FF: „Volba-část II“-8.Kapitola

A už tu máme zase úterý, takže všem svým čtenářům přináším další kapitolu mé povídky Volba. Je to kapitolka už osmá v pořadí a já doufám, že se vám bude líbit a že vám nebude vadit, že se celý děj povídky i nadále nese v romantickém ( a maličko lechtivém) duchu, a že celá temnější linka přijde na řadu až o něco později. Ale přijde, nebojte. No a teď už mi nezbývá nic jiného, než vám popřát hezké počtení a další díl bude jako vždy ve čtvrtek! Mějte se a komentujte!!!

8.

„To je… To je…“ Koktala Elena šokovaně a Damon se nepokrytě kochal jejím výrazem. „Loď, miláčku.“ Poradil jí pak rozverně. „A v přístavu, viď. Kdo by to čekal?“ Neodpustil si pak ještě jedno rýpnutí, ale ona jen obrátila oči vsloup. „Moc vtipné! Jenže tohle není jen loď, tohle je…“ Hledala slova, ale on zatím sáhl do kapy odkud vylovil potvrzení rezervace a prospekt. „Costa Mediterranea je sesterskou lodí Costa Atlantica a byla postavena v roce 2003. Interiér je zařízen v duchu barokních a renesančních italských paláců. Pozoruhodným místem je hlavní hala vyzdobená sochami, které vyjadřují poctu italské kultuře. Kasino Grand Canal je dekorováno podle jedinečného města gondoliérů a plavebních kanálů, Benátek. Výjimečnou atmosféru a gurmánské zážitky nabízí 4 restaurace a 12 barů. 3patrové divadlo Osiris je vybaveno moderní technikou a zaručuje tak vysokou kvalitu jak pro večerní zábavu, tak pro konferenční účely. Sportovní vyžití poskytuje dvoupatrová tělocvična s rozlohou přes 1000 m2, 3 plavecké bazény a venkovní joggingová dráha. Relaxovat lze ve vířivkách, sauně či parních lázních.“

Dočetl a spokojeně mrkl na Elenu, která nemohla uvěřit ani svým uším, ani očím, které z lodi stále nespustila. Ještě před chvílí si naivně myslela, že neexistuje krásnější a luxusnější místo, než to, které právě opustili, ale opak byl pravdou! Tohle ho hravě předčilo! „Ale jak jsi to…“ Začala, jenže ani tuhle větu jí Damon nenechal dokončit. „Zajistil? Snadno. Stačilo zvednout telefon a domluvit se s jistou milou slečnou, že jim pošlu tučný šek, když nás nechají nastoupit tady.“ Elena zpozorněla. „Jak nechají nastoupit tady?“ „No, víš miláčku, tohle je regulérní luxusní výletní plavba na trase Itálie – Španělsko – Maroko – Kanárské ostrovy – Itálie, jenže my máme svůj časový harmonogram, takže pobyt na téhle lodi zkrátíme z dvanácti na pouhé čtyři dny a to tím, že nastoupíme až tady na Tenerife.“

Elena ho překvapeně poslouchala a jen se utvrzovala v tom, že když má člověk, ehm tedy upír, dost peněz, může si dovolit cokoliv. „Takže na ní budeme čtyři dny?“ Ujistila se pak a on jí něžně objal kolem ramen. „Ano, lásko. Čtyři nádherné dny, během kterých bude kotvit na Madeiře a v Malaze a přesně za čtyři dny v osm hodin ráno s touhle kráskou dorazíme do Říma, kde se vylodíme. Co ty na to?“ Elena mu okouzleně hleděla do očí a nemohla tomu vůbec uvěřit. Čtyři dny budou na jedné z nejluxusnějších lodí světa a pak je čeká Řím! Tolik si vždycky přála tohle nádherné město navštívit a teď se jí to splní! Nemohla jinak a okamžitě ho za tenhle nápad musela vášnivě políbit. A kdyby pořád ještě nebyla připoutaná poctivými bezpečnostními pásy, které nechtěla poškodit, možná by udělala i víc. Ale Damon po chvíli jejich polibek se smíchem přerušil a vystoupil z auta. „Musíme jít, lásko. Loď vyplouvá přesně v pět a do té doby se musíme stihnout nalodit a ubytovat.“

Mávl na opodál stojící skupinku osob v lodních uniformách, kteří se ukázali být námořní obdobou poslíčků a ti okamžitě zamířili k jejich vozu pro zavazadla. Jen jeden se od nich odpojil a nechal si od Damona předložit lodní lístky. „V pořádku, přeji příjemnou plavbu.“ Usmál se pak, když vše zkontroloval a porovnal se seznamem cestujících, a ukázal na řadu motorových člunů, stojících u mola. „Frede, vezmi tenhle pár na loď.“ Houkl pak na jednoho z mladíků, který právě do zvoleného člunu skládal jejich kufry a ten úslužně přikývl. „Prosím…“ Usmál se Damon a otevřel Eleně dveře. „Ale co auto?“ protestovala, protože jí náhle přepadl strach. Nikdy na motorovém člunu nebyla (no a když na to přijde, tak na lodi vlastně taky ne) a přesto, že se utopit rozhodně nemohla, nějak se jí do něj najednou nechtělo. „Postarají se o něj.“ Odvětil Damon a mrkl na muže, který jim kontroloval doklady. Ten okamžitě přikývl a začal shánět někoho, kdo zařídí návrat vozu do půjčovny. „Ano, ale…“ Koktala Elena, ale nechala se vytáhnout z vozu a odvést k molu.

„Neboj.“ Šeptl jí do ucha, protože pochopil o co jí jde a ona si povzdychla. No jo, neboj, to se mu řekne. Zrovna přemýšlela, jak v botách na nejméně pěticentimetrovém podpatku, které jí na tuhle cestu určil (báječný nápad!), přestoupí z mola do člunu, když náhle ucítila Damonovy ruce, jak jí zvedají do jeho náruče a tiše vypískla. Muž u řízení taktně odvrátil hlavu a ona Damona překvapeně objala kolem krku. „Co to děláš?“ „Svou novomanželskou povinnost“ Usmál se na ní a ona jen obrátila oči vsloup. „Ne, že by se mi to nelíbilo a momentálně to docela i oceňuji, ale pokud mě hodláš přenášet přes každý reálný i pomyslný práh až do konce naší dovolené, strhneš si záda.“ Popíchla ho, a on šibalsky přimhouřil oči. „Myslíš?“ Zašeptal a když zkontroloval, že se nikdo nedívá, uvolnil jednu paži a najednou jí držel ve vzduchu jen jednou rukou. „Hej!“ Bránila se a podvědomě ho křečovitěji objala, ikdyž věděla, že on jí rozhodně neupustí. „Jen aby sis nedělala starosti o moje záda.“ Usmál se spokojeně, a i s ní lehce přeskočil z mola do člunu, kde si jí opatrně posadil na klín. Nejspíš by asi měli sedět příkladně a použít pásy, ale muž u řízení proti tomu nevznesl žádné námitky a nastartoval.

Člun se pomalu odlepil od mola a zamířil k lodi kotvící kus od pobřeží. Čím blíž jí však byli, tím větší a krásnější se zdála. Elena na ní mohla oči nechat a Damon si její nadšení evidentně užíval. „Líbí, nebo to taky jen ujde?“ Popíchl jí a ona mu na oko vážně pohlédla do očí. „No, docela to ujde.“ Odvětila, ale než mohl protestovat, znovu ho políbila. Sice to nebyl zrovna příkladný polibek, protože se pořád trochu třásla z představy, že je na motorovém člunu, ale i tak si ho oba užili. „Ehm, prosím.“ Vyrušil je až nejistý hlas mladíka, který zastavil člun u spuštěného můstku a oni se museli chtě nechtě pustit. „Připravená?“ zašeptal jí Damon do ucha a Elena přikývla. Už neprotestovala, když jí znovu samozřejmě zvedl do náruče a vyrazil s ní nahoru na palubu. O zavazadla se evidentně opět někdo postará. Napadlo jí, ale to už jí Damon opatrně stavěl na zem a ona se mohla rozhlédnout po přijímací palubě. Byla skutečně nádherná!

Stejně jako jakási recepce, do které zamířili pak. Ta se nacházela v hlavní hale, která byla opravdu zdobena desítkami italských soch a sousoší a kromě fontánek a přemíry dekoračních prvků se v ní nacházelo i rozložité schodiště, spousta pohovek, květin a několik prosklených výtahů. Vypadala spíš jako vstupní hala nějakého luxusního hotelu a kdyby sem Elenu někdo dovedl se zavázanýma očima ani ve snu by jí nenapadlo, že jsou na moři! „Damon Salvatore, máme u vás rezervaci.“ Ohlásil se zatím Damon asi třicetileté ženě za pultem a ta okamžitě nahodila úsměv. „Ach jistě, vy jste ten pár co zde má přistoupit. Těší mě. Vaše apartmá je již připravené. Doufám, že budete spokojeni. Tady prosím, váš klíč, papírování vyřídíme později.“ „Děkuji a můžu se zeptat kudy asi tak…“ Začal nejistě Damon, protože přeci jen netoužil na lodi zabloudit a neměl nejmenší tušení kudy z téhle haly do jejich apartmá, které byla na vysačce u klíče označeno číslicí 6 a písmeny „GS“ . „Nebojte se, Jake vás tam dovede.“ přerušila ho rychle žena a mrkla na mladíka po svém boku. Ten okamžitě vyrazil. „Ovšem, tudy prosím. Máte u nás rezervováno jedno z…“ „mrkl do papírů, které sebral z pultu. „Ano, jistě GS apartmá, takže tudy. Vnější část horní paluby.“ Zamířil k prostřednímu ze tří prosklených výtahů a Elena se raději pevněji zavěsila do Damona, aby se náhodou neztratila. Tady by se jí to mohlo klidně stát.

Výtah je vyvezl nejspíš skutečně až úplně nahoru a mladík jménem Jake je pak ještě dost dlouho vedl skrz bohatě zdobené chodby a luxusně vybavené prostory s pohovkami a křesly. Po cestě je navíc informoval o tom, co je čeká a ona nestačila zírat: „Vaše apartmá je vybaveno vanou s masážní sprchou, satelitní televizí, videem, rádiem, klimatizací, telefonem s možností mezinárodních hovorů, vysoušečem vlasů, trezorem, minibarem a balkonem s panoramatickým výhledem. Patří k němu samozřejmě i 24hodinový kajutový servis…“ „A co takhle mapa a kompas?“ Zašeptala trochu ustrašeně Elena, když znovu zcela změnili směr a zahnuli do další vkusně zařízené chodby. Damon měl co dělat, aby se nerozesmál. „Neboj, přece nedovolím aby ses mi ztratila.“ Odvětil, vyprostil ruku z jejího křečovitého sevření a něžně jí ji ovinul kolem pasu. „No, však ty bys mě brzo našel, byla bych zhruba někde tam, odkud by se ozýval křik, protože už mám zase žízeň.“ Dodala trochu zahanbeně, ale on jí jen políbil do vlasů. „Vydrž, už to nemůže být daleko.“

Jake nejspíš poslední větu zachytil a povzbudivě se na ně usmál. „Je to už skoro za rohem. Našel loď je skutečně obrovská a vy jako VIP cestující tu máte k dispozici úplně vše, co nabízí….“ Vrátil se zpět k nacvičené řeči. „A to jsou 4 restaurace, 12 barů včetně vinného, 4 bazény – jeden se zatahovací střechou, 4 vířivky, tobogán, víceúčelové sportovní hřiště, venkovní běžecká dráha, fitness centrum, tělocvična, relaxační salón, finská sauna, parní lázně, UVA solárium, třípatrové divadlo, kasino, diskotéka, internetová kavárna, knihovna a nákupní centrum.“ Konečně dorazili k dveřím se stříbrnou číslicí šest a Jake se odmlčel. Těkžko říct, zda vyjmenoval všechno co chtěl, ale každopádně teď je čekalo jejich apartmá.

„Tak a jsme tady. Váš klíč, přeji příjemnou plavbu a jak, už jsme řekl, jako VIP hosté máte kromě čtyřiadvacetihodinového servisu k dispozici i láhev sektu a občerstvení, které je již ve vaší kajutě připraveno, denně čerstvé ovoce, koupelnový set, na přání pak snídaně i večeře servírované zde v kajutě nebo upřednostněný výběr místa a času v restauraci, pokud budete mít zájem, tak také koktejl s kapitánem, a…“ „A já myslím, že to pro začátek stačí.“ Přerušil ho s úsměvem Damon, ale ve skutečnosti si vážně přál, aby Jake už odešel. Kvůli Eleně. „Ano, jistě.“ pochopil naštěstí hoch a s poslední poznámkou o tom, že jejich zavazadla jistě brzy dorazí, se vytratil. „Nemusel jsi ho takhle vyhodit.“ Pokárala Damona jemně Elena, ale přitom byla ráda, že je ten kluk pryč. Sice zas tak ukrutnou žízeň neměla, ale bylo to takhle lepší. „Příště se polepším.“ Odvětil s úsměvem, odemkl dveře a náhle jí znovu držel v náručí. „Připravená, paní Salvatorová?“ Zapředl spokojeně a ona přikývla.

Vzápětí tedy Damon otevřel dveře a oba se ocitli v prostorné vzdušné místnosti (kdepak stísněná kajuta!) vybavané světlým luxusním nábytkem (oproti hotelu na Tenerife, tenhle byl velmi moderní) a vkusnými doplňky. Dle pohovek, konfernečního stolku, (na kterém se již nacházelo slíbené občerstvení v čele s lahví sektu), televize, videa, hudební věže i dalšího vybavení šlo o něco jako obývací pokoj, jehož vnější stěna byla celá prosklená a vedla na… No ne, tohle nebyl jen balkon, spíš terasa, s vlastními lehátky a slunečníkem a kouzelným výhledem na vzdálený přístav. Ale to nebylo pořád ještě vše! Z obývacího pokoje vedly hned dvoje dveře, přičemž za těmi prvními, zavřenými se dala tušit luxusní koupelna s již vzpomenutou masážní vanou a druhými, dvoukřídlými, které byly dokořán otevřené se bylo možné pokochat prostornou ložnicí. Té vévodila obrovská kruhová postel, s moderními, vzdušnými nebesy a zrcadlová stěna, která momentálně odrážela obě nádherné místnosti.

„No, k tomu se dá říct jedině… Páni!“ Pokýval Damon uznale hlavou a Elena se nezmohla vůbec na nic. A dokonce zaskočeně mlčela i poté, co jí Damon opatrně položil na pohodlnou pohovku a jal se otevírat lahev sektu. „Prosím…“ Podal jí po chvíli plnou sklenku a ona si jí od něj malátně vzala. „No, já vím krev to není, ale nebo kufry jistě brzy dorazí.“ Ozval se když si všiml jejího ztuhlého výrazu, ale ona honem zavrtěla hlavou. „Ale, ne o to nejde. Vydržím to, já jen že tohle je vážně… Dokonalé.“ Už zase stěží potlačovala slzy a ani si neuvědomila, že Damon odložil svou sklenku a náhle sedí vedle ní a naléhavě jí objímá. „Hlavně nebuď smutná.“ Šeptal jí do ucha a ona němě přikývla. „Ale vždyť já nejsem, to jen ty zatracené zjitřené emoce! Pořád se mi chce plakat, nebo se zase šíleně smát, nebo…“ Nedořekla a naléhavě přitiskla své rty na jeho, takže mu okamžitě došlo, co má na myslí. A ne že by byl proti… Kruci, tohle byl jeho splněný sen, ale ty kufry… A navíc měla Elena žízeň a to už jednou nedopadlo dobře… Takže by měli… Ale co! Kašle na kufry i na potencionální kousance!

Rozhodl se během vteřiny a v další už jí polibky náruživě oplácel. Bylo teprve něco kolem třetí, takže mají dvě hodiny čas, než loď vypluje, a za tu dobu… Nedomyslel! Lodní společnost evidentně nechtěla své VIP pasažéry zklamat, takže se právě ozvalo zaklepání. Sakra! Klidně by se bez zavazadel obešli! No nic… Jemně Elenu odstrčil a ona si otráveně povzdechla. „Jen minutku.“ Mrkl na ní a vyrazil ke dveřím. Hbitě kufry převzal a zpět u ní byl snad ještě dřív, než za tu minutu! „Jak moc velkou máš teda tu žízeň?“ Zeptal se ještě, protože jí nechtěl trápit, ale jakmile mu oznámila, že „Tak velkou zase ne.“ Svíral jí zpět v objetí. „Takže krev počká.“ Zavrněl jí do ucha a náhle jí překvapivě silně vtiskl zády do pohovky. „Počkej…“ Rozesmála se, ale on jí umlčel dalším vášnivým polibkem. „Vedle… je…. postel.“ Vypravila ze sebe mezi polibky, které mu nadšeně oplácela, ale bez kýženého efektu. „Na postel kašlu!“ Zavrčel a nepovolil své sevření ani o milimetr. „Ale bude to pohodlnější…“ Pokoušela se ho dál motivovat ke změně prostoru, jenže on jen pohodil hlavou. „Na to jsi měla myslet dřív. Já jsem totiž taky upír miláčku, takže tu nejsi jediná, kdo má zjitřené emoce!“ „No to sice ano, ale ty jsi…“ Přerušil její obhajobu dalším polibkem.“ ….o 150 let starší, než já.“ Dokončila tvrdohlavě, ale oči jí zářily spokojeností. „Ale tohle s tebou můžu provozovat teprve několik desítek hodin.“ Uzemnil jí a sjel prsty k zapínání její sukně. „Mohl jsi i předtím.“ Mrkla na něj, ale on jen pozvedl obočí. „Vážně? A žes mě o tom nikdy neinformovala?“ „Neptal ses!“

Damon samozřejmě věděl, že žertuje. Byly doby, kdy se jí neodvažoval ani dotknout. A pak zase byly doby, kdy, kdyby to zkusil, nejspíš by od ní dostal pořádnou facku, ale to bylo naštěstí dávno pryč! Teď se jí mohl víc než jen dotýkat a ta představa ho vzrušila natolik, že mu náhle přestalo záležet na tom, kolik ta sukně, kterou se jí chystal sundat, stála. Jediným trhnutím jí přeměnil v kus nepotřebné látky a Elena tiše vypískla. „Moje sukně!“ „Koupím ti novou! A tílko taky.“ Další zvuk trhané látky. „A tohle taky!“ Bez skrupulí z ní strhl i krajkové spodní prádlo a ona byla náhle až na šperky a lodičky úplně nahá. „Co když někdo přijde!“ bránila se chabě, když jí došlo, že jsou vlastně skoro hned za dveřmi, ale Damonovi to bylo už nějak jedno. „Tak ho zakousnu a bude!“ odvětil rozhodně a zbavil oblečení i sám sebe. Elena by byla sice ráda, kdyby nikoho zakusovat nemuseli, ale vzápětí by jí asi ani to nevadilo. Měla totiž náhle zcela jiné starosti…

„Co to bylo?“ „Lodní zvon, miláčku. Oznamuje, že za hodinu odplouváme.“ Vysvětlil Damon Eleně zvuk, který jí nečekaně vytrhl z podřimování a ona se k němu přivinula blíž. Pořád ještě byli na té samé pohovce, která zatím byla z jejich apartmá to jediné, co detailně prozkoumali a zavinutí v luxusním sametovém přehozu si vychutnávali jeden druhého. „Miluju tě.“ Zašeptal jí spokojeně do ucha a ona mu něžně zapletla prsty do vlasů. „Já vím, myslím, že mi to dáváš dostatečně najevo.“ Popíchla ho, ale ve skutečnosti se maličko styděla, že už zase skončili… No, tam kde skončili. Damon měl pravdu. Takhle daleko ve svém vztahu byli teprve necelých čtyřiadvacet hodin a kolikrát se za tu dobu milovali? Ani to nedovedla spočítat, protože minulá noc jí poměrně dost splývala a těžko říct, jak by jí vlastně měla klasifikovat. Jestli jako jednou nepřetržitě, nebo to rozdělit. Ale nemohla si prostě pomoct! Jako upírka tohle všechno vnímala úplně jinak a mnohem, mnohem intenzivněji a navíc s Damonem to bylo… Ani nemohla najít správná slova. Prostě dokonalé!

„Na co myslíš?“ Zeptal se se zájmem, když spatřil její soustředěný výraz a jí na okamžik napadlo, že by asi měla lhát, ale pak to hodila za hlavu. Nemá se za co stydět!  „Na to, jak úžasné tady tohle bylo.“ Zavrněla a on trochu překvapeně pozvedl obočí. „Vážně?“ znělo to pochybovačně, ale i trochu hrdě. „Ano. Alespoň pro mě rozhodně.“ „Ale to pro mě přece taky, lásko.“ Něžně jí políbil na rty, ale ona se velmi brzy odtáhla. „Opravdu?“ Najednou si nebyla jistá. Popravdě nikdy o tom moc nepřemýšlela, jestli je dobrá, nebo špatná, Damon ale jen nevěřícně zavrtěl hlavou. „Vážně se mě ptáš na to, jaká jsi v posteli?“ Trochu zahanbeně, ale i napjatě přikývla a on si okázale povzdychl. „No, co myslíš? Kolikery šaty jsem kvůli tobě už zničil? Myslíš, že to dělám jen tak?“ „Takže to znamená, že dobrá?“ Pípla mnohem nesměleji, než měla v úmyslu a on si jen znovu povzdechl, ale pak se rozzářil a sklonil se těsně k ní. „Jsi na-pros-to ú-žas-ná!“ Slabikoval upřimně a při každé slabice jí vlepil žhavý polibek na krk, nebo dekolt. Elena byla konečně spokojená. „Ale ty taky celkem ujdeš…“ Popíchla ho a vysloužila si pevnější obětí. „Tak ujdu?“ Opakoval po ní a pobaveně přivřel oči. „Uvidíme, co budeš říkat teď!“ Další okamžiky jí opět maličko splývaly…



4 reakce na FF: „Volba-část II“-8.Kapitola

  1. Đomča napsal:

    krása naprosto dokonalé:)

  2. Denisa napsal:

    velmi sa mi paci ten damonov humor :) je taky sladky :) tato cast bola krasne medzimaturitne rozptylenie :) som naozaj nadsena z tvojej fantazie :) PS: nech uz je stvrtok :-D

  3. Marry napsal:

    Ty píšeš absolutně úžasně :) Už se nemůžu dočkat dalšího dílu
    PS: Vážně tam musí být ta temná část?:D Mě by s klidem stačila tahle romantická :)

  4. Natalia napsal:

    Abs, citam ich teraz vsetky rad za radom a nemozem… bozie citanie! :) )
    V tejto ma dostala pasaz: „Vážně? A žes mě o tom nikdy neinformovala?“ „Neptal ses!“
    :-D DD
    Pis prosim dalej, je to super! :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich