FF: „Volba-část II“-9.Kapitola

Krásný čtvrtek všem, mám tu pro vás další kapitolu své povídky Volba a doufám že se vám bude líbit a že si jí užijete alespoň tak, jako já, když jsem jí psala. Takže hezké počtení a komentujte! Další kapitolka v neděli odpoledne.

9.

„Zmeškala jsem něco?“ Zazpívala Elena spokojeně, když se osprchovaná a převlečená do roztomilých letních šatečků, které jistě vybírala Caroline (ten slunečnicový vzorek byl přesně v jejím stylu) vydala za Damonem na jejich soukromou terasu a sklouzla na dvojlehátko vedle něj. „Nic moc, jen pár opožděných člunů s pasažéry.“ Odvětil a podal jí sklenku perfektně vychlazeného šampaňského. Shodli se na tom, že si vyplutí celého tohohle plavoucího paláce nedají ujít a odtud byl skutečně nádherný výhled. Elena se vděčně napila, ale ve spojitosti s tím jí došlo, jakou už má zase žízeň… Nebo spíš pořád ještě, protože se ke krvi zatím nedostala. A Damon jako by jí četl myšlenky sáhl vedle sebe do přenosného chladícího boxu a podal jí hned dva ze tří sáčků, které pro ní připravil. „Svačina.“ Usmál se pak a ona se na krev hladově vrhla. „Ty si nedáš?“ Zajímala se, když lačně dopíjela první z nich, ale on zavrtěl hlavou. Nechtěl zbytečně tenčit jejich zásoby a navíc žízeň ani neměl. Elena byla vážně hrozně nenasytná, jemu stačila tak polovina toho, co jí. Ale to se jistě časem upraví! „Hm, jak chceš.“ Okomentovala to a přitulila se k němu. Po chvíli prázdný sáček odložila a nenuceně načala druhý, což znamenalo, že se s potřebou pít krev už nádherně vyrovnala.

A Damon se toho rozhodl využít. Sice se mu do toho moc nechtělo, ale někdy tenhle rozhovor museli uskutečnit, tak proč ne teď? Loď měla vyplout až za necelých třicet minut, takže měli čas. No, tak do toho. „Jsi šťastná, miláčku?“ Začal nejistě a ona okamžitě přikývla. „Naprosto a dokonale, proč?“ Vycítila nejspíš, že tahle otázka není jen tak a čekala, co z něj vypadne. „Já jen…“ znovu zaváhal, ale pak si dodal odvahu. „Jestli nelituješ toho, že ses rozhodla přeměnit.“ Elena něco podobného očekávala, přesto ale chvilku mlčela. Nerozmýšlela si, co mu řekne, to už dávno věděla, ale potřebovala k tomu sebrat odvahu, protože tím, že to vysloví nahlas tak trochu popře něco, co hodně dlouho prosazovala.

Damon už začínal být nervózní, ale ona se konečně zhluboka nadechla a pohlédla mu vážně do očí. „Ne. Zatím toho nelituju ani v nejmenším!“ Damonovi spadl kámen ze srdce, ale bylo toho víc, co s ní chtěl probrat. „Výborně, to je totiž hrozně důležité, protože kdybys šťastná nebyla, nebo sis něco vyčítala, mohla bys…“ nedořekl, ale ona pochopila, kam míří. Znala jeho bratra, ne? „Vypnout.“ Dořekla za něj, a něžně ho pohladila po vlasech. „Věř mi, že to nehodlám udělat ani omylem. Myslím tedy, že bych věděla, jak na to, ale nechci!“ Mluvila důrazně a ani v nejmenším nelhala. Ne, že by přímo věděla kde ten pomyslný vypínač je a jak přesně funguje, ale věděla že tam někde hluboko v ní bude. Ale opravdu ho nechtěla použít. Nechtěla přestat cítit! Sice toho měla dost, na co by nejraději zapomněla… Stefana, Klause, to, že přišla o svůj život, o budoucnost… Ale toho, co chtěla cítit a vnímat bylo přeci jen víc. Její přátelé, kteří na ní čekají v Mystic Falls a Damon, který jí teď tak krásně objímá! Miloval jí a ona milovala jeho a o to rozhodně přijít nechtěla! „Tak to je dobře.“ Oddechl si a pevněji jí objal. Rozhodně jí nechtěl ztratit a kdyby vypnula, vlastně by k tomu došlo.

„No a když jsme si tak hezky vysvětlili, že nehodlám na tom, jak to je teď nic měnit, co kdybychom pokračovali ve vyučování?“ Zeptala se po chvíli a Damon překvapeně pozvedl obočí. „Ve vyučování?“ „No, slíbil jsi mi, že mě naučíš jak být upírem, tak já čekám. Zatím vím akorát, že se můžu vydávat za koho chci, můžu si dopřávat nečekaně velké množství alkoholu a když nechci, nemusím dýchat. A ne, že by to nebyly skvělé a užitečné informace, to samozřejmě ano, ale přijde mi, že toho je pořád dost málo.“ Damon si povzdechl. No jistě, že toho bylo málo. Byly to jen takové okrajové věcičky, protože k těm hlavním se zatím ještě nedostali, jenže on nějak nevěděl, jak začít. Hlavní totiž bylo pití krve, což sice Eleně ze sáčků šlo velice dobře (až moc dobře!), ale on jí bude muset brzy naučit, jak přežít bez nich. Jenže na lodi by to asi nebylo nejlepší. Kdyby došlo k případné, ehm nehodě, dost těžko by se tu zbavovali těla… Takže to by nejraději odložil až na pevninu, ale co tedy… A najednou dostal nápad. Jsou i jiné zásadní věci, které jí musí ukázat a tahle jedna je vlastně téměř neškodná!

„Já pořád čekám?“ Vpadla mu do přemýšlení laškovně Elena a on se na ní spokojeně usmál. „Jak chceš, lásko. Vyučování začne hned, jak vyplujeme, platí?“ „Platí!“ vyhrkla nadšeně, vymanila se mu a náhle mu z ničeho nic seděla obkročmo na klíně. „Děkuju.“ Dodala zasněně a on jí něžně objal. „Nemáš zač, miláčku. Já…“ Nedořekl, protože ho za odměnu políbila a byl to mnohem víc, než jen děkovný polibek. Damon by jí nejraději okamžitě přetočil pod sebe a zničil jí i sobě další značkový model, ale to nešlo! Sakra, musí se ovládat! Sebral všechnu sílu, kterou měl a odtáhl se od ní. Elena naštěstí pochopila, že tohle není odmítnutí, ale jen tréning pevné vůle a znovu se uvelebila vedle něj. I tak se ho mohla dotýkat a cítit jeho vůni a to bylo nejdůležitější. Ale už teď se těšila, až konečně vyplují a bude se vyučovat. Tolik toho potřebovala a chtěla vědět! Už aby to bylo…!

Nakonec loď skutečně vyplula a oni se vrátili do kajuty. „Tak…“ naznačila Elena nedočkavě a posadila se na pohovku, ale Damon jen zavrtěl hlavou. „Moc se neusazuj, hned jak si tohle dopiješ…“ Hodil po ní poslední ze tří sáčků s krví. „…a převlečeš se, vyrazíme ven.“ „Kam ven?!“ vyhrkla a popravdě se jí vůbec nikam nechtělo! Loď byla plná lidí a ona rozhodně nechtěla nikoho napadnout! „Ale je tam spousta lidí, a já…“ Protestovala chabě, ale Damon si jen povzdechl. „No a přesně to potřebujeme, lásko. Lidi.“ Elena po jeho slovech ale na okamžik ztuhla. „Nemyslíš doufám…“ Začala zděšeně a pohled jí sjel ke krvi v jeho rukou, ale on honem zavrtěl hlavou. „Ne! Tohle vážně ne, na to je ještě brzy, neboj.“ Elena si trochu oddechla, přestože by byla ráda, kdyby na to bylo brzy napořád, ale Damon už nechtěl ztrácet čas. „Tak šup.“ Hodil jí sáček a pro jistotu vydoloval z chladícího boxu u stěny ještě jeden. Čtyři jí snad budou stačit, aby nenapadala nevinné spolucestující! Ani jí nemusel nutit aby to všechno vypila, ale když konečně odložila i čtvrtý sáček, bylo jí jasné, že teď od ní nikomu nic nehrozí. Dva litry krve dokázaly skutečně zasytit i ji a přesto, že si přísně zakázala jakékoliv výčitky, bylo jí trochu trapně, že je pořád tak příšerně hladová. Ale Damon měl nejspíš jiný názor.

„Stačilo?“ Zeptal se úslužně a už byl nakročený zpět k chladícímu boxu, ale ona ho honem zarazila. „Bohatě! Spíš mi ale poraď co si mám obléct.“ Pokusila se z něj nenápadně vydolovat, kam vlastně půjdou, ale on se v minutě natáhl k jejímu kufry a vydoloval odtamtud model, který jí pořídil speciálně pro podobné příležitosti. Byly to upnuté koktejlové šaty ke kolenům s hlubokým výstřihem a dlouhými rozparky po obou stranách úzké sukně a co na nich bylo nejzajímavější byla jejich barva. Byly totiž zlaté! Ano! Leskly se tak nádherně, až oči přecházeli a kdykoliv jindy by Eleně přišly přehnané a příliš nápadné, ale tady na loď mezi smetánku se naprosto dokonale hodily! „Co ty na to?“ Zajímal se Damon a podal jí k tomu ještě, černé lodičky a kazetu se šperky, které jí koupil na Tenerife (perly se k takovémuhle modelu perfektně hodily). „Hm, hezké.“ Samozřejmě se jí líbili, ale jednak ho chtěla pozlobit a jednak byla pořád ještě zaskočená představou, že si něco takového má obléct zrovna ona. Ale Damon jen netrpělivě pozvedl obočí a ona se tedy šatů, střevíčků i šperků chopila a vyrazila do koupelny.

Sprchovat se sice znovu nemusela, ale znovu se ozvala ta její fóbie z toho, že by jí viděl se oblékat! A tentokrát se to navíc ukázalo i jako celkem prozíravé, protože to oblékání byla pěkná fuška! Šaty totiž neměli zip a navíc budily dojem, že jsou nejméně o číslo menší (což byl ale nejspíš účel), takže nasoukat se do nich nebylo nijak snadné. Elena se bála pořádně zabrat, aby je nepoškodila (neuměla svou sílu ještě tak dobře kontrolovat), takže jí oblékání zabralo docela dlouhou dobu. Konečně je měla na sobě a trochu nejistě pohlédla do obrovského nástěnného zrcadla. No, oblékaly se sice příšerně, ale výsledek stál za to, to musela uznat! Šaty díky velkému podílu elastenu dokonale obepínaly každičkou křivku jejího těla a přesto, že se v nich cítila spíš nahá, než oblečená, slušely jí skutečně mimořádně. Jen ten hluboký výstřih a rozparky jí maličko znervózňovaly. „Neusnula jsi tam?“ Ozval se Damonův pobavený hlas a ona konečně odtrhla oči od zrcadla. „Ne, jen mi příště pořiď něco, na co nepotřbuju při oblékání návod!“ Uzemnila ho a chvatně se učesala, nalíčila a sáhla po špercích. Konečně byla hotová a začala se psychicky připravovat na to, že se Damonovi a pak i celé lodi předvede. „Já půjdu ven, ano? Ale nesmíš se smát!“ Informovala ho přes dveře, protože měla pocit že ikdyž jí šaty sluší, vypadá v nich směšně a každý musí okamžitě poznat, že má něco takového na sobě poprvé. Odhodlaně se nadechla a stiskla kliku.

Damon už byl připravený a dokonce i sladěný s ní, protože kromě skvěle padnoucího černého obleku měl na sobě i zlatavou košili s rozhalenkou, takže vypadal jako dokonalý milionář, ale v okamžiku, kdy jí spatřil mu zcela nemilionářky poklesla brada. Zíral na ní se směsicí šoku a obdivu, ale ona se cítila ještě víc nesvá. „No tak co? Není to moc…“ Ošila se, ale on jí přerušil. „Úchvatné? Sexy? Dokonalé? Cokoliv z toho jsi měla na mysli, tak říkám ano!“ „Upnuté, jsem chtěla říct!“ Zvedla oči v sloup, ale musela uznat, že jí jeho názor potěšil. Ale on se jen upřimně rozesmál. „No jistě, že je to upnuté, ale to je přeci účel! Ne, teď vážně. Vypadáš naprosto fantasticky!“ Povzbudivě jí objal a bylo to skutečně téměř stejné, jako by jí objímal nahou. „Vážně?“ „No jistě. Jsi neodolatelná, lásko a kdybych ti neslíbil další vyučování, hned teď bych to z tebe sundal, a…“ „Tak to bys jen tak nesundal! Ani já nevím, jestli se mi to ještě někdy povede!“ Povzdechla si, ale už se cítila mnohem líp. „Chceš to vidět?“ zavrněl, ale než se mohl jejích šatů jen dotknout, zarazila ho. „Opovaž se! Znovu to na sebe nervu! A navíc musíme jít!“ Popadla malou černou kabelku, doslova ho odtáhla ke dveřím a společně vyrazili kamsi do útrob lodi. Snad Damon ví, kam jdou!

A nejspíš věděl, protože po chvíli skutečně dorazili, tam kam chtěl… Do lodního kasina! V tuhle podvečerní dobu a těsně po vyplutí bylo poloprázdné, ale to bylo jen dobře. Elena sice zatím míjela ostatní pasažéry i personál, bez problémů, ale čím méně pokušení, tím líp. „Ale ale, copak se mě to chystáš učit? Poker?“ Pozvedla Elena překvapeně obočí, ale on na ní jen povzbudivě mrkl. „Něco lepšího!“ Pečlivě se rozhlédl po luxusně vybavené herně a vyrazil i s Elenou směrem ke karetním stolům. Bez zájmu míjel již zmíněný poker i další karetní hry, až konečně došel tam, kam chtěl! Úplně vzadu stál zeleným sametem potažený stůl, za kterým seděl značně postarší krupiér a spokojeně se usmíval. Moc hráčů u něj nebylo, a to přesně Damon potřeboval. Pomohl Eleně usadit se na vysokou zdobenou židli a zaujal místo vedle ní. „Dobré odpoledne.“ usmál se na ně krupiér a zručně zamíchal karty. „Dobré, žetony za pětset dolarů, prosím.“ Požádal ho Damon zdvořile a hodil na stůl pět stodolarovek. „Ovšem, pane.“ Elena jen zírala, jak kupiér elegantně přeměnil takový balík v hromádku červenozlatých žetonů, ale pak jí došlo, že tady to je asi ještě málo. A když se pak se od nich stařík na okamžik odvrátil a věnoval se i ostatním lidem u stolu, otočila se zpět k Damonovi. „Co se tu vlastně hraje?“ Zajímala se a on jí něžně objal kolem ramen. „Blackjack? Znáš to?“ Zručně přemístil většinu žetonů do okénka pro sázky. „Hm, trochu. Táta mě to kdysi dávno učil, ale pořád tak nějak nechápu, co má blackjack společného s upírstvím?“ „Uvidíš.“ Zavrněl spokojeně, ale to už krupiér rozdával.

Elena pracně lovila z paměti číselné ohodnocení jednotlivých karet, ale netrvalo jí moc dlouho, aby si spočetla, že před nimi ležící král a sedma jim dohromady kýžených jednadvacet opravdu nedají. Škoda, budou muset riskovat, protože sedmnáct je málo. Jenže Damon měl evidentně jiný plán. Když se k nim totiž stařičký krupiér otočil, spokojeně se na něj usmál a oznámil mu: „Stand“, čili pokyn k tomu, že další kartu nechtějí. Elena na něj nechápavě mrkla, ale mlčela. Krupiér na to neřekl nic, jen obešel dalších pár hráčů, z nichž někteří vypadli tím, že chtěli další kartu a přestřelili, ale většina skončila zhruba na dvaceti a vrátil se ke svým kartám. Otočil je a zjistil, že má devatenáct. Sakra! Napadlo Elenu rozmrzele, ale Damon se v tom okamžiku nenápadně naklonil nad stůl, postrčil jejich karty blíž ke krupiérovi a s očima upřenýma do jeho zašeptal: „Blackjack…“ Stařík chviličku zíral, pak zamrkal a na tváři se mu objevil mírně nepřítomný úsměv. „Blacjack!“ Opakoval po Damonovi nahlas a shrábl karty dřív, než si mohl kdokoliv všimnout, že to ani zdaleka nebylo! Elena nestačila zírat. „Vyhráli jsme, miláčku.“ Informoval jí spokojeně Damon, když jim krupiér vyplácel žetony, ale ona jen potutelně zavrtěla hlavou. „Neuvěřitelné. Už se ani neptám, kde jsi na tuhle dovolenou vzal, ty podvodníku.“

Chtěla znát káravě, ale přitom stěží potlačovala smích. „Ale pořád nějak nechápu, proč mi to ukazuješ.“ „Protože teď je řada na tobě.“ „Jak to myslíš?“ nechápala, ale vzápětí jí to došlo a ztuhla. „Ty chceš abych ho…“ „Ovlivnila, ano.“ Řekl to, jako by o nic nešlo, ale ona měla najednou děsnou trému. „Ale já to neumím!“ Bránila se hloupě. „Ale ovšem, že to umíš, lásko. Jen je třeba to trochu pocvičit, takže do toho.“ Vsadil další hromádku žetonů a povzbudivě jí pohladil po paži. Krupiér zatím rozdal další karty a oni měli před sebou pouhých šestnáct. „Stand.“ řekla maličko roztřeseně a krupiér s pokrčením ramen pokračoval dál. Zase pár lidí odpadlo, pár mělo dvacet, ale Blackjack nikdo. Sám krupiér měl dvacet. „Do toho!“ šeptl jí Damon do ucha a ona se ke staříkovi naklonila. Nevěděla sice přesně, co dělá, ale soustředěně mu pohlédla do očí, tak jako předtím Damon a zašeptala: „Blackjack.“ A… Nic se nestalo! Krupiér se jen zatvářil účastně. „Tohle není blackjack, madam. Máte jen šestnáct. Je mi líto.“ Odvrátil se od ní jako by nic a Elena zklamaně polkla. Damon oproti tomu vedle ní těžko dusil smích. „Nesměj se! Slyšíš! Nech toho! Vždyť jsme přišli o peníze!“ Vzlykla plačtivě, ale on jí jen láskyplně objal. „Peníze nehrají žádnou roli, miláčku. A nebuď smutná, vedla sis dobře.“ „Dobře?“ V hlase jí zazněla neplánovaná hysterie, takže raději shrábl žetony a odvedl jí stranou od hracích stolů. „Nevedla jsem si dobře! Vůbec se mi to nepovedlo!“ Neměla daleko k slzám, ale on jí jen znovu objal a něžně jí políbil do vlasů. „Bylo to přeci poprvé. Mě to na poprvé taky nešlo, věř mi.“ Nebyla to tak docela pravda, ale potřeboval jí něčím utěšit. „Vážně?“ „Samozřejmě.“ „Tak mi řekni, jak se to dělá správně! Vůbec nic jsi mi k tomu neřekl!“ Žalovala ublíženě, ale už se cítila líp. „Je to snadné, stačí se jen soustředit, dívat se tomu člověku do očí a myslet jen na to jedno a na to, jak mu tu myšlenku vkládáš do hlavy. A je to!“ „Hmmm.“ Řekl to, jako by vážně o nic nešlo.

„No tak, pojď, zkusíme to znovu.“ Vedl jí k nedalekému baru, ale jí se do toho moc nechtělo. „Já nevím…“ „Chtěla ses učit nebo ne? Neboj, jen si řekneš barmanovi o pití a požádáš ho, zda by to nemohlo být na účet podniku. O nic nejde.“ Dotáhl jí k pultu a ona se zhluboka nadechla. Nic to není… Nic to není! Opakovala si v duchu a když se k ní barman konečně vydal, byla už skoro úplně klidná. „Co to bude?“ Usmál se na ní poměrně pohledný mladík a ona se k němu naklonila. „Dvakrát skotskou s ledem, prosím.“ Usmála se co nejkoketněji a pak se vpila zorničkami do jeho. „A na účet podniku!“ Dodala možná zbytečně moc nahlas, ale jí to bylo fuk. Soustředila se jak šílená a představovala si, jak přímo násilím vtlačuje ten pokyn barmanovi do mysli a pak… Pak se to povedlo! Spatřila jeho zorničky, jak se na vteřinku rozostřily, ale pak se mladík usmál a napřímil. „Jistě, dvě skotské s ledem na účet podniku. Hned to bude.“ Odvrátil se od ní a ona se vrhla Damonovi kolem krku. „Vyšlo to!“ Vyhrkla nadšeně a on jí se smíchem objal. „No vidíš, jaká jsi šikovná holčička.“ Pochválil jí jako pilnou žákyni a přesto, že vážně nešlo o kdovíjaký úspěch, byl na ní tak trochu pyšný! Dokázala to! Spokojeně si od barmana přebrali dvě skotské s přesunuli se zpět ke karetním stolům. „Tak, co vyzkoušíme to znovu?“ Naznačil Damon a Elena odhodlaně přikývla. „Jasně, jdeme na to!“ Pořádně to tomu staříkovi nandá!



8 reakce na FF: „Volba-část II“-9.Kapitola

  1. Andy napsal:

    ty povídky jsou psaný skvěle.. akorát jedna věc co mi na nich vadí je, že jsi psala, že to bude o milostným trojúhelníku.. ale nevim jak ostatním, ale mě to přijde spíš jen o Eleně a Damonovi ;) a tím to pro mě trošku ztrácí kouzlo :)

  2. Althea(Abs) napsal:

    Andy: Já jsem ale nepsala, že to bude o milostném trojúhelníku :-) Ikdyž to klidně přiznám.. Bude :-) . Časem. Ale aby mohlo být a aby ten trojúhelník mohl nějak fungovat, musí v něm být všechny strany vyrovnané a Stefan byl s Elenou pár skoro celý rok takže Damon si alespoň těch čtrnáct dní zaslouží, ne :-)

  3. Andy napsal:

    Althea: Psala jsi to hned v úvodní povídce ;) . No tak jasně, že si to zaslouží. Upřímně si myslím, že se i v seriálu brzo dočká :) .

  4. visa2 napsal:

    to je ale zmena :-) ..po dlhej dobe mali Damon s Elenou vážny rozhovor :-)

  5. Heli napsal:

    Začíná přituhovat:-) Těším se dál:-)

  6. Natalia napsal:

    ja by som to kludne nechala bez toho trojuholnika :-D zase raz super!

  7. Marry napsal:

    Už se těším na další díl, a mě by vyloženě taky nevadilo kdyby to bylo jen o Deleně :D

  8. Lucy napsal:

    Hele, kdy bude daší kapitolka? Jinak je to úžasná povídka :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain