Jak se dělá Vampire Diaries

Zajímalo by vás, jak vzniká The Vampire Diaries po technické stránce? Tak to nejste jediní. Nancy Forner, jedna z editorek Vampire Diaries, prozradila, proč je TVD tak vyjímečné.

Pozn.: Prosím abyste tento článek nekopírovali, překlad mi zabral hodně času. Když už nedokážete se uhlídat, tak prosím alespoň použijte zdroj s aktivním odkazem na naše stránky.

40 hodin materiálů rozsekaných a stlačených do 42 minut, mimořádné úhly natáčení, zesílené drama, důležité emoce a podle potřeby i elelegance. Takhle nějak by se dala celá práce shrnout do jedné věty. My se nyní ale podíváme na celou práci blíž.

 

Pojďme si trochu představit editorku Nancy Forner. Nikdy nezamýšlela stát se editorkou. Studovala školu Penn State Universitys tím, aby se mohla stát spisovatelkou. Do filmové třídy se dostala omylem. Jelikož bylo už pozdě na nějaké změny, tak jí nezbývalo, než zůstat v této třídě. Naučila se v podstatě sama jak skládat dialogy, aby vše sedělo. Byla inspirována především Britskou televizí, o které si myslí, že mají velkou schopnost pro dialogy. A jak už znáte TVD 42 minutové epizody, tak ty jsou především o dialozích. TVD má klasickou televizní sestavu, která je tvořena z 3 editorů a z 3 asistentů editorů.

Jedinečný styl

Každý film nebo seriál má svůj vlastní styl, své vlastní problémy, a vyžaduje tak jisté dovednosti, které se dokáží tomu všemu přizpůsobit. Jelikož tato editorka se přidala k TVD až v průběhu, nebylo pro ni nejlehčí se do toho dostat. Pečlivě sledovala TVD na DVD a psala si poznámky ke scénám, hudbě a celkovému editačnímu stylu. Musela si také dvávat pozor na celý příběh a mytologii seriálu, která je hodně podstatná.

V TVD v nedostatku času se zdá, že někdy příběh plyne moc rychle. Nicméně pokud jde o nějaké významné momenty (milostný příběh, plačtivé momenty), tak se je snaží, co nejvíce prodloužit a dostat z nich maximum pro vyjádření příběhu.

Kromě velmi rychlé editace používáme mnoho různých záběrů, říká Nancy. V klasické televizní show má jedna scéna obvykle  3 , 4 nebo maximálně 5 záběrů. U TVD je tomu ale jinak. V každé scéně máme 10 až 20 různých druhů záběrů. Když jeden člověk mluví, tak bychom ho mohli zabrat z bočního úhlu, úhlu z výšky až k úplné blízkosti a to vše můžeme využít v jedné větě. Než jen záběr z jednoho úhlu pro celou větu. V jedné větě tak můžeme mít až 3 různé střihy a 3 různé úhly záběru. Kdybych stříhala scénu, kde dva lidé spolu mluví, tak bych to nikdy nesestříhala tak, že jeden člověk mluví a pak mluví ten další ve svém záběru. Použila bych na to 3 až 5 střihů. A to je 5 krát víc práce. Musím to také udělat tak, aby to vypadalo jako záměr, proč jsem to tak udělala. Musí to vypadat legitimně a svévolně. Stříhání musí být něčím motivováno. Pokud chcete zdůraznit nějakou dějovou linii, musíte se vžít do samotné situace. Stylisticky je velký rozdíl pracovat na Vampire Diaries oproti klasickému seriálu. Je to jako kdybyste porovnávali Rembandtovu realistickou malbu s malbou Picassa v kubistickém stylu.

40 hodin stísněných do 42 minut

TVD se natáčí se dvěma nebo třemi kamerami ARRI Alexa, zatímco na klasické drama se používá jen jedna kamera. U klasických seriálů se vtěsnává pouze 20 hodin materiálů do 42 minutové epizody. U TVD máme více hodin materiálů zejména proto, že máme více záběrů, což znamená mnohem více možností. Nechci sedět a dívat se 40 hodin na všechny scény, které máme natočené, před tím než začnu. Skočím přímo do toho, ale stejně když stříhám scény, tak se na vše okolo toho musím podívat. Nastavila jsem si svůj  Avid Media Composer 5.5 tak, abych mohla sledovat záběry ze dvou kamer zároveň. Hodně jsem trénovala, abych zvládla přijmout všechny informace najednou a vědět tak, co je v každém záběru. Ale i tak musíte uznat, že stříhání 40 hodin do 42 minutové epizody je hodně práce. Pracujeme mnoho hodin včetně víkendů. Vzhledem k tomu, že atmosféra seriálů je temná a je o upírech, tak i spousta záběrů je vizuálně temných. To samé probíhalo i u Buffy a zkoumání všech těchto tmavých záběrů hodně unavuje oči.

Epizody TVD mají neobvyklou strukturu se 6 akty. Většina seriálů má pouze 4 dějových výstupů. Emocionální jádro každé epizody bývá ve 4.aktu. V 5. aktu bývá rozřešení zápletky a v 6.aktu, který je zároveň nejkratší, se nastíní, co bude příště. Další věc, která činí TVD tak neobvyklé je, že epizody ostatních seriálů mohou být v podstatě přehrány jakkoliv za sebou, u TVD ne, protože je to progresivní příběh. TVD je založeno na knihách Upíří deníky od spisovatelky JL Smith a každá epizoda odpovídá jako kdyby jedné kapitole v knize.

Hudební podkreslení a efekty

Jako editorka dělám někdy i pár vizuálních efektů. Jedním z nich je dělání efektu upíří rychlosti např. když běží. Všechny ostatní složitější efekty, jako např. upíří žilky s červeným očním bělmem, má na starosti Entity FX. Další mou velkou prací mimo stříhání je výběr hudby. Hudba a zvuk jsou obecně pro TVD velmi důležité. Každou epizodu od začátku do konce tvoří totiž 90% hudba, což je velmi velký úkol. Nemám čas hledat nějakou vlastní hudbu, právě proto máme skvělého hudebního  nadřízeného Chrise Mollere. Zná hudbu a je zběhlý v hudebním průmyslu. Zavolám mu a na email mu obvykle pošlu scénu a on mi k ní najde hudební možnosti. Posílá mi až 20 různých skladeb. Vyberu jednu z nich a musím vybrat určitou její část, která podkreslí scénu tak, aby odpovídala. Bez hudby jsou scény takové nemastné neslané. Když k obrazu přidáte hudbu, vše se tak oživí. Zároveň mě to inspiruje k většímu citu pro střih scény. Hledám vždy hudbu, která má spicifické tóny, náladu a tempo pro danou scénu. Poté, co jsou ve scéně všechny zvukové efekty včetně hudby, to s mým asistentem Peterem pošleme producentům. Po schválení producenty, to jde k editoru zvukových efektů Michaelovi (Michael Subhy), který si to poslechne a složí něco úplně nového, co se hodí pro každou scénu zvlášť, tak aby se to hodilo ke všem tónům, které jsem vybrala. Má čas na to, aby podkreslil každou scénu. Je to velký úkol a on si v tom vede velice dobře. Miluji jeho uzavírání konců aktů než se akt prolne do černa. Všechna jeho hudba je velmi dramatická a jedinečná.

 

 

Když se děje něco epického

Asi nejnáročnějším aspektem celé show je pro mě každá scéna, která je napjatá nebo něčím dramatická. Není to žádná procházka růžovou zahradou. Každá scéna má něco epického, co se může lišit od velmi pomalých a milostných scén nebo scén, kdy se někdo zabíjí. Dospívající upíři, vlkodlaci a čarodějky vyzařují něco intenzivního a všechny tyto intenzity vyžadují mnoho práce a úprav. Nejlepší na celé editaci TVD je, že miluji přesně takovýhle stylistický střih scén. Chtějí po nás, abychom byli kreativní a nedělali pořád to samé dokola. Chtějí něco nového, něco krásného. Fotografie TVD jsou také neuvěřitelné. Nemůžu uvěřit, jak je to vizuálně překrásné.

Každý z nás tří editorů má svůj vlastní styl. Ale máme jisté parametry, které nám umožňují spolupracovat a vytvářet scény tak krásné a úžasné. Je to zajímavá kombinace. I přes všechno zoufalství v tomto příběhu je krása. Editace je mým uměleckým vyjádřením. Každá epizoda, kterou dělám, je kus jakéhosi umění. Editoři jsou jedním z hlavních tvůrčích prvků seriálu. V podstatě editoři by se dali nazvat jako třetí interpretací scénáře. Spisovatelé píší, režiséři řídí natáčení a editoři je musí všechny interpretovat. Pokud chcete být editorem, musíte příběh pochopit i po intelektuální stránce. Často, když přednáším studentům na školách, tak jim říkám, že čtení, studování umění, poslouchání hudby, sledování filmů a TV není vše – ale ze všeho nejdůležitější je pochopit příběh, protože když stříháme záběry, tak jsme v podstatě vypravěči příběhu.



2 reakce na Jak se dělá Vampire Diaries

  1. Angee napsal:

    Velmi krásný článek.Musela si si s tím dát asi hodně práce. :)

  2. Mich napsal:

    Zajímavý článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich