplně jinde. Jako by jí odsud něco hnalo pryč…

Nedokázala vysvětlit co, ale měla pocit, že by odsud měla co nejdřív odejít… Zvláštní.

„Já vím, ale jsem unavená. V noci jsem špatně spala.“ Vysvětlovala Elena a vstala od stolu. Vlastně to ani nebyla lež. Opravdu dnes v noci špatně spala a navíc jí pronásledovaly nepříjmené noční můry, které si ráno nebyla schopná vybavit. Nejspíš následky nedávných stresů…

„Dobrá, ale jeď opatrně, před chvílí hlásili ve zprávách námrazu.“ Povzdechla si Bonnie, když viděla, že Elenu nepřesvědčí a ta krátce přikývla. Pak se na obě kamarádky usmála a otočila se k odchodu. Už byla skoro ve dveřích, když jí ale něco zastavilo… Nedokázala přesně říct co to bylo, spíš jen takové zvláštní, nepopsatelné nutkání se ještě jednou ohlédnout. Naposled…

Neuměla ten pocit vysvětlit ale nedokázala se mu ubránit.

Obrátila se a aniž by věděl proč, při pohledu na Bonnie a Caroline, sklánějící se nad Carolininým zápisníkem jí bodlo usrdce. Jako by je už takhle nikdy neměla vidět… Napadlo ji, ale honem tu myšlenky zaplašila. Jsou to jen nervy! V posledních týdnech se pořád jen obávala o něčí život, takže je pochopitelné, že se teď takhle cítí… Bonnie a Caroline budou v pořádku! Určitě!

Sebrala veškerou sílu, kterou měla, aby od kamarádek dokázala odtrhnout pohled a vyšla z Grillu. Její auto stálo u krajnice přesně tam, kde ho nechala a ona s úlevou vklouzla za volant.

Bylo příjemné být sama a nemuset nic předstírat. Opravdu jí dneska bylo mizerně!

Spokojeně vychutnávala ticho lednového večera, když ho ale náhle přerušilo pípnutí jejího mobilního telefonu ohlašující příchozí zprávu. Elena po něm automaticky sáhla ale pak si povzdechla. Informace o odesilateli ji totiž příliš nepotěšila. Neměla chuť se Stefanem mluvit, natož si s ním psát! Ale nakonec zvědaovost zvítězila. Copak jí asi chce? Předevčírem se nerozešli zrovna v dobrém. Sice se nehádali, ale přesto mezi nimi vládlo napjetí. A Elena se přitom tak moc snažila ho pochopit a tu cestu zpět z jeho ripperského období mu nekomplikovat. No, nešlo to moc hladce…

Ale obsah zprávy nebyl nijak hrozný, spíš naopak:

Mohli bychom se zítra ráno sejít v Grillu? Zvu tě na snídani. Musíme si promluvit. Stefan“

Stálo v ní a Elena věděla, že by nejspíš měla odmítnout a dát tomu čas, jak jí všichni radili, ale nakonec to nedokázala.

„OK. V osm u Grillu. Těším se.“

Odeslala odpověď a chtěla mobil odložit, ale pak si to rozmyslela. Už zase měla takové zvláštní neodbytné nutkání něco udělat! Co to s ní kruci je! Ale nemohla si pomoct!

Po paměti nacvakala telefonní číslo a zvedla přístroj k uchu. Zazvonilo to jen jednou.

„Ano?“ Ozval se na druhé straně Damonův hlas a Elenu až překvapilo, jak moc jí potěšilo, že ho slyší.

„Ahoj, to jsem já.“ Řekla tiše a najednou nevěděla jak dál.

„Děje se něco?“ Damon nebyl zvyklý aby mu volala jen tak, takže jeho hlas zněl okamžitě ostražitě.

„Ne. Nic.“ Uklidňovala ho honem Elena a přemýšlela co by měla říct. Volám ti proto, že jsem si nemohla pomoct? No, to asi ne…

„Aha, a proč mi tedy voláš?“ Damon vždycky věděl na co se nemá zeptat!

„Já… Jen tak. Právě jsem utekla z dámské jízdy, tak mě napadlo…“ Co jí mělo napadnout jí najednou nějak nenapadalo.Kruci!

„Tak tě napadlo že bys mi mohla zavolat a říct mi, že se nic neděje? No, to je od tebe milé.“ Úplně viděla jak se u toho usmívá, zmetek!

„Ne, jen jsem chtěla vědět jak je na tom Stefan.“ Napadlo Elenu konečně něco uvěřitelného. Když jí Damon naštval, dokázala vždycky něco vymyslet.

„Pořád stejně. Sedí u sebe v pokoji a je s ním neuvěřitelná nuda. Ale alespoň mi po baráku netrousí vysáté mrtvoly, takže tu nudu beru jako nutné zlo v rámci ochrany perských koberců.“

Z hlasu mu čišela ironie, ale Elena moc dobře věděla, že i on je rád, že se z toho Stefan dostal.

„Dobře, zavoláš mi kdyby se něco změnilo.“ Požádala ho a jeho nemístné vtipkování nechala bez povšimnutí.

„Jistě… Hele, jsi v pořádku?“ Damonův hlas najednou zvážněl. Nejspíš si nemohl nevšimnout napjetí v Elenině hlase. A ona navíc ani nevěděla proč je nervózní! Zatracené nervy!

„Je mi fajn, jsem jen unavená.“ Odvětila možná až moc rychle a rozhodla se hovor co nejdřív ukončit. Ale ten podivný pocit tu byl znovu! Jako by jí něco hluboko v hlavě našeptávalo, že by měla Damonovi ještě něco říct… Ale co? Možná i věděla, ale to nemohla!

„Dobře, tak jeď domů a odpočiň si, já na něj dám pozor.“ Vycítila že Damon se chystá zavěsit a ona tomu podivnému pocitu nedokázala odolat.

„Počkej“ Vyhrkla málem proti své vůli a honem přemýšlela co má ještě říct.

„Ano?“ Damon zněl dost překvapeně.

„Jsem ráda, že… Že tu pro Stefana jsi. A pro mě…“ Vypravila ze sebe tiše a byl to dokonalý kompromis mezi tím, co její podvědomí chtělo aby řekla a co říct dokázala. A i to evidentně stačilo aby Damona vykolejila, protože chvíli bylo ve sluchátku ticho a ona už se začínala bát jestli se hovor nepřerušil, ale pak se přeci jen odpovědi dočkala.

„Kdykoliv.“ Odvětil Damon trochu nepřítomně a ona se musela pro sebe usmát. Naprosto přesně si dokázala představit, jak se teď tváří.

„Dobře. Dobrou noc.“ Dodala ještě a to zvláštní nutkání zmizelo.

„Dobrou noc.“ Damonův hlas zněl pořád ještě nepřítomně, ale víc už se nedozvěděla. Ozvalo se cvaknutí a hovor byl ukončen. Elena tak mohla mobil konečně odložit a nastartovat.

Najednou netoužila po ničem jiném, než být doma a moct zalézt do postele…

Šlápla na plyn a automaticky vyrazila směrem ke Gilbertovic domu…

Jenže tam už nikdy nedojela…

Bonnie měla s tou námrazou totiž pravdu…

Ale řidič dodávky na vedlejší silnici tu zprávu v rádiu nejspíš neslyšel. Kdyby jí slyšel, možná by si přezul sjeté letní pneumatiky, nebo by možná nejel tak rychle…

Každopádně by nejspíš dokázal dobrzdit na červenou a zabránit tak boční srážce s Eleniným vozem…

Ale on ty zprávy bohužel neslyšel…

Líbí se vám tato povídka?

View Results

Loading ... Loading ...


16 reakce na Fanfiction povídka: 1.díl

  1. Anny26 napsal:

    tak teď sem to nepochopila? elena umřela? ..nebo jak? ..a tahle povídka má jenom jeden díl nebo je to na pokračování? ..na pokračování by to bylo lepší..ale jinak dobré :) )

  2. Althea napsal:

    Díky za uveřejnění :-) . A ano, bude to na pokračování. Tohle je teprve první kapitola :-)

  3. Kate napsal:

    Musím říct, že se mi tato povídka líbí :) .. Většinou, když čtu nějaké jiné povídky na netu, tak nejsou moc dobré ale tato je. Doufám, že další kapitoly tu budou brzo :D

  4. Mikeš napsal:

    Tohle je tedy dost dobrej rozjezd!! Buď bude z Eleny upír nebo mrtvola, a to ve fázi, kdy se Stefan teprve dává dohromady… chápu to dobře? Sem s dalším dílem!!

  5. VeroniqueGi napsal:

    Je to fakt super! Těším se na další díl! ;) ….nutné zlo v zájme ochrany perských koberců :D DD to mě fakt pobavilo!

  6. Týna napsal:

    je to dobrý…a zrovna teď sem na sebe děsně naštvaná protože první co mě napadlo bylo že kdyby Elena umřela až zas tak bych netrpěla, asi kvůli Damonovi, nechci aby se musel dívat na to jak je Elena se Stefanem :( je mi ho líto :) no nic…těším se na pokračování :)

  7. Léňa napsal:

    No, tak to bylo… ze začátku zajímavé a vtipné :) Ale jestli Elena umřela, tak to bude takové – divné! To by se přece nemohlo stát, vůbec si neumím představit tento příběh – kde se bratři Stefan a Damon přou o Elenu – bez Eleny… :/ A navíc, Stefan by se z toho totálně sesypal… :/ Ale každopádně jsem zvědavá na příští díl… :)

  8. P. napsal:

    Fakt dobrej začátek musím říct :) máš pro to talent.. Těším se na pokračování.. aspoň tak vyplním to čekání na další díly :D Jen tak dál! :)

  9. Althea napsal:

    Díky moc za reakce :-) .

  10. DamoniS napsal:

    Dokonalé!:) Opravdu úúžasná povídka, klobouk dolů.. :) ) Nejvíc se mi líbil rozohovor mezi Damonem a Elenou.. :) Moc se těším na pokračování. ;)

  11. Kuře90 napsal:

    Althea: je to bezvadné :) .Mohla bys napsat něco peprnějšího o Eleně a Damonovi, protože je mi jasné, že v seriálu se toho nedočkáme. Určitě se Elena vrátí ke Stefanovi a chudák Damon zatlačí slzu.
    Píšeš dobře. Pěkně si to člověk představuje :) Těším se na pokračování.

  12. Kelush napsal:

    Většina povídek je příběh ve kterém ještě žije Anna a Vicki ale tato je přítomná kde Elena něco cítí k Damonovi tahle se mi líbí mnohem víc, těším se na pokračování :)

  13. Mickey napsal:

    Já tě také musím pochválit,povídka se mi moc líbí, rozhodně mě přesvědčila ,abych si přečetla i další díl.A ten určitě bude ještě lepší než tento. :-)

  14. lily napsal:

    wooow dost dobrý =D úplně mě ten konec vykolejil =D většinou bývají ty příběhy takový stejný že předem víš jak to dopadne ae tohle je drsný =)

  15. Veruu napsal:

    Moc hezká povídka, opravdu jedna z nejlepších kdekoli na netu, i když bych měla pár připomínek – neber to tak moc jako vytýkání, ale spíš jako radu /taky ráda a hodně píšu :) ../.

    Myslím, že ten konec mohl být napsán i dramatičtěji. Od „Jenže tam už nikdy nedojela.“ mi to přijde takový moc hrubý, spíš jako když si sama pro sebe píšeš nápad na zápletku. Nezní to moc jako finální verze. Tři tečky se hodí spíš na úplný závěr (poslední větu) celé povídky, když je použiješ tolikrát, ztrácí to na funkčnosti. I slova jako „totiž“ a „každopádně“ mi nepřijdou v tomto místě moc vhodné, jsou moc vysvětlující, což dost zásadně ubírá na dramatičnosti. A to je škoda! Já bych radši zakončila větou: „Jenže tam už nikdy nedojela…“ a zbytek nechala až na další díl. To je přesně ten typ poslední věty, při který zamrazí na zádech a už to tam nechce nic dalšího. A v dalším dílu bych začala přesně tak, jak jsi začala ty (tzn. že se probudí, slyší rozhovor doktorů a neví, co se děje) a fakt, že do ní narazil řidič kamionu bych nechala až na později, když se třeba bude zajímat, co se stalo. Neříkej hned všechno, nech to trošku na čtenářově představivosti, vysvětluj až později :) .

    Je to jenom můj názor, ale myslím, že vím o čem mluvím :D ..

    P.S.: Povídka se mi ale stejně líbí a tak dávám VOTE! Opravdu dobrá práce ;)

  16. Nikka napsal:

    Moc krásné, jen tak dál :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde