Fanfiction povídka: „Volba“-1.Kapitola

Zdravím všechny ty, co si tady na stránkách četli moji minulou povídku a ještě jednou bych chtěla hrozně moc poděkovat za všechny komentáře a taky za pochvaly, které si snad ani nezasloužím. No a protože se mi nějakým zázrakem podařilo složit ve zkouškovém období všechny zkoušky a teď mám až do poloviny února volno, znovu jsem se pustila do psaní a zdejší slečny redaktorky byly tak moc laskavé, že mi znovu dovolily své dílko zde zveřejnit.

Takže dnes mám pro všechny zájemce první kapitolku a doufám že se vám bude líbit. Celkově mám napsaných kapitol zatím deset, a ty tvoří první uzavřenou část povídky, ale příběh mám vymyšlený i dál, takže pokud pak bude zájem, ráda budu v psaní pokračovat. Předem se omlouvám, že je povídka znovu zaměřena primárně na tři hlavní postavy (Damon, Stefa, Elena), ale nejsem tak dobrá, jako tvůrci seriálu a kdybych chtěla nějak víc zapojit všechny, vyjde mi z toho guláš :-D . Jinak zveřejňovat bych chtěla třikrát týdně (patrně Út, Čt, Ne) a předem bych chtěla poděkovat za všechny komentáře, které mě vždycky moc potěší a povzbudí. Takže díky a teď už jdeme na první kapitolu, která je časově zasazena kamsi do současné situace v seriálu :-) .

1.

Elena se krčila v rohu nevelké tmavé místnosti a bylo jí do pláče. Hrubý provaz, kterým měla spoutané ruce za zády jí nepříjemně rozdíral zápěstí, ale to nebylo zdaleka to nejhorší. Mnohem příšernější byl fakt, že její věznitelka se jistě každou chvíli vrátí a pak… Ani nechtěla domyslet co bude pak! Pořád se sice snažila doufat, že nedojde k nejhoršímu, ale pomalu už ztrácela naději! A přitom to byla jen její vina, že byla tady! Kdyby poslechla Damona a ostatní a nešla tam, kam neměla, nestalo by se jí to! Jenže to byla celá ona… Nikdy nikoho neposlechla a pak toho mohla akorát tak litovat. Jako teď! Ale ne! Nesmí ztrácet hlavu! Někdo jí přeci musí pomoct? Někdo jí musí najít a vyrvat jí ze chřtánu té šílené ženská, která jí chce ublížit! Bonnie, nebo Damon, nebo Stefan… Nebo kruci třeba i Klaus! Potřebuje jí přece živou, tak by mohl hnout tím svým psychopatickým zadkem a něco udělat! Jenže to byla jen její zbožná přání. Realita byla bohužel trochu jiná. V té totiž nikdo z jejích přátel (a vlastně ani nepřátel) netušil, kde je a hledat jí tady, v okrajové čtvrti města v dávno nepoužívaném skladišti, je jistě nenapadne. A ona tu umře!

Znovu se jí chtělo plakat a myšlenky jí jen neochotně zabloudily k tomu všemu, co se v posledních dnech odehrálo. Bylo toho dost, ale zásadní byl fakt, že ke všem těm problémům, které měli, jako byl Klaus, jeho hybridi, sourozenci i Stefan, který byl odhodlaný Klause za každou cenu zničit, přibyl ještě jeden zcela nový! A tím problémem byla právě její současná věznitelka. Jmenovala se Joanna a na první pohled vypadal celkem nevinně. Normální asi pětadvacetiletá dívka, s dlouhými blond vlasy a nevýraznýma šedomodrýma očima, která se jednoho dne objevila ve městě a než si její přítomnosti mohl kdokoliv všimnout, pořádně to tu rozvířila. Joanna byla totiž čarodějka! A ne ledajaká! Byla potomkem velmi silného kouzelnického rodu odněkud z jihu Francie a sem do Ameriky přijela s jediným cílem… Zastavit Klause! Což by samo o sobě nebylo nic špatného, spíše naopak, ale ukázalo se že Joanna má svou hlavu a až příliš jasné instrukce od zbytku své rodiny, takže šmahem odmítla spojit se s Damonem a Stefanem proti Klausovi a vše se jala řešit po svém. A Elena se o její přítomnosti ve městě vlastně dozvěděla jen náhodou. Ano, náhodou a pozdě! Všichni ostatní v čele s Damonem a Stefanem o ní v té době už dávno věděli a také věděli, že dokonce vyhrožovala Klausovi osobně, ale Elenu o tom samozřejmě nikdo neinformoval! Tak jako vždy! Tak zoufale se snažili držet jí dál od všeho co by jí mohlo ublížit, nebo třeba jen rozrušit, že se o všem dozvídala jako poslední! A tohle jí mohlo jak rozrušit, tak ublížit, protože součástí Joanniných výhrůžek bylo i to, že pokud se Klaus nestáhne a nepřestane svět zaplavovat svými hybridy, kteří jsou zásadním narušením přírodní rovnováhy, bude nucena mu v jejich dalším tvoření zabránit. A samozřejmě nejsnažší v této situaci bylo zlikvidovat zdroj jediné kve, která může transformaci v hybrida dokončit… Eleniny krve! Těžko říct, jak přesně se o tomhle všem Joanna dozvěděla, každopádně to věděla a evidetně se neštítila tuhle informaci zneužít! Jenže Klaus se zachoval svým typickým způsobem a poslal jí do háje. Dokonce se ani neobtěžoval jí zabít, protože si ve své zdánlivé nepřemožitelnosti nepřipouštěl, že by mu mohla jedna jediná stěží dospělá čarodějka, nějak ublížit. Nevěřil jí ani jejím výhrůžkám a nechal to celé být. Jen uštěpačně informoval Damona, kterému momentálně ve věci Elenina bezpečí důvěřoval víc než Stefanovi (po jisté akci s mostem a sportovním autem se mu ani nikdo nemohl divit), že by si měli dát pozor na jednu otravnou mladinkou čarodějku a nechal to plavat. Jenže to neměl!

Joanna se svým choutek rozhodně nemínila vzdát a po sérii demonstrací její kouzelnické síly, kterou zaplatilo životem dost hybridů, tak mělo dojít k tomu, co Elenu nyní dovedlo do téhle prekerní situace. Právě díky tomu ,jak ve městě řádila, se o Joanně dozvěděla a učinila velice tragické rozhodnutí. Napadlo jí totiž, že kdyby se jí přeci jen podařilo se s Joannou spojit a vyjednat s ní příměří, mohla by jim být se svou silou prospěšná. Neposlouchala Damonovy ani Bonniny rady, ať se od té čarodějky drží dál a nechá řešení nastalé situace jen na nich a podařilo se jí s Joannou dohodnout schůzku. Ano schůzku na dnes večer! Měla se s ní sejít na okraji městského parku, jenže k tomu nakonec nedošlo. Nebo tedy došlo, ale jinak, než Elena zamýšlela! Joanna jí totiž překvapila, pomocí kouzel jí poslala do bezvědomí a ona se probudila až tady. Ve skladišti na okraji Mystic Falls, svázaná a vyděšená. A to co jí Joanna řekla jí samozřejmě vyděsilo ještě víc! Mladá čarodějka jí totiž bez mrknutí oka oznámila, že o žádný pakt nestojí a že Elenu vylákala z bezpečí penzionu pouze proto, aby se nemusela potýkat s jejími ochránci, až si pro ní přijde. Těmi ochránci pochopitelně myslela Damona, Stefana a hlavně Bonnie. S upíry by si byla ještě nějak poradila, ale účast další čarodějky (a navíc z rodu Bennettových) se jí moc nezamlouvala. Ne, že by jí neporazila, ale nechtělo se jí do toho. A právě díky Elenině naivitě, za kterou se nyní upřimně proklínala, to všechno byla hračka. A pak přišla největší rána… Joanna totiž řekla Eleně, že jí to sice mrzí, ale že nemá jinou možnost, než splnit výhrůžky a sprovodit jí ze světa. „Pochop to, Klausovi hybridi narušují přírodní rovnováhu a jsou nepředstavitelnou hrozbou pro celý magický svět. Musí být zabráněno jejich dalšímu množení a já nevidím jinou možnost. Zemřeš pro dobrou věc.“ Informovala jí bez nejmenších výčitel svědomí a odešla, aby vše připravila. Odešla a nechala ji vyděšenou, samotnou a zoufalou s těsnými pouty a hlavou plnou ošklivých myšlenek.

Eleně bylo skutečně strašně a z očí jí pomalu stékaly tiché slzy. Nechtěla umřít! No ovšem, že nechtěla, ale to nebylo to jediné, co jí trápilo. Ve skutečnosti jí bylo hlavně líto jejích přátel. Jistě jsou teď vyděšení a zoufalí a pátrají po ní, jenže nemají nejmenší šanci jí najít. A brzy bude pozdě! Joanna jí bez zaváhání zabije a ona už nikoho z těch, na kterých jí tolik záleželo, nikdy neuvidí! Ani se s nimi nerozloučila… Se svým bratrem kterého teprve nedávno poslala pryč, aby ho chránila před všemi těmi hrůzami, které se kolem ní neustále odehrávají… S Rickem, kterého už dávno považovala za člena rodiny… Se svými nejlepšími přáteli, Mattem, Bonnie a Caroline, kteří si jistě budou vyčítat, že jí nechali jen tak umřít a pak… Oči se jí zalily slzami, když si vzpomněla na poslední dva lidi, kteří vlastně ani lidmi nebyli, ale po kterých se jí momentálně stýskalo asi nejvíc. A nejen stýskalo! Cítila vůči Damonovi a Stefanovi neuvěřitelné výčitky svědomí! Měla je poslechnout! Měla zůstat v bezpečí a nechat to na nich! Zvládli by to, tak jako už zvládli spoustu horších situací, ale ona jim nevěřila a tak je díky ní nyní čeká asi ta nejhorší situace, kterou si dovedou představit. Budou se muset vyrovnat s její ztrátou a ona věděla, že to pro ně bude extrémně těžké… Ne, to nebyla nějaká její domýšlivost, ale krutá realita! Damon i Stefan jí milovali. Přesně tak! Milovali jí oba a přesto, že ten jeden si myslel, že ona jeho lásku nikdy nebude schopná akceptovat a ten druhý se zase snažil jí všemožně přesvědčit o tom, že jeho láska k ní je definitivně pryč, bylo to všechno jinak. Stefan se mohl tisíckrát tvářit, že o ní už nestojí, ubližovat jí a ubližovat těm na kterých jí záleželo, ale ona přesto věděla, že k ní pořád někde hluboko v srdci chová stejnou lásku, jaká mezi nimi zahořela víc než před rokem, když se poprvé setkali. A přesto že jí bylo jasné, že už se to mezi nimi nejspíš nemůže nikdy definitivně zpravit a byla ochotná dokonce jít dál a nechat celý vztah s ním za sebou, věděl, že to nic nemění na tom, jak moc Stefana její smrt zasáhne. A to jí bolelo víc, než by si kdy dokázala představit! A nejhorší bylo, že stejně silnou bolest v ní vyvolávala i myšlenka na to, jak se s touhle skutečností bude vyrovnávat Damon. S ním byla situace ještě komplikovanější a Elena vůči němu cítila snad ještě větší vinu. Jemu totiž nikdy do očí neřekla, jak moc jí na něm záleží a přesto, že v poslední době se jejich vztah posunul někam, kde by ho nikdy nečekala, věděla, že to nestačí! Možná mu řekla, že ho má ráda, že o něj má strach a že je mu vděčná za to, že tu s ní je, ale to bylo pořád zoufale málo! Měla mu toho říct mnohem víc! Měl právo vědět co všechno k němu cítí a ona by mu to nyní tak ráda pověděla (přesto, že by to jeho zármutek nad její ztrátou nijak nezmenšilo, spíš naopak), ale bohužel nemohla! Bylo pozdě! Joanna jí už za pár minut sprovodí ze světa a ona už ty dva nikdy neuvidí. Už nikdy nepohlédne ani do jasně zelených ani do ledově modrých očí a neuvidí v nich všechnu tu potlačovanou a skrývanou lásku, která patřile jen jí! Už nikdy…

Z neveselých úvah jí náhle vyrušilo cvaknutí dvěří a ona s hrůzou pohlédla na Joannu, která právě vstoupila do místnosti. A hrůza byla skutečně na místě! Její věznitelka totiž svírala v ruce dlouhý, stříbrný nůž s velice tenkým ostřím a tvářila se naprosto neproniknutelně. Ale ani nemusela! Eleně bylo jasné, k čemu zbraň má a srdce jí poskočilo až do krku. Bylo to tady! Od smrti už jí patrně dělilo jen několik málo vteřin a jí se v mysli znovu objevily tváře všech osob o kterých nyní přemýšlela. Střídaly se jí před očima a skrz ně jako ve snách pozorovala Joannu, jak se odhodlaně blíží přes místnost a probodává jí ledovým pohledem. A pak jí došlo, že to, co se stane dál, vidět nechce! Proto raději oči zavřela a jako poslední si podržela v hlavě podobu Damona a Stefana. Schválně si je vybavila šťastné a spokojené, s něžným úsměvem, který tolik milovala a zhluboka se nadechla.

Joanna zatím bez váhání přistoupila ke své vězenkyni a pozvedla nůž. Neměla nijak zvláštní potěšení z toho, že musí tuhle dívku zabít, ale jinak to bohužel nešlo! Musela zemřít aby nebyla dále znásilňována příroda a ona byla připravena! Ani nebude muset použít žádná kouzla. Ne, ne udělá to pěkně po staru, aby měla jistotu… Pevněji sevřela střenku nože a zvedla ho nad hlavu. „Je mi to líto.“ Zašeptala ještě, přesto, že lítost skoro necítila a chystala se bodnout, jenže k tomu nemělo dojít! V zápětí totiž ucítila zášleh magické síly a zavrávorala. Útok jí zastihl nepřipravenou, takže nůž jí vyklouzl z ruky a se zarachocením zmizel kdesi v okolním přítmí.

Elenu ten zvuk zaujal a prudce otevřela oči. Že by přeci jen… A v zápětí měla neskutečnou chuť se rozesmát! Přímo za Joannou totiž stála ve dveřích Bonnie a netvářila se zrovna dvakrát přívětivě. „Okamžitě dej ty pracky pryč od mojí kamarádky!“ Zavrčela nenávistně a Joana jen vztekle odfrkla. Ale už zas byla v plné síle a Eleně pomalu docházelo, že bude brzy svědkem nefalšovaného kouzelnického souboje. Bože, snad to dopadne dobře! Kdyby to totiž měla odnést i Bonnie, Elena by si to nikdy neodpustila. No, nikdy… Asi těch dalších třicet vteřin, co by jí pak dělilo od dalšího důvěrného setkání s Joanniným nožem! Nebo že by Bonnie nepřišla sama? Napadlo Elenu najednou a zatímco obě čarodějky pohledem měřily své síly pohlédla zpět do pootevřených dveří a zatajila dech. Bonnie si s sebou možná nekoho přivedla… Zatoužila v duchu a vzápětí bylo její přání vyslyšeno! V temnotě za její kamarádkou se totiž z ničeho nic objevily hned dvě další lidské siluety a do mísnosti k její velké úlevě proklouzla nejdřív Caroline a pak Damon! Ach díky bohu! Eleně spadl kámen ze srdce, ale Joanně nejspíš došlo, že její perfektní plán se hroutí. Vztekle vřískla a bez dalšího váhání vyslala proti Bonnie útočné kouzlo. Ta ho ale bez problémů odrazila a vítězoslavně mrkla na Caroline, která se zastavila kus od ní a měla nejspíš v tomto útoku sloužit jako její osobní strážce, pro případ, že by se jí nedařilo Joannu vyřídit.

Damon zatím pokračoval dál k Eleně. Jeho úkol byl jasný. Dostat jí odsud co nejdřív pryč a hodlal ho na jedničku splnit. Těch několik málo hodin hrůzy z jejího zmizení mu bohatě stačilo! Sice si nebyl tak docela jistý, jestli by jí nejraději vynadal, že ho neposlechla, nebo pevně objal, za to že je v pořádku, ale bohužel nyní neměl čas ani na jedno. Přiskočil k ní a jediným trhnutím zbavil její promodralá zápěstí nepohodlných pout. „Damone!“ vyhrkla Elena a náhle se, aniž věděla jak, ocitla v jeho náručí. Skočila mu kolem krku a celé to dilema o kterém přemýšlel vyřešila za něj. Ikdyž ten čas pořád neměli! Damon by jí nejraději už nikdy nepustil, ale museli odsud! „Pššt, jen klid, jsem tady.“ zamumlal nesoustředěně, když ucítil jak se Elena v jeho náručí chvěje, ale už jí tahal na nohy a přemýšel jak jí co nejbezpečněji protáhnout kolem kouzelnické bitky, která se za nimi mezi tím rozhořela. Bohužel v té chvíli se Joanně podařilo srazit Bonnie na kolena paralizujícím kouzlem a prudce se obrátila k nim. Caroline ani nestihla zareagovat a náhle se ona i Damon s výkřikem zhroutili k zemi a prsty si zoufale zaryli do spánků. Joanna evidentně stejně jako Bonnie věděla, jak nejlépe paralizovat upíry. „Ne!“ Vyhrkla Elena a bez rozmyslu se vrhla k Damonovi na podlahu. Nevěděla co by měla udělat, ale byla tak popletená, že jí bylo náhle úplně fuk, že v nebezpečí je tady hlavně ona! Nemohla se prostě dívat na to, jak mu ta mrcha ubližuje! A samozřejmě ani ostatním! „Uteč…! Honem…!“ Vypravil ze sebe Damon mezi lapáním po dechu, ale ona už předem věděla, že tohle neudělá. Zase ho neposlechne! Ale nenechá je přeci trpět! Prudce zavrtěla hlavou a zvedla oči k Joanně, která se na ní chladně usmívala. „Přestaň!“ Vykřikla, ale bylo jí samozřejmě jasné, že jí čarodějka těžko poslechne. A taky že neposlechla! Naopak nejspíš své kouzlo ještě zesílila, protože Caroline i Damon zasténali ještě hlasitěji! Tak tohle ne! Napadlo náhle Elenu a z ničeho nic už se Joanny vůbec nebála. Nikdo nebude ubližovat lidem na kterých jí záleží! Nikdo! Bez váhání vyskočila z chladné betonové podlahy a vrhla se v před. Joanna ani nestihla vykřiknout a Elena už jí prudkým výpadem přirazila ke stěně. Něco takového čarodějka nejspíš nečekala, protože její kouzlo zakolísalo a nakonec zcela ustoupilo. Bolest, která Damonovi i Caroline rvala mozek na kusy zmizela a zatímco Damon byl schopný se začít škrábat na nohy ihned, Caroline na tom byla hůř. Tiše vzlykala na podlaze a dál si tiskla ruce ke zmučeným spánkům.

Elena nic z toho ale nevěděla. Právě zápasila s Joanninou snahou vykroutit se jí a vůbec jí nenapadlo, že fyzická síla není to jediné, čím jí může dívka, kterou tlačila ke zdi, ublížit. V zápětí to ale poznala až moc dobře! Joanna proti ní totiž vyslala stejné útočné kouzlo, jaké prve použila na Bonnie a Elena prudce odlétla přes celou místnost, přičemž zády narazila na orezlou, železnou polici u protější zdi. Bolest, která jí okamžitě vystřelila z levého ramene jí vehnala slzy do očí a jasně napovídala, že jestli tohle bude jen zlomené, bude mít štěstí. Bezmocně se svezla na podlahu a ani si nevšimla, že kromě ruky to odnesla i hlava. Krvácela z pravého spánku, který si při nárazu nešťastně rosekla o vyčnívající železo a celkově jí bylo pod psa! Tak to se zrovna moc nepovedlo… Ale dala tak alespoň čas Bonnie, aby se jakž takž vzpamatovala z Joannina paralizujícího kouzla a teď se tedy mohla znovu vrhnout na svou protivnici. Rozhodla se použít ten jetěžší kalibr, který si dokázala v případě souboje s jinou čarodějkou představit a v duchu odříkala složitá magické slova. Pak vztáhla ruce před sebe a čistá energie umocněná pradávnou magií zasáhla Joannu přímo do prsou. Ta se s vyděšeným výkřikem poroučela k zemi a Bonnie se vyčerpaně opřela o zeď. Tak a má to! Pokud provedla kouzlo správně, nebude teď Joanna chvíli schopná se pohnout ani čarovat a ta chvíle bude stačit…

Bonnie rozhodně pohlédla na Damona, který se zatím zcela vzpamatoval a dala mu očima najevo, že teď už je to na něm. Dohodli se, že to tak bude a přesto, že se to Bonnie prve nelíbilo, teď byla ráda, že se toho Damon ujme. Joanna byla příliš silná, aby jí dokázala jen tak přemoct a zneškodnit jinak, než… Než definitivně! A Damon byl v tomhle suverenně nejlepší. Dvěma rozhodnými kroky přešel mísnost, poklekl vedle Joanny, vztáhl ruce k jejímu hrdlu a jediným trhnutím jí poslal tam, odkud už se nevrátí. Pak jí nechal být a rychle přešel k Eleně, která se omámeně pokoušela vstát. „Jsi v pořádku?“ vyhrkl a nenápadně kontroloval, jak zle na tom je. „Ano… A vy?“ Zasténala a stěží odolávala nutkání ho znovu obejmout. „Neboj, ale musíme to tu dokončit. Zbavit se těla a zjistit co tu vlastně Joanna kula.“ Odvětil sebevědomě ale přitom byl neskutečně rád, že je Elena v pořádku. No, v pořádku… Rána na čele nevypadala moc dobře a rameno také ne, ale alespoň žila! Zbytek vyřeší později. Pak ale stočil pohled k Bonnie a Caroline a musel uznat že ani ony na tom nejsou dvakrát dobře. Bonnie sotva stála na nohou a Caroline se právě pokoušela vstát z podlahy. Joannin útok jí ublížil víc než jemu, nejspíš proto, že byla o jedno a půl století mladší. Ale bude se muset vzpamatovat! „Caroline, pomoz Eleně do auta a pak se sem vrať, prohlédneme sklady.“ Rozhodl a Caroline se ani nebránila. Konečně se jí podařilo vyškrábat na nohy a vrávoravě se vydala k Eleně. Ta sice trochu protestovala, ale i tak se nechala podepřít a odvést z místnosti. Bonnie a Damon se zatím pustili do prohledávání okolí. Museli se zbavit Joannina těla a zjistit, jestli tu nemá nějaké magické knihy, nebo něco co by jim mohlo pomoct. Měli toho na práci dost…



4 reakce na Fanfiction povídka: „Volba“-1.Kapitola

  1. Mikeš napsal:

    Hurá, Althea píše dál!! Tak doufám, že si užijeme celý trojúhelník, to se mi na jejích povídkách líbí nejvíc :-D Zatím to vypadá slibně, i když na scéně je jen Damon :-)
    Jinak mě taky napadlo, že dozvědět se nějaká čarodějnice, jak je to s hybridy a Elenou, tak by jí chudině jako bodyguardi nestačili ani Salvatoři s Klausem v čele….

  2. Markushek napsal:

    Jsem ráda, že tu vidím další povídku od tebe, zase se mám na co těšit :) . Jen tak na okraj, sotva jsem došla k druhému odstavci, nestačila jsem se divit: zrovna si píšu svůj fanfiction příběh, ve kterém se vyskytuje holka Joan, která se snaží sejmout Klause (!). Ale tím ta podobnost končí… :D

  3. livien napsal:

    moc hezký :)

  4. Domisek napsal:

    Tahle volba je podle nějákého dílu nebo si to doopravdy vymysleli?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich