FF: „Volba-část II“-38.Kapitola

Máme tu úterý, čili čas pro další kapitolku mé povídky Volba. Jak jsem psala minule, v ději začíná přituhovat a já doufám, že se vám to bude líbit. Takže přeji pěkné počtení, komentujte a další část zase ve čtvrtek!

38.

Damon zděšeně zíral na kus dřeva, který se Eleně zabodl do boku během jejího nešťastného pádu a pár vteřin měl v hlavě totální zmatek. Ještě před chvílí bylo všechno v pořádku a teď jeho láska ležela zraněná a vyděšená a byla to z velké části i jeho vina! Neměl jí nutit lyžovat, když nechtěla! Bože, cítil se tak hrozně! Jenže Elena mu nedala čas na nějaké výčitky svědomí! Rána v boku jí bolela skutečně příšerně a krvácela tak, že rudá skvrna na sněhu kolem ní se stále rozšiřovala. A navíc jí bylo okamžitě jasné, že dokud to dřevo nedostane z těla ven, rána se nezahojí. Zvláštní jak snadno tuhle, v podstatě novinku, přijala a jak k ní okamžitě dospěla. Byla upírem jen tak krátce a přitom jí to přišlo zcela samozřejmé…

No, tedy jedna část její mysli byla stále ještě v šoku a nejradši by začala křičet a hystericky naříkat, ale to si nemohla dovolit. „Udělej něco!“ Vzlykla proto a zoufale se snažila potlačit slzy. „Damone, no tak…“ S bolestným zasténáním ho popadla za paži a zatřásla s ním, aby ho nějak probrala ze šoku, na který měla právo spíš ona, než on! A zabralo to! Damon se viditelně vzpamatoval a násilím potlačil paniku, která ho hrozila zachvátit. „Jen klid, lásko. Nehýbej se.“ Zašeptal odhodlaně a vztáhl ruku k úlomku dřeva, který trčel z rány ven, ale vzápětí ztuhl. Jasně za sebou totiž uslyšel kroky a po pár vteřinách i úzkostný hlas, patřící otci té holčičky, kterou Elena svým pádem zachránila. „Haló! Jste v pořádku! Strašně moc se omlouvám…“ Supěl muž a Damonovi bylo jasné, že nesmí vidět, co se tu stalo. Nikdo to nesmí vidět! Už tak si pádu jistě všimlo hodně lidí, ale on vsázel na lidskou nesolidaritu. Doufal, že většině návštěvníků sjezdovky to bude fuk, ale tomu chlapovi, který to svou nepozorností vlastně způsobil, to evidentně jedno nebylo! Nejspíš se zmetek bojí, že ho budou žalovat! Musí to s ním vyřídit! A jistě, mohl by ho nejspíš ovlivnit, ale Damon na to nějak neměl náladu!

Místo toho si hbitě rozepnul a strhl bundu a přehodil jí přes Elenu tak, aby nebylo vidět její zranění, ani šarlatová záplava vsakující se do sněhu. „Ano, všechno je v pořádku!“ Zavrčel pak a v hlase mu jasně zaznělo nepřátelství! Nejradši by toho neschopného idiota roztrhal na kusy! Proč leze s dcerou na sjezdovku, když jí nedokáže uhlídat?! Zasloužil by si skončit s rozervaným hrdlem, ale Damonovi bylo jasné, že tohle by asi Elena neviděla ráda. Ikdyž ta po jeho boku nevypadala, že by jí momentálně zajímalo cokoliv jiného, než její zranění, které bolelo čím dál tím víc! Ani se nebylo čemu divit! Její upíří tělo se podvědomě snažilo ránu zhojit, ale to pochopitelně nešlo! Navíc jí masivní ztráta krve oslabovala a pomalu se jí začínala točit hlava. Konečně k nim muž dorazil. Byl udýchaný a vyděšený, ale Damonovi ho rozhodně líto nebylo! „Řekl jsem, že je všechno v pořádku!“ Zasyčel nenávistně, ale muž jen rozhodil rukama. „Ale ten pád vypadal příšerně. Není vaší přítelkyni něco?“ „Manželce! A ne není, nechte nás být!“ „Omlouvám se…“ zaskučel otec zachráněné dívenky a nespouštěl z pobledlé a vzlykající Eleny oči. „Opravdu jí nic není? Nemám zavolat horskou službu, nebo tak něco?“ „Ne! Vypadněte odtud!“

Damon už viditelně ztrácel trpělivost a dokonce se napřímil a nejspíš by se po muži možná i vrhl, ale Elenina dlaň mu pevně stiskla zápěstí a její němé zavrcení hlavou bylo jasným nesouhlasem. „Jasně, už jdu.“ Odvětil šokovaně muž a k úlevě obou se otočila a zmizel mezi stromy. „Nemusel jsi na něj být takový.“ Pokusila se pousmát Elena, ale místo úsměvu se jí obličej stáhl bolestí. „Ne! Měl jsem být mnohem horší!“ Odfrkl Damon, ale při pohledu do její ztrhané tváře mu pohled znovu zněžněl. „Je mi to hrozně líto, miláčku.“ Zašeptal a stáhl z ní svou bundu. Vzápětí však musel pevně stisknout rty, aby nezačal řvát nahlas. Rána stále nepříjemně krvácela a navíc stačil jediný bližší pohled, aby si všiml, jak hluboko je dřevo zaražené! Tohle nebude snadné dostat ven! A rozhodně se o to nemůže snažit tady! Těžko by to dokázal vyndat tiše a navíc mu to tady na sněhu v nepohodlí přišlo nevhodné! Musel Elenu dostat někam stranou a ošetřit jí v klidu!„Tak už to vyndej!“ Přerušila mu v té chvíli Elena tok neveselých myšlenek, a její hlas zněl velice plačtivě, ale on jen zavrtěl hlavou. „Tady ne. Vezmu tě do hotelu. Neboj, budeme tam za chvilku.“ Proč? Chystala se vzlyknout, protože by se větve ráda zbavila, ale stačilo mu pohlédnout do očí a bylo jí jasné, že se znovu projevila jeho občas přehnaná starostlivost! A navíc jí ani nedal šanci protestovat, protože na sebe znovu hodil svou bundu a hbitě vysvobodil jí i sebe z lyží.

Najednou mu bylo fuk, co s nimi bude! Čert vem jejich cenu! Klidně je nechá tady… Pak několika šikovnými pohyby zasypal okolním sněhem krvavou stopu a sklonil se k vzlykající Eleně. Velice opatrně jí zvedl do náručí a vstal.. „Au…“ Ujelo jí bolestně a on jí pevněji stiskl. „Promiň miláčku, vydrž.“ Rychle se vracel zpět na sjezdovku a v duchu děkoval bohu za to, že se jim to stalo tady a ne na té, kterou měl pro ně napatou na odpoledne. Nejen že byla mnohem prudší, ale také byla o dost dál od jejich hotelu… Ikdyž na druhou stranu by na ní asi zase nebyli nemožní idioti s dětmi, které sotva stojí na nohou a oni už je cpou na lyže! Nevraživě mrkl směrem k lyžujícím rodičům, ale přitom se snažil být co nejnenápadnější. Naštěstí se mu to dařilo. Držel Elenu schválně tak, aby dřevo trčící jí z těla nebylo vidět a lidé kolem si mohli pohodlně myslet, že jen upadla a zvrtla si kotník.

Během pár minut dorazili k lanovce a pak díky ní i dolů. Eleně se sice čím dál tím víc točila hlava, ale snažila se alespoň nevzlykat a nesténat bolestí. Za prve na sebe nechtěla strhávat pozornost a za druhé věděla, že by tím Damonovi zbytečně víc ubližovala. Bylo jí totiž okamžitě jasné, že si její nehodu vyčítá. „Bolí to moc?“ zašeptal jí v tu chvíli do ucha a ona se jen statečně pousmála. „Ne, jde to. Zvládnu to…“ odvětila a přitom se jí dokonce podařilo nevzlyknut. „Vážně mě to moc mrzí…“ Pokračoval zkroušeně, zatímco pospíchal směrem k jejich hotelu, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Nemusí, nemůžeš za to. Byla to nehoda a moje nešikovnost.“ „Ne! Byla to nešikovnost toho chlapa, co si neumí uhlídat dítě! Ty jsi to zvládla skvěle, vážně.“ Políbil jí letmo na tvář a konečně s ní překročil práh hotelu.

„Stalo se něco?“ zareagoval okamžitě mladík v recepci, ale Damon jen stroze zavrtěl hlavou. „Nic moc. Má žena spadla na svahu, ale nic to není. Bude v pořádku.“ „Mám zavolat hotelového lékaře?“ nabídl úslužně recepční, ale Damon jen odmítavě pohodil hlavou. „Ne! Říkám, že bude v pořádku, potřebuje si jen odpočinout!“ Odsekl a vklouzl s Elenou do výtahu. Ta se pokusila zjemnit jeho úsečnost úsměvem, který mladíkovi věnovala, a když se za nimi zavřely hydraulické dveře, lehce vrátila Damonovi políbení na tvář. „Pššt, jen klid, vážně budu v pořádku.“ Zašeptala mu konejšivě do ucha, protože věděla, že se podobně hnusně ke svému okolí chová hlavně, když ho něco trápí a on se nevesele pousmál. „To bych spíš měl říkat já tobě, ne?“ „Ale já to vím, na rozdíl od tebe.“ Odvětila jemně, ale přitom musela zatnout zuby, aby nevykřikla. Pokud upíry zranění dřevem vždycky takhle bolí, opravdu Damona litovala! Ten jich schytal za tu dobu, co ho znala, už nepočítaně a Stefan jakbysmet!

Konečně dorazili do jejich pokoje a Damon s ní hned zamířil do ložnice, ale Eleně bylo najednou líto té krásné postele a hedvábných přikrývek. Věděla, že pořád silně krvácí a nechtěla je poničit. „Tam ne, do koupelny.“ Zarazila ho rozhodně a on trochu zaskočeně přikývl. V minutě se s ní ocitl v krásné mramorové koupelně (které jí tedy bylo taky trochu líto, ale odtud ta krev půjde alespoň vyčistit) a opatrně jí posadil na široký okraj okachlíčkované vany. „Au…“ Ujelo Eleně opět proti její vůli, a on zoufale zatnul zuby. „Promiň, miláčku.“ Pohladil jí něžně po rameni a než se nadála, vyrazil k protější zdi, kde byla zavěšená lékárnička. A ona se musela chtě nechtě smát jeho péči.

Nepotřebovala lékárničku, ale on jí stejně sundal a vylovil odtamtud vše potřebné k vytvoření kompresního obvazu. „To snad nebude nutné.“ Usmála se na něj, když znovu poklekl vedle ní, ale on jen nešťastně zavrtěl hlavou. „Ztratila jsi hrozně moc krve. Rána se bude hojit pomalu a my už máme jen pár transfuzních sáčků a ty budeme asi ještě potřebovat, takže bude trvat, než ti někoho seženu.“ Mluvil hrozně rychle a vyděšeně a ona ho jen jemně pohladila po vlasech. „To nic, Damone. Jen klid, je to jen větévka v břiše, to zvládnu.“ Uklidňovala ho s úsměvem, který ji ale dal docela dost práce a on to na ní musel samozřejmě poznat, protože se moc neuklidnil. Přesto, ale postupoval systematicky a velice něžně. Opatrně rozepnul její lyžařskou bundu (nyní nasáklou krví a tudíž již zcela nepoužitelnou) a velice opatrně jí ji svlékl. Sice to bolelo, protože z látky musel vyprostit i kus dřeva, který jí trčel z břicha, ale Eleně se podařilo nevydat ani hlásku. A s tričkem, které měla pod ní se Damon ani nezdržoval, prostě ho roztrhl podél větévky. Stejně bylo úplně zakrvácené.

Eleně se tak konečně otevřel pohled na ránu v celé její kráse a raději odvrátila pohled. Přeci jen nebyla tak docela zvyklá na to, že jako upírka vydrží celkem hodně a tohle hodně opravdu bylo! Dřevo prošlo málem skrz a zcela jistě jí poranilo nejen kůži a sval, ale i břišní dutinu a možná i nějaký orgán (proto to tak příšerně bolelo!). I Damon měl evidentně co dělat, aby nezasténal, když tu spoušť spatřil, ale musel jednat. Tedy, měl by, ale jemu se do toho náhle přímo zoufale nechtělo! Bylo mu jasné, že jí to musí pekelně bolet (bože, byla tak statečná!) a věděl i to, jak moc to ještě bolet bude! A on jí nechtěl působit bolest! „Možná bych radši měl zavolat toho hotelového lékaře! Ovlivním ho, aby…“ začal nejistě, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Ne, udělej to ty!“ „Ale bude to bolet…“ „Už to bolí, dělej!“ „Ale já…“ „Damone! Prostě to vytáhni ven!“ Nařídila mu nesmlouvavě a on se zhluboka nadechl. „Do…dobře, tak se nehýbej!“

Zašeptal a opatrně se opřel levou rukou o její pravé rameno, čímž jí přitlačil k vykachlíčkované zdi koupelny a současně získal oporu. Pak jí znovu pohlédla do očí a ona v těch jeho spatřila takovou hrůzu a vinu, že jí ten pohled bolel málem víc, než to zranění… Málem! „No tak…“ Povzbudila ho dalším něžným úsměvem a raději zatnula zuby. Damon udělal totéž, zhluboka se nadechl a sevřel pravou dlaní kus dřeva vyčnívající z jejího zranění. Věděl, že musí jednat rychle a neváhat a tak se zapřel a plnou silou škubl směrem k sobě. Ozvala se nepříjemný zvuk, doprovázený Eleniným naříkavým vyjeknutím, ale jemu stačil jediný pohled, aby věděl, že uspěl. Naráz jí z břicha vytrhl minimálně třicet centimetrů dlouhou větev a otřeseně jí zahodil do vany. „Hotovo, lásko. Jen klid…“ Okamžitě jí přitiskl na masivně krvácející ránu jeden z hotelových ručníků a zatlačil. Eleně zatím po tvářích stékaly tiché slzy, ale přeci jen cítila úlevu. Sice to pořád příšerně bolelo, ale to bude dobré… Bude to v pořádku!

„Vydrž, ano..“ Šeptal jí zatím Damon láskyplně a přitom strhl z věšáku další ručníky. Použil ještě dva, aby zamezil prosakování krve a pak si Elenu znovu vyhoupl do náruče. Přenesl jí i s ručníky a materiálem z lékárničky do ložnice a opatrně jí uložil na postel. „Už je to lepší.“ Usmála se na něj, ale on se tvářil pořád stejně zničeně, možná dokonce hůř! Beze slova začal připravovat obvaz a když jí ho po chvíli tiskl na ránu uvědomila si, že se mu třesou ruce. „Co se děje? Hej…“ Natáhla k němu ruku a opatrně mu zvedla bradu. Měl v očích tolik bolesti a hrůzy, jako už dlouho ne a ona vůbec nic nechápala. „No tak, copak se děje?“ „Nic, jen že…“ Hlas se mu nečekaně zlomil a on jí náhle pevně sevřel ruku. „Jen, že se to nemělo nikdy stát! Nechápu, jak jsem to mohl dovolit! Už nikdy nebudeme podnikat nic takhle nebezpečného!“ Hlas mu zněl mírně hystericky a Elena jen pozvedla obočí. „Nebezpečného? Ale jdi, vždyť se nic nestalo, seženeš mi krev a zahojí se to. Vážně! Už to skoro nebolí…“ „Nestalo, ale mohlo! Copak to nechápeš!“ zasténal zoufale a ukázal na její ránu. „Kdyby ta větev byla o pár centimetrů výš, nebo kdyby ses při pádu jinak stočila, tak…“ Nedořekl, protože mu opět selhal hlas, ale ona pochopila na co myslí. No, ano, měl pravdu! Nechybělo moc a to dřevo nemuselo skončit relativně neškodně zabodnuté v jejím břiše, ale někde úplně jinde… Výš!

Vlastně jí to samotnou do téhle chvíle vůbec nenapadlo! Brala to jako nehodu, která jí nemohla skutečně ublížit, ale ona mohla! Kdyby jí ta větev prošla hrudníkem, mohla snadno zasáhnout srdce a pak by… Ani nechtěla domyslet! Cítila, jak na ní začíná dotírat stejná panika, jako na něj, ale pak se donutila uklidnit! Ano mohlo se to stát, ale nestalo! Je přeci v pořádku! Příště si prostě dá pozor a nebude se tím přeci teď nervovat! „Ano, mohlo, ale nestalo.“ Řekla nesmlouvavě a i přes to jak mizerně jí bylo, se k němu naklonila a ignorujíc bolest v břiše ho pevně objala kolem krku. „Nic mi není, vidíš! Je to vlastně jen škrábnutí!“ „Ale kdybys…“ „Pššt, žádné kdyby. Jsem tady a jsem v pořádku.“ Maličko se od něj odtáhla a políbila ho. Něžně jí polibek oplatil, ale pořád cítila, jak rychle mu tluče srdce. „No tak, jen klid. Není to přeci tvoje vina, nesmíš si to tak brát.“ Pokoušela se ho utěšit, ikdyž by to asi mělo být naopak, ale ona prostě nesnesla pohled na jeho zoufalství. Jenže Damon měl na tohle jiný názor. „Ovšem, že to je moje vina! Kdybych nevymyslel takovou pitomost jako lyžování, nestalo by se to!“ Ale Elena se jen shovívavě pousmála. „Ale no tak, nehoda se může stát absolutně kdykoliv. To nemůžeš dopředu předpokládat. Co ty víš, třeba i kdybychom teď byli někde docela jinde, skončila bych podobně. Třeba by se na mě sesypalo dřevěné lešení.“ Pokusila se ho rozesmát a maličko se jí to podařilo. „Takže se na mě nezlobíš?“ Pokračoval pak zkroušeně a ona zavrtěla hlavou. „Ovšem, že ne. A ty na mě?“ „Ne! Proč bych měl?!“ „Protože jsem nám pokazila den…“ Pípla nešťastně a Damon se definitivně usmál. „Ale nic jsi nepokazila, pojď sem.“ Znovu jí objal, ale trochu to přehnal, protože Elena tiše vyjekla. „Kruci, promiň…!“ Pustil jí honem a ona si tiskla dlaň na zavázanou ránu. „To… Nic. Jen už bych docela ocenila tu krev.“ Připomněla mu jemně a on okamžitě vyskočil. „Jasně, promiň, už jdu! Pošlu ti sem pokojskou a pak seženu ještě někoho, platí?“ Elena s úsměvem přikývla a pohodlněji se opřela do polštářů. Bolest maličko polevovala a jí bylo už vážně líp. A krev rozhodně neodmítne…

Damon zatím hbitě vyrazil na hotelovou chodbu a hned na tom samém patře potkal pokojskou, která se mu hodila. „Hej!“ zarazil jí a ona se na něj usmála. „Běžte do apartmá číslo pět a udělejte všechno, co vám ta dívka na něm řekne!“ Nařídil jí bez mrknutí oka a ona omámeně přikývla. Damon jí tedy nechal být a zamířil k výtahu. Jedna osoba Eleně jistě stačit nebude, měl by sehnat minimálně ještě jednu… Přemýšlel a sjel až dolů do přízemí. Mohl by si vyžádat třeba masérku na pokoj, nebo tak něco. Napadlo ho a spokojeně vyrazil k recepci. Mladík za pultem se na něj vstřícně usmál a on mu tentokrát úsměv oplatil. „Jak je vaší ženě?“ „Výborně, jsou to jen naražená žebra, takže mě napadlo, že by jí asi udělala dobře masáž. Mohl byste to zařídit?“ „Jistě, pošlu vám do apartmá jednu z našich nejlepších masérek.“ Odvětil ochotně mladík a Damona náhle napadlo, že možná ani to nebude stačit. Elena měla běžnou spotřebu klidně dva zdravé lidi, zvlášť ženy a v situaci v jaké byla, bude potřebovat víc. A pak si pečlivěji prohlédl recepčního před sebou, který právě úslužně telefonoval pro masérku, a bylo rozhodnuto. Mladík byl statný a hezký a Eleně se jistě bude líbit! „Hotovo, za pár minut je u vás.“ Usmál se v tu chvíli na něj jeho potencionální dárek pro zraněnou přítelkyni a Damon nelenil.

„A vy pojďte také se mnou a v klidu a nenápadně.“ Nařídil mu a mladík samozřejmě poslechl. Obešel pult a beze slova se k Damonovi připojil. Společně vklouzli do výtahu a Damon už se těšil, až ho Eleně ukáže. Lepší než kytice nebo omluvná bonboniéra! Jen si musí dát pozor, při takovém množství pokousaných lidí v hotelu budou muset vše kvalitněji zamaskovat. Ovlivnění, alibi, šátky… Vypočítával v duchu, ale pak se zarazil. Šátky… Pohled mu padl na mladíkovo hrdlo a náhle si uvědomil, že on už šátek má! Nenápadný a slušivý, ale Damona to přeci jen zaujalo… jako by jeho podvědomí zareagovalo a instinkt ho nenápadně šťouchl pod žebra. Jistě, možná se mladík jen nachladil, nebo má rád tuhle módu, ale přeci jen… „Proč máte ten šátek?“ Zeptal se přímo a mladík na něj zaskočeně pohlédl. „Jen tak.“ Odvětil omámeně a Damon pozvedl obočí. „Tak si ho sundejte.“ „To nesmím.“ Pokrčil rameny recepční a Damona zamrazilo. Tohle se mu ani trochu nelíbilo! Tohle byl přeci jeho trik! Bez váhání vztáhl ruku a šátek mladíkovi strhl. „Hej!“ bránil se recepční, ale Damon už ho neposlouchal. Zděšeně zíral na jeho hrdlo a bylo mu naprosto jasné, co tam vidí….! Stopy po kousnutí byly stále dobře patrné a evidentně poměrně čerstvé! Tak den, víc ne… A jeho pro změnu polilo horko!



13 reakce na FF: „Volba-část II“-38.Kapitola

  1. terulka napsal:

    No wow zajímavé krásné tak jako vždy moc se těším na další ..

  2. barca napsal:

    Damon jej už teda prišiel na jej malé šibalstvá :D som zvedavá, ako bude reagovať… zase raz veľmi dobrá časť :)

  3. Marry napsal:

    Úůú jsem natěšená na to až Damon zjistí o Eleniných výraznějších choutkách!Kolik vlastně bude kapitol volby?

  4. kaťul napsal:

    Jéé skvělý ;) máš to jako vždy krásný .. Marry jo no to by mě taky zajímalo kolik bude kapitol ale doufám že hodně teď když není ani TVD se nudím :( …. Jinak ještě jednou chválím :)

  5. Paja napsal:

    Napínavějc to snad ani skončit nemohlo.. Moc pěkná kapitola. Těším se na další ;-)

  6. Althea(Abs) napsal:

    Já zatím taky nevím kolik bude kapitol, protože pořád píšu, takže dokud vás to bude bavit číst, tak myslím že jen tak nedojdou (no jo, holt mám v hlavě moc dlouhý příběhy :D ). A díky za komentáře!

  7. Natalia napsal:

    tak a je to tu… len dufam, ze si to Damon nejako zasa nezahra do autu v tej svojej bezpodmienecne-zboznujem-Elenu-hlave… a som rada, ze Elena je ok. tesim sa na dalsie kapitoly :)

  8. Đomča napsal:

    tak to budeš psát dlouho nás to nikdy nepřestane bavit :)

  9. terulka napsal:

    Domča: přesně nás to jen tak bavit nepřestane.. :D

  10. barca napsal:

    tak táto poviedka bude dlhšia ako sväté písmo, lebo pochybujem,že nás to niekedy omrzí :D

  11. danka napsal:

    super nadhera :D
    teším sa na dalsiu kapitolku

  12. rony napsal:

    barca:souhlasím. Jako vždy absolutní nádhera!!!!

  13. Heli napsal:

    Tak jsem zvědavá, jestli jí aspoň pořádně zprdne a jestli si to Elena dokáže vyžehlit sexem nebo to bude tentokrát horší :-) :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde