FF: „Volba-část III“-12.Kapitola

Tak a je tu neděle a s ní další část Volby. Tak si ji užijte, komentujte a doufám, že se vám bude líbit, protože v lehčím duchu pokračujeme i nadále. Další díl zase v úterý! :-)

12.

„Mohl bys prosím, zpomalit?!“ „Ale no tak, nemám tam ani stodvacet!“ „A to ti přijde málo?!“ Prskla Elena a přesto, že byla připoutaná, nesmrtelná a hodně odolná, nedělalo jí Stefanovo řízení dobře! Damon mu nakonec kus za Paříží jejich vůz skutečně půjčil, ale bylo to spíš horší, protože Stefan jel rozhodně rychleji než jeho bratr! Idkyž to možná bylo dáno také tím, že po městě se přeci jen tak rychle nedalo, ale to Elenu každopádně nijak neuklidňovalo! „Prosím.“ Zkusila to po dobrém, protože nadávání a vyhrožování evidentně nezabíralo a Stefan skutečně s povzdechem přibrzdil.

„Stačí?“ „No, možná ještě trochu…“ „Pod sto nepojedu, promiň!“ Odbyl ji však a Damon vedle něj se jen pousmál. Nebylo to tak dlouho, co jejich společné lásce říkal něco podobného. „Tady sjeď.“ Stihl při vzpomínkách navíc i navigovat a Stefan už asi pomalu začínal tušit, kam míří. Ukazatel mu totiž oznamoval, že cesta, kterou Damon zvolil vede do „Calais“. A to mohlo znamenat jen jedno… Ale nahlas samozřejmě neřekl nic, protože nechtěl Eleně kazit překvapení. „Eurotunel?“ prohodil jen nevzrušeně a mrkl na bratra, který se sice nejdřív zatvářil zklamaně, že byly jeho úmysly tak brzy odhaleny, ale pak zavrtěl hlavou. „Ne, trajekt.“ Oznámil šeptem, což zase trochu rozesmutnilo Stefana, protože to téměř jistě znamenalo, že jejich nádherné autíčko s nimi už moc dlouho nepobude (ještě si ho ani neužil!) Ale zas tak moc toho nelitoval. Cíl cesty (ikdyž zatím znal jen zemi) se mu totiž zamlouval a Eleně se jistě bude také líbit.

„Co si to tam vy dva šuškáte?“ nenechala se ale z rozhovoru vynechat jejich milovaná a naklonila se ze zadního sedadla dopředu. „Nic, miláčku. Jen bráškovi konečně došlo, kam jede.“ „A že by se svěřil?“ Odfrkla Elena a Stefan se neubránil úsměvu. „Řekl bych že míříme do Calais.“ „Aha, a to znamená jako co?“ „Ale no tak, Evropu jste snad už v zeměpise měli, ne?“ Popíchl jí Damon, ale vysloužil si jen plácnutí do ramene. „To znamená, že naším cílem je stará dobrá Anglie.“ Osvětlil jí situaci Stefan a ona překvapeně otevřela pusu. Anglii tedy nečekala! A ne že by byla zklamaná, to proboha ne (s Damonem a Stefanem to bude jistě úžasné všude!), ale popravdě Anglie, nebo tedy správně Velká Británie, nebyla zrovna její vysněnou zemí. „To jako, že Big Ben, Tower, Buckinghamský palác a tak?“ snažila se nedat na sobě znát, co si opravdu myslí, ale oba její společníci to samozřejmě poznali. Jenže Damon jen se smíchem mávl rukou. „No, to zrovna ne, neboj. To je moc tradiční.“ „Aha, no jasně. A ty na tradice moc nejsi, co.“ Odvětila a přesto, že jí tím co řekl, docela překvapil a na jednu stranu možná měla i maličko strach jak to s tou netradičností myslí, přeci jen nemohla říct, že by jí nepotěšil. „Moc ne.“ Souhlasil Damon a pohodlně se uvelebil na anatomicky tvarovaném sedadle. „No a něco víc bys mi o tom čemsi netradičním říct nemohl?“ Nevzdávala se Elena, ale on akorát provokativně přivřel oči a dělal, že jí neslyší. No, tak nic… Už si vážně na jeho tajnosti docela zvykla.

Koneckonců netrvalo zas tak dlouho a byli v Calais. Bylo to nejspíš poměrně pěkné město, ale oni z něj zas tak moc neviděli, protože Damon navedl Stefana přímo k přístavišti. „Takže nás čeká trajekt?“ zajímala se Elena, které toho sice ze zeměpisu vážně moc nevěděla, ale to, že je Anglie na ostrově jí samozřejmě neuniklo a to, že se tam dá dostat buď podzemním vlakovým tunelem, nebo trajektem, také ne. „Přesně tak, myslím, že tu jsme akorát, za chvíli vyplouvá.“ Informoval jí Damon spěšně a už organizoval přesun zavazadel, což Elenu maličko překvapilo. „A co auto?“ „Myslím, že nic.“ Odpověděl jí místo zaneprázdněného bratra Stefan a zatvářil se dost tragicky. „Myslím že se s ním budeme muset bohužel rozloučit.“ „No jo, taky mě to mrzí, ale tam, kam jedeme by to na něj nebylo. Na britské straně bude čekat jiný vůz.“ přidal se ke Stefanovi se smutným výrazem i Damon a Elena jen účastně přikývla. „Hm, to je tragické. Takhle přijít o auto. Nemam vás s ním nechat chvíli o samotě? Třeba ho budete chtít políbit na rozloučenou.“ Popíchla je oba najednou a od obou si vysloužila otrávené odfrknutí. „Ty jsi vážně ztracená.“ Povzdechl si pak Stefan, ale ona se ještě dlouho usmívala. Opravdu jí tahle nálada, kterou teď mezi sebou měli vyhovovala.

A i trajekt firmy Seafrance, na který se záhy nalodili, se jí líbil. Bylo to sice něco úplně jiného, než výletní loď a popravdě víc, než plavidlo to připomínalo plavoucí nákupní čtvrť se spousto obchůdků a kaváren, ale i tak to stálo za to. A když pak loď odrazila od břehu, málem si toho ani nevšimla. Okouzleně se opřela o zábradlí a sledovala vzdalující se linku pobřeží. „Poplujeme něco málo přes hodinu.“ informoval jí i Stefana, který jí byl stále po boku, Damon, když ukončil nějaký další telefonický hovor (patrně ohledně nového vozidla a vrácení toho, co zanechali na břehu), a ona tiše přikývla. Najednou jí, kdo ví proč, přepadl smutek. Anglie sice také patřila do Evropy, ale technicky vzato se před jejíma očima právě vzdaloval kontinent, na kterém toho opravdu hodně zažila a na kterém se její život od základu změnil. Sice to vypadalo, že k lepšímu, ale i tak pocítila zvláštní osudovost tohohle okamžiku. A Damon i Stefan si toho na ní nemohli nevšimnout. „Nebuď smutná.“ Ozval se první Damon a lehce ji objal kolem ramen. „Já nejsem.“ Odvětila, ale ve skutečnosti jen tak tak potlačila vzlyknutí. Už zase to její střídání nálad a zesílené emoce! Kruci! „Ale jsi.“ přidal se Stefan a jeho paže se pro změnu ovinula kolem jejího pasu. Najednou jí objímali oba a přesto, že to dělali, proto, aby jí potěšili, ona se definitivně rozvzlykala. Ale nebyly to slzy smutku, přesto že cítila onu podivnou nostalgii. Z ničeho nic jí přepadly slzy radosti z toho, že je tu má konečně oba.

„Promiňte…“ Vypravila ze sebe akorát mezi vzlyky a zatímco jedou rukou objala kolem pasu Damona, položila hlavu na rameno Stefanovi. Nebyla to dvakrát pohodlná pozice, ale Damon jí to usnadnil tím že se k ní víc natočil a vlastně se přesunul spíš za ní, takže ona mohla nerušeně plakat ve Stefanově objetí a přitom jí mohl zezadu držet i on. „To nic, miláčku.“ Zašeptal jí navíc do ucha a Stefan to ještě vylepšil něžným polibkem na tvář. Bylo to tak dokonalé a správné, jako by tak byli stvořeni. Jako tři dílky dětské skládačky, které do sebe musí zákonitě zapadnou, aby byl obraz celý! Sice se na ně okolní lidí dívali dost divně, ale ani jednomu z nich to nevadilo. Byli spolu a to bylo nejdůležitější!

Nakonec se ale Elena přeci jen uklidnila, protože tu vážně nebyl jediný logický důvod k pláči a od obou svých lásek se odtáhla. „V pořádku?“ Ujišťoval se ještě Stefan, ale ona si razantně otřela oči a přikývla. „Ano, omlouvám se, chovám se hloupě. Konečně mám všechno, co jsem kdy chtěla mít a brečím jako malá holka.“ „Ještě určitě nemáš všechno.“ Zazubil se ale Damon a ona jen pozvedla obočí. „Ne?“ „Jistě, že ne. Jak tak na tebe koukám, tak zrovna teď zcela jistě potřebuješ nějaký krásný nový šperk z támhletoho zlatnictví.“ Navrhl a ona se rozesmála. „No, když myslíš…“ Nechtěla mu kazit radost a když si všimla, že i Stefani se bratrův nápad zamlouvá, neměla na výběr. Sice o žádný nový šperk nestála (takhle jí dalo ráno dost práce je všechny zabalit!), ale když viděla ty dva, jak s ní nadšeně míří k zvolenému obchůdku, rozhodla se těšit s nimi. A že bylo z čeho! Šlo o velmi luxusní značkovou prodejnu, od podlahy po strop narvanou stovkami různých nechutně drahých šperků a každému, kdo do ní jen nahlédl, musely z toho pokladu přecházet oči. Vstřícný prodavač se jim samozřejmě ihned vrhl v ústraty a na požádání vytahoval a předváděl své nejlepší a nejdražší kousky, jak na běžícím pásu. Diamanty, smaragdy, rubíny, perly… Bylo toho tolik, že byla ráda, když se vzdálil a nechal jim čas, pořádně se tou nádherou pokochal. „Tak co, líbí se ti něco?“ Objal jí Damon lehce kolem pasu, ale ona jen pokrčila rameny. „Líbí se mi všechno.“ „Hm… No, je fakt, že na tohle všechno by asi moje úspory nestačily, ale pokud bys na tom trvala, tak to nějak můžeme zařídit.“ Poznamenal a ona jen zvedla oči vsloup, protože předpokládala, že je to další z jeho vtípků, ale kdy mu pohlédla do tváře, pochopila, že to myslel žertem jen tak napůl. Bože, kdyby teď souhlasila, tak on by byl snad vážně schopný koupit to tady všechno! „Ale ne, tak jsem to nemyslela.“ Bránila se honem, než to Damon vážně začne zkupovat. „Všechno nechci, kam bych to dala?! Spíš to mělo znamenat, že je těžké si něco vybrat.“ „Aha, no jasně. Ale kdybys chtěla… Stačí říct.“ Políbil jí na tvář, a Stefan vedle nich jen zavrtěl hlavou. „Ty jsi vážně neskutečnej megaloman, víš to?“

Neodpustil si rýpnutí do bratra, ale pak už se znovu skláněl nad rozměrnými kazetami, které jim prodavač předložil. „Co třeba tohle?“ Ukázal pak na drobné zlaté srdíčko vykládané bílými kameny (nesjpíš diamanty) a Elena jen pokrčila rameny. Bylo moc krásné, jenže toho tu bylo tolik… „Ale no tak, menší už jsi tu nenašel, ty skrblíku.“ Ozval se však v tu chvíli Damon a ona se musela pousmát. Jo, přesně ve stylu jejich rozdílných povah. Stefanovi samozřejmě nešlo o to, že tenhle šperk bude patřit k nejlevnějším, co tu byly (a i tak to bylo určitě hříšně moc!), ale prostě měl jednodušší vkus. Věděla to o něm a věděla i o Damonově vkusu, takže jí vážně nepřekvapilo, když po chvilce přemýšlení ukázal na masivní náhrdelník z bílého zlata vykládaný černými broušenými kameny (Možná černé safíry? Nebo dokonce diamanty?). „Tenhle by ti slušel určitě víc!“ Dodal vítězoslavně, ale Stefan se jen uchichtl. „To možná jo, ale kdyby náhodou spadla přes palubu, tak s tímhle na krku už nikdy nevyplave.“ „Nikam padat nebude a nech si ty rady!“ Odbyl ho bratr a pohrdlivě mrkl na šperk, který se líbil Stefanovi. „Zato na ten od tebe by pomalu potřebovala lupu!“ „Ale no tak, nechte toho vy dva.“ Přerušila je se smíchem Elena a oboum vstřícně sevřela dlaně a přitáhla si je obě k hrudi. „Oba ty šperky jsou krásné, takže co kdybyste mi je koupili oba?“ „Jak si přeješ, lásko.“ Pookřál ihned Damon a mávl na prodavače. „Akorát, že teda nevím, z čeho ti tuhle titěrnou věcičku má v plánu Stefan zaplatit. Pokud vím je můj bratříček celkem švorc.“ Neodpustil si malé rýpnutí, jenže jeho bratr se nedal. „Mám pořád tvou kreditku, zapomněls?“ Zamával mu před nosem, jednou z jeho platebních karet a Damon po ní marně chňapl. „Ale to není fér!“ Bránil se, ikdyž na penězích mu samozřejmě houby záleželo a upřimně řečeno mu ani v nejmenším nevadilo, že jí použije Stefan a zrovna k tomuhle (jen ten šperk mohl vážně vybrat větší!). Ale musel přeci předstírat hrdost, ne?

„Na to jsi měl myslet, než jsi mi jí dal.“ Uzavřel ale debatu Stefan a když k nim prodavač dorazil hrdě ukázal na svůj přívěsek a Damon odevzdaně zase na ten svůj náhrdelník. Prodavač jim oběma pochválil výběr a než se nadáli, měli kreditky o pár tisíc dolarů lehčí a Elena obdržela nádhernou dárkovou taštičku, ukrývající dvě sametové krabičky. „Děkuji.“ Věnovala jim oboum zářivý úsměv a hned před obchodem se posadila na pohodlnou lavičku, kterých bylo na trajektu nepočítaně a ještě víc umocňovaly dojem nákupní čtvrti. „Byli byste tak laskaví…?“ Naznačila pak s krabičkami v rukou, že by ráda dala své nové šperky všem na odiv a Damon i Stefan ihned ochotně vyrazili. Akorát tedy, že oba se k jejímu hrdlu vážně nevešli. „Hele netlač se, jo.“ Zablokoval Stefan šikovně Damonovu snahu a Elena se neubránila smíchu. „No tak si tu svou tretku připni první, ale bacha ať ti neupadne. Myslím, že tak masivní šperk bys už nikdy nenašel!“ Brblal Damon, ale Stefanovi to bylo fuk. Něžně připjal Eleně jemný řetízek a ona ho za to odměnila láskyplným polibkem na rty. „Sluší ti.“ „Díky.“ Dlouho se jeden druhému dívali do očí, protože to bylo po hodně dlouhé době vlastně poprvé, kdy jí Stefan něco podobného daroval a oba si to chtěli náležitě užít. „Ehm, vešel bych se tam taky?“ Nechal jim sice Damon dost času, ale nakonec to už nevydržel a Stefan honem uhnul. I Damonův náhrdelník se uvelebil na Elenině krku a bylo to, jako by se snad bratři dohodli! Náhrdelník totiž končil přesně centimetr nad srdíčkem a tak je skutečně mohla nosit oba zároveň. Hezká paralela jejich netradičního vztahu. Nemusí se pro jednoho vzdávat toho druhého a složitě mezi nimi volit. Může je mít oba…

Takže i Damon si samozřejmě vysloužil dlouhý, něžný polibek a zatímco si ho s Elenou užívali, několik postarších turistek na vedlejší lavičce se při pohledu na netradiční trojici nezdrželo jedovatých komentářů o zkažené mládeži. Ale oni se tomu mohli jen smát. „Jo, kdyby babky věděly, že jsme se producírovali po světě, už v době, když ony byly ještě ve školce, nechaly by si ty řeči o mládeži od cesty!“ Poznamenal šeptem Stefan a všichni se tou představou ještě hodně dlouho bavili. A nejen tím, ale i spoustou dalších věcí! Smáli se spolu, procházeli se po trajektu, prohlíželi si obchůdky a kavárny,… Bavilo je to, a stejně tak je bavilo šokovat své okolí tím, že se u Eleny skutečně střídali, takže se každou chvíli líbala, objímala, nebo držela za ruku s někým jiným. Lidé kolem nich sice většinou nezůstali jen u šokovaných pohledů a často měli podobné poznámky, jako ty babky před zlatnictvím, ale to Damonovi, Eleně ani Stefanovi nevadilo, spíš právě naopak. A kupodivu jim nevadilo ani to střídání! Stefan se toho sice podvědomě dopředu bál, ale bylo to nečekaně snadné! Stačilo prostě jen pohřbít veškerou žárlivost a bylo to! A když navíc viděl Elenino štěstí, připadalo mu to skutečně naprosto přirozené. Jako by to tak prostě mělo být! A Damon? Ten jen spokojeně sledoval, jak se jeho bratr tváří a nemohl se cítit líp.  Prostě idylka!

Tedy až na to, že Elenu už zase začínala přepadat žízeň. Sice jí měla tak nějak pořád, ale většinu času se dala ukočírovat a jí se dařilo na ní nemyslet, ale teď bohužel zrovna ne. Ale přesto, že se trochu styděla, udělal přesně to, co si slíbili a Damonovi a Stefanovi se s tím svěřila. Trochu se bála jejich reakce, ale tolik podpory a soucitu ani nečekala. A dokonce rozhodně nečekala, že jí Damon dovolí vyjímečně další sáček krve. Jenže jemu došlo, že se na místo, kam měli namířeno nedostanou dřív než večer a nechtěl Elenu trápit. Sebe naopak trápil klidně, protože si s ní musel solidárně dát taky a už zase měl krve plné zuby! Vážně nechápal, kde se ten její apetit bere, on byl tedy stavěný na zcela jiné dávky! No ale co, hlavně že ona je spokojená! On to nějak přežije!

Ale všechno musí jednou skončit a tak i trajek přesně na čas dorazil do Doveru a oni společně se stovkami dalších pasažérů stanuli na Britské půdě. „Vítejte v Anglii.“ Usmál se Damon a Elena mu úsměv oplatila. „Konečně budu rozumět tomu, co místní říkají.“ Poznamenala pak a všichni se společně zasmáli. „Být tebou tak na to ale moc nesázím, američani a britové to je v mluvě nebe a dudy.“ Pokusil se krotit její nadšení Stefan, když Damon opět organizoval přesun zavazadel, ale ona jen mávla rukou. „Tak ať, já se domluvím, nebo nechám mluvení na vás!“ „No, ono nebude zas tak moc s kým mluvit.“ Zaskočil je ale oba Damon, jenže když se zajímali, jak to myslel, nedostali z něj nic. Prý překvapení… „A jedno překvapení máme i venku na ulici, zrovna do něj nakládají naše kufry, ale tentokrát zcela bez legrace řídím já!“ Dodal pak nesmlouvavě a Stefan si povzdychl. „Proč?“ „Proto!“ Odbyl ho ale bratr rozhodně a společně vyrazili směrem, kde na ně zdejší vůz čekal. No a samozřejmě opět nešlo o jen tak ledajaké auto a Stefan i Elena na něj zůstali zírat v totálním šoku. Elena totiž čekala ledacos, včetně věrné repliky vozu Jamese Bonda, ale tohle tedy ne! U chodníku před hlavní přístavní budovou totiž stálo něco zcela jiného… Obrovské SUV ve stříbrné metalíze, na jehož přední masce se skvěl hrdý nápis „Range Rover“. Elena o těchto vozech akorát slýchala, ale nikdy je neviděla na vlastní oči! Nicméně věděla, že to rozhodně nejsou nějaká obyčejná autíčka do měst, ale spíše terénní vozy a přesto, že to, které měli před sebou, svým luxusem připomínalo limuzínu, bylo na první pohled jasné, že si ho Damon rozhodně neobjednal jen tak. Jenže proč, tedy? Elena sice znala jeho lehce megalomanský vkus, ale zase byl vždycky i praktický a tahle kára tedy moc praktická nebyla! S tímhle chceš jet do Londýna?“ Vyhrkla tudíž nechápavě, ale on se jen rozesmál. „A kdo řekl, že jedeme do Londýna? My míříme trošku víc na jich, víš. A tam se nám tahle kráska bude hodit.“ Něžně přejel dlaní po dokonale se lesknoucí kapotě a Stefan vedle něj ho napodobil. „Co je to za model?“ zeptal se pak a v hlase mu zazněla téměř nábožná úcta, kterou sice Elena nesdílela, ale i ona vyjímečně chápala, že tohle je tedy vážně něco! „Range Rover Evoque.“ Informoval Damon nadšeně bratra a nejspíš to bylo vážně super, protože ten jen souhlasně zamručel. „No, ale máme před sebou dlouhou cestu, takže nastupovat!“ zavelel pak a Stefan se skutečně tentokrát nehádal. Něco podobného řídil v životě jen parkrát, a navíc měl poměrně přesnou představu o astronomické cenně tohohle vozu, takže se k volantu vážně nehrnul. Ale něco ho přeci jen zajímalo…

„No a naznačíš nám už, kam tedy přesně jedeme?“ Zeptal se bezelstně a Damon nesjpíš uznal za vhodné, že něco málo by těm dvoum už naznačit mohl (ikdyž Elena ho asi zrovna moc neposlouchala, protože právě na zadním sedadle bojovala s masivními pásy). „Naším cílem je hrabství Devon na jihozápadě Anglie.“ Oznámil jim přesto hrdě a zatímco Eleně, které se konečně podařilo složitý mechanismus zacvaknout (Bez pásů by v tomhle stroji nejela ani omylem, zvlášť s Damonem u volantu!) to moc neřeklo, Stefan jen nechápavě pozvedl obočí. „Co tam? Tam jsou přeci jen vřesoviště, řeky a skály?“ „No a? Nemáš rád romantiku?“ „Tak to mám, ale přeci jen…“ „Uvidíš, myslím, že se vám tam bude líbit.“ Přerušil ho ale Damon a v očích měl takový zvláštní výraz, který se nejvíc podobal nadšenému očekávání, že mu Stefan radši uvěřil. „No, jak myslíš.“ pokrčil rameny a pohodlně se uvelebil v prostorném sedadle. Byl docela zvědavý, co je vlastně, kromě hodně dlouhé jízdy, čeká!



3 reakce na FF: „Volba-část III“-12.Kapitola

  1. Iriz napsal:

    :D Hmmm, že bychom omrkli další Damonovo sídlo? :)

  2. terulka napsal:

    Krásná kapča jako vždy a v lehčím duchu je to paráda :)

  3. Natalia napsal:

    tiez som uz pomyslala na nejaky dalsi Damonov megadom… alebo teraz skor kastiel? :-D som zvedava, opat super, tesim sa na utorok :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich