FF: „Volba-část II“-23.Kapitola

A máme tu úterý a jako kompenzaci za minulé zpoždění přináším všem svým čtenářům další kapitolku mé povídky Volba hned po ránu. Doufám že se vám bude líbit a ještě jednou moc děkuji za pochvalné komentáře. Hned se mi píše líp :-) Ale teď už vám přeju hezké počtení a další kapitola zase ve čtvrtek

23.

Eleninu rozespalou tvář lehce pošimralo několik zatoulaných slunečních paprsků a ona ospale zívla. Ale ještě dřív, než stihla zcela procitnout, uvědomila si, že slunce nebylo to, co jí ve skutečnosti probudilo. Spíš to měla na svědomí nevtíravá, ale intenzivní vůně kávy a jemné pohlazení po vlasech. „Dobrá ráno, lásko.“ Ozval se vzápětí těsně u jejího ucha Damonův něžný hlas a jí se na tváři objevil šťastný úsměv.

„Jak jste se vyspala, paní hraběnko?“ Pokračoval vesele a ona se stále s přivřenýma očima slastně protáhla. „Báječně.“ „A víš, že ti věřím? Dokonce jsi spala tak tvrdě, že se mi podařilo se asi před hodinou vyplížit a tohle…“ Ucítila, jak cosi těžkého pokládá vedle ní na lůžko. „Ti vlastnoručně připravit.“ Jeho hlas zněl trochu pyšně a ona konečně naplno otevřela oči. Pár vteřin neviděla nic, protože jí sluneční světlo dopadající sem obrovskými dělenými okny oslepilo, ale pak jí pohled padl na tác, který vedle ní opatrně postavil a na kterém byla připravená dokonalá snídaně. Tak odtud se vzala ta vůně kávy! „Páni…“ Ohodnotila jeho dárek vesele a on se hrdě rozzářil. „Čímpak jsem si zasloužila snídani do postele?“ Pokračovala a s pohledem stále upřeným na tác, na kterém se kromě kávy nacházela také míchaná vajíčka, slanina, palačinky se sirupem a sklenice jejího oblíbeného pomerančového džusu, se posadila.

„Tím, že tu jsi.“ Odvětil něžně a láskyplně jí políbil. „A chceš slyšet tajemství?“ Pokračoval šťastně, když jí po chvíli pustil a ona se nedočkavě chopila vidličky. „Ovšem.“ „Ještě nikdy v životě jsem nikomu snídani do postele nepřinesl.“ Odvětil a ona překvapeně vzhlédla k jeho tváři. Nejdřív si myslela, že si zase dělá legraci, ale když se mu zadívala do očí, pochopila, že jí říká pravdu. „Vážně?“ Vypadlo z ní šokovaně a on s úsměvem přikývl. „Vůbec nikdy?“ „Ne… Tedy když nepočítám to, jak jsem jako dítě donesl Stefanovi do postýlky žížalu a nutil ho jí spolknout.“ Uchechtl se pak a Elena zhnuseně ohrnula ret.„Brrr.“ „Jo, tak nějak.“ „A spolknul ji?“ „Ne. Přišla jeho chůva a překazila mi to!“ Povzdechl si na oko ukřivděně a ona se musela rozesmát. „I ty chudáčku, nedopřáli ti žádnou radost, viď.“ Prohrábla mu rozpustile vlasy, ale pak už se pustila do jídla. Chutnalo to překvapivě dobře. „Jo a tady je ještě takový malý doplněk. Původně jsem ho chtěl přidat na tác, ale nějak se mi tam nehodil.“ Dodal ještě a položil vedle ní tři transfuzní sáčky. „Děkuju.“ Povzdechla si a on náhle znejistěl. „Nebo mám zavolat do agentury, ať nám sem pošlou někoho s čerstvou krví?“ nadhodil jen napůl žertem a Elena o tom skutečně pár sekund uvažovala, ale pak mávla rukou a usmála se. „Ne, tohle stačí, díky.“

„Tak fajn.“ Políbil jí spěšně na čelo a vyskočil z postele. „Kam jdeš?“ Zajímala se s plnou pusou slaniny, ale on jen přešel k jejich zavazadlům. „Balit, za hodinu přijede taxi.“ „Aha. A kampak nás odveze?“ Zkusila z něj něco dostat, ikdyž si nedělala naděje, ale on jí kupodivu odpověděl. „Na letiště, miláčku.“ Elena překvapeně zamrkala. „Na letiště?“ „Ano, to je takové místo, odkud startují letadla.“ Popíchl jí a ona zvedla oči vsloup. „No nepovídej.“ Bylo jí jasné, že místo kam poletí, se od něj momentálně nedozví a radši se dál věnovala snídani a přitom ho pozorovala, jak rovná všechny jejich věci zpět do kufrů. Šlo mu to docela od ruky. „Co si vezmeš na sebe?“ Zajímal se, když se dostal k jejím zavazadlům a ona ještě zdaleka nebyla se snídáním u konce. Takovýhle servis se jí líbil, nikdy na balení moc nebyla. „Nevím, vyber mi něco.“ Nechala mu za odměnu volnou ruku, protože věděla, že si jí rád obléká podle svého a zvědavě čekala, copak jí tentokrát najde. „Hm…“ Zamyslel se Damon a opatrně prohrabával spousty oblečení, které na sobě za ten týden ještě neměla. „Co tohle?“ Ukázal jí zavinovací sukni, která na sobě měla nejméně deset odstínů fialové, které se do sebe zdánlivě vpíjely a vytvářely doslova surealistický vzor a k tomu vzdušný černý top se zavazováním za krk. „Super.“ Ohodnotila jeho výběr a nechala ho vydělit k němu ze zavazadla ještě doplňky a šminky. Zbytek pečlivě naskládal do kufrů a byl se vším hotov zhruba tak o tři hodiny dřív, než by byla ona. Pak se vrátil k ní na lůžko.

„Nechci tě honit, a chápu, že mé kulinářské umění tě jistě musí přivádět na pokraj extáze, ale možná už by ses té snídaně měla pustit a jít se připravit.“ Poznamenal pak, ale ona jen mávla rukou. „To stihnu.“ Právě si totiž pochutnávala na palačinkách se sirupem, které se mu tedy skutečně povedly a nehodlala se jich jen tak vzdát. „No, jak myslíš.“ Pokrčil rameny a pokradmu jí uloupil z talíře kousek sladkého těsta. „Hej!“ Plácla ho přes ruku vidličkou a odsedla si od něj o kousek dál, ale on se jen potutelně pousmál. Byl rád, že se mu snídaně povedla a po včerejším málem pokaženém večeru si k tomuhle nápadu gratuloval. Jo, jo ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem…

„All’aeroporto di Ciampino, per favore.“ Nahlásil Damon o hodinu později taxikáři, kam má jet a pomohl mu naskládat zavazadla do kufru jeho vozu. Pak vyrazil zpět za Elenou, které to dnes ráno skutečně nějak trvalo a která si ještě nahoře v ložnici upravovala účes. „Připravená?“ Usmál se na ní a ona konečně přikývla. „Tak jdeme.“ Seběhli spolu schodiště a Elena se ještě naposledy rozhlédla po prostorné přijímací hale. „Bude se mi tady potom stýskat.“ Nadhodila pak, ale on jen mávl rukou. „Ale no tak, můžeme sem jezdit kdykoliv budeš chtít a klidně tu můžeme i nějaký čas bydlet.“ „Vážně?“ „No jistě! Ale teď už pojď, pospícháme.“ Konečně se mu jí povedlo dostat do taxíku a ten vyrazil směrem k letišti Ciampino. „Takže tentokrát neletíme soukromým letadlem?“ Popíchla ho po cestě, ale on se jen zazubil. „Ovšem, že letíme, lásko, ale máme hrozně nabitý program, proto pospícháme. „A mohl bys mi alespoň něco málo naznačit?“ „V letadle, ano.“ Objal jí kolem ramen a ona se radši dál nevyptávala. Ostatně na letišti byli dřív, než se nadála (ulice byly po ránu skoro prázdné). Tam se jich samozřejmě opět ujala armáda letištních zaměstnanců a když Damon nahlásil u přepážky, že hrabě DeSangue s manželkou právě dorazili, málem se jim tam všichni klaněli až k zemi. Šlechtický titul byl pro ně evidentně velkou motivací. Během několika minut už seděli v letadle (sice menším, než bylo to, se kterým letěli na Tenerife, ale o nic méně luxusním) a letuška jim právě otevírala lahev šampaňského.

„Už jsme v letadle.“ Popíchla Elena Damona, když si přiťukli, ale on se zatvářil, jako že hluboce přemýšlí, co tím chce říct. „No tak!“ Plácla ho do ramene a on si na oko konečně vzpomněl. „Aha, ty chceš vědět, kam letíme, viď?“ „Ano, prosím!“ „Tak ono je to maličko složitější, takže chceš slyšet konečný cíl, nebo mezipřistání?“ Elena zamrkala. „No, asi obojí, ne?“ „Hm, jak chceš. Takže asi za hodinu dorazíme na Venice Marco Polo Airport, odkud nás taxík dopraví přes silniční most na okraj slavného města Benátky. Tam strávíme pár romantických hodin prohlídkou místních pamětihodností a samozřejmě projížďkou na gondole, o kterou jsem tě nemohl ochudit, no a pak se přesuneme zpátky do letadla a přesně v šest hodin máme přistávat na letišti ve Vídni.“

Oznámil jí to tak klidně, jako by jí informoval o tom, co budou mít dneska k obědu a jí jen poklesla čelist. Dvě Evropská města v jeden den… No, to bylo tedy něco! Ikdyž nějak nechápala, co budou v šest večer dělat ve Vídni. „A v té Vídni plánuješ co?“ Navázala okamžitě další otázkou a on si jen povzdechl. „Ty jsi příšerně zvědavá, víš to? No dobře. Když tě to tak zajímá, tak hrabě DeSangue má objednané dva VIP lístky na slavný Vídeňský maškarní ples, který se koná v jednom z místních paláců přesně od osmi hodin, dnes večer.“ Řekl pyšně a Elena znovu zírala s pusou dokořán. Tak tohle tedy nečekala! „Ples?“ „Ano, lásko a ne jen tak ledajaký! Je to jeden z nejslavnějších maškarních plesů v Evropě. Těšíš se?“ Elena se zmohla jen na přikývnutí. „Ale vždyť mi ani nemáme žádné masky?“ Napadlo jí pak zděšeně, jenže on jen mávl rukou. „To je dávno zařízené, ale teď na to nemysli. Užívej si pohodlí a za chvíli přistaneme v Benátkách.“ Něžně jí políbil a spokojeně se opřel do sedadla, ale ona ty nové informace ještě hodně, hodně dlouho zpracovávala…

A v podstatě byla trochu vyvedená z míry ještě na Venice Marco Polo Airport, kde přistáli skutečně na čas. „No tak, co je? Netěšíš se na gondolu?“ Popíchl jí Damon, zatímco spolu pospíchali přes halu k připravenému taxíku, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Ale těším, jen pořád nemůžu uvěřit tomu, co všechno sis pro mě připravil!“ „Tak tomu koukej věřit, protože tohle ještě zdaleka není konec!“ Přisadil si Damon a vklouzl na zadní sedadlo přistaveného vozu.

Ten je přesně dle jeho slov odvezl přes most na okraj ostrova, na kterém Benátky jako město leží a tam je vyhodil na odstavné parkoviště kousek od Piazzale Roma. Odtamtud už museli pěšky, tak jako všude po městě. Naštěstí to nebylo daleko a navíc ta mini procházka skutečně stála za to! Překrásné budovy ostře kontrastovaly s davy turistů a Elena vůbec nevěděla na co se dívat dřív. Ani si nevšimla, že stanuly společně s dalším davem lidí na okraji kanálu. „Na co čekáme?“ Šeptla Damonovi do ucha, když jí došlo, že se zastavili v jakési improvizované frontě, a schválně ztišila hlas. Sice byla malá pravděpodobnost, že jí bude někdo z turistů kolem rozumět, ale i tak nechtěla působit tak zoufale neinformovaně jak se cítila. O Benátkách toho totiž moc nevěděla. Jen že tam nejsou ulice, ale kanály a že je to prý romantické město. Ale víc ani ťuk.

„Na autobus, miláčku.“ Odvětil Damon a ona jen zvedla oči vsloup. „Ha ha, moc vtipné!“ „Ale ne, to není legrace. Vážně čekáme na autobus, hele.“ Rozesmál se Damon a ukázal před sebe na prostornou loď se spoustou sedadel a tyčí, podobných těm v tramvaji, která právě zamířila k nim. „Aha…“ Odvětila trochu nejistě Elena, ale to už jí táhl na palubu a ona mohla jen zírat, jak rychle se tenhle netypický „autobus“ naplnil. „A kam přesně míříme?“ Zajímala se, když se loď označená na boku slovem „Vaporetto“vydala na trasu a Damon jí něžně objal kolem ramen. „Na náměstí sv. Marka.“ „A tam?“ „Uvidíš…“ Hm, z toho víc nedostane! Povzdychla si unaveně a raději než dalšímu zbytečnému výslechu svého milovaného se tedy věnovala pozorováním okolí.

Loď se pomalu šinula širokým řečištěm, které dle cedulí bylo Canalem Grande a šikovně se vyhýbala desítkám menších lodí, gondol i dalších plavoucích dopravních prostředků. Netrvalo dlouho a zamířila zpět ke břehu. Celkem to za několik desítek minut trvající plavbu udělala ještě několikrát a bylo to skutečně jako v nějaké městské hromadné dopravě. Lidé nastupovali a vystupovali, ale většina lidí včetně Damona a Eleny čekala na konečnou. A nakonec se také dočkali a stanuli společně v samém srdci Benátek, na takzvaném „Piasa San Marco“, čili náměstí svatého Marka, které bylo stejně jako Piazzale Roma plné stovek turistů.

„Takže?“ Pozvedla Elena obočí a čekala. „No tak dobře!“ Uvolil se Damon říct jí konečně, co tu dělají a přitáhl si jí do náruče. „Takže plán je asi takovýhle. Jelikož mám plný batoh náhradních baterií do foťáku, v žádném případě nesmíme vynechat zdejší hlavní památky. Čili já navrhuju zajít támhle do Baziliky Sv. Marka, pak se stavit v Dóžecím paláci, projít si zdejší podloubí a nakonec si támhle.“ Mávl rukou zpět ke kanálu. „Odlovit nějakou gondolu. Co ty na to?“ Co mu na tohle mohla říct? O památkách v tomhle městě opravdu nic nevěděla, takže se rozhodla mu věřit. „Fajn, tak do toho.“ Souhlasila a on jí pustil. „Až po tobě.“ Uklonil se a ukázal na nedalekou baziliku. „Hm, jasně.“ Zatvářila se otráveně, protože v tomtéž okamžiku vydoloval z batohu fotoaparát. Moc dobře věděla, že jeho všetečnému objektivu ani tentokrát neunikne!

A samozřejmě neunikla! Damon pořídil během prohlídek baziliky a paláce nejméně tisíc fotek (nebo jí to tak alespoň připadalo) a samozřejmě trval na tom, aby minimálně na každé druhé byla. Elena se mu pokoušela mstít tím, že požadovala, aby alespoň na některých byl s ní, ale ukázalo se, že jemu tedy fotografování vůbec nevadí. Bezva! Ale zase musela uznat, že jinak to tu stálo za to. Budovy byly zvenku i zevnitř nádherné, podloubí romantická a obchůdky a kavárny v nich sice předražené, ale neskutečně útulné. A Damon na ní samozřejmě nešetřil, takže tu jí pořídil zbrusu nový náhrdelník, tady náramek, támhle zase náušnice nebo nějaký typický Benátský suvenýr a nakonec za ní utratil tolik peněz, že se až styděla. „Ale no tak, zasloužíš si to.“ Ujišťoval jí pořád dokola a dokonce jí i zakázal zjišťovat, kolik stojí slíbená prohlídka dalších památek na palubě gondoly, což znamenalo, že levné to taky nebude.

Přesto ke kanálu nakonec zamířili a Damon si vyhládl tu nejkrásnější a nejpohodlnější gondolu ze všech. Typické! Gondoliér byl samozřejmě štěstím bez sebe, galantně pomohl Eleně usadit se a hbitě se vyhoupl zpět na své místo. „Připravená?“ Zavrněl jí Damon do ucha a ona přikývla. „Possiamo andare!“ Vyzval tedy italsky gondoliéra, aby odrazil od břehu a ten se úslužně uklonil a okamžitě zamířil s gondolou ke středu centrálního kanálu a z něj do přilehlých „uliček“.

Cestou samozřejmě míjeli spousty zajímavý budov, slavných mostů kostelů i náměstí a Damon musel už po několika minutách gondoliéra ovlivnit, aby byl zticha, protože ten měl tendenci je neustále o všech těchto zajímavostech informovat, což celkem rušilo romantickou atmosféru. A Damon se toho navíc chtěl ujmout sám! Benátky navštívil už mnohokrát a ve zdejších pamětihodnostech toho věděl opravdu dost a nic mu nedělalo větší radost, než se s Elenou o tyto informace podělit. Láskyplně jí objímal kolem ramen a šeptal jí do ouška, jak se který most jmenuje, co se u něj stalo, komu je zasvěcený který chrám a co se ve kterém podloubí a starodávném obchůdku prodává a proč. Elenu jeho povídání skutečně zaujalo a když jí navíc každou chvíli jako bonus něžně políbil, cítila se jako v nebi.

„A co je tohle?“ Položila mu po dlouhém naslouchání první otázku a ukázala na výlohu jednoho obchůdku, ve které zářily všemožné škrabošky, klobouky a vějíře. Už to po cestě viděla u více obchodníků a dost jí to vrtalo hlavou. „To jsou tradiční benátské suvenýry. Masky a doplňky na zdejší slavný karneval.“ Vysvětlil jí okamžitě a ona se zamyslela. „Takový, na jaký půjdeme večer?“ „Ale ne, my večer půjdeme na karnevalový ples, ale tohle je spíš něco jako… Jako karneval v Riu! Spousta akcí, koncertů, ohňostrojů, tanečních rejů a tak.“ „Aha, to musí být hezké.“ Usmála se Elena a trochu jí mrzelo, že něco takového nikdy nezažila. „Ano, to ano. Je to vždycky v druhé polovině února a opravdu je to zajímavý zážitek. Škoda že jsme ho letos prošvihli.“ Trochu zesmutněl, ale ona ho povzbudivě pohladila po tváři.

„Není všem dnům konec, ne?“ Naznačila mu znovu to, co nakousla už v Římě a on se stejně jako tam, celý rozzářil. „No jistě, máš pravdu.“ Znovu jí něžně políbil a nejspíš se chystal pokračovat ve výkladu o historických pamětihodnostech tam, kde skončil, ale ona ho opět přerušila. Už chvíli na to pomýšlela a teď jí to přišlo vhodné. „Miláčku, to co mi tu povídáš je neskutečně zajímavé, ale co kdybychom si dali někde oběd?“ Nadhodila nesměle a on na ní trochu nejistě pohlédl. „No, ano… Jistě, to mě nenapadlo.“ Pokrčil pak rameny a ona si jen povzdechla. „To mě to napadlo tedy už před chvílí.“ „To už máš zase hlad? Po mé báječné snídani?“ Zatvářil se na oko uraženě, ale ona si jen znovu povzdechla. „Ale ta byla už před x hodinami, jestli sis toho nevšiml a navíc…“ Zaváhala, ale pak si opět připomněla, že se nemá za co stydět. „Ne že bych pohrdla nějakou křupavou pizzou, nebo nepřipálenými Lasagněmi.“ Neodpustila si malé rýpnutí. „Ale momentálně bych mnohem víc ocenila nějakého fešného číšníka.“ Naznačila, oč jí jde a Damon se plácl do čela. „Aha! Promiň, to musíš mluvit jasně! Pořád jsem si na to nějak nezvykl.“ Pohladil jí omluvně po rameni a okamžitě se otočil ke gondoliérovi. Konec konců takový malý lov kolem kanálů by nebyl k zahození…



7 reakce na FF: „Volba-část II“-23.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Úžasná kapitolka :) těším se na další :) si rozená spisovatelka :)

  2. Marry napsal:

    Konečně nějaké místo které jsem navštívila :D 4 hodiny po Benátkách jsme s rodinou hledali tu blbou baziliku St.Marca ale byla vážně moc krásná :) A na každým rohu byla prodejna s maskami nebo alespoň nějaký malý krámek alespoň s magnetkami na lednici v podobě masek. A tou lodí v povobě našeho autobusu jsem se také setkala. Ty lidé se tam tak strašně tlačili že jsem se bála že z tý lodi vypadnu. Jinak chci pochválit kapču, a neskutečně se už těším na další :)

  3. Althea(Abs) napsal:

    Marry: Díky a návštěvu Benátek ti tedy závidím :-) . Já jsem na žádném z těch míst, která ve své povídce popisuju a ještě popisovat budu, nikdy nebyla. Čerpám info jen z internetu a od lidí co tam byli :-) Ale co, třeba jednou se mi to poštěstí :-D

  4. barca napsal:

    ako vždy, veľmi dobrá kapitola :) už sa teším na štvrtok :)

  5. visa2 napsal:

    Althea: a ja som žila v tom, že si na tých všetkých miestach bola, alebo minimálne na väčšine z nich :-) naozaj to pôsobí veľmi autenticky :-) a tú taliančinu tiež čerpáš z internetu?
    a nechápem ako sa Elena po tom všetkom mohla obávať, že Damon zabudol na masky…veď to je už normálka, že všetko zariadi dopredu :-D
    A myšlienka Damona ako núti Stefana zjesť žížalu ma veľmi pobavila :-D
    Teším sa na ples :-D

  6. Althea(Abs) napsal:

    visa: Tak to mě těší, že sis to myslela, já se snažím, aby to vyznělo autenticky, ale klamu tělem, nebyla jsem v životě skoro nikde kromě ČR :-) . A italštinu i ostatní jazyky ve FF čerpám z internetu, já umím jen nic moc anglicky, hrozně blbě německy a latinsky (Ale to spíš jak se řekne čelist, nebo holení kost, což je sice super, ale málo kdy na to přijde řeč :D )

  7. Natalia napsal:

    super, tiez sa pripajam k stalym nadsenym citatelom :) opat skvela kapitolka a tiez suhlasim, ze vsetko posobi maximalne autenticky. priam som sa videla v tej gondole na Eleninom mieste a obzerala sa smerom hore doprava a dolava na vsetky tie pamiatky a obchodiky :) neviem sa dockat plesu! a este mozno… nenechas ich zajst aj do Prahy alebo dakam na Slovensko? :-D :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde