FF: „Volba-část III“-4.Kapitola

Tak a máme tu zase úterý a já mám pro vás další kapitolu třetí části mé povídky Volba. Všem moc děkuji za komentáře a budu se těšit na další a přeji pěkné počtení. Další díl bude ve čtvrtek!

4.

„Tak co, jak se ti líbil lov?“ Zajímal se vesele Stefan a nemohl se ubránit okouzlenému pohledu na Elenu, která se usadila na okraji jedné z osmi kaskád Varšavské Fontány a vypadala celkem spokojeně (rozhodně líp, než dopoledne!). „Bylo to fajn.“ Odvětila a hezky se na něj usmála. „Jen fajn?“ Popíchl jí a ona pokrčila rameny. „Co chceš slyšet? Transfuzní sáčky jsou rozhodně lepší…“ „Tak s tím souhlasím! Nezdrhají, neschovávají se a nekoušou!“ Skočil jí do řeči Damon, který se ležédně opřel o nedalekou sochu a na oko ublíženě zamával Stefanovi před očima dávno zhojeným ukazováčkem.

„A můžu já za to, že neumíš chytat veverky?“ „Ne, ale měl jsi mě varovat!“ „A jak? Bacha, veverky mají zuby? To snad víš, ne?“ „Vím, ale nemám s tím tak bohaté zklušenosti jako ty!“ Bránil se Damon, ale přitom jasně viděl, jak Elenu celé tohle jejich pošťuchování baví. A Stefan si toho byl vědom úplně stejně, takže neměl důvod přestávat. „Promiň, příště ti napíšu návod!“ Odfrkl a zvedl oči vsloup. „Dík, ale návod nechci!“ „No a co po mě chceš? Mám ti tu smrtelnou ránu jít pofoukat?“ „To fakt nemusíš, stačilo by projevit trochu empatie!“ „Ale no tak, to nebyl vlkodlak, jen hlodavec! To přežiješ, věř mi.“ „Ha, ha! Víš co? Já…“

„Nechte toho vy dva.“ Přerušila je však náhle Elena, ale pořád se smála. „Pro příště budeme lovit jen králíky a bude to, co vy na to.“ „Králíci taky koušou.“ Odporoval Damon, ale Elena jen mávla rukou. „Ale nekoušou, náhodou jsou roztomilí!“ „No jo jasně já vím a proto jsme jich museli dneska chytit alespoň třicet, viď!“ Pohladil jí Stefan lehce po paži a ona na něj vyplázla jazyk. „No a? Alespoň jsme se nenudili!“ „Já bych se teda uměl nenudit i jinak.“ Mrkl na ně však náhle Damon a v minutě seděl vedle Eleny a něco jí šeptal do ucha. Ta jen zamrkala, ale pak s úsměvem pokrčila rameny. Sice se jí nikam moc nechtělo, protože lov byl přeci jen náročný, ale Damonův návrh se jí celkem líbil. Možná jí to ještě víc zvedne náladu…

„Hej, co to vy dva kujete za pikle?“ Zajímal se zatím nejistě Stefan, ale Damon se jen zazubil. „Trest za veverky brácho, čistě náhodou mi právě uklouzlo, že sis včera stěžoval, že nemáš nic na sebe, takže co bys řekl malé nákupní procházce?“ Stefan jen vykulil oči. Doufal že na to Damon (zvlášť po té jejich následné promluvě včera) dávno zapomněl a že jednu z těch kreditek, co mu  bratr milostivě půjčil, použije někde tajně a sám, protože nakupování oblečení zrovna moc nezbožňoval, ale co by pro Elenu neudělal, že. Moc dobře viděl jak se tváří a že ikdyž je unavená, tahle náplň odpoledne se jí zamlouvá. „Když myslíš? Proč ne…“ Přikývl nejistě a Damon okamžitě vyskočil. „Tak jo, jdeme na to.“ „Máš po tom lovu nějak moc energie.“ Povzdechla si Elena, ale on jí v mžiku vytáhl na nohy. „Jasně že mám, copak tobě těch několik… No, nemůžu říct zakouslých, spíš ožužlaných, králíčků a veverek nestačilo? Mě parádně.“ „Ale jo, stačilo…“ Mávla rukou, ikdyž samozřejmě žízeň měla pořád, ale momentálně celkem únosnou. „Hurá na nákupy.“ Připojila raději ještě trochu nadšení, aby měl Damon radost, že se jí jeho nápad líbí a Stefan si jen okázale povzdychl. „Jo…Hurá.“

„Bienvenue sur les Champs-Elysées. Au revoir!“ Rozloučil se s nimi srdečně taxikář, kterému Damon nechal slušné dýško a ještě jim zamával. „Vítejte na Champs Elysées.“ Přeložil pak Damon nahlas jeho slova a mávl rukou směrem k vítěznému oblouku, který se impozantně tyčil proti slunečné obloze. „Díky, ale francouzsky ještě umím.“ Odfrkl Stefan, ale Elena ho sjela káravým pohledem. „Ale já ne!“ „Ale měla bys, máš jí jako volitelný kurz, vzpomínáš?“ Popíchl ji, jenže ona jen pokrčila rameny. Jako by říkala. „No a? To přeci nic neznamená.“ „To je fuk, ale pojďte, máme co dělat.“ Neměl ale Damon na jejich školní dohady náladu a postrčil je oba směrem k nákupní části ulice. Stefanovi tak nezbylo nic jiného, něž jen toužebně pohlédnout k oblouku. „Hele a nechcete nejdřív zajít tam? Jako na kus historie?“ Nadhodil pak nesměle, jako poslední záchranu, protože se mu na nákupy zoufale nechtělo, ale Damon i Elena ho sjeli takovým pohledem, že radši zmlkl. „Žádná historie! Z nákupů se nevykroutíš! Já se taky ve Vídni nevykroutil, tak šup!“ Nařídil mu navíc Damon s téměř sadistickým potěšením a Stefan odevzdaně vyrazil. Akorát tedy ta Vídeň ho zarazila… Elena a Damon toho stihli fakt dost! Jenže neměl moc čas přemýšlet o tom, protože za chvíli už mířili k prvnímu značkovému obchodu a on se obrnil trpělivostí. A že byla potřeba…!

„Tak co myslíš, která košile se k těmhle džínám hodí víc? Tahle modrá, nebo tahle zelená?“ „Eleno…“ „No tak, vyber si.“ „Ale já…“ „No tak nic! Čas vypršel, vybírám já! A mě se líbí víc ta zelená, jde ti k očím.“ „Ale já vážně…“ „Co?“ Dovolila Elena Stefanovi konečně dokončit větu a on se zatvářil doslova útrpně. „Já už nechci další košili! Vybrala jsi mi jich už pět…“ „Ale pět je málo. No tak Damone, řekni, že je pět málo?“ Obrátila se s nadějí k Damonovi, který právě zkoumal nastavení svého nového mobilního telefonu, který si zakoupil ve vedlejším obchodě s elektronikou a popravdě řečeno, Elenu ani Stefana moc neposlouchal. „Hej!“ Připomněla se mu hlasitěji Elena, když neodpovídal a on zmateně zvedl oči od dotykového displeje. „Ehm, cože?“ „Že je to málo?“ Zopakovala mu konec otázky, ale on vůbec nevěděl, která bije. „Kolik je málo?“ „Pět?“ „Čeho?“ Elena jen zvedla oči vsloup. „Pět košil je málo, že ano?“ Damon konečně jakž tak pochopil o čem je řeč a mrkl na Stefana, který využil toho, že k němu byla Elena zády a vysílal k němu zoufalé pohledy. „No jasně, že je to málo.“ Přikývl však s úsměvem a měl štěstí, že Stefan stál tak daleko od něj, jinak by minimálně schytal herdu do zad.

„Vidíš? Tak neodmlouvej a vyzkoušej si tu zelenou, šup.“ Odvětila však Elena nadšeně a zatímco si Damon vychutnával její úsměv, vnutila jeho bratrovi další ramínko. A jelikož i Stefana těšilo, že se zdá být Elena spokojená, s povzdechem si ho od ní vzal a poslušně vklouzl do kabinky. „A jen tak pro zajímavost, kolik je tedy tak akorát?“ Napadlo ho pak, zatímco bojoval s knoflíčky a krčícím se hedvábím (na které už dávno nebyl zvyklý). „Tak deset minimálně.“ Informoval ho spokojeně Damon a pyšně schoval mobilní telefon do kapsy. Opravdu si vybral dobře! Ale Stefan jen tiše zaúpěl. „Deset? To snad ne!“ „Minimálně, jsem říkal“ Opravil ho navíc rozverně a s úsměvem pozoroval Elenu, která se právě přehrabovala v další várce hedvábných košil různých barev. A ty barvy si rozhodně užívala, protože měla ještě v živé paměti, jak mizerně dopadla u Damona ve Vídni! Díky bohu, že Stefan ohledně barevné škály nijak zásadně neprotestoval (zatím jí neprošla jen žlutá a světle fialková). „Zkus tamtu.“ Naznačil Damon tiše rty a kývl směrem k jedné zvlášť luxusní, ale přitom otřesně narůžovělé polokošili a Elena se jen uchichtla. Vážně se cítila docela dobře. Tohle Damonovo a Stefanovo vzájemné popichování a bratrské rýpání se jí líbilo (ikdyž si nebyla jistá, jak dlouho jim oboum vydrží a kde se vlastně vzalo, když ještě nedávno na sebe spíš vrčeli) a bylo jí s nimi oběma až nečekaně hezky. Tolik se bála toho, až budou všichni tři pohromadě, ale teď jí připadalo, jako by to bez Stefana nebylo ono… Jako by všichni tři patřili k sobě… Jako rodina. Jenže dost zvláštní rodina. Připomněl jí škodolibě její vnitřní hlas a ona trochu posmutněla. Ano, hodně zvláštní! A nejspíš to celé klape stejně jen proto, že ani jeden z nich nemluví o tom hlavním problému, který mezi sebou mají a tím je fakt, že chodila se Stefanem, teď s Damonem a ikdyž se momentálně k oběma chová spíš jako k přátelům než současným a minulým partnerům, nevydrží to dlouho. Už teď jí chybělo Damonovo objetí a jeho polibky a nejhorší na tom bylo, že když byl Stefan nyní jen pár kroků od ní a choval se tak, jak se choval (čili, jako ten Stefan, kterého znala a milovala) chyběly jí i ty jeho! Ale takhle nesmí přemýšlet! Nesmí to zkazit! Nařídila si v duchu a rozhodně sebrala z ramínka košili, kterou jí Damon ukázal. Nesmí!

Stefan už byl zatím s tou zelenou, kterou mu vnutila, hotov a nejistě se jí ukazoval. Slušela mu skutečně vyjímačně a opravdu naprosto přesně odpovídala barvě jeho krásných očí… Ach jo, proč jen to musí být všechno tak těžké! Pomyslela si, ale pak si podobné uvažování zakázala. „Hezké, takže tuhle bereme. A hele co ti vybral Damon. Není krásná?“ Zamávala před ním narůžovělým kusem oděvu a Stefan zděšeně otevřel pusu. „No to snad…“ začal, ale pak mu v očích šibalsky blýsklo a s úsměvem se obrátil k Damonovi. „Díky, to je od tebe milé. Je vážně skvělá, tak co kdybychom si koupili rovnou dvě, tobě by jistě taky slušela, brácho!“ Poslední slovo vyslovil spíš jako šťavnatou nadávku, ale přitom se mu v hlase dalo vyčíst pobavení. Tohle vzájemné rytí nebylo nenávistné, spíš přátelské. Ale Damona jeho návrh upřimně vyděsil. „Hm, no to snad radši ne.“ Zamumlala a Elena měla co dělat, aby nevybuchla smíchy.

„No tak ne, ale pak jí nechci ani já. Takže jí prosím vrať, Eleno. A Napadá mě… Co kdyby sis něco šla koupit ty? Já mám pět… Ehm, pardon, šest košil, Damon novou mobilní hračku a ty nemáš nic.“ Ozval se tedy Stefan a zoufale se snažil znít nenápadně. Ale ve skutečnosti by už udělal téměř cokoliv, aby nemusel dál nakupovat. A Elena… kupodivu zabrala! Sice si byla vědoma toho, že v hotelu má tři kufry oblečení, ale na jednu stranu proč ne? Potřebovala rozptýlit a to nejen nepříjemné myšlenky, ale i žízeň, která jí znovu pomalu opřádala mysl a nákupy pro sebe nebyly tak špatným nápadem! „No, proč ne. Co ty na to Damone, přestěhuješ se se mnou do dámského oddělení?“ „Hrozně rád.“ Věnoval jí zářivý úsměv a Stefan si mohl oddychnout! Konečně bude v kabince trpět někdo jiný!

Jenže se brzy ukázalo, že Elena v kabince rozhodně netrpí! Spíš naopak… Úslužná prodavačka je  všechny tři odvedla do dámského oddělení, Damona a Stefana usadila se sklenkou šampaňského na pohodlnou pohovku a Elena se mohla pustit do soukromé módní přehlídky! A že stála za to! Sice měla jejich modelka z počátku maličko problémy s velikostmi, protože i zde je zastihlo evropské číslování (a taky proto, že chtě nechtě musela uznat, že k tomu aby se cítila pohodlně ve zvoleném oblečení, musí na svou původní velikost definitivně zapomenout), ale pak už šlo všechno jako na drátkách. No, tedy… Šlo to, až do okamžiku, kdy Eleně padla do oka temně modrá společenská, pouzdrová sukně. Tam se vyskytl dosti zásadní problém!

Elena si jí sice už maximálně minutu po jejím zahlédnutí v kabince nadšeně oblékla, ale i když se jí líbila, chtěla ještě slyšet hodnocení svých…společníků. Ti se zatím k jejím kreacím vyjadřovali veskrze kladně, takže bez zaváhání vyšla na improvizované molo a zatočila se před nimi do kola. „Tak co vy na to?“ Usmála se, ale Damon i Stefan se zatvářili dost nejistě. To nebylo moc zvykem, takže Elena maličko znervózněla a pro jistotu si sukni opatrně uhladila. „Nelíbí se vám?“ Pípla nesměle, ale ve skutečnosti jí to trochu mrzelo. Jí se líbila! „Ale jo, jistě, že líbí.“ Ozval se však honem Damon a Stefan souhlasně přikývl. „Jasně, je moc hezká jen je zbytečně moc…“ „Dlouhá!“ Vpadl mu v té chvíli opět do řeči Damon, jenže Stefan vzápětí dokončil větu přesně opačně „…krátká!“ vypadlo z něj téměř současně s bratrem a oba se zarazili. Elena pro jistotu vyčkávala. Sice se trochu bála, aby se nezačali doopravdy hádat, jenže na druhou stranu byla zvědavá, jak se tohle vyvine…

„Jak krátká?“ Zeptal se zaraženě Damon a Stefan jen samozřejmě pokrčil rameny, jako by nechápal, co na tom bratra udivuje. „No jistě, že krátká!“ „Vždyť jí má ke kolenům, to ti přijde krátký?“ „Na společenskou sukni rozhodně.“ Trval na svém Stefan a Damon jen zvedl oči vsloup. „Aha. A pojem koktejlové šaty ti něco říká? Ty jsou taky společenské.“ „No jistě a jsou těsně pod kolena.“ „No to ani náhodu!“ „Ovšem že ano!“ „Ne, to nejsou. A navíc, tahle sukně by opravdu mohla být i kratší!“ bránil Damon svůj názor, ale jeho bratr jen pohrdlivě odfrkl. „Kdyby byla kratší, tak už ani žádnou nemá!“ „Jakto? Do půlky stehen ti přijde, že to už není sukně?“ „No, normálně možná, ale do společnosti je to spíš delší pásek!“ „Bože, má někdo za bratra takovýho puritána?“ Povzdechl si Damon, ale Stefan jen mávl rukou. „A co mám říkat já? Ty bys jí klidně poslal do divadla jen v plavkách!“

„Hele, pánové!“ Pokusila se je přerušit Elena, protože se jí zrovna moc nelíbilo, že o ní mluví, jako by tu před nimi nestála, ale oni byli až příliš zaujatí svým dohadováním, čili to nemělo žádný efekt. „V plavkách ne, ale nemyslím si, že s postavou jakou má se musí halit až ke kotníkům“ „Kdo řekl ke kotníkům? Já myslet tak o pět centimetrů delší, víc ne!“ „I to je moc!“ „Hej!“ Zvýšila Elena definitivně hlas a oni sebou trochu vyplašeně škubli. „Nevadí vám, že tu stojím a poslouchám vás?“  „Promiň, ale vždyť mám pravdu, no řekni sama! Copak ti ta sukně přijde krátká?“ Ozval se jako první Damon a ona si znovu povzdychla, protože ho Stefan okamžitě následoval: „Samozřejmě, že přijde, viď?“ „Ne, nepřijde.“ Odfrkla a Stefan trochu dotčeně zmlkl. Jenže ještě než se mohl pýchou nadmout Damon, který se k tomu už už chystal, protože si myslel, že mu dává za pravdu, obrátila se i k němu. „A nepřijde mi ani dlouhá, přijde mi akorát!“ Spražila ho s jiskřičkami v očích a Stefan se musel bratrovu ukřivděnému výrazu zasmát. „A máš to.“ Šeptl směrem k němu, ale ten si to nedal líbit. „A ty taky!“

„Ale já…“ Chtěl Stefan protestoval, jenže Elena si jen důrazně odkašlala, čímž ho umlčela. „Takže já ji beru a pro příště, nechte prosím délku čehokoliv na mě, ano? Já vím, co si můžu dovolit a co ne.“ „Můžeš si dovolit všechno.“ Pokusil se jí zalichotit Damon, ale ona jen zvedla oči vsloup a zmizela v kabince. „Vidíš, naštval jsi jí.“ Obrátil se proto Damon k bratrovi a ten jen šokovaně povytáhl obočí. „Já? Jak já? Já jí nechtěl poslat do divadla v něčem, co by se hodilo tak na pláž a možná ani tam ne!“ „No dovol! Já bych přeci nikdy…“ „Já vás pořád slyším!“ Přerušil mu však v té chvíli Elenin hlas jeho obhajobu a on poslušně zmlkl. Sice už (nebo spíš vůbec) nezněla naštvaně, spíš pobaveně, ale i tak jí nechtěl zbytečně provokovat. Na to se jejich první společný den vyvíjel až moc dobře. „Pššt!“ Naznačil mu navíc Stefan a on málem také vyprskl smíchy, protože i bratrovy oči zářily spokojeností. Docela jim to spolu šlo…

A šlo jim to i nadále, protože nákupy se nakonec slušně protáhly. „Ehm, kolik peněz máš vlastně na všech těch kontech?“ Šeptl Stefan Damonovi, když ověnčeni taškami opouštěli nákupní část ulice  Champs Elysées, ale přitom mu bylo jasné, že Elena ho musela slyšet. „No, myslím, že po téhle dovolené podstatně míň, než před ní.“ odvětil navíc Damon stejně tiše a Elena vedle něj jen zvedla oči vsloup. Ale popravdě se jí dnešní den vážně líbil. Sice měla pořád žízeň a někde na okraji jejího vědomí na ní stále dotírala vina a to všechno, co od včerejška cítila, jenže ona to už nepotlačovala. Nechala to být a snažila se s tím nějak vyrovnat. Bolelo to a sem tam musela nějakou myšlenku násilím vyhnat z hlavy, ale dalo se to vydržet. No ale ta žízeň…

„Nepůjdeme na lov?“ Rozhodla se proto náhle pro přímou otázku mířenou na Stefana a ten zaskočeně přikývl. Sice to měli v plánu, jít ještě na večerní toulku do parku, ale nečekal, že si o to Elena sama řekne. Ale na jednu stranu to bylo dobře, znamenalo to, že k tomu, co pro ni naplánovali, přistupuje svědomitě. „Jistě, jen běžte, já zatím tohle vezmu do hotelu a…“ začal však v té chvíli Damon a už už se sápal po všech taškách. Jenže Stefan mu ty co nesl on, nedal a jen se se zadostiučiněním pousmál. „Hej, jak to? Zapomněl jsi na sázku? Držíš stejný režim jako Elena, takže tohle pošleme do hotelu po taxikáři a ty půjdeš hezky s námi.“ Zpražil ho a Damon zaskočeně zamrkal. „No to ano, já vím, ale já nemám žízeň.“ Bránil se, protože vážně neměl (Elena prostě měla ten apatit zcela jinde než on!), ale Stefan byl neoblomný. „Sázka je sázka. Nebo to chceš vzdát?“ „Nechci!“ Odfrkl Damon, ale pak se ještě jednou pokusil protestovat. „Ale stačí jen dodržovat typ krve, množství je snad irelevantní.“ „No, na to jsi měl myslet předem. Takže šup šup, veverky čekají.“ Zazubil se Stefan a Elena vedle něj se tiše uchechtla. „Jo a brousí si zuby!“ Bránil se Damon, ale bylo mu jasné, že se z lovu nevykroutí. Bezva…

 



6 reakce na FF: „Volba-část III“-4.Kapitola

  1. Natalia napsal:

    veverkyyyyy :-D Abs, super! paci sa mi, ako vsetci traja spolu pekne vychadzaju :) tesim sa na dalsiu kapitolu :)

  2. terulka napsal:

    Máš to skvělý jako vždy :) celou dobu co sem to četla sem se připitoměle usmívala :D ty nákupy se mi vážně líbili :) a teď jedu do neděle na chatu a nebudu mít přístup k netu nechtěla bys mi to poslat na e-mail ? nechci otravovat ale sem na tom závislá :D :D e-mail – terulllkaXD@seznam.cz tak prosím dej vědět :)

  3. Lenda3 napsal:

    Pěkný ! :) ))

  4. Heli napsal:

    cháá, tak nad lovem veverek jsem se nasmála :-) No zatím jim to docela jde, všichni se snaží, Elena je podle potřeby kdyžtak oba zprdne :-) :-)

  5. kaťul napsal:

    Jéé tak tenhle díl byl skvělej vlastně jako všechny ale sem ráda že temné časy nám skončili .. Taky sem se u toho celou dobu usmívala :D úplně mi tento díl zvedl náladu těším se na další .. :)

  6. mona 1995 napsal:

    Super časť strašňe som sa nasmiala.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde