FF: „Volba-část III“-25.Kapitola

Tak a je tu opět úterý v krásném novém designu a já mám pro vás Volbu v design sice starém, ale snad se vám bude líbit. Takže komentujte a užijte si to! Další kapitola zase ve čtvrtek!

25.

„Už klidně můžeš jít nahoru, já to tu dodělám.“ Usmál se Stefan vstřícně na Elenu, které právě s těžkým srdcem vyhazovala do smetí jehněčí kotlety (maso se bohužel nasáklo omáčkou a bylo tak pro ně již zcela nepoužitelné a její návrh, že by tedy celé to jídlo mohli poslat správci a jeho rodině, kterým sporýš neublíží, Stefan z nějakého neznámého důvodu se znechuceným zamručením odmítl).

„Vážně?“ „Jistě, dobrou noc.“ Něžně jí políbil na tvář a ona s úsměvem odešla. Nechtělo se jí od něj pryč, ale na druhou stranu se neskutečně těšila na Damona, který na ní nahoře určitě již netrpělivě čeká, takže přidala do kroku a schody málem vyběhla po třech. Nedočkavě otevřela dveře do hlavní ložnice, ale vzápětí měla co dělat, aby zdusila upřimný smích. Damon totiž ležel zcela oblečený na lůžku, tvář zachumlanou do polštáře a hluboce spal. No, to si mohla myslet! Asi měla to uklízení zapíchnout dřív. Pomyslela si a vyrazila k němu. Jenže v polovině cesty k posteli si to rozmyslela a sáhla po své noční košilce. Ještě chvíli ho klidně může nechat spát. Ale až se osprchuje a převlékne, už jí nic nezabrání, ho probudit! Rozhodla a potichoučku se vyplížila zpět na chodbu.

Sprchu ale zvládla v koupelně nečekaně rychle (v ledové vodě to ani jinak nešlo!) a zpátky v ložnici tak byla do pár minut. Odhodlaně napřáhla ruku k Damonovi, ale pak se znovu zarazila. Vypadal tak krásně a klidně… A unaveně! Možná by ho vážně neměla budit! Není přeci všem dnům konec, klidně ho může dneska nechat spát a vynahradit si to s ním zítra, Stefan to jistě pochopí. A nebo by se rovnou mohla zvednout s jít za ním…

Jenže pak si vzpomněla na Damonův ukřivděný tón tam dole před krbem, když ho probudila její narážka na to, že ho nechá klidně spát a půjde za jeho bratrem, že se rozhodla ho skutečně probudit. Ale něžně… Opatrně se svezla na lůžko vedle něj, naklonila se k jeho uchu a jemně mu po něm přejela rty. „Hmm…“ Zamumlal rozespale a ona mu laškovně prohrábla vlasy v týle. „Budíček…“ Zapředla sladce a on ospale zamrkal. „To už je ráno?“ vypadlo z něj zmateně, protože ještě pořád napůl spal a ona se znovu rozesmála. „No, to zrovna ne, ale jsem tu já.“ Konečně procitl docela a došlo mu co se děje. „Kruci, udělal jsem to zas, co?“ Zamumlal zahanbeně a opatrně se k Eleně otočila čelem. „Ano, ale já to chápu, prostě jsi unavený. Jestli chceš, tak klidně můžeme jen spát. Přitulím se k tobě a bude to.“ Navrhla, přesto, že by s ním rozhodně chtěla dělat zcela jiné věci, než snít a on byl naštěstí naladěný úplně stejně. „V žádném případě! Já jsem naprosto a dokonale vzhůru.“ Bránil se, přesto, že se té nepříjemné ospalosti pořád nemohl tak docela zbavit a na důkaz svých slov ovinul Eleně paže kolem pasu.

Ale ona na něm pochopitelně poznala, jak na tom je a dostala skvělý nápad. „No fajn, tak co kdybys jen ležel a odpočíval a nechal všechno na mě?“ Mrkla na něj a on neměl důvod protestovat. „Jestli chceš…“ „Ovšem, že chci.“ Zavrněla a zlehka přejela rty po jeho tváři. Pak se ale napřímila a nahodila rozpustilý výraz. „Takže, co bys řekl takové relaxační masáži? Myslím, že po sportovním dni by to nebylo špatné, ne?“ Damon ale jen pokrčil rameny a věnoval Eleně svůj známý pokřivený úsměv (ikdyž maličko méně pružný, vlivem oné neustupující únavy). „Pokud k tomu nebudeš potřebovat čokoládu.“ Popíchl jí pak a ona ho laškovně plácla. „Náhodou nebudu, jen tohle.“ Natáhla se k nočnímu stolku a vydolovala ze zásuvky tělový krém s vůní růží. Sice to nebylo úplně ideální, ale ona věděla, že to bohatě postačí. Odložila nádobku s krémem vedle sebe na postel a vztáhla ruce ke knoflíčkům Damonovi hedvábné košile. Velmi pomalu je všechny postupně rozepnula a pak mu naznačila, aby si košili svlékl a lehl si zpět na břicho. Damon jí bez protestů poslechl a vzápětí ucítil nevtíravou vůni růží a Eleniny láskyplné doteky na ramenou a lopatkách. Opatrně kroužila dlaněmi a prsty po jeho mírně ztuhlých svalech a on jen slastně přivřel oči. Bylo to neskutečně příjemné, ale bohužel také mírně uspávající, takže měl co dělat, aby znovu neusnul. Ale už vážně nesměl!

Stefan konečně nechal kuchyň kuchyní a s povzdechem zamířil do vedlejší ložnice. Moc se tam netěšil, a navíc Damonovi trochu záviděl. Měl teď Elenu jen a jen pro sebe a on byl odsouzen k osamělé noci na nepříliš pohodlné matraci! Bezva! No, ale co, třeba bude mít také nějaké erotické sny… Napadlo ho pobaveně při vzpomínce na Damonovo líčení jeho nočních snových zážitků, ale pak si pomyslel, že jemu by tedy v těch snech mnohem víc vyhovovala Elena, než nějaká cizí ženská! Ale třeba bude mít vážně štěstí!

Potichu vstoupil do vedlejší ložnice, bez zájmu shodil košili a kalhoty a jen tak ve slipech vklouzl pod hedvábnou pokrývku. Najednou se mu chtělo celkem spát a i když by to nikdy nepřiznal nahlas i on na sobě cítil jisté stopy únavy z dnešního sportovního odpoledne. Každopádně na tom ale nebyla ani z poloviny tak bídně, jako Damon a to ho i přes jeho starostlivost a empatii nepatrně těšilo. Ale to neznamenalo, že nebyl ochotný bratrovi s jeho mizernou výdrží a kondičkou pomoct. Naopak! Alespoň ho bude moct občas trochu cepovat, tak jak to Damon vždycky dělal jemu, když byli děti a dospívající kluci! A ještě to bude pro jeho dobro! No a začít můžou klidně hned zítra dopoledne! Rozhodl se pobaveně a spokojeně se zachumlal do přikrývek. S pocitem, že zítra bude legrace, se pomalu, ale jistě propadal do spánku a tudíž si nemohl všimnout ani nepatrného poklesu teploty, ani stínu, který se zastavil v nohou jeho postele a zpola skrytý za ozdobnými nebesy jeho lože čekal, až se konečně propadne alespoň na kraj do spánku … A nemusel čekat nijak dlouho!

„Líbí?“ Zavrněla Elena Damonovi do ucha zhruba po patnácti minutách svědomité masáže zad, ramen a krku a on jen spokojeně přikývl. „A už nejsi unavený?“ „Ani…. omylem.“ Informoval jí hrdě, ale poněkud mu to překazilo náhlé zívnutí uprostřed věty. „No jasně, to vidím.“ Uchechtla se Elena a bez dalšího váhání mu naznačila, aby se otočil čelem k ní. Potřeboval asi vážně probrat a ona znala i účinnější metody, jak plně získat jeho pozornost. Damon se tedy pohodlně uvelebil na zádech a čekal, co bude. Znal Elenu velice dobře a věděl, že teď bude následovat něco trochu odvážnějšího a taky, že ano. Jeho milovaná odložila nádobku s krémem a pak se mu nečekaně posadila obkročmo na klín. „Tohle se mi taky líbí.“ Informoval jí spokojeně a ona na něj šibalsky mrkla. Pak se ale náhle natáhla k lampičce u postele a cvakla vypínačem. Ložnice se okamžitě ponořila do tmy a ne, že by oni v ní viděli nějak hůř, než předtím, ale byl to jasný příslib budoucích ještě příjemnějších událostí. A ty na sebe nenechaly dlouho čekat. Damon vnímal, jak ho Eleniny ruce, něžně hladí po hrudi a vzápětí ucítil, jak se k němu sklonila a její ňadra se skrz slaboučkou noční košilku dráždivě dotkla jeho těla. Ten jediný elektrizující dotyk bohatě stačil k tomu, aby pocítil příšernou touhu jí hned teď stáhnout pod sebe, ale neudělal to. Sice pořád cítil jistou únavu, ale rozhodně to nechtěl dnes v noci uspěchat.
A ona evidentně také nikam nepospíchala. Mučivě pomalu ho hladila a její rty provokativně putovaly po jeho hrudi, pořád níž a níž. Bylo to skutečně příjemné, ale když se pak její nenechavé prsty dotkly trochu příliš těsného opasku jeho kalhot, maličko mu to ten dokonalý zážitek pokazilo. Ne, že by se před ní přímo styděl, ale nemusela si toho všimnout! Jí to, ale evidentně nevadilo, spíš se v duchu pousmála nad tím, jak jí Damon ve Vídni při nákupech přemlouval, aby se necpala do čísla, které jí nesedí a pak dělá úplně totéž. A pak, že jsou ženy marnivější, než muži! U jejího miláčka to tedy rozhodně neplatilo! Nezaškodí mu, když ho trošku pozlobí…

Schválně nechala dlaně tam, kde byly, ale sama se posunula výš a zlehka přitiskla rty k jeho uchu. „Možná sis měl koupit ty džíny o číslo volnější.“ Zavrněla provokativně a neušlo jí, jak se Damon nervózně ošil. „Možná…“ Odvětil nakonec neochotně a ona se musela pousmát. Vážně se chová jako marnivá ženská! A přitom nemohlo padnout ani slovo o tom, že by nevypadal stejně úžasně jako vždycky! Alespoň ona by nic takového rozhodně neřekla a to znala jeho tělo málem stejně tak dobře, jako své. A popravdě si žádné změny, kromě těsnějšího opasku džín, ani v nejmenším nevšimla. No…Dobrá, možná, že teď, když při svědomitém hlazení a laskání jeho těla zaměřila svou pozornost (která byla většinou při podobné činnosti zcela zaměstnaná jinde) daným směrem, byla ochotná přiznat, že něco málo jinak bylo, ale ty změny jí osobně připadaly zcela nepodstatné a možná dokonce i příjemné. Rozhodně tedy bylo příjemnější se k němu tisknout teď, než předtím, když jí během stejné činnosti nepříjemně tlačila jeho vystupující žebra a skálopevně vypracované břišní svaly! A jí napadlo, že by to možná měl vědět…

„Když budeš chtít, můžeme někdy zajet do města a nějaké nové ti koupit.“ Navrhla vstřícně a dala si záležet, aby to znělo tak vzrušeně, jak se zrovna cítila. Ale moc to nezabralo. „To je od tebe hezké, ale já doufám, že to nebude potřeba.“ Odpověděl jí okamžitě a bylo vidět, že by rád změnil téma. Ale jí tohle pošťuchování bavilo a navíc vážně chtěla, aby znal její názor. „Vážně…“ protáhla se smíchem a hbitě mu kalhoty rozepla, což bylo jistě příjemné. A Damon to samozřejmě jako příjemné vnímal (málem vydechl úlevou, protože se alespoň mohl zase volně nadechnout), ale odmítal to dát najevo! Přeci se před ní neshodí ještě víc! „Určitě.“ Řekl odhodlaně a ona si jen povzdechla. „No, jak myslíš, já jen že mě osobně by to rozhodně nevadilo.“ Řekla mu tedy téměř na rovinu, co si myslí a aby to náhodou přeci jen nepochopil špatně, znovu mu sjela rty přes hruď k pasu a něžně ho políbila na viditelně otlačenou kůži, která trpěla pod těsným opaskem několik dlouhých hodin. A zatímco ho líbala pořád dál a dál a přejížděla rty po kontuře jeho stále stejně plochého břicha, její prsty něžně kopírovaly každičký (trochu méně snadno) nahmatatelný sval.

A jemu nejspíš konečně došlo, co se mu Elena snaží říct a ne, že by ho to nepotěšilo. Sice tu pořád byla jeho vlastní marnivá a pyšná povaha, které se těžko srovnávala s tím, že by se mu do šatníku skutečně hodilo pár nových kousků, ale její vkus pro něj znamenal hned druhou stranu berné mince. No a když se jí to takhle líbí, tak to je fajn. „Ale když budeš chtít, tak klidně na nákupy můžeme.“ Odvětil jemně a konečně se zase usmál. Pak si jí ale náhle přitáhl nahoru k sobě a vášnivě jí políbil. Ten polibek jasně ukazoval, že by si klidně už přestal hrát a ona musela uznat, že měla velmi podobné myšlenky. Poslušně se nechala přetočit na záda a spokojeně kvitovala, že Damonova únava se kamsi vytratila. Tak vida, jak jí pěkně umí zahánět!

Stefan se v polospánku přetočil na druhý bok a z ničeho nic vedle sebe zcela jasně zaznamenal pohyb. A nejen to… Náhle ucítil, jak k němu pod přikrývku vklouzlo nahé ženské tělo a přitisklo se k němu. Jeho podvědomí na okamžik zaprotestovalo a pokusilo se mu našeptat cosi o tom, že to není tak docela v pořádku, ale on byl tak rozespalý, že ho neposlouchal. Automaticky ovinul, kolem své spolunocležnice paže a přitáhl si jí do náručí. Neprotestovala ani v nejmenším a dokonce ucítil její ruce, jak si rozpustile pohrávají s tím jediným titěrným kouskem oblečení, který měl na sobě. Rozespale se usmál a dovolil jí, aby mu slipy pomalu svlékla. Sice byl unavený a v podstatě spíš spal, než byl vzhůru, ale rozhodně se nedalo říct, že by neměl náladu na hraní…

Pevněji dívku ve svém náručí objal a zamumlal její jméno: „Eleno…“ „Pššt…“ Ozvalo se mu se smíchem u ucha a on ucítil její rty, jak mu něžně přejíždějí po tváři. „Hm…“ Zamumlal vzrušeně a ještě víc se k ní přitiskl. „Lásko…Není ti zima?“ Napadlo ho však po chvilce ne tak zcela nevinného laskání a až nyní si uvědomil, že tělo, které objímá má sotva pár stupňů nad nulou. „Eleno…?“ Sice si už dávno zvykl, že kůže jeho lásky má stejnou teplotu, jako ta jeho, ale tohle bylo tedy o dost míň, než byl upíří standart. A on nechtěl, aby byla jeho milované zima! Proč se proboha courá po nevytopeném domě nahá? Pak to takhle vypadá… Jenže….

Jenže pak ho jako rána kladivem praštila do hlavy realita a on ztuhl. No jistě, proč se Elena vlastně courá po domě a leze mu do postele? Dnes přeci není na řadě! Na řadě je Damon a s ním také Elena odešla spát, tak proč… Dál to nedomyslel! Náhlá myšlenka ho zcela spolehlivě probrala k vědomí a on sebou prudce škubl a napřímil se. Jenže v okamžiku kdy se vytáhl do sedu, se mu na pár vteřin nepříjemně zatočila hlava, a když konečně zase našel ztracenou rovnováhu, uvědomil si hned dvě věci najednou: V ložnici i v posteli byl docela sám a to, co objímal a tiskl k sobě, nebyla ani Elena, ani nikdo jiný, ale polštář z druhé poloviny jeho manželského lože. No jistě, proto ta nízká teplota! V pokoji bylo docela chladno a polštář tam ležel celý den a noc nedotčený, takže byl promrzlý a jeho mysl si s touhle skutečností poradila po svém. Bezva! To má z toho, že před spaním myslí na hororovo-erotické sny svého mírně perverzního bratra! Jemu se tedy nic podobného už hodně dlouho nezdálo! Bože, chová se jak puberťák! Objímá a hladí tady polštář a přitom si představuje, kdo ví co! Neskutečné….

Ale taky docela zábavné, čili jen pokrčil rameny a se smíchem klesl zpět do peřin! S tímhle se tedy Damonovi rozhodně chlubit nebude! Jako by ho slyšel, jak si ho za to dalších několik dní dobírá! A na to vážně náladu neměl! Asi by měl radši znovu usnout, třeba se mu bude zdát něco smysluplnějšího, než to, jak ho někdo svléká ve vlastní posteli! Ikdyž… Ikdyž tohle zrovna mu jako sen najednou vůbec nepřipadalo, protože si z ničeho nic uvědomil, že je skutečně nahý! Kruci, vždyť snad usínal ve slipech, ne? Nebo ne? Najednou si nebyl jistý, co z toho co má v hlavě je realita a co byl ten protivný sen, ale spíš se tedy klonil k názoru, že rozhodně nahý neusínal! Ale to přeci nebylo možné! Zaplašil honem počínající mrazení v zádech! Byl to přeci jen sen! Možná… No ano, možná se v polospánku svlékl sám! Ano, to bude ono… Znělo to sice naprosto pitomě a nepravděpodobně, ale on tomu prostě odmítl neuvěřit! Byl unavený, rozmrzelý, cítil se osaměle a netoužil po ničem jiném, než po spánku, čili se prostě rozhodl dál tímhle nesmyslem nezabývat. Všechno to prostě byl sen a hotovo! Nařídil sám sobě, čemu má věřit a naléhavě stiskl oční víčka! Čím dřív usne, tím dřív vyžene tohle všechno z hlavy…

Ale přeci jen… Myšlenky mu proti jeho vůli utíkaly nevítaným směrem a on se nemohl zbavit pocitu, že se jim od okamžiku, co přijeli sem děje nějak moc podivných náhod najednou… Elenin sen, Damonův sen, pak to, co říkal ten správcův syn, Elenino vyšilování dnes odpoledne a báječná pokažená večeře… No a teď začne s divnými nočními dobrodružstvími i on sám! Nemohlo by to skutečně něco znamenat? Nemohlo by… No, co? Promluvilo mu v hlavě opět jeho racionálnější já. Znamenat, že tu skutečně straší? Duchové samozřejmě existují, sám toho byl svědkem a jeden ho dokonce celkem dlouho vlastnoručně mučil (byť pro jeho vlastní dobro!), ale přeci jen to bylo něco jiného. Ale tohle? Dům, kde přebývá duch staletí mrtvé zhrzené dívky? To znělo jak z levného hororového románu a na chování duchů se to vůbec nehodilo. Ti rozhodně na nikoho nesesílali divné sny, ani neprováděli jiné poltergaistské triky, jako je třeba držení kliky či kroky na chodbě! Sice tedy byla pravda, že osobně se zatím všichni setkali jen s duchy nadpřirozených bytostí, čili kdo ví, jak se chovají duchové lidí, ale jemu se to prostě celé nezdálo. Ano, mohl by začít být obezřetnější, ale stejně je to nesmysl! V tomhle domě prostě duchové nejsou a to, jak se tady oni tři cítí a co zažívají… No to asi bude mít na svědomí taky to, že jsou všichni v cela nové a neznámé situaci a Elena k tomu ještě na omezující dietě! Ano, tak to bude… A teď už o tom přestane přemýšlet a půjde spát! Definitivně!

S konečnou platností přerušil veškeré podobné úvahy a soustředil se jen na svůj dech a na spánek, který k němu pomalu ale jistě přišel… Ano, přišel a on tak nemohl cítit, jak onen podivný chlad, který tu předtím celou dobu byl opustil jeho ložnici. Ale ne jen tak… Poměrně rozzlobeně a nevraživě…



6 reakce na FF: „Volba-část III“-25.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Páni, páni copak nám Kate vyvede ? :D krásná kapitolka …

  2. Visa2 napsal:

    Už mi to príde aj celkom vtipné ako každý z nich sám seba presviedča, že to duch predsa byť nemohol a dokáže na to nájsť x vysvetlení :-D Ľudská psychika je neuveriteľná a som rada, že nás (čitateľov) o takéto myšlienkové pochody jednotlivých postáv neochudobňuješ. Aj to je na tvojich poviedkach veľmi jedinečné. Až mám pocit, že sa psychológii venuješ aj trochu odbornejšie a ak nie to, tak máš skvele vyvinutú empatiu :-D Tak či onak, záleží tu na poviedke a tá je vážne skvelá :-D

  3. Visa2 napsal:

    Hej, a ešte som zabudla dodať, že nový vzhľad sa podaril a veľmi sa mi páči kombinácia farieb. Musela to byť riadna makačka (poznám z vlastnej skúsenosti :-D ), ale stálo to za to :-D

  4. Heli napsal:

    Brr, ten konec zní nebezpečně :-) ) Ale jinak jsem se celou dobu smála, skvělý popis, s Damonem i Stefanem je tedy sranda :-) :-)

  5. kaťul napsal:

    Nádherná strašidelná kapitolka :D ta poslední věta Brr.. :D normálně se zase začínám bát :D těším se na další

  6. Natalia napsal:

    Raz som v jednej knihe čítala, že nadprirodzená schopnosť ľudí spočíva v tom, že dokážu sami seba presvedčiť o (ne)existencii tých najrôznejších vecí a pocitov :-D Síce títo naši traja sú upíri, ale pekne to na nich sedí :-D Teším sa na ďalšiu kapitolku, opäť raz super :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde