FF: „Volba-část II“-35.Kapitola

Tak a máme tu zase úterý a s ním i další kapitolku mé povídky Volba. Budu moc vděčná za komentáře a užijte si ji! Další díl zase ve čtvrtek!

35.

„Za jak dlouho přistaneme v Zurichu?“ Zajímala se Elena, pohodlně usazená na bohatě polstrované pohovce v dalším soukromém letadle. „Asi za hodinu a něco, proč?“ Usmál se na ní Damon a podal jí sklenku prvotřídního šampaňského (sobě ale tentokrát raději nenalil, pořád ještě se totiž zcela nevzpamatoval ze včerejšího večera). „Jen tak.“ Odvětila zdánlivě nezúčastněně, ale pak odložila sklenku na konferenční stolek před sebou a rozhlédla se po luxusně vybavené kabině.

Opět tu byla televize, DVD přehrávač i hudební věž a to všechno samozřejmě v prvotřídních modelech. „No a co budeme celou tu dobu dělat?“ Nadhodila pak a Damon jen pokrčil rameny. „Nějaký nápad?“ „No, pouštět si nějaký film nemá smysl, na televizi nemám náladu, tak co kdybys mi zase něco vyprávěl?“ Navrhla a on se svezl vedle ní na pohovku. „Myslíš nějaký další horor z mé minulosti?“ „No, na hororu bych ani netrvala. Spíš naopak, pověz mi něco hezkého.“ Jediným pohybem vyklouzla z luxusních černých lodiček, které se jí sice na cestu moc nehodily, ale zase se perfektně hodily k tmavě modrému kalhotovému kostýmu a uvelebila se mu na klíně. Damon jí vstřícně objal a věnoval jí něžný polibek na čelo. „Něco hezkého? No, toho jsem za svůj život zas až tak moc neprožil, víš.“ Přitáhl si jí těsněji k sobě a ona se na něj soucitně usmála. „To mě mrzí.“ „Nemusí.“ Mávl smířeně rukou. „Teď mám tebe a ty mi to všechno bohatě vynahrazuješ.“ Znovu jí přitiskl rty na čelo a ona slastně přivřela oči. Pak se ale vzpamatovala a šibalsky na něj mrkla.

„Tak mi třeba pověz, kde a kdy ses naučil lyžovat. Za lidského života to asi nebylo, co?“ „No, to vážně ne. Ono totiž v okolí Mystic Falls nebylo moc sjezdovek ani před stopadesáti lety a sníh jsem za svůj lidský život viděl asi třikrát.“ „Tak kde?“ Vyptávala se zvědavě a on se zamyslel. „Poprvé jsem na lyžích stál asi tak před…“ Chvíli počítal. „Sedmdesáti lety v Aspenu.“ „A šlo ti to?“ Zajímala se rozverně a on se zatvářil na oko dotčeně. „No ovšem, že šlo! Perfektně! Mě jde přeci všechno!“ Elena však předvedla nevěřícnou grimasu a on trochu zaváhal. „No dobrá, tak možná ne tak úplně perfektně.“ Poopravil se a ona se na něj chápavě usmála. „Vážně?“ Protáhla pak a on si povzdechl. „Tak dobře, šlo mi to celkem obstojně.“ Opravil se znovu, ale Elena se stále tvářila stejně pobaveně a nevěřícně. „Tak fajn! Říznul jsem sebou o zem asi tak po třiceti vteřinách, spokojená?!“ Odfrkl a ona se konečně naplno rozesmála.

„Tak vidíš, jak umíš říkat pravdu.“ Pochválila ho pak, ale potom trochu zesmutněla. „Ale pokud je to tak, tak to já se na ty lyže ani nepostavím!“ Ale on jen mávl rukou. „Buď bez starosti, budeš mít přeci skvělého instruktora!“ Nafoukl se pyšně a Elena jen vážně pokývala hlavou. „Skromný jako vždy, viď? No, jak myslíš, jen tě musím varovat, že nejsem zrovna dvakrát sportovní typ!“ „Ale ovšem, že jsi! Všichni upíři jsou. Máme vrozený smysl pro rovnováhu a ta je na lyžích nejdůležitější.“ Poučil jí a ona se maličko uklidnila. Pořád měla sice z lyžování trochu strach, ale na jednu stranu, co by se mohlo stát? Maximálně si natluče a to se jí jistě zahojí dřív, než se vyhrabe ze závěje! Pomyslela si a hned jí to zvedlo náladu, stejně jako to, že jí Damon z ničeho nic pevněji objal a láskyplně jí začal hladit po celém těle. „Hmmm“ Zavrněla spokojeně a on jí k tomu ještě políbil zezadu na krk. „Je vidět, že v letadle rozhodně fóbií netrpíš…“ Popíchla ho a on jen se smíchem přikývl. „Ne v letadle ne…“ Pokračoval v líbání a ona se po chvíli v jeho náručí přetočila a ovinula mu paže kolem krku. „Ale, ale, že bys přeci jen měl chuť na milování na netradičním místě?“ Šeptla mu roztouženě do ucha a on jí sjel dlaněmi ke knoflíkům temně modrého saka. „Co myslíš?“ Odvětil výmluvně a její sako putovalo na podlahu. „Nechám se překvapit…“ Vydechla a sako velmi brzy následoval i zbytek jejího oblečení…

„Tak co, jaké to bylo na netradičním místě?“ Zajímal se zhruba o hodinu později Damon a ona se jen pousmála. „Netradiční…“ Odvětila pak a přitulila se k němu blíž. „Víš, že jsem se v letadle ještě nikdy s nikým nemiloval?“ Zašeptal po chvilce ticha a Elena se musela v duchu usmát. Znělo to od něj dost nejistě, jako by se za to styděl, ale jí přišlo skvělé, že mu mohla na tomhle poli konečně dát něco, co ještě nikdy nezažil. „A víš, že já taky ne?“ Odvětila se smíchem, aby mu dala najevo, že jí to nepřijde jako nedostatek a on s povzdychem zvedl oči vsloup. „Jistě, ale u tebe je to jasné.“ „Proč?“ Zajímala se náhle skutečně zaujatá tímto vývojem rozhovoru a Damon viditelně znejistěl. „No, protože…“ Snažil se něco vymyslet a pak plácl první banalitu, která ho napadla. „Protože jsi mladší, než já.“ „Tak to samozřejmě jsem, ale nezapomeň, že je mi už osmnáct a taky už mám pár věcí za sebou.“ Popíchla ho a on na ní zaraženě pohlédl. „Jakých věcí.“ „No… Třeba jsem se už milovala ve sportovním autě.“ Odvětila rozverně a Damon uznale pokýval hlavou. „Hm, to není špatné. Na puberťačku z maloměsta…“ „Hele!“ Žďuchla ho za trest do ramene, ale přitom jí rozpustile zářily oči. „Tak se pochlubte vy, pane nesmrtelný světáku! Jistě máte v rámci těchto záležitostí v rukávu nějaká esa!“ „Tak jistě, že mám, ale na to jsi ještě moc mladá!“ Setřel jí a ona na oko rozzlobeně zavrtěla hlavou.

„Jen nepovídej! Určitě nemáš nic, co bys mi řekl, tak mlžíš. A nebo…“ odmlčela se a rozpustile mu pocuchala vlasy. „Toho máš tolik, že si to všechno ani nepamatuješ!“ „Ha, mám toho víc, než bys čekala a pamatuju si to perfektně!“ Odfrkl a vůbec mu nedošlo, jak krásně se tím chytil do její nalíčené pastičky. „Vážně? No a kolik asi tak?“ Dostala se konečně k otázce, která jí zajímala a Damon viditelně znejistěl. „Dost…“ „Kolik je dost?“ „Nechme toho…“ „Nechci toho nechat, jen povídej. Tak kolik? Kolik dam už měl slavný Damon Salvatore v ložnici, nebo kdekoliv jinde?“ Najednou jí to vážně zajímalo, ale on se zatvářil doslova útrpně. „Eleno, prosím…“ „Jen se přiznej. Sleduj, já se klidně přiznám. Kromě tebe, Stefana a Matta jsem neměla nikoho.“ Pokrčila rameny, ale on si jen povzdechl. „No jo, ale jak říkám ty jsi o hrozně moc mladší a já…“ „Neboj, já si nedělám iluze. Tak kolik jich bylo?“ „Kruci, vždyť já ani nevím! Myslíš, že si dělám seznamy jako Stefan? Že když on si zapisuje oběti, tak já si zapisuju ženy?“ Nebyl skutečně rozzlobený, spíš… Vyděšený. A Elenu sice bodl osten viny, že ho tak vyplašila a trochu jí zatrnulo při myšlence na Stefana a jeho seznamy, ale současně jí Damonova nervozita i maličko pobavila. To si vážně myslí, že bude žárlit?

„Takže asi vážně hodně.“ Usmála se na něj a on sklopil oči. „Hm“ Ale Elena se náhle rozesmála a nečekaně ho objala kolem krku. „Ale no tak! Já to nemyslela jako výčitku, hlupáčku. Jen mě to zajímalo. Já přeci vím, že jich byly určitě mraky, ale to nic neznamená! I kdyby jich byly stovky, jako že bych věřila tomu, že i ano, tak důležité je, že teď jsi tu se mnou.“ Mluvila jasně a přitom zněl její hlas něžně a láskyplně a on se trochu plaše pousmál. „Vážně?“ „No ovšem! Víš, kdybys mě podvedl teď…“ Odmlčela se, ale pak se zhluboka nadechla, protože tohle mu opravdu říct chtěla. „…tak, by mi to asi vadilo a mrzelo by mě to, ale to ty přeci neuděláš, že ne?“ Poslední slova řekla trochu ustrašeně, ale on už horečně vrtěl hlavou. „Samozřejmě, že ne! Miluju tě. Tak jako žádnou jinou.“ „Tak mi dej pusu a už se tím netrap. Nebudu trvat na přesném počtu, jen když ode dneška to bude nula.“ „Rozkaz, madam.“ Rozesmál se konečně naplno (a spadl mu kámen ze srdce) a vděčně jí políbil. Jenže ještě jí ani nepustil a už mu oči zabloudily k digitálním hodinám na zdi a on překvapeně zamrkal. Bylo nějak víc, než čekal! Už skoro poledne! „Ehm, Eleno?“ „Hmm?“ „Asi bysme měli něco udělat.“ „A co?“ zašeptala zasněně, jenže jeho další věta jí dokonale probrala. „Obléct se, za chvilku přistáváme!“ „Kruci!“

Nakonec to ale v klidu zvládli, a když jejich letadlo sedalo na soukromou ranvej, byli už zase oba perfektně oblečení, upravení a připravení na cestu. Jenže se brzy ukázalo, že cesta nebude ani trochu probíhat tak, jak byla Elena zvyklá a docela jít to rozhodilo. Když totiž vystoupili z letadla, zamířila automaticky do prosklené letištní haly, ale Damon jí po pár krocích doběhl a zarazil. „Počkej, tam ne.“ Usmál se na ni a ona překvapeně povytáhla obočí. „My nejdeme do haly?“ „Ne, lásko. Není třeba. Jen přeložíme kufry a pokračujeme.“ „Cože?“ Zatvářila se nechápavě a on trochu zesmutněl. „Já vím, že je Zurich nádherné město a ty by sis ho samozřejmě zasloužila vidět, jenže nemáme na památky a procházky čas, čekají nás v horském středisku. „No jo, ale nějak se tam musíme dostat, ne?“ Poukázala nejistě, jenže on jen přikývl. „No ovšem…“ Usmál se tajemně a vedl jí na opačnou stranu, než byla příletová hala a samozřejmě také stanoviště taxíků, autobusů, spojení na vlakové nádraží i půjčovna aut. Tak jak se chce sakra…

Napadlo ji, jenže nedomyslela. Vzápětí jí totiž dokonale poklesla čelist, protože Damon jí odvedl za roh jednoho z hangárů a přímo před nimi se otevřel pohled na… Heliport! Přesně tak! Heliport s několika vrtulníky, připravenými k odletu a ona jen koutkem oka zahlédla, jak pracovníci letiště nakládají jejich zavazadla do toho největšího z nich! „Vrtulník!“ vypadlo z ní šokovaně a Damon se jen kochal tím, jak dokonale jí zase vyrazil dech. „Ano, miláčku. Nemáme čas na pozemní dopravu!“ Oznámil jí tak samozřejmě, jako by jí říkal, že je dneska venku vážně hezky (a bylo!) a postrčil jí směrem k helikoptéře. Nebo možná vrtulníku? A je mezi tím vlastně rozdíl? Nevěděla a hlavně nikdy nic podobného neviděla zblízka! A teď do toho měla dokonce nasednout? Neuvěřitelné! Naštěstí jí Damon pomohl dovnitř a dokonce jí pro jistotu i sám zapnul složité bezpečnostní pásy, aby mu náhodou jeho milovaná nevypadla, protože ta byla tak konsternovaná, že by se jí to klidně mohlo stát. „Připravení?“ zeptal se pak anglicky pilot a oni oba přikývli (Damon spokojeně a Elena dost nejistě). „Tak jdeme na to.“ Usmál se zcela klidně ten chlapík, co měl mít v následujících chvílích v rukou jejich životy (no dobrá, v jejich případě možná ne doslova ale alespoň jejich duševní zdraví rozhodně!) a nastartoval.

Obří vrtule na střeše se s rachotem roztočila a helikoptéra se po chvíli bravurně vznesla do vzduchu. Ani to moc neházelo. „Kam… kam to vlastně letíme?“ Vypravila ze sebe Elena a Damon jí něžně objal kolem ramen. „Do horského střediska Zermatt na úpatí romantické a čarokrásné hory Matterhorn.“ Odvětil rozzářeně a ona trhaně přikývla. „Aha… No, to je… hezké.“ Dost se jí třásl hlas, ale snažila se to na sobě nedat znát. Moc se jí to ale nedařilo. „Jak dlouho poletíme?“ zajímala se a Damon pokrčil rameny. „Asi tak hodinu, proč?“ „Jen tak.“ Mávla radši rukou a pokoušela se uklidnit. Ale brzy to vzdala. „Hele, víš co?“ Ozvala se pak a on zavrtěl hlavou. „Ne, co?“ „Myslím, že ta tvoje fóbie je nakažlivá!“ „Ale není, hele já se nebojím.“ Bránila se, a ona jen mávla rukou. „Protože jsi divnej! Kolo ti vadí, ale tohle ne a přitom jsme ještě výš.“ Damon ale jen pokrčil rameny. „Selektivní fobie, vzpomínáš? Prostě to funguje jen někdy a ve vrtulníku zrovna ne.“ „Měl bys jít k psychologovi.“ Setřela ho a on se upřímně rozesmál. „Tak to bych žádnému psychologovi nepřál, věř mi.“ A ona musela uznat, že má pravdu. Bude se holt asi muset spokojit s tím, že je její miláček občas nevyzpytatelný a to i na poli fobií. Ale proto ho miluje, ne?

Nakonec se ale ukázalo, že ta fobie nakažlivá přeci jen asi není, protože zhruba po půl hodině si Elena na pohyby helikoptéry jakž takž zvykla a dokonce se jí podařilo uvolnit se. „Tak Zermatt?“ zajímala se a Damon, který byl doteď raději zticha a jen jí povzbudivě objímal a hladil, nadšeně přikývl. „Ano, miláčku. Je to to nejznámější a nejluxusnější horské středisko ve Švýcarsku. Určitě se ti tam bude líbit.“ Pro zdůraznění svých slov, sáhl do kapsy pro prospekt (Elenu by vážně zajímalo, kde je pořád bere!) a rozložil ho. „Na úpatí vrcholu Matterhorn leží lyžařská oblast Zermatt. Je to nejjižnější a nejznámější lázeňské letovisko ve Švýcarsku. Ovlivněné tradicemi a přitom zároveň otevřené celému světu, leží ve výšce 1620 m.n.m. na konci údolí Mattertal. Čtyři propojené lyžařské oblasti obcí Zermatt a Breuil-Cervinia nabízejí ve vyšších polohách zasněžené sjezdovky pro lyžaře všech úrovní. Lyžovat a jezdit na snowboardu celý rok, 365 dní na sněhu – to je pouze v Zermattu. Jako nejvýše položené lyžařské středisko a zároveň největší areál s celoročním provozem nabízí absolutní jistotu sněhu. Na Ski Safari projedete 3 oblasti s 350 kilometry sjezdovek a před očima budete mít 38 čtyřtisícovek v čele s Matterhorne.“

Přečetl jí rozzářeně, ale ona se až tak nadšeně necítila. „Třistapadesát kilometrů sjezdovek?“ Zopakovala po něm nejistě a on s otravně širokým úsměvem přikývl. „No, nechci ti brát iluze, ale pokud budeš chtít, abych jezdila s tebou, tak nám bude stačit tak deset metrů, protože dál se na jedno odpíchnutí těmi tyčkami stejně nedostanu.“ „Hůlkami, miláčku.“ Poopravil ji a pak jí povzbudivě políbil na tvář. „Neboj, spolu to zvládneme, uvidíš. A začneme hned, jak se ubytujeme co ty na to?“ „Skáču radostí až do stropu, copak to nevidíš.“ „Ale no, tak… Nekaž mi to.“ Nasadil svůj oblíbený štěněcí výraz, kterému bylo téměř nemožné odolat a ona odevzdaně mávla rukou. „No dobře, dobře, budu hodná a budu se snažit si to maximálně užít, ano? Ikdyž budu věčně rozpláclá někde v křoví!“ poslední větu si řekla na oko pro sebe, ale přitom moc dobře věděla, že to Damon uslyší. „Nebudeš, slibuju.“ Uličnicky zvedl ruku k přísaze a ona se rozesmála. „Ne, máš pravdu, budeme tam oba, pokud se mě budeš držet.“ Popíchla ho a on jí raději definitivně umlčel polibkem.

Nakonec jí ale pustil a oba se společně kochali úžasným výhledem, který jim helikoptéra zprostředkovala. Švýcarsko byla vážně nádherná země, a čím blíž byli Matterhornu tím krásnější a neskutečnější to Eleně připadalo. Brzy se začaly objevovat první stopy sněhu a po chvíli už přelétaly bílé pláně a romantické svahy čtyřtisícovek. A netrvalo dlouho a objevil se i Zermatt. Nádherné horské středisko ležící v údolí na úpatí Metterhornu bylo úžasné i zdálky, ale jak se k němu víc a víc blížil, rozeznávala v něm Elena stovky zajímavých detailů. Obrovské luxusní hotely stylizované do podoby horských chat, perfektně uklizené ulice a uličky, nádraží, lanovky, ale také heliport, ke kterému jejich vrtulník zamířil. „Jsme tady.“ Usmál se pilot a velmi opatrně posadil stroj na přistávací plochu. Damon Eleně pomohl s rozepnutím pásů a než se vzpamatovala, byl venku a organizoval přesun jejich zavazadel.

Elena tedy vyklouzla z helikoptéry sama a naskytl se jí neskutečný pohled na majestátné hory pokryté nadýchanou sněhovou peřinou, jakou vídala jen ve filmech. A ten vzduch! Vůbec tomu nemohla uvěřit, a přesto, že jako upírka dýchat nemusela, tady to bylo neskutečně příjemné. „Je tady krásně.“ Usmála se na Damona, který se k ní po chvilce připojil a on přikývl. „Ano, to je. A navíc, do města mají zákaz vjezdu běžné benzinové dopravní prostředky, takže je tu ticho a čisto.“ Informoval jí rozzářeně, jako by jí četl myšlenky a ona přikývla. Pak ale znejistěla. „No jo, ale jak se dostaneme do hotelu?“ Damon se upřímně rozesmál. „Neboj, mají tu elektromobily, vláčky ne baterie a další možnosti. Ikdyž i pěšky by se to dalo, akorát že to bysme ztratili drahocenné minuty, které můžeme již brzy trávit na sjezdovkách!“ „Hm, no jak kdo, někdo je bude trávit ve sněhové závěji!“ Odfrkla na oko otráveně, ale pravdou bylo, že už se na lyžování snad i začínala těšit. S Damonem to jistě bude zábava, jako všechno! A ona se alespoň něco nového naučí! A kdo ví, třeba jí to půjde, když Damon říkal, že upíři mají smysl pro rovnováhu…

Ne, určitě jí to půjde! Nadšená vlastní myšlenkou se spokojeně zavěsila do Damona a společně se vydali hledat stanoviště příslušného elektrického vláčku, který je měl odvést v stříc báječnému sněhovému dobrodružství.. Tedy snad!



2 reakce na FF: „Volba-část II“-35.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Skvělé :D :D máš super nápady a moc se těším na další..:D

  2. barca napsal:

    baví ma to viac a viac :) teším sa na lyžovačku :) ako vždy, strašne super kapitola :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde