FF: „Volba-část III“-21.Kapitola

A máme tu poslední den mé dovolené, takže už se co nevidět vrátím, ale pro dnešek ještě jednu plánovanou kapitolu Volby. Komentujte, bavte se a užijte si to! Doufám, že se vám bude líbit! Pokračování v zase v úterý!

21.

Elena seděla u stolu v kuchyni už hodně dlouho a zatím celkem marně listovala objemnou staroanglickou kuchařkou. Receptů v ní sice bylo požehnaně, ale zhruba tak s třetinou si nevěděla rady, na další třetinu neměla suroviny a ty zbývající jí moc nenadchly. Ale musí něco vybrat! Otáčela chatrné stránky jednu za druhou a pečlivě pročítala vybledlé písmo, dokud konečně nenarazila na něco co jí zaujalo. „Jehněčí maso s mátovou omáčkou“, hm… To nezní špatně. Kdysi to určitě někde slyšela ve vztahu k vyšší společnosti, tak proč to nevyzkoušet?

Rozhodla se během minuty, vyskočila od stolu a s kuchařkou v ruce začala prohledávat spíž i starodávnou lednici s mrazákem, u níž naprosto nechápala, jak ještě může fungovat! Nicméně fungovala a ona v ní po chvíli skutečně našla balíček označený jako „Jehněčí kotlety“. Bingo! První část mise splněna, teď ještě tu mátu… Ale ta v ledničce asi těžko bude. Odložila kotlety na starobylý odkapávač nad dřezem a vydala se ke skřínce s kořením. Hm, tak jakpak asi taková máta vypadá… Rozjímala a opatrně se přehrabovala v desítkách velmi starých balíčků sušeného koření, čajů a kořenících směsí. Musely tu být už dost dlouho! Možná dokonce ještě po minulém majiteli… Snad budou poživatelné! Napadlo jí, ale než mohla myšlenku o tom, zda může být upírům zle po požití prošlého koření, rozvinout, ztuhla…

Její citlivé uši totiž zachytily šramot, který do domu nepatřil! Za tu dobu co tu byli si sice už zvykla na to, že celá budova vydává řadu podivných zvuků, od kapání vody, až po vrzání starých trámů, ale tohle bylo jiné. Znělo to tak… Záměrně! Jako by někdo chtěl, aby to slyšela! Ale to je přeci nesmysl! Je v domě sama, když tedy nepočítá pár desítek myší, rozprostřených po celé stavbě, a Damon a Stefan odešli teprve před chvílí. Možná se jí to jen zdálo… Možná i upíři mohou být v obrovském opuštěném domě paranoidní, ale…

Ale jí se to nezdálo, protože zvuk se ozval znovu! A dokonce mnohem hlasitěji. Znělo to, jako… Jako kroky na chodbě! Kruci! Eleně se okamžitě vybavila včerejší příhoda v koupelně a zamrazilo jí. Ale to snad… Ne! Musí být rozumná! Tady zcela rozhodně nestraší, protože duchové se takhle přeci neprojevují! K tomu, aby je viděla, by musela umřít a znovu ožít, což tedy ne, že by se jí už nestalo, ale nebylo to tak správně jak mělo, aby z ní bylo médium, jako z jejího bratra, nebo Matta! To co viděla v koupelně byl jen výplod její fantazie! Nic víc… Musí se uklidnit a bude to dobré! Ten odraz v zrcadle bylo jen nějaké zdání… Hra světla a stínu a tohle…

No, jo, ale tohle zdání přeci není! Tyhle zvuky jsou zcela určitě reálné! Šramot se totiž ozval znovu a to už prostě nemohla být náhoda! Možná… možná tu přeci jen někdo je… Napadlo jí a splašeně bušící srdce, která jí hrozilo vyskočit z hrudi, nepatrně zpomalilo. Možná se Damon a Stefan minuli s těmi správci a oni přišli uklízet, ikdyž to dnes nebylo v plánu. No jistě, určitě to budou oni! Musí být! Měla by je jít přivítat a ne se tu třást strachy!

Donutila se zavřít skřínku s kořením, oprášit si sukni, na které ulpělo několik zrníček prachu a vydat se do haly. Sice byla pořád trochu vyplašená, ale naprosto jistě čekala, že se v hale střetne s živými lidmi, nikoliv se strašidly, jenže to se nestalo! No ovšem, ani se to nemohlo stát! Musela by přeci slyšet tlukot jejich srdcí! Napadlo jí omámeně, když stanula v hale, která ale zela prázdnotou a znovu jí po zádech přejel mráz! Tohle si přeci nevybájila! Určitě odtud slyšela kroky! Tak proč tu nikdo není! Málem se jí začínalo chtít plakat. Přeci se nezbláznila? Nebo ano? Mohla i tohle mít na starosti ta její omezující dieta? Možná… Vlastně by asi mohla mít. No ano, zcela určitě…

„Sakra!“ Ujelo jí z ničeho nic vyděšeně a ona se prudce otočila. Přímo za zády totiž ucítila závan vzduchu, který mohl znamenat jediné… Právě těsně za ní někdo prošel, jenže problém byl v tom, že tam prostě nikdo nebyl! Hala byla docela prázdná a schodiště také. „Haló?“ Vyhrkla přiškrceně, ale odpovědí jí bylo jen ticho. Ticho, které nebylo rušeno vůbec ničím. Ani tlukotem srdce, ani dechem nějaké cizí osoby. Heat House byl zcela prázdný a Elena cítila jak se proti své vůli začíná třást! Ne! Tohle se přece neděje! Zcela rozhodně je tu sama a zcela rozhodně tu nestraší! Nesmí se tomu poddávat, jinak tu zešílí, než se Stefan s Damonem navečer vrátí! Musí se uklidnit a musí se něčím zaměstnat! Hned!

Nařídila si v duchu a aniž by jedinkrát zaváhala rozběhla se zpět do kuchyně. Prudce za sebou zabouchla těžké dveře a teprve tam se jí ulevilo. Místnost vypadala stejně, jako když jí opustila a bylo to logické! Nikdo tu nebyl! Jen se jí něco zdálo! Teď najde tu mátu a pustí se do přípravy večeře a hlavně se přestane třást! Nic jí tu nehrozí… Vůbec nic!

„Proč si se k tomu buranovi choval tak mile?“ nechápal Stefan, když se s Damonem vydali pryč od Robinsonova domu a zamířili směrem k volnému vřesovišti, ale jeho bratr jen protočil oči. „Protože sem se s ním nechtěl zahazovat! Je to kretén, to už vím dávno. I po telefonu zněl vždycky hrozně arogantně, ale já ho bohužel potřebuju.“ „Mohl jsi ho ovlivnit, aby nedělal problémy.“ nadhodil Stefan a Damon se musel pousmát. „Ale ale, copak se to s tebou stalo, bráško? Nemám na tebe nějaký špatný vliv? Ještě nedávno jsi považoval ovlivňování nevinných za hrdelní zločin.“ „Změna je život.“ Pokrčil Stefan rameny a vrátil bratrovi úsměv. „No a když už mluvíme o té změně, víš cos mi slíbil?“ „Ne, co?“ „Ale nelži, víš až moc dobře. Už jsme správce vyřídili a teď se jde sportovat, takže…“ Protáhl a Damon se v duchu pokřižoval, protože už byli skutečně tak daleko od vsi, že si mohli dovolit přestat hrát na obyčejné smrtelníky. „Co bys řekl na malou rozcvičku?“ Dokončil Stefan nadšeně, ale jeho bratr se na to moc netvářil. To byl ale blbej nápad! Sportovní odpoledne! Napadlo ho rozmrzele, ale pak si povzdechl a pokrčil odevzdaně rameny.„ Podle toho, co bude obnášet.“ Odvětil opatrně a Stefan se jen uchechtl. „Neboj nic hrozného, jen se trochu proběhneme.“ „Hmm…“ „No tak, jen pojď. Schválně jestli budeme rychlejší, než tvoje oblíbená sportovní auta!“ Popichoval ho a nenápadně zkontroloval popruhy svého batohu, zda vydrží upíří joging. „No, to asi budeme…“ Připustil Damon a udělal totéž. Nestál o to, aby se mu batoh poškodil dneska už podruhé! „Tak jo, jdeme na to. Cestu vybírám já.“ „Fajn, ale žádný blbosti, říkal jsi, že je to jen rozcvička.“ Nedokázal Damon zakrýt své obavy, protože bratr vyhlížel až moc odhodlaně a Stefan se svatouškovským výrazem přikývl. „Jasně, jen tak napůl plynu, co ty na to?“ „No dobrá tak šup.“  „Fajn, takže až napočítám do tří… Raz, dva…Tři!“ Při posledním slovu Stefan prudce vyrazil, ale Damon byl ve střehu. Bez problémů s bratrem srovnal krok a ikdyž běželi opravdu rychlostí blesku a krajina kolem nich ubíhala tak rychle, že by jí lidské oči ani nestíhaly sledovat, nedělalo mu problém Stefana bok po boku následovat. A bylo to dokonce i příjemné…! Vážně už úplně zapomněl jaké to je, jen tak se rozběhnout a využívat jen své zostřený smysly a téměř bezedné fyzické možnosti… No, bezedné tedy asi zase nebyly, ale on zatím nepociťoval žádnou únavu… V pohodě Stefanovi stačil a klidně by mohl i přidat, jenže to netušil, že bratr je na tom stejně a že to své „napůl plynu“ myslel fakt vážně.

Elena opatrně zamíchala omáčku a konečně byla s její konzistencí jakž takž spokojena. Sice se ta nazelenalá věc v hrnci moc nepodobala tomu, o čem psali v kuchařce, ale celkem hezky to vonělo a když budou večeřet při svíčkách, ani to nebude vidět! Hlavně se musí soustředit na vaření a ne na ty podivné zvuky, které celou tu dobu, co pekla maso a připravovala omáčku, slyšela z haly a z prvního patra! Pořád to znělo jako kroky a sem tam i jako otevírání a zavírání dveří, ale nic to není! Jen její představivost rozjitřená samotou, které už odvykla! Nesmí se tím znepokojovat… Nařídila si už nejméně po desáté a odstavila omáčku ze sporáku. Večeři měla hotovou a teď už stačilo jen prostřít stůl. Samozřejmě tenhle stůl v kuchyni! Ten v jídelně nepřicházel v úvahu, za prve byl příšerně obrovský a za druhé.. Ne, za druhé nic! Umlčela vlastní podvědomí, které jí našeptávalo, že by kvůli jeho přípravě musela opustit bezpečí kuchyně, což by nebylo dobré, ale to byl pochopitelně nesmysl! Celý dům byl bezpečný! Krásný, útulný a bezpečný…

Rozhodla a energicky začala prostírat pro tři lidi. Připravila ubrousky, skleničky, příbory i všechny ostatní drobnosti, ale pak už tu vážně nebylo, co dělat… Musí si najít jinou zábavu. Napadlo jí nepříliš nadšeně, ale pak si dodala odvahu. Chtěla přeci jít do knihovny a mrknout se, jaké knihy tu mají, tak proč to odkládat? Jistě se tu najde nějaké hezké a poutavé čtení a ona se bude zase mít nač soustředit! A pak už se Stefan s Damonem jistě vrátí a udělají si spolu hezký večer! Usmála se pro sebe a rozhodně vzala za kliku kuchyňských dveří…  Jenže pak ztuhla!

Pane bože, už to tu bylo zas! Kroky! Ale ne jen nějaké anonymní zapraskání kdesi v hale, ale cílené, pomalé kroky, mířící jí naproti! Eleně se sevřelo srdce čirým, nefalšovaným děsem a přesto, že toho v životě zažila už hrozně moc, nebyla chvíli schopná se pohnout. Kroky se totiž sále blížily a nebylo prostě možné, aby si je vysnila! Byly tam… pořád blíž a blíž a někdo, nebo něco, co je způsobovalo už muselo být jen pár desítek centimetrů od stále zavřených kuchyňských dveří. Dokonce… Ach ne! Dokonce jako by slyšela dech, který se pomalu, ale jistě přibližoval, ale přitom neslyšela ani jediný úder srdce! Ať už se k ní blížilo cokoliv, nebylo to živé! Alespoň ne tak, jak by být mělo..

„Stefane, mohl bys… Zpomalit?“ Vypravil ze sebe Damon a úporně se snažil nedat najevo, že se mu nějak nedostává kyslíku. Je sice skvělé, že upíři nemusí dýchat, když se jim to nehodí, ale on až teď zjistil, že se to nejspíš musí vypnout před nějakým fyzickým výkonem, protože při něm to už jaksi nejde! „Proč? Neříkej mi, že už nemůžeš?“ Zavolal na něj rozjařeně bratr, který byl teď minimálně tři kroky před ním a rozhodně nevypadal, že by mu ostrý běh, trvající už nejméně půl hodiny, dělal nějaké problémy. „Můžu, jen…“ Zaváhal Damon a úporně se snažil vymyslet nějaký jiný důvod, než ten, že by vážně ocenil pauzu. „Jen, že když budeme takhle… pokračovat brzo dorazíme… k pobřeží a o tom, že… Že do dnešního sportovního odpoledne… zařadíme i plavání, jsme se nedohodli!“ Dokončil větu nejsouvisleji, jak mohl a Stefan skutečně nepatrně zvolnil tempo. „No, jak myslíš, tak zpátky do vnitrozemí?“ „Jo…jasně!“ Neznělo to moc nadšeně, ale Stefan si nevšiml, že má jeho starší bratr nějaký problém. On sám totiž žádný neměl! Už docela dlouho se opět živil zvířecí krví, což sice znamenalo, že jeho upíří možnosti by měly být limitovány. Ale zase to také znamenalo, že téměř denně trávil čas na dlouhých loveckých výpravách a na rozdíl, od Damona, který poslední dobou v podstatě nezvedl zadek z pohovky, nebo polstrovaného sedadla luxusního vozu, měl fyzičku někde úplně jinde. Nedělalo by mu problém pokračovat v běhu ještě dvakrát tak dlouho a ani ve snu ho nenapadlo, že jeho bratr je na tom jinak…

Proto nyní znovu zrychlil a jeho cvičené oči v dálce zaznamenaly další možné zpestření jejich sportovní aktivity. „Hele, trochu si to ztížíme, co ty na to?“ zavolal přes rameno a vyrazil směrem, kterým se terén vřesoviště poněkud komplikoval. Nejen že tu bylo mnohem víc skal, skalek a balvanů, ale tu a tam se našla i tenká říčka, nebo nějaká ta mokřina, ale celkově to tu bylo mnohem divočejší a nespoutanější. „Proč?“ Vyhrkl téměř zoufale Damon, ale Stefan už zamířil k prvnímu balvanu a bez problémů ho přeskočil. No paráda, tohle přesně mu chybělo! Pomyslel si Damon otráveně, ale neměl na výběr. Musel bratra napodobit a tak se pokusil co nejvíc odrazit a balvan překonat. Podařilo se mu to celkem snadno, ale moc ho to nenadchlo. Stefan už totiž mířil k další skalce a pak k další a on musel za ním! Sice ho na okamžik napadlo, že by klidně mohl za bratrovými zády podvádět a některou tu překážku oběhnout, ale pak se Stefan pustil k potoku a ten vážně jinak, než skokem, překonat nešel. A mokřina o pár desítek vteřin později bohužel také ne…

Kruci! Zaklel Damon v duchu a znovu se odrazil, jenže tentokrát se to jaksi nepovedlo, tak jak chtěl. Těžko říct, zda podcenil velikost oné bahnité prohlubně, nebo jestli špatně odhadl svou rychlost, váhu a fyzické síly, ale skok byl bohužel příliš krátký na to, aby dopadl na pevnou zem tak, jako předtím Stefan. Místo toho se jeho nohy pouze dotkly svažitého okraje, což samozřejmě nemohlo skončit jinak, než katastrofálně! Nestihl ani vykřiknout a už se řítil pozadu k zemi. Definitivně ztratil rovnováhu a než se nadál, zjistil že sedí na zadku uprostřed mokřiny! Nádhera! To přesně bylo jeho snem! Plácat se v bahně! V minutě byl totiž promočený až na kůži a zablácený, jako snad nikdy a k tomu všemu se ještě příšerně styděl a měl vztek sám na sebe!

A aby toho nebylo málo, tak hlasitá rána a žbluňknutím, které jeho pád doprovázely samozřejmě nemohly jeho bratrovi uniknout a Stefan byl v minutě zpět u okraje mokřiny. „Co to vyvádíš?“ Vyhrkl, když spatřil Damona, jak se válí v bahnité vodě a vůbec nechápal, jak se do takové pozice mohl dostat! Ani ve snu ho totiž nenapadlo, že by měl bratr s přeskočením té drobné prolákliny nějaký skutečný problém.

„Co myslíš?“ Prskl Damon a kromě toho, že stěží popadal dech, by se nejradši na místě propadl hanbou. „Plavat jsi přeci nechtěl, ne?“ Popíchl ho navíc Stefan a on se jen uraženě zavrtěl. „Ha, ha, to je opravdu velmi vtipné!“ Vrčel si pro sebe a neobratně se hrabal na nohy (z toho bahna to šlo vážně mizerně!). „Okamžitě se mi přestaň smát! Podívej se jak vypadám!“ Pokračoval rozzlobeně, ale přitom měl vztek spíš na sebe, než na bratra. Ten za jeho mizerný odhad při doskoku vážně nemohl! „Já myslím, že vypadáš úžasně. Škoda, že tě takhle nevidí Elena! Měl bych tě pro ní vyfotit.“ Dobíral si ho dál Stefan, ale pak už se na bratrův marný boj s bahnem nemohl dívat a opatrně sestoupil k mokřině. „Pojď sem prosímtě.“ natáhl k Damonovi ruku a ten měl nejdřív chuť ji odstrčit, ale pak si s vypětím všech morálních sil připomněl, že chce se Stefanem vycházet a že tohle skutečně není bratrova vina a nabízené ruky se chopil. „Díky.“ zamumlal, když stál znovu na pevné zemi a nešťastně obhlížel své značně poničené svršky. „Paráda, tohle z těch kalhot nikdy nevyperu! A zrovna jedny z…“ zaváhal a včas spolkl zamýšlený konec věty, který se týkal toho, že  si právě odrovnal jedny z mála kalhot, které mu nejspíš ještě byly a odmlčel se. „Neber si to tak, jsou to jen kalhoty.“ mávl ale rukou Stefan a už zase mu oči zářily tím jeho protivným sportovním nadšením! „Pokračujeme?“ navrhl, a chtěl se rozběhnout, ale Damon ho zarazil. „Copak to nestačilo?“ Odfrkl mrzutě, ale Stefan se jen zasmál. „Ale no tak, bráško. To byla jen ta malá rozcvička, neříkaj, že už tě sportování se mnou nudí.“ „Nenudí, jen…“ „Jen co?“ Zajímal se Stefan a Damon radši mlčel. Nejraději by řekl, že už má toho dost, ale to nemohl.

A Stefan to pořád ještě nepochopil. „No tak jo, končíme s rozcvičováním a jdeme na ten závod, co ty na to?“ Navrhl a Damon v duchu zasténal. Proč jen o tom závodu nemlčel! Ale nahlas neřekl nic, jen pokrčil rameny. Možná to nebude zas tak hrozné, napadlo ho, ale bohužel to mělo být tak hrozné! „Vidíš támhle ten kámen?“ Ukázal totiž Stefan na skalku kousek od nich na okraji poměrně rozložitého ostrůvku lesních stromů a on pomalu přikývl. „Co s ním? Chceš s ním házet do dálky, nebo co?“ „Možná potom, ale teď si dáme sprint, bereš?“ Ach ne, další běhání. Pomyslel si Damon, ale opět se zdržel hlasitých komentářů. A Stefan to vzal jako souhlas. „Fajn, takže poběžíme třikrát kolem toho lesíka. Start a cíl u kamene. Platí?“ „Třikrát?!“ vyhrkl Damon, protože les mu připadal opravdu nepříjemně rozsáhlý, ale Stefan jen pokrčil rameny. „Připadá ti to málo? OK, tak čtyřikrát. Jdem na to.“ Doslova dotáhl bratra ke skalce a pohodil na zem svůj batoh. Damon ho nepříliš nadšeně napodobil a nenápadně se pokusil zamaskovat, že pořád ještě mírně popadá dech. „Tak připravit…“ Zavelel Stefan. „Pozor! Teď!“ Oba vyběhly současně a první kolo se skutečně drželi bok po boku, nicméně dál už to mělo být složitější… Minimálně pro Damona rozhodně!

Elena za dveřmi kuchyně ani nedýchala, ale to něco, co k ní mířilo, bylo pořád blíž a blíž. Šlo to najisto a jí napadlo jediné… Nemůže to sem k sobě pustit! Prostě nemůže! Je to nepřátelské, to věděla jistě a přesto, že nevěděla odkud to ví, byla to pravda! Bože, co jen bude dělat. Měla by utéct, ale neměla kudy! A pak jí oči padly na petlicový zámek na dveřích a ona se té hloupé naděje chytila. Pokud je to skutečně duch, nebo něco jiného nadpřirozeného, tak jí zamčené dveře pochopitelně neochrání, ale ona si nemohla pomoct! Potřebovala alespoň ten pocit, že něco dělá! Bez dalšího váhání skočila po petlici a trhla jí tak silně, že ji málem utrhla! Naštěstí, ale ten kus kovu, na kterém momentálně závisel její zdravý rozum, vydržel a zámek poslušně zapadl na své místo. Eleně se zcela iracionálně ulevilo, ale bylo to bohužel jen dočasné… Ta věc byla na chodbě totiž pořád! Slyšela jí, jak se zastavila a jak přešlapuje přede dveřmi! Byla tam a číhala na ní… A ona byla v pasti! V pasti, kam ani slunce nesvítí, protože to se právě schovalo za obrovský tmavý mrak!



7 reakce na FF: „Volba-část III“-21.Kapitola

  1. M@ky napsal:

    Ježkovi oči! Nenapínej tak! :-D Bojím se jak malej Jarda! :-D A chudák Damonek! :-D

  2. terulka napsal:

    Ále no táák Nenapínej ! :D těším se na další :D a M@ky přesně chudák Damonek :D :D

  3. Natalia napsal:

    Ja sa tiez normalne bojim :-D Byt Elenou, tak uz pustim do gati :-D

  4. kaťul napsal:

    Krásná kapča :D a Kate už se činí :D :D těším se na další …

  5. Heli napsal:

    cháá, to jsem se nad Stefanem a Damonem zasmála, ale když se přepne scéna na Elenu, tak je to hodně strašidelné :-) )

  6. M@ky napsal:

    Heli – hodně strašidelné je slabý slovo! :-D mega-kruto-přísně strašidelný to je! :-D

  7. Visa2 napsal:

    Pri duchárskych filmoch sa strašne bojím, ale teraz zisťujem, že pri takomto čítaní to tiež nie je sranda :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde