FF: „Volba-část II“-43.Kapitola

Ahoj všem! Máme tu opět neděli a s ní i další kapitolu mé povídky Volba. Doufám, že se vám bude líbit (skutečně začíná jít dějově do tuhého) a že budete komentovat. Díky všem a další kapitolka v úterý!

43.

Vlakem téhle společnosti jel naposled! Pomyslel si Damon v duchu otráveně a s povzdechem otevřel dveře do jejich kupé. Na okamžik ho přepadl strach, zda v něm Elenu najde, nebo nenajde, ale pak se mu ulevilo. Jeho milovaná seděla na pohovce u okna a bez valného zájmu sledovala ubíhající krajinu pod příkrovem zatažené oblohy (noviny s počasím bohužel nelhaly). V okamžiku, kdy za sebou zaslechla jeho kroky, sebou nepatrně trhla, ale Damon si toho neštěstí nevšiml. Stejně jako doufala, že si nevšimne jejího chybějícího saka, které bohužel musela vyhodit! Ikdyž na jednu stranu díky bohu za něj, protože perfektně uchránilo její halenku a vlastně i sukni před šarlatovou záplavou se kterou se ještě před chvílí potýkala. Krvavé skvrny na oděvu by totiž byly Damonovi značně podezřelé! A ona v žádném případě nechtěla, aby měl byť mizivé podezření, že něco není v pořádku.  Nikdy se nesměl dozvědět, co se dnes na toaletách ve vedlejším vagonu (které byly nyní bezpečně uzamčené a ovládání bylo nenápadně poškozeno) stalo! Nikdy!

„Co kufry?“ Usmála se na něj a přitom v koutku duše musela obdivovat sama sebe za stoický klid i důvěryhodný výraz. Ale bylo to docela snadné…. Stačilo na to, co provedla jen nemyslet a vinu? Tu necítila už dlouho. Neměla k ní důvod, byla to prostě jen nehoda! A vlastně tak nějak celkově cítila jistý emocionální útlum, ale to jistě časem přejde… „Samozřejmě že byly označené špatně! Málem jsme si s sebou do hotelu odvezli místo jednoho z tvých zavazadel něčí kompletní golfovou výbavu!“ Odfrkl znechuceně a sklouzl vedle ní na pohovku. „Tedy ne, že by mi to vadilo, golf je docela zábavný, ale v centru Paříže by nám byly míčky a hole celkem na nic.“ „Ty umíš hrát golf?“ Zajímala se a dokonce to nebyla ani další póza. Opravdu jí to zaujalo a navíc už nechtěla na nic z toho, co bylo, myslet! Chtěla si s Damonem užít dnešní den a jeden nepovedený lov jí to prostě nemohl pokazit.

„Ano umím, sice je to trochu přeceňované, ale jako relax poměrně příjemné. Někdy.“ „A naučíš mě to?“ Přitulil se k němu a on trochu zaskočeně přikývl. „Ovšem, když budeš chtít.“ Něžně jí políbil na čelo a ona se cítila opravdu dobře (čert vem to, co teď musela před chvílí udělat, noční můry z toho mít vážně nebude!). „A co všechno ještě umíš?“ „Spoustu věcí a všechny tě naučím, když budeš mít zájem. Máme na to zbytek věčnosti. Ale teď…“ Smyslně jí přejel rty po tváři a skončil až u šíje. „Jsme myslím měli něco rozdělaného ne?“ Oči mu zářily spokojeností a touhou a ona mu oplatila stejnou mincí. Ano, měli něco rozdělaného a ona na to náhle měla skutečně náladu… No, tedy celkem! Každopádně mnohem víc než předtím, takže nač čekat? A taky že nečekali…

„Bienvenue à la Régis Hôtel San!“ Usmála se příjemně vyhlížející recepční za bohatě zlaceným pultem ve vkusně zařízené přijímací hale a nejspíš se svou vstřícností snažila přebít fakt, že než se Damon a Elena dostali i se zavazadly z nádraží sem, do pětihvězdičkového hotelu San Regis nacházejícího se v samém srdci Paříže, byli mokří jak myši! Venku totiž pršelo skutečně strašlivě a i Damon musel uznat, že tohle není ani trochu romantické! Nejraději by býval chvíli počkal na nádraží, a objednal si vůz přímo, čili by nemuseli shánět taxi a promoknout u toho na kůži, ale Elena z nějakého důvodu příšerně pospíchala a všemožně usilovala o to, aby odtamtud co nejdříve zmizeli. Damon to sice moc nechápal, ale nechal to být a vyhověl jí. Sice mu připadala po cestě již klidnější a soustředěnější, než předtím ve Švýcarsku, ale i tak se snažil vyjít jí v její jistě těžké situaci (krev a lov jí určitě chyběly, ikdyž o tom nemluvila!) všemožně vstříc! „Merci. Mon nom est Earl DeSangue, j’ai réservé pour vous Junior Suites Deluxe.“ Informoval ženu poněkud unaveně o tom, že má u nich rezervované jedno z nejluxusnějších střešních apartmá s terasou a mramorovou koupelnou a recepční okamžitě přikývla a sáhla po klávesnici vkusně schovaného počítače.

Zatímco s Damonem sepisovala vše potřebné, Elena se rozhlížela kolem. Bylo to tu krásné, ale ona nějak začínala zjišťovat, že už jí luxus tak moc nefascinuje. Opravdu se na tenhle život dalo nádherně zvyknout… Nebo že by za její nezájem mohlo něco jiného? Už nějakou dobu pociťovala podivnou lhostejnost, nemohlo to něco znamenat? Ale to těžko, jinak se přeci cítila skvěle. Sice možná maličko panikařila na nádraží, když chtěl Damon zůstat a čekat na vůz (což by bylo vážně špatné, protože jí bylo jasné  že dřív nebo později objeví na toaletě jejich vlaku důkaz jejího nevydařeného lovu!), ale on jistě žádné podezření neměl. A už ani nebude mít! Naaranžoval vše tak, že policie si bude myslet, že šlo buď o hodně krvavou sebevraždu, nebo útok nějakého lidského šílence. O prokousnuté tepně nebude nikde ani slovo a i kdyby náhodou, Damon se to stejně nedozví! Jak by mohl? Tady v samém historickém centru, romantické Paříže kam problémy reálného světa těžko proniknou… Neměla důvod se znepokojovat! Jen ten déšť venku jí lezl na nervy! Ale co, třeba budou procházky mezi provazci padající vody vážně romantické… „Eleno?“ Ozval se v tu chvíli Damon jemně a ona mu věnovala trochu roztržitý úsměv. „Jdeme?“ Ukázal k řadě luxusních výtahů naproti přes halu a ona se do něj ochotně zavěsila. „Líbí se ti tu?“ „Ano, jistě.“ „Ikdyž je tu tak hnusně?“ Elena se pousmála. „No a? Očekávali jsme to, ne? Navíc když jsem s tebou, je mi fuk, jak je venku.“ Lehce mu přejela rty po tváři a on se trochu uklidnil.

Přesto si ale nemohl pomoct… Něco nebylo v pořádku! Elena se mu prostě zdála nějaká divná! Vážně už se bál, že se jí tu nelíbí, ale tím to tedy asi není. Nejspíš za všechno může ta její krevní „dieta“, nebo už vážně nevěděl, oč jde. Možná už by jí tedy mohl trochu krve dovolit, sám by si klidně taky dal a ona se kromě té zvláštní nálady drží moc pěkně. Pochválil jí v duchu a zatímco o tom všem pro jistotu několikrát přemýšlel, dorazili před dvoukřídlé dveře jejich apartmá. „A jsme tu.“ Prohodil spokojeně, potlačujíc nepříjemné myšlenky, a jako vždy zvedl Elenu do náručí. „Pořád tě to ještě baví?“ Pozvedla obočí a on přikývl. „Nikdy mě to nepřestane bavit, ale teď…“ Cvakl vstupní kartou, kterou dostal stejně jako jindy místo klíče a dveře se otevřely. Naskytl se jim pohled na další nádherné starožitnostmi zařízené apartmá a Eleně se ze sebe téměř násilím podařilo vydolovat okouzlený úsměv. Bylo to hezké a luxusní a útulné, ale ona prostě pořád nějak… Ani nevěděla jak to přesně vyjádřit, jako by se cítila podivně prázdná, nebo co… Opravdu asi nebyla tak docela v pohodě, když s ní tohle nic neudělalo! Ale proč? Snad nebyla v šoku!

Než na to ale mohla přijít, Damon jí opatrně položil na zlatem zdobenou pohovku a zavřel za nimi dveře. „Tak co?“ „Super.“ Na víc se nezmohla. „Jen to?“ pozvedl překvapeně obočí, protože čekal nějaké její běžné popíchnutí, ale k tomu nedošlo. „Ano.“ Pokrčila rameny a on si nenápadně povzdechl. Možná je na tom jeho milovaná vážně hůř, než si myslel, ikdyž se tedy její touha po krvi projevuje podivně pasivním, chováním. No nic, uvidí, co se z toho vyvine, zatím…

Už už měl v plánu se Eleny zeptat, zda má žízeň, přesto, že jejich zavazadla ještě nedorazila, ale pak se zarazil a z ničeho nic mu z úst ujelo pořádné zaklení. „Sakra!“ Zavrčel a Elena sebou viditelně škubla. Jenže pak se zase rychle uklidnila, protože on nenadával kvůli ní, ale kvůli něčemu úplně jinému! Právě totiž mimochodem zajel dlaní ke kapse své kožené bundy a s hrůzou zjistil, že je úplně promáčená! Tedy ne že by mu vadila promočená bunda, ale on měl v té kapse mobil! Prudce ho vytáhl na světlo a zoufale zasténal! Z přístroje nestydatě kapala voda a samozřejmě nefungoval! Déšť byl nejspíš prudší, než očekával. „Do háje!‘ Prskl vztekle a marně se pokoušel mobil osušit a zapnout. „Je mu něco?“ Ozvala se bez většího zájmu Elena, ale Damona její pasivita momentálně nezajímala! „Evidentně!“ Odfrkl a zahodil promočenou bundu na opěradlo židle.“ „To je mi líto.“ „Jo, to mě taky, měl jsem v něm všechna čísla! Kruci! Snad to někdo dokáže dát dohromady! Skočím s tím na recepci, nevadí ti to?“ Elena jen nevzrušeně pokrčila rameny. „Ne, ale brzy se vrať.“ Damon se sice na vteřinku zarazil, protože tak rychlý souhlas nečekal a dokonce ho napadlo, že by jí možná neměl nechávat samotnou, ale pak nad tím pomyslně mávl rukou. Ve vlaku to taky zvládla a navíc on bude hned zpátky!

Vyrazil na chodbu, kde se střetl s poslíčky nesoucí zavazadla, ale bylo mu to fuk. Elena to obstará! S mobilem v ruce raději rychle pokračoval do přízemí. Ať to má co nejdřív z krku a mohou se spolu vrhnout do víru Paříže, určitě pak budou mít oba lepší náladu… Elena zatím převzala od dvou mladíků v hotelových uniformách kufry a přesto, že jí na vteřinku napadlo, že by si od nich od každého mohla vzít pár kapek krve, nakonec to neudělala. Ta podivná otupělost jí stále pronásledovala a ona na to neměla náladu. Ne že by měla po příhodě ve vlaku strach, to vůbec, ale prostě se jí nechtělo. Nechala ty kluky jít a radši se sklonila nad zavazadly.  Mechanicky začala vybalovat jeden kus oblečení za druhým a přitom mimoděk hledala něco suchého na sebe. Damon jí v taxíku slíbil, že co nejdřív vyrazí po Pařížských památkách a ona se na to vážně těšila… No, těšila… Věděla, že by se měla těšit, protože Paříž přeci tak moc chtěla vidět, ale ani to se jí nějak nedotýkalo! Kruci, musí se sebrat!

Damon zatím došel dolů do haly, která v tuhle polední hodinu a při tomhle počasí zela prázdnotou a vydal se k recepci. Měl v plánu recepční požádat, zda tu nemají hotelového technika, nebo tak něco, ale za pultem nikdo nestál. Kruci! Kde jsou všichni? Napadlo ho otráveně, ale stačilo se jen zaposlouchat a ve služební místnosti vzadu za recepcí snadno rozpoznal několikerý tlukot srdce i hlas zapnutého televizoru. Ti se tedy starají o své hosty! V pracovní době, celé osazenstvo čučí na telku! Pomyslel si dotčeně a prudce stiskl zvonek. Jeho zvuk prořízl ticho celé haly, ale efekt se nedostavil. „No tak, je tu někdo!“ Zavrčel Damon, směrem do zázemí recepce, ale když se stále nic nedělo, naštvaně otevřel výklopnou část pultu a vklouzl do míst, kam nemají hosti přístup. Je sakra hrabě a platí jim tisíce na noc, zaslouží si trochu zájmu! Bez váhání se protáhl pootevřenými dveřmi do zadní místnosti a tam, přesně jak čekal, našel obě recepční i několik poslíčků u televizoru. Paráda! Užívají si volno v pracovní době! Už jim chtěl vynadat a udělat pořádné tóčo (možná i zavolat ředitele, protože byl vážně v ráži), ale pak si všiml, že se ani jeden ze zaměstnanců před ním netváří spokojeně, ale spíš zděšeně a že si jeho přítomnosti ani nevšimli. Co to…? Obrátil svou pozornost k obrazovce, která je všechny poutala jako magnet a oprášil své zpola zapadlé znalosti francouzštiny. To vypukla třetí světová, nebo co je to tak dostalo?! Pomyslel si a soustředil se na hlas nějaké mladé ženy znějící z televizní obrazovky. Ostatně to bylo celkem snadné na pochopení a on se brzy zase do tohohle krásného, ale těžkého jazyka dostal! Jenže možná by radši nerozuměl… To co se dozvěděl, bylo totiž dost hrozné! V televizi právě běžely nějaké lokální zprávy a zabývaly se něčím velmi podivným… Podivným a děsivým a pro Damona téměř hrůzostrašným! Šlo totiž o velmi krvavou událost, nebo spíš šokující nález, na… Nádraží, které před pár desítkami minut ona a Elena opustili! A nejen to, ono šlo i o jejich vlak!

„…tento hrůzostrašný nález všechny přítomné značně šokoval! Na toaletách v jednom z vagónů první třídy vlaku na trase Zurich-Paříž, který dnes dorazil na Pařížské nádraží přesně v 11:45 dopoledne, bylo nalezeno tělo teprve jednadvacetileté ženy, jejíž jméno se nám od policie nepodařilo zjistit. Její smrt je navíc velmi tajemná až bizarní. Dle všeho zemřela na protržení aorty v následku několika bodných a řezných ran na hrdle, způsobených velmi ostrým předmětem. Tímto předmětem byl navíc patrně střep rozbitého zrcadla a dle absence otisků a jakýchkoliv důkazů cizí přítomnosti dokonce policie operuje i s teorií, že šlo o velmi netradiční sebevraždu…“

Oddeklamovala televizní reportérka s vážnou tváří a jedna z recepčních jen zavrtěla hlavou. „Sebevražda? To určitě! Nikdy jsem neslyšela o nikom, kdo by spáchal sebevraždu tím, že by si střepem ze zrcadla podřízl krk! A navíc k tomu ještě ve vlaku…“ Ostatní souhlasně zamručeli a žena pyšná na svůj úsudek se hrdě napřímila. Pak jí ale pohled náhle padl na Damona, který zkoprněle zíral na obrazovku, a překvapeně vydechla. „Ou, co tu děláte? Potřeboval jste něco? Moc se omlouvám, asi jsme přeslechli zvonek, ale to víte, takovouhle informaci tu nemáme denně!“ Ospravedlňovala se překotně, ale Damon jí neposlouchal. Zděšeně hleděl na televizní obrazovku, na které už dávno běžela místo zpráv nějaká přihlouplá reklama, ale on nevnímal ani to. V hlavě mu bušilo příšerné podezření, které se téměř v mžiku změnilo v jistotu! Ne, tohle nebyla sebevražda… A nebyla to ani normální vražda! Ne střep, ale ostré zvířecí špičáky ukončily život té nešťastné dívky, která cestovala jen pár metrů od jejich kupé! Nebylo možné, aby se teď mýlil! Jeho podvědomí se sice zoufale bránilo a nechtělo něčemu takovému uvěřit, ale on si ho nevšímal. Nevěřil na náhody a tohle by musela být opravdu obrovská náhoda… A ona nebyla! Věděl, kdo za tímhle stojí a bylo mu, jako by v těch správách právě mluvili o jeho smrti! Jako by on byl ten, koho našli z rozervaným hrdlem, protože by to tak bylo asi lepší! Cokoliv by bylo lepší, než zjistit něco takového! Zjistit, že všechno čemu věřil, v co doufal a co si představoval, byla lež! Hnusná, manipulativní lež, kterou ho oklamal někdo, koho miloval víc než sám sebe! Víc než kohokoliv na světě! A ten někdo byla Elena! Ale už ne ta Elena, kterou miloval a kterou si před necelými dvěma týdny bral na západem slunce ozářené pláži… Tohle nebyla ta křehká, nevinná dívka, pro kterou byly vždy na prvním místě osudy okolních lidí. Veškerá její empatie byla dávno pryč! Pohřbená někde hluboko pod nastupující temnotou, kterou ona sama a dobrovolně vpustila do svého srdce. Ta temnota mu jí vzala a on měl najednou hluboko v očích zoufalé slzy…

Nebylo mu přitom ani za mák líto té holky, která zemřela, ale příšerně ho bolelo to, že její smrt a všechno to, co se dělo, byla jen a jen jeho vina! Nechal se oklamat a choval se jako zaslepený zamilovaný blázen! Měl poslechnout svůj instinkt! Měl Elenu držet víc zkrátka a víc se jí věnovat! Měl poznat, co se s ní děje, ale on nepoznal nic a když něco poznal, okamžitě se tím odmítl zabývat a zavíral před tím oči! Jak jen mohl?! Takhle to přeci nesmí skončit! Musí to zastavit, ale on nevěděl jak! Nevěděl, co by měl dělat, ale věděl, že něco udělat musí! Hned! Teď!

„Pane? Haló, jste v pořádku?“ zaznamenal znepokojený hlas recepční, ale on jen prudce přikývl a beze slova vyběhl ze zázemí recepce. Na mobil odložený na pultě docela zapomněl a zapomněl vlastně úplně na všechno! Ani na vteřinu se nezarazil, nezpomalil, nebo nezapochyboval! Věděl, že se nemýlí! Teď už to věděl jistě! A musel to napravit… nějak! A musel s Elenou okamžitě mluvit! V hlavě mu vířily desítky myšlenek a srdce mu rvala na kusy spousta zcela protichůdných emocí, které mu akorát kalily jasný úsudek. Žal, vztek, strach, láska… To všechno jím cloumalo celou cestu k jejich apartmá, a on se marně snažil pročistit si mysl! Neměl by v tomhle stavu s Elenou mluvit, jenže on neměl na výběr! Bylo to vlastně podobné jako v Zermattu, kdy za ní šel na pokoj, aby mu vysvětlila zranění toho mladého recepčního, ale přitom to bylo docela jiné! Tenkrát ještě neměl tušení, oč jde, ale teď už to věděl a nic, co mu Elena teď řekne, jeho přesvědčení nesmí narušit! Bude jistě zapírat, plakat a kdo ví co, ale nic z toho nebude skutečné! Jak by mohlo být? Elena nebyla sama sebou a nejspíš jí nebyla už hodně dlouho! Ovládala jí temnota, proudící v krvi každého upíra a on jí té temnoty musí nějak zbavit! Musí jí donutit, aby znovu cvakla tím vypínačem emocí, který mu slíbila, že nikdy nepoužije, ale který zcela jistě použila! A on jí k tomu donutí klidně násilím, když bude muset, jinak jí ztratí a bude konec!  Navždy!  S ní, s ním, s jejich láskou… Se vším! A to on nedovolí! Slíbil jí i sám sobě, že mu jí nikdo a nic nevezme!

Bez zaváhání stiskl kliku dvoukřídlých dveří a rozhodně vstoupil. Čekal ho boj a on byl odhodlaný ho vyhrát! Zda se mu to povede, ukáží příští minuty, ale jestli ne… Ne, na to nechtěl ani pomyslet!

 



7 reakce na FF: „Volba-část II“-43.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Tak tohle byla skvělá kapitolka konečně to Damon zjistil moc se těším na další.. tuto sem četla jedním dechem i když už se zase těším na romantiku (jestli ještě nějaká bude) temnota se mi taky líbí :)

  2. barča napsal:

    mám ten pocit len ja, alebo sa mi táto kapitola zdala STRAŠNE krátka? :D bude to asi ale tým,že som ju prečítala jedným dychom a vydržať do utorka bude vážne ťažké :) každopádne, tak ako aj Terulka, aj ja sa zase teším na nejakú tú romantiku, ak nás ešte nejaká čaká :) a zase raz skvelá kapitola, ako vždy :)

  3. Marry napsal:

    Taky se mi zdálo že byla kratší ale Althea jí musela useknout v určitý části aby chom byly tak natěšený.
    Jak jsi vůbec dokázala udělat tak úžasnou kapitolu? Myslela jsem že minula byla nejzajímavější ale ty jsi čím dál tím lepší!

  4. kaťul napsal:

    Souhlasím se všema je to moc skvělý taky sem to četla jedním dechem … Prostě skvělý :)

  5. Althea(Abs) napsal:

    Díky moc, jsme ráda, že se vám kapitoly ode mě pořád líbí :-) . Ale krátká by snad být neměla. Já každou píšu zvlášť od začátku stránky, abych je měla pokud možno stejné, čili minimálně mají tři a půl a maximálně čtyři stránky A4 ve wordu :-)

  6. Heli napsal:

    Tohle bylo tedy napínavé a taky smutné, protože Damon zjistil pravdu, muselo ho to mrzet, ale na druhou stranu, temná Elena, to je skvělé téma, chtěla bych vědět, jak se to s ní vyvine dál a jak by ji Damon mohl zas přinutit ten vypínač přehodit. Zamilovaný blázen, to na něj opravdu sedí :-) ) Láska je slepá :-)

  7. Natalia napsal:

    och, skvela cast zasa, ale chyba mi stara dobra Elena (tato diablica je uz viac druha Katherine) a tiez mi bolo luto Damona – zasa sa mu daco dosralo :( tak snad to bude dalej lepsie :) inak pises skvelo, tesim sa na dalsie kapitoly :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain