FF: „Volba-část III“-2.Kapitola

A už je tu zase čtvrtek a já mám pro vás druhou kapitolku třetí části povídky Volba. Tahle je trošku emotivní, tak se vám snad bude líbit. Komentujte a užijte si ji a další zase v neděli! :-)

2.

Elena byla zpět v hotelové ložnici a marně se pokoušela usnout. Sice měla celou místnost s překrásnou vyřezávanou postelí jen a jen pro sebe, protože Damon se (pro jistotu) rozhodl přespat se Stefanem v obývacím pokoji, ale i tak neměla klid. Pořád musela myslet na to, na čem se dnes s Damonem a Stefanem společně dohodli a to nebylo nic příjemného. Dlouho ten jejich návrh probírali a ona se jim mnohokrát snažila nenápadně i nápadně naznačit, že to možná není zas až tak dobrý nápad, (zvlášť to s tím lovem „ala Stefan“), jenže oni byli neoblomní! Doslova jí dotlačili k tomu, aby souhlasila a ona tedy nemohla jinak. Kývla jim na to všechno, co vymysleli, což mimo jiné znamenalo, že jí dnes výjimečně nabídli najednou několik sáčků krve, aby vyrovnala to dlouhé hladovění a zítra jí čekal první lov na nevinná roztomilá zvířátka v jednom z rozlehlých Pařížských parků! Paráda…

Netěšila se na to ani trochu, ale bohužel neměla na výběr! Nechtěla Damona a Stefana zklamat a hlavně už nikdy nechtěla riskovat, že se jí znovu stane to, k čemu díky její posedlosti krví a lovem, došlo. Udělá pro to cokoliv, a když holt bude třeba vysávat králíky, tak ať! Jenže teď už toho bylo pro dnešek až až! Téměř násilím se donutila odtrhnout oči od stropu a soustředit se na svůj dech. Čím dřív usne, tím dřív nebude muset na tohle všechno myslet! Protože popravdě řečeno, lov a nový režim, který jí čekal, nebylo vše, co jí trápilo… Nečekaně rychle se totiž přiblížil očekávaný, ale rozhodně velmi obávaný problém ohledně vztahů! Z ničeho nic byl totiž Stefan zpět u ní a ona neměla krutou hříčkou osudu, šanci si to všechno pořádně promyslet. Byla tím pádem nyní ve velmi nezáviděníhodné situaci a nevěděla si s ní rady. Bylo to totiž přesně tak, jak se to jevilo nahoře na Ruském kole! Milovala je oba… Damona i Stefana a oni oba milovali ji a to bylo něco, co se nedalo jen tak přejít. A bohužel se to nejspíš nedalo ani řešit, a i kdyby náhodou ano, ona rozhodně nebyla ve stavu, v jakém by jí nějaké řešení napadlo, takže se prozatím rozhodla pro pasivní resistenci! Prostě počká, jak se to vyvine a nebude na to myslet! Nesmí na to myslet! Nebo se zblázní a v nejhorším případě zase vypne a to se prostě nesmí stát! A teď už bude spát a hotovo! Nařídila si v duchu a pevně semknula víčka.

Bohužel jí trvalo ještě pěkně dlouho, než se skutečně propadla do spánku a Damon a Stefan na tom ve vedlejší místnosti nebyli o moc líp. „Au…! Myslím, že tahle pohovka skutečně nebyla konstruovaná k tomu, aby na ní někdo přespával!“ Stěžoval si Damon polohlasně a marně se pokoušel na zdobeném barokním sofa najít nějakou alespoň zdánlivě pohodlnou polohu! „Jestli si to chceš vyměnit, klidně můžeme! Na podlaze to taky není nic moc!“ Odsekl však otráveně Stefan, který si pro změnu ustlal na koberci pod oknem a (nebyl na tom tudíž s pohodlím o moc líp) a s povzdechem se obrátil na druhý bok.

„Ne díky!“ Odvětil nerudně Damon a přitáhl si přikrývku těsněji k tělu. „Tak přestaň nadávat a zkus usnout. Jednu noc to snad vydržíš.“ Odfrkl jeho bratr a Damon jen mávl rukou do tmy. „No ovšem že jen jednu noc! Hned zítra zajdu na recepci a nechám nás přestěhovat!“ Stefana, ale tahle slova poněkud zarazila. „Počkej, já myslel, že zítra já a Elena vyrazíme na ten lov.“ „No vždyť jo, já tě k přestěhování nepotřebuju.“ „No jo, ale pak jsem myslel, že se sbalíte a pojedeme domů.“ Bránil se Stefan a Damon jen zvedl oči vsloup. Bratr to sice nemohl z podlahy vidět, ale to se vážně nedalo! Stefan měl skutečně občas velice dlouhé vedení. „Ale já o návratu nic neříkal.“ Upozornil ho a Stefan byl tak zmatený, že se dokonce posadil. Považoval za samozřejmost, že odtud všichni co nejrychleji zmizí zpět do Mystick Falls, ale Damon to nejspíš viděl jinak. „Ano, ale já myslel, že jsi o tom nechtěl mluvit jen před Elenou, aby jí to nestresovalo.“ „No, tak to jsi myslel špatně, takže to zkus znovu a použij prosím tě k tomu myšlení hlavu a ne koleno, nebo čím jsi to vlastně došel k závěru, že můžeme Elenu v tomhle stavu přivést zpět domů!“

Stefan chtěl už už začít protestovat, protože Damonovo rýpáni mu začínalo jít na nervy, ale pak mu došlo, že na tom, co jeho bratr říká, asi bohužel něco bude. Měl totiž pravdu… Nemohli Elenu v tomhle stavu přivést zpět k Bonnie, nebo Rickovi a riskovat, že si na nich dřív, nebo později vybije své nezkrocené krvavé choutky a při první příležitosti pak zahodí prsten! To skutečně nepřipadalo v úvahu, a z tohoto pohledu bylo naprosto skvělé, že mohli zůstat tady, ale jeho to přesto nepatrně znepokojovalo. No, možná i víc, než nepatrně!

„To je vlastně pravda, to skutečně nemůžeme. Ale já tu s vámi asi nebudu moct jen tak zůstat.“ To už se posadil i Damon a trochu úzkostně pohlédl na bratra. Potřeboval ho tu! „Proč?“ „Protože tu vůbec nic nemám! Nepočítal jsem s tím, že bych tu měl být delší dobu. Vyběhl jsem hrozně na rychlo a nemám ani pas, ani peníze a ani nic na sebe.“ Sice mu bylo jasné, že je to celkem nepodstatné, ale musel to nějak vyřešit. Ale Damon se úlevou málem rozesmál. „Brácho, ty mě přivedeš do hrobu! Já myslel, kdo ví, co a ty přijdeš s chybějícími kufry! Tohle je skutečně ten nejmenší problém. Hele, chytej…“ Natáhl se pro peněženku na nočním stolku a hodil ji po Stefanovi. Ten jí zručně chytil a nechápavě jí převracel v rukou. „Máš tam asi deset různých kreditek, tak si nějakou vyber a zítra po tom vašem slavném lesním lovu společně vyrazíme do nějakého butiku. Vlastně to bude docela zábavné i pro Elenu. Nakupování jí snad trochu zvedne náladu, která asi po konzumaci králičí krve nebude dosahovat nijak astronomických výšin!“ „Díky.“ Hlesl Stefan zaskočeně a odložil peněženku na stolek u okna. Připadal si trochu jako v nějakém jiném světě, protože Damon mu ještě nikdy (a to jak v lidském, tak v upířím životě!) své úspory nenabídl! Ostatně, když na to přijde, tak o nich Stefan donedávna ani nevěděl a ne že by ho tahle Damonova nečekaná štědrost nepotěšila, jen teď tak nějak nevěděl co na to říct. Ale jeho bratr už si zase lehl a tím dal jasně najevo, že „díky“ mu bohatě stačí. Stefan chtěl přeci jen ještě něco poznamenat, ale nakonec nad tím v duchu mávl rukou a spustil se zpět na koberec. Když chce být jeho bratr štědrý, tak ať je! Akorát, že stejně pořád nemohl usnout!

A Damon bohužel taky ne. Pořád mu vrtalo hlavou, co a jak bude dál a právě mu k tomu všemu došla ještě jedna nemilá věc. „Ale budu ti muset rezervovat samostatný pokoj.“ Řekl do ticha, protože moc dobře slyšel, že Stefan je stále ještě vzhůru a jeho bratr opět zbystřil pozornost. „Samostatný pokoj? Já myslel, že zůstaneme spolu, kvůli Eleně.“ „Já taky, ale pak mi došlo, že tady v hotelu mají apartmá maximálně se dvěma ložnicemi a to bude jaksi… No to… Málo.“ Najednou mu to přišlo nevhodné, ale zpátky už to vzít nešlo. Stefan totiž ztichl a nejspíš oba mysleli na totéž. Ano, dvě ložnice byly málo, zvlášť v jejich současné situaci! Protože jak by se vlastně rozdělili? Jistě, mohli by spát oni dva spolu, ale taky by to mohlo být jinak a Stefanovi najednou došlo, že se prostě musí Damona zeptat! Že prostě musí vědět, jak na tom všichni tři jsou a přesto, že to víc než jen tušil, vylétl mu ten dotaz z pusy dřív, než se mohl zhrozit.

„Spal jsi s ní?“ Byla to jasná, a přímá otázka a nešlo jí špatně pochopit, ale Damon byl jejím položením tak zaskočený, že zareagoval zcela spontánně (a naprosto pitomě)! „S Elenou?“¨ Stefan se nevesele pousmál a tvrdošíjně zíral do stropu (představa, že se na tohle zeptá Damona z očí do očí ho totiž dost děsila). „Jo, s Elenou…“ „Já…“ Začal Damon, ale pak si bolestně povzdechl. Nemohl mu lhát, nemělo by to smysl. Sice ho Stefan šíleně překvapil, když na to šel takhle přímo, ale možná to bylo dobře! Kdysi dávno u Katherine neměl ani jeden z nich odvahu tuhle otázku položit, ale možná kdyby tu odvahu měli, nedopadli by tak, jak dopadli. Takže do toho…

„Ano…“ Neznělo to moc odhodlaně, ale Damon byl stejně trochu pyšný sám na sebe, že to dokázal takhle otevřeně přiznat. Sice to nejspíš znamenalo, že jeho nadějně se vyvíjející vztah se Stefanem půjde do háje, ale nic jiného se dělat nedalo. Se zadrženým dechem čekal na Stefanovu reakci, jenže ten mlčel. Damona okamžitě napadlo, že tohle je špatné znamení, ale neměl odvahu se ozvat sám. Možná to bylo totiž jen ticho před bouří a on se té bouře upřimně děsil!

Jenže realita byla zcela jiná. Stefan se na žádnou bouři nechystal, pouze se snažil vyrovnat s tím, že měl celou dobu pravdu! Tušil to už od první chvíle, co Damona a Elenu uviděl spolu, a možná to tušil ještě mnohem dřív! Vlastně už když se dozvěděl, o téhle jejich plánované dovolené. Ani to nemohlo jinak dopadnout, ale teď když to slyšel přímo od bratra, stejně ho to zasáhlo! Akorát… Akorát že ne tak, jak si myslel, že ho to zasáhne! Žádná žárlivost ani hořkost se mu v hlavě neprobudila, jen smutek a ani ten ne tak silně, jak by se dalo čekat. Ne, že, by mu bylo jedno, že Elena spala s někým jiným a zvlášť s Damonem, ale nemohl jim to vyčítat! Nesměl! To on Elenu opustil a rozhodl se s ní rozejít a odhánět ji od sebe a nesměl se tedy divit, že to dopadlo, tak jak to dopadlo.

Jenže tohle všechno si uvědomoval už moc dlouho a Damon to už nemohl vydržet. „Řekni něco.“ Ozval se s potlačovaným zoufalstvím v hlase a vytrhl tak Stefana z jeho neveselých úvah. „A co mám říct?“ „Cokoliv.“ Prosebný tón se nedal přehlédnout a Stefana to na jednu stranu trochu sadisticky těšilo a na druhou mu bylo Damona snad i líto! Věděl, že by měl mít na něj vztek a cítit možná dokonce i nenávist a pohrdání, ale jemu nebylo nic vzdálenější… Měl by to Damonovi vyčítat, ale prostě nějak… Nemohl! „Nech to být.“ Slyšel svůj vlastní hlas, který zněl trochu dutě, ale vyrovnaně a slyšel i to jak Damon nepatrně zalapal po dechu. Takovou odpověď asi vážně nečekal!

A měl pravdu. Damon čekal cokoliv od výhružek a nadávek až přes fyzickou konfrontaci a byl vlastně na všechno tohle podvědomě připravený, jenže na takovouhle větu opravdu ne! „Jak nech to být?“ Vyhrkl, ale Stefan si jen znovu povzdechl. „Prostě tak. Ptal jsem se a tys mi odpověděl. Co víc k tomu říct? Nemám právo ti nic vyčítat a ty se mi zase nemusíš omlouvat. Já a Elena jsme se rozešli. Náš vztah skončil a díky mě už ani neměl šanci pokračovat, takže je v pořádku, že není sama.“ „Stefane, počkej…“ Damon se znovu posadil a vrhl na bratra prosebný pohled. „Tak to přece není! Elena tě pořád miluje.“ Možná by každému přišlo divné, že vlastně oroduje za svého soka, ale jemu nic nepřipadalo přirozenější. Zvlášť po tom, co spolu s Elenou probírali nahoře na Ruském kole. A taky vzhledem k tomu, co se dělo teď… Elena je potřebovala oba a on sám zase potřeboval svého bratra! Bylo to bláhové a možná nepochopitelné (zvlášť po tom všem, co si mezi sebou řekli a udělali), ale on Stefana vážně nechtěl ztratit! „Možná… Přesto ale spala s tebou. A dobrovolně předpokládám…“ Vytrhl ho Stefan z přemýšlení a Damon se nepatrně zhrozil „Ovšem že dobrovolně! Myslíš, že bych jí k tomu nutil?!“ „Jistě že ne, promiň.“ On se omlouvá jemu? Stefan se omlouvá v takovéhle situaci jemu? Svět se asi vážně zbláznil!

Damon to ale raději přešel a pokračoval dál. Musel bratra přesvědčit o tom, že on a Elena ještě mají budoucnost! Musí mít! „Ano, spala se mnou, protože jí miluju a ona miluje mě, ale to nijak nesnižuje její lásku k tobě! Sakra, Stefane, tohle už jsme přeci jednou zažili!“ „No právě a oba víme, jak to dopadlo.“ Skočil mu do řeči Stefan, ale Damon se nenechal přerušit. „Ale teď je to jiné! Katherine nás nikdy nemilovala, no možná tebe, ale mě nikdy, jenže Elenina láska je skutečná! Miluje nás a potřebuje nás a teď je přeci úplně jedno, který z nás s ní kdy spal!“ Znělo to pitomě a Damon spíš čekal, že i když Stefan nezačal zuřit doteď, tak po téhle jeho řeči jistě začne, ale nestalo se tak. Stefan se jen stejně jako on sám napřímil a mlčel. Ale pak mu došlo, že tohle ticho nevyřeší a zhluboka se nadechl. Sice přesně nevěděl, co vlastně chce říct, ale pravdou bylo, že to co říkal Damon, znělo tak krásně a uvěřitelně, že se až bál si něco takového připustit. Ale chtěl to! Opravdu chtěl. Kdyby to tak byla pravda! Kdyby k němu Elena stále ještě alespoň něco málo cítila, možná by mohli… Jenže ať už to bylo a bude jakkoliv, neřešilo to jejich současnou situaci… Bohužel! A Stefan cítil, že jí řešit musí!

„A co tedy navrhuješ? Jak se teď máme podle tebe chovat? Když oba známe pravdu?“ Nechtěl, aby to znělo útočně, ale tak docela mu to nevyšlo. „Já nevím, Stefane! Fakt nevím…“ Povzdechl si Damon a schoval tvář do dlaní. Bylo mu hrozně a srdce mu svíral strach a tréma! Možná měl Stefanovi lhát! Teď mu bratr řekne, že už ho nikdy nechce vidět, odejde a on ho ztratí! Ne, nechtěl se na to dívat a nechtěl to ani slyšet! Kupodivu se ale stalo něco jiného. Náhle vedle sebe zaslechl kroky a pohovka, na které seděl, tiše zaskřípěla pod vahou další osoby. Poznal, že je to Stefan a čekal, co bude (zda dostane ránu, nebo mu bratr jedovatě oznámí, že už s ním a s Elenou nikdy nechce nic mít), jenže místo čehokoliv, co si dokázal představit, že by se mohlo stát, ucítil lehký dotek na vztažených dlaních a překvapeně je spustil. Jeho nejisté ledově modré oči vyhledaly Stefanovy šedozelené duhovky a on málem vydechl úlevou a překvapením. Nebyl v nich totiž vztek ani nenávist, spíš naopak! „A nemohli bysme jí prostě neříct, že to víme?“ Zašeptal navíc Stefan odhodlaně, ale přesto prosebně a Damon překvapeně zamrkal. „Eleně? Proč?“ „Prostě proto. Má toho teď moc a já… Víš, cením si toho, žes mi řekl pravdu a skutečně celým srdcem doufám, že se nemýlíš ani v Eleniných citech, ale tohle všechno teď může počkat. Máme před sebou důležitější věci a hlavně Elena toho má před sebou až až a zjištění, že vím, co se mezi vámi stalo, by jí teď rozhodně nepomohlo.“

Damon na bratra nejistě hleděl, protože tohle od něj nečekal ani ve snu, ale pak mírně přikývl. Jenže ještě na něco se ho musel zeptat… „A co my?“ „My?“ „Jak to bude mezi námi?“ Tahle otázka ho tížila snad ještě víc, než jakékoliv předešlá a odpověď na ni, pro něj znamenala opravdu hodně… Jenže se jí také dost děsil! Budou hrát divadýlko i v tomhle? Řekne mu teď Stefan, že ho sice nenávidí, ale že to Eleně nebudou říkat a budou se před ní tvářit jako by nic? Na to si nebyl jistý, jestli bude mít…

Stefan ale jen pokrčil rameny a k dalšímu Damonovu překvapení se smutně pousmál. „Jestli se ptáš, zda se ti chystám při nejbližší příležitosti zlomit vaz za to, žes spal s mou… bývalou přítelkyní, tak vážně ne. Jak jsi řekl, miluješ jí a ona miluje tebe a na tom už nikdo nic nezmění. Mám ti vyčítat, že jsi jí propadl stejně jako já? Nebo že jsi se nechal unést, když s ní je tak snadné zapomenout, že kolem existuje i nějaký jiný svět? Byl bych pokrytec, kdybych to udělal a navíc…“ Zaváhal, ale po chvíli odhodlaně pokračoval. „Už jednou nás láska k jedné dívce zničila a já nechci, aby se to stalo znovu! Nechci se zase hádat a nenávidět a je mi jasné, že Elena by to taky nechtěla. Katherine se vyžívala ve svárech a v působení bolesti někomu jinému, ale Elena by to nenáviděla! Vím to a nechci, aby to musela poznat na vlastní kůži! A nechci být zase sám a nenávidět jedinou další blízkou osobu, kromě ní, kterou na světě mám.“ Definitivně se odmlčel a Damon na něj ještě několik dlouhých minut tiše hleděl. To, co mu Stefan řekl se až neuvěřitelně věrně podobalo tomu, co cítil on sám a bylo to vážně úžasné!

„Dobře.“ Na víc se nezmohl. „Neřekneme jí to?“ Ujistil se ještě Stefan, kterému bylo z jeho vlastních slov trochu úzko, ale kterého spřízněný výraz v Damonových očích neskutečně zahřál u srdce a jeho bratr přikývl. „Ne, neřekneme…“



6 reakce na FF: „Volba-část III“-2.Kapitola

  1. Natalia napsal:

    wooooow… no tak keby takuto scenu dali na platno, tak som asi roztopena… uplne si viem predstavit, ako super by to Ian a Paul zahrali! Super Abs, tesim sa na dalsie kapitolky ako mala :) :) a na kralicky samozrejme! :-D

  2. barča napsal:

    ako vždy super kapitola :) prečítala som ju jedným dychom a ako vždy netuším,ako chcem vydržať do nedele :) každopádne, stále nerozumiem ako chceš riešiť ten trojuholník vzhľadom na to,že všetci traja sú nesmrteľní… keby bola Elena človek, fajn, raz by zomrela a bratia by boli ok… ty si si to ale RIADNE zamotala a ja sa už neviem dočkať, ako to rozmotáš :) a tieto poviedky by si mala vydať, stal by sa z nich bestseller :)

  3. terulka napsal:

    wow vážně skvělý souhlasím s holkama taky sem to četla jedním dechem a taky by to mohli dát do filmu ale to se asi nestane :D no můžeme jen doufat že scénaristi budou tak kreativní jako ty !:D ještě jednou chvalím :) )

  4. Mikeš napsal:

    Seriálový Stefan by měl jít k tomuhle Absinu do učení :-) Kruci, proč se tohohle nemůžeme dočkat v seriálu!!! Julie tvrdí, že je team Salvatore…. ale takovéhle porozumění a tolaranci jim nedopřeje. Až se seriálový Damon přizná, že spal s Elenou, Stefan ho roztrhne jak hada :-) Když ho mlátil už kvůli jedné puse….

  5. Heli napsal:

    Přidám se dalším wow :-) Když to čtu, tak mi opět zamrzí, že to v seriálu tak není :-( Proč to tam není takhle??? A vlastně kdo ví, jak to s tím seriálovým Delena sexem vůbec bude, jestli nějaký jednou někdy bude, jako že věřím, že je to scéna, která by nás minout určitě neměla.

  6. Lenda3 napsal:

    Super kapitola !! :) )
    Nech mě hádat: Elena celou dobu byla
    vzhůru a celý to stejně slyšela, že jo ? :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich