FF: „Volba-část II“-2.Kapitola

Zdravím všechny své čtenáře a mám pro vás další (v pořadí již druhou) kapitolku druhé části mé povídky Volba. Všem moc děkuji za krásné komentáře k minulé úvodní kapitolce a doufám že budete spokojeni i nadále. Takže přeji příjemné počtení! Další díl jako obvykle ve čtvrtek. PS: A taková moje malá „úchylka“ na závěr: Při psaní téhle FF jsem se snažila co jevíc vycházet z reality, takže kdyby se třeba někdo nudil, může si klidně na internetu vyhledat místa, dopraví prostředky, hotely a různé další věci, co v ní popisuju a „naživo“ mrknout, jak to tam vypadá. Taková trochu „3D“ povídka :-D

2.

Tenerife, největší a nejzelenější ostrov Kanárských ostrovů, je právem nazýván „ostrovem věčného jara“. Celoročně příjemné klima a fascinující příroda nenechají nikoho na pochybách, že právě toto místo je pravým rájem na Zemi. Hluboké lesy, banánové plantáže, exotické pláže s černým sopečným pískem, úchvatné krajiny vulkanického původu. To vše a ještě mnohem více můžete na Tenerife spatřit. Ne nadarmo je proto také ostrov přezdíván „mikrokontinentem“. Najdete na něm prakticky vše – od rovinatého pobřeží přes vysoké útesy až po vrcholky majestátních hor.

Četl Damon nahlas z letáku, který Eleně před chvílí společně s rezervací v hotelu Abama ukázal, ale ona se tvářila na oko nezúčastněně.

Se sklenkou šampaňského v ruce si užívala příjemnou nevtíravou hudbu, která se linula z hudební věže schované vzadu za DVD-přehrávačem a už teď se jí tahle dovolená skutečně líbila. Byla ráda, že nakonec dala svému upířímu životu šanci. Sice o něm zatím stále moc nevěděla, kromě toho, že si jako upírka může hrát na kohokoliv bude chtít, ale Damon to jistě brzy napraví a bude ve výuce pokračovat. Rozhodně na něm bylo vidět, že ho to baví! „Ale na ty „majestátné hory“ nepolezeme, že ne?“ Popíchla ho rozverně a on jen pokrčil rameny. „Budeme dělat to, co budeš chtít.“ „Hm, takže hluboké lesy mě nelákají, těch jsem si užila v Mystic Falls až až, z banánových plantáží mi budou stačit nějaké ty banány v koktejlech, vulkány taky nejsou můj šálek čaje, takže bych to viděla na ty „exotické pláže s černým sopečným pískem“, co ty na to?“ Najednou pro ní bylo neskutečně snadné zapamatovat si na slovíčko všechno, co jí Damon přečetl. Už se ani nedivila, že se Stefanovi podařilo vystudovat tolik zajímavých univerzit!

„Tvé přání je mi rozkazem!“ Odložil Damon leták a přisedl si blíž k ní. „Takže budeme celých těch čtrnáct dní trávit na pláži, nebo jak?“ zajímala se, ale on se jen uchechtl. „Vážně si myslíš, že budeme celou dovolenou tam? No, tak to tě zklamu, protože já toho mám v plánu mnohem, mnohem víc.“ „Aha, a jak dlouho si tedy budu moct užívat tento „mikrokontinent“?“ Zajímala se a převracela v prstech dopitou sklenku. „No, měli bychom dorazit v brzkých ranních hodinách, tak budeme mít před sebou celý den a noc a pak…“ Udělal dramatickou pauzu. „Pak mám pro tebe další překvapení.“ „Jen tak krátce?“ Její hlas zněl trochu zklamaně, ale on jí něžně pohladil po paži. „Ale no tak, slíbil jsem ti přece, že ti ukážu všechny krásy upíří existence a válet se 14 dní na pláži, to zvládne každý průměrný člověk! Ale stihnout za pouhé dva týdny všechno to, co jsem naplánoval, užít si to a nebýt polomrtvý únavou, to dokáží právě jen upíři.“ „Aha, takže se mám připravit na pořádný maraton?“ Nezněla otráveně, spíš zvědavě. „No to zas ne, ale mám toho v plánu docela dost, ale na to teď nemysli, ano?“ Něžně se na ní usmál a ona přikývla. Pak ale zakývala prázdnou sklenkou a nahodila koketní úsměv. „A můžeme začít ještě s trochou šampaňského?“

Damon se okamžitě chopil lahve, ale pak jí zklamaně postavil zpět, protože byla dokonale prázdná. „Asi budeme potřebovat další.“ Sáhl po tlačítku, kterým se přivolávala z vedlejší části letadla letuška a ta hned ochotně přiběhla. „Ano?“ „Mohli bychom dostat ještě jednu lahev?“ Usmál se na ní a ona ochotně přikývla. „Ovšem.“ Odvětila profesionálně, ale pak udělala něco, co Damon patrně nečekal. Naklonila se přes stůl, aby mohla odnést prázdnou lahev a dostala se tak k Eleně tak blízko, jako ještě žádný člověk od její přeměny. On sám totiž celou dobu nenápadně dbal na to, aby k tomu nedošlo a přesto, že o tom s Elenou žertoval, bral to dost vážně. Ne, že by mu na neznámých lidech nějak extra záleželo, ale věděl, že Eleně by vadilo, kdyby někoho napadla. Jenže to letuška nevěděla, takže jí nevědomky nastavila krk a Elena okamžitě ztuhla. Sice dívčinu krev necítila, ale slyšela, jak jí proudí pod kůží a i to stačilo, aby jí pod očima zcela neovladatelně vykvetly známé žilky a zuby se jí prodloužily na dvojnásobek. Ale Damon byl skutečně ve střehu. Okamžitě ucítila jeho dlaň na své paži a nebyl to jeden z jeho něžných doteků, kterými jí až doteď častoval. Tohle bylo drsné a nesmlouvavé, ale ona mu za to byla vděčná. Naštěstí se však dívka ihned odtáhla a dokonce ani nezpozorovala, co svým neopatrným pohybem způsobila. „Nebo víte co? Přineste nám ji až za chvíli.“ Zarazil jí však Damon a letuška udiveně přikývla. Sice moc nechápala proč jí tedy volali, ale byla už od bohatých lidí zvyklá na lecos, takže bez připomínek odešla.

„Jsi v pořádku?“ Naklonil se k Eleně hned jak za dívkou zapadly dveře a ona tiše zavrtěla hlavou. „Říkala jsem ti to!“ Vzlykla pak a vážně jí bylo do pláče. „Ale no tak, miláčku. To nic. Nic se nestalo.“ Konejšil jí něžně a jemně jí k sobě přitáhl. Ten tam byl železný stisk, kterým byl připraven zbrzdit její případný útok. „Ne, nestalo, ale mohlo! Bože, málem jsem té holce skočila po krku!“ Teď už skutečně plakala a tiskla se k němu. „Ale neskočila.“ Hladil jí opatrně po vlasech, ale sám nebyl z toho, co se stalo moc nadšený. Věděl, že někteří mladí upíři takovéhle problémy mívají, ale on sám tohle neznal. Ani čerstvě po proměně neměl problém být v přítomnosti lidí a dokonce se mu dařilo krev i odmítat, když mu jí Stefan nutil. A rozhodně se mu zuby netlačily z dásní z pouhé blízkosti něčeho živého! Ale Elena holt asi bude v tomhle jiná než on. No co, i tohle se dá přeci zvládnout! Znovu Elenu pohladil a pak jí něžně políbil na čelo. Zvedla k němu uslzelé oči, které už naštěstí nebyly rudé, ale opět čokoládově hnědé a vypadala už klidněji. „Moc mi to nejde, co?“ Zašeptala pak zkroušeně, ale on i navzdory tomu o čem teď přemýšlel, zavrtěl hlavou. „Jde ti to báječně. A jestli máš žízeň…“ Ukázal na drobný chladící box, který nechal na rozdíl od zbytku zavazadel prozíravě naložit sem a ne do nákladního prostoru, jako ten velký a Elena okamžitě přikývla. Když nebude mít žízeň, určitě bude snažší být mezi lidmi. A ona žízeň skutečně už zase měla! Damon box zatím zručně otevřel a vydoloval odtamtud transfuzní sáček. Sice ho přitom napadlo, že jich možná vážně nevzal dost, protože Elena měla větší spotřebu, než očekával, ale tak co… Vždycky se dají sehnat další a stejně jí bude muset časem naučit přežít i bez nich. Ale to by teď asi nebylo moudré!

„Prosím.“ Podal jí s lehkým úsměvem další krev a ona se na sáček hladově vrhla. Začínala mít v jejich otvírání docela cvik. Během několika málo minut byl sáček prázdný a ona se cítila líp. Nebo přinejmenším jistěji. Mohla se klidně vrátit k těšení na Tenerife, ale přesto jí něco trápilo. „Děkuju.“ Podala Damonovi prázdný sáček a ten ho rychle uklidil zpět do boxu. „Nemáš zač. A už nebuď smutná. Nic se nestalo.“ Znovu jí objal kolem ramen, a ona se rozhodla říct mu o co jí jde. „Vypila jsem jich už hrozně moc.“ začala trochu zahanbeně, ale on jen mávl rukou. „Tolik zase ne.“ „Jak to, že ne? Hned po přeměně jsem vypila tři, pak jsi mi musel dát jeden z těch, co ti přinesla Caroline, potom jsem měla jeden než jsme vyjeli, pak ten jeden v autě a teď další! To je šest půllitrových sáčků během jednoho dne! To ti opravdu nepřijde moc?“ Hlas jí trochu poskočil ale on jen pokrčil rameny. „No, tak úplně standartní množství to není, ale dlouho jsi otálela s dokončením transformace a je to úplně tvůj první den, takže bych z toho nevyvozoval žádné katastrofické scénáře.“ Povzbudivě jí pohladil po rameni, ale ona se pořád tvářila dost nešťastně. „Ale to jsou tři litry krve za jeden den? Nemůže se mi něco stát?“ Zeptala se trochu vyděšeně, a jeho její otázka i přes vážnost situace neskutečně pobavila. Měl dokonce co dělat aby se nerozesmál nahlas. „A co myslíš že by se ti mohlo stát? Špatně ti rozhodně nebude a jinak mě nic nenapadá.“ „No já nevím…“ pokrčila rameny, ale popravdě jí taky nic konkrétního nenapadalo. Když upír nemá pravidelný přísun krve, tak po nějaké době seschne a stane se z něj živoucí a vnímající mumie, ale co se stane v opačném případě, když to s krví přehání, to opravdu netušila. „Nestane se ti nic, věř mi. Maximálně nám ta krev dojde, no.“ Mávl bezstarostně rukou, ale ona pořád nevypadala moc přesvědčeně. „Ale třeba nějaké předávkování nehrozí?“ „Předávkování? Ne to vážně ne, prosím tě, to by musel být Stefan předávkovaný věčně!“ Sice to bylo vážné, ale oni se tomu spolu nemohli nezasmát. „Taky pravda.“ Uklidnila se konečně Elena a Damona napadlo jak odvést její pozornost jinam. „Hele já to z vlastní zkušenosti neposoudím, ale podle Caroline na choutky ohledně krve pomáhá lidské jídlo. A ty ses tohohle…“ Ukázal na obloženou mísu na stole. „…ještě ani nedotkla.“

Elena chvíli přemýšlela, protože jí skutečně vůbec nenapadlo, že by si mohla něco vzít, ale pak pokrčila rameny a vztáhla ruku k široké nabídce luxusního občerstvení. Chvíli váhala, ale nakonec vylovila z mísy jednu jednohubku zdobenou vaječnou pomazánkou a kaviárem a strčila si jí do pusy. Neměla nejmenší tušení, co očekávat, ale to, co následovalo jí překvapilo. Chutnalo to totiž skvěle! A naprosto stejně, jako před proměnou! Dokonce možná ještě líp! „Tak co?“ Zajímal se Damon a po očku pošilhával po dalších dobrotách na míse. „Je to…skvělý.“ Usmála se na něj a přesto že netušila, jestli to s její žízní něco udělá, byla ochotná to vyzkoušet. „Tak to klidně sněz všechno sama.“ Usmál se na ní, ale ona nejistě pohlédla na horu jídla před sebou. „Tohle nesním ani omylem!“ „Ale sníš, veř mi. V otázce lidského jídla je upíří metabolismus vážně výhodou.“ Rozesmál se naplno a než stihla protestovat strčil jí do pusy další jednohubku, tentokrát s krabím masem a kouskem citronu. „Hej!“ protestovala, ale poslušně polkla a nakonec se rozesmála s ním. Příhoda s letuškou byla zapomenuta a ona už se zase těšila na to co je čekalo! A že toho bylo dost…

Soukromé letadlo Embraer Legacy 600 dosedlo na přistávací dráhu letiště Reina Sofia v jižním cípu ostrova Tenerife zhruba dvě hodiny před rozedněním. Okamžitě se kolem něj shlukl hrozen ochotných pracovníků letiště, kteří přesně podle předem zadaných instrukcí začaly vykládat kufry a dvojice cestujících se zatím mohla nikým nerušena přesunout do sokromé příletové haly. „Dobré ráno, Damon Salvatore. Mám u vás připravenou rezervaci vozu.“ Usmál se Damon na dívku za přepážkou a ona okamžitě přikývla. „Ano, jistě. Čeká na vás u východu číslo tři. Přeji příjemný pobyt na ostrově.“ „Děkuji.“ Věnoval jí další úsměv, sebral potřebné papíry a vrátil se k Eleně, která na něj čekala stranou od všech lidí. Pro jistotu. Přesto že nakonec skutečně bez větších problémů snědla skoro všechno jídlo, které na palubě dostali a před přistáním jí Damon donutil vypít ještě jeden transfuzní sáček, necítila se moc jistě.

Ale zase se cítila líp, než by se dalo očekávat. Nebo ona alespoň očekávala že se po tom všem, co absolvovala, bude cítit totálně přejedená a utahaná, ale opak byl pravdou. Měla tolik energie, jako už dlouho ne! „Zařízeno?“ Zavěsila se už zcela samozřejmě do Damona a ten přikývl. „A kam že to teď vlastně jedeme?“ Zeptala se pak, když spolu zamířili k proskleným dveřím označeným číslicí tři, ale on se jen tajemně pousmál. „Do hotelu Abama. Neboj není to daleko. Budeme tam asi za půl hodiny.“ „Dobře.“ Povzdechla si, když jí došlo, že už z něj asi víc informací nedostane, ale vzápětí vydechla znovu. Jenže tentokrát opět obdivem. Venku u chodníku, ve stále panující tmě totiž stála prostorná limuzína, do které právě několik zaměstnanců letiště nakládalo jejich zavazadla. „Nepřeháníš to trochu?“ Zaváhala, když znovu našla řeč, ale Damon jí jen galantně otevřel dveře. „Ne.“ Řekl pak na oko odměřeně a počkal až vklouzne dovnitř. „Pro dědičku hotelového impéria a jejího chudého snoubence přeci jen to nejlepší.“ Dodal pak a posadil se vedle ní na pohodlné kožené sedadlo.

Limuzína se za chvíli skutečně rozjela a Damon sáhl do slušně vybaveného baru. Vytáhl odtamtud další láhev šampaňského a zakýval s ní před Elenou. „Dáš si?“ Už, už sahal po vysokých sklenkách, ale ona ho zarazila. „V letadle jsme vypili už tři.“ Upozornila ho, ale on jen překvapeně pozvedl obočí. „No a? Myslíš, že si to nemůžeme dovolit?“ „O to nejde, já jen že bych si z Kanárských ostrovů ráda taky něco pamatovala. A takhle skončím brzy někde pod sedadlem.“ „A ty se cítíš opilá?“ Popíchl jí škádlivě a i přes její protesty lahev otevřel. „Ne, ale…“ Zamyslela se, jenže pak jí došlo, že opravdu necítí vůbec žádné účinky alkoholu, což bylo zvláštní. Ne že by se někdy snadno opila, většinou jí to trvalo, ale i tak tři lahve šampaňského ve dvou by už cítit měla. „No, tak vidíš.“ Nečekal Damon na její odpověď a vítězoslavně jí podal sklenku. „Ale jak…“ začala jenže on jí lehkým ťuknutím skla o sklo přerušil. „Pravidlo číslo dvě. Jako upír můžes pít cokoliv chceš a opravdu to hódně dlouho trvá, než se objeví nějaký účinek.“ Elena si vzpoměla na to, kolikrát už viděla Damona opilého, ale raději mlčela. Ikdyž pak jí to nedalo. „No a jaká je asi tak ta hladina alkoholu, která se u upírů projevuje?“ „Tak to je různé, miláčku. Ale věř mi že čtyři lahve šampaňského se tomu ještě ani zdaleka neblíží.“ Znovu si s ní přiťukl a ona se konečně bez výčitek svědomí napila. Bylo snad ještě lepší, než to v letadle. Úžasné!

Damon měl nakonec ale pravdu a zhruba za půl hodiny se jim z okna limuzíny otevřel impozantní pohled na moře, na pláž i na luxusní a přitom do krajiny velice citlivě začleněný hotel. Elena na něm mohla oči nechat. Byl to vlastně spíš komplex kaskádových vil s centrální budovou situovaný v nádherně upravené zahradě a ona si nad hlavním vchodem nemohla nevšimnout pěti pyšně vystavených hvězdiček. „Líbí?“ Zašeptal jí Damon do ucha a ona po chvíli hraného přemýšlení přikývla. „Ujde to.“ „Jen ujde?! Počkej až to uvidíš zevnitř!“ Hbitě vyskočil z limuzíny a nečekaně energicky vytáhl ven i jí. „Tak ujde! Já ti dám, ujde…“ mumlal si na oko ukřivděně, ale ona věděla, že bez problémů poznal, jak moc se jí hotel líbí. A líbil se jí skutečně čím dál tím víc, ikdyž nebyla na podobný luxus zvyklá. Prostorná recepce byla téměř prázdná (nejspíš schválně, proto Damon vybral tenhle čas příjezdu) a tak ještě mnohem lépe vynikla její luxusní, ale nevtíravá elegance. Za pultem se jich ihned ochotně ujal starší muž a perfektní angličtinou je oba uctivě pozdravil.

„Damon Salvatore, mám tu rezervaci.“ „Ano, jistě. Apartmá číslo jedna. Pojďte prosím za mnou. O zavazadla se nestarejte, zařídím to.“ Hbitě luskl prsty na dva opodál stojící mladíky a ti ihned vyrazili ven k limuzíně. „Už jste u nás někdy bydlel, pane?“ Zeptal se uctivě recepční a vedl je přes halu směrem k řadě soukromých výtahů „Prozatím jsem neměl tu čest.“ Damon byl perfektně zdvořilý jako vždy. „A slečna?“ Elenu jeho otázka zaskočila, protože se snažila od něj držet co nejdál, ale Damon jí povzbudivě stiskl ruku.„Má snoubenka také ne.“ „Ach snoubenka, tak to gratuluji. Ale nyní tedy prakticky. V našem hotelovém komplexu je vám k dispozici devět restaurací, pět barů, kadeřnictví, čistírna, několik obchodů a luxusních butiků, Wellness a Spa centrum o rozloze 2 500 m² s velkým množství léčebných procedur a v hotelové zahradě pak 8 bazénů z nichž každý disponuje vlastní sluneční terasou. A máme tu samozřejmě také vlastní písečnou pláž, která zaručuje absolutní soukromí. Dále vám je zde k dispozici sedm tenisových kurtů s umělým povrchem, všechny náležitosti k provozování vodních sportů, rybaření i potápění a soukromé golfové hřiště.“

Zatímco vedl tuto nacvičenou řeč, při které se Elena musela hodně snažit, aby nezírala s otevřenou pusou, přivolal jeden ze soukromých výtahů a všichni tři do něj nastoupili. Elena z toho měla zprvu trochu strach, ale kabina byla naštěstí tak prostorná, že si dále mohla pohodlně držet od recepčního odstup. Výtah nejel nijak pomalu, ale přesto chvíli trvalo, než se zastavil a dveře se otevřely do decentně osvětlené chodby. „Tudy prosím, apartmá číslo jedna. Jedno z našich nejluxusnějších.“ „Copak asi tady znamená slovo „nejluxusnější“? Brilianty osázená sprchová hlavice?“ Šeptla Elena Damonovi škádlivě do ucha a on jen zvedl oči vsloup. „Pro tebe je tohohle vážně škoda! S ničím nejsi spokojená! Příště nás ubytuju pod mostem!“ Zlobil se na oko tak tiše, že to recepční nemohl slyšet a Elena nahodila nebezpečný výraz. „To si zkus…!“ Ale to už dorazili ke dveřím na konci chodby a recepční zahájil další nacvičený proslov: „ Vaše apartmá je zařízeno v místním národním stylu a je vybaveno televizí se satelitními programy, internetem, telefonem, trezorem, minibarem, kávovarem, luxusní koupelnou s toaletou a masážní sprchou a prostornou terasou, ze které je nádherný výhled na moře.“ Dořekl a prudce otevřel dveře, které během výčtu všech předností odemkl hotelovou kartou.

A ukázalo se, že skutečně nepřeháněl! Elena s Damonem vstoupili dovnitř a i Damon musel uznat, že tohle je vážně něco! Vkusně zařízený obývací pokoj sousedil posuvnými dvěřmi s luxusně, ale přitom stylově vybavenou ložnicí, které vévodila obrovská postel s bledě modrými lehoučkými nebesy. Prostě obě místnosti včetně terasy za prosklenou stěnou budily dojem, že se člověk propadl rovnou do pohádky. „Kufry tu budou hned. Nyní mě omluvte.“ Usmál se spokojeně recepční, předal Damonovi kartu ke dveřím a taktně vycouval na chodbu. „Tak co? Pořád to jen ujde?“ Popích Damon Elenu, ale ona se k němu náhle obrátila a v očích měla slzy. „Děkuju.“ zašeptala a on jí zmateně objal. „Copak je, co se děje?“ nechápal proč pláče, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Nic, jen že tohle jsem si nikdy ani nepředstavovala.“ „Ale no tak, miláčku to je jen začátek. A pokud sebou mrsknou s těmi kufry a ty se rychle převlečeš, stihneme na pláži kouzelný východ slunce. Hlavně žádné slzy.“ Něžně jí políbil na tvář, ale ona mu náhle nastavila rty. Copak mohl omítnout…?



5 reakce na FF: „Volba-část II“-2.Kapitola

  1. cehynda napsal:

    Mala poznamecka – nemohla by jsi delat vice odstavcu? Takhle se to hrozne spatne na pocitaci cte. Radky splyvaji dohromady.
    Jinak – moc hezke cteni!

  2. Đomča napsal:

    bylo to super už se
    těším na další!!!!!!!

  3. DamoniS napsal:

    Náhodou mě se zdá, že je tam odstavců tak akorát :) Jako vždy jsem si krásně početla. Jo a koukala jsem na ten ostrov, taky bych se tam někdy chtěla podívat :Q :)

  4. J. napsal:

    Jakpak využijou tu ložnici?:D a zase skvělé.

  5. Markushek napsal:

    Tak jo – využila jsem „3D možností“ tvé povídky – a nežijí si teda špatně… :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich