FF: „Volba-část III“-19.Kapitola

A máme tu úterý a s ním i další kapitolu Volby, takže komentujte a užijte si jí! Doufám, že se vám bude líbit! Pokračování ve čtvrtek!

19.

„Konečně doma…“ Odfrkl unaveně Damon a byl rád, když se mohl spustit na pohovku v pracovně Heat House. Sice si po lovu dopřáli hodně dlouhý odpočinek a jemu už bylo skoro úplně dobře, když vyrazili k menhiru, a od něj potom zpátky k domu, jenže pak si Elena vzpomněla, že má zase žízeň a to byla pro něj konečná! Díky bohu, že už nepotkali žádné stádo srn a Elena se nakonec spokojila s několika králíky. U nich alespoň mohl podvádět a místo čtyř, které zvládla ona, ulovit pro sebe jen tři. U králíků se to dá zamaskovat, u srn bohužel ne. Jenže i ty tři na něj byli až až, a přesto, že mu Elena a dokonce už i Stefan navrhovali, ať se na sázku vykašle, nemohl a nechtěl v tom nechat svou lásku samotnou. Sice to bylo hloupá a umanuté, ale on to tak prostě chtěl! Bohužel pak měl docela problém ujít těch pár kilometrů zpět k domu a teď by nejradši zapadl do sprchy a pak do postele. Jenže nebylo ještě ani pět odpoledne, takže to nešlo. Bude to holt muset nějak vydržet…

„No tak, netvař se jako bys umíral, nebylo to ani deset kilometrů.“ Neodpustil si popíchnutí Stefan, který se s aktivitou, jež mu Damon upřimně záviděl, vrhl ke krbu a zatímco Elena šla do kuchyně zkontrolovat, zda bude možná uvařit čaj, pustil se do rozdělávání ohně. „Ha, ha…“ Odfrkl Damon otráveně, ale Stefan si nedal pokoj. Samozřejmě kdyby bylo jeho bratrovi skutečně zle, žerty by si odpustil, ale tady o nic nešlo. „Vážně, nějak toho moc nevydržíš.“ Pokračoval v rýpání a náhle dostal nápad. „Co kdybychom si zítra trochu zasportovali? Jen ty a já? Mohli bysme zajít do vsi a promluvit si s těmi tvými správci a pak trochu změřit upíří síly. Na vřesovišti je na to dost místa, co ty na to?“ Ale Damon neměl náladu na podobné aktivity. Ne, že by se mu nechtělo někam se Stefanem vypadnout a užít si bratrské odpoledne (ani by neřekl, jak moc mu to během těch uplynulých stopadesíti let chybělo), ale po takovéhle formě trávení volného času zrovna netoužil. „Díky, ale na sport nemám náladu a na ten upíří už vůbec ne.“ Snažil se neznít otráveně, a Stefan naštěstí pochopil, že Damon není proti jeho společnosti, jen proti náplni dne. „Ale no tak, nebuď líný. Nechybí ti to? Jen tak se rozběhnout a nemuset hlídat svou upíří přirozenost?“ „Popravdě? Ani ne… Radši dám přednost luxusnímu vozu, než pěší chůzi, byť je to někdy v našem případě rychlejší.“ „Jo, to jsem si všiml a podle toho to taky vypadá.“ Neodpustil si Stefan poznámku ohledně dnešní túry, kterou jeho bratr ušel jen ze zatnutými zuby a Damon se zatvářil dotčeně.“ „No dovol? Zkusil jsi někdy do sebe nacpat tolik zvířecí krve, jako dneska já? Byl bys rád kdybys došel z kuchyně sem, natož tolik kilometrů!“

„A kdo tě k tomu nutil, co?“ „Nikdo, ale jde o princip!“ Odfrkl Damon, ale Stefan se nedal. „Ale zítra to bude jiné, uvidíš. Nemluvě o tom, že by ti trocha pohybu vážně neuškodila. Zvlášť jestli chceš dál pokračovat v té hloupé sázce, měl bys na povalování po domě zapomenout. Jinak příště budeš ty ten, kdo si bude obnovovat šatník, protože do toho co máš, se už nikdy nevejdeš!“ „Hele neměj péči o můj šatník!“ Odfrkl Damon naštvaně a nenápadně si upravil košili. Stefanovi do jeho oblečení fakt nic nebylo a navíc to byl celé nesmysl! Sice ho teď jeho oblíbené džíny v pase dost nepříjemně škrtily (což nikdy předtím nedělaly!), ale to se jistě zpraví! Nebo snad… Ani jako člověk s tímhle problémy přece neměl a nehodlal na tom nic měnit! To, že se mu jisté váhové změny líbily na Eleně neznamenalo, že by je chtěl aplikovat i na sebe! Tudíž… No, tudíž má možná bráška vyjímečně pravdu, ale nahlas mu to samozřejmě přiznávat nebude!

Napadlo ho rozmrzele a schválně se na pohovce narovnal, aby se mu knoflík značkových kalhot přestal nepříjemně zadírat do kůže. „Ale možná to není tak špatný nápad.“ Připustil neochotně, jenže než se mu mohl Stefan začít dál pošklebovat, nasadil zářivý úsměv. „Dáme si závod a já ti ukážu, že tebe zvládnu porazit i se zavázanýma očima.“ „Vsadíš se?“ Zajímal se Stefan, spokojený, že se mu podařilo Damona vyprovokovat (vážně se na zítřek začínal těšit), ale bratr jen varovně zvedl prst. „S tebou se už nesázím o nic!“ „Bezva, takže zítra…“ Začal Stefan, ale pak se zarazil. „Pokud to tedy nebude Eleně vadit.“ Dodal nahlas a mrkl k pootevřeným dveřím, kterými se právě jejich vyvolená protáhla do místnosti.

„Co mi má vadit?“ Usmála se a sklouzla na pohovku vedle Damona. „No, spíš bysme byli rádi, kdyby ti to nevadilo. Napadlo nás totiž, že bysme si mohli zítra se Stefanem vyrazit ven.“ Nadhodil opatrně Damon a Elena zbystřila. „Kam ven?“ „Nejdřív do vsi, za těmi správci, už mi nechávali vzkaz na mobilu, že se mnou chtějí mluvit, no a pak jen tak, cournout se po vřesovišti, jako dneska… Takový výlet v bratrském duchu.“ Nevěděl, jak jinak jí to vysvětlit, ale ona naštěstí spolkla otázku, zda může jít taky a usmála se na ně. Ani neuměla říct, jak moc jí tohle potěšilo! Byla opravdu šťastná při pomyšlení na to, že spolu její miláčkové chtějí trávit čas a i když by ráda byla s nimi, nebude se jim do bratrských akcí plést. Oba je potřebují a ona by ještě nedávno dala cokoliv za to, aby si spolu někam vyrazili, takže teď je v tom ráda podpoří. „Jistě, že mi to nebude vadit.“ Vzala za ruku Damona i Stefana, který se usadil na opěrku pohovky a nemohla si nevšimnout nepatrného údivu v jejich očích i následné spokojenosti. „Tak fajn, a opravdu ti to nevadí?“ Ujišťoval se ještě honem Stefan, ale ona rázně zavrtěla hlavou. „Jistě, že ne, alespoň budu mít pár hodin pro sebe. Trochu si to tu projdu. „A nebudeš se tu bát?“ Popíchl jí dobrosrdečně Damon, ale ona ze sebe vymáčkla úsměv. Sice si znovu vzpomněla na sen i dnešní ráno, ale to vážně nic nebylo! „Ne, nebudu, neboj. Maximálně těch pavouků.“ „Tak to je dobře.“ vysloužila si pusu na tvář, jak od Damona, tak od Stefana, ale pak už byl čas skočit zkontrolovat vodu na čaj. Měli přeci pro sebe ještě celý večer…

 

A nakonec si ho užili! Povídali si, smáli se a kdyby jim hodiny na zdi hlasitým odbíjením nedaly jasně najevo, že už je fakt pozdě, asi by ani spát nešli. Ale čas byl neúprosný a tak několik hodin po příchodu z výletu, poté co se všichni tři vystřídali ve sprše, kterou někdo (patrně správce) opravil, převlékli se, vypili čaj a dostatečně se nasmáli u spousty vtipných historek z Damonovy a Stefanovy minulosti, přeci jen ohlásili večerku. „No, já myslím, že asi půjdu spát.“ Ozval se první Damon, kterého sice únava i otupělost z přemíry krve již dávno opustily, ale bylo mu jasné, že dnes je na řadě on. „Vyzkouším, jestli jsi ráno mluvil pravdu o nepohodlnosti postele ve vedlejší ložnici.“ Doplnil s pohledem upřeným na Stefana a tomu to okamžitě došlo. Výměna stráží… Včera se zdekoval on, dnes byl na řadě bratr. „Neboj, není to tak hrozné.“ Usmál se vstřícně a Damon v jeho očích postřehl nepatrný záchvěv vděčnosti. „Uvidíme, když tak si tam pro příště přestěhuju nějakou z jiné ložnice.“ Pokrčil rameny a vstal. „Dobrou,“ rozloučil se s bratrem a pak se sklonil k Eleně, která nemohla uvěřit tomu, jak snadno to všechno už napodruhé proběhlo! Celý večer se podvědomě tohohle okamžiku bála, ale neměla k tomu jediný důvod. „Dobrou noc, lásko.“ Políbil jí navíc Damon velice něžně na rty, což jí jen potvrdilo, že je naprosto srozuměn s tím, že on bude dnes v noci sám a tak se ještě nahnula a líbání nepatrně prodloužila,  aby mu adekvátně poděkovala. „Dobrou noc.“ Zašeptala, když jí přeci jen pustil a pak už ho jen sledovala, jak mizí na chodbě.

„No a my asi půjdeme taky, ne?“ nadhodil trochu nervózně Stefan (přeci jen to, co mělo následovat bylo poprvé, za střízliva po hodně dlouhé době), ale Elena se k němu jen vstřícně přivinula. „Nemusíme pospíchat, ne?“ Zašeptala a její dlaň láskyplně putovala po jeho hrudi, až ke knoflíčkům košile. „Ne, jistě, že ne…“ vydechl a sklonil se k ní. Sice by byl raději, kdyby v tomhle pokračovali v klidu v ložnici, ale ona si chtěla hrát tady, tak holt budou tady… Opatrně jí líbal a přitom si poprvé za plného, alkoholem nezkaleného vědomí, vychutnával změny, které její upírství přineslo. Dost toho bylo jinak, oproti tomu, jaká bývala jeho láska jako člověk a jemu se většina věcí líbila. Její kůže, nečekaně odolná a přesto dokonale vláčná… Její tělo, náhle už ne horké, jako dřív, ale zato velmi, velmi vstřícné. Její rty, vůně,… Vášeň s kterou ho k sobě pořád víc a víc přitahovala…

„Miluju tě,“ vydechl když se s polibky přesunula z jeho rtů na tvář a ona se tiše zasmála. „Já tebe taky, Stefane.“ Bylo nádherné to do ní zase slyšet, ale přeci jen se tu necítil tak docela dobře… Chtěl jí vyhovět, ale nedokázal se tu plně uvolnit. „Vážně nepůjdeme nahoru?“ Nadhodil opatrně a ona se na oko ukřivděně odtáhla. „Proč? Nelíbí se ti tu?“ „Líbí, strašně moc! Ale přeci jen, nahoře…“ naznačoval nejistě a ona pochopila, že mu prostě bude líp, až bude vědět, že jsou spolu doopravdy sami v zavřené místnosti. „Dobře, tak pojď…“ Vzala ho jemně za ruku a společně zamířili do haly a pak vzhůru po schodech. Bez povšimnutí minuly dveře koupelny i vedlejší ložnice a pokračovali do hlavní, kde už na ně čekala vzorně ustlaná (správce tu skutečně byl a nezahálel!) postel. „Lepší?“ usmála se na něj, když si sedala na okraj lůžka a on okamžitě přikývl. Během vteřiny seděl vedle ní a líbal ji mnohem vehementněji, než dole u krbu. Elena si to ráda nechala líbit, ale po chvíli ho jemně odstrčila a pomalu ulehla do bělostných přikrývek. Stefan jí sledoval a jeho zářící oči jí svědomitě laskaly okouzleným pohledem. Byla tak nádherná… Dokonalá! A Čekala na něj!

Neváhal tedy, naklonil se nad ní, a něžně k ní vztáhl ruce, aby jí mohl začít pomalu svlékat. V jejích oříškově hnědých očích přitom četl jen lásku a touhu, které ho nutily spěchat pořád víc a víc a tak se tomu nebránil. Na podlaze tak v rekordně krátké době skončilo postupně všechno její oblečení, čítající domácí sukni, top i spodní prádlo. A jeho vlastní svršky, které si zase vzala na starost ona na sebe nedaly dlouho čekat. Košile i kalhoty se snesly kamsi mezi ostatní oblečení a on jí znovu pevně objal. Možná skutečně nemuseli tolik spěchat, ale on si vážně nemohl pomoct! Toužil po své lásce tak moc, jako snad po žádné jiné ženě v životě a tak mohli velmi brzy oba přistoupit k tomu hlavnímu, kam je jejich společná vášeň neúnavně postrkovala.

Elena ucítila, jak do ní Stefan opatrně vstoupil a v minutě se cítila jako v pohádce! Milování s ním bylo sice dost jiné, než s Damonem, ale přitom stejně krásné, dokonalé a správné! Možná by tak neměla přemýšlet, ale ona si nemohla pomoct! Nesrovnávala je, jen prostě patřili do jejího života oba a ona raději nechtěla ani pomyslet na to, co by bylo, kdyby si to bývala neuvědomila. Jistě by teď byla někde nešťastná, sama a opuštěná a o podobné extázi, jakou jí nyní poskytovaly Stefanovy dobyvačné pohyby, doteky a polibky by si mohla nechat jen zdát! A to by byla neskutečná škoda… Její mysl patřila jen jemu a tak to bylo správné! Všechno to bylo správné… Až na nepatrný, temný stín v rohu místnosti, který jako by nepodléhal fyzikálním zákonům a i přes měnící se intenzitu měsíčného světla dopadajícího kolmo do ložnice se ani nehnul. Jako by pozoroval… Jako by měl vlastní plány, které pomalu, ale jistě začal uskutečňovat a které souviseli jak s milující se dvojicí, tak opuštěným mužem ve vedlejší ložnici…

Damon tiše ležel na lůžku a úporně se snažil usnout. Moc se mu to ale nedařilo… Nějak odvykl tomu, být v posteli sám a nemohl se ubránit myšlenkám na to, co se děje v hlavní ložnici. Ne, že by na Stefana žárlil, ne doopravdy, ale naprosto prachsprostě bratrovi záviděl! On teď mohl být s Elenou, líbat ji a objímat… Milovat se s ní a on tu trčel sám a zíral na vyšívaný baldachýn nad sebou! Paráda! Sice zjistil poměrně příjemnou věc a tou bylo, že pokud nějak extrémně nenapínal sluch, neslyšel z hlavní ložnice skoro nic, ale to mu na náladě zrovna moc nepřidalo! Stejně věděl, co se tam děje… Tak moc by teď chtěl být na Stefanově místě… Jenže to nešlo! Bratr měl na Elenu stejné právo jako on sám, na tom se přeci dohodli a on mu ho rozhodně nechtěl brát. Chtěl, aby byl Stefan šťastný! No, ovšem že chtěl a taky chtěl aby Elena byla šťastná a teď oba zaručeně šťastní byli! Jen prostě…

Nic! Okřikl se v duchu a zhluboka se nadechl. Elena rozdvojit nepůjde, čili to musí brát tak, jak to je! Dnes Stefan, zítra on a tak dále! Nemá smysl nad tím bádat a přesto, že momentálně příšerně toužil po tom, aby ho Elena objala a políbila, měl smůlu. Musí prostě počkat…  Zítra bude na řadě on (pokud tedy bude po té Stefanově sportovní výpravě, něčeho schopný!) a Elena mu jistě dnešní strádání ráda vynahradí. A on už na to nebude dál myslet a půjde spát! Hned! Rozhodl se nesmlouvavě a pevně semkl oční víčka. Pak velmi pomalu počítal do deseti a úpěnlivě se pokoušel v mysli vyvolat podobnou únavu, jakou cítil dnes odpoledne, při cestě z vřesoviště k Heat House. A docela se mu to i dařilo. Netrvalo to ani deset minut a aniž si to plně uvědomil, začal se zvolna propadat do nevědomí. Jeho tělo se automaticky uvolnilo a on se pohodlněji uvelebil na pohodlné matraci (nechápal na co si Stefan stěžoval!).

Spánek ho pomalu, ale jistě opřádal svou jemnou, hedvábnou nití a jeho mysl se postupně odpojovala od reality. Od reality útulné vedlejší ložnice, která však náhle jako by potemněla a stín, který z ničeho ni dopadl na Damonovo lože se zdál mnohem hmatatelnější, než všechny ostatní… Temný, neprostupný stín, který ale nepřišel sám… Možná to tedy bylo jen zdání, ale současně s tím jako by začala teplota v celé místnosti nepatrně, ale konstantně klesat!

Elena k sobě Stefana definitivně přitáhla a oba společně tak dosáhli fantastického vrcholu, který jim na okamžik zcela ochromil mysl. Tiskly se jeden k druhému a trvalo docela dlouho, než byli schopní objetí uvolnit. „Miluju tě.“ zašeptal Stefan láskyplně a ona se usmála. „Já vím, miláčku.“ Na víc se nezmohla, protože jí náhle přepadla únava. Bylo to dost neobvyklé, ale přeci jen měli za sebou náročný den, takže nad tím moc nepřemýšlela. Akorát jí mrzelo, že nemůže dát Stefanovi tolik, jako minulou noc Damonovi (u něj rozhodně po prvním čísle neodpadla!), ale Stefan nijak neprotestoval. Poznal, že je jeho milovaná ospalá a navíc na tom byl podobně. Ještě před chvílí se cítil plný života a představoval si, jak se bude se svou láskou milovat až do svítání, ale teď přes ně přes oba akorát přetáhl pokrývku a pevněji Elenu objal. „Dobrou noc…“ zamumlal maličko zastřeně, ale ona už mu neodpověděla. Usnula, jako ovlivněná nějakým podivným kouzlem a on na tom nebyl jinak… A ani jeden z nich netušil, že něco právě definitivně opustilo jejich ložnici a přesunulo se o dva pokoje vedle…

Damonova mysl byla zcela uvolněná, ale přesto ještě úplně nespal… V polospánku tak nějak nejasně vnímal své okolí a přesto, že od skutečného nevědomí ho už dělil jen jeden jediný nepatrný krůček, neměl mu být bohužel dopřán… Z ničeho nic se totiž ozvalo zavrzání podlahy v těsné blízkosti jeho lože a on unaveně zamrkal. Jeho oči však byly podivně otupělé a z důvodů, které jeho popletená mysl nedokázala identifikovat, nějak nemohly proniknout tmou kolem. Na upíra to bylo dost zvláštní, ale on byl příliš ospalý na to, aby o tom přemýšlel. Faktem ale bylo, že nyní stěží rozeznával nahou ženskou postavu stojící vedle jeho lože a místo detailů viděl jen hrubé obrysy. „Eleno…?“ Zamumlal zastřeně a marně se snažil na osobu zaostřit pohled. „Pššt…“ odpověděl mu  jemný ženský hlas, který k němu doléhal podivně vzdáleně, ale pak se k němu postava naklonila a on ucítil její dlaně na ramenou. „Eleno, co tu…“ Pokračoval ospale, ale oči už se mu sami od sebe zavíraly a tak své lásce stále neviděl do tváře. Pouze cítil jak ho hladí a jak se k němu naklání stále víc a víc. „Miluju tě…“ Její hlas zněl doslova nadpozemsky, ale on se jen unaveně usmál a jeho dlaně po paměti zatápaly jejím směrem. Něžně jí objal kolem pasu a ona se tiše zasmála. Její smích přehlušilo nesouhlasné zaskřípění starodávné matrace, když se svezla k Damonovi na lože a obkročmo se mu posadila na klín. „Miluju tě…“ Zašeptala znovu a její rty, neomylně našly ty jeho. „Já tebe taky, lásko…“ Odvětil stále zaseknutý někde v polospánku, mezi nevědomím a realitou, ale jí to evidentně nevadilo. Hladila ho pořád dál a dál a její dlaně zamířily i na mnohem odvážnější místa, než byla jen ramena a hruď. Naléhavě putovaly stále níž a níž… přes jeho břicho a boky, a zatímco se plně soustředil na její dobyvačné laskání,  její sametové rty zasněně bloudily po křivkách jeho uvolněné tváře. Jenže pak se znovu přiblížily k jeho uchu a on uslyšel další vzdálený šepot „Miluju tě… Edwarde.“ Zvuk jejího hlasu, k němu dolehl ještě mlhavěji, než předtím, ale on se i v podivném stavu v jakém byl, náhle zarazil. Opravdu ho oslovila Edwarde? Co jí to popadlo? Kdyby mu řekla Stefane, možná by to ještě zkousl (ikdyž by se ho to asi trochu dotklo), ale Edwarde? „Proč mi říkáš…“ začal zmateně a jasnější zvuk jeho hlasu i reálnější myšlenky ho konečně jakž takž vytrhly z podivné, cizí letargie, které ho ovládala a on zmateně otevřel oči….

Přesně v tom okamžiku se však dívka v jeho náručí nadzvedla a on náhle hleděl do půvabné, ale zcela cizí tváře! „Sakra!“ Ujelo mu vyděšeně a instinktivně se pokusil neznámou odstrčit, jenže ta byla najednou pryč! Prudký pohyb, kterým se Damon vymrštil do sedu jí zahnal, nebo možná spíš jeho zcela probudil…! Zděšeně oddechoval a zíral kolem sebe a trvalo mu několik minut, než si uvědomil, že je v ložnici sám a že to celé byl… Jen sen! No ovšem, musel to být sen! Sice byl příšerně živý a on měl pocit, že stále ještě cítí doteky té neznámé dívky, ale byla to jen podivná noční můra! To má z toho, že před spaním myslí na Elenu! Teď si bude muset jít dát studenou sprchu! Napadlo ho rozespale a po paměti nasahal lampičku na nočním stolku, která zalila celou ložnici kalným světlem. Světlem, které nesmlouvavě zahnalo všechny plíživé stíny…



4 reakce na FF: „Volba-část III“-19.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Páni tohle byla krásná kapitolka a Kate už se ukazuje pořádně .. no to je dobře :D

  2. kaťul napsal:

    Krásná kapitolka :) těším se až Kate uvidí i Stefan :D to by mě zajímalo jak se jí zbaví :D

  3. Natalia napsal:

    No… chuda Elena, ked bude dalsi den doma sama :-D

  4. Heli napsal:

    chichi, tak mi tak napadá, že kluci se střídají obden, ale Elena má program na každý večer :-) )) Hm a to jsem netušila, že Kate bude až takhle drzá, teda, lézt Damonovi do postele…….. hm, vlastně se jí moc nedivím :-) )))))))))))))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain