FF: „Volba-část II“-25.Kapitola

Zdravím všechny! Mám tu pro vás další kapitolku mé povídky Volba! Doufám že se bude líbit a budu moc vděčná za komentíky (za minulé opět z celého srdce děkuji!!!). Další díl opět v úterý :-)

25.

„Pane bože…“ Vypadlo z Eleny naprosto spontánně, ale ono se asi nic jiného při pohledu na další dárek od Damona říct nedalo. Neměla nejmenší tušení, jak něco takového zařídil, kdy a jak to vybral i jak to nechal dopravit sem, ale momentálně jí to bylo jedno. Nedokázala dělat nic jiného než zírat na tu nádheru a okouzleně vzdychat. Přímo před ní se totiž v ložnici předváděly šaty, které by musely vyrazit dech každé soudné osobě. A přesto, že šlo primárně o kostým na ples (hodně slavný ples, dle materiálu i provedení), ona by si je klidně oblékla kamkoliv!

Základem byly klasické korzetové šaty bez ramínek se širokou vrstvenou sukní a rovným výstřihem, ale i kdyby na nich už nebylo nic dalšího, nedaly by se označit za obyčejné! Za jejich neobyčejnost totiž mohla hlavně látka, ze které byly ušité. Elena neznala její název (pokud něco tak pohádkového vůbec normální název má!), ale faktem bylo, že ikdyž na první pohled působila dojmem, že je černá, pravda to byla jen z části. Při správním světle totiž házela asi milion dalších duhových odstínů (primárně modrou, zelenou a fialovou) a člověk se jí ani nemusel dotknout, aby věděl, že je dokonale lehoučká, prodyšná a konzistencí spíš připomíná vodu, než pevnou hmotu.

Ale to zdaleka nebylo vše! Ano, pokud by šaty vypadaly jen takto, dalo by se o nich jako o kostýmu na maškarní ples úspěšně pochybovat, ale to, co k nim patřilo dál, veškeré pochyby hravě zahnalo. Každý kostým má totiž něco představovat a švadlena (nebo možná spíš stádo švadlen) na to nezapomněla ani zde a jako svůj vzor si při tvorbě této róby zvolila páva! Což znamenalo, že celý korzet byl pošit lesklými textilními aplikacemi napodobujícími paví pera a přes spodní černou sukni splývala ještě jedna, rozbíhající se vpředu ze špice korzetu a vzadu protažená do nepřehlédnutelné vrstvené vlečky. A zde už nešlo o textilní napodobeniny, ale o repliky tak věrohodné, že by je nikdo nedokázal rozeznat od skutečných pavích per! Nebo byla opravdu skutečná? Možná… Každopádně byla naskládána tak těsně vedle sebe (někde i pře sebe), že společně tvořila jednu jedinou duhovou slitinu.

Jenže to pořád ještě nebylo vše! K šatům totiž patřily i doplňky. Nejvíc pozornosti na sebe jistě strhávala čelenka zdobená duhovými kameny a dalšími pavími pery a smyslně vykrojená škraboška, která překrývala pouze oči a byla vytvořená ze stejné duhové látky, z jaké byla ušita spodní sukně. A nakonec tu byly ještě šperky. Ty se sestávaly z masivního náhrdelníku, splývavých náušnic a širokého náramku a díky několika druhům drahých kamenů opět imitovaly paví pera. No prostě jedním slovem pohádka!

„Líbí se ti?“ Zeptal se po chvíli ticha opatrně Damon, protože Elena vypadala tak šokovaně, že si tím najednou nebyl moc jistý. Pravdou bylo, že šaty vypadaly ve skutečnosti ještě líp, než na fotografii na webových stránkách renomované oděvní firmy, odkud si je objednal, ale možná se netrefil do Elenina vkusu… Vzápětí se ale mohl přestat bát, protože Elena mu zcela nečekaně skočila kolem krku a dle toho, jak nadšeně ho políbila, byla odpověď na jeho otázku patrně ano.

„Líbí?! Líbí?!“ Opakoval po něm, když ho konečně pustila a už zase okouzleně hleděla na šaty. „Nikdy jsme neviděla nic, co by se mi líbilo víc!“ Vyhrkla a on jí něžně pohladil po rameni. „Tak si je prohlédni zblízka. Nebo ještě líp, obleč si je! Nezapomeň, že trochu pospícháme.“ Elena nesoustředěně přikývla a velice opatrně k šatům vztáhla ruku. Málem se jich bála dotknout, aby se jí nerozplynuly před očima, protože pořád nemohla uvěřit tomu, že jsou skutečné. Ale i když je lehce pohladila, nikam nezmizeli, takže reálné opravdu byly! A byly její! Opravdu její! „Děkuju.“ Zašeptala dojatě, ale Damon jen mávl rukou. „Nebudu ti to opakovat pořád dokola, ale když nedáš jinak, ještě jednou to řeknu: Neexistuje nic, co bych ti nedal, lásko. A tohle je jen zlomeček toho, co si zasloužíš! Takže teď už neváhej a vyzkoušej si je. Za půl hodiny nás tu má vyzvednout limuzína.“ Jenže Elenu už znovu pobízet ani nemusel. Naposledy se na něj vděčně usmála, ale pak se rozhodně otočila a bez dalšího váhání vztáhla ruku k přezkám na korzetu. Byl čas se na tuhle nádheru přestat jen dívat!

„Jak vypadám?“ Ptala se trochu úzkostně Elena, když se konečně oblékla, učesala a upravila. „Ehm, no…Jako páv.“ Ohodnotil její vzhled Damon, ale ve skutečnosti málem oněměl, když jí v té nádheře spatřil. Byla překrásná! „Tak to vážně děkuju.“ Odfrkla dotčeně, jenže on se na ní jen povzbudivě usmál. „To byl kompliment, lásko.“ Ujistil jí upřímně, ale pak zvážněl. „Ne, Eleno vážně, vypadáš naprosto dokonale! Těžko se na celém plese najde dívka, která by se svou krásou jen blížila té tvé.“ Na důkaz svých slov jí něžně políbil ruku a ona se hned cítila líp. Opravdu si nebyla moc jistá, jak v těch šatech vypadá. Na figurýně samozřejmě působily naprosto dokonale, ale ona se v nich cítila dost zvláštně. Byly dost těsné a korzet jí doslova stahoval (Díky bohu za to, že upíři nemusí dýchat, když se jim to nehodí. Sice to primárně měla být vlastnost usnadňující jim lov, ale na plese se to také neztratí), jenž to holt bude muset vydržet. Pro krásu se trpí a ona trpěla jen trochu. To Damon oproti ní patrně netrpěl vůbec! Zatímco jí vybral tuhle monstrózní róbu, sám se spokojil s černým oblekem od Armaniho a košilí ze stejné látky, z jaké byly ušité její šaty. Moc maškarní to tedy nebylo, ale když to doladil podobnou škraboškou, jakou měla ona, bylo to akorát. Jo, chlapi to mají holt jednodušší!

„Tak půjdeme?“ Pobídl jí trochu nesměle a ona přikývla. Docela se na ples začínala těšit, ale brzy se ukázalo, že její nádherné šaty nejen že nejsou dvakrát pohodlné, ale jsou taky neskutečně nepraktické! Kvůli vrstvené, vyztužené sukni tak tak prošla dveřmi z jejich apartmá a další zádrhel na sebe nenechal dlouho čekat. Kabina výtahu sice nebyla nějak zvlášť malá, ale bohužel se brzy ukázalo, že se do jedné oba prostě nenaskládají. Elena se do ní se svou sukní vešla jen tak a Damon bohužel musel použít tu vedlejší. „Díky bohu, že jsi objednal tu limuzínu! Do normálního auta bych se v téhle róbě nikdy nemohla vejít.“ Postěžovala si Elena, když jí v přízemí z kabiny vyprostil (dalo to docela dost práce). „Myslíš, že jsem to přehnal?“ Strachoval se Damon a ona na něj vážně pohlédla. „Ano!“ Řekla důrazně, ale pak se na něj povzbudivě usmála. „Ale stojí to za to.“ „No, hlavně že máš dobrou náladu.“ „Jo, ta mě opustí teprve až se do té limuzínu budu soukat.“ Odbyla ho a hrdě prošla recepcí. Byla si sice vědoma toho, že na ní všichni zírají, ale nebylo to tak docela nepříjemné.

A nakonec to ani s tou limuzínou nebylo tak zlé. Damon objednal přesně ve svém stylu tu největší a nejprostornější, kterou bylo možné dostat, takže se do ní Elena se svou sukní po pár minutách skutečně naskládala. A vešel se tam s ní i on, ikdyž byl poměrně dost napresovaný na dveřích. Naštěstí Vídeňská radnice, v jejímž hlavním sále se ples konal, nebyla daleko. Eleně sice dalo trochu práce dostat se z vozu, ale když stanula po Damonově boku na slavnostním rudém koberci, rozprostřeném před vchodem, ráda zapomněla na všechny útrapy a ještě byla za své šaty vděčná. Díky nim totiž skutečně zářila a desítky lidí, kteří postávali kolem, na ní mohly oči nechat. Ještě, že se díky své nové přirozenosti nemohla červenat. Damon se do ní ale zcela samozřejmě zavěsil a hrdě jí vedl dovnitř, vědom si všech těch obdivných pohledů, které jeho lásku provázely. Byl na ní neskutečně pyšný a celou cestu skrz radnici, až do slavnostního sálu se spokojeně usmíval. I Elena se snažila svou trému maskovat a chovat se tak, jak jí učil na lodi, když mířili do divadla, ale bylo to pro ni dost těžké. Skutečně vzbuzovala mezi všemi lidmi, které míjeli, nebývalou pozornost a upřímně se tomu ani moc nedivila. Její paví róba patřila patrně k tomu nejluxusnějšímu a nejkrásnějšímu, co zde bylo možné shlédnout a přesto, že ostatní dámy, které cestou potkali, byly také nádherně oblečené, nesahaly jejich šaty jejímu modelu ani po spodní lem sukně!

Konečně dorazili do obrovského tanečního sálu a ona si byla téměř stoprocentně jistá, že ještě nikdy v životě neviděla krásnější a monumentálnější prostor. Všechna ta zrcadla, křišťálové lustrů, zlaté svícny a umělecká díla, která se v něm nacházela, jí doslova fascinovala a stejně tak nemohla odtrhnout oči od desítek návštěvníků v roztodivných maskách, pošitých drahými kameny, zlatem, perlami a krajkami! A oni sem evidentně skvěle zapadali, protože Damonovi stačilo na dálku ukázat doklad o rezervaci, který si nechal poslat do hotelu a livrejovaný muž u vchodu ho ani nezkontroloval. Jen s úsměvem přikývl a oni konečně překročily práh té dokonalé, zářící místnosti.

„Der Graf und Gräfin DeSangue.“ Oznámil Damon uvaděči, který se k nim přitočil, jejich fiktivní jména a ten obřadně zaklepal zdobenou holí o mramorovou podlahu (tak, jak to Elena vídávala v Evropských filmech a pohádkách) a všem oznámil, že právě přišli hrabě a hraběnka DeSangue. A aby ta pohádková iluze byla ještě dokonalejší, desítky párů očí se stočily jejich směrem a Elena se málem začala bát, že stejně jako v příběhu o Popelce přestane hrát i hudba! Tolik obdivných pohledů na sobě cítila, ale orchestr naštěstí vydržel a ona si mohla oddechnout. „Nebuď nervózní, lásko. Vypadáš báječně.“ Šeptl jí Damon povzbudivě do ucha a hbitě ukořistil okolo procházejícímu číšníkovi dvě vysoké sklenky sektu. Elena si od něj jednu vděčně vzala a málem jí vypila na ex. Jo nebuď, nervózní, to se mu řekne! On na sobě nemá nejnápadnější šaty z celého sálu, ve kterých se cítí jako ve svěráku a nikdo na něj neciví! Sice věděla, že se na ní ti lidé dívají proto, že je zaujala, ale i tak si tu připadala jako vetřelec!

„Vůbec nikoho tu neznám.“ Pípla nesměle, ale on jí povzbudivě stiskl ruku. „Neboj, seznámíš se s nimi.“ „Ne!“ vyjekla málem nahlas a on jen pozvedl obočí. „Proč ne?“ „Proč? Kruci Damone, jestli sis toho nevšiml, tak jsem jen obyčejná osmnáctiletá holka, z Amerického maloměsta! Já nevím, jak se mám chovat ve společnosti milionářů, šlechticů a celebrit!“ Najednou by odsud nejradši utekla. Jo, přesně jako Popelka! Ta taky chtěla nejdřív prchnout, ale princ jí nenechal. No a její zatracený princ se teď nejspíš rozhodl pro stejnou taktiku, protože jí znovu povzbudivě stiskl paži a spokojeně se zazubil. „Ale no tak, chovej se přirozeně. Oni si myslí, že jsi hraběnka a to jim stačí. Věř mi, jsou to stejní lidé, jako každý druhý, akorát mají tituly a peníze, což je ale dělá mnohem zranitelnější. Přijmou mezi sebe kohokoliv, kdo má totéž co oni a to my máme, lásko. Takže se hezky usměj a užívej si to tu. A navíc…“ Na okamžik se odmlčel a kývl na nějakou postarší ženu, která se na něj rozzářeně usmívala (nejspíš vůbec netušila, kdo Damon je, ale přesně jak říkal, jí zaujaly Eleniny šperky a šaty značící moc a bohatství) a pak se blahosklonně usmál. „Navíc jsem ti chtěl dnes večer předvést, jak se loví v nejvyšších kruzích, kde může být lov dokonce i zábava.“

Elena na něj šokovaně zírala. „Ty tu chceš lovit?“ vypravila ze sebe a jen ta představa, že kouše někoho z Vídeňské smetánky do krku, jí proti její vůli tlačila zuby z dásní. „No ovšem, co jiného tu chceš dělat? Sice si s tebou rád zatančím, jen co bude ples oficiálně zahájen a o půlnoci má být nějaké překvapení, ale mezi tím se musíme nějak zabavit.“ „No, když myslíš…“ Neznělo to moc rozhodně, ale on se na ní povzbudivě usmál. „Neboj, to zvládneš, ukážu ti jak na to. Sleduj. Fáze jedna: Vmísit se mezi potencionální oběti.“ Hned jak to dořekl, pozorně se rozhlédl kolem a neomylně zamířil k nedaleko stojící skupince lidí. Nenuceně se k nim přifařil (Elena pochopitelně s ním) a předstíral, že pozorně naslouchá tomu, jak jakýsi postarší zavalitý muž v otřesné zelenomodré škrabošce vykládá cosi o tom, jak právě velmi výhodně zakoupil na trhu akcie společnosti Epcos. Elena vůbec netušila, co je společnost Epcos, ani čím se zabývá a přesto, že muž mluvil anglicky (ikdyž se silným cizím přízvukem), rozuměla asi tak polovině toho, co říkal. Svou řeč totiž prokládal manažerskou hantýrkou a to byla pro ní španělská vesnice. Damon se ale tvářil velice soustředěně, horlivě neznámému přikyvoval a dokonce se smál i na správných místech jeho vyprávění, takže asi musel být v obraze. To tedy o něm netušila, že se vyzná v akciích! A ještě mnohem víc jí šokoval, když využil pauzy v proslovu a zhluboka se nadechl: „Společnost Epcos si na trhu vede poměrně dobře, přesto bych řekl, že ceny jejích akcií jsou stále podhodnoceny. Jaký na to máte názor?“

Obrátil se přímo na neznámého muže a Elena ztuhla. Teď se na ně všichni podívají a okamžitě poznají, že oni sem nepatří! Jenže se stal pravý opak! Několik lidí postávajících kolem souhlasně zamručelo a oslovený muž se zářivě usmál. „Líp bych to neřekl, mladíku.“ Odvětil pochvalně a Damon nepatrně kývl, aby dal najevo, že si váží jeho uznání. „Omlouvám se, ale nějak jsem přeslechl vaše jméno.“ Pokračoval přátelsky muž a Elena jen zírala, jak bravurně se Damon umí vetřít tam, kam potřebuje. „Hrabě Damon DeSangue a tohle…“ Kývl Damon směrem k ní. „…je má žena Elena.“ „Velice mě těší. Já se patrně představovat nemusím, ale jen pro pořádek. Mé jméno je Jonas Weber a tady tenhle cirkus…“ Rozpřáhl ruce. „….tak trochu sponzoruji.“ „Ovšem, já vím a musím říct, že je vidět, že vaše peníze nepřišli vniveč. Evidentně víte, do čeho investovat.“ Zalichotil mu znovu Damon a Jonas Weber se nadmul pýchou jako krocan. „Ano, to ano. A co vy? Hrabě DeSangue, to mi nic moc neříká.“ Damon jen pokrčil rameny. „Nějakou dobu jsem teď v Evropě nepobýval. Rozjíždím pár poboček rodinné firmy v USA. Tady má žena je Američanka.“ Elena nahodila co nejupřímnější úsměv a Jonas se jí nepatrně uklonil. „No, líbíte se mi pane hrabě, snad se ještě uvidíme.“ Ostatní ze skupiny kolem Webera souhlasně přikývli. „Bude mi potěšením, ale teď mě prosím omluvte, ples již brzy oficiálně začne a já slíbil své překrásné ženě první tanec.“ Vyvlékl se Damon z další potencionální konverzace, zavěsil se do Eleny a hrdě s ní odešel.

„Páni to bylo neuvěřitelné!“ Zašeptala mu nadšeně do ucha a on se pyšně usmál. „Díky.“ „Ty toho chlapa fakt znáš?“ „Četl jsem o něm, je to milionář, který se rád ukazuje.“ Odvětil a Elena chápavě přikývla. „Takže jako známost do vyšších kruhů ideální.“ „Učíš se rychle.“ Pochválil jí a ona na něj spiklenecky mrkla. „A o ta společnost Epcos, nebo jak? Nikdy jsem o ní neslyšela.“ Pokračovala ve vyptávání, ale Damon se jen zazubil. „Já taky ne.“ „Ale…“ zatvářila se nechápavě, „Jak jsi tedy věděl, že si vede dobře na trhu a že jsou jejich akcie podhodnocené?“ „Prostá dedukce, lásko. Kdyby si nevedla dobře, někdo jako Weber by si u ní neřídil akcie a nadšeně o tom kdekomu nevykládal. A ohledně toho podhodnocení, to je skvělý slovní obrat, ten si zapamatuj. Každý kdo si koupí akcie si totiž logicky přeje, aby jejich cena stoupala a slyšet od někoho třetího, že jsou podhodnocené, čili by jejich cena stoupat měla, je pro něj rajskou hudbou.“

„Ty jsi neskutečný.“ Rozesmála se upřímně Elena, a přitulila se k němu blíž. „Ano, to jsem. A ty budeš taky, protože na tom opravdu není vůbec nic těžkého. Hned po zahájení plesu budeme pokračovat ve vyučování a garantuji ti, že ještě dnes před půlnocí pro tebe bude hračka vmísit se mezi společenskou smetánku a zalovit si v milionářských vodách.“ „Beru tě za slovo.“ Přikývla vážně a už se nemohla dočkat. Zmínka o lovu jí znovu připomněla chuť čerstvé lidské krve a ona měla co dělat, aby si uchovala lidskou tvář. Naštěstí se ale právě v tom okamžiku rozezněly slavnostní famfáry a Damon jí odvedl k okraji parketu, odkud mohli pohodlně sledovat překrásné předtančení, o které se postaral nějaký místní slavný taneční sbor i krátké uvítání pořadatelů.

„Takže vám přeji kouzelný večer a nezapomeňte na naše půlnoční překvapení. A nyní, dámy a pánové, prosím do tance!“ Ukončil svou řeč hlavní konferenciér a orchestr na jeho pokyn spustil nefalšovaný vídeňský valčík. „Prokážete mi tu čest a věnujete mi váš první tanec, hraběnko?“ uklonil se obřadně Damon a ona se smíchem vykouzlila půvabné pukrle. „Bude mi ctí, pane hrabě. Akorát doufám, že vás neztrapním, protože valčík jsem naposledy tančila na školním plese.“ „Neboj, to zvládneme.“ Ujistil jí něžně a náhle se, aniž věděla jak, ocitla v jeho náručí. A pak už se spolu vznášely parketem a ona si připadala jako v pohádce… A vlastně v ní možná i byla!



13 reakce na FF: „Volba-část II“-25.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Jako vždy úžasné moc sem se na to těšila a jako vždy si nezklamala :) moc se mi to líbí jenom bych se chtěla zeptat jestli v tomto příběhu bude ještě nějaká ta temnota ? Ne že by mi to vyloženě chybělo jen sem prostě zvědavá :P

  2. Althea(Abs) napsal:

    terulka: Bude a mnohem víc, než doteď… A už se k ní pomalu schyluje :-)

  3. Natalia napsal:

    ako vždy super :)

  4. terulka napsal:

    Jojo děkuju za info docela se i těším na to zlo jen doufejme že vše dobře dopadne nesnáším zlý konce :D ale k současnosti.. jinak ještě jednou moc úžasnej příběh :O ( na nový kapitolky se najednou těším jak na nový díly TVD :D )

  5. Đomča napsal:

    já se taky moc těším, a ta povídka je super!!!!! :)

  6. DelenaForever napsal:

    Toto je odkaz na jedno z videí o Deleně, jsou tam použity scény z Tvd. Je to takový miniseriál, ale moc pěkný. Všechny milovníky Deleny nadchne. Odkaz na první díl:http://www.youtube.com/watch?v=-ARR9tn09O4&list=PLEC04F22A213C40B8&index=26&feature=plpp_video

  7. barca napsal:

    ako vždy, poviedka je Úuužasnáá :) až na fakt,že Damon Elene furt hovorí,ako si zaslúži všetko na svete, ale ak táto poviedka vychádza zo seriálu a ona vychádza, tak Elena si zaslúži tak maximálne facku, riadne zaucho a vynadanie… dúfam,že to zlé,čo ich čaká,nebude mať nič so Stefamon, lebo ten mi tam vôbec nechýba vzhľadom na fakt,že v seriály sa teraz rieši iba to, s kým Elena skončí. Tu už to vyzerá byť dosť jasné a úprimne,bola by som nerada,keby sa Damonovi za to všetko odvďačila tak,že keď sa vrátia do MF, ona sa hodí okolo krku Stefanovi… to veľké polnočné prekvapenie vyzerá zaujímavo :) snáď to nebude spúšťač toho zlého,čo sa tam začne diať :) inak, koľko častí ešte chystáš? budeš pokračovať aj počas leta? (dúfam, že áno, chýbali by mi tvoje poviedky :) ) začneš písať aj ďalšie poviedky? :)

  8. Althea(Abs) napsal:

    barca: Damon Elenu miluje a když člověk někoho skutečně miluje, měl by pro něj chtít všechno na světě, ať si to zaslouží nebo ne :-) To něco zlé se Stefanem nic mít nebude, ale Stefan se časem objeví na scéně, protože bez něj by to nikdy nebylo ono. A částí bude ještě hodně, takže i během léta :-)

  9. terulka napsal:

    Tak to je dobře že to bude mít ještě hodně částí sem spokojená a až se Stefan objeví na scéně to by mohlo být zajímavé moc se těším :)

  10. micky napsal:

    Skvělé jako vždy si rozený talent :) jen bych se chtěla zeptat bude v příběhu Katherine sice ji tam nechci ona nikdy nevěstí nic dobrého ale jen mě to tak napadlo tak jestli nám poskytneš další spoiler k tvému úžasnému příběhu budu ráda :)

  11. Althea(Abs) napsal:

    micky: Díky :-) No, Kath tam zatím nemám, ale možná nějaká epizodka v budoucnu (ale spíš až v tom třetím oddílu)by tam být mohla, takže jo, časem :-) .

  12. Abde napsal:

    Opět úžasnej díl! Těším se na to jak bude probíhat zbytek plesu! :)

  13. micky napsal:

    zítra bude díl zase až k večeru ?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich