FF: „Volba-část II“-4.Kapitola

A máme tu neděli a s ní i další kapitolu druhé části mé povídky Volba. Přeji příjemné počtení a doufám že se vám tahle čistokrevná romantika bude líbit. Užijte si jí a další kapitola, jako vždy v úterý (tentokrát ale spíše ve večerních hodinách). Ještě jednou díky všem za přečtení a komentujte!!!

4.

„A kam přesně teď jdeme?“ Zajímala se Elena, když jí Damon s úsměvem vedl po pláži k části, kde díky vyššímu počtu skalisek skoro nikdo nebyl. On však jen zavrtěl hlavou a mlčel. Po chvíli ale nejspíš dorazil tam, kam chtěl, pečlivě se rozhlédl a náhle jí pevně sevřel v náručí. „Co bys řekla na malý výlet pod mořskou hladinu?“ Zavrněl jí do ucha a ona překvapeně zamrkala. „Jak to myslíš?“ „No, na pláži je mušlí sice dost, ale támhle…“ Mávl rukou směrem k oceánu, „Je jich ještě mnohem víc. A taky jsou tam korály, a ryby, a chobotničky…“ Při každém slovu jí škádlivě přejel rty po tváři a jí překvapilo jak silnou odezvu v ní jeho doteky vyvolaly. Najednou se musela držet, aby se na něj nevrhla.

Ale no tak, je to jen hra! Připomněla si znovu důrazně a vší silou se snažila soustředit na to, co říká. „Takže se chceš jít potápět?“ Došlo jí za chvíli a on přikývl. „Aha, no proč ne, ale nechybí nám v tom případě něco?“ „Jestli myslíš skafandry a bomby s kyslíkem, tak ani omylem.“ Rozesmál se a jediným pohybem jí rozvázal pareo a odhodil ho společně s plážovou taškou kousek dál do písku. „Tohle ti naprosto stačí.“ Přejel žertovně prsty po jejích bikinách a sám v minutě shodil polokošili a lehké plátěné kalhoty a stejně jako předtím u bazénů se jí předvedl jen ve značkových tmavě modrých plavkách. „Chceš se jít potápět jen tak?“ Nechápala pořád Elena, ale to už jí se smíchem postrkoval po svažité pláži k oceánu. „Chceš říct další upíří pravidlo?“ Odpověděl jí protiotázkou, když už stáli po pás v příjemně vlažné vodě a ona přikývla. „Takže pravidlo číslo tři: Jako upír nemusíš dýchat.“ Elena na něj nechápavě hleděla. „Jak nemusím? Ale já přece dýchám?“ Vypadlo z ní hloupě a on jí zatáhl ještě hlouběji do vody. „Copak o to, to já taky. Je to přirozenější a příjemnější, ale pro upíří organismus to není podmínkou. Dokáže pohodlně fungovat i bez kyslíku, což se někdy hodí. Třeba při lovu, nebo právě ve vodě.“

Elena ho pozorně sledovala a až pozdě si uvědomila, že už jsou v moři až po ramena. „Počkej!“ Vyjekla trochu hystericky, a nějak se nemohla srovnat s myšlenkou, že se co nevidět potopí a nebude dýchat. Ale Damon jí k sobě něžně přitáhl a konejšivě ji objal. „Neboj, miláčku. Zvládneš to. Prostě zavři oči, potop se a pak je zase otevři.“ S těmito slovy jí jemně přejel prsty přes oční víčka, čímž jí skutečně donutil oči zavřít a ona jen ucítila, jak jí pevně vzal za ruku a zatáhl směrem dolů. A bylo to! Ocitla se pod hladinou, aniž si toho pořádně všimla a srdce jí vyskočilo až do krku. Pevně stiskla rty k sobě a čekala, kdy ucítí ten známý svíravý pocit, z nedostatku vzduchu, ale ten se kupodivu skutečně nedostavil! Vnímala, jak jí Damon táhne kamsi hlouběji a hlouběji do oceánu, ale teprve až se ve vodě zastavil, obplaval jí a jemně jí objal zezadu kolem pasu, přiměla se otevřít oči….

A kdyby mohla, vydechla by úžasem! Nacházeli se skoro až u dna, a přesto, že tu byla celkem tma, ona viděla perfektně! Viděla barevné korály, roztodivné rostliny i desítky a stovky barevných ryb, chobotniček, hvězdic a dalších živočichů, kteří nevzrušeně kroužily kolem. Bylo to, jako by se ocitla v nějakém surealistickém snu! V úplně jiném světě, kde byly jen oni dva! Cítila, jak jí Damon něžně objímá a přes rameno se na něj usmála. Skutečně jí nelhal! Vzduch jejímu tělu vůbec nechyběl a byla si jistá, že by tu mohla být klidně hodiny a hodiny a nestalo by se jí vůbec nic. Škoda jen, že mu to nemohla říct. Tak moc by mu chtěla poděkovat, že jí tohle ukázal, ale musela bohužel mlčet. Domlouvali se pouze pohledy a doteky, ale i přes to si pobyt dole užili jako snad ještě nic na téhle dovolené. Obdivovali společně ryby a barevné korálové shluky, proplétali se lesem z podivných rostlin a chaluh a Damon jí každou chvíli vylovil ze dna nějakou překrásnou mušli, kterou si pečlivě prohlédla a pak jí zase vrátila zpět. Bylo to nádherné, a když se pak společně zase vynořili nad hladinu nemohla chvíli najít slova.

„Tak co?“ Objal jí Damon a zkušeně šlapal vodu. „To bylo… Nádherné!“ Zašeptala okouzleně a něžně ho políbila na rty. Bylo jí najednou fuk, že sama sobě tak trochu slíbila, že už to dělat nebude. Za tohle si to zasloužil! Líbali se a objímali dobrých 300 metrů od břehu, ale on jí pomalu směroval zpět k pláži. „Myslím, že už je docela pozdě.“ zašeptal jí pak do ucha a ona smutně přikývla. Nechtělo se jí z moře ven, ale museli toho do 8:30ti ještě dost stihnout. Například si potřebovala projít kufry a zjistit, jestli má něco vhodného na večer. Nechtělo se jí… Uchechtla se pro sebe…„vdávat“ v těhle bikinách! Chtěla se Damonovi líbit, ikdyž vlastně o nic nešlo. „Schválně, kdo bude u břehu první?!“ Popíchla ho rozverně a vyškubla se mu. Damon s úsměvem vyrazil za ní, ale nakonec z toho byla čistokrevná remíza.

Elena šokovaně klečela vedle druhého rozevřeného kufru na podlaze jejich apartmá a tahala z něj jeden kousek oblečení za druhým. Všechno to byli značkové, luxusní a pekelně drahé věcičky, a kosmetika a šperky na tom nebyly jinak! Akorát to spodní prádlo jí vyrazilo dech. Bože, snad tohle kupovala Caroline! Napadlo jí, když převracela v ruce nepatrný kousíček krajky, který se ukázal být spodními kalhotkami značky „Obsessive“. Při pouhé představě, že jí tohle kupoval Damon, jí totiž polilo horko. Jenže tu nebyl, aby se ho na to zeptala. Hned jak dorazili zpět do hotelu, převlékl se do další vzdušné košile a lehkých kalhot (tentokrát jí vyrazil dech, protože obojí bylo krémově bílé) a kamsi zmizel. Prý musí něco koupit, jenže už bylo po sedmé a on se pořád nevracel! A ona začínala propadat panice, protože sice našla v kufrech lecos, včetně trojice dalších bikin (červeno-černé, tmavě modré a temně fialové), ale nic, co by se jí na večer hodilo! Přeci si nemohla na pláž obléct večerní či koktejlové šaty(kterých tu bylo mimochodem nějak podezřele moc)! Ale pak naštěstí uslyšela kroky na chodbě a poznala, že míří k jejich apartmá. Damon se snad konečně vracel! No, co! Když nemá šaty, alespoň bude mít „ženicha“!

Jenže nakonec se ukázalo, že ženicha mít nebude, zato problém se šaty je vyřešen. Místo cvaknutí dveří se totiž ozvalo nesmělé zaklepání a dovnitř vstoupil mladý poslíček. „Madam, tohle vám posílá váš snoubenec a prý se sejdete dole na pláži, až bude čas.“ Řekl úslužně, položil na zem před ni nějakou krabici a zmizel dřív, než se mohla na něco zeptat. Nejspíš ho k tomu Damon ovlivnil, aby jí vůně jeho krve zbytečně nedráždila. Ale Elenu jeho krev nezajímala! Za prve ještě po Damonově odchodu tajně vypila jeden transfuzní sáček (nemohla si pomoct!), ale hlavně jí zajímalo, co jí to vlastně Damon posílá.

Otevřela krabici a zalapala po dechu. Měl by si dát s těmi dárky pauzu! Ikdyž tohle bylo… Dokonalé! V krabici totiž byly další dvoudílné plavky a pareo, ale obojí se dokonale hodilo k tomu, co je dnes večer čekalo. Plavky byly totiž krémově bílé, a kromě lesknoucí se zlaté nitě, kterými na nich byly vyšity exotické květy, byly zdobené ještě zlato-bílým kanýrkem našitým na dolní straně podprsenky, který jim dodával mnohem slavnostnější vzhled. A úplně stejně krémově bílé, se zlatým zdobením bylo i poloprůsvitné pareo, které bylo navíc dost dlouhé na to, aby jí po uvázání kolem pasu, splývalo až na zem. Prostě dokonalá, plážová nevěsta! A to nemluvě o živém květu bílé orchideje, který měl sloužit k zapletení do vlasů a roztomilých plážových sandálech v zářivě zlatavé barvě. Elena na to všechno okouzleně hleděla a bylo jí jasné, že Damon nejspíš navštívil některý z butiků v hale. A nejspíš nejen butik, ale i zlatnictví! Napadlo jí pak, když na dně krabice nalezla ještě pouzdro, ukrývající v sobě několikařadý náhrdelník z perel (pravých, samozřejmě) a stejně řešené náušnice i náramek. Damon evidentně nedělá nic napůl! A ona se teď do toho všeho hezky obleče a vyrazí mu v tom dech, tím si byla jistá. Ale teď honem! Nesmí otálet, protože jí ještě čeká vymýšlení slibu. Tak šup!

Damon trochu nervózně mrkl na hodinky, které ukazovaly už téměř půl deváté a Elena stále nikde. Možná jí neměl nechávat dorazit samotnou! Bylo to sice jen kousek, ale stejně… Co když po cestě narazila na nějakého nevinného člověka a… A nic! Okřikl se v duchu. Elena to jistě zvládne! S tou holčičkou na pláži to přeci taky zvládla, ne? Sice ho tím dost překvapila, ale byl na ní hrdý. A zvládne to i tentokrát. Donutil se přestat zírat směrem k hotelu a obrátil se ke knězi, který trpělivě čekal s ním. Postávali spolu na smluveném místě, stranou od večerních návštěvníků pláže, kteří si užívali blížící se západ slunce a vše bylo připraveno. Řeč, kterou kněz na jejich žádost maličko upravil, a dokonce i Damonův vlastní slib, který dal dohromady skutečně sám (no dobrá, trochu se inspiroval na síti, ale nakonec spojil několik běžných slibů do jednoho). Těšil se, až ho bude moct Eleně říct, ale současně měl trochu trému. Pořád si sice opakoval, že je to jen jako, ale i tak se nemohl zbavit nepříjemného mrazení v zádech.

„Nebojte se mladíku, ona určitě přijde.“ usmál se na něj náhle starý muž dobrosrdečně a Damon roztržitě přikývl. A pak znovu mrkl směrem k hotelu a konečně spatřil svou „nevěstu“ jak se k nim s úsměvem blíží. A rozhodně se měla proč usmívat!  Byla totiž naprosto dokonalá! V zlatobílé barvě vypadala jako anděl a její zářící oči Damona přikovaly na místě. Oblékla si vše, co jí poslal a ať už šlo o plavky, pareo, šperky, nebo orchidej, kterou si vetkla do rozpuštěných vlasů těsně nad levé ucho, vypadalo to na ní prostě báječně! „Nejdu pozdě?“ Usmála se na něj i na kněze, ale oba jen fascinovaně zavrtěli hlavou. „Tak to je dobře.“ Zhodnotila to spokojeně a vychutnávala si jejich obdiv. Nejvíc jí ale u srdce hřál ten Damonův okouzlený výraz. „Vypadáš nádherně.“ Řekl navíc, když konečně zase našel ztracenou řeč a ona mu věnovala další spokojený úsměv.

„Až budete připraveni, můžeme začít.“ Ozval se taktně kněz a Damon něžně sevřel její dlaně do svých. Byla to sice jen hra, ale ona se stejně trochu zachvěla. Jeho dotek byl pro ni nečekaně elektrizující. „Připravená?“ Usmál se povzbudivě a ona se zmohla jen na kývnutí. „Tak do toho.“ mrkl na kněze, za jehož zády se začínal rýsovat pohádkový západ slunce a starý muž spustil připravenou řeč. „Damone, Eleno, přišli jste sem dnes, abyste zpečetili svou lásku a vyměnili si slib manželský, který vás bude provázet a poutat až do konce vašich dnů. Proto prosím předneste své sliby.“ Obrátil se k Damonovi, který byl jako první na řadě a ten se zhluboka nadechl. „Já, Damon, beru si tebe, Eleno, abys byla mou ženou, mou partnerkou a jedinou láskou mého života. Dávám ti svou duši, své srdce a svou lásku a upřimně slibuji, že tě budu ctít, opatrovat, respektovat, chránit i věrně milovat a to i přes všechny překážky, které budeme nyní překonávat společně. Navždy.“ Ke konci se mu trochu třásl hlas, ale když se odmlčel, byl na sebe pyšný, že to zvládl říct vcelku a správně.

Ale Elena byla totálně konsternovaná. Hleděla na něj se směsicí šoku a nedůvěry a on se už, už začínal bát, že něco zkazil, když však její pohled náhle prodchla taková něha, láska a oddanost, jakou si ani nedovedl představit a on měl co dělat, aby neodvrátil tvář. Takhle se na něj ještě nikdy nedívala! Ani tenkrát, když si myslela, že umírá, ani když jí přísahal, že jí nikdy neopustí, ani když jí poprvé políbil… Nikdy! Vlastně se takhle nikdy nedívala ani ne Stefana. Nikdy se tak na nikoho nedívala, protože jí nikdy nikdo neřekl něco tak dokonalého a nádherného. A ona měla připravený jen krátký, tradiční slib, který našla na internetu a který se jí teď zdál trapně povrchní a prázdný! Tolik by mu toho chtěla říct, jenže se jí z hlavy vykouřila všechna smysluplné slova a zbyla jen ta pracně nadřená, jednoduchá řeč. A než stihla cokoliv vymyslet, obrátil se kněz k ní a mírným kývnutím hlavy jí vyzval, aby na tohle dokonalé vyznání nějak odpověděla. A tak se, stejně jako předtím Damon, zhluboka nadechla a s očima zaklesnutýma do jeho spustila: „Já, Elena, odevzdávám se tobě, Damone, a přijímám tě za svého manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až na věky.“ Původně měla naučeno „až do smrti“, ale tohle jí připadalo vhodnější. „Tak. Těmito sliby jste nyní potvrdili svou vzájemnou lásku a já prohlašuji vaše manželství za uzavřené. Smíte políbit nevěstu.“ Dokončil kněz svou nacvičenou řeč a musel uznat, že tenhle pár měl vážně velice hezký obřad. Čert vzal to, že nemohl říct „právoplatně uzavřené“, protože neměli ani svědky ani pasy. Tihle dva k sobě prostě patřili, to věděl okamžitě. A dokonce i teď, kdy se ten mladík blížil ke své milované tak pomalu a opatrně si tím byl jistý a když se pak jejich rty setkaly nemohl od nich málem odtrhnout oči. Ale nakonec to taktně udělala a vyrazil směrem k hotelu. Damon a Elena ho ale nevnímali. Momentálně totiž nevnímali nic, jen jeden druhého a ten dokonalý nekonečný polibek, který stvrzoval to, co si nyní slíbili a který si oba hodlali vychutnat až do konce.

„Ještě jeden koktejl, paní Salvatorová?“ Zavrněl Damon Eleně spokojeně do ucha a odebral jí z ruky prázdnou sklenku od piňakolády. Ale ona jen zavrtěla hlavou a trochu omámeně mu položila hlavu na rameno. Nebyla vlastně skutečně unavená, natož opilá, ale cítila se tak nějak zvláštně… Neskutečně! Jako by tohle celé byl jen sen… Jenže nebyl! Opravdu se to stalo! Hra na svatební obřad sice skončila, ale i tak pořád nemohla zapomenout na to, co a jak Damon tam při západu slunce řekl a ani pět poměrně silných koktejlů z nedalekého plážového baru, jí ta slova nemohlo vyhnat z hlavy. A teď když jí oslovil přijmením, které by nyní měla právo nosit (pokud by ten obřad byl platný), bylo to ještě zvláštnější. Ono se jí to totiž líbilo! Elena Salvatorová… Znělo to moc hezky. To jméno by jí slušelo. Možná si to někdy nechá napsat i do nějakého falešného pasu o kterých s Damonem dopoledne mluvili. „Děje se něco?“ Přerušil opatrně její zatoulané myšlenky, ale ona jen s úsměvem pokrčila rameny. „Nic, jen že to nezní tak špatně. Paní Salvatorová.“ „Viď?“ Zasmál se spokojeně a pak jí něžně políbil na tvář.

Na další polibek na rty si nějak netroufal. Už tam po obřadu se nechali trochu unést a on nechtěl Elenu tlačit někam, kam by ona nechtěla. Dokonce trochu litoval toho, že ještě před obřadem zařídil po telefonu něco, čím jí chtěl dnešní večer (vlastně už skoro noc) zpříjemnit. Teď mu to v téhle atmosféře připadalo možná i maličko přes čáru. Stejně jako ten jeho slib! Ne, že by všechno to, co říkal nemyslel hluboce upřimně, ale nějak při vymýšlení pozapomněl, že je to celé jen jako a Elena z toho byla patřičně v šoku. Jenže ona nebyla jen v šoku, byla okouzlená a nadšená, což by ho kdykoliv jindy nesmírně potěšilo, jenže teď nějak nevěděl… Nezachází moc daleko? Nechce aby si myslela že jí k něčemu nutí! Tahle dovolená přeci nebyla  určená k tomu, aby jí získal! Ne, že by jí nechtěl, ale chtěl jí hlavně zabránit v tom, aby si po návratu sundala prsten a vystavila se slunci! Měl by zpomalit a nechat jí vydechnout… Jenže přesně v tom okamžiku pípnutí jeho telefonu oznámilo příchozí zprávu a jemu došlo, že je nejspíš už pozdě z dnešního překvapení vycouvat. A měl pravdu. Letmý pohled na displej mu prozradil, že je vše připraveno a on si jen nenápadně povzdechl. No dobře, dnes to nějak zvládnou a od zítřka se bude krotit a přestane Elenu bombardovat romantikou. A taky jí přestane pořád objímat a hladit a líbat… Ale dnes ještě ne!

„Kdo ti píše?“ Zajímala se Elena, ale on jen mávl rukou. „Nikdo důležitý, ale teď…“ Vstal a natáhl k ní ruku. „Bychom se měli vrátit zpět na hotel. Mám tam pro tebe překvapení.“ Při posledním slově mu maličko sevřela srdce tréma, ale on jí honem zahnal. Přeci on nebude mít trému! O nic nejde! Eleně se ale ihned rozzářily oči, vyskočila a pevně sevřela svou dlaní jeho. „Tak jdeme.“ „Jo, jasně.“ Zamumlal a společně vyrazili již poloprázdnou, uměle osvětlenou pláží k zahradám. Proklouzli jimi do hlavní budovy a pak známou cestou k výtahům a Damonovi se srdce svíralo čím dál, tím víc. Ne, neměl to dělat! Neměl tohle nechávat připravit! Až to Elena uvidí, určitě bude v šoku a on tím dnešní den úplně zkazí! Je idiot! Ale teď už to nešlo jen tak vzít zpátky. Bude to muset nějak zvládnout. Bože, snad to ti z hotelu nepřehnali… Hlavou se mu honily samé nepříjemné myšlenky, a neměl ani tušení, jak to všechno vedle něj prožívá Elena.

Ta měla totiž stále ten samý podivný pocit neskutečnosti a přitom byla naprosto dokonale šťastná. Ale bude muset Damonovi říct, aby s těmi překvapeními brzdil. Moc jí rozmazluje. Ale nedalo se říct, že by se netěšila na to, co dalšího pro ni vymyslel. Nejspíš to bude v pokoji… Sice nechápala jak je to možné, když poslední ho opouštěla ona, ale nedumala nad tím. Výtah vyjel až nahoru k jejich apartmá a ona z něj nedočkavě vyskočila a vyrazila ke dveřím. No, tak do toho! Dodal si Damon naposled odvahu, nasadil úsměv a vyrazil za ní. „Počkej.“ zarazil jí dřív, než stihla vzít za kliku a z ničeho nic si jí vyhoupl do náruče. „Co to děláš?“ Zachichotala, se, ale neprotestovala. „Přenáším novomanželku přes práh.“ Informoval jí s hraným klidem a pak jediným pohybem otevřel dveře…

A vytřeštil oči, stejně jako ona. Tak naděje, že to lidé z hotelu nepřehnali, byly vážně marné! Telefonicky je požádal, aby jejich apartmá vyzdobili v novomanželském stylu, ale představoval si, že tu uklidí, přidají pár svíček, nějaké šampaňské a tak, ale tohle bylo vážně trochu moc! Od stropu na mnoha místech vysely girlandy živých orchidejí, navinutých na téměř neviditelných vlasinách, takže to vypadalo, že se jejich bílé a žluté květy vznáší jen tak ve vzduchu, na podlaze byly rozsypány okvětní plátky bílých a žlutých růží a v ložnici vedle lůžka, které bylo taktéž opředené orchidejemi a obestavěné stojany s tlumeně plápolajícími svíčkami, stál servírovací stolek se šampaňským, jahodami a mnoha dalšími luxusními a exotickými pochoutkami. „Páni…“ vydechla Elena šokovaně i okouzleně a pečlivě si prohlížela celou tu nádheru, ale Damon si jen povzdychl. „Jo, páni!“



7 reakce na FF: „Volba-část II“-4.Kapitola

  1. Đomča napsal:

    panebože to je krása !!!!! už se nemůžu dočkat pokračování!

  2. J. napsal:

    Chci být Elenou! Nejlepší povídka pod sluncem!

  3. Denisa napsal:

    Je to nadherne :) uz od prvej kapitolky som sa od toho nevedela odtrhnut :) a trvalo naozaj kratko dostat sa az sem :) moc sa tesim na pokracovanie a neviem sa dockat:) mas velky talent a musim sa priznat ze nic krajsieho som este necitala :) som rada ze som objavila tieto poviedky :)

  4. Anny26 napsal:

    Aaaaaaaaaa!!! sice trošku utopie,ale je to nádherné! :) usmívám se u toho jako sluníčko,rychle rychle pokračování!!

  5. Althea(Abs) napsal:

    Díky moc všem za pochvaly :-)

  6. visa2 napsal:

    pokojne môžeš pokračovať v tejto „čistokrvnej romantike“ :-) myslím, že to nikomu nevadí…
    ale to morské prostredie mi vohnalo do hlavy podivné myšlienky..keď sa Damon s Elenou potápali a videli všetky tie ryby a morské živočíchy, predstavovala som si tam niekde Stefana ako vyciciava rybu..
    LOL :-) asi nie som zvyknutá na kombináciu upíri + more, inak si to neviem vysvetliť..

  7. Heli napsal:

    Páni, to je romantika, uplně závidím:-)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich