FF: „Volba-část II“-3.Kapitola

Opět zdravím všechny své čtenáře a jelikož je čtvrtek, mám pro vás další (v pořadí již třetí) kapitolku druhé části mé povídky Volba. Všem opět moc děkuji za krásné komentáře k té minulé a doufám že se vám bude líbit i tahle. Přeji příjemné počtení! Další díl jako obvykle v neděli.

3.

„Páni…“ Vydechla Elena nadšeně, a okouzleně hleděla na ztichlou, soukromou pláž, která patřila k jejich hotelu. A soukromá skutečně momentálně byla, protože kromě ní a Damona tu nebyl v takovouhle časnou ranní hodinu skoro vůbec nikdo. Milionáři, kteří s nimi sdíleli tento pětihvězdičkový hotel, nejspíš ještě hluboce spali a vůbec je nezajímalo že za pár minut propásnou nádherný východ slunce. Ikdyž oni dva to také stihli jen tak tak. Kufry sice dorazily do jejich apartmá v rekordním čase (a možná až příliš brzy jim přerušily jejich něžný polibek, ke kterému tak nějak došlo, aniž si toho Elena byla plně vědoma), a jí dokonce ani netrvalo moc dlouho převléci se do značkových modrozelených bikin a zeleného parea vyšívaného stříbrnými nitkami, které naštěstí našla hned nahoře v prvním zavazadle (zbytek obsahu neměla momentálně chuť prohlížet). Ale zdržela je zahrada, přes kterou museli po cestě na pláž projít. Byla prostě dokonalá! Obklopovala celý komplex hotelu a bylo v ní tolik exotických květin, keřů a stromů, že se na ně Elena nemohla vynadívat. Damon jí nakonec musel odtáhnout téměř násilím a slíbit jí, že hned po východu slunce se sem vrátí a ona si bude moct zdejší floru prohlížet tak dlouho, jak jen bude chtít.

„Líbí?“ Objal jí Damon jemně kolem ramen a pomohl jí usadit se do písku na samé hranici přílivu. Elena dokázala jen přikývnout. Jak taky měla slovy vyjádřit, jak nádherné tohle místo je? Čekala, že celá ta slavná „soukromá pláž“, bude nějaké maličké písečné prostranství, ale opak byl pravdou! Tahle měla na délku nejméně kilometr a kromě (nyní zavřených) slunečníků a lehátek, zde byla i romantická skalnatá zákoutí a dokonce nejméně dva koktejlové bary schované ve stínu rozložitých palem. Prostě takhle nějak si Elena vždycky představovala ráj! Dokonce i těch několik málo lidí, kteří se na pláži nyní vyskytovali, jako by sem patřilo. Byli to hlavně zaměstnanci hotelu a oněch stylově laděných barů, kteří se připravovali na další pracovní den, ale i tak působili všichni naprosto spokojeným dojmem. Kdo by taky mohl být nespokojený? Tady? Napadlo ji, ale neměla čas o tom víc přemýšlet. Náhle totiž ucítila na tváři Damonovo něžné pohlazení a teprve teď si uvědomila že opět pláče. „Ale no tak…“ Zašeptal jí do ouška a tvářil se dost starostlivě. „Copak je?“ „Nic, já jen…“ Nemohla najít slova a tak mu radši položila hlavu na rameno a upřela oči směrem k růžovějícímu obzoru. „Ty jsi smutná?“ Vyptával se dál ale ona k němu jen zvedla uplakanou tvář. „Vůbec ne! Je to tu naprosto dokonalé! To asi ty zesílené emoce…“ Pokusila se svůj stav shodit na upírství a on vážně pokýval hlavou. „Neboj, časem se s tím naučíš vypořádat.“ Něžně jí políbil na čelo, ale pak ukázal rukou k obzoru. „A je to tu!“ zasmál se spokojeně a ona fascinovaně hleděla na ten ohňostroj světel a barev, který náhle explodoval nad oceánem a který předznamenával další nádherný, slunečný den.

Eleně se chtělo znovu začít plakat, ale ovládla se a nadšeně se tiskla k Damonovi. Měl pravdu! Žádné slzy! Slunce zatím pomaličku stoupalo k obzoru a ani jednoho z nich nenapadlo, že by se ně něj vlastně dívat neměli. Kdyby nedisponovali svými ochrannými šperky s Lapisem, sluneční záře by pro ně znamenala zánik. Ale na tom nezáleželo… Oni ty šperky měli a tak si mohli spolu s nemnoha dalšími lidmi na pláži, vychutnat, jaké to je, dívat se na absolutní začátek nového dne. Ale Elenu náhle několik těch osob začalo zajímat. Konkrétně šlo o trojici lidí postávajících stranou od ostatních, kteří se evidentně věnovali něčemu jinému, než východu slunce. Šlo o dva muže a jednu ženu, přičemž postarší muž s vlídným úsměvem sledoval pár, který stál před ním čelem k sobě a držel se za ruce. Místo na obzor hleděli dva mladí lidé jeden druhému do očí a něco si šeptali. „Co to dělají?“ Zajímala se po chvíli pozorování Elena a Damon mrkl směrem, kterým ukazovala. „Támhleti?,“ pousmál se když pochopil o koho jí jde., „Myslím že se berou.“ Elena na něj překvapeně pohlédla. „Takhle? Vždyť nemají ani svědky? Copak to platí?“ „No, před úřady asi ne, ale řekl bych že o to jim ani moc nejde. Hodně lidí to tady dělá. Prostě jen tak. Nechají se oddat na pláži, před místním hotelovým knězem jako vrchol romantické dovolené. Hezké ne?“ Elena němě přikývla a okouzleně hleděla, jak mladý muž právě nadšeně líbá svou „neprávoplatnou manželku“.

Damon jí chvíli pozoroval a pak z ničeho nic ho napadlo něco naprosto šíleného. Něco, za co by si od ní ještě před pár dny vysloužil leda tak otrávený pohled, ale teď, potom, co se spolu už několikrát políbili a co mu sama navrhla, že si budou hrát na snoubence mu to připadalo docela zajímavé. Sice mu bylo jasné, co mu Elena odpoví, ale i tak byl přesvědčený, že jí jeho nápad potěší a hlavně pobaví. A tak… To prostě řekl. „Chtěla bys to taky zkusit?“ Zavrněl jí mnohoslibně do ucha a ona k němu šokovaně zvedla oči. „Cože?“ „No, když už jsme zasnoubení? Ještě řekni, že by se ti to nelíbilo…“ Popíchl jí a čekal, jak do odpálkuje, ale jí se náhle v očích mihl zvláštní výraz, jež se příliš nepodobal pobavení, které chtěl u ní vyvolat a pak… „A ty bys chtěl?“ Neznělo to jako rýpnutí, spíš to znělo, jako by se na to ptala…Doopravdy?! „Já, no…Totiž…“ Zakoktal překvapeně a to zvláštní světlo v jejích očích mírně pohaslo. „Aha… Tys to nemyslel vážně, viď.“ V hlase jí zazněl maličko ublížený tón a Damon by si nejraději nafackoval. Tohle se mu moc nepovedlo. „Ne! Tedy, ano! Myslel jsem to vážně, jen mě nenapadlo, že bys… Opravdu…“ Zamotal se do vlastní odpovědi, ale pak se zhluboka nadechl a něžně jí vzal za ruku. „Chtěla bys, abych to zařídil? Jen tak, prostě jako součást našeho zdejšího pobytu?“ Tentokrát se extrémně snažil, aby to znělo vážně a soustředěně, ale Elena se znovu usmála. Došlo jí, že to prve myslel jen jako takové poškádlení. Prostě další hru, jako byla ta na snoubence a milionářku a ona se nechala unést těmi rozbouřenými hormony a zaskočila ho.

Trochu se za to zastyděla (před ním i před sebou), jenže teď už se couvnout nedalo. A tak se rozhodla na tu plánovanou hru navázat. „Samozřejmě, když už jsme zasnoubení.“ Mrkla na něj a jemu se trochu ulevilo, že konečně pochopila, jak to myslel. „Fajn, jdu na to!“ Vyrazil možná až moc rychle a vydal se k postaršímu muži (patrně knězi, ikdyž havajská košile a bermudy tomu moc neodpovídaly), který právě mířil od šťastné dvojice zpět k hotelu. Elena osaměla a najednou se sama v sobě vůbec nevyznala. Byla to přece všechno jen hra! Jen aby jí Damon ukázal, jak si může jako upír svou existenci užívat! Tak proč se cítí tak zvláštně? Proč ho pořád líbá a objímá a teď dokonce ani nepoznala vtip a myslela si, že by jí vážně… Bylo to hloupé! Musí se vzpamatovat!

„Hotovo!“ Ozval se za ní jeho hlas a v minutě jí znovu objímal kolem ramen. „Ale dalo to docela práci. Má nabitý program. Provozuje to totiž jen při východu a západu slunce, asi kvůli větší romantičnosti, ale podařilo se mi ten dnešní západ slunce pro nás rezervovat. Takže v 8:30, přesně tam, u těch skalisek, odkud je nejhezčí výhled na moře.“ Informoval jí nadšeně a jí bylo jasné, jak se mu podařilo chudáka kněze přesvědčit. Nejspíš nějaký nebohý pár díky ovlivnění vyšachovali ze  hry, ale jí to bylo najednou fuk. Jako upíři si to dovolit můžou, no ne? „Výborně.“ Pochválila ho a přesto, že jí hlavou bleskly její nedávné úvahy nad tím, že se od něj nechává tak bezostyšně objímat, přitulila se k němu ještě víc. Jeho blízkost jí dodávala pocit bezpečí a ona ho najednou potřebovala. Potřebovala cítit jeho lásku a zájem a těžko říct, jestli to bylo tím, že byla nejspíš nejdál od domova, jak se kdy ocitla, nebo jestli to takhle upíři prostě mají. Raději se začala zabývat něčím jiným.

„A co budeme dělat teď?“ Změnila téma a Damon pokrčil rameny. „Nevím, to je na tobě. Ale nejsi unavená? Vzhledem k tomu, že jsi už nespala víc než 24 hodin, by možná bylo nejrozumnější, vrátit se do hotelu.“ Nadhodil nejistě, ale Elena prudce zavrtěla hlavou. „Nejsem ani trochu unavená! A navíc jsi říkal, že zítra ráno už máš zase něco v plánu a já si to tu chci pořádně užít, takže žádné spaní!“ Aby potvrdila svá slova vyskočila a nadšeně se zatočila dokola. „A nemysli si, že se vyvlékneš z té prohlídky zahrady!“ Popíchla ho potom, ale on jí z ničeho nic popadl za ruku a prudce jí stáhl zpět k sobě. „Elena se smíchem dopadla na záda do písku a spokojeně kvitovala, že to ani trochu nebolelo. Kdyby s ní takhle škubl před pár dny, nejspíš by jí ublížil, ale teď jí to vůbec nevadilo. „Dobře, zahradu beru, ale co pak?“ Naklonil se nad ní a ona se chvíli jen tak kochala pohledem do jeho rozzářené tváře. „Copak tě z té štědré nabídky zaujalo?   Chtěla bys vyzkoušet některou z těch devíti restaurací?“ Nadhodil další možnost, a Elena trochu zahanbeně odtrhla fascinovaný pohled od jeho krásných, blankytně modrých očí.

„To radši ne, mám takový pocit, že z menu by mě tam nejvíc zaujali číšníci.“ Zavrtěla rychle hlavou a byla to vlastně pravda. A jí to i přes žertování trochu trápilo, ale Damon se jejímu podání zasmál. „No tak to radši ne, a co třeba, kadeřnictví a luxusní butiky?“ Zkusil poškádlit její ženskou stránku, ale ona jen zvedla oči vsloup. „Díky, ale ne. Pleteš si mě s Caroline. Navíc nemám důvod chodit do butiku, když zatím ani nevím, co jste mi vy dva zabalili s sebou.“ „Aha, no to je taky pravda. Tak něco navrhni sama.“ Elena se zamyslela, ale pak nasadila fingovaný ztrápený výraz. „Docela by mě zajímalo to Wellness a Spa centrum, ale vzhledem k tomu, že bych patrně brutálně napadla maséra nebo saunaře, bych to viděla spíš na jeden z těch 8 bazénů nebo přímo zdejší mořskou zátoku, když už mám ty plavky.“ „Rozkaz, madam.“ Řekl spokojeně a pomohl jí vstát. „Takže nejdřív se půjdeme dívat na kytičky a pak si půjdeme zaplavat. To zní sice otravně romanticky, ale já to nějak přežiju. Hej!“ Vyjekl a na oko ukřivděně si vyklepával z vlasů hrst písku, kterou po něm za trest hodila. „Nech si ty provokace, nebo půjdu obdivovat kytičky s někým jiným!“ Vyplázla na něj jazyk, ale samozřejmě se zavěsila do něj. „A s kýmpak?“ Zapředl zvědavě, ale Elena na něj jen přezíravě mrkla. „Uvidíme…“ Ale to už společně vyrazili zpět do zahrady, kde je čekalo zajímavé dopoledne.

A možná, že zajímavé bylo dokonce slabé slovo! Bylo neskutečně zábavné toulat se společně zahradou a nacházet v jejích koutech další a další různě architektonicky řešené bazény. Některé byly obyčejné, moderní vykachlíčkované s luxusní žulovou dlažbou kolem, jiné zase připomínaly přírodní laguny obklopené rostlinami a vodopádky. Navíc se tu našly i bazény vyhřívané, s protiproudem, vlnobitím nebo perličkovou lázní, takže o zábavu měli Damon a Elena vážně postaráno. A navíc díky počtu vodních ploch nebyl problém přesunout se k nějaké jiné, když se na scéně objevili další hoteloví hosté a Elena by tak mohla být zbytečně v pokušení. Damonovi sice bylo jasné, že jí takhle nebude moct od lidí distancovat pořád, ale nechtěl na ní zbytečně tlačit. Jednou se bude muset se svou žízní vyrovnat, ale teď ne! Teď se chtěl kochat jejím smíchem a né jí zatěžovat nějakými problémy.

„Tak, myslím, že už jsme prošli úplně všechny cestičky, které v téhle zahradě jsou a pokud správně počítám, viděli a vyzkoušeli jsme i všech osm bazénů.“ Zasmál se, když je nějaká mladá rodinka nevědomky vystrnadila z přírodně laděného bazénu s vodopádem a Elena přikývla. „Takže co teď? Zpátky na pláž?“ „Jasně, vyzkoušíme i slanou vodu, ale nejdřív…“ Bylo jí trochu trapně si o něco takového říkat, ale on naštěstí dle jejího soustředěného výrazu pochopil. „Ale nejdřív skočím nahoru do kufru pro oběd, jasně.“ Krátce jí políbil na čelo a vyrazil pryč. „Počkám na tebe na pláži.“ Zavolala ještě za ním a vydala se zpět k moři. Tam se usadila na příjemně vyhřátý písek stranou od lidí a upřela oči k obzoru. Nedaleko od břehu se na hladině pohupovalo několik člunů a plachetnic a jí napadlo, že by si možná taky mohli nějakou loď pronajmout.

Jenže z podobných myšlenek jí náhle vyrušilo zašustění, které by lidské ucho možná nebylo schopné zaznamenat, ale ona poznala, že kousek od ní někdo je. Honem se tím směrem otočila a spatřila necelé dva metry od sebe asi čtyřletou holčičku, která jí zvědavě pozorovala. Elena se na ní vstřícně usmála, ale pak se zarazila. Holčička se k ní totiž náhle vydala a to nebylo dobré! Neměla by u ní být tak blízko! Bože, je to ještě dítě! Honem přemýšlela o tom, že prostě vyskočí a uteče tak rychle, že si toho ta maličká ani nevšimne, ale než se rozhodla byla holčička u ní a spokojeně se usadila vedle ní do písku. „A…Ahoj.“ Zašeptala Elena a vší silou se snažila nevnímat vůni dívenčiny krve, ale ta nejspíš žádné nebezpečí nezaregistrovala. „Ty jsi mořská pana?“ Zeptala se zvědavě a Elena se i přes vážnost situace rozesmála. „Mořská panna? Ne, to vážně ne.“ Zavrtěla hlavou a uhladila si pareo, jehož barva holčičku nejspíš popletla.Vypadala v něm i v těhlech bikinách opravdu trochu „pohádkově“…

No, ale ona je spíš postava z hororu! Připomnělo jí její podvědomí a už už se chytala dívenku necitelně odehnat, ale holčička k ní náhle natáhla ruku a zářivě se usmála. „Na.“ Elena si od ní to něco, co jí dívenka podávala omámeně vzala a zjistila, že je to krásně tvarovaná mušle. „Děkuju.“ Řekla okouzleně a holčička na ní spiklenecky mrkla. „Já stejně vím, že jsi.“ Trvala na svém tak tvrdohlavě, jak to dokážou jen děti, a Elena neměla sílu jí to znovu vymlouvat. A navíc jí zaujalo něco jiného… Holčička byla u ní totiž mnohem blíž, než předtím letuška, ale přitom se nic nedělo! Sice slyšela, jak jí tluče srdíčko i jak jí přímo pod kůží proudí horká krev, ale její tvář zůstávala lidská a zuby se neprodloužily ani o milimetr! Sice jí to dalo dost soustředění, ale zvládala to. Vědomí, že před ní stojí bezbranné dítě jí bránilo podat se svým nově nabytým loveckým instinktům a ona na sebe byla neskutečně pyšná! Dokázala to! „Anne? Ach Anne, neobtěžuj slečnu! Ozval se náhle ženský hlas a mladá brunetka, s očima stejné barvy, jakou měla holčička, se s omluvným úsměvem vydala k nim. „Promiňte.“ Omlouvala se rychle a zvedla dítko z písku. „Mami, to není slečna, to je mořská panna.“ Bránila se dívenka a její matka jen zvedla oči vsloup. „Omlouvám se, moje dcera má poněkud bujnou fantazii.“ Usmála se a odnesla protestující holčičku zpět k lehátkům. Elena za nimi nadšeně hleděla a prsty lehce hladila mušli, kterou dostala. Cítila se naprosto úžasně! Damon měl pravdu, chce to jen motivaci a soustředění!

„Eleno?“ Zvedla hlavu a Damon, který už z dálky viděl její zadumaný výraz vyrazil přes pláž k ní. V ruce nesl středně velkou plážovou tašku, do které zabalil jejich „oběd“ (nést sáčky s krví jen tak v ruce si vážně netroufal) a byl rád, že je zase s ní. „Stalo se něco?“ Klesl vedle ní do písku a zvědavě pozoroval její nadšený pohled. „Podívej co jsem dostala.“ Pyšně mu ukázala mušli a on trochu váhavě usmál. „Moc hezké.“ Ale pak se trochu zarazil. „Počkej, jak dostala? Od koho?“ Elena přitiskla mušli k sobě a ukázala na holčičku na nedalekém lehátku, která si jejího pohledu okamžitě všimla a nadšeně zamávala. Elena jí odpověděla stejně a přitiskla se k Damonovi. „Ptala se mě jestli jsem mořská panna.“ Rozesmála se, ale Damon jí nejistě pozoroval. „Ale…“ začal pak, jenže Elena ho nadšeně přerušila. „Zvládla jsem to! Chápeš? Slyšela jsem její srdce a to, jak jí v žilách proudí krev a byla u mě skoro tak blízko jako teď ty a já jsem se dokázala ovládnout!“ „No to je báječné!“ Snažil se sdílet její nadšení, přesto, že sám sobě v duchu spílal, že jí nechal samotnou, protože to mohlo dopadnout dost zle, ale to jí rozhodně říkat nebude. „To je!“ „Jen s tou mořskou pannou se trošku sekla.“ Dodal pak a Elena ho vyčítavě šťouchla. „Ha, ha. No tak jsem trošku jiné nadpřirozené stvoření, no! Ale doufám že jsi něco donesl, protože mám už vážně žízeň!“ Damon zakýval plážovou taškou a v minutě vytáhl Elenu na nohy. „Samozřejmě, ale pojď s tím trochu stranou, ano?“

Zavedl jí mezi nedaleká skaliska, kde nebylo ani živáčka a spokojeně vybalil čtyři transfuzní sáčky. Pro jistotu jich vzal víc, ale ukázalo se, že nebude muset mít starost co s těmi co zbydou. Elena totiž měla s tou žízní vážně pravdu. Ale už během upíjení z třetího sáčku (on se neodvážil vzít víc než jeden) její nadšení vyprchalo, a dokonce se začala tvářit trochu smutně. „Copak je?“ Zajímal se, když si od ní bral prázdný obal a ukládal ho s ostatními zpět do tašky. „Nic.“ Pokrčila rameny a zasmušile si prohlížela mušli, kterou dostala. Jenže on snadno poznal, že tohle není nic. „No tak, nelži.“ Pohladil jí něžně po rameni a nakonec propletl své prsty s jejími, takže tu mušli, která jí tolik zaujala i rozesmutnila, drželi spolu. „Víš, jen mi znovu došlo, že já nikdy takovouhle mít nebudu.“ Povzdechla si a Damon nechápavě pozvedl obočí. „Ehm mušli svatého Jakuba?“ „Ale ne.“ I přes to, jak mizerně se cítila, se musela jeho otázce zasmát. „Holčičku.“ Dodala pak a on chápavě přikývl. „Aha. No…“ přemýšlel co by na to řekl, ale pak to vyřešil něžným polibkem na tvář. „Holčičku ti asi vážně nepořídím, ale tak to prostě je. Věř mi, upíří život má výhody, které ti bezdětnost…, skoro vynahradí.“ Původně chtěl říct, jen vynahradí, ale nebyl si tak jistý, jestli je to pravda. Pro něj ano, ale pro ni možná ne. Jenže Elena nechtěla takovéhle věci teď řešit. Dokonce jí mrzelo, že o tom vůbec začínala. „Já vím…“ Usmála se a položila mu hlavu na rameno. A jeho najednou napadlo, jak jí zase alespoň trochu potěšit. „No, ale pokud jde o ty mušle, něco ti ukážu, chceš?“ Oči mu zazářily a ona definitivně zaplašila špatnou náladu. „Jistě.“ Přikývla a on jí vytáhl na nohy. „Tak pojď.“



3 reakce na FF: „Volba-část II“-3.Kapitola

  1. Đomča napsal:

    ta je moc krásná !!!!!!

  2. visa2 napsal:

    čítať niečo takéto je ako chodiť po tej krásnej záhrade s Damonom :-) asi by som to dokázala čítať donekonečna, ale mám pocit, že už čoskoro sa im niečo pripletie do cesty, ale nech si zatiaľ užívajú…

  3. Marry napsal:

    Já mám taky ten pocit že každou chvílí se objeví problémy ale nejradši bych kdyby to byly problémy typu romantické komedie než problémy typu TVD.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde