FF: „Volba-část III“-7.Kapitola

A už tu  máme zase úterý a tak je nejvyšší čas na další kapitolu mé povídky Volba. Doufám, že se vám bude líbit, že budete komentovat a přeju pěkné počtení. Další část zase ve čtvrtek :-)

7.

„Cože?“ Vypadlo z Eleny nechápavě a její oči se rozšířily úžasem. Opravdu Damon řekl „Díky bohu“? To přeci nemohla být pravda! Slyšel vůbec, co mu řekla? Nebo tedy skoro řekla? Asi ne, jinak by tohle přeci nikdy nemohl vypustit z pusy! Sice tenkrát na Ruském kole naznačoval něco v tom smyslu, že by mu snad ani nevadilo, kdyby se o ní musel s bratrem dělit, ale to byla úplně jiná situace a navíc byl tenkrát na mol! A i kdyby nebyl, znělo to až moc dobře, než aby si tomu dovolila uvěřit!

Ne, rozhodně jí špatně pochopil, nebo je nějak mimo, nebo kdo ví co, ale určitě to není tak, jak to teď vypadá! Musí mu to vysvětlit znovu a pomalu! Rozhodla se zoufale a zhluboka se nadechla.„ Víš vůbec o čem je řeč?“ Pokračovala pak opatrně, jako by mluvila s tříletým děckem, ale Damon jen pomalu přikývl. „No, já to pochopil tak, že ses mi právě pokoušela říct, že včera, když jsem tak hanebně odpadl a usnul na pohovce jsi něco… Nevím přesně co, ale něco, měla s mým bratrem. Nebo se mýlím?“ Dokonce se na ní nepatrně usmál a jí klesla čelist málem až na dlažbu. On to opravdu… Myslel vážně! „A ty se na mě nezlobíš?“ Vypadlo z ní trochu hloupě a on chvíli mlčel, protože se snažil zformulovat co nejlepší odpověď. Konečně na to přišel a lehce přejel dlaněmi po jejích chvějících se pažích. „Ne, Eleno. Nezlobím se na tebe. Znám tě a znám i Stefana a vím, jak to mezi vámi bylo a stále je…“ Elena se už už nadechovala, aby ho přerušila a řekla mu, že už nic není a že to byl jen úlet, ale on jí nenechal, aby mu skočila do řeči. Tohle chtěl a musel dopovědět najednou. Stále se totiž trochu obával, jestli ho tahle podivná euforie a bezstarostná nálada nepřejde a ikdyž to nechtěl a rozhodně nechtěl začít žárlit, bude lepší, když se vyjádří hned, dokud má ještě chladnou hlavu!

„Takže se na tebe nezlobím! A na Stefana taky ne. Popravdě jsem to možná i trochu tušil, že mezi vámi musí dřív nebo později k něčemu dojít a jsem rád, že se to stalo. Ano, vážně jsem, protože si co nejdřív budeme muset všichni tři promluvit a nějak to všechno vyřešit a tohle je asi jediná cesta, protože ty ho miluješ. A já ti v tom nemůžu bránit. A ani nechci! Víš, za tu dobu, co tě znám jsi mě toho naučila hrozně moc a jednou z těch věcí je i to, že pokud někoho miluješ, musí být pro tebe jeho štěstí důležitější, než tvoje. Teprve pak je ta láska skutečná a ty bys bez Stefana nikdy skutečně šťastná nebyla. A já taky ne.“ Konečně se odmlčel a po pár vteřinách se i odvážil pohlédnout Eleně do očí. Byl docela zvědavý, co v nich po tomhle svém, možná trochu patetickém, ale stoprocentně pravdivém, proslovu uvidí, ale nic ho nemohlo potěšit víc, než to co tam skutečně spatřil. Sice v nich byl stále šok  a to pořádný, ale byla tam i láska a něha a dokonce i něco, čeho si snad vážil ještě mnohem víc, než náklonosti. Zvlášť od Eleny… Obdiv! Dívala se na něj, jako by jí právě věnoval tu nejkrásnější  a nejdokonalejší věc na světě a možná to tak dokonce i bylo! Nezlobil se na ní a navíc jí právě ukázal směr, kterým by se mohli dát, aby přeci jen toho vítězství, které se jí ještě před chvílí zdálo nemožné, dosáhli! Aby našli řešení, které je nebude stát lásku ani zdravý rozum a to bylo víc, než v co kdy mohla doufat!

„Takže ty… Tobě… nevadí, že nejsi jediný koho miluju.“ zašeptala a on se náhle rozesmál. „Ale no tak, kdyby mi tohle mělo vadit, nikdy bych na tebe nemohl ani pomyslet! Eleno, když jsem se do tebe zamiloval, chodila jsi už dávno se Stefanem! Pro tebe jsem nikdy nebyl první a jediný a vždycky byl v mém vztahu k tobě ještě někdo. Jenže to není jen tak někdo, ale můj vlastní bratr, na kterém mi záleží a kterého navíc velice dobře znám. Tak dobře, že jsem ochotný odpřisáhnout, že tě miluje víc, než si dokážeš představit! Jeho láska k tobě je stejně skutečná, jako ta moje a byl bych blázen, kdybych měl po něm chtít, aby se jí vzdal. Nechci to, a nechci to ani po tobě, lásko!  Mě stačí vědět, že miluješ i mě. A to vím…“ Při poslední větě něžně přitiskl její rozechvělou dlaň ke svým rtům a ona znovu ucítila na tváři slzy. Ale tentokrát to nebyly slzy zoufalství. Naopak! Bylo jí, jako by z ní někdo sejmul alespoň část toho závaží, které na ní včera večer a dnes ráno plně dolehlo a ona se zase mohla svobodně nadechnout.

„Miluju tě.“ zašeptala a náhle Damona znovu objímala kolem krku. Ale už to nebylo zoufalé objetí, jaké mu předvedla předtím ale něžné a vstřícné souznění dvou duší, které k sobě prostě patřily! „Vidíš, a to mi stačí.“ Odvětil něžně a tiskl jí k sobě, jako by jí objímal poprvé a jako by na tom, jak silně jí bude svírat, závisel jeho i její život… Jenže všechno krásné musí jednou skončit a tak i Eleně se do její dokonale šťastné bubliny bolestně vplížila realita. Ano, Damon jí miloval a byl ochotný akceptovat i to, že není na její lásku sám, ale to bohužel byla jen první polovina problému. Tou druhou polovinou byl Stefan a Elena si matně uvědomila, že to pravé nebezpečí pro jejich vzájemný vztah číhá právě zde. Stefan ji miloval, to ano, ale vždycky byl zvyklý, že ona miluje jen a jen jeho a teď, když tomu tak není… Ano, nejspíš mu došlo, že ona a Damon se na dovolené sblížili, ale jak moc mu to došlo a jak moc je ochotný to do budoucna akceptovat, to netušila. „A co Stefan?“ Zašeptala proto po chvíli ticha a Damon viditelně zaváhal. Došlo mu, nač se Elena ptá a postřehl i úzkost v jejím hlase a vůbec se jí nedivil. Ani on si nebyl jistý, jak bratr přijme fakt, že on a Elena jsou i nadále pár, ale že to rozhodně neznamená, že on a ona by spolu nemohli nijak fungovat. Znal Stefanovu mírně puritánskou, sebestřednou a možná i žárlivou povahu a přesto, že ho bratr svým postojem k tomu, že on a Elena spolu spali, hodně překvapil, tohle bylo přeci jen moc! Sice to zatím on ani Elena nevyslovili nahlas, ale v podstatě to spělo tam, kam by asi ve slušné společnosti vážně nemělo! Ona milovala oba, oni milovali ji a jediné co jim stálo v cestě k tomu, aby byli šťastní, byly, kromě jejich vlastních emocí, společenské konvence! Ale kdyby na ty konvence zapomněli… Kdyby je nechali plavat, tak si vlastně teď s Elenou spolu pohrávali smyšlenkou zcela natvrdo se o ní dělit! A on by samozřejmě souhlasil a nejspíš by tedy, dle své reakce, souhlasila i ona, ale co na to řekne Stefan, to vážně nedokázal předpovědět.

„Já nevím, miláčku. Budeme se ho muset zeptat.“ Pokrčil rameny a Elena se od něj poplašeně odtáhla. „Zeptat? A jak? Myslíš jako za ním přijít ruku v ruce a říct mu, že chci milovat najednou vás oba? To nikdy nestráví, nemluvě o tom, že já sama jsem to taky ještě pořád zcela nevstřebala!“ „Ale nevadí ti to, ne?“ ujistil se zmateně a ona neměla daleko k hysterickému smíchu. O čem se to tu proboha vlastně baví? O polygamii? To přeci ne, je to špatné… Špatné a příšerné a… Tak hrozně lákavé! „Já doufám, že mi to nevadí, pokud to tedy všechno chápu správně.“ Odvětila tiše a on jí znovu sevřel obě dlaně. Asi jí to vážně bude muset říct natvrdo, protože jinak jistotu mít nebude!

„Dobrá, tak na rovinu…“ začal a ona přikývla. „Miluju tě a nechci tě ztratit. A nechci ztratit ani Stefana, takže ti teď naprosto veřejně a… No sice beze svědků, ale klidně to ber tak, že bych to byl ochotný i odpřisáhnout… Navrhuju, aby sis mezi mnou a mým bratrem nevybírala! Mě nebude vadit se o tebe dělit a pokud to nebude vadit tobě, nevidím v tom problém.“ „Takže jsem to pochopila správně.“ Pokývala vážně hlavou a on málem zapomněl dýchat. „A souhlasíš?“ vypravil ze sebe zastřeně a ona mu vážně pohlédla do očí. Na její odpovědi hodně záleželo a možná, že na ní stál celý jejich další osud a ona náhle zcela jistě věděla, co má říct… „Ano!“ Oznámila mu tak rozhodně, až jí to samotnou překvapilo a tentokrát spadl kámen ze srdce pro změnu Damonovi. Dokonce se zmohl jen na láskyplný úsměv a odhodlané přikývnutí. Jenže Elena si vzápětí znovu povzdechla a sklopila oči. „Ale pořád je tu Stefan a já mám vážně strach, že on… Že tohle prostě…“ nedokázala to říct naplno, ale Damon jí chápal. Jenže možná by měl nápad, jak na to… Sice nebyl zrovna moc, no řekněme férový, ale on znal Stefana už víc, než jedno a půl století a tak mu bylo jasné, že za ním skutečně nemůžou jen tak jít a postavit ho před hotovou věc! Ne, na to se muselo jinak, a ikdyž se trochu bál Eleniny reakce na to, co se jí chystal navrhnout, musel s tím ven.„Možná bych věděl, jak na něj, ale…“ Zaváhal, jenže ona na něj upřela pohled tak plný touhy a naděje, že bylo rozhodnuto. Řekne jí to a hotovo! A možná dostane facku, ale to už je holt risk! A risk je zisk… Tedy většinou.. Snad!

„Takže jdeš do toho?“ „Nevím…“ „Řekni si, je to na tobě. Klidně to můžeme vybalit na rovinu, ale…“ „Ale nemusí to vyjít, já vím.“ povzdechla si Elena a sevřela Damonovu dlaň. Seděli spolu v taxíku před hotelem a měli za sebou jeden úspěšný lov, při kterém si dokonce Elena vedla víc, než dobře. Sice měla nejdřív strach, bála se, co s ní čerstvá lidská krev udělá, bála se, že do toho všeho zase spadne! Ale možná právě proto, že se tak moc bála, si ten lov vlastně ani neužila a to bylo v její situaci dobře! Prostě zcela mechanicky odlovila jednoho Italského turistu a bylo to skoro jako poprvé. Damon byl celou dobu u ní, povzbuzoval ji i kontroloval a nakonce ho ani neptořebovala. Pustila toho kluka možná ještě dřív, než musela a bylo to. Zvládla ulovit a adekvátně vysát člověka aniž měla šílenou chuť v lovu pokračovat (tedy ne, že by neměla žízeň, ale to bylo jiné nutkání) a dokonce ani nezáviděla Damonovi, když, věrný její dietě, vysál v ústraní jednu blonďatou Němku. Takže všechno dopadlo víc, než jen dobře, ale na druhou stranu tu byl i stín…

Lov totiž nebylo to jediné, co měli za sebou… Oni měli i jeden plán, ohledně Stefana a jich samotných, který společně vymysleli a který se ani jednomu z nich moc nezamlouval, ale neměli na výběr! Dělali to přeci proto, že jim oběma na Stefanovi záleželo! Ano, nejspíš by měli být upřimní a říct mu to do očí, ale copak to mohli riskovat? Nemohli a ani nesměli, protože pokud on nebude souhlasit, budou všichni zase tam, kde dřív a možná i někde mnohem hloub ve velmi bezútěšné situaci! A to se prostě nesmělo stát! „Nezapomeň, děláš to z lásky k nám oběma…“ Políbil jí Damon jemně na tvář a ona nervózně přikývla. „Dobře, jdu do toho.“ „Tak fajn. Miluju tě.“ „Já tebe taky.“ Poslední letmý polibek a pak už se oba vydali ke dveřím hotelu. Aniž by se jeden na druhého podívali, prošli recepcí a zamířili výtahem nahoru. Snad bude Stefan v jejich apartmá! A samozřejmě že byl!

Utápěl se tam ve vině a depresích už od rána a dokonce ani nevytáhl paty z pokoje. Sice si na bratrovu radu prostudoval leták s nabídkou hotelu, ale nic ho nezaujalo. Ono by ho totiž v rozpoložení, v jakém byl, nezaujalo asi nic! Nevěděl, co má cítit dřív a čím se má dřív užírat a bylo mu vážně mizerně. Políbil Elenu a to se nemělo stát. Jistě, miloval ji, ale v situaci v jaké byla… Kruci, v jaké všichni tři byli! K tomu prostě nemělo dojít! Nevěděl sice kudy kam a neviděl žádné řešení, které by je mohlo někam posunout, ale to nic neměnilo na tom, že když jí bude tajně krást polibky, ničemu tím neprospěje. Musí se sebrat a být silný! Nesmí se Eleně vnucovat, protože jejích vztah sám zničil. Zničil a pak nejspíš nevědomky zničil i ten její s Damonem, protože od okamžiku, kdy se tu objevil se ona jeho bratra ani nedotkla! Tížilo ho to a mrzelo, ale současně cítil nepříjemně vtíravé zadostiučinění. Jako by mu nějaký vnitřní hlas našeptával: „No ovšem, že se Damona nedotýká, když se nedotýká tebe! Je to tak správně, neměli byste jí takhle mít ani jeden!“ A on tomu snad i věřil, ale bylo to k zbláznění!

Takže teď, když zaslechl dvoje kroky mířící k jejich apartmá, napadlo ho dokonce, jestli by se neměl sebrat a utéct, ale to nesměl! Slíbil Eleně i Damonovi že s nimi zůstane a pomůže jim a to musí splnit. Ale nebude se chovat nijak nevhodně! A taky jim nesmí kazit náladu svými depresemi! Slíbil sám sobě a dokonce se pokusil vydolovat ze sebe úsměv. Moc se mu to sice nepovedlo, ale Damon ani Elena si toho zjevně nevšimli, protože se i po příchodu tvářili spokojeně. „Ahoj, jak sis užil dopoledne?“ Zajímal se ihned Damon a Stefan se donutil mu pohlédnout do očí a pohřbít v sobě svou vinu! Bratr nic neví a nedozví se to (a pochopitelně od Eleny rozhodně taky ne). Musí se chovat normálně. „Nijak zvlášť a jak jste dopadli vy?“ „My naprosto báječně! Eleno, jen se pochlub, jaká jsi šikovná holčička.“ Stefan se obrátil k Eleně a docela ho překvapilo, že se tvářila zcela jinak, než ráno. Sice jako by měla v očích stopy nervozity, ale usmívala se. Asi se jí lov vážně povedl. „Damon přehání, tak šikovná zase nejsem. Ulovila jsem, vysála a pustila jednoho Itala. Nic na tom nebylo!“ Zatvářila se trochu upejpavě, jako prvňačka, co přinesla domů první jedničku a Stefan se musel nad jejím výrazem i při svém duševním zmatku, pousmát. „Tak to ti gratuluju“ Řekl co nejupřimněji a ona mu věnovala vděčný úsměv. Pak ale náhle ožila a vrhla se k jednomu ze svých kufrů.

„A Damon má navíc skvělý nápad, viď.“ Poznamenala směrem k pohovce, na které se Damon hned po příchodu uvelebil a Stefan překvapeně povytáhl obočí. Elena se chovala skutečně nečekaně v pohodě (když uváží to, jak vypadala včera po té puse i dnes ráno). No, ale taky dobře… „Jo, to mám. Nevím teda, jestli skvělý, a potom jak neslavně jsem včera večer odpadl po tom místním vínu, bych ho možná ani neměl navrhovat, ale napadlo mě, že bysme mohli Elenin úspěch oslavit.“ „Oslavit?“ opakoval nejistě Stefan, protože poslední, nač měl dnes náladu bylo slavení, ale Elena se hned přidala. „Ano, ale ne na hotelu. Damon říkal, že je tu spousta vináren a že bysme měli nějakou vyzkoušet. Prý je to v Paříži téměř povinnost.“ „No, povinnost zrovna ne, ale bylo by to fajn, nemyslíš?“ obrátil se Damon přímo ke svému zmatenému bratrovi a ten se nezmohl ani na protest. Sice ho napadaly stovky výmluv, ale věděl, co si slíbil.

Bude se chovat normálně! A nebude to tu Damonovi a Eleně kazit! „To je… skvělý nápad.“ Vypravil ze sebe nepříliš přesvědčivě, ale těm dvěma to asi stačilo. „Fajn!“ Vyhrkla nadšeně Elena (ikdyž byla ve skutečnosti pekelně nervózní, protože to, že Stefan přistoupil na jejich návrh, startovalo celý ten nejistý plán, který vymysleli) a sklonila se k zavazadlu. „Co si mám vzít na sebe?“ Přehrabovala se vším tím oblečením, které tu měla a Damon i Stefan unisono pokrčili rameny. „Vezmi si, co chceš, ve všem budeš vypadat skvěle.“ Poznamenal navíc Damon a ona byla ráda, že se nemůže červenat. Takhle před Stefanem jí podobné komplimenty zas tak moc neseděly, ale co… Pokud jejich plán vyjde, bude si muset zvyknout! „Asi tohle.“ Řekla proto rychle a vydolovala jeden z modelů, které si včera koupila. Ano, to bude adekvátní! Vínová, krátká sukně, která se těsně nad koleny z úzké měnila v rozšířenou za pomoci několika kanýrků a černý hedvábný top. K tomu ještě adekvátní šperky, doplňky a líčení a může jít na věc!

Jenže pak pohlédla na oba své společníky a zatvářila se káravě. „Ale no tak, co tu tak sedíte! Šup šup, převlékat a vyrážíme! Dneska mám chuť se pobavit!“ Nepatrně přitom mrkla na Damona, který jí pochválil pohledem a pak se už i on vydal ke svému kufru, najít něco vhodného. Stefan sice ještě chvíli otálel, ale neměla na výběr! Slíbil to, souhlasil, tak holt půjde slavit! Ikdyž tedy absolutně nemá náladu! „Jen tak dál.“ naznačil zatím Damon rty Eleně a ona nenápadně přikývla. Byla nervózní, jako před svým prvním rande a vlastně se to částečně i dalo srovnat! Čekalo jí něco, co zas tak moc často nedělala… Tedy skoro nikdy to nedělala! Ona byla vždycky ta, co byla od někoho zvaná na schůzku, obletovaná, obdarovávaná a komu potencionální partneři dokazovali svou přízeň, nikoliv naopak. A teď to naopak bude a ona bude muset nalákat… Ne, řekněme si to na rovinu.. Sbalit a svést! Svého bývalého přítele, který má neskutečné morální zábrany a který se jistě akorát tváří, že je vše v pořádku… Jo, dneska večer se rozhodně nudit nebude!



5 reakce na FF: „Volba-část III“-7.Kapitola

  1. terulka napsal:

    jako vždy skvělý a Damon+Elena+Stefan to bude sranda těším se na další díl :)

  2. Natalia napsal:

    no uz nech je stvrtok! :) :) chcem vidiet to rosambo :-D

  3. Elza napsal:

    Páni… Tak to je mazec:D.. Mimochodem to, jak píšeš je neuvěřitelné… já teda přečtu skoro cokoliv… snad i telefonní seznam, ale tohle je vážně něco.. Máš na to talent. Pokud někdy něco vydáš, což bych ti přála, ačkoliv je psaní dosti časově náročné – doufám, že dostanu první vydání i s podpisem:)

  4. Visa2 napsal:

    Kvôli korekcii mojich študijných výsledkov do normálu som si musela dať menšiu nútenú pauzu od všetkých poviedok, ktoré čítam, ale som späť :-)
    Prídem sem a BUM – 3. séria Volby :-) Ťažko popísať ten pocit, ktorý sa ma zmocnil, keďže naposledy som skončila niekde v polovici 2. série :-) Tak som to samozrejme hneď v momente musela všetko dobehnúť…
    A teda…smer, ktorým sa táto poviedka uberá…neviem presne aký by som k tomu mala zaujať postoj, keďže pochádzam zo silno veriacej rodiny a ja sama som tiež kresťanka, čo znamená, že sa snažím dodržiavať určité zásady a odmalička som tak bola vychovávaná.
    Poviem to takto,,,rada si prečítam túto verziu riešenia milostného trojuholníka, pretože už teraz cítim, že to bude veľmi zaujímavé a jedinečné. Akceptujem, že nie každý v spoločnosti zdieľa rovnaký názor ako ja a každý sa na svet díva inak, takže s tým nemám žiaden problém.
    Určite by som túto poviedku ďalej nečítala, ak by sa mi vôbec nepáčila alebo by som nebola zvedavá, čo sa stane ďalej :-)
    Takže držím prsty pri písaní aj naďalej a teším sa na ďalšiu kapitolu vo štvrtok :-D

  5. Leya napsal:

    Perfektné! Páči sa mi, že oproti seriálu je to miernejšie čo sa týka vzťahu Damon&Elena&Stefan, avšak stále sa tak trocha nedokážem stotožniť s postavou Damona, nakoľko v seriály si vždy nájde nakoniec cestu k svojmu „zlému JA“ a tu je taký „cukríkový“ a nedokážem si predstaviť, žeby ho do takejto „romantickej“ pózy niekedy Julie postavila. Ale to nie je kritika a vlastne to ani neuberá na kráse tejto poviedky. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich