Fanfiction povídka: 10.díl

Máme pro vás připravené pokračování příběhu, který pro vás napsala Althea. Upozorňujeme jen, že tento díl je trochu peprnější než předešlé.

Předešlé díly:

 10. (Varován! 18+)

Oheň v krbu měkce osvětloval místnost v přízemí penzionu a plameny kolem sebe v krátkých intervalech vrhaly temné stíny. Ale dvojice, líbající se na nedaleké pohovce, si jich nevšímala. Momentálně se věnovali jen jeden druhému a vychutnávali si dlouho odpírané doteky a objetí.
Elena se tiskla k Damonovi pořád naléhavěji a naléhavěji a její polibky rovnoměrně nabíraly na intenzitě. Damon s ní zatím statečně držel tempo, ale přitom ho prudkost, s jakou se na něj vrhla, mírně znepokojovala.


A možná i víc než to. Políbila ho tak nečekaně a bez jakéhokoliv varování, takže se samozřejmě dalo pochopit, že jeho první reakcí byl souhlas a nadšení, ale čím déle se líbali, tím víc mu jeho podvědomí našeptávalo, že by to možná dělat neměli. Sice si před pár vteřinami přísahal, že jim tuhle chvíli nikdo a nic nepokazí, ale teď to vypadalo, že jí nakonec pokazí on sám! Ne, že by si Elenu ve svém náručí neužíval. Bylo to přeci tak krásné a dokonalé a… Špatné!
Přesto, že si vytrvale nalhával, že je Elena v pořádku, nebyla! Nebyla to tak docela ona a pokud se to časem napraví (a on si vůbec nepřipouštěl, že by k tomu nemělo dojít) neměl nejmenší tušení, jak se bude na to, co teď spolu dělali, dívat! Opravdu je teď dost sama sebou, aby si byla plně vědoma toho, že se s ním líbá? Co když není? Co když mu to pak vyčte! Nechtěl to mezi nimi zase zkazit! Už tolikrát se mu to nechtěně podařilo a on měl pocit, že další přímé odmítnutí a následný chlad z její strany by už asi nepřežil! A co kdyby se Elena zítra probudila zase taková jaká bývala a zjistila že se spolu vyspali! Ne! K tomu nesmělo dojít! Nesměl využít situace! Bylo mu jasné, že ten sobecký zmetek, kterým ještě poměrně nedávno byl, by to klidně udělal, ale on se přece změnil! Změnil se kvůli ní a kvůli ní se teď taky ovládne a pustí jí! Okamžitě! No… Dobře, tak za třicet vteřin! Nebo… Možná by stačilo za minutu, nebo dvě… Ne! Pustí jí hned! No tak!
Silou vůle se donutil sundat ruce z jejího pasu a jemně jí od sebe odstrčit. „Počkej…“ Vydechl odhodlaně a Elena na něj překvapeně pohlédla. V jejích očích, jako by se na okamžik mihlo rozhořčení z odmítnutí, ale pak to zdání zmizelo a ona jen pozvedla obočí.
„Co se děje?“ Zašeptala a něžně mu odhrnula vlasy z čela. Damon se zatím topil v jejích oříškově hnědých očích a malátně se pokoušel vybavit si, proč vlastně museli přestat. Jenže pak mu to došlo a zhluboka se nadechl. „Tohle nemůžeme, Eleno! Není to správné!“ Paráda! Znělo to jako z nějakého laciného viktoriánského románu!
„Proč?“ zeptala se nechápavě a znovu se k němu přitiskla. Ale Damon šikovně uhnul před jejími rty a nechal je neškodně sklouznout po své rozpálené tváři. No, neškodně… I tenhle malý, nenápadný dotek ho ve skutečnosti přiváděl do varu, ale nesměl se tomu poddat! „Protože jsi ještě pořád zmatená a šokovaná z toho, že jsi zpátky! A já toho nechci zneužívat!“ Zamumlal a nezmohl se ani na nějakou smysluplnou lež! Jak by taky mohl, když mu jedna část jeho mysli právě nevybíravě spílala, že kazí tu nejkrásnější chvíli, která ho mohla potkat! Ale Elena jen naklonila hlavu na stranu a v očích se jí znovu objevila ta podivná, mrazivá touha, která se mu zrovna příliš nezamlouvala. „Ale já se necítím ani trochu zmatená, nebo šokovaná…“ Zavrněla smyslně a tentokrát před jejími chladnými rty uhnout nestihl. Prudce ho znovu políbila a on jen odevzdaně pootevřel ústa a nechal jí, ať si s ním dělá co chce. Ale polibek jí neopětoval. Když jí nemůže přesvědčit slovy, možná to dokáže svou pasivitou! Jen tedy aby si jí zachoval! Nic na světě si totiž momentálně nepřál víc, než splnit každičké její přání. Ale nesměl! Proto si obrnil mysl a nehybně čekal, až Elenu takovýhle polibek přestane bavit. Trvalo to celkem dlouho, jako by věděla, že když vydrží, možná ho zlomí, ale nakonec se od něj přeci jen odtáhla a v očích se jí objevila výčitka.
„Co se děje? Říkal jsi přeci, že mě miluješ a už vždycky budeš! Tak co se změnilo?“ Zasténala plačtivě a Damonovo sebeovládání zakolísalo. Nechtěl, aby byla smutná! A už vůbec nechtěl, aby se z toho, co se dělo obviňovala! „Nic se nezměnilo! Miluju tě! Jen nechci, abys mě ty zítra ráno nenáviděla!“ Odvětil tak rozhodně jak jen dokázal, ale pak si všiml že Elena pláče. Po tvářích jí z ničeho nic začaly stékat tiché, chladné slzy a on musel zatnout zuby, aby se k ní nevrhl a neporušil tak všechno, co si slíbil. „Lžeš!“ Vzlykla prudce a on si uvědomil, že už zase má v očích vztek. „Ne, nelžu…“ Zkusil to chabě, ale ona ho přerušila. „Lžeš! Kdybys mě miloval, bylo by ti to fuk! Přiznej se, že je ti prostě nepříjemné líbat se s něčím takovým, jako jsem já!“ Hlas jí přeskakoval potlačovanou zlobou i zoufalstvím a Damon na ní jen vykulil oči. Proboha, co jí to zase napadlo! O tohle tu přeci vůbec nešlo! Bylo mu úplně jedno, že její pokožka studí jako led a že její srdce netluče! No, dobrá asi mu to úplně jedno nebylo a popravdě se mu celkem stýskalo po jejích horkých, sametových rtech, které mu jen jednou jedinkrát dobrovolně přitiskla na ústa a to ještě k tomu ve chvíli, kdy už byl málem po smrti, ale o to tu teď vůbec nešlo! Vůbec mu nepřišlo na mysl, že by si to mohla takhle vykládat! „To není pravda, Eleno! Miluju tě a je mi jedno jaká jsi, nebo nejsi! Když na to přijde, tak já taky tak docela nepatřím mezi živé, takže si navzájem nemáme až tak moc co vyčítat!“ Snažil se mluvit jasně a rozhodně, ale ona pořád jen vrtěla hlavou a plakala. Vztek jí samozřejmě opět během několika vteřin přešel, ale jemu k totálnímu podkopání sebeovládání její zoufalství zcela stačilo.
„Miluju tě…“ Zkusil to ještě jednou slovně, ale když to nezabralo, udělal něco, co dělat neměl. Jemně jí ovinul paže kolem pasu a přitáhl jí k sobě. Chtěl jí jen letmo políbit, aby zapomněla na ten nesmysl, který tvrdila, ale ona mu jeho plán snadno zhatila. Dotek jejich rtů se záhy změnil z něžné pusy ve vášnivý francozský polibek a když se pak jejich ústa na okamžik rozpojila a ona mu do ucha poprvé v životě zašeptala ta dvě sladká slůvka „Miluju tě“, byl konec! Jeho sebeovládání se zhroutilo jako domeček z karet a on jí bez rozmyslu stáhl z pohovky na podlahu.
Tam jí něžně položil do vyšívaných polštářů před krbem a několika prudkými polibky jí okamžitě vyhnal z hlavy jakékoliv pochyby o tom, že by právě neprožíval tu nejkrásnější chvíli své pozemské existence. Najednou už nic jiného nemělo význam. Jeho podvědomí mu sice stále neúnavně hlásilo, že by toho měli okamžitě nechat, ale on už ho neposlouchal. Nemohl by ho poslechnout ani kdyby chtěl! Elena si toho zažila už dost a on rozhodně nechtěl, aby byla znovu smutná a zklamaná!
Opatrně sklouzl rty z jejích úst na tvář a na krk a matně si uvědomoval, jak zvláštní je líbat jí přesně tam, kde by měla těsně pod kůží bouřit krev a přitom neslyšet vůbec nic. Ale na takové věci by neměl myslet! Měl by myslet jen na ni a na sebe a na to, že se mu konečně splnil sen a ona teď byla na pár prchavých okamžiků jen jeho! Raději se tedy vrátil k jejím chladným rtům a ona mu polibky nadšeně oplácela. V zápětí se ale ukázalo, že by nejspíš chtěla i víc než to a Damon ucítil, jak její prsty zaútočily na knoflíčky jeho košile. Znovu silou vůle umlčel protestující podvědomí a nechal jí, aby ho pomalu svlékala. Konečně se jí podařilo probojovat se skrz košili a její chladná dlaň spočinula přímo na jeho nahé hrudi. Nebylo to zrovna příjemné a on se i přes značnou snahu nedokázal ubránit nepatrnému zachvění. Ale okamžitě se za to zastyděl. Nemohla za to!
A alespoň si vyzkouší jaké to je, milovat se s někým kdo má mnohem nižší teplotu než on sám.
Až dodnes to bylo vždycky naopak. Příště by ale možná nebylo od věci přesunout milostnou předehru třeba pod horkou sprchu! Napadlo ho a alespoň přitáhl Elenu trochu blíž ke krbu.
Ta si toho však ani nevšimla. Momentálně byla plně zaměstnaná svlékáním jeho košile a když konečně hedvábný svršek skončil odhozený na podlaze lehce přitáhla jeho ruku k sobě a výmluvně jí nechala spočinout na uzlu své zavinovací sukně. Damon snadno pochopil, co mu tím nazančuje a zručně ho rozvázal. V zápětí sukně následovala košili a Elena přesunula svůj zájem k pásku na jeho džínách. Zatímco svědomitě pokračovala ve svlékání jeho i sebe, Damon pokračoval v polibcích a důsledně ignoroval své podvědomí, které mu už zase našeptávalo, že to co se děje, by se dít nemělo. Jenže tentokrát už nešlo jen o Elenu a o to jak se bude cítit. Jeho mysl přitvrdila a momentálně mu myšlenky utíkaly k jinému problému. K problému, který sama nakousla a který on sám před pár minutami smetl ze stolu, jako bezvýznamný… Jenže teď to najednou cítil jinak.
„Ona je mrtvá…“ Šeptal mu totiž škodolibě jeho vnitřní hlas a byla to bohužel skutečnost, na kterou Damon nemohl jen tak zapomenout. Jako upír slyšel a vnímal mnohem víc, než normální lidé a nemohl tedy ignorovat fakt, že dívka v jeho náručí například nedýchá. Rád by, ale nemohl! Sice jí přísahal, že je mu to jedno a dokonce si myslel, že to tak je, ale nebylo!
Věděl naprosto přesně, kde a jak se dotknout ženského těla, aby se jeho majitelka ocitla v sedmém nebi, ale nebyl prostě zvyklý na to, že se po některém podobném doteku nedočká kýžené reakce! Chyběl mu ten zrychlený dech, nebo zběsile tlukoucí srdce, které by mu prozradilo, že jeho partnerka je stejně vzrušená, jako on.
Elena v jeho náručí sice všechno vnímala a vzrušená rozhodně byla, ale její tělo prostě nebylo schopné to dát najevo! A přesto, že se Damon snažil od takových malicherností odpoutat a pořád dokola si opakoval, že konečně dosáhl toho, co si už měsíce přál, nebylo to ani z daleka takové, jaké by to být mělo! Bylo to jako líbat a hladit porcelánovou panenku. Křehkou a krásnou, ale přitom ledovou a neživoucí!
Ale couvnout už znovu nemohl! Musel to dotáhnout do konce! Tak strašně ho bolelo o tom přemýšlet jako o něčem co udělat musí, ale nedokázal se prostě odpojit od reality a naplno si užít to, co mu jeho láska konečně poskytovala. Chvatně zbavil jí i sebe zbylého oblečení a v duchu doufal, že si jeho náhlý spěch vysvětlí jako důsledek dlouho potlačované touhy a ne jako snahu o to, mít to co nejdřív za sebou. A pravděpodobně mu to vyšlo, protože Elena ani slůvkem neprotestovala, když jí vtiskl hlouběji do polštářů a dobyvačně se nad ní naklonil.
Slastně přivřela oči, když do ní vstoupil a přesto, že její tělo zůstávalo tiché a chladné, zdálo se, že je šťastná. Damon zatnul zuby a pro jistotu přitiskl své rty na její, aby zdusil zoufalý sten, který mu hrozil uniknout z hrdla. Bylo mu strašně! Cítil se jako by jí ubližoval! Tak hrozně jí miloval a ona se mu konečně dobrovolně oddala. A on místo toho, aby byl štěstím bez sebe, má co dělat aby nekřičel a neodstrčil ji! A přitom je to všechno jen jeho vina! To on jí tohle udělal!
Jeho vinou teď pod ním místo rozpáleného vstřícného těla jeho lásky, leželo něco, připomínající chladný kus mramoru! Ne! Nesmí přemýšlet o takových věcech!
Prudce přerušil jejich polibek a něžně přitiskl rty k jejímu oušku. „Miluju tě!“ zašeptal naléhavě, jako by tím mohl smazat to, jak mizerně se cítil a Elena mu patrně uvěřila, protože ho pevněji objala kolem krku a snadno sladila své pohyby s jeho.
Stoupali a klesali spolu v dokonalé souhře, která by pro ně pro oba měla být vstupenkou do ráje, ale Damon cítil, že u něj to neplatí! Tak moc si přál hodit všechny starosti a pochybnosti za hlavu a užít si milování, na které čekal snad nejdéle za celou svou lidskou i upíří existenci, ale nedokázal to!
Proto se ani nesnažil tohle jejich společné snažení protahovat. Dokázal by to a dokázal by ještě mnohem víc (koneckonců měl na zdokonalování téhle činnosti jedno a půl století), ale prostě nemohl! Společně tak dospěli k vrcholu již po pár minutách a on ani na chviličku netoužil, si to v dohledné době zopakovat! Už ani nečekal na jakýkoliv tělesný projev toho, co Elena v jeho náručí prožívala a hned jak mohl, se od ní odtáhl.
Ale nedokázal jí jen tak pustit. Cítil příšerné výčitky svědomí, přesto, že se nezdálo, že by si ona všimla, jak celé tohle jejich společné atypické milování prožíval a něžně jí hýčkal v náručí. „Miluju tě.“ Zašeptal znovu ta dvě slova, jako bych ho jejich neustálé opakování mohlo z tohohle snu, který spíš připomínal noční můru, vykoupit a Elena se tiše zasmála.
Její smích byl spokojený a sladký, ale když mu pak stejně tiše zašeptala do ucha: „Já tebe taky“, přejel mu mráz po zádech. Ne, neodhalila, že si tuhle epizodku před krbem vlastně vůbec neužil, ale něco v jejím hlase a v tom, jak majetnicky to řekla se mu nelíbilo.
Nezmohl se však na nic víc, než na přikývnutí. Dál svíral její chladná ramena a zíral do stropu.
A pak ho najednou něco napadlo! Ta myšlenka se vynořila z ničeho nic, ale byla tak lákavá, že jí nedokázal odolat!
Musel odsud vypadnout! Bylo to stejně silné nutkání, jako když ho Rick zval do Grillu! Věděl, co se stalo, když mu podlehl a věděl, že by se to mohlo stát znovu, ale měl najednou pocit, že se dusí! Jako by v salonu nebyl vůbec žádný vzduch! Musel odsud pryč! Ven! Kamkoliv!
Alespoň na okamžik zapomenout na to, co se teď dělo! Nebo se z toho zblázní. Ty tam byly jeho sliby, že už Elenu nikdy nenechá samotnou. Ona to zvládne! Bude muset…
„Miláčku?“ Oslovil jí tak něžně, jak jen dokázal a ona k němu zvedla spokojenou tvář. „Ano?“ „Hrozně moc mě to mrzí, ale budu muset na chvíli odejít.“ Lež mu plynula ze rtů, jako by si jí připravoval, což bylo vzhledem k tomu, jak mizerně mu v poslední době lhaní šlo, dost neobvyklé, ale nejspíš šlo prostě o pud sebezáchovy.
Musel odsud zmizet dřív, než zešílí a udělá něco, čeho bude litovat! Ne, že by to venku neudělal, bylo to dokonce víc, než pravděpodobné ale v tom byl rozdíl! Čekal výčitky a možná další slzy, jako dnes v poledne, ale Elena se vedle něj jen posadila a dlouze na něj hleděla. Jako by odhadovala, co má tohle jeho chování znamenat.
Ale pak, když už se chtěl málem zeptat, zda jí to nevadí, udělala něco, co nečekal. Pokrčila rameny a usmála se.„Když musíš…“ vypadlo z ní trochu zasněně a Damon jen vykulil oči. „Nevadí ti to?“ zeptal se pitomě, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Ne, ale přijď brzy.“ Odvětila nezúčastněně a tentokrát to ani neznělo jako rozkaz. Jen jako konstatování.
Jako by o něj momentálně ztratila zájem. Další změna nálady, napadlo Damona, když šokovaně sledoval jak se začala nevzrušeně oblékat. Jako by jí to bylo opravdu jedno! Po chvíli jí proto raději napodobil a vstal. „Přijdu co nejdřív.“ Dodal ještě, zapínaje si poslední knoflíčky u košile, a bylo mu jasné, že zase lže. Ne! Dnes bude venku hodně, hodně dlouho! To věděl jistě!
Elena mu však věnovala jen další neživotný úsměv a tiše sledovala jak si bere bundu a mizí v hale.A že mizel opravdu rychle! Měl dokonce co dělat aby se nerozběhl! Ale ovládl se a důstojně odešel. Nechtěl, aby si na něm všimla něčeho zvláštního! To jí nemohl udělat!
Když se ocitl venku před penzionem, málem vydechl úlevou. V hlavě se mu pořád dokola opakovalo to, co teď zažil i to všechno co si o tom myslel a on věděl jistě jen jedno!
Že potřebuje panáka! Hned! Bez rozmyslu naskočil do auta a šlápl na plyn. Vůz prudce vyrazil směrem k městu a zmizel v houstnoucí tmě! Zakvílení pneumatik, které se v zápětí ozvalo navíc mluvilo jasně: Pro všechny obyvatele Mystic Falls i přilehlého okolí by bylo rozhodně lepší se jeho řidiči dnes neplést do cesty. Nemusel by to dopadnout zrovna dobře…!



5 reakce na Fanfiction povídka: 10.díl

  1. Alice napsal:

    úžasně

  2. kica94 napsal:

    všechny povídky co si doposut napsala byli přýmo užasné doufám že taky budeš pokračovat :)

  3. Mikeš napsal:

    Klobouk dolů, to je úžasné!!!
    Mimochodem, tohle by si měla povinně přečíst každá fanynka Stmívání, které si ve svých snech představuje milování s kamenným Edwardem :-) S mrtvou Elenou je to totiž totéž a jak je vidět, i obyčejný upír má problém něco takového rozdýchat….

  4. ElenaGilbert napsal:

    nádherné jen se chci yeptat kdy bude další kapitolka?? :)

  5. ejunka napsal:

    Pěkné, nedivím se, že Damonovi nahání husí kůži. Docela mi její chování připomíná zombie ze jedné epizody Lovců duchů. Tak jsem zvědavá jak to nakonec dopadne a jestli moje úvahy jsou dobré :-)
    A komentář od Mikeše mě fakt hodně pobavil. Má naprostou pravdu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich