Fanfiction povídka: „Volba“-Epilog první části

Tak a mám tu pro vás epilog první části mé povídky Volba :-) . Doufám že se vám první dějství povídky líbilo a pokud tedy bude zájem, začnu zveřejňovat i dějství druhé, ale předem varuji, že zatímco tuhle část jsem se snažila napsat co nejreálněji vzhledem k seriálu (že by se tam něco podobného klidně mohlo odehrát), tak ta druhá je už čistě moje fantazie (a v seriálu by jsme se něčeho podobného asi nedočkal. No, ale teď ten epilog a první kapitolku druhé části tedy v neděli. Díky za přečtení a komentujte!!!

Epilog

Elena zamyšleně ležela na posteli ve Stefanově bývalé ložnici a popravdě řečeno, docela se nudila. V pokoji byla tma a dusno a jí neskutečně rozčilovalo, že tu musí být zavřená. A sama! Zrovna když měla tolik energie, jako už dlouho ne. No, spíš jako ještě nikdy ne… Jenže ven nemohla! Přesto, že bylo teprve jaro, slunce pálilo jako zjednané a to pro ní znamenalo nepřekonatelnou překážku. Kdyby se byť jen na moment ocitla v záři jeho paprsků, shořela by na popel. A rozhodně to nebyla nadsázka, protože když si před chvíli omylem nedala pozor s otřela se o jeden z několika pruhů světla, pronikajících dovnitř skrz těžké, starožitné závěsy, bolelo to jako čert! Ošklivě si popálila ruku a přesto, že tak mohla v praxi vyzkoušet svůj nově nabytý dar regenerace, moc jí to nenadchlo! Otráveně mrkla na velké starožitné hodiny na zdi a smutně si povzdechla. Bylo už skoro poledne! A Damon byl pořád ještě pryč! A teď byla pryč i Caroline, které přišla před několika desítkami minut nějaká tajemná esemeska a ona hned se sebrala a normálně odtud odešla! No jo, jí bylo hej. Prsten s Lapisem dávno měla a mohla si tak chodit kam chtěla a kdy chtěla! A to klidně i ve dne! To nebylo fér! Elena vztekle uhodila pěstí do nočního stolku, ale vzápětí se zastyděla. Vyvádí jako malá! Měla by se vážně snažit ty zjitřené emoce ovládat! A navíc ten starožitný kus nábytku poškodila! Smutně hleděla na odštípnutý kus dřeva, který ani po sto letech nemohl tvrdostí konkurovat její ruce a znovu si povzdechla. Pořád se cítila tak nějak nesvá. Caroline jí (ihned potom, co se smířila s jejím brzkým odjezdem) sice dost věcí (hlavně praktických) už vysvětlila, ale ona se i tak cítila být naprostým nováčkem. Nováčkem ve vlastním životě… Nádhera!

Z přemýšlení jí však náhle vytrhl zvuk motoru a ona se prudce posadila. Že by konečně Damon? Ale pak jí došlo, že tenhle motor už dnes slyšela a trochu jí to zklamalo. Tohle bylo Carolinino auto… No, nevadí. Alespoň nebude sama! „Eleno?“ Slyšela už od domovních dveří kamarádčin hlas a ani se nemusela ozývat. Caroline jí za prvé snadno našla po sluchu a za druhé kam by taky mohla jít? Na chodbě by jí hned sežehlo to protivné slunce! „Ahoj, něco pro tebe mám!“ Vyhrkla Caroline hned jak vstoupila do dveří a v rukou držela poměrně velkou dárkovou taškou opatřenou logem známé oděvní firmy. Elena jen pozvedla obočí. „Tohle ti posílá Damon.“ Usmála se a tašku jí podala. „Damon? Mluvila jsi s ním?“ Nemohla nepostřehnout jak její kamarádka uhnula očima. „No, vlastně jsme byli spolu. To on mi psal, potřeboval se mnou… něco zkonzultovat, ale nesměla jsem to prozradit.“ Oči jí zářily nadšením. Nejen že byla šťastná, že je Elena v pořádku, ale navíc byla ve svém živlu. Mohla plánovat a nakupovat a chystat překvapení! No, co by chtěla víc? „Jo a taky tě pozdravuje Bonnie a přeje ti šťastnou cestu.“ dodala pak, a Elena se zatvářila ještě zmateněji. „Ty jsi mluvila i s ní?“ „No… Víš… Ona tam tak nějak byla taky.“ Řekla trochu nejistě Caroline a Elena definitivně vybuchla. „No to je paráda! Takže vy si všichni někde spolu užíváte a já trčím tady!“ Caroline však její náhlá změna nálady nepřekvapila ani neurazila. Znala to až moc dobře. „Ale no tak, vždyť říkám, že je to překvapení. Tak už se nezlob a mrkni na ten dárek. Damon to vybíral sám a chtěl by, aby sis to vzala na cestu. Zhruba za hodinku je tu a pak už vyrazíte.“ Elena se chtěla ještě chvíli vztekat, ale evidentně jí přeměna zesílila i zvědavost, protože to po chvíli vzdala a nahlédla do tašky… A okouzleně vydechla! Téměř s nábožnou úctou sáhla dovnitř a opatrně začala lovit jeden kousek za druhým. Takže světlo (no spíš tmu) světa spatřila nejdřív hodně tmavě modrá, úzká sukně, která končila těsně pod koleny rozšířeným, děleným kanýrem, pak černý top na zavazování za krk, zdobený štrasovými kamínky a nakonec ještě luxusní černá, dámská, kožená bundička, lodičky a vkusná kabelka ve stejné barvě. Elena tomu vůbec nemohla uvěřit! Bylo to všechno značkové a drahé a zcela nevhodné na cestování a… Naprosto překrásné! Přesně v Damonově stylu! A na dně tašky bylo navíc ještě něco! Tmavá, sametová krabička se šperky, čítajícími bílým a tmavě modrým štrasem zdobené náušnice (ale kdo ví, možná to byly vážně brilianty a safíry, u Damona člověk nikdy neví!) náramek a řetízek ve stejném řešení a nakonec ještě stříbrná čelenka do vlasů zdobená po celé délce dalšími kamínky.

„Páni!“ Ujelo Eleně a Caroline spokojeně přikývla. „Jo, přesně!“ Ale pak mrkla na hodinky a úsměv jí trochu pohasl. „Ale já už budu muset jít. Jdu na oběd s mámou. Takže se asi rozloučíme.“ Přistoupila k Eleně, která ještě pořád zírala na dárky od Damona a lehce jí objala kolem krku. „Takže na sebe dávejte na té cestě pozor, užijte si to a ty se prosím rozhodni správně, protože až se vrátíš, budeme tady na tebe čekat.“ Trochu se jí chvěl hlas a Elena se ani nezlobila, že jí Damon evidentně prozradil povahu jejich dohody. Konečně se odpoutala od šatů a šperků a dlouze Caroline objetí opětovala. „Neboj.“ Zašeptala pak, když jí pouštěla a její kamarádka se otočila k odchodu. Pak se ale ještě zarazila. „Počkej, málem bych zapomněla. Tohle leželo venku před vchodem. Je na tom tvoje jméno.“ Usmála se a podala Eleně bílou obálku. Pak definitivně zmizela, ale Elena si toho málem ani nevšimla. Překvapeně hleděla na úhledné tenké písmo adresující dopis jí, které tak dobře znala… Stefanovo písmo! Nedočkavě obálku roztrhla a četla:

Drahá Eleno,

ani nevím jak začít, takže přejdu rovnou k věci. Neskutečně mě mrzí, to co se stalo i to jak jsem reagoval. Teď to vypadá, že nemám radost z toho, že jsi nezemřela a to není pravda! Nikdy jsem nebyl šťastnější, ale je mi jasné, že jsem to zase pokazil. Volal mi Damon a všechno mi vysvětlil (po telefonu to bylo asi snažší, alespoň jsem mu nemohl zase začít bezdůvodně drtit kosti). Takže vím, jak to celé bylo, že ses rozhodla sama a dobrovolně i to, že se s mým bratrem chystáš odjet na dva týdny někam pryč. Ani nevíš, jak hrozně rád bych jel s vámi, ale myslím, že by to nebylo moudré. Potřebuješ se se vším vyrovnat a já bych ti se svou labilitou asi moc nepomohl. Takže to ber tak, že vám přeju šťastnou cestu a přesto, že nejsem z toho výletu nadšený, přeju vám ho. Užijte si to a až se vrátíte, budu tady. Slibuju. 

Miluju tě. Stefan

Elena na ta slova zírala se směsicí smutku a úlevy, a celý dopis si přečetla pro jistotu několikrát, ale nakonec z něj měla docela dobrý pocit. Sice z něj cítila opatrnost, s jakou ho Stefan psala, ale to se jistě časem vyřeší. A ona se nyní bude soustředit na to, co jí čeká. A začne s tímhle… Odložila dopis na stolek a láskyplně pohlédla na šaty, šperky a doplňky rozložené na posteli. Damon tu za hodinu bude, takže by se měla pustit do práce…

Damon konečně dorazil k penzionu a nedočkavě vyskočil z auta. Ještě zkontroloval v kapse bundy něco velice důležitého a pak už zamířil dovnitř za Elenou. Těšil se, až jí zase uvidí, až se dozví, jak se jí líbí jeho dárky i až si jí odtud konečně odveze pryč! Čekaly je báječné dva týdny a on se postará o to, aby na ně jen tak nezapomněla a aby během nich odhalila všechny krásy upíří existence. Jenže nejdřív odtud museli vypadnout a aby to mohli udělat, musel jí dát ještě jednu maličkost a přesto že se na to neskutečně těšil, současně měl snad dokonce trému, nebo co! Ale no tak, to zvládne! Povzbuzoval se v duchu a neomylně zamířil do Stefanova pokoje. Jo, Stefan ten mu taky dal! Volal mu hned jak odtud odešel, ještě dřív, než začal vyřizovat cokoliv dalšího a dalo mu hodně práce, přesvědčit bratra, aby na něj do telefonu přestal řvát. Ale nakonec to snad Stefan pochopil a nejspíš se i trochu zastyděl, protože jim dokonce popřál šťastnou cestu. Ale co… Pomyslel si Damon, bratra bude řešit až pak, teď ho čeká Elena!

Konečně stanul před starými, dubovými dveřmi, za kterými slyšel pozměněný tlukot jejího srdce, zhluboka se nadechl a vstoupil dovnitř. Nejdřív viděl jen šero, které se ale vzhledem k nutnosti závěsů dalo očekávat, ale pak se jeho cvičené oči snadno přizpůsobily a on málem zalapal po dechu. Eleně se jeho dárky evidentně líbily, protože je měla na sobě úplně všechny (tedy kromě bundy a kabelky). A vypadala v nich naprosto fantasticky. Seděla na křesle naproti dveřím a spokojeně se na něj usmívala. „A…Ahoj.“ Vykoktal trochu překvapeně přesto, že přesně takhle si jí představoval, když jí ty věci kupoval a potichu za sebou zavřel dveře. „Ty neklepeš?“ popíchla ho Elena a důstojně vstala z křesla. Jenže on jí nedokázal hned odpovědět, protože se prostě chvíli nemohl soustředit na nic, než na to, jak byla krásná! Sukně i top jí padly tak dokonale, jako by byly pro ni šité na míru a šperky i čelenka v rozpuštěných vlasech, jí dodávaly téměř královský vzhled. Vypadal spíš jako dcera nějakého milionáře než obyčejná osmnáctiletá dívka z Mystic Falls.

„Páni…“ Ujelo mu a ona se rozesmála. „To asi znamená ne, ale to nevadí slyšela jsem tě už zezdola.“ Pomalu k němu došla a přímo před ním se rozverně zatočila jako modelka na přehlídkovém molu. „Tak co? Líbí se ti na mě tvůj dárek, protože mě rozhodně ano. Jen doufám že nezahájíme těch 14 dní nějakou horskou túrou, to by bylo v těhle šatech dost nepohodlné.“ Dodala pak a on se konečně vzpamatoval. „Ne neboj, a jistě že se mi líbí, jsi překrásná.“ Našel konečně ztracenou řeč, ale pak si vzpomněl na poslední dárek v kapse a pokynul jí k okraji postele. „Ale mám pro tebe ještě něco.“ Usmál se tajemně, když se posadila a přisedl si těsně k ní. „Ale no tak, dal jsi mi toho už hrozně moc! Tohle všechno muselo stát tisíce. A i když si nedělám iluze, že jsi to vážně platil, už nic dalšího nepotřebuju.“ Pokoušela se hrát na skromnou, ale ve skutečnosti byla hrozně zvědavá. Když jí Damon všechny tyhle poklady co měla na sobě poslal jen tak po Caroline, ale s tímhe počkal až osobně, bude to asi něco vážně úžasného! „Eleno, neexistuje na světě nic, co bych ti nedal.“ začal vážně. „A tohle…“ Něžně jí přejel prsty po sukni a pak po náramku na zápěstí. „…je jen zlomeček toho, co si skutečně zasloužíš.“ Elena se na něj něžně usmála a zlehka položila svou dlaň na jeho. „Děkuju.“ Řekla pak a najednou jí bylo fuk, co jí chce dát. Hlavní bylo to, co řekl a to, že to řekl upřimně. „Ještě nemáš zač, poděkuješ mi za dva týdny, ano?“ Obrátil svým typickým způsobem všechno v žert, ale bylo vidět, že ho její poděkování potěšilo. Pak ale mrkl na hodinky a lišácky se usmál, ale musíme sebou hodit, za chvíli máme někde být. Jenže Elena se zarazila. Nečekala, že to bude opravdu tak rychle! „Ale já nemám ani sbaleno.“ Pořád nevěděla kam vlastně pojedou, takže nic nechystala, ale Damon jen mávl rukou. „Ale máš. Na co myslíš, že jsem potřeboval Caroline? Někdo mi musel pomoct naplnit ty dva Samsonite kufry, co jsem ti pořídil. Například s tímhle jsem se sice docela trefil…“ Znovu promnul v prstech lem její sukně,“…ale některá ženská tajemství, jako je výběr kosmetiky, nebo plavek mi nejsou tak docela jasná.“

Elena ně něj šokovaně hleděla, a až za chvíli jí došlo, že nejspíš skutečně nežertuje a že jí dnes opravdu pořídil kompletní novou garderobu. „Ale to…“ začala jenže nedořekla. Damon totiž znovu zvážněl a tak jako už mnohokrát, ze poslední dobu, jí položil ukazováček na rty. „Ale to hlavní mám tady a k tomu malou otázku.“ „Vytáhl z kapsy malou sametovou krabičku a očích mu problesklo pobavení. A pak udělal něco, co nečekala! Z ničeho nic sklouzl na podlahu vedle postele, jako pravý gentleman poklekl na jedno koleno a něžně jí stiskl ruku. „Takže, Eleno Gilbertová. Chceš se mnou strávit pohádkovou dovolenou a pak možná…“ Zvážněl a opatrně krabičku otevřel,“… i zbytek věčnosti?“ Elena překvapeně vydechla a nemohla odtrhnout oči od prstenu, který jí předvedl. Byl naprosto dokonalý! Stříbrný vytepávaný kroužek, zdobený sedmi adekvátně velkými modrými kameny, z nichž na největším prostředním se stejně jako na Damonově, nebo Stefanově skvěla ze stříbra ulitá insignie. Umělecky vyvedené písmeno „E“ vypadalo naprosto kouzelně a přesto že byl celý prsten mnohem subtilnější, než ten Damonův, Elena z něj byla totálně okouzlená. „Kde jsi ho proboha, vzal?“ Napadlo jí najednou, ale Damon se jen spokojeně usmál. „Nechal jsem ti ho vyrobit u zlatníka. Nevěřila bys, jak dokáže ovlivnění popohnat něčí práci. Stihl to v rekordním čase a Bonnie ho pro tebe vybavila protislunečními účinky. Neboj je vyzkoušený.“ Dodal pak ještě a Elena k prstenu něžně vztáhla ruku a opatrně přejela konečky prstů po Lapisu uprostřed. „Ale kde jsi tak rychle sehnal ty kameny?“ Nechápala, ale pak jí to došlo. Tak to bylo to něco, co Damon sebral z trosek psacího stolu! Moc dobře věděla, že do jedné ze zásuvek společně schovali náhrdelník, který patřil její matce Isabel. A Damon jí poznal na očích, že pochopila. „Nevadí ti to?“ Zeptal se honem, ale ona zavrtěla hlavou. „Vůbec ne, je v tom hezká symbolika.“ „Ano, to je.“ Přikývl a pak se mu znovu rozzářily oči nedočkavostí. „Ale já pořád čekám na odpověď?“ Zakýval krabičkou a Elena se rozesmála. Pak ale zvážněla a láskyplně mu pohlédla do očí. „Ano.“ Řekla odhodlaně a možná i trochu pyšně a Damon si viditelně oddechl. Copak si vážně myslel hlupáček, že by mu řekla ne? Slíbila mu to přeci… A navíc to i chtěla udělat. Jo, kdyby býval položil jinou otázku, kterou většinou muži na kolenou s prstenem v ruce pokládají, to by asi váhala, ale takhle ne. Spokojeně k němu natáhla ruku a on jí prsten hbitě navlékl na prst. „Tak, hotovo. A teď… Vzhůru na slunce!“ Řekl pak, nadšeně vyskočil a sebral z nedalekého křesla její bundu a kabelku. Elena sice necítila žádnou změnu, ale věřila mu, takže se odhodlaně chopila jeho nabízené ruky a nechala se odvést ke dveřím. „Připravená?“ zašeptal Damon a ona se zhluboka nadechla a přikývla. „Dobře.“ Souhlasil a jediným trhnutím otevřel dveře. Oba je zalilo jasné, polední slunce, ale Elena tentokrát necítila vůbec žádnou bolest. Prsten skutečně fungoval a ona se na Damona zářivě usmála…

A pak spolu překročili práh a vydali se možná i vstříc osudu…

Konec první části

 



7 reakce na Fanfiction povídka: „Volba“-Epilog první části

  1. Iva napsal:

    Krásné! Jsi šikula. Já se na ta pokračování těším snad víc, jak na samotný seriál.

  2. Kathy napsal:

    Super povídka, určitě přidávej další díly :-)

  3. J. napsal:

    Musíš pokračovat! Je to skvělé. :)

  4. Aleria napsal:

    Parádní povídka!!! Už se moc těším na pokračování :-)

  5. visa2 napsal:

    Ako som sľúbila, našla som si čas na prečítanie tvojej úžasnej poviedky :-)
    Ako celok je to vážne skvelé..po prečítaní názvu tejto poviedky „Voľba“ asi viacerých hneď napadlo, že to bude o voľbe Eleny medzi dvoma bratmi…ale na základe Altheinej predchádzajúcej poviedky sa mi nechcelo akosi veriť, že si zvolí takú otrepanú tému, ktorá sa rieši v xyz poviedkach :-)
    A nemýlila som sa :-) Už len ten začiatok v štýle „in medias res“ bol vážne bravúrny…opäť žiadne zaobchádzanie s Elenou ako s cukrovou bábikou..v predchádzajúcej poviedke z nej bola krvilačná beštia a teraz sa zmietala medzi životom a smrťou a to všetko samozrejme vplývalo na bratov Salvatorovcov…možno to bolo viac o Delene ale opäť sa nezabudlo ani na Stefana a dokonca mal s Elenou jeden spoločný bozk..pred rokom by som takúto pasáž preskočila, ale počas tejto prestávky vo vysielaní sa snažím Stefana obľúbiť a tak mi vôbec jeho prítomnosť neprekážala..možno mi to aj celkom pomôže k tomu, aby som si v seriáli aj v poviedkach dokázala užiť celý trojuholník, keďže doteraz som mala oči len pre Delenu :-)
    Ďalej oceňujem schopnosť autorky neuveriteľne rozpísať dôležité momenty, vďaka čomu ich čitateľ dokáže skutočne prežívať a dej sa tak premieta priamo pred očami. Musím vyzdvihnúť kapitolu, v ktorej Damon Elenu prehováral k tomu, aby sa premenila…vtedy som teda prežívala riadny nervák :-)
    teším sa na to, ako Damon Elene ukáže aké úžasné je byť upírom…v seriáli sa k tomu ešte veľmi nedopracovali, hoci ten Klaus to sľubuje už niekoľko epizód, no stále nič :-)
    Ak ti mám poradiť, skús tentokrát viac používať tvoj skvelý zmysel pre humor, o ktorom viem, že ho máš, no zatiaľ si ho v poviedkach veľmi uplatniť nemohla, keďže boli skôr pochmúrnejšie a nehodilo sa to tam :-) ale myslím, že ďalej to bude mať na starosti Damon, takže určite vieš, ako sa dá táto postava použiť na dotvorenie veselej nálady :-) Ešte som pokračovanie nečítala (nechcela som si totiž miešať pocity z tejto časti), ale viem, že to bude opäť také skvelé a možno aj lepšie ako doteraz :-)

  6. Marry napsal:

    Druhé dějství!! :)

  7. Heli napsal:

    Povídka se mi strašně moc líbila a jako visa2 uznávám, že tam Stefan není vůbec špatný, proto mi to i nalákalo si povídku přečíst, visa udělala dobrou reklamu:-)) Bylo to napínavé a krásně popsané, klidně by se tu ze seriálu mohli inspirovat:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde