FF: „Volba-část II“-10.Kapitola

Krásný nedělní večer všem! Mám tu pro vás další kapitolu své povídky Volba a předem se omlouvám, že až teď večer, ale bohužel jsem byla mimo domov.  Doufám že se i tak bude líbit (pozor, stále romantika ikdyž snad s trošku vtipným nádechem) a další kapitolka bude v úterý hned po ránu, slibuju. Takže hezké počtení a komentujte!!!

10.

„Kolik jsme vlastně celkem vyhráli?“ Zajímala se Elena při cestě zpět do jejich kajuty a Damon vedle ní jen mávl balíkem stodolarovek. „No, myslím že to bude o hodně víc, než na kolik jsou tu zvyklí, takže je dobře, že odcházíme.“ „Copak, bojíš se, že by zavolali lodní ochranku?“ Popíchla ho a cítila se naprosto spokojená. „Možná…“ „No, a? Ovlivnila bych je a bylo by to!“ „Ale, ale tobě se to ovlivňování nějak zalíbilo.“ Zasmál se, když konečně dorazili ke dveřím s číslicí šest a oba vklouzli dovnitř. „No, musím uznat, že je rozhodně příjemnější někoho ovlivňovat, než být někým ovlivněná.“ Řekla rozverně a spustila se na pohodlnou pohovku.

„Já naštěstí to druhé skoro neznám.“ Odvětil Damon, a svezl se vedle ní. Sice to nebyla tak docela pravda, protože když byl ještě člověkem, Katherine ho také parkrát ovlivnila, ale to už bylo hrozně dávno. „A ty taky ne.“ Dodal vesele a něžně jí objal kolem pasu. „Myslíš?“ protáhla a zatímco sáhla do misky s ovocem, pro nádherně vyzrálou třešeň, nespouštěla z něj rozpustilý pohled. „Hmm“ odvětil nezaujatě, protože právě přemýšlel, jak z ní ty upnuté šaty konečně svlékne, ale její další slova ho z podobné nálady vytrhla. „Takže už jsi zapomněl?“ Zapředla a sáhla pro další třešeň. „Na co?“ „Na to, jak jsi mě sprostě ovlivnil?“ „Já jsem tě nikdy…“ Začal, jenže pak zmlkl a dokonce zapomněl i zavřít pusu. Došlo mu totiž, na co naráží, protože jí jednou jedinkrát skutečně ovlivnil… Ten večer potom, co jí unesl Elijah, ten večer kdy jí poprvé v životě řekl, že ji… Kruci!

Ale Elena se netvářila rozzlobeně a jemu po chvíli došlo, že už to samozřejmě musí vědět delší dobu. V podstatě si na to musela vzpomenout už někdy během přeměny. „O..omlouvám se.“ vykoktal nejistě, ale Elena ho jen pevněji objala a vklouzla mu na klín. „Nemusíš se omlouvat.“ Zašeptala a něžně mu zapletla prsty do vlasů. „Já se na tebe přece nezlobím.“ „Ale ovlivnil jsem tě…“ Bránil se hloupě, protože moc dobře věděl, jaký vztah Elena k ovlivňování blízkých má, ale ona mu jen laškovně přejela rty po tváři. „Já vím, ale to už je dávno. Pokud bych se na tebe měla zlobit, tak jen proto, že jsi mě nechal zapomenout tak krásné vyznání, ale to už jsi od té doby mnohokrát napravil.“ Damon chtěl ještě něco říct, ale stihl jen otevřít pusu. Elena mu do ní vzápětí se smíchem strčila další třešeň z mísy a bylo po výmluvách. Opravdu se na něj nezlobila a jemu spadl kámen ze srdce. „No a teď… Co kdybys mi předvedl, jak mi tedy sundáš tyhle šaty? Ale vcelku prosím, nějak se mi začaly líbit, takže bych je ráda ještě někdy nosila!“ Změnila ochotně téma a on už, už natahoval ruku, ale pak mu oči padly na luxusní hodiny na stěně a ty mu prozradily, že už je skoro půl osmé. Nejvyšší čas na další překvapení, které pro ni chystal.

„Promiň lásko, ale to radši nebudu zkoušet. Nejsem si jist, jestli bych to zvládl a navíc teď musím jít něco zařídit.“ Opatrně si sundal překvapenou Elenu z klína a vstal. „Zařídit? A co?“ Zněla maličko uraženě, ale on věděl, že to nebude dlouho trvat. „Naši večeři.“ „Večeři?“ „No ano, hezkou lidskou večeři.“ Upřesnil pro jistotu, aby si nemyslela, že se chystá někde nahánět plavčíky a ona jen mávla rukou. „Ale to nemusíš, já nemám hlad.“ „Ale no tak, mají tu jistě prvotřídní kuchaře.“ Lákal jí a ona na to skutečně zabrala. Sice si nedávno přísahala, že ta dnešní snídaně jí stačí nejméně na týden, ale teď by si klidně něco dala. „Ale ten kluk co nás sem vedl, říkal, že si můžeme objednat večeři do kajuty a to by mohlo být fajn, ne?“ Nahodila smyslný tón, ale Damon byl neoblomný. „Tohle bude taky fajn! Věř mi! Takže já to jdu zařídit a pak pro tebe pošlu spojku, ano?“ „No tak fajn.“ kapitulovala trochu otráveně. „A co si mám obléct? Něco podobného?“ Uhladila si šaty, ale on se jen usmál. „Tak to určitě ne. Myslím, že budou stačit plavky a župan. Zatím mě omluv.“ Zmizel dřív, než překonala šok z jeho posledního pokynu a ona náhle zírala na zavřené dveře. Plavky a župan? Co má proboha zase za lubem!? Čekala, že jí povleče do nějaké luxusní restaurace, ale to teď asi nehrozilo. No nic, udělá, co chce, třeba to bude zábava. Ale nejdřív se musí dostat z těch příšerných šatů!

Nakonec to ani nebylo tak moc těžké, ikdyž si maličko natrhla šev, ale to se jistě zpraví. Protože nevěděla, co má čekat a za jak dlouho to má čekat, dala si jen rychlou sprchu a s osuškou kolem těla poklekla ke kufru. Nejít plavky nebylo zase tak těžké, a když překonala dilema, které si má obléct, zvolila temně fialkové s roztomilým řasením. Byly opravdu krásné a v přenosné šperkovnici, která byla vrchovatě narvaná vším možným k nim dokonce našla skvěle padnoucí šperky. Tentokrát nejspíš zdobené broušenými ametysty (že by to bylo jen sklo, v to už opravdu nedoufala!). Upravila se, učesala, nalíčila a vklouzla do měkoučkého froté županu, který VIP hostům poskytovala lodní společnost. Sice pořád nic nechápala, ale moc o tom raději nepřemýšlela. Damon byl všehoschopný a klidně jim právě mohl chystat večeři na mořském dně! Ale ukázalo se, že to asi spíš ne, protože po chvíli se ozvalo zaklepání a za dveřmi se úslužně objevil mladík v lodní uniformě.

„Madam, mám vás doprovodit na večeři.“ Řekl úslužně a Elena pokrčila rameny. No, děj se vůle boží. „Jistě.“ Usmála se na něj a bez řečí ho následovala skrze loď kamsi na vedlejší palubu. Tudy tedy rozhodně cestou do kajuty nešli, to věděla jistě. Míjeli spoustu neznámých zákoutí lodi, ale například také solárium, sauny, bazény a vstupy do wellnes centra. A právě tady se mladík náhle zastavil „Jsme tady.“ Ukázal na bohatě zdobené prosklené dveře a otevřel jí je dokořán. Přeju dobrou chuť madam.“ Dodal ještě a Elena nejista vstoupila dovnitř. Za dveřmi se skrývala nevelká místnost, vykachličkovaná luxusními mozajkami a zdobená spoustou zelených i kvetoucích květin a uprostřed ní byla… Pane bože, obrovská vířivka, která si tiše pobublávala v romantickém přítmí rušeném jen několika desítkami svíček, umístěných po celém jejím obvodu.

„Ahoj, lásko.“ ozval se jí u ucha Damonův hlas a ona málem nadskočila. Byla tak ohromená tím, co viděla, že na okamžik zapomněla využívat své zostřené smysly. „A…Ahoj.“ odvětila a nechal se od něj obejmout. Všimla si přitom, že má stejně jako ona na sobě župan a patrně též plavky.  „Copak, nelíbí se ti tu?“ zeptal se nejistě a ona měla co dělat, aby se nerozesmála. On se jí vážně ptá, zda se jí líbí nebo nelíbí představa romantické večeře ve dvou. V pronajaté vířivce… Při svíčkách! Co čeká, že mu řekne? „Líbí, jen jsem mírně v šoku. Ve vířivce jsem ještě nikdy nevečeřela.“ „No, všechno je jednou poprvé, ne?“ Bez skrupulí jí rozvázal pásek županu a ona ho nechala sklouznout na podlahu. „Tak šup, za chvíli dorazí číšník s aperitivem.“ Elena se raději ani nepozastavovala nad tím, že budou mít soukromého číšníka (a aperitiv!) a vydala se ke schůdkům vedoucím do tichounce pobublávající vody.  Hned jak se do ní ponořila, bylo jí, jako by se ocitla v pohádce! Její citlivá upíří kůže reagovala na bublinky mnohem intenzivněji, než lidská a ona se náhle nemohla dočkat, až se k ní Damon připojí. Ten zatím shodil svůj župan, předvedl se jí v slušivých, černých plavkách a vklouzl za ní do vířivky. Elena ho okamžitě objala kolem krku a chystala se ho vášnivě políbit, když tu se nad nimi náhle ozvalo zakašlání.

Postarší číšník s aperitivy právě dorazil a ona měla chuť ho na místě zakousnout! Ne, že by snad cítila jeho krev, ale jeho vyrušení se jí ani trochu nelíbilo! „Vaše aperitivy.“ Oznámil celkem zbytečně a položil na okraj vířivky stříbrný tácek se dvěma trojúhleníkovými sklenkami na vysoké nožičce a vedle něj kromě stříbrného zvonku, jaký bývá v recepcích ještě dva jídelní lístky. Pak se vzdálil „Páni, my budeme mít i na výběr?“ Řekla překvapeně Elena, ale to už jí Damon podával jednu ze sklenek. „No jistě, miláčku. Akorát aperitiv jsem objednal, doufám, že ti suché martini vyhovuje.“ Elena nikdy suché martini nepila, ale v okamžiku, kdy ho ochutnala jí bylo jasné, že jí rozhodně vyhovuje. „A ještě jsem objednal víno, jestli to nevadí. Červené Bourgogne Rouge ročník 2004. Doufám, že je to v pořádku?“ Elena se v tom ani za mák nevyznala, takže jen přikývla, odložila prázdnou sklenku od martini zpět na tácek a sáhla po jednom z připravených jídelních lístků.

Hned na první stránce byla vypsaná řada předkrmů a ona se s chutí začetla: „Chobotnicový salátek s cherry rajčátky, řapíkatým celerem, šalotkou a polníčkem. Mušle Sv. Jakuba s parmskou šunkou a dýňovým krémem. Foie gras s malinovým balsamikem. Mozzarella di bufala s rajčatovým chutney a bazalkovým pestem,…“ Nedostala se ještě ani do poloviny seznamu, ale už jí bylo jasné, že tohle nemá smysl. „No a já jsem asi skončila.“ Řekla sklesle a Damon k ní nejistě zvedl oči. „Proč? Nelíbí se ti ta nabídka? Mám zavolat číšníka a říct mu ať nám donese jídelní lístek z jiné restaurace?“ Nabídl starostlivě, ale ona jen stěží dusila mírně hysterický smích. „Nelíbí? Damone, já nevím, jestli se mi to líbí nebo nelíbí! Jak to mám vědět, když většinu z těch pojmů vidím poprvé?“ Damon zaváhal. „Aha, to mě nenapadlo…“ „Ano, nenapadlo tě, že tvoje novomanželka je totální buran, který netuší, jak vypadá natož chutná polníček, foie gras nebo chutney!“ Zaklapla jídelní lístek a odložila ho zpět na okraj vířivky. „Takže tím mi chceš naznačit, že ti mám něco objednat?“ „Ano, to přesně chci naznačit, ale prosím něco, co se nejí hůlkami, kleštěmi, nebo něčím podobným. Nechci ti dělat ještě větší ostudu!“ Damon se ale jen něžně usmál a opatrně jí objal kolem ramen.

„Ale no tak, ty mi přeci vůbec neděláš ostudu. Tak to neznáš, no. Já to taky neznal.“ Jemně jí políbil na čelo a ona se hned cítila o něco líp. „Miláčku, máš zbytek věčnosti na to, abys tohle všechno ochutnala.“ Dodal pak a znovu se začetl. „No a pro dnešek bych ti s dovolením vybral „Pečené tygří krevety podávané na zelených jablcích s krémem z Marsaly“. Co ty na to? Krevety máš přece ráda, ne?“ Elena trochu nešťastně přikývla, ale pak se zatvářila nedůvěřivě. „A co je to Mars…“ „Marsala? Neboj, nic strašného. Italský likér.“ Vysvětlil jí ochotně a byl rozhodnutý udělat a říct cokoliv, aby se cítila líp. Vůbec mu nedošlo, že nejspíš nikdy v životě v podobně luxusní restauraci, z jaké jim měli dodat jídlo, nejedla. „Dobře.“ Souhlasila a on hbitě otočil stránku k hlavním chodům. „No a co dál?“ Elena mu nahlédla přes rameno a začetla se do dalšího seznamu: „Černé risotto se sépii a sýrem gorgonzola. Trofie s křupavou pancettou a dušenou červenou čekankou na červeném víně „Chianti“. Tagliolini s mořským vlkem a lanýžovou omáčkou. Penne s bresaolou a mozzarelou z buvolího mléka. Spaghetti se srdcovkami. Telecí plátek s parmezánovou omáčkou/citrónovou omáčkou. Peceny humr na bilem vine s artycoky, cherry rajcatky a “bocconcini” mozzarelly z buvoliho mleka…“

Bylo tam toho ještě mnohem víc, ale jí tohle bohatě stačilo k tomu, aby se už zase cítila jako idiot! Vůbec netušila, proč je „černé rissoto“ černé, co je „trofie“, „pancetta“, „bresaola“ ani jak proboha, chutná bůvolí mléko. Kruci! Nejradši by se zvedla a vrátila do kajuty, ale Damon samozřejmě vycítil, že je nesvá a něžně jí pohladil po rameni. „Můžeš si dát, co chceš.“ Zašeptal jí do ucha, ale ona si jen nešťastně povzdechla. „Když já nevím, co chci, co si dáš ty?“ „To tagliolini nevypadá špatně.“ „Co to proboha je?“ Damon se nemohl nezasmát tomu, jak to řekla. Znělo to tak roztomile štítivě.

„To je druh italských těstovin, lásko.“ „No a to to tam nemůžou napsat rovnou?!“ Povzdechla si a on se znovu pousmál. „Nemůžou, protože to nezní tak nóbl…“ Konečně se mu jí touhle větou podařilo rozesmát a oba se hned cítili líp. „No, ale já vlky nejím, takže pro mě ty špagety se srdcovkami. To je tak hezky, jasně napsáno.“ Rozhodla pak a on v jejím hlase konečně zaslechl její obvyklý rýpavý tón. Evidentně už byla jistější. „Jak si přeješ a teď ještě dezert.“ „A musí to být?“ Zakňourala, ale přitom byla docela zvědavá, co tu mají. „Musí.“ Uzemnil jí na oko přísně a přelistoval na poslední stranu, kde byl další, tentokrát kratší seznam: „Sicilský čokoládový dort s vanilkovým nokem a pomerančovou omáčkou. Crem caramel s omáčkou z whisky a lískovými oříšky. Kávová panna cotta s čokoládovým krémem. Jablečný dort.“ „No konečně je něco alespoň trochu anglicky!“ Zajásala Elena a Damon se znovu rozesmál. „No, co je „panna cotta“ sice netuším, ale ten zbytek celkem chápu, takže pro mě ten Sicilský dort a máme to.“ „No, tak fajn.“ Konečně zaklapl jídelní lístek a cinkl na číšníka.

Když ten dorazil, nadiktoval mu zvolené položky a nechal si od něj otevřít lahev vína. „Prosím.“ Podal jí jednu z křišťálových vinných sklenek a lehce do ní ťukl svou. „Tak na co?“ „Na naši dovolenou?“ Navrhla, a on spokojeně přikývl. Oba se napili (víno bylo skutečně skvělé) a odložili skleničky zpět na okraj vířivky. „A to budeme vážně jíst tady?“ Napadlo pak Elenu a Damon přikývl. „No jistě.“ „Přímo tady ve vířivce?“ „No, tak pokud na tom trváš, můžeš si klidně vylézt zpátky na břeh, ale jinak ano. Je to tak myšleno.“ Jemně jí objal, ale ona byla pořád trochu nesvá. „Nikdy jsem ve vodě nevečeřela.“ „Nelíbí se ti to?“ Znejistěl, ale ona honem vrtěla hlavou. „Ale líbí, jen tomu nějak nemůžu uvěřit, že se to smí.“ Damon se ale jen rozesmál. „Lásko, celá tahle místnost je naše až do půlnoci. Takže si v ní smíme dělat cokoliv, co budeme chtít.“ Eleně se zaleskly oči. „Vážně? Třeba i tohle?“ Výmluvně mu přejela rty po tváři a on zamrkal. Samozřejmě mu došlo na co myslí. Na co jiného by taky mohla myslet, že. „Ano, klidně i tohle, ale to bych si s dovolením nechal až po té večeři.“ „Hmm“ Zapředla a náhle přesunula jednu dlaň, kterou mu zatím něžně laskala odhalenou hruď, mnohem, mnohem níž.“ „Hej,“ Vydechl rozrušeně a jemně jí stiskl zápěstí. „Až po večeři.“ Zopakoval, přesto, že ten jeden jediný dotek ho málem přivedl na stejné myšlenky, jaké měla ona… Jeho tělo, tedy rozhodně! „Jak chceš.“ Pípla na oko zahanbeně, ale přitom přemýšlela, jak mu ruku ze sevření vykroutit a zkusit to znovu. Věděla, že ho tam, kde ho chce mít, dostane neskutečně snadno. Ale Damon jí prokoukl a pokusil se odvést její myšlenky jinam něžným polibkem. Jenže jenže ještě než se do něj mohl opravdu položit, ozvalo se opět zakašlání. Číšník si s předkrmy dost pospíšil, takže už zbývalo je pustit se do toho. A že to stálo za to!

„Chutnalo?“ Zašeptal Damon Eleně do ucha, a něžně jí zezadu objímal. „Hmm.“ odvětila zasněně a vychutnávala si jak jeho blízkost, tak vířivku, kterou jim obsluha hned po večeři zapnula na vyšší výkon. „To je ano?“ „Hmm“ Damon se rozesmál a škádlivě jí políbil zezadu na krk. „Mohla bys používat alespoň holé věty?“  „Mohla, ale co mám říct? Bylo to výborné. Všechno.“ Odvětila a ani v nejmenším nepřeháněla. Ať už šlo o krevety, špagety nebo dort, bylo to všechno nečekaně skvělé a stejně skvělý byl i fakt, že číšníci konečně definitivně odešli a oni tak měli celou vířivku jen pro sebe. „Tak to je skvělé, no a jen tak mimochodem… Večeře už skončila.“ Naznačil nenápadně a jemně sjel prsty k přezce její plavkové podprsenky. Elena sice měla v plánu dělat drahoty, tak jako on předtím, ale velmi brzy jí došlo, že jí k tomu zoufale chybí pevná vůle. Raději se o nějaké průtahy ani nesnažila! Otočila se k němu, zatímco horní díl jejích plavek zmizel kdesi u dna a nedočkavě mu ovinula paže kolem krku. Ale přeci jen to nechtěla zase uspěchat! Mají přeci čas, ne?

Něžně Damona líbala a on okamžitě pochopil, že tentokrát si chce dát na čas. No, proč ne… „Miluju tě…“ zašeptal láskyplně, když se od něj odtáhla a položila mu hlavu na rameno a ona se jen spokojeně usmála. „Já tebe taky a víš co?“ „Copak?“ „Pořád jsem naprosto a dokonale šťastná.“ Damon se po jejích slovech rozzářil a pevně jí jí objal. „Tak to je dobře. Zasloužíš si být šťastná.“ „Ale to ty taky.“ napadlo jí najednou a vážně mu pohlédla do očí. Jenže on se jen pousmál. „A připadá ti, že nejsem?“ „Já doufám že jsi, ale i tak… Pořád mi dáváš dárky a chystáš překvapení a na sebe zapomínáš.“ „To není pravda, miláčku. Vždyť já mám z toho všeho stejnou radost jako ty.“ Láskyplně jí odhrnul pramen vlasů z tváře a zhluboka se nadechl. „Eleno, ty jsi pro mě ta nejdůležitější osoba na světě a když jsi šťastná ty, jsem i já.“ Na to už se nedalo nic říct, jen ho znovu políbit. Přesto ale v Eleně dál hlodala myšlenka na to, že by mu měla jeho péči nějak oplatit. No co, času něco vymyslet má ještě fůru! A pro zatím… Stejně jako před večeří sjela dlaněmi mnohem níž, než je společensky únosné a tentokrát jí rozhodně nezastavil…



4 reakce na FF: „Volba-část II“-10.Kapitola

  1. visa2 napsal:

    :-) tie jedlá boli aj pre mňa niektoré záhadou (nie len pre Elenu :-) fakt som asi o polovici z nich nikdy nepočula ale od teraz si budem pamätať, čo je to Marsala :-)
    a to len ja som pri čítaní tejto kapitoly matne okolo seba cítila bublinky? :-)

  2. Natalia napsal:

    joj, hneď by som dala taký večer… ešte k tomu s Damonom :-D
    zasa raz super časť, teším sa na ďalšiu :) skvele sa to číta, keď sú tí dvaja šťastní, tak dúfam, že im to ešte chvíľku vydrží :) :)

  3. Heli napsal:

    Hned bych s Elenou měnila:-))

  4. Đomča napsal:

    já taky!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich