FF: „Volba-část III“-1.Kapitola

Tak a máme tu zase úterý a já vám přináším první kapitolu, třetí části mé povídky Volba! Doufám, že se vám bude líbit, že budete komentovat a že se budete těšit na další, která bude zase ve čtvrtek :-)

1.

Nad nádherným historickým centrem Paříže zářilo nádherné dopolední slunce a po těžkých dešťových mracích z minulého dne nezbylo vůbec nic. Jako by ani nikdy neexistovaly… A i když ve skutečnosti existovaly až moc, naprosto nic nenasvědčovalo tomu, že by se v dohledné době měly vrátit. Stovky a tisíce turistů si v křivolakých uličkách vychutnávaly romantiku tohoto města lásky a další a další do něj proudily a ubytovávaly se ve stovkách jedinečných hotelů a hotýlků, z nichž jeden zvlášť zářil do slunečného dne. Hotel San Regis byl skutečně impozantní stavbou a stejně impozantní byl i jeden z nejluxusnějších pokojů, který zde byl všem návštěvníkům vždy plně k dispozici a který bylo již několik desítek hodin obsazen velmi specifickou dvojicí hostů. Nebo vlastně už trojicí…

„Krásné apartmá.“ „Hm, ujde.“ „Tomuhle říkáš, že ujde?“ „Viděl jsem lepší.“ „No, jo promiň Damone, já zapomněl. Pro mého bratra jedině Buckinghamský palác nebo Bílý dům, co?“ Elena ležela schoulená na bohatě vyřezávané posteli v ložnici jejich přepychového Pařížského apartmá a naslouchala přes zavřené dveře hovoru z vedlejší místnosti. Nechtěla Damona a Stefana špehovat, ale nějak si nemohla pomoct. Příště až se budou vyskytovat někde poblíž prodejny s elektronikou, musí si připomenout, že si má koupit pořádně výkonný MP3 přehrávač a nahrát si do něj co nejhlasitější songy! Alespoň pak nebude mít tendenci napínat uši, když je to nevhodné a neslušné a navíc jde o něco, co by rozhodně slyšet neměla. Zatím se sice ti dva vedle jen špičkovali, ale ona věděla, že brzy dojde na vážnější témata. No a hlavním tématem, nebo spíše tématem, které se bude táhnout celou jejich konverzací, bude samozřejmě ona! Ona a její psychické a fyzické problémy! Paráda!

Pořád čekala, kdy se o tom před ní začnou bavit, ale oni to vydrželi celou cestu taxíkem až sem do hotelu a i těch pár minut potom, než se osprchovala a omluvila se, že je unavená a půjde si odpočinout. Za to jim byla neskonale vděčná, ikdyž už jim zase lhala. Vyčerpání totiž nebyl důvod jejího odchodu do ústraní. Hlavně totiž chtěla být chvíli sama. Ne, tedy že by, vůbec unavená nebylo, to zas ne. Včerejší den a noc jí daly zabrat a ani dnešní ráno nebylo jen tak. Nejdřív její svěřování se Stefanovi, pak další úmorné hledání Damonova prstenu (který nakonec díky bohu našli v jednom extrémně velkém a zeleném trsu trávy) no a pak ta cesta sem… A navíc k tomu všemu měla ještě pořád tu příšernou žízeň, protože Damon ani Stefan jí zatím žádnou krev nenabídli a ona si o ní rozhodně nechtěla říkat. Radši na ní nechtěla ani myslet a kdykoliv jí myšlenky zabloudily k představě, že by měla jít s Damonem lovit (nebo dokonce sama!), bylo jí zle. „Myslíš, že Elena spí?“ Vyrušil jí z úvah Stefanův náhle poměrně tichý hlas a ona proti své vůli zadržela dech a zaposlouchala se. Už to začíná!

„Nevím, doufám, že ano. Potřebuje si odpočinout.“ Odvětil Damon a nalil sobě i Stefanovi z hotelového baru panáka burbonu. Stefan broušenou sklenku s povděkem přijal a usadil se na okraji zlatobíle zdobené barokní pohovky. „Bylo to tu… Hodně zlé?“ Zajímal se pak, protože bratr mu toho o tom všem co se stalo, nestihl říct zase až tak moc (a z Eleny nedostal skoro vůbec nic) a Damon nezvykle vážně přikývl. „Bohužel…“ „To mě mrzí.“ „Věř mi, že mě to taky mrzelo. A hodně…“ „Jak jsi to vlastně zjistil? Že ti lhala a měla vypnuto?“ Damon dopil posledních pár kapek alkoholu a ještě než odpověděl, nalil si další. Potřeboval to! „Z televize, ze zpráv.“ Řekl pak unaveně a Stefan se nadechl k další otázce. „Ta vražda?“ „Neříkej tomu tak.“ Napomenul ho Damon mírně, ale pak přikývl. „Ano, došlo mi, že to tělo ve vlaku měla na svědomí ona.“

„No a co jinak, jak dlouho to její vypnutí trvalo?“ Potřeboval Stefan i přes to, že tohle samo o sobě bylo hrozné, vědět víc. Damon ale jen pokrčil zoufale rameny. „Já nevím, pár dní.“ „A jaké byly škody?“ „Prý pár pokousaných lidí, nevím tak asi dvacet. Ale mrtvá jen jedna.“ „Alespoň že tak!“ Povzdechl si Stefan a nechal Damona, aby mu také dolil. „Ikdyž i to bude asi pro Elenu těžké, jak jí znám.“ „Já vím.“ Znělo to hrozně zoufale a Stefan náhle bez dalšího přemýšlení udělal něco, co už neudělal hodně dlouho. Zlehka položil svou dlaň na Damonovu chvějící se paži a povzbudivě jí stiskl. „Není to tvá vina.“ Řekl vážně a jeho olivově zelené oči se vpily do bratrových. Na první pohled to mohlo vypadat skoro jako by ho ovlivňoval, ale ve skutečnosti se na sebe jen mlčky dívali a oba vychutnávali nečekanou bratrskou chvilku. A Damon jí najednou chtěl co nejvíc prodloužit, protože nutně potřeboval někoho s kým by o tom všem, co prožil, a co teď cítil, mohl otevřeně mluvit. A se Stefanem kdysi dávno mohli mluvit úplně o všem a jemu to teď najednou začalo příšerně chybět!

„Obávám se, že je to moje vina.“ Odvětil proto nezvykle zastřeným hlasem a Stefan chvíli nevěděl co na to říct. Naštěstí odpovídat nemusel, protože jeho bratr po hlubokém nádechu pokračoval. „Byl jsem idiot, když jsem si myslel, že bych byl pro ni vhodným učitelem. Myslel jsem si, že… Že bude jako já! Že nebude mít problém žít jako upír a ani ve snu by mě nenapadlo, že bude mít problémy s žízní! Vždyť víš, že já je nikdy neměl… Jenže jsem se mýlil. Elena není jako já. Mnohem víc se podobá tobě a vždycky se ti povahově podobala. Takže… Ty bys byl v jejím učení určitě mnohem lepší.“ Hlas se mu ke konci trochu třásl a Stefan si až teď uvědomil, jak těžké tohle všechno muselo pro jeho bratra být. A on nemohl udělat nic víc, než mu pevněji sevřít paži a pokusit se mu tuhle jeho zoufalou (ikdyž možná ne zcela scestnou) myšlenky vymluvit. „Ale nebyl, Damone, Byl bych naopak mnohem, mnohem horší! Protože Elena není jako já. Zdaleka ne. Já mám stokrát větší problémy, než ona kdy bude mít a jediné co bych jí mohl naučit, by bylo buď to, na co přišla sama. Že vypnout je neskutečná úleva, a nebo to, že má místo lidské krve pít jen zvířecí a to je taky špatně!“

Damon na Stefana na okamžik pohlédl trochu zmateně a pak nepatrně povytáhl obočí. „Špatně?“ Opakoval po něm nejistě a jeho bratr raději uhnul pohledem. „Ano.“ „Co ta náhlá změna názoru?“ Pousmál se nevesele Damon, ale Stefan jen odmítavě zavrtěl hlavou. „Nech to plavat, teď je nejdůležitější Elena a to co s ní bude. A s tebou.“ Dodal pak a Damon byl znovu trochu mimo. „Se mnou? Ale se mnou nic není.“ „Ale je! Damone, musíš si přestat vyčítat, co se stalo. Možná jsi jako učitel mladičké upírky trochu zklamal, ale to se prostě stává. Konec konců dělal jsi něco takového poprvé.“ Damon neodpověděl, ale musel uznat, že bratrova slova ho dost povzbudila. „A když na to přijde, tak já jsem asi taky nebyl nejlepší učitel. Už jsi zapomněl, jak jsem se snažil Caroline přetáhnout na zvířecí dietu?“ Damon se musel při té představě usmát. „Jo, a ona mi dodnes chodí krást zásoby transfuzních sáčků.“ „Jo, přesně.“ Odvětil Stefan a úsměv Damonovi opětoval. „Čili sečteno, podtrženo. Ani jeden z nás by patrně cenu „kantor roku“ nezískal, což ale neznamená, že to vzdáme a budeme se kvůli tomu užírat. Elena nás potřebuje, a když to dáme dohromady, třeba to vyjde. Co ty na to?“

„Takže mi pomůžeš. A jí?“ Ujišťoval se Damon a srdce mu poskočilo radostí. Přeci jen si nebyl tak docela jistý, jestli do toho Stefan půjde. „Jistě? Proč myslíš, že bych sem letěl? Jen proto, abych ti provětral konto, mimochodem celkem slušná naspořená částka, a válel se v trávě pod Eiffelovou věží?“ Teď už se Damon usmál zcela veřejně a přikývl. „Dobře, tak to spolu zkusíme. Trochu jsem o tom uvažoval a myslím si, že základ u Eleny bude tvrdší režim.“ Už zase mluvil dost vážně, ale Stefan mu dál povzbudivě tiskl paži. „Ano, to nepochybně.“ „Takže souhlasíš?“ Trochu se bál, že Stefan nebude chtít být na Elenu tvrdší (ikdyž jen v dodržování jistých pravidel). „Ovšem.“ „Fajn, takže bys ale tím pádem měl ještě něco vědět.“ Stefan zpozorněl. „Tyhle… Řekněme problémy s vypínáním nebyly to jediné, co Elenu na naší cestě potkalo. Nechtěl jsem ti o tom psát, protože ona by asi byla ráda, kdyby o tom nikdo nevěděl, ale teď bys to vědět měl.“ Damon se na okamžik odmlčel a znovu usrkl trochu burbonu. Pak zvolna pokračoval: „Hned během prvních několika dní po přeměně se u Eleny začaly projevovat dost závažné problémy se sebeovládáním v blízkosti lidí. V té době ještě nelovila a živila se jen konzervovanou krví a to byl asi ten problém! Nikdy předtím jsem nic takového neviděl a ani o tom neslyšel, ale šlo o to, že její tělo konzervovanou krev odmítalo. Přesto že pořád pila, měla neustálou žízeň a ukázalo se, že jde patrně o to, že ještě nikdy nepila z člověka. Donutil jsme jí napít se z jedné pokojské a pak už to bylo v pořádku, ale vyplývá z toho, že jí nebudeme moct dlouhodobě držet jen a pouze na konzervované krvi! Ikdyž je u ní lov riziko, nesmíme ho vynechat. Za jedno proto, že se prostě musí naučit ovládat a za druhé kvůli tomuhle. Kdo ví, možná šlo vážně jen o to, že každý upír k definitivnímu dokončení přeměny musí sát krev živého člověka a teď už by bez ní problém neměla, ale jistě to bohužel nevíme.“ Na závěr byl trochu napjatý z toho, co na to Stefan řekne (už dávno mu došlo, že bráška je zpět na zvířátkové dietě a v takových chvílích míval s lovem určité morální potíže), ale nejspíš se opravdu něco změnilo, protože Stefan bez mrknutí oka přikývl. „Jistě s tím počítám, ale z vlastní zkušenosti vím, že se to nesmí přehánět. Možná časem, až se naučí ovládat, ale teď ne, takže mě napadlo tohle…“

Přesně v tom okamžiku si Elena zakázala dál poslouchat! Bylo to přesně, jak to viděla před chvílí… Neslušné, nevhodné a navíc… Navíc možná ani nechtěla dopředu vědět, co přesně si na ní připravují. Stačilo jí to, co říkal Damon i to jak na to reagoval Stefan. I z toho jí bylo na nic! Tolik toho provedla a přitom ani jeden z nich proti tomu nic neřekl. Naopak… Z každého jejich slova čišela láska a podpora a jí z toho bylo ještě víc smutno, než kdyby na ní křičeli. Tolik je zklamala…

Tiše vzlykla a přitáhla si do náručí volný polštář. Stala se z ní nesmrtelná agresivní vražedkyně a přitom jí teď ze všeho nejvíc chyběl její pokoj, plyšový medvídek, kterého jí kdysi dala máma a deník, kterému by se mohla svěřit. A chybět jí to všechno bude i dál, protože v tomhle stavu se do Mystic Falls prostě vrátit nemůže! Nemůže riskovat, že další, komu v krvavém rauši rozerve tepnu, bude Rick, nebo Bonnie! Znovu tichounce vzlykla a zabořila obličej do hedvábného povlečení. Kdyby k tomu všemu alespoň neměla tak šílenou žízeň! Jenže se nenapila krve už minimálně čtyřiadvacet hodin a to je problém i pro normálního upíra. A ona normální nebyla, takže to pro ní bylo vložené peklo! Její zmatená mysl se pořád silněji a silněji upínala k chladícímu boxu, který stál pod oknem a ona tomu nemohla nijak zabránit!  Nedokázala si prostě pomoct a ať dělala, co dělala, nemohla na krev uvnitř přestat myslet! Ani na vteřinku a to jí doslova přivádělo k šílenství!

Proč? Proč jen má tyhle problémy? Proč nemůže být jako Damon? Všechno by bylo tak krásné a snadné… Jenže on měl bohužel pravdu! Nebyla jako on, spíš naopak.  Byla mnohem víc jako Stefan a to absolutně ve všem! I v téhle neutuchající žízni, která jí spalovala hrdlo a která jí po několika vteřinách donutila odhodit polštář a vyklouznout z postele. Jen pár kroků jí dělilo od té životadárné tekutiny… Jen pět…Čtyři…! Chtěla samu sebe zastavit, ale nemohla! Její uplakaná lidská tvář se ve vteřině změnila v upíří a ona se bez dalšího váhání vrhla k boxu! S vidinou šarlatové tekutiny před očima prudce zvedla víko a… A nenašla nic. Box byl zcela prázdný, přesto že když ho sem včera poslíčci dopravili, bylo v něm minimálně ještě deset sáčků, ale teď byly všechny pryč. Co to…? Napadlo jí omámeně, ale pak ztuhla…

„Hledáš něco?“ Ozval se totiž za ní tichý hlas a ona se prudce otočila ve dveřích stál Damon a se Stefanem po boku jí klidně pozoroval. Nejspíš tam už chvilku stáli, ale ona je ve svém neutěšeném stavu vůbec nezaslechla. „Kde je ta krev?“ Vzlykla omámeně, protože se stále ještě zcela nevzpamatovala, ale znělo to spíš jako zavrčení. Ale oni nehnuli ani brvou. „Damon jí přemístil, když ses sprchovala.“ Odvětil klidně Stefan a ona rozhodila rukama. „To měl být nějaký test?“ Nejspíš to chtěla říct vztekle, ale místo toho to znělo spíš ublíženě a zoufale. Pomalu si začínala uvědomovat, že to zase nezvládla a do mysli se jí postupně vkrádala vina. A nejen vina, ale i stud. Chová se jako nějaké divoké zvíře! Nechtěla, aby jí Damon a Stefan takhle viděli…

„Říkejme tomu spíš opatrnost.“ přerušil její myšlenky Damon a její ruce klesly. Tvář se jí znovu změnila a ona se náhle opět rozplakala. Co taky měla dělat? „Je mi to… Líto!“ Vypravila ze sebe mezi jednotlivými vzlyky, ale Damon ani Stefan se netvářili vyčítavě. Spíš naopak. Oba vklouzli do místnosti a v mžiku klečeli vedle ní na koberci.
„To nic, miláčku, nic se nestalo.“ Pohladil jí Damon něžně po paži a jí na okamžik blesklo hlavou, že takhle důvěrně by se možná ve Stefanově přítomnosti chovat neměl. Dosud totiž nějak nebyla příležitost mu naznačit, že se jejich vztah posunul až takhle daleko, ale v zápětí nad tím v duchu mávla rukou. Stefan se totiž ani na vteřinku nezatvářil žárlivě, nebo ukřivděně, ale pouze svého bratra napodobil a lehce jí položil konejšivou dlaň na druhou paži. „Já vím jak ti je, věř mi.“ dodal jemně a Elena se slzami v očích přikývla. „No, já sice ne, ale umím se vcítit.“ Dodal Damon a povzbudivě se na ní usmál. Elenu ten úsměv zahřál u srdce a nejen on! Bylo tak hezké mít je tu oba, Damona i Stefana a vidět tu lásku a starost v jejich očích… Nemohla tomu ani uvěřit, stejně jako jí překvapovalo to, jak se k sobě ti dva navzájem chovali! Úplně jinak, než ještě nedávno, ale krizové situace holt asi vážně sbližují i ty, do kterých byste to neřekli.

„Neboj, pomůžeme ti.“ Ozval se v tu chvíli znovu Stefan a ona napjatě zadržela dech. „A jak?“ zašeptala pak trochu ustrašeně, ale oni se oba jen pousmáli. “Neboj, nebude to nic hrozného, do sklepa tě zavírat nebudeme. Za jedno ho tu nemají a za druhé se to stejně neosvědčilo.“ Mrkl Damon na Stefana a ten zvedl oči vsloup. Něco se přeci jen nezměnilo! Damon ho bude vždycky popichovat a proč si k tomu nevybrat zrovna tak milé téma, jako byl Stefanův nedobrovolný pobyt ve sklepení penzionu po svém krvavém extempore při volbě Miss Mystic Falls? Ale Elenu ta poznámka alespoň trochu pobavila a uvolnila napětí. „Aha a jak tedy?“ „No, řekněme, že jsme za tím účelem vypracovali docela složitou strategii.“ Pokračoval odhodlaně Damon a Stefan souhlasně přikyvoval. „Strategii?“ „Ano, ale neboj není to zase tak moc složité, myslím že by se to dalo přirovnat k některé ze současných populárních diet. Víš co myslím, třeba že můžeš jíst co chceš, když budeš další dva, tři dny pít jen vodu. V praxi to účinné moc není, spíš naopak, ale u tebe to bude jiné.“ Převzal slovo Stefan a ona vážně přikývla, ikdyž tomu moc nerozuměla.

„A mohli byste být konkrétnější?“ naznačila pak nenápadně své obavy a Damon se na ní jemně usmál. „Jistě. Plán je takový, že budeš mít přesný, no… Řekněme stravovací režim, který budeš dodržovat a já a Stefan na to budeme dohlížet.“ „A ten režim bude spočívat v čem?“ Nějak se jí to nezdálo. „V tom, že budeš pít krev třikrát denně po půl litru.“ Pokračoval místo Damona Stefan a ona ho soustředěně pozorovala (Ikdyž popravdě třikrát denně půl litru krve na ní nebylo zrovna moc!). „A dál?“ „Takže litr a půl krve denně, přičemž se budou pravidelně střídat druhy a způsoby získávání.“ „Cože?“ Teď už to nechápala vůbec. Co tím Stefan myslí? A i Damona bratrova nejistá formulace příliš nenadchla. „Ale no tak, nech té odborné hantýrky.“ Poplácal Stefana po rameni a lehce vzal Elenu za ruku. „Prostě a jednoduše, jeden den půjdeš se mnou lovit do víru velkoměsta a zbylé dvě porce krve obstará chladící box a další den zase půjdeš lovit se Stefanem a chytíte si spolu ráno veverku v poledne králíka a večer třeba… No, co budete chtít. Co ty na to?“

Elena na něj šokovaně hleděla a nedostávalo se jí slov. Promyšlené to tedy měli dobře, ale jí se to vůbec nelíbilo! Konzervovaná krev byla fajn, ale lov mezi lidmi? To jí Damon ještě někdy pustí k nějakému nevinnému ubožákovi? Měla z toho že se přestane ovládat a znovu do toho kolotoče lovu a zapírání spadne příšerný strach, ale popravdě jí ještě víc děsilo to další, co Damon řekl. Měla by lovit se Stefanem? Někde po lesích nevinná roztomilá zvířátka? Vážně asi byla divná, ale jí se to najednou příčilo. Sice byla predátor a uměla to dát najevo, ale při představě že zakusuje nějakého rozkošného chlupatého králíčka jí vstávaly vlasy hrůzou na hlavě! Ale co měla dělat? Oba se na ní tak nadšeně dívali, že se nezmohla na nic víc, než na nejisté přikývnutí…



5 reakce na FF: „Volba-část III“-1.Kapitola

  1. Barča napsal:

    no, som strašne zvedavá, ako dlho bratom vydrží ich akceptovanie sa navzájom :D každopádne, zase raz super kapitola a skvelý začiatok novej časti :)

  2. Lenda3 napsal:

    Supeeeer !! :)

  3. mona 1995 napsal:

    Výborny začiatok novej kapitoly.Dúfam že tá nová stratégia im vyjde a Elena bude v poriadku.

  4. terulka napsal:

    Jako vždy krásné, krásný začátek nové části jak už tu někdo psal a na tvé povídce se stávám závislá :D tak ještě jednou chválím a těším se na další :)

  5. Natalia napsal:

    jejda, tak na zakousávání králičkov sa veľmi teším :-D ideš Abs, zasa raz super! :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich