FF: „Volba-část II“-39.Kapitola

Tak a máme tu zase čtvrtek a s ním i další kapitolku ode mě. Moc všem děkuji za minulé komentáře, doufám, že se dočkám i tentokrát a přeju pěkné počtení! Další díl opět v neděli :-)

39.

Damon se pomalu blížil ke dveřím jejich hotelového apartmá, ale čím blíž byl, tím méně se mu tam chtělo! V hlavě mu vířily desítky myšlenek a některé z nich byly velice znepokojivé. Ani pomocí ovlivnění se mu totiž z toho mladíka z recepce nepodařilo dostat, kde a jak k ráně na krku přišel, takže bylo jasné, že ho musel ovlivnit už předem někdo jiný a zakázat mu, aby o svém zranění s kýmkoliv mluvil. Ovlivnění se nedalo přebít ovlivněním, ale Damon to nejspíš ani nepotřeboval. Nebylo těžké dát si dvě a dvě dohromady. Kolik upírů asi mohlo tady v hotelu být? Kolik jich současně s nimi zatoužilo po dovolené v Alpách v té samé zemi a v tomtéž středisku? Moc asi ne! Byla by to ohromná náhoda i vzhledem k tomu, že většina upírů své oběti naživu nenechávala a nemaskovala své řádění tak, jako on. On a teď i Elena! A on z toho kluka nepil, to věděl jistě!

Musela to tedy být ona! Ale proč? A hlavně kdy? Dobře, možná kdyby jí nechával dlouhé doby samotnou, mohlo by k něčemu takovému dojít, ale to on přeci nedělal. Vzdaloval se od ní vždycky jen na nezbytně dlouhou dobu, takže během těch několika málo minut nemohla nikdy trpět takovou žízní, aby musela jít lovit bez něj! Nechtěl, aby lovila sama! Sice jí to dovolil na tom plese ve Vídni, ale to byl jen pár kroků od ní, a kdyby se něco zvrtlo, mohli to spolu snadno vyřešit, ale tohle byla jiný situace. Elena byla ještě moc mladá na to, aby mohla jen tak pobíhat po světě a sama si vybírat a tipovat oběti… No, dobrá, ne že by to jiní upíři tak nedělali, konec konců i on byl záhy po přeměně odkázán jen sám na sebe, ale ona nemusela být. Prostě by ještě neměla lovit sama, nebyla na to připravená. Až bude, bude on první, kdo jí o tom informuje, ale teď ještě ne!

Nicméně tohle nebylo to hlavní, co ho trápilo. Nešlo jen o to, že Elena lovila sama bez jeho dozoru, ale šlo spíš o to, že mu o tom neřekla. To ho trápilo a zaráželo! Proč by to před ním, proboha měla tajit? Copak by jí to vyčítal? Udělal by pro ni první poslední, a když by za ním přišla, a řekla, že má žízeň, bez problémů by s ní lovit šel, i kdyby on o krev momentálně nestál! Copak to nevěděla? A nebo v tom bylo něco jiného? Něco, mnohem horšího…? Ne! Nesměl o takových věcech přemýšlet! Kdo ví, jak to celé je! Zjistí to od ní a bude! Pokoušel se sám sebe přesvědčit, že se vlastně zas nic tak hrozného nestalo, ale moc se mu to nedařilo. Celý tenhle den tak nadějně začal, a tam mizerně se vyvíjel! Nejdřív to Elenino zranění, pak tohle… Co bude dál? S povzdechem vzal za kliku u jejich apartmá a vstoupil do haly, kde se málem srazil s mladou omámenou pokojskou. Ta právě s náručí plnou úklidových prostředků a apartním šátečkem na krku, pospíchala pryč. „Tu koupelnu jsme vám dala do pořádku.“ Informovala ho s mírně nejistým úsměvem a on jen nesoustředěn přikývl. Elena jí evidentně nevyužila jen na krev… Pohotové, ale jemu to bylo momentálně nějak jedno. Čekal ho dost složitý a jistě nemilý rozhovor a on se musel hodně držet a přesvědčovat, že jistě o nic nejde, aby se k němu vůbec odhodlal.

„Ahoj.“ Vyrušil ho z přemýšlení Elenin hlas a on zamířil za ní do ložnice. Pořád ještě ležela na lůžku, ale vypadala už mnohem líp. Krev té dívky jí evidentně pomohla a přesto, že měla stále na ráně obvaz, zvládla se dokonce i převléknout do noční košilky. A dokonce se na něj usmívala. „Díky za tu pokojskou a taky mi volala masérka, že dorazí asi za dvacet minut, ještě musí dodělat jednoho klienta, takže díky i za ni. Netradiční, ale jistě mi to pomůže. Mimochodem už je mi líp.“ Poslední větu řekla maličko nejistě, protože Damonův zasmušilý výraz jí mátl a on jí následně znejistěl ještě víc, protože jen roztržitě kývl. „To je dobře.“ Odvětil pak bez úsměvu a posadil se okraj jejího lůžka.

„Původně jsem ti chtěl přivést ještě někoho, ale nakonec jsem ho nechal jít.“ Dodal pak a ona jen pokrčila rameny. „Dva budou stačit.“ „Ano?“ „No jistě.“ Pořád byla trochu zmatená z jeho podivného chování, ale on jí ho vzápětí osvětlil a způsobil jí tím pořádný šok! Rozhodl se totiž mluvit narovinu, takže se zhluboka nadechl a vážně jí pohlédl do očí. „Proč jsi lovila beze mě?“ V Eleně by se v té chvíli krve nedořezal, ale okamžitě jí podvědomí nařídilo, že se musí chovat jako by nic. Nebyla schopná přesně říct proč, ale Damon se nesměl dozvědět pravdu!

„Jak to myslíš bez tebe? Vždyť jsi mi tu pokojskou poslal, ne?“ Bylo jí samozřejmě jasné, že o tomhle řeč není a Damon jí to vzápětí potvrdil. „Tu jsem taky nemyslel.“ „Tak koho?“ „Ale no tak, nedělej, že nevíš.“ Odfrkl a ona nahodila nevinný výraz, přesto, že v ní byla malá dušička. Damon s ní jednal dost nepříjemně a studeně, což se jí ani trochu nelíbilo a bylo jí z toho vážně úzko! „Ale já…“ Začala, jenže pak jí došlo, že teď asi bude muset s pravdou ven! Konec konců možná se jí to podaří nějak uhrát… „Ty myslíš, toho kluka z recepce?“ Zašeptala provinile a on na ní zaskočeně pohlédl. Nejspíš nečekal, že se přizná tak snadno. Ikdyž na jednu stranu to v něm zažehlo maličký plamínek naděje. Možná vážně o nic nešlo! Přinejmenším o nic tak závažného, jak se obával. „Ano.“ Přikývl a ona si ukázkově povzdychla. „Je mi to líto, víš.“ Nebyla si jistá, kam hovor povede, ale tohle věděla, že na Damona platí (moc dobře postřehla tu nepatrnou změnu v jeho výrazu). „Na to jsem se ale neptal, zajímalo mě, proč jsi z něj pila bez mého vědomí a pak jsi to přede mnou tajila.“ Nezněl už tak ledově, jako prve, ale přesto Elena pochopila, že mu musí dát nějakou ucházející odpověď. A pak, jak už tolikrát, jí napadla spásná myšlenka…

„Protože jsem se styděla a mrzelo mě to.“ Zašeptala a znovu sklopila provinile oči. Fungovalo to! Damon opět zaváhal a přisedl si o kousek blíž k ní. „Proč?“ „Víš, on sem včera přišel, když jsi byl pryč, aby nám zapálil krb a pak…“ Mozek jí pracoval na plné obrátky a formoval co nejuvěřitelnější lež. „A pak se při tom zapalování nějak poranil a začal krvácet a já ucítila jeho krev a…“ nedořekla a vrhla na Damona doslova žalostný pohled.

Ten byl značně zmatený. Opravdu to mohlo být takhle? Na jednu stranu proč by vlastně nemohlo? Znělo to uvěřitelně a Elena by mu přeci nelhala, ne? Ale proč má tedy pořád tak zvláštní pocit a instinkt mu radí, aby pátral dál? Měl by ho poslechnout? Vždycky mu radil dobře, ale tentokrát… „Proč jsi mi to neřekla.“ Pokusil se ještě o další vyslýchání, ale už dávno zněl spíš konejšivě, než tvrdě. „Protože jsi byl tady z toho všeho tak nadšený a já ti nechtěla kazit radost. Navíc jsem mu neublížila, jen se z něj napila… Mrzí mě to, vážně. Už se to nikdy nestane.“ Přešla ke slibům a nejistě k Damonovi vztáhla ruku. Ten ještě chvíli váhal a bojoval sám se sebou i svým podvědomím a instinktem, ale nakonec to vzdal. Lehce jí vztaženou dlaň sevřel a přitiskl si jí na prsa. „Nelžeš mi, viď že ne?“ Znělo to prosebně a Elena okamžitě zavrtěla hlavou a dokonce vykouzlila i maličko dotčený výraz. „Ovšem, že ne! Proč bych ti lhala! Je mi to vážně líto!“ Přisunula se ještě blíž, vyprostila svou dlaň z jeho sevření a lehce mu obě položila na ramena. „Zlobíš se na mě moc?“ Vzlykla pak a on navenek definitivně potlačil veškerou svou vnitřní nejistotu a vymáčkl ze sebe celkem přesvědčivý úsměv. „Ne, nezlobím se, jen prostě… Prostě mě to zaskočilo. Nechci, abys lovila beze mě, jasné? Ne, že bys to nedovedla, ale znáš mě, radši tě budu mít pod kontrolou.“ Trochu se zalekl té poslední formulace, ale Elena byla tak šťastná, že se jí tak hezky podařilo vše zvládnout, že si toho ani nevšimla a nadšeně mu padla kolem krku. Damon jí vstřícně objal, ale jistá maličká pochybnost v něm přesto klíčila dál. Snažil se jí tlumit, ale prostě tam byla. Sice je nepravděpodobné, že by mu Elena lhala, ale nezaškodí, když bude vůči ní trochu opatrnější. Ne že by jí přímo hlídla, ale… Ale vlastně ano!

Samozřejmě tajně a nenápadně, a určitě jen pro jistotu a svůj klid, ale bude to tak lepší! Nicméně teď bude nejlepší to nechat být. Rozhodl se a lehce od sebe Elenu odtáhl. „Takže je ti líp?“ Změnil honem téma (a ne že by ho to nezajímalo!) a ona přikývla. „Ano, sice to pořád trochu bolí a myslím, že se ta rána ještě úplně nezhojila, ale budu v pořádku.“ „To je dobře.“ Chvíli na sebe jen tak hleděli a Elenu pomalu opouštěl onen euforický pocit, z toho, že se jí už po několikáté podařilo vyklouznout z Damonova podezření, ale než mohla něco říct, aby se ujistila, že to tak vážně je (nějak se jí nezdál ten podivně ostražitý výraz, skrytý hluboko v jeho očích) ozvalo se zaklepání na dveře. „Ano!“ Odvětil Damon automaticky a pustil jí. „Objednali jste si masáž?“ Ozvalo se nesměle z obývacího pokoje a do ložnice nahlédla mladá baculatá dívka. „Ano, jistě, pojďte dál.“ Usmál se na ní a gestem jí pozval dál… Další události byly velice tradiční!

Zhruba o hodinu později se Damon zasmušile opíral o zábradlí jejich luxusní terasy a bez valného zájmu sledoval desítky a stovky rekreantů, kteří mířili směrem k lanovkám a sjezdovkám, nebo naopak hledali rozptýlení v kouzelných uličkách Zermattu. Ještě před pár hodinami mu tohle místo přišlo naprosto dokonalé, ale teď se cítil dost mizerně a přitom ani nedokázal přesně říct proč. Eleně krev té masérky hodně pomohla a její rána se již téměř zahojila (dokonce tak, že si prosadila opuštění postele a následně i sprchu), takže by se měl spíš radovat, ale jemu v hlavě neustále ležel ten pokousaný recepční a Elenina slova obhajoby mu zněla v uších stále znovu a znovu. A přitom jí věřil! Ovšem, že jí věřil, miloval jí, ale jeho instinkt ho odmítal nechat na pokoji a stále dokola mu připomínal, že by si na ní měl dát pozor. O jednoho uloveného člověka navíc pochopitelně nešlo, ale bylo tu až moc rizik… Rizik, na která nechtěl ani pomyslet. Bohužel až moc dobře znal, tohle tajné pití krve, zapírání a lži! Kolikrát už byl svědkem velmi podobného chování svého bratra a pokaždé to mělo značně neblahé následky. Ale Elena není Stefan! Stefan je hříčka přírody! Okřikl v duchu sám sebe, ale ono bohužel šlo o to, že tohle nebylo zas až tak neobvyklé! Tohle nebyla jen Stefanova specialita (na rozdíl od roztrhaných a poskládaných těl a obětí vysátých téměř do sucha!). Ne, tohle se občas dělo… Vlastně dost často, a on už poznal mnoho upírů, kteří se chovali podobně! Ikdyž jak vlastně podobně? Napomenul se znovu? Jak se vlastně Elena chová? No tak vysála navíc jednoho kluka, to je toho! Horší by bylo, kdyby to praktikovala častěji a kdyby v tom hledala nějaké povyražení, nebo ještě hůř, kdyby to začala brát jako samozřejmost! To by bylo zlé (ikdyž samozřejmě pro upíry bylo pití lidské krve samozřejmostí, ale vždy u toho museli mít na paměti, co dělají, aby si dokázali udržet svou lidskou stránku), ale to se přeci nedělo! Byl to ojedinělý úlet a navíc dopadl dobře… Měl by na to zapomenout, ale on prostě nějak… Nemohl!

„Damone?“ Ozval se za ním Elenin hlas, ale on se ani neotočil. Slyšel jí přicházet a přesto se nemohl zbavit podobných neveselých myšlenek. „Děje se něco?“ Ozvala se nejistě, ale on jen zavrtěl hlavou a upíral nesoustředěný pohled na zasněžené vrcholy Švýcarských Alp. Elena ale poznala, že něco není v pořádku a popravdě v ní byla malá dušička. Damon se od toho rozhovoru o jejím samostatném lovu choval dost odtažitě a skoro s ní vůbec nemluvil. A to byla její nejhorší noční můra! Nechtěla, aby se na ní zlobil!

Nedbala vlhkých vlasů, které si nedopatřením namočila při sprše a vklouzla za ním na terasu. Sice měla k mokrým vlasům na sobě jen nové džíny a slabou halenku, ale bylo jí to fuk. Potřebovala od něj zjistit, jak moc zlé tohle jeho mlčení je. Odhodlaně přistoupila k němu, lehce mu zezadu ovinula paže kolem pasu a opřela se o něj. Damona na to ale nic neřekl a to jí ještě víc vyplašilo. „Ty se na mě pořád zlobíš, viď.“ Zašeptala zoufale a proti její vůli jí po tváři sklouzla tichá slza. „Nezlobím se na tebe.“ Alespoň jednu větu z něj dostala! „Zlobíš…“ Vzlykla tvrdohlavě a on si jen povzdychl. „Ne. Ale měla bys jít dovnitř, je tu zima.“ Ani se k ní nemusel otočit, aby věděl, že právě vylezla ze sprchy. Dokonale cítil její šampon. „To je mi fuk! Já už nenastydnu.“ Odfrkla, ale pak ho objala pevněji. „Omlouvám se.“ Pokusila se ho znovu obměkčit, ale on už to nechtěl dál poslouchat. Rozhodně se k ní otočil a ona ho musela pustit. „Už jsem ti řekl, že se nezlobím!“ Odvětil možná prudčeji, než měl v úmyslu a Elena jen zoufale vzlykla. „A proč na mě teda křičíš?!“ „Nekřičím na tebe!“ Bránil se, ale pak mu došlo, že má Elena možná pravdu. Ne že by přímo křičel (to neměl ve zvyku), ale rozhodně zvýšil hlas. A to vlastně ani nevěděl, proč je tak nervózní! Nejspíš to jeho přesvědčování sama sebe, že je všechno v pořádku, nefungovalo…

Elena toho ale měla dost a než stihl říct něco dalšího, definitivně se rozplakala. „Křičíš na mě a já jsem se přeci omluvila! A navíc jsem ani nic neprovedla!“ Vzlykala ublíženě a byla si tím v té chvíli dokonce i sama před sebou jistá! Damon nemá právo se k ní takhle chovat! Tak lovila bez něj, no a co? Měla by mu pořádně od plic vynadat! Jenže… Jenže pak mu pohlédla do očí, ve kterých se stále ještě zračil ten chladný odstup a znovu jí srdce sevřel smutek. Najednou už neměla sílu tam jen tak stát. S pláčem se od něj odvrátila a stěží zvládla udělat pár kroků k nedalekému lehátku. Svezla se na něj a rozvzlykala se tak žalostně, že se Damonovi zatajil dech. Nechtěl jí vidět, takhle zoufalou! Nikdy! Ale to podezření… Pořád ho měl, ale přitom se na ní nemohl jen tak dívat a sledovat, jak pláče. Pomalu přešel k lehátku, na kterém seděla a sklouzl vedle ní. „Neplač…“ Pokusil se jí utěšit, ale mělo to spíš opačný efekt. „No tak… Eleno…“ Lehce jí pohladil po paži, ale ona před ním ucukla. Damon zoufale spustil ruku do klína. Tohle nechtěl… „Já nechápu, proč se ke mně chováš tak… tak… Tak jak se chováš!“ Zasténala náhle a on jí na to najednou neuměl odpovědět. Co jí měl říct? Protože mám strach, že ses dostala do stavu, do jakého jsi neměla? Ale no tak… Copak se vážně po tomhle může obávat, že by mohla nějak nepatřičně posunout svůj upíří vypínač? To asi těžko… Kdyby ho měla na off, nebo třeba jen někde mezi, tak by přeci takhle neplakala, ne? Nebo ano? Nevyznal se v tom, tak dobře jak by chtěl, ale jedno věděl jistě. Musí si to s ní vyříkat. A hned teď.

„Proto, že jsem bez tvého vědomí ulovila jednoho jediného kluka?“ nahrála mu totiž v tu chvíli nevědomky na smeč a on jí vážně pohlédl do očí. „A byl vážně jen jeden?“ Elena se zarazila. Evidentně se jí z toho před chvíli nepovedlo vybruslit tak, jak by si přála! Sakra! Sice byla stále přesvědčená o tom, že nedělá nic špatného, když si sem tam uloví člověka navíc, ale znovu se ozvalo její podvědomí, které jí jasně našeptávalo, že tohle Damon slyšet nesmí! Ale zase na druhou stranu nemělo smysl mu lhát, zjevně jí má přečtenou, a kdyby to poznal, bylo by to všechno ještě horší! Tak co s tím? Co nejrychleji se pokoušela něco vymyslet a náhle se jí vybavila jedna věta, kterou kdysi slyšela v nějakém stupidním rádoby psychologickém pořadu a která jí tenkrát (když byla ještě člověk a všechno brala moc vážně) připadala zcela nevhodná, ale dnes se perfektně hodila! „Pokud musíte s nepříjemnou pravdou ven, nikdy jí neříkejte celou!“ Zněla ona poučka a ona se jí hodlala držet. Nemůže Damonovi dál lhát tak, jako dosud, ale ani mu nemůže říct všechno, takže zvolí… Zlatou střední cestu! Tiše si povzdechla a uhnula před ním očima. A to stačilo… Stačilo to k tomu, aby on pochopil a aby se jeho obavy bolestně potvrdily! Lhala mu mnohem víc, než se na první pohled zdálo a to ho bolelo i děsilo zároveň. „Nebyl, viď.“ Zašeptal přiškrceně a Elena po chvilce mlčení zavrtěla hlavou. Oči stále upírala k zemi, ale on jí lehce zvedl ukazováčkem bradu a donutil jí na něj pohlédnout. „Tak kolik?“ Snažil se mluvit jemně a ten tam byl všechen jeho vztek a rozmrzelost. Věděl, že s ní musí jednat takhle… bylo to těžké a popravdě by jí nejraději od plic vynadal, ale to nesměl! Nesměl to teď zkazit a definitivně tak ztratit její důvěru. Mohlo by to mít nedozírné následky! Už jednou podobnou chybu udělal, když se před stopadesáti lety obrátil zády k vlastnímu bratrovi a ten skončil tak, jak skončil. Ale Eleně se to nestane! Nikdy!

„Tak kolik, miláčku…“ Pobídl jí tiše a ona na něj upřela bezelstný pohled plný strachu a viny. „Tři…“ Zašeptala se slzami v očích a on najednou nevěděl, jestli má být rád, že je to jen tak málo, nebo zděšený z toho, že mu už tolikrát lhala a on nic nepoznal… Nakonec si ale zvolil první variantu a trochu se mu ulevilo.  Kdyby ovšem býval tušil, jak je to doopravdy… Nejspíš by volil jinak.,,



8 reakce na FF: „Volba-část II“-39.Kapitola

  1. barca napsal:

    takže Elena je aj klamárka, heeeeeej :D no, začína to byť RIADNE zaujímavé…. chudáčik Damon… :( ale ako vždy, strašne super kapitola, už je mi trápne stále tu písať to isté,že je to super, ale FAKT je to strašne super a vždy chcem nejako reagovať, aby si videla, že to niekto číta a náááhodu si neprestala písať :) čo sa dúfam nikdy nestane, lebo táto poviedka ma baví straaaašne moc :) takže zase raz veľká chvála :)

  2. Paja napsal:

    Barčo kdyby tu byla možnost „like“k tvému komentáři, tak ji mačkám, protože mi mluvíš z duše;-)

  3. Petra napsal:

    Ahoj, moc se mi líbí tento blog , chtěla bych aby mi autorky blogu poslali na email všechny kapitoly :)

  4. Marry napsal:

    A koilk jich ve skutečnosti ulovila? Já jsem tak strašně mimo z tý holky, co si asi myslí že by Damon udělal? Ukřižoval by ji za to že má žízeň? To asi těžko, ale známe Elenku přeci..

  5. Althea(Abs) napsal:

    Díky všem za komentáře :-) Opravdu mě pak baví víc psát, když vím, že se vám to líbí.
    Petra: Klidně ti to pošlu ve wordu, když mi dáš ten mail :-D
    Marry: To je v poho, ono to tu trochu blbne. Já to smažu :-) . A ty jo, kolik jich celkem lovila, to už nevím ani já… Ale tak 10 jich bude určitě :-D A co si myslí… No, ona moc nemyslí, ona si tak trochu šoupe tím upířím vypínačem, jak se jí zrovna hodí :-D

  6. terulka napsal:

    Jako vždy kráásné já vím pořád jeden a ten samej komentář ale jak říkala barca máš to vždy perfektní moc se těším na další ;)

  7. Petra napsal:

    Byla bych ti moc vděčná ;) , můj email je petulkka12@seznam.cz a mimochodem krásný blok :D

  8. Heli napsal:

    Tak tuhle kapitolu jsem četla jedním dechem, byla jsem hodně zvědavá, jak moc bude Elena lhát, teda pěkná lhářka to je :-) Trochu mi to připomnělo mezilidskou situaci, jak kdyby muž ženu podezříval z nevěry a takhle to z ní páčil :-) Akorát tady mezi upíry šlo o počty kousnutých :-) Jo a asi chlap by si neoddechl při vyřčeném počtu – jen 3 :-) :-) cháá, no nic, s Elenou se to veze a ta povídka se mi líbí ještě o to víc, že Elena tou upírkou skutečně teď bude i v seriálu a kdo ví, jak ji tam vykreslí, beztak se jim to ani tak nepovede, jak je to popsané tady, třeba to její rozmýšlení, jestli bude upírkou nebo umře, je mi jasné, že to tam taky budou řešit, ale tak krásné to ani náhodou nebude, prostě když to člověk chce mít podle představ, tak se musí vrhnout na fanfiction !!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich