FF: „Volba-část III“-17.Kapitola

Tak dneska bohužel až s velkým zpožděním, ale přidávám další kapitolu Volby. Doufám, že se vám bude líbit a že budete komentovat. Další v neděli, snad někdy ráno :-) .

17.

Elena se ze spánku budila pomalu a neochotně, ale nakonec přeci jen procitla a ospale zamžourala do kalného ranního světla. Chvilku trvalo, že si její oči zvykly na pološero, které měly na svědomí jak slabé sluneční paprsky, snažící se proniknout jitřní mlhou, tak ledabile zatažené těžké hedvábná závěsy na dělených oknech, ale nakonec se jí podařilo zamrkat a rozhlédnout se kolem sebe. Ležela pořád ve stejné poloze na starožitném manželském loži v hlavní ložnici, ale rozhodně na něm nebyla sama! Hlavu měla položenou na Damonově levém rameni a jedna jeho paže jí lehce objímala, ale současně jí objímal i další pár paží a ona si uvědomila, že se zády tiskne ke Stefanově chladné hrudi. Ležela mezi nimi a oba jí objímaly a ona nejdřív chvíli nechápala, co se děje. Vždyť šla přeci spát s Damonem? No jistě, milovali se a pak usnuli… Ale kde se tady tím pádem vzal Stefan?! Neměl by tu být, jenže… Byl!

Než na to ale mohla zkusit přijít, Damon vedle ní něco zamumlal a ospale zamrkal. Ups, nechtěla ho vzbudit, ale už bylo pozdě. „Dobré ráno, lásko.“ Zašeptal láskyplně, když se po pár vteřinách zcela probudil a ona na něj nejistě pohlédla. Hm, tak Damon evidentně není překvapený Stefanovou přítomností. To bylo poněkud…zvláštní. Úporně se snažila vzpomenout, co se v noci stalo, ale nedařilo se jí to. Jako by si na to něco ani vzpomenout nechtěla… Jako by se její mysl něčemu bránila! Ale čemu? „Dobré ráno.“ Odvětila tedy tiše, ale i to málo nejspíš stačilo k tomu, aby vedle ní procitl i Stefan. V polospánku se protáhl, ale pak se i jeho krásné zelené oči otevřely a Elena si uvědomila, že ani on není zmatený z toho, že se probudil tady. „Ehm, dobré ráno.“ Zamumlala i jeho směrem a jelikož oba povolili sevření, kterým jí objímali, přetočila se na záda a zvědavě těkala pohledem z jednoho na druhého.

„Musím říct, že tahle postel je pohodlnější, než ta ve vedlejší ložnici.“ ozval se opatrně Stefan, který stejně jako Damon podvědomě očekával nějaký další záchvat pláče, protože Elena v noci několikrát vzlykala ze spaní (aniž by si to samozřejmě uvědomovala a pamatovala), ale jejich milovaná se netvářila zoufale, spíš…Zmateně! „Jak to, že…“ Šla rovnou k věci a jim došlo, že si to noční extempore nejspíš nepamatuje. „Měla jsi zlý sen, miláčku.“ Naznačil opatrně Damon a ona překvapeně zamrkala. „Sen?“ Opakovala po něm a Stefan souhlasně přikývl. „Křičela jsi a plakala, vzpomínáš? Přišel jsem zjistit, co se děje a tys chtěla abych tu zůstal.“ osvětlil jí konečně svou přítomnost a ona si alespoň něco málo vybavila. Ale nebylo to moc příjemné…!

Sice si nevzpomínala na všechno, ale měl pravdu… Plakala a křičela a… A najednou se jí jako lavina v hlavě spustilo všechno to, co se jí zdálo a ona překvapeně a bolestně vydechla. „Ou…“ vypadlo z ní při vzpomínce na noční můru, která musela v noci čelit a která se jí zdála být naprosto skutečná a ona si uvědomila, že už zase cítí na tvářích slzy. Nechtěla plakat, ale nemohla si pomoct! Věděla, že její pláč samozřejmě Damonovi ani Stefanovi neujde a nechtěla aby byli smutní, jenže to prostě nešlo zastavit! „Promiňte…“ Vypravila ze sebe stejně jako včera při těch slzách na trajektu a stejně jako tam se dočkala i zde, jejich předvídatelné reakce.„No tak, pššt. Byl to jen sen, už je to pryč.“ Začal jí automaticky utěšovat Damon a Stefan se hned přidal. „No jistě, lásko není tu jediný důvod k pláči. Sice tedy nevíme, co se ti zdálo, protože jsi znovu usnula dřív, než jsme se tě stihli zeptat, ale to je jedno. Jsi v bezpečí a všechno je v pořádku.“ Byla to samozřejmě pravda, ale ona náhle pocítila potřebu jim vysvětlit, proč jí ten sen tak sebral. „Ale bylo to tak skutečné a tak…Příšerné!“ Zasténala a byla vděčná za jejich dlaně, které jí okamžitě začaly něžně hladit. „Nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš.“ navrhl Damon, ale ona chtěla! „Zdálo se mi, že jsme měli dole v sále svatební hostinu. Ty a já.“ Zašeptala směrem k němu a on vážně přikývl. „Ano? No, to nebylo tak zlé, ne?“ „Ne, ale pak…“ Odmlčela se a obrátila pozornost ke Stefanovi. „Ale pak jsi tam přišel ty a začal jsi na Damona křičet a pak jste… Jste…“ Hlas se jí zlomil a oni museli počkat, až sebere odvahu pokračovat. „Pak jste spolu bojovali a tys ho… Probodl mečem.“ Poslední slova byl jen hysterický vzlyk a Elena měla zlost sama na sebe, že tak vyvádí, jenže to všechno viděla před očima, jako by se to skutečně odehrálo! Stefan i Damon byli ale zmatení.

„Ale no tak, to je přeci nesmysl.“ začal Damon ale už mu bylo jasnější proč tak hystericky vyžadovala, aby se kvůli ní nehádali. „Jistě, že je, já žádný meč nemám. Hele…“ Pokusil se Stefan trochu odlehčit atmosféru a Damon se připojil. „Jasně a i kdyby měl, těžko by mi s ním mohl ublížit. Probodnutím tedy rozhodně ne.“ Ale Elena neměla náladu na žertování. „Ale v tom snu mohl, chápeš? Zabil tě…“ Vzlykla a oni vzdali snahy o její pobavení. „Ale byl to jen sen! Stefan se mě zabít rozhodně nechystá a ani nemáme důvod se kvůli tobě bít, že ne?“ Řekl Damon nekompromisně a významně mrkl na bratra, který okamžitě souhlasil. „Samozřejmě, že ne! Přeci jsme se dohodli.“ „Já vím…“ zašeptala nešťastně, ale o moc líp jí nebylo.  A navíc se jí vybavily další znepokojivé detaily, které téměř zcela vytěsnila z mysli. Konkrétně šlo o to, jak jí Damon oslovil cizím jménem a o ten podivný odraz v zrcadle. Ani nevěděla, jak k tomu přesně došlo, ale náhle cítila kromě smutku i strach.

„Ale bylo to všechno tak zvláštní a v tom snu, jsem já nebyla já…“ Vykoktala přiškrceně, ale Damon jí moc nechápal. „Jak nebyla ty?“ Elena marně přemýšlela, jak to nejlíp vysvětlit, ale pak prostě jen pokrčila rameny a nasadila naléhavý tón. „Prostě jsem v zrcadle neviděla svou tvář, ale nějakou cizí. A tys mi navíc říkal Kate.“ „Kate?“ Opakoval Stefan překvapeně, ale Damonovi už asi došlo, odkud vítr vane. „Aha!“ Povzdechl si a Elena k němu obrátila pozornost. „Tak o tohle tu jde. To máš z toho, že před spaním vyžaduješ strašidelné pohádky. Proto ta svatební hostina a meče.“ „Co?“ Ozval se Stefan, ale Damon už Elenu jemně uchopil za ramena a vážně jí pohlédl do očí. „Lásko, ten příběh o Kate, Edwardovi a Williamovi je jen pověst. Nejspíš se tady v domě nikdy nic podobného neodehrálo a i kdyby ano, tak nás tří se to ani v nejmenším netýká! I kdyby byl jejich osud jakkoliv pohnutý, nám se nic podobného nestane!“ Snažil se mluvit vyrovnaně a rozhodně a Elena se mu zase ze všech sil pokoušela uvěřit. Na jednu stranu měl vlastně pravdu… Možná to všechno vážně byla jen povídačka a i kdyby ne, není to jejich věc. Oni jsou spolu šťastní a budou i nadále, o to se postará! A začne tím, že přestane vyšilovat a uklidní se!

„Máš pravdu…“ Odvětila pomalu a on se na ní spokojeně usmál. „Samozřejmě, že mám! Nám třem žádná katastrofa nehrozí, maximálně tak to, že na tom dnešním výletě nepotkáme žádnou zvěř, nebo že si můj skvělý bratr zase někde zaplave.“ „Ha, ha, vtipné…“ Odfrkl Stefan, ale byl rád, že už se Elena taky usmívá. „Tedy…Pokud se na ten výlet a lov cítíš.“ Dodal ještě Damon, ale ona rázně přikývla. „Jasně, je mi skvěle, vážně.“ „Fajn, tak co kdybychom se my dva teď šli postarat o snídani…“ Ukázal na sebe a bratra.  „A ty se zatím dala trochu do pořádku?“ Znělo to lákavě a tak znovu přikývla. „Dobře, skočím do koupelny a přijdu za vámi dolu, platí?“ „Platí.“ Řekli Damon a Stefan unisono a ona se na ně šťastně usmála. Vážně je pitomá! Proč pláče a zoufá si, když je vlastně všechno naprosto perfektní? Prožijí spolu nádherný den, zaloví si, Damon jim ukáže zajímavosti v okolí… Není proč si dělat starosti, jen kvůli jednomu hloupému snu! Opakovala si v duchu a byla připravená se podle toho zařídit.

Ale musela si to opakovat to ráno ještě několikrát, protože se stále cítila stísněně. I potom, co se Damon a Stefan skočili obléknout do hlavní ložnice…. I poté co se se vzájemným popichováním vydali dolů, zjistit, co vhodného k snídani jim tu nechala Damonova agentura a i potom, co se konečně donutila vstát z postele a začít se přehrabovat ve starožitných skříních, do kterých si včera vybalila většinu svých věcí. Alespoň že se musela soustředit na to, co si obleče, to jí také pomohlo na chvíli na sen zapomenout. A že to byl celkem oříšek! Co si vzít na procházku po vřesovišti spojenou s lovem vysoké? Nejraději by zvolila nějakou teplákovou soupravu, ale tu jí ve Vídni ani v Paříži nenapadlo koupit! A že by jí něco takového hned zpočátku  přibalili Damon a Caroline v to vážně nedoufala. Ale co tedy? Letní šaty, nebo koktejlky asi těžko… Procházela jednotlivé police ve skříni a nakonec byla nucena sáhnout po halence s dlouhým rukávem, která vypadala jako nejodolnější a nejméně luxusní kousek a úzké sportovní sukni ke kolenům, kterou si pro sebe vybrala ve Vídni. Problém byla akorát v tom, že už když si ji kupovala, byla jí dost těsná, takže teď jí dalo docela dost práce se do ní nasoukat, ale podařilo se. Ikdyž díky bohu za zipové rozparky!  Akorát že nakonec jí stejně přišlo nevhodné vyrazit na vřesoviště jen tak na boso, takže to byla nucena vyřešit ještě vlněnými punčochami, které se naštěstí k sukni i halence docela hodily. Dobře, nebyl to asi zrovna nejvhodnější úbor na loveckou výpravu, ale na improvizaci to celkem ušlo. Ještě návštěva koupelny a je to! Pomyslela si a popadla kosmetickou taštičku.

Koupelna jí přišla v paprscích ranního slunce snad ještě krásnější a ona chvíli jen tak pozorovala lesknoucí se kachlíčky. Něco takového se vážně jen tak nevidí… Ale neměla čas se zdržovat! Když napnula uši, zaslechla, jak se Stefan s Damonem o něčem dole v kuchyni dohadují a už se jí po nich začínalo stýskat. Rozhodně vyrazila k zrcadlu, vyčistila si zuby, nalíčila se a právě přemýšlela, jaký účes bude nejpraktičtější, když na ní náhle padl stín. Překvapeně mrkla k oknu, ale tam nebylo nic. Na okamžik měla strach, že se snad venku zatáhlo a že jim počasí pokazí výlet, ale ikdyž tam asi bylo chladno (minimálně tady v koupelně tedy bylo!), slunce zářilo jasně a nezkaleně. Tak ale co pak způsobilo ten stín? Napadlo jí a ona omámeně upřela pohled zpět do zrcadla…

A neubránila se hysterickému výkřiku! Bylo to úplně stejné jako v noci v tom jejím zatraceném snu! Ze zrcadla na ní shlížela cizí, neznámá tvář modrooké ženy a ona jen zděšeně uskočila od jeho hladké plochy a schovala obličej do dlaní. Ne, tohle přec nevidí! Tohle není skutečné! Bránil se její mozek tomu, co právě zažila, ale přitom cítila jak se třese po celém těle a ani za boha by se do zrcadla znovu nepodívala!

„Eleno!“ Ozval se náhle vedle ní Damonův nervózní hlas a ona ve vteřině ucítila jeho ruce, jak jí objímají. Nejspíš jí dole slyšel křičet a byl tu skutečně v rekordním čase. A Stefan mu byl samozřejmě v patách. „Co je? Co se děje?“ vyzvídal i on a Elena se konečně odvážila spustit dlaně. „Já… Tam…“ Vzlykla, a ukázala před sebe, ale pak zvedla oči k zrcadlu a ke své hrůze zjistila, že odráží jen ji, Damona a Stefana! Po té cizí tváři nebylo ani památky a první myšlenka, která jí projela hlavou byla, že asi začíná bláznit! Bože, ten sen jí tedy hodně vykolejil! „Co je? Co je tam?“ Nechápal Damon a ona náhle nedokázala říct pravdu? Co jim taky měla povídat? Koukla jsem se do zrcadla a místo sebe viděla někoho jiného? To by si o ní mysleli totéž, co napadlo teď jí a to nechtěla. Radši bude v jejich očích hysterka, než cvok! „Pavouk!“ Plácla první nesmysl, který jí napadl a Damon i Stefan šokovaně zamrkali. „Pavouk?“ Opakoval po ní Stefan nejistě a ona horečně přikývla. „Jo, byl tam…Na zrcadle! Hrozně… Jsem se ho lekla. Nemám ráda pavouky, ty víš, že nemám.“ obrátila se s nadějí v očích k Damonovi a ten si naštěstí vzpomněl na to, co mu řekla v Prátru. „Jistě, ano…“ Přikývl rychle, ale pak se uchechtl. „No tedy, já myslel, kdo ví co. Minimálně, že tě tu přepadla banda strašidel a ty takhle vyvádíš kvůli pavoukovi?“ „No a?“ Bránila se o zmínce o strašidlech raději moc nepřemýšlela. „No nic, jen že jsi nesmrtelný predátor živící se krví, což se tedy s fóbií z pavouků moc neslučuje.“ Přisadil si se smíchem Stefan, ale ona se trochu urazila. „Nevím o tom, že by pavouci byly upírům nebezpečnější, než ještěrky!“ Utřela ho a pak mrkla i na Damona. „Nebo ruská kola!“ Oba na ní zůstali chvíli šokovaně zírat, ale první se nakonec probral Damon a pokusil se vše zamluvit. „No jo, to máš pravdu. Fobie, je fóbie. Ale teď už je všechno v pořádku, tak co takhle nechat pavouka pavoukem a jít se nasnídat, ať můžeme vyrazit? Už se nám podařilo zprovoznit sporák, a navíc jsme našli v zásobách od agentury toastový chléb a jelikož tady nemáme toustovač, ani topinkovač, Stefan zkouší starý trik s rozpékáním na plotýnce, a to vážně stojí za to vidět. Viď brácho?“ Obrátil se výmluvně ke Stefanovi, ale ten pořád ještě zpracovával Eleninu poznámku o ještěrkách. Nevzpomínal si, že by s ní o své fóbii někdy mluvil? „Odkud víš, že se bojím..“ začal nechápavě, ale Damon ho radši hned přerušil, než Elena práskne, že jí to vyzradil on. „Hej, topinky, Stefane… Vzpomínáš?“ Zamával mu dlaní před očima, jako by ho budil z tranzu a tomu to konečně došlo. „Kruci, no jo!“ Vyhrkl a zmizel upíří rychlostí na chodbě.

„No, možná z té snídaně moc nebude, ale stejně bysme tam měli jít, co ty na to?“ Mrkl Damon na Elenu, která se snažila sama sebe pořád ještě přesvědčit, že v zrcadle nic neviděla a ta roztržitě kývla. „Jo, jdeme…“ Její oči ale stále ještě visely na zrcadle a on jí lehce pohladil po paži. „Hele, žádný pavouk už tu není, vážně. A až přijdou správci, řeknu jim, ať to tady vystříkají insekticidem, co ty na to?“ „To budeš hodný.“ Snažila se urputně ovládnout a definitivně v mysli uzamkla kapitolu zrcadlo. „Já jsem vždycky hodný. Na tebe.“ Rozzářil se svým známým pokřiveným úsměvem a ona se zasmála s ním. „Jo, to jsi. Vrchol ctnosti.“ Dodala pak a stáhla si vlasy jen tak gumičkou. Už se jí nějak nechtělo vymýšlet žádný účes. Culík bude na lov stejně nejlepší. „Tak jdeme?“ Vzal jí Damon jemně za ruku a ona s ním ochotně vyrazila za pachem spáleného chleba (Stefan asi ani upíří rychlostí nedoběhl včas). Dveře do koupelny se za nimi s cvaknutím zavřely a ani jeden z nich si tak nemohl všimnout nepatrného zavlnění v zrcadle… Jako když někdo hodí na hladinu klidného jezera malý kámen, akorát to žbluňknutí se neozvalo…

„Nemusíte to jíst… Vážně ne.“ Povzdechl si Stefan při pohledu na zčernalý toustový chléb, který právě naservíroval na stůl, a Damon s Elenou skutečně, pozorovali svou potencionální snídani dost podezíravě. „A, ehm má to nějaký název?“ Ozval se první Damon a Stefan na něj kysele pohlédl. „Ne! Ale jestli tě něco napadá, klidně si rýpni!“ „No, třeba snídaně ala uhelný doly, by k tomu docela sedělo, ne.“ Uchechtl se jeho bratr a Elena, která si zakázala dál myslet na cokoliv negativního stěží potlačovala smích. „Ha, ha… Za to může ten Elenin pavouk!“ „Já furt říkám, že jsou nebezpečný!“ Přisadila si vítězoslavně a všichni se rozesmáli. „Takže to asi nikdo jíst nebude co?“ Uzavřel odevzdaně Stefan a Elena i Damon sklopili oči do klína. „Klidně to můžete přiznat, já to taky nechci.“ Dodal a vysypal celý talíř upáleného chleba do pytle na odpadky. „No jo, ale já mám hlad.“ Povzdechla si Elena, ale Damon se jen pousmál. „A co kdybychom tedy nečekali na správce, kteří přijdou kdo ví kdy a vyrazili na ten výlet hned? Ne nadarmo se říká, že hlad je převlečená žízeň a u upírů to platí dvojnásob!“ „Fajn, jdeme do toho.“ Souhlasil Stefan a i Elena neměla námitky. Těšila se na výlet a kupodivu i na lov a rozhodně si odmítla připustit, že by to mělo něco společného s tím, co se dělo nahoře v koupelně! Klidně by tady v domě zůstala, ale proč si neužít den venku?



4 reakce na FF: „Volba-část III“-17.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Krásná kapitolka :) že by se Kate konečně ukázala ? :D těším se na další …

  2. kaťul napsal:

    Krásná kapitolka :) ale doufám že v příští kapče už Kate uvidí i Damon a Stefan .. těším se na další :)

  3. Natalia napsal:

    no ja len dufam, ze nasi mili bratia po sebe kvoli „Kate“ nepojdu kolikmi! :-D

  4. Heli napsal:

    To se vyvíjí zajímavým směrem :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ Mark Twain