TVD Nový Příběh – 15.Loučení

Zdravím všechny mě čtenáře.Svojí povídku mám ráda,ale psát si sama pro sebe by bylo zbytečně,proto se ptám:Čtete mojí povídky?A chcete,abych v ní pokračovala jako doposud? Samozřejmě tohle není poslední díl.Chápu,že mi nepíšete komentáře,protože se vám třeba prostě nechce.Byla bych ráda kdyby se někdo ptal a chtěl se mnou diskutovat o obsahu!Jsem ráda že v tom máte jasno.Jen bych ráda věděla kolik lidí čte,co já tvořím.Pište do komentářů nebo mi můžete psát i emaily na tuto adresu : MickeyLili@seznam.cz

Uvidíme kolik čtenářů se ozve ,a až zveřejním další díl dozvíte se zda se můžete těšit na více dílů a zápletek,nebo jestli si vychutnáte pouze pár kapitol. :-) Přeji příjemné čtení a těším se na vaše názory a nápady či hodnocení.

Ze spánku mě probrala vibrace mého mobilu.Odpinkla jsem budím a lehla si na záda.Rukama jsem si projela vlasy.Umyla jsem se,oblékla se do černých šatů  ,a potom jsem na sebe jen tak zírala do zrcadla. Meredith Mowatová – katastrofa,pomyslela jsem.Zhluboka jsme se nadechla.Proklouzla ven s nadějí,že mě paní Flowersová nepřistihne,aby mě nedonutila něco sníst,protože na jídlo jsem neměla ani pomyšlení.V autě jsem zírala do prázdna.Snažila jsem se  přijít na to,jak se tam dostat bez toho,aby mě zahlédli. Cestou jsem v květinářství koupila rudou růži.Autem jsem zajela kousek od starého hřbitova.V autě jsem na sebe svolala zneviditelňující kouzlo.

Po pěti minutách chůze jsem byla konečně tam.Bylo ještě brzy,takže jsem musela si patnáct minut čekat.Během té doby jsem si četla jména na starých náhrobcích.Všimla jsem si jednoho,který tam byl nový.“Anna Donavanová“.Zarazila jsem se.Donavanová? Nevěděla jsem,že  spolu byli v manželském svazku.Nejspíš jenom nevěděli jaké příjmení použít. Bylo to tu.Všichni šli jako skupinka pohromadě.V rukou žmoulali kytice. Rychle jsem se postavila stranou. Oči se mi zalili slzami a hrdlo se mi sevřelo bodavou bolestí.Caroline,Elena i Bonnie plakali.Mattovi pouze ukápla slza,bylo znát jak se ze všech sil snaží ovládat.Všichni se při pokládání květin pozastavili,jakoby vzpomínali.Přitom se všichni občas koukli okolo.Jakoby někoho hledali. Jsem tady,řekla jsem si.Jsme tu s vámi.Potom,co všichni odešli jsem si klekla před hrob. „Moc mě to mrzí.Je mi to tak líto.Ani nevíš jak mě mrzí,že tam místo tebe nejsem já.“ rozvzlykala jsem se.Položila jsem růži na vrch kopy květin.Pomalu jsem vstala.Chvilku jsem tam jen tak stála a pak také odešla.Mám spoustu práce.Cesta autem se zdála být nekonečná.Jakmile jsem se vrátila do penzionu ,hodiny odbíjeli druhou.

Na stole voněli palačinky.Jakmile  jsem dojedla to úžasné pohoštění od paní Flowersové,stařenka sklidila ze stolu.Když se vrátila tvářila se trochu vážněji. „Zítra je velký den!Musíš se připravit.Ty víš,co máš dělat.Nikdo ti to nemusí říkat,nikde to nemusíš číst.Instinkt tě povede sám.“ Začala. „Ten talisman“ ukázala na můj přívěšek po matce. „Je stvořen pro tebe,nesmíš ho sundat.Ochrání tě,dokáže ti vrátit život.Je v něm život tvých rodičů. „.Usmála se „A na to jak ho zničit nebude těžké přijít.“. „Ale co Prave?“ zeptala jsem se.Když ví vše o těchto věcech musí vědět i o něm. „Co ho nějak spojit s plánem jak zničit kámen?“.V tu chvíli mi to došlo. Rozeběhla jsem se do pokoje.Na stole ležel zápisník s propiskou zastrčenou v roku.Přisedla jsem si k němu,popadla tužku a horečně psala vzkaz.V některých částech jsem rozmýšlela jaké zvolím slova.Když jsem dopsaný dopis překládala do očí se mi draly slzy.Bylo asi osm hodin,když jsem se převlékala do nejpohodlnějšího oblečení,které jsem měla k dispozici.Zvolila jsem červeno-růžové triko ,tmavé rifle,mikinu s teniskami.Přes rameno jsem si přehodila hnědou kabelku. Do učí jsem si zapíchla stříbrné náušnice od Eleny. Stavila jsem se v koupelně,a hned potom šla ven. Papír na kterém byl napsaný dlouhý dopis jsem mačkala v ruce jako největší cennost.

Autem jsem zaparkovala před penzionem bratrů Salvatorových. Neobtěžovala jsem hlásit jakkoliv svůj příchod,prostě jsem vešla dovnitř. Samozřejmě tam byli všichni,všichni až na Jennu a Matta.Pokoušela jsem se ho tam najít,ale nebyl tam.Potom jsem si vzpomněla ještě na jednoho člověka.Moje kmotra.Neviděla jsem ji od té doby,co mi poradila,abych se zasnila do obrazů,které se mi vyjevily. Vypustila jsem ji z hlavy a soustředila na zde přítomné. Začarovala jsem se abych byla opět neviditelná,takže oni mě vidět nemohli. Ale cítili mě.  „Meredith je tu“ prolomil ticho Binniin sametový hlásek. Vrazila jsem Bonnie do ruky papír a utekla ven.Nedokázala jsem se dál mučit. Auto jsem tam nechala,stejně nebylo moje. Běžela jsem lesem,do té doby,dokud jsem nebyla tak daleko,abych neslyšela pouze šumění stromů doplňující zpěvem ptáků. Nastalo dlouhé čekání.Obloha byla každou hodinou o něco tmavší.Z kabelky jsem vytáhla svíčku,položila ji na kámen a mrknutím zapálila.Nebe osvětlovaly pouze hvězdy,takže tma vše pohltila.Plamínek svíčky zářil jako jediná naděje. Telefon ukazoval jedenáct hodin.Nastal čas.Přistoupila jsem před svíčku.Jednou ruku jsem vztáhla nad plamen,druhou jsem chytla řetízek,zavřela oči a soustředila se.Soustředila jsem se na kámen.Na to,jak ho zničit.Prosila jsem duchy aby mi pomohli.Přestala jsem na pravé ruce cítit žár,a tak jsem pootevřela oči.Chvilku jsem byla dezorientovaná. Otáčela jsem dokola.Byla stále tma. „Accendunt in tenabras“vyřkla jsem a okolo mě ne utvořili  malá ohniska  ve kterých plál oheň. Byla jsem na louce. Byla to ta samá,co se mi zjevila tehdy ve snu.



7 reakce na TVD Nový Příběh – 15.Loučení

  1. Anny26 napsal:

    já to čtu! :) je to super,jen delší díly prosím,když už to nedáváš nějak často.:)

  2. Clear napsal:

    Povídky jsou úžasný :)

  3. Týna napsal:

    pokračuj!!! je to dobrý :)

  4. Pééd napsal:

    Já čtu taky! A prosím nepřestávej psát, tvoje povídky jsou úžasný. :)

  5. Lara napsal:

    Piš dál! Prosím…já je čtu

  6. DamoniS napsal:

    Taky je čtu, jen prostě někdy není čas na to, abych ti pochválila a ohodnotila tvoje dílo. ;) Myslím si, že tu máš víc čtenářu, než myslíš.:)

  7. Mickey napsal:

    Ano já nepotřebuji,aby jste mi ho hodnotili,ale prostě jsem chtěla vědět jestli to opravdu někdo čte :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich