FF: „Volba-část II“-11.Kapitola

Zdravím všechny své čtenáře a musím se znovu omluvit. Já vím že jsem slíbila po ránu, ale já hlava dubová nějak zapomněla, že už je úterý! Tak další kapitolku povídky Volba přidávám až teď a doufám, že se vám i tak bude líbit! Stále ještě máme romantickou část příběhu, tak si ji užijte a komentujte! Další kapitola ve čtvrtek a jako další omluvu „spoiler“ k ní… Bude to trošku žhavější…

11.

Obří výletní loď Costa Mediterranea hladce proplouvala vodami Atlanského oceánu a všichni její pasažéři si v pohodlí a luxusu užívali celý den na moři. V přístavu na Madeiře měla zakotvit zase až zítra v osm hodin ráno, takže času na to měli dost. A veškeré výhody VIP cestujících samozřejmě vychutnávali i Damon s Elenou. Z vířivky se včera v noci do své prostorné ložnice přesunuli skutečně až kolem půlnoci a ani pak ještě spát hned nešli (alespoň si ověřili, jak bytelnou postel v ložnici mají), takže nebylo divu, že je ráno probudila až obsluha s objednanou snídaní.

Damon jí od omlouvajícího se stevarda přebíral dost neochotně, ale na druhou stranu musel uznat, že vážně stojí za to! Výběr byl totiž tak bohatý a všechno vonělo tak nádherně, že kdyby vše neservíroval své milované rovnou do postele, dokázalo by to možná z polštářů vylákat i ji. Ale slovo „možná“ bylo na místě, protože Elena by neraději ještě spala (a pak, že se upírka nemůže cítit unavená!), ale nechtěla Damonovi kazit radost, takže poslušně prositla a nakonec byla ještě ráda, že tohle nezaspí, protože to bylo vážně něco… Domácí pečivo, smažené sladké toasty s javorovým sirupem, grilované merguezi s hranolkami, parmská šunka, vejce natvrdo, francouzské sýry, croissanty, ovoce… Ani nevěděli co mají ochutnávat dřív! Ona ale po chvíli musela snídani přeci jen na okamžik přerušit, protože ikdyž měla k dispozici čaj, kávu, kakao i čerstvě vymačkanou šťávů z pomeranče, jistou tekutinu lodní společnost přece jen nepodávala.

Ale tři transfuzní sáčky z boxu, které jí Damon hbitě poskytl to napravili a ona se mohla vrátit k šunce a vejcím. „A co budeme dělat po snídani?“ Zajímal se Damon, když sám dojedl a spokojeně pozoroval Elenu, která vleže na posteli ve snídání nerušeně pokračovala. „Nevím. Navrhni něco.“ Zamumlala s plnou pusou a sáhla pro dalším toast. „No já nevím, je tady toho hodně. Natáhl se pro prospekt naaranžovaný na nočním stolku. „Co třeba porovnat zdejší bazény s těmi na Tenerife? Dokonce tu mají i tobogán.“ „Na tom jsem byla naposledy jako malá.“ zasnila se a spokojeně vychutnávala javorový sirup. „No, tak si to zopakuješ.  Nebo bys radši navštívila sportovní areál a fitness centrum?“ Popíchl jí a ona jen protočila oči. „Díky ale ne! Ten tělocvik v noci mi stačil!“ Nenápadně mu připoměla jejich v pořadí teprve druhou společnou noc a on se pyšně usmál. „To ještě zdaleka nic nebylo.“ Prohlásil hrdě a ona se nemohla nerozesmát. Byl tak kouzelně sebejistý. „No, a dál tu taky máme finskou saunu, parní lázně, solárium… No páni a taky knihovnu! Přečteme si spolu něco…“ Při poslední větě nahodil přehnaně prosebný tón a psí oči, a ona po něm musela hodit polštář, aby přestal blbnout. „Do knihovny s tebou nejdu! Nevěřím že bys vydržel být tak dlouho zticha!“ Oplatila mu jeho dobírání a on si na oko smutně povzdychl. „No tak ne, no. Tak se vrhneme na ty bazény. Tedy pokud se konečně pustíš té snídaně.“ Elena na něj jen vyplázla jazyk a provokativně si stčila do pusy další kousek šunky. Ale nakonec ho přestala trápit a vyskočila z postele. Čekal je evidentně zábavný den…

A zábavný skutečně byl, protože si ho v bazénech náramně užili. A dokonce se ani moc nemuseli stranit ostatních cestujících, protože Elena před odchodem z kajuty pro jistotu vypila ještě jeden sáček krve, takže s ní přítomnost lidí nic moc nedělala. Prošli postupně všechny čtyři bazény, stejně jako předtím na Tenerife, ale zatímco první tři romantiky oněch ostrovních zákoutí zdaleka nedosahovaly, ten poslední na horní palubě to zábavností hravě vynahradil. Tobogán, který do něj vedl se totiž ukázal být naprosto dokonalou odpočinkovou atrakcí a přesto, že Elena se nejdřív trochu styděla, Damon jí dokázal hravě přesvědčit, že klouzání může být obrovská legrace. A taky že byla! Vydrželi na něm (stejně jako mnoho spolupasažérů) blbnout celé dopoledne! Až když se areál téměř vyprázdnil a většina lidí zamířila do některé z restaurací na oběd, opustili vodu i oni. „Máš hlad?“ zajímal se Damon, ale Elena zavrtěla hlavou. Ikdyž pak jí pohled padl na barový pult v plážovém stylu, u kterého prodávali i zmrzlinu a zasnila se. „Ale pár kopečků zmrzliny by nebylo od věci, nebo nějaký kokteil?“ Nemohla se rozhodnout. Smetanová italská zmrzlina vypadala nádherně a na výběr bylo nejméně z patnácti druhů a příchutí, ale stejně báječně vyhlížela i celá řada koktejlů. „Tak nám běž zabrat lehátko a já to zařídím.“ Damon byl okamžitě připravený vyhovět jakémukoliv jejímu přání a ona spokojeně odkráčela k nedalekým dřevěným lehátkům.

Měla by se jim asi jako upír zdaleka vyhnout, protože byla všechna na přímém letním slunci, ale jí to bylo fuk. Sice se asi ani jeden z nich neopálí, ale prsteny je chrání dokonale. Schválně si vybrala dvě stojící  stranou od lidí, sešoupla je dohromady a na jedno se spokojeně svezla. Pak si upravila černočervené bikiny a zavřela oči. Bylo jí nádherně a nikdo a nic jí tuhle náladu nemohlo zkazit. „Máte tu volno madam?“ Ozval se po chvíli nad ní Damonův pobavený hlas a ona ani neotevřela oči. Cítila jak se uvelebil vedle ní a v minutě se k němu spokojeně tulila. Pak jí ale do nosu praštila nejméně desítka omamných vůní a ona překvapeně zamrkala. „Co to…?“ začala, ale pak si uvědomila, že Damon vedle ní na přidružený stoleček právě pokládá obrovský pohár plný kopečků zrmzliny (mohlo jich tam být tak tucet, možná víc!) a sklenici s vychlazenou piňakoládou. On sám měl přitom jen nějaký těžko identifikovatelný koktejl nahnědlé barvy, který nejspíš neznala. „Páni, já řekla pár kopečků zmrzlin. Ne, vybrakuj jim stánek!“ Zasmála se pobaveně, ale přitom jí jeho péče dojímala. „No jo, ale nespecifikovala jsi jakou příchuť bys ráda, tak jsem…“ „Vzal všechny.“ Dořekla za něj a zkoumala co všechno jí to vlastně donesl. Rozhodně tam byla čokoláda, vanilka, jahoda, stračatela, pistácie a nejspíš taky ořech a citrón, ale kromě toho se v poháru nacházela ještě řada dalších příchutí, které bez ochutnání nebyla schopná identifikovat.

Ale Damon to hodlal nejspíš napravit, protože odložil svůj koktejl, sáhl po poháru, nabral plnou lžičku a natáhl se k ní. „Já umím jíst sama.“ Napomenula ho mírně, ale přitom poslušně otevřela pusu. „Já vím, miláčku.“ Odvětil, ale okamžitě nabral další lžičku. A pak další a další… Až dokud nebyl pohár úplně prázdný a Elena neměla pocit, že se na zmrzlinu tak pět let ani nepodívá. „Uff, příště jdu nakupovat sama.“ vydechla úlevně, ale přitom už se k němu zase spokojeně tulila. „Jak si přeješ. No, a co teď? Už je po poledni, nevyzkoušíme třeba tu saunu?“ „Za chvíli, ano?“ Zaprosila, protože se jí nechtělo ani hnout a on jen pokrčil rameny. „Jak chceš.“ „Jo, chci. Zatím mi můžeš něco vyprávět.“ „A co?“ „To je fuk.“ Mávla odevzdaně rukou, ale pak jí znovu přišlo na mysl to, o čem spolu mluvili včera ve vířivce předtím než… No, než se na veškerou slovní komunikaci vykašlali a rozhodla se maličko zasondovat. „Třeba mi řekni, co máš na světě nejradši.“ Vlastně toho o Damonovi zase tak moc nevěděla (na rozdíl od něj, který o ni věděl asi i to, co nevěděla ani ona sama) a potřebovala nějaká vodítka k tomu, co si plánovala. „Jak to myslíš?“ Nechápal její otázku, ale ona jen pokrčila rameny. „No prostě tak. Tři věci, které miluješ.“ „Hm… No.“ zamyslel se, ale pak se k ní náhle sklonil a nežně jí políbil na krk. „Tebe…“ Přesunul rty k jejímu dekoltu „Tebe…“ A skončil u úst. „A zase tebe.“ Dodal, když si dostatečně užil polibku, ale ona jen protočila oči vsloup.

„Já to myslela vážně!“ „Však já taky!“ Bránil se a jí to neskutečně zahřálo u srdce. Ale nehodilo se jí to! „No dobře, tak kromě mě?“ Snažila se být neústupná a Damon se znovu zamyslel. Pak ale rozhodil rukama. „Nevím, nic mě nenapadá.“ „Ale no tak, přeci musí být něco co máš rád. Cokoliv. Jen pár věcí.“ „Ach jo, no tak dobře. Tak třeba rychlá auta, luxusní oblečení, kvalitní whisky, čokoládu, potápění, vážnou hudbu, Shakespearovy hry, staré filmy, zábavu… Mám pokračovat?“ „Ne, to mi stačí.“ usmála se Elena, které se právě v hlavě zrodil báječný plán a on jen zakroutil hlavou. „K čemu to prosímtě potřebuješ vědět?“ „Jen tak.“ Pípla nepřesvědčivě, ale on se radši dál neptal. Mlčet se mu ale taky nechtělo, tak raději splnil její první přání a začal jí vyprávět nějaké historky ze své minulosti, které zcela nenápadně poukazovaly na to, jak může být život upíra zábavný. Jenže ještě než se dostal do poloviny toho, co jí chtěl říct, zjistil, že jeho milovaná spí. Tulila se k němu, ale současně naprosto pravidelně oddychovala a jeho to trochu pobavilo. Vida, tak přeci jen není k neutahání! Asi jí bude zmrzlinové extra poháry kupovat častěji…

Nakonec ale Elena spala jen pár desítek minut. Lidé vracející se rozjařeně z oběda jí spolehlivě zburcovali a mohlo se vyrazit do sauny, solária i parní lázně. Při té příležitosti Elena zjistila, že být v sauně nebo soláriu jeko člověk není moc příjemné, ale být tam jako upír je velice zajímavý nový zážitek. Její citlivá pokožka reagovala na vysokou teplotu sice nečekaně prudce, takže musela danou místnost opustit vždycky po mnohem kratší době, než obyčejní lidé, ale to nevadilo. Báječně jí to rozproudilo krev a s Damonem si celé tohle objevování hezky užili. A když se pak v podvečer vraceli do kajuty, aby se převlékli z plavek a županů, bylo jim nádherně. „Tak jak se ti líbil první den na moři?“ Zajímal se Damon a Elena se jen tajuplně usmála. „Což o to líbil se mi hodně, ale ještě zdaleka není konec! A jelikož pořád jen překvapuješ ty mě, jsem teď na řadě já.“

Damon jen povytáhl obočí a čekal. Všiml si sice, že Elena asi před hodinou někam volala, ale předpokládal, že volá domů, nebo Jeremymu, nebo tak něco, protože to od jejich odjezdu z Mystic Falls ještě neudělala (jen Jeremy jí volal hned ten den po přeměně, ale to byl krátký hovor a rozhodně se při něm její drahý bratr nedozvěděl ani slůvlo z toho, co se s ní teď dělo), takže taktně neposlouchal, ale teď to vypadalo, že zařizovala něco jiného. A skutečně ano, protože jeho neposedná novomanželka právě mrkla na hodinky a vyskočila z pohovky na kterou se po příchodu usadila. „Je šest pryč, takže nejvyšší čas na to, začít se chystat.“ „Chystat kam?“ „To ti neřeknu, ale doufám, že máš někde v tom svém směšně malém zavazadle smoking, nebo alespoň ucházející oblek a mě jste s Caroline pořídili nějaké značkové večerní šaty!“ Damon jen zíral. „Smoking a večerní šaty? K čemu proboha?“ Elena si chtěla dál hrát na tajemnou, jenže v tajnůskářství nebyla tak dobrá jako on. Prostě to nevydržela a nedšeně ho objala. „Protože přesně za hodinu začíná ve zdejším divadelním sále představení Romeo a Julie a jelikož jsi říkal, že máš rád Shakespearovy hry, tak máme zamluvená dvě místa v lóži číslo jedna.“ Zavrněla mu do ucha a on chvíli nemohl uvěřit vlastním uším. Sice věděl, že je tu lodní divadlo a měl v plánu jí tam rozhodně vzít, ale tohle nečekal.

„Páni…“ Vypadlo z něj šokovaně, protože opravdu neočekával, že by tím překvapeným byl na téhle dovolené někdy taky on, ale ona se jen spokojeně rozesmála. „Jo, páni. Ale teď šup šup, musíme se převléct. Takže… Copak mám tady já pro podobné příležitosti?“ ani nečekala na jeho odpověď a vrhla se ke kufru. Tahala jeden model za druhým, ale každý se zavrtěním hlavy odložila. Všechno to byly buď kotejlky, nebo letní šaty, ale ona potřebovala něco… něco… Něco jako tohle! Nadšeně vylovila z kufru pečlivě poskládanou sytě modrou róbu a zajásala. „Co ty na to?“ Ukázala šaty Damonovi, který stále ještě zpracovával fakt, že spolu půjdou na Shakespeara a ten jen zmateně přikývl. Ostatně ani nemohl jinak, protože šaty byly skutečně nádherné. Dlouhé až na zem, s mírně se rozšiřující sukní a širokým rozparkem vedoucím málem až k pasu a asymetrickým horním dílem, který budil dojem, že šaty jsou ve skutečnosti zavinovací. Zdánlivě je držely pohromadě jen dvě veliké spony (jedna na jednom jediném širokém ramínku a druhé na boku nad pasem), které ale byly ve skutečnosti jen štrasem zdobené výšivky ve stejně modré barvě. Štrasem pak bylo zdobené i jediné ramínko a úzonký pásek, který jako jediný vedl přes zcela odhalená záda modelu. Do divadla sice možná kapánek výstřední, ale neskutečně nádherné! A Elena si toho byla samozřejmě vědoma, protože je nadšeně odložila a začala k nim hledat padnoucí šperky a doplňky. Nakonec zvolila stříbrné páskové boty na podpatku, stejně řešenou maličkou kabelku a samozřejmě stříbrné šperky vykládané modrými kameny (že by Damonem již zmiňované safíry?). A ještě se jí k tomu všemu hodil i prsten s lapisem! Ideální.

Než se Damon vůbec dostal ke svému zavazadlu zmizela s tím vším v koupelně a on se začal přehrabovat ve svých věcexh. Košili našel brzy, jednu v podobném odstínu, jaký měly Eleniny šaty tu měl, ale s oblekem byl maličko problém. Sice tu pár oblekových kalhot a sak měl, ale nic moc slavnostního. Jo, kdyby to býval věděl, zakoupil by si v místním značkovém butiku něco od Armaniho, ale takhle se musel spokojit jen s nijak výrazným černým sakem a společenskými kalhotami stejné barvy. Boty naštěstí měl, takže mu jen stačilo doupravit se a čekat na Elenu. Té to trvalo podstatně déle a on už málem začínal být nervózní, ale pak se dveře konečně otevřely a on při pohledu na ni zapomněl úplně na všechno. Na čas, na divadlo, na loď… Na všechno! Byla tak nádherná! Temně modrý model jí slušel, jako by byl ušitý přímo pro ni a stříbřité líčení i vkusně vyčesané vlasy se safírovou sponou z ní dělali dokonalou královnu krásy. „Tak?“ Usmála se na něj a on honem hledal ztracenou řeč. „Myslím, že až tě spatří Romeo, zapomene na chudinku Julii a bude po divadle!“ Odvětil pak, když si jí dostatečně prohlédl a ona cudně sklopila oči. „Díky. Ale teď už pojď, ať nepřijdeme pozdě.“ Zavěsila se do něj a on se cítil víc než je hrdě.

A taky měl proč. Jen co se dostali mezi ostatní cestující, všichni přítomní muži nemohli z jeho milované spustit oči. Ale ona se okamžitě začala cítit trochu nesvá. „Proč na mě všichni zírají.“ Šeptla mu do ucha, když mířili k divadelnímu sálu, ale on se jen pousmál. „Protože jsi ta nejnádhernější žena na lodi, miláčku.“ „Myslíš?“ Samozřejmě věděla, že jí to sluší (Chtěla aby jí to slušelo! Pro něj!), ale tak dalece její fantazie nesahala a upřené pohledy všech jí nedělali moc dobře. „Nemyslím. Vím!“ Řekl sebejistě a pak jí přitáhl blíž k sobě. „No tak, je to pravda, Eleno. Jsi dokonalá! Kam se na tebe hrabe Miss World! Tak si to užívej.“ „No, dobrá.“ Kapitulovala před jeho krásnými slovy, ale jemu to nestačilo. „Další upíří pravidlo! Užívej si obdiv lidí, a plně se vžij do role. Už jsi zapomněla? Jsi milionářka, takže hlavu vzhůru a sebevědomý úsměv.“ Elena poslušně zvedla bradu, zdusila pobavený smích a hrdě se rozhlédla kolem. „Tak je to správně!“ Pochválil jí a společně vstoupili do předsálí divadla. Bylo skutečně nádherné, plné italských sousoší, koberců a květin a opět by nikdo nehádal, že je něco takového situované na zaoceánské lodi.

Ihned zamířili k pultu, kde sedělo několik zamastnanců divadla a Elena nahlásila číslo jejich rezervace. „Ano, ovšem. Paní Salvatorová. Prosím, tudy.“ Milá dívka za pultíkem jí ukázala směr a Damon, kterého neskutečně potěšilo, že Elena poprvé bez jeho asistence použila své „nové přijmení“ je obě poslušně následoval. Skutečně měli ty nejlepší místa. Na balkoně, hned u jeviště… No prostě nádhera! Oba se posadili na jediná dvě křesla v této lóži a Elena se chopila kukátka a programu. Bylo to tradiční nastudování, což bylo jen dobře. Na nějaké novoty neměla náladu. Chtěla se dojímat u pravé Shakespearovské tragedie, ne sledovat inovativní pokusy! „Eleno?“ oslovil jí náhle Damon a jeho hlas zněl nečekaně vážně. „Ano?“ Otočila se k němu a všimla si, že se na ní dívá tak okouzleně jako už dlouho ne. „Děkuju.“ Zašeptal a ona mu spokojeně položila hlavu na rameno. „Nemáš zač.“ Nechala ho, aby jí obejmul a společně soustředěně hleděli na jeviště, které právě potemnělo a rozhrnula se opona…

„Tak co líbilo?“ „Bylo to nádherné, a tobě?“ „Mě taky.“ „Tak proč jsi smutná?“ Zajímalo Damona, když Eleně po dvouhodinovám úžasném představení pomáhal z lóže. „Je to smutná hra.“ Pokrčila rameny, ale faktem bylo, že už zase u ní zapracovali zjitřené upíří emoce. Viděla zpracování Romea a Julie už mnohokrát. V divadle, kině i televizi a jednou jako patnáctiletá v jeho školním nastudování dokonce učinkovala a vždycky jí to samozřejmě dojímalo, ale teď to cítila nějak víc. „Ale no tak. Nebuď smutná. Je to jen hra.“ Něžně jí ovinul paži kolem ramen, ale ona jen tiše vzlykla. „Já vím, ale stejně je mi jich hrozně líto. Kdyby Romeo nebyl zbrklý, nikdy by k té tragédii  na konci nemuselo dojít!“ Dodala, ale okamžitě toho litovala. Damon se totiž trochu zarazil, a skopil oči k podlaze. „Tak jsem to nemyslela!“ vyhrkla honem, protože jí až pozdě došlo, že si to nejspíš vztáhl na sebe, ale on se jen hořce usmál. „Já vím, ale sedí to až moc dokonale, co?“ „No, někdy…“ zamumlala, ale on jí náhle lehce políbil na tvář. „Skoro pořád, ale já se polepším.Slibuju. Ikdyž nám se tohle…“ Mávl k zatažené oponě. „…nikdy nestane!“

Elena si trochu oddychla, že to vzal tak v klidu, ale pak si připomněla, že divadlo nebylo zdaleka vše, co měla v plánu a zatímco jí vedl z hlediště ven do haly,  sumírovala si v hlavě co všechno musí udělat. „Damone?“ „Ano?“ „Co kdyby sis , řekněme, skočil do baru na skleničku a já zatím došla zajistit ještě jedno překvapení, které mám v plánu?“ Začala na rovinu a on se šokovaně zastavil. „To bude ještě další?“ Ne, že by se mu to nelíbilo, jen to vážně nečekal. „Ano, bude, ale potřebuju chvilku na přípravu, řekněme tak hodinku, hodinku a půl, takže co ty na to?“ „No, jak myslíš…“ Začal nejistě a ona se okamžitě rozzářila. „Tak fajn, bež si hezky dát pár drinků a já ti pak zavolám a řeknu ti, kam máš přijít, fajn?“ Damonovi sice na okamžik blesklo hlavou, že by možná neměla chodit sama, ale pak spatřil její rozzářené oči a došlo mu, že nic nehrozí. „Fajn.“ přikývl a sledoval, jak zmizela na konci chodby. Ostatně panák v baru nebyl zas tak špatný nápad. Mají jich tu mít dvanáct, tak je prubne…

 



Jedna reakce na FF: „Volba-část II“-11.Kapitola

  1. visa2 napsal:

    milujem spoilery akéhokoľvek druhu :-)
    Elena sa nezdá :-) to som teda zvedavá, na čo také sa musí Elena hodinu a pol pripravovať :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich