FF: „Volba-část II“-31.Kapitola

A máme tu opět neděli a s ní další kapitolu mé povídky Volba. Takže přeju pěkné počtení a bubu moc vděčná, za komentáře! Další kapitola v úterý!

31.

„Můžeš mi říct, na co tu čekáme?“ Šeptl Damon Eleně téměř neslyšně do ucha a nesouhlasně sjel pohledem nevelkou tmavou místnost s mnoha zákoutími. Do jednoho z nich ho jeho milované bez vysvětlení zatáhla a on vůbec nechápal, oč jde. Řekla mu, že chce lovit. No fajn, proč ne, ale tady? Ve strašidelném domě a dokonce v místnosti nadepsané „Dracula-Schloss“? Stylové, ale podle něj zbytečné. Venku by měli větší šanci, a i lepší oběti, tady jsou jen rodinky s dětmi a otravní teenageři. „Lovíme.“ Odvětila Elena a náhle se napřímila.

Damon mrkl směrem, kterým hleděla, a spatřil dva asi šestnáctileté kluky, kteří se pomalu blížili k jejich výklenku. Ten vyšší se slámově blond vlasy se tvářil sebevědomě a ten druhý otráveně. „Co tu děláme? Tohle je pro mimina! Ani tu nikdo není!“ Zavrčel ten znuděný, ale jeho kamarád se přezíravě usmál. „Právě proto! Myslíš, že mám chuť nechat se tou nánou urážet, jen proto, že jsem si trochu zaryl do její uřvané sestry?“ Pomalu se blížili k zákoutí, ve kterém stáli Damon s Elenou, a Damon stále nic nechápal. „Tak co je?“ Sykl Eleně do ucha, ale ona zavrtěla hlavou. „Pššt, zůstaň tady a sleduj, jak mu srazím hřebínek.“

Než na to mohl něco říct, vyklouzla z úkrytu a postavila se těm klukům přímo do cesty. Díky jejímu nečekanému zjevení, tmavému oblečení a bledé pokožce, která ve zdejším unylém světle ještě víc vynikala, jí mohli snadno považovat za zdejší zaměstnankyni a patrně k tomu i došlo. „Nazdar, kotě. A ty jsi kdo? Drakulova nevěsta?“ Zahlaholil bodře blonďák a jeho kamarád se uchechtl. „Něco na ten způsob.“ Zavrněla Elena a pozorně si kluky měřila. Oba by si zasloužili lekci, ale jí mnohem víc ležel v žaludku ten první! „A nechceš mě kousnout?“ Nahrál jí navíc na smeč a patrně si myslel, že je vtipný, jenže ona se upřimně rozzářila. „A víš, že možná i jo?“ Zavrkala a Damon se musel v úkrytu tiše zasmát. Sice by jí asi měl zastavit, protože tohle nebylo nejbezpečnější a nejvhodnější místo k lovu, ale on byl zvědavý na to, co vymyslela.

„No, tak pojď na to, krásko!“ Pozvedl rádoby svůdně obočí ten blonďatý puberťák a Elena jen pokrčila rameny. „Jak si přeješ…“ „No jasně, že přeju a kam to bude, kočičko? Třeba sem?“ Provokativně si odhrnul límec skejťácké mikiny, ale ona zavrtěla hlavou. „Spíš třeba sem…“ Něžně ho vzala za paži a jediným pohybem mu vysoukala rukáv až k lokti. Do krku by to samozřejmě bylo pohodlnější a rychlejší, ale pro její plán bylo zápěstí ideální. Sice do něj zatím kousala jen sama sebe, ale věděla, že to nebude těžké…

„Hej a co já?!“ Ozval se nakvašeně ten druhý, ale ona na něj jen úkosem pohlédla. „Ty tu stůj a mlč!“ nařídila mu a blonďák se obhrouble zachechtal. Neměl ani tušení, že Elena jeho kamaráda právě ovlivnila a nevšiml si ani jeho rozostřeného pohledu. Dokonce ho ani nezarazilo, že beze slova poslechl a měl oči jen pro Elenu. „Tak do toho!“ Nařídil jí panovačně a těžko říct, co od ní čekal, ale zcela rozhodně ne to, co následovalo. Elena na něj totiž povýšeně pohlédla a její tvář se v minutě změnila z lidské na upíří. Čokoládově hnědé duhovky zrudly, špičáky se prodloužily a hladká pleť změnila svou neposkvrněnou strukturu. „Co to do háje…!“ Zavrčel kluk, ale to už ho nečekaně silně přitáhla k sobě a vnořila mu zuby do kůže nad zápěstím. „AU!“ zařval hystericky, a Damona v úkrytu napadlo, jestli nemá nějak zasáhnout, aby je jeho křik neprozradil, ale dům hrůzy byl vážně skoro prázdný… Nechal to tedy být a dál mlčky sledoval, jak se panikařící teenager snaží Eleně vymanit. Ale ta ho nepustila a sála, dokud jeho zmítání poněkud neochablo. Klidně by si ještě dala, ale potřebovala ho při vědomí! Proto ho pustila, a aniž by mu cokoliv řekla, nebo ho ovlivnila, nechala ho s křikem utéct k východu.

„Co to vyvádíš!“ Ozval se zmateně Damon, když pochopil, že ho nechala jít bez úpravy paměti, ale ona se otočila k tomu druhému chlapci a pohlédla mu hluboko do očí. „Nic se tu nestalo a já tu vůbec nebyla. Tvůj kamarád se jen poranil o špatně zabezpečenou vampíří kulisu, protože strkal ruce, kam neměl! Postaráš se o to, aby ti všichni uvěřili a jemu nikdo a budeš se mu za jeho hysterii a strach co nejvíc vysmívat a dobírat si ho! Hlavně před holkama… Teď jdi!“ Ovlivnila ho a Damon na ní jen konsternovaně hleděl. Tohle bylo tedy vážně rafinované… No a možná i maličko kruté, ale o tom se mu nechtělo radši moc přemýšlet.

Chlapec poslušně následoval kamaráda k východu a Elena honem popadla Damona za paži a přitáhla ho k průzoru ve zdi, kterým bylo vidět ven. „Upír! Napadl mě tam upír!“ Řval hystericky blonďák a tiskl si již zcela nepatrně krvácející zápěstí. V tom ale dorazil jeho kamarád a na tváři měl zcela přesvědčivý, pobavený výraz. „Houby upír! Jen si strkal ruce, kam jsi neměl! Byla to jen kulisa!“ Papouškoval se smíchem, to, co mu Elena řekla a ono to vážně zabralo. Všichni kolem se začaly pochechtávat a nejvíc dívka se svou malou sestrou, která už neplakala, ale smála se taky. „Jaká kulisa, k sakru! Byla tam nějaká tmavovlasá kočka a ta mě kousla! Vždyť jsi to viděl! Najednou měla zuby a rudý oči a kousla mě, hele!“ Ukazoval všem své zápěstí, ale nikdo mu nevěřil. „Žádná kočka, jen nezabezpečená atrapa, ty hrdino!“ Odpálkoval ho kamarád a to už se celé okolí smálo nahlas a vyjukaný kluk raději kamsi utekl doprovázený jen smíchem a pošklebováním.

„Bingo!“ Zaradovala se Elena a objala Damona kolem krku. „Tak jaká jsem byla?“ „Ehm, úžasná!“ Odvětil trochu zaraženě, ale vší silou se na to snažil nemyslet. Byla to jen legrace, ten kluk to rozchodí… Možná… A konec konců, mohl si za to sám, ne? „Teď jsi na řadě v lovu ty.“ Přerušila mu myšlenky Elena, ale on jen zavrtěl hlavou. „Nemám žízeň, díky.“ „Vážně ne?“ „Ne.“ „No tak fajn, tak odsud vypadneme a najedeme konečně nějakou atrakci, která bude na zemi, co ty na to?“ Její oči se znovu rozzářily nadšením a Damon celou tuhle příhodu z domu hrůzy definitivně hodil za hlavu. „Jasně, jdeme na to!“ Usmál se na ní a společně vyklouzli postranním vchodem zpět do parku.

„Tak co ty na to? Jak se ti líbila přízemní horská dráha?“ „Až na to, že na ní nebyl skoro nikdo nad deset let, to ušlo.“ Odfrkl Damon, ale byl na jednu stranu rád, že mohl konečně s Elenou na nějakou tu šílenost, co se všude kolem točily, jezdily a překlápěly! „Ale no tak, to je přeci fuk, ne? Stejně jsme si to užili.“ Pokrčila rameny Elena a náhle se jí na tváři objevil okouzlený výraz. Damon honem pátral očima kolem, co jí tak nadchlo, ale ona mu to vzápětí osvětlila. „A víš, co já teď chci?“ „Nemám tušení, lásko.“ „Velikou, voňavou papírovou růži!“ Odvětila rozzářeně a mávla rukou k nedaleké střelnici. Už, už chtěla vyrazit, ale on jí zarazil. „To nemyslíš vážně, že ne?“ Připadalo mu to dost dětinské. „Ovšem, že myslím! Copak jsi ještě nedávno netvrdil, že mi dáš všechno, co budu chtít?“ Popíchla ho rozverně a on si okázale povzdechl. „No jo, ale já měl na mysli, třeba diamanty, nebo drahá auta a ne…“ Zadíval se směrem ke střelnici a pečlivě volil slova. „Poskládaný barevný ubrousek postříkaný levnou voňavkou.“ Dodal pak, ale ona s úsměvem mávla rukou. „Nechci diamanty, chci si užít pouť, a k tomu papírové růže patří!“ „Ale no tak, to je pro děti a pro teenagery.“ Pokusil se o poslední argument, ale jen jí nahrál do karet. „No a já jsem teenager, vzpomínáš? Je mi teprve osmnáct a už navždycky mi tolik bude, takže to je přesně pro mě!“ Odvětila a nekompromisně ho popadla za ruku.

„Ale to není fér, nemůžu se netrefit.“ Mumlal Damon, ale ona už ho táhla ke střelnici. „Tři pokusy prosím.“ Požádala ženu u pultíku a ta jí naštěstí rozuměla. V minutě před nimi přistála puška a tři patronky a Damon už pochopil, že nemá na vybranou. „Tak které chceš, ty puberťačko?“ Povzdechl si a ona se znovu rozzářila. „Třeba támhletu, támhletu a ještě… Tuhle!“ ukázala postupně na bleděmodrou, fialovou a bílou se stříbrnými jiskřičkami a Damon neochotně zvedl pušku. Ani se nemusel snažit. Tři špejle se v minutě roztříštily a žena mu s kyselým výrazem růže podala. „Prosím, hraběnko. Něco dokonale hodného vašeho titulu.“ Podal je nadšené Eleně obřadně a ona na něj jen vyplázla jazyk a spokojeně k sobě růže přitiskla. Naposledy jí jednu podobnou vystřelil Matt, ale to už bylo nejméně před třemi lety! Nechal tam za ní tenkrát strašně moc peněz, než se konečně trefil, protože puška měla upilovanou mušku, ale stejně z ní měla ohromnou radost a z těhlech tří taky!

„Díky.“ Objala Damona vděčně kolem krku a nadšeně ho políbila. „Hm, to byla hezká odměna, asi ty papírové krámy vezmu na milost.“ Zazubil se, když ho pustila a vysloužil si další vypláznutí jazyka. „No a co teď? Už jsi měla cukrovou vatu, atrakce, teď máš růže, nechceš, abych ti koupila taky balónek?“ Dobíral si jí vesele a ona se mu rozhodla pomstít. „A víš, že jo?“ Zavrkala a než jí mohl zastavit, zamířila k nedalekému stánku, nad kterým se k pomalu tmavnoucímu nebi vznášel chumel barevných balonků roztodivných velikostí a tvarů. „Hej, já to nemyslel…“ Vážně, chtěl dokončit větu, ale než to stihl, měla Elena vybráno. Prodavač jí právě kolem zápěstí vázal provázek od velikého rudého nafukovacího srdce a Damon jen pozvedl oči vsloup. Někdy vážně zapomínal, že se zamiloval do nedospělé, osmnáctileté holky! „Co ty na to?“ Předvedla mu pyšně svou novou hračku a on jí jen chápavě objal kolem ramen. „Hezké, miláčku. Opravdu.“ Elenu jeho odevzdaný tón pobavil, ale pak se rozhlédla a trochu posmutněla.

„Tak bych řekla, že už jsme tu skoro všechno, co za to stojí, viděli. Co ty na to?“ „Hmm,“ Zamručel Damon a bojoval sám se sebou. Už chvíli si totiž tajně pohrával s jistou poutavou myšlenkou, ale nějak k ní nemohl pořád sebrat odvahu! Přivedl ho na ní jeden plakát, tam u Ruského kola, informující o zajímavé službě, kterou tu nabízeli, jenže si pořád nebyl jist, zda do toho má jít nebo ne! Bylo to skvělé a romantické a Elena si to zasloužila, ale když… Ale nic! Okřikl se v duchu. Musí se sebrat! Elena měla pravdu, v nedávné době stál před mnohem horšími věcmi a překonal je. Překoná i tohle! „Na co myslíš?“ Přerušila mu Elena jeho zmatené úvahy a on k ní zvedl oči. Byla tak krásná… A tak krásně a šťastně se na něj usmívala. Zasloužila si to nejlepší, co jí mohl dát! Ano! Definitivně se rozhodl a oplatil jí úsměv. „Co kdybys tu na mě pár minut počkala a já skočím něco zařídit?“ Elena zvědavě pozvedla obočí. „A co?“ „Večeři. Pro nás dva.“ Mrkl na ní a ona po chvilce přemýšlení pokrčila rameny. „Proč ne…“ Bylo jí víc než jasné, že Damon má pro ní nejspíš další překvapení a jelikož věděla, jakou radost mu takovéhle akce přinášejí, spokojeně se na něj usmála a on jí za odměnu lehce políbil na rty. „Vrátím se co nejdřív, můžeš počkat třeba támhle.“ Mávl rukou směrem k nedalekému jezírku, v jehož hladině se odrážely pomalu rozsvěcované atrakce.

Elena přikývla a se shovívavým úsměvem sledovala, jak její neprávoplatný manžel mizí v davu lidí. Pak s povzdechem vyrazila po cestičce k jezírku, která bylo stranou hlavního dění a kolem kterého se soustředili spíš milenecké páry, než všudy přítomné rodinky s dětmi. V okamžiku, kdy jednu takovou míjela, nenápadně strčila jejich nejmladší dcerušce do ruky provázek od svého balónku. Jí by akorát překážel a holčička jí za to odměnila nádherným dětským úsměvem. Elena jí ho oplatila, ale někde hluboko v srdci jí znovu sevřel smutek. Ona nikdy nebude mít takovouhle nádhernou malou princeznu, kterou by vzala na pouť a o kterou by se mohla starat a milovat ji. Tak moc by si přála, aby měl Damon pravdu a aby se stal zázrak a oni se dočkali vlastního dítěte. Samozřejmě moc dobře věděla, že je to nesmysl a že ikdyž se budou sebevíc snažit a doufat k ničemu podobnému nedojde, ale nechtěla na to myslet! Trochu sklesle se posadila na lavičku a ať se sebevíc snažila soustředit na něco jiného, nešlo to. Pořád musela myslet na to, jaké by jejich dítko mohlo být… Určitě překrásné! Představila si v duchu roztomilou holčičku s kudrnatými tmavými vlásky a nebesky modrýma očima a chtělo se jí plakat. Je to nefér! Byla by skvělá matka a Damon by určitě byl skvělý otec!

A Stefan taky! Napadlo jí najednou a výjev, který jí plaval před očima, se změnil. Kudrnatou modrookou holčičku vystřídal rozkošný chlapeček s jasně zelenýma očima, jehož rozčepýřené vlásky kolem sebe házely zlatavé odlesky a ona na tváři definitivně ucítila slzy. Ne, nikdy se ničeho takového nedočká a navíc jí mysl náhle zaplavil stesk. Celou tu dobu, co byla s Damonem, se nejspíš podvědomě snažila na Stefana nemyslet a zrovna teď, když se jí z nějakého nepochopitelného důvodu splašily hormony a rozdrnčely přeměnou deaktivované biologické hodiny, jí musí přijít na mysl! Paráda! Násilím potlačila myšlenky na Stefana a raději se vrátila zpět k neveselým úvahám o svém nereálném mateřství. Sice to také bolelo, ale ne tak moc, jako vzpomínka na Stefanův dopis, nebo jejich poslední polibek na hřbitově. To bude řešit, až se vrátí do Mystic Falls!

Ale ani tak jí nebylo moc dobře. Stačilo pohlédnout směrem ke vzdáleným atrakcím a mohla vidět desítky šťastných rodinek. Bylo to k zbláznění! Navíc se jeden pár s kočárkem vydal i jejím směrem a po chvilce se usadil na vedlejší lavičce. Eleně nedalo moc práce zaslechnout jejich tlumený hovor a okamžitě zjistila, že mezi sebou mluví anglicky, takže jim snadno rozumí. „Dobře, dojdu přeparkovat, aby nás nezarovnali, a za chvíli jsem zpátky, miláčku.“ Říkal zrovna mladý muž a jeho partnerka s úsměvem přikývla. Nechala ho zmizet směrem k bráně a naklonila se ke kočárku. S něžným úsměvem z něj zvedla překrásné miminko ve světlounce růžovém oblečku a opatrně ho houpala v náručí. Elena na ní fascinovaně zírala a ani si neuvědomila, že vstala a přistoupila blíž k její lavičce. Žena k ní však náhle zvedla oči a usmála se. „Dobrý večer.“ Řekla tiše a dál se věnovala svému miminku. Patrně holčičce. „Dobrý večer. Máte překrásnou dcerušku.“ Odvětila Elena a žena potěšeně přikývla. „Děkuju. Jsem tak ráda, že slyším zase angličtinu, tady každý mluví, kdo ví jak, a já nikomu nerozumím.“ Uchechtla se a posunula se tak, aby si Elena vedle ní mohla sednout. „Já jsem z Washingtonu, co vy?“ Pokračovala v konverzaci evidentně skutečně šťastná, že vidí Američanku. „Já z Atlanty.“ Odvětila Elena částečně podle pravdy a nespouštěla oči z miminka. Doslova jí fascinovalo! „No, to je kus cesty a copak děláte tady.“ „Jsem ehm, na svatební cestě. Manžel šel někam rezervovat stůl na večeři.“ „Ach na svatební cestě! Tak to vám moc gratuluju! To mi už jsme s manželem dál.“ Dodala pak se smíchem a upravila své dcerce čepičku. „Závidím vám.“ Vypadlo z Eleny zcela spontánně a žena se na ní usmála. „Však se taky dočkáte.“ „Já? Ne, my… My se nedočkáme. Bohužel.“ Ani nevěděla, proč to té neznámé povídá, ale asi to prostě potřebovala někomu říct. Ta se však zatvářila soucitně. „Ach to mě moc mrzí, opravdu. Omlouvám se!“ „Ale ne, to jste nemohla vědět.“ Mávla rukou Elena a pak se jí rozzářily oči. „Mohla bych si jí pochovat?“ Vztáhla ruce k miminku, ale jeho matka zaváhala. Nejspíš se jí moc nezdálo, že by měla své dítě jen tak půjčit cizí dívce, ale Elena to tak prostě chtěla. Najednou netoužila po ničem jiném a než si to mohla plně rozmyslet, udělala to, k čemu jí nabádal instinkt. Upřela pohled do ženiných šedomodrých očí a zhluboka se nadechla. „Půjčte mi ji! Prosím.“ Nařídila nekompromisně a pohled její „oběti“ se poslušně rozostřil. „Jistě.“ Řekla pak mechanicky a dítě Eleně opatrně předala. Ta sevřela holčičku v náručí a nemohla se na ní vynadívat.

Byla tak krásná… Zvědavě kulila na neznámou oči a z ničeho nic si soustředěně zasunula paleček do úst. Elena se na ní jemně usmála a něžně jí pohladila ukazováčkem po tváři. Dala by cokoliv za to, kdyby se mohla jednou stát matkou! A pak z ničeho nic se jí do mysli vplížila příšerná, ale neskutečně lákavá myšlenka… Stačilo by jen pár vět… Jen kratičké ovlivnění… A ta maličká mohla být její! Ne jen na chviličku, ale napořád! Hleděla dívence do očí a chtě nechtě musela přemýšlet nad tím, co všechno by mohla mít… Kdyby si tohle dítě odnesla, mohli by být rodina! Damon by s tím určitě souhlasil. Nikdy jí nedokázal odepřít to, co chtěla… Mohli by být s touhle maličkou šťastní. Stačí jen ovlivnit její matku, aby zapomněla, postarat se o otce a pak by mohli být rodiči oni! Není to přeci špatné… Milovali by jí a starali se o ni a ona by se nikdy nemusela dozvědět, jak k ní přišli… Ona sama přeci roky nevěděla, že je adoptovaná a žila si spokojeně, i tahle holčička by mohla… Pohupovala miminko v pažích a malovala si budoucnost, kterou by spolu s ním mohla mít. Koupila by téhle princezně cokoliv na světě! S tím vším majetkem, který má Damon k dispozici, by si mohli všichni tři žít jako v ráji. Možná čtyři! Stefanovi by se jejich dcerka určitě taky líbila. Ano jejich! Mohla by být jejich! Její! Její dcera! Ta slova jí rezonovala v hlavě a ona odhodlaně zvedla pohled k ženě po svém boku… Jenže pak se stalo něco, co neočekávala. Holčička v jejím náručí se z ničeho nic nespokojeně zavrtěla, vztáhla ručičky ke své matce a tiše zakňourala…

Elenu to jediné nepatrné gesto zasáhlo jako blesk! Pane bože, o čem to přemýšlí? Jak jí něco takového mohlo jen napadnout! Nemůže přeci jen tak přijít a sebrat někomu dítě! Nemá na to právo! Jako by se jí z ničeho ni v hlavě všechno pomíchalo a teď teprve to zase zapadlo na to správné místo! Vyděšená vlastními myšlenkami prudce zatřásla hlavou a bez zaváhání předala dítě zpět jeho ovlivněné matce. „Omlouvám se…“ Vzlykla tiše, a co nejrychleji vstala z lavičky. „Je mi to líto.“ Dodala a bylo jí jasné, že musí pryč! Pryč než jí napadne nějaká další ztřeštěnost! Otočila se na patě a vyrazila do tmy. Utíkala podél jezera a přitom jí po tvářích dál stékaly tiché slzy. Chtěla odtud co nejdál, jenže se moc daleko nedostala. Byla tak popletená, že vůbec nedbala toho, že proti ní někdo jde a narazila přímo do něj. „Hej, co to…“ zamumlal ten někdo a ona ucítila alkohol. Stál před ní asi dvacetiletý ovíněný mladík a upíral na ní zastřený pohled. A ona udělala to první, co jí napadlo! Cítila se tak příšerně a on se tu objevil jako na zavolanou… Věděla, co jí dokáže utěšit a věděla i, kde to hledat! V jeho žilách!



5 reakce na FF: „Volba-část II“-31.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Dokonalé :) těším se na další.. Máš talent :)

  2. rony napsal:

    Jako vždy úúplně úžasné. Hlavně piš dál prosím.:D

  3. barca napsal:

    Elena mi začína liesť na nervy presne tak, ako aj v seriály, čo je dobré znamenie, lebo sa ti vierohodne darí písať ich postavy :) si rodená spisovateľka ;) teším sa na najnovšiu časť :)

  4. danka napsal:

    krásna kapitolka

  5. Heli napsal:

    Tak to vypadá na další průšvih……. je to úžasně napsané!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde