FF: „Volba-část III“-26.Kapitola

Tak a zase je tu čtvrtek a další kapitolka Volby směřuje k Vám. Předem díky za přečtení a za komentáře. Další zase v neděli!

26.

Stefan se ráno z neklidného, přerušovaného spánku probudil už před šestou a ať se snažil sebevíc, usnout znovu už se mu nepodařilo. Chvíli byl z toho mrzutý, ale pak si vzpomněl na svůj plán, který ho napadl večer, a nálada se mu hned o něco zvedla. Vší silou si zakázal myslet na cokoliv, co se tu v noci událo (nebo spíš neudálo, ale co si pubertálně vysnil!) a potichu vyklouzl z postele. Jako upír se dokázal pochybovat přímo neslyšně a to se mu momentálně hodilo, protože v žádném případě nechtěl nikoho v domě probudit…

Tedy zatím. Bez sebemenšího hluku se přesunul k jedné ze skříní, ve které měl uskladněné své nové oblečení a až zespod vydoloval sportovní kalhoty, jaké většinou lidé nosí akorát tak na běhání po parku, nebo do fit centra. Ani nevěděl, proč si je vlastně v Paříži koupil (a hned ve čtyřech exemplářích), ale asi to byla prozřetelnost či předtucha, protože teď se mu naprosto perfektně hodily! A nejen jedny, ale rovnou dvoje, protože rozhodně neměl v plánu osamělou ranní rozcvičku a byl si stoprocentně jist, že jeho bratr, se kterým tuto činnost plánoval sdílet, nic podobného nevlastní (přinejmenším ne tady, ale docela určitě ani doma v penzionu). Sice mu tahle velikost asi moc dobře nepadne, protože jejich sourozenecký status se na jejich fyziologické podobnosti zrovna moc nepodepsal, ale lepší tohle, než nic.

Stejně se nemohl dočkat, jak se bude Damon tvářit, až mu sdělí, co si pro něj připravil, takže se co nejrychleji oblékl, popadl zbývající kus sportovního oděvu a potichu vyrazil do hlavní ložnice. Teď musel být extra opatrný, protože rozhodně nestál o to, probudit Elenu, ale ukázalo se, že to bude celkem snadné. Když totiž tichounce vklouzl do dveří, v ložnici se nehnulo vůbec nic. Stefan opatrně došel k manželskému loži a pár vteřin jen tak sledoval spící dvojici. Oba měli evidentně ještě půlnoc, což bylo (hlavně u Eleny) dobře, ale jeho potěšila ještě další věc. Ikdyž se oba k sobě velmi svědomitě tiskli, on necítil ani stopu žárlivosti. Trochu se toho bál a byl to popravdě jediný moment jeho dnešního plánu, ze kterého měl strach, ale vážně k ničemu podobnému nedošlo. Tedy ne že by bratrovi nezáviděl, že si může v klidu objímat jejich společnou lásku, ale byla to jen taková ta obyčejná závist, bez jakékoliv nenávistné, či žárlivé pachuti a to bylo víc než dobře!

Ale přeci sem nepřišel, aby na ty dva jen zíral! Postrčil se v duchu k nějaké akci a velmi tiše se sklonil ke spícímu bratrovi. Opatrně s ním zatřásl a Damon omámeně otevřel oči. „Co se…“ začal, ale Stefan mu rychle přitiskl dlaň na pusu. Adekvátní upíří reakcí by nejspíš byl nějaký prudký defenzivní výpad, ale Damon byl tak rozespalý a nejspíš i maličko otupělý (přeci jen už celkem dlouho nemusel své upíří obranné reflexy použít), že se zmohl jen na nesouhlasné škubnutí hlavou. Naštěstí si brzy uvědomil, kdo že ho to kruci vlastně budí a uklidnil se, čili ho Stefan mohl pustit.

No… Uklidnil, spíš mu došlo, že jeho povedený mladší bráška, který tu neměl po ránu co dělat, nechce probudit Elenu, jejíž paže cítil pevně ovinuté, kolem své hrudi, takže se rozhodl neprotestovat nahlas, ale neodpustil si rozmrzelé zaklepání na čelo, které jasně říkalo: „Co tu proboha blbneš?“ Ale Stefan se jen zašklebil a pohodil vedle postele sportovní kalhoty. „“Obleč se a pojď ven. A potichu!“ Naznačil pak bezhlesně rty a zmizel z pokoje dřív, než mohl Damon protestovat. Ten tudíž neměl na vybranou, takže se co nejopatrněji vykroutil z Elenina objetí (naštěstí si dnešní noc spolu pořádně užili, takže jeho milované spala jako nemluvně a neprobudilo by jí asi skoro nic!), popadl kalhoty, které absolutně netušil, proč mu Stefan přinesl (a popravdě ani proč si je vlastně v Paříži koupil!) oblékl se (na tričko, nebo košili se vykašlal, stejně bude zpět v posteli dřív, než se naděje, akorát Stefanovi vynadá a zapluje zpátky sem) a následoval bratra na chodbu.

Ten už na něj čekal a v očích měl velmi zvláštní, mírně zlomyslný výraz. Ale usmíval se. „Co to jako má znamenat?“ Sykl Damon otráveně, ale Stefan se jen znovu zazubil. „Včera jsem ti přeci slíbil, že ti pomůžu s vylepšením kondice, takže na válení v posteli zapomeň a jde se na to.“ „Ha, ha vtipné! Jenže je teprve půl sedmé ráno, takže mi válení v posteli připadá mnohem adekvátnější, než nějaká sportovní aktivita!“ Odsekl a chtěl se otočit k odchodu, ale Stefan mu hbitě zastoupil cestu. „A už jsi někdy slyšel o ranní rozcvičce?“ „V půl sedmé ráno!?“ „No ovšem, v půl sedmé večer by ranní rozcvička působila poněkud divně, nemyslíš?“ „Ani, ne!“ Pokoušel se Damon dál vykroutit z bratrových stupidních plánů, ale už mu pomalu docházelo, že se mu to nepodaří. Sice by prostě mohl Stefana poslat natvrdo do háje, ale to zase nechtěl. Nechtěl to mezi nimi zkazit a na jednu stranu věděl, že to bratr dělá i pro něj a tak v duchu kapituloval a přestal se snažit proklouznout kolem Stefana zpět do ložnice. „No tak, nebuď líný. Přeci nechceš, abych tě příště při závodech zase tak snadno porazil.“ Popichoval ho navíc jeho otravně aktivní sourozenec a on tedy mávl rukou. „No dobře! Ale na běhání po okolí okamžitě zapomeň!“ „Však to taky dneska nehrozí. Půjdeme do pracovny, tam je na malou rozcvičku místa dost. A slibuju, že tě budu šetřit, neboj…“ Jo, to ti tak věřím!“ Zavrčel Damon poslední poznámku, ale nezbývalo mu nic jiného, než rozjařeného Stefana (kde kruci bere po ránu tolik energie?!) následovat do přízemí. Netěšil se na to ani trochu, ale co mohl dělat? Vážně občas litoval toho, že nemá místo bratra sestru! Ta by v tuhle dobu jistě spořádaně připravovala snídani a neotravovala ho s cvičením… Ikdyž při jeho smůle by možná byla ještě horší!

Sluneční paprsky Elenu něžně pohladily po rozespalé tváři a ona se spokojeně protáhla. Sice se jí moc vstávat nechtělo, protože nějak podvědomě tušila, že je ještě dost brzy, ale na druhou stranu se cítila plná energie a to přeci musela nějak využít. Vlastně se tak dobře po ránu už dlouho necítila, ale asi to bylo hlavně tím, že dnes v noci jí netrápily absolutně žádné noční můry ani zlé sny, které jí od okamžiku, kdy byla na nové krevní dietě (nebo spíš, co se usadili tady v domě) nechtěly dát pokoj. Ale dnes si skutečně daly pohov a ona měla tudíž výjimečně dobrou náladu. Se stále zavřenýma očima vztáhla dlaň vedle sebe, aby se mohla přitulit k Damonovi a probudit ho (měla totiž náladu si s ním trochu pohrát), jenže lůžko vedle ní bylo prázdné. Překvapeně zamrkala a posadila se, ale skutečně se nemýlila. Byla v posteli i ložnici zcela sama a na okamžik jí tento fakt mírně znepokojil, ale stačilo hodně napnout svůj perfektní upíří sluch a snadno zachytila z přízemí tlumený hovor. Slovům sice nerozuměla, ale moc dobře poznala Damona i Stefana a zněli zcela normálně, čili žádná katastrofa nebyla na obzoru.

Elena se tudíž okamžitě uklidnila a spokojeně vyskočila z postele. Opravdu se jí najednou chtělo vstávat a pohled z okna jí navíc prozradil, že se venku schyluje k dalšímu krásnému slunečnému dni a jí napadlo, že by si ho mohli všichni tři společně užít. Stejně měla dnes naordinovaný lov a zvířecí krev, tak se to perfektně hodilo. Třeba by si pak mohli udělat piknik, nebo další výlet po okolí! Veškeré stíny včerejšího dne a večera, jako by se rozplynuly a ona na ně rozhodně nechtěla myslet. O nic nešlo, jen trochu panikařila, ale ve skutečnosti je všechno v pořádku! Uklidňovala sama sebe, když se převlékala do dalších pohodlných letních šatů a dobrá nálada jí vydržela dokonce i v koupelně. Proč by taky ne? Odraz v zrcadle neukazoval nikoho jiného, než ji. Za sebou měla perfektní noc a krásné ráno a před sebou ještě lepší den… není proč se znepokojovat! Pomyslela si a nevěnovala ani tu nejmenší pozornost stínům v rohu koupelny. O nic přeci nešlo… Spokojeně se učesala, nalíčila a vyrazila do přízemí, odkud slyšela Damona i Stefana stále zřetelněji. Už zase to znělo jako nějaké jejich dohadování, ale ona už věděla, že tohle nejsou skutečné hádky. Opravdovou nevraživost mezi nimi zažil nesčetněkrát, ale tohle bylo jiné.. Jiné a velice příjemné! A ona už se jich obou nemohla dočkat!

„Tak dost, končím! Přeci se nenechám tyranizovat vlastním bratrem!“ „Ale jdi ty, kdo tě prosímtě tyranizuje?!“ No hádej!“ Odfrkl Damon a otráveně si setřel pot z čela. Vážně už toho měl dost a Stefan navíc nevypadal ani z poloviny tak unavený, jak se on sám cítil. Copak je k neutahání?! Brblal v duchu a mírně ukřivděně pozoroval, jak Stefan bez problémů pokračuje ve cvičení. A ještě u toho stihl rýpat! „Já? Ale no tak, vždyť je to jen rozcvička.“ Zazubil se a Damon jen zvedl oči v sloup. „Tak to tedy vážně není!“ „Samozřejmě, že je!“ „Padesát sedů-lehů ti přijde jako ranní rozcvička?!“ “Proč ne?“ Pokrčil Stefan rameny a dál se s rukama za hlavou pokládal na podlahu a znovu zvedal do sedu (přesně tak, jak radí příručky a ještě k tomu bez zjevného úsilí!). „To zvládne každý průměrný člověk a my lidi co? No nejsme, že ano?“ Neodpustil si další popíchnutí a Damon jen mávl rukou. „No dobrá, tak ty sedy-lehy beru, ale co to předtím?“ „To nic nebylo…“ „Aha, no jasně, takže ty dřepy a kliky a další pitomosti nebylo nic. Že mě to vůbec udivuje!“ Pokračoval v brblání a Stefan se evidentně jeho postojem bavil, protože se k tomu všemu ještě zvládl smát od ucha k uchu, zmetek!

Ale pak se ovládl, nahodil vážnou tvář (a dokonce i mírně účastný výraz) a znovu si připomněl, že má jít na Damona opatrně. „No dobrá, tak padesát ne, ale deset jich snad zvládneš, ne?“ Ale Damon se nechtěl před ním zas tak moc ztrapnit. „Jak zvládneš? Já bych zvládl i těch padesát, ale jde o princip!“ „Jo ahá, no jasně…“ „Ty mi nevěříš?“ Snažil se, aby to znělo odhodlaně, ale ve skutečnosti si v tomhle ani sám moc nevěřil, protože přeci jen padesát bylo dost. Jenže před Stefanem to dát najevo nehodlal. Včerejší selhání mu úplně stačilo! „Ale to víš, že ti věřím. Jde o princip.“ „Samozřejmě!“ „No fajn, tak se teda předveď! Já si na těch padesát počkám a pokud to zvládneš, tak z principu uznám, že máš pravdu a dám ti pokoj, co ty na to?“ Navrhl ale náhle Stefan a Damon si uvědomil, že se chytil do vlastní pasti. Už zas! Úplně stejně jako včera s tím závodem v běhu, který si na sebe vlastně taky vymyslel sám. Paráda! Ale copak mohl couvnout? Nemohl, takže mu nezbývalo nic jiného, než složit ruce za hlavu a poroučet se na podlahu. Fakt paráda. Ještě, že Stefan se rozhodl cvičit s ním a ne na něj celou dobu zírat (ikdyž i tak mohl na podvádění zapomenout, protože zrovna u tohohle cvičení se podvádí dost mizerně!).

Ale padesát skutečně není zase tak moc… Uklidňoval se v duchu a sladil své cvičení s bratrovým. Vlastně to vážně nebylo zas tak hrozné. Prostě se stačilo v rytmu zvedat a zase klesat zpátky a jemu to na okamžik skutečně připomnělo ranní rozcvičky, jakých si před stopadesáti lety užil v armádě až až. A to byl tenkrát jen člověk a zvládal to, tak proč by neměl teď? Vážně o nic nešlo! A alespoň bude mít od Stefana pokoj, čili na tom vlastně vydělá. Nadchl se v duchu a dál se soustředil na počítání. Sedmnáct, osmnáct, devatenáct, dvacet… Už je skoro v polovině… Dvacet dva, dvacet tři…dvacet čtyř…dvacet pět… Přesně v polovině, jenže… Jenže by mu to už momentálně stačilo! V armádě jich dělávali dvacet a tohle už bylo přes a navíc… To všechno předtím, co už absolvoval, všechny ty dřepy, kliky, protahování, a x dalších věcí se na něm samozřejmě podepsalo, čili mu nějak začínaly docházet síly. Ale no tak, o nic přeci nejde! Pokoušel se sám sebe v duchu povzbudit, ale výsledkem bylo akorát to, že začal vypadávat z rytmu a proluky mezi jednotlivými lehy a sedy se začaly nepatrně, ale konstantně protahovat. „No tak, neflákej se, ještě jich nemáš ani třicetpět!“ Všiml si navíc Stefan jeho zpomalení, a zatímco on sám z rytmu nevypadl ani na vteřinku (a to už musel mít na kontě hodně cviků přes daných padesát) Damon zaostával stále víc a víc.

Kruci! Takhle to na padesát nedotáhne a nejen že prohraje další sázku, ale ještě se ke všemu Stefanova drilu vůbec nezbaví! To přeci nesmí dopustit! Jenže bratr měl pravdu, s potížemi to dotáhl na pětatřicet a bolest v břišních svalech mu znemožnila dál pokračovat. Zarazil se v polovině cviku a pokoušel se popadnout dech, který nutně potřeboval k tomu, aby se zvládl podívat Stefanovi do očí (jistě značně škodolibých!). Jenže k tomu kupodivu nedošlo. Náhle se totiž pootevřely dveře do pracovny a dovnitř nahlédla Elena, která se už musela probudit, a oni díky zaujetí sami sebou vůbec nic nezaznamenali.

„Ahoj, copak to tu vy dva vyvádíte?“ Usmála se a vklouzla do místnosti. Měla na sobě další z kolekce lehkých letních šatů, které jí tolik slušely a Damon i Stefan na okamžik oněměli nad její krásou, ale ona na tom popravdě řečeno byla obdobně. Taky se na své miláčky nemohla vynadívat, protože skutečně nečekala, že je zastihne svlečené do půl těla a k tomu ještě uprostřed rozcvičky. Vlastně je takhle nezastihla ještě nikdy, tedy rozhodně ne oba najednou! A že to byl skutečně zajímavý pohled! Slušelo jim to oběma. Sice měl každý z nich postavu trochu jinak stavěnou, ale těžko by mezi nimi volila tu lepší! Ale ona naštěstí volit nemusela! Už nikdy nebude muset! To vědomí i pohled na ně na oba jí rozjasnily dnešní krásné ráno ještě víc, ale také posílily zvědavost. Opravdu jí zajímalo, co to tu dělají, a brzy dostala odpověď. „Praktikujeme ranní rozcvičku, chceš se přidat?“ Zasmál se Stefan, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Ne, díky.“ „Dobře děláš, můj bratr je totiž sadista, když jde o cvičení.“ Zareagoval pohotově Damon a ona jen pozvedla obočí. „Ale, ale… Nepovídej.“ Zasmála se pak, ale musela objektivně uznat, že Damon tedy vypadá značně ztrhaněji, než Stefan, takže automaticky zamířila k němu a svezla se na zem vedle něj. Stefan se ale okamžitě začal bránit. „To není pravda!“ „Ale je, trápíš mě tady už přes hodinu!“ Nedal se Damon. „Nepřeháněj!“ Odfrkl však Stefan se zcela nevinným výrazem, jenže mu to jen tak neprošlo. Elena se totiž zatvářila na oko káravě. „Proč ho trápíš? To od tebe není hezké.“ „Jakto, že jsi na jeho straně!“ Snažil se Stefan o ukřivděný tón, ale ve skutečnosti se na Elenu nezlobil ani trochu (a na bratra taky ne). „Proč myslíš? Vždyť se na něj podívej na chudáčka.“ Zasmála se ale v tu chvíli Elena a něžně si Damona přitáhla do náručí, čili se o ní mohl pohodlně opřít. To bylo sice pro přetažené břišní svaly příjemné a její následné láskyplné hlazení taky, ale přeci jen mu to trochu pochroumalo sebevědomí! Nechtěl, aby si Elena všimla, že je na tom hůř než Stefan! No, ale evidentně si všimla. Kruci… „Tak snad to není tak hrozné.“ Bránil se chabě, ale ona ho umlčela něžným polibkem na rty. „A já pusu nedostanu?“ Protestoval okamžitě Stefan, jenže se dočkal jen vypláznutého jazyka. „Ne, za trest nedostaneš nic!“ „Ale no tak, já to přeci dělám pro jeho dobro.“ Bránil se a Eleně se ho zželelo. „Tak pojď sem, ty dobrodinče.“ Natáhla k němu vstřícně paži a Stefan byl ve vteřině u ní. Samozřejmě dostal stejný polibek, jako předtím Damon a spokojeně se u Eleny usadil. Jenže ona měla jiné plány. „No a teď, co kdybyste to cvičení nechali plavat, a něco jsme společně podnikli? Stejně máme jít na lov a mě napadlo, že bychom mohli přibalit piknikový koš a deku a strávit spolu pohodový den někde venku.“ Navrhla nadšeně a ani jeden z nich neměl důvod protestovat. Hlavně Damon ne, protože to pro něj znamenalo vysvobození! „Jasně.“ Souhlasil tedy možná až moc rychle a Stefan jen zvedl oči v sloup. „Ale z těch padesáti lehů-sedů se nevykroutíš. Hezky mi je předvedeš, až se vrátíme, jinak zítra další rozcvička.“ Pohrozil mu a nedbaje Damonova otráveného výrazu vyskočil na nohy. „Pomůžu ti s tím košem.“ Nabídl Eleně a natáhl si tričko, zatímco Damon se vyhrabal na nohy, protáhl se a měl v plánu zajít si pro něco adekvátnějšího na sebe. Rozhodně nemínil pobíhat venku jen v bratrových sportovních kalhotách. „Převleču se a vyrazíme.“ Informoval tedy své společníky, když dorazili do haly a zatímco Elena se Stefanem zamířili ke kuchyni, on vyrazil ke schodům. „Jasně, ale hoď sebou!“ Zavolal za ním ještě uštěpačně Stefan, ale on jen mávl rukou a pokračoval do tmy na odpočívadle.

Neměl chuť se s bratrem dál dohadovat a rozhodně si nechtěl nechat kazit nádherný den, který je všechny evidentně čekal! Sice by osobně radši zalezl zpátky do postele a dohnal spánkový dluh, ale když o tom tak přemýšlel, docela se na piknik i lov těšil…

Bohužel neměl nejmenší tušení, že kdosi, nebo spíš cosi v domě, jim další krásné společné chvíle nemíní dopřát a že tak nadějně načatý den se konkrétně pro něj vyvine velmi nevítaně! Jenže to měl brzy na vlastní kůži poznat. V okamžiku, kdy se chystal nahoře na odpočívadle zahnout k dalšímu schodišti, se totiž kolem něj z ničeho nic příšerně ochladilo a než stihl jakkoliv zareagovat, temnota před ním doslova ožila! Ze tmy se jako nějakým kouzlem zformovala lidská postav a on se nedostal ani k zděšenému vyjeknutí. Všechno se událo hrozně rychle a nečekaně… Stihl jen spatřit dlouhé vlasy a krutě vyhlížející šedomodré oči, které z celé nejasné kontury vystupovaly obzvlášť zřetelně, ale pak se ta věc přiblížila ještě víc a jemu se náhle zatmělo před očima. Bylo to jako, by ho někdo praštil do hlavy kladivem, a on ztratil vědomí dřív, než stihl zavrávorat! Jako by z něj něco v jediném kraťoučkém mžiku vysálo všechnu životní energii a on už nevěděl vůbec nic!

Neměl nejmenší tušení, že v šoku couvl až na okraj prvního schodu, ani to, že jeho velmi nešťastný pád dole pod schodištěm zahlédl Stefan a s výkřikem vyrazil k němu. Byl úplně mimo, když se jeho vyděšenému bratrovi podařilo zachytit jeho padající tělo až někde v polovině schodiště a neprobral ho ani Eleniny zděšený výkřik. A dokonce ani to, jak s ním Stefan opatrně klesl na schody, mluvil na něj a třásl s ním…. O ničem z toho nevěděl a nevěděl ani to, že kdesi pod zaprášenými trámy sídla se ozval tichý, zlomyslný smích…



3 reakce na FF: „Volba-část III“-26.Kapitola

  1. kaťul napsal:

    Nádherná kapča a konečně se dávají věci do pohybu :D jen doufám že Damon řekne co viděl .. :D těším se na další

  2. terulka napsal:

    Nádherná kapča jo taky sem ráda že se věci dali do pohybu :D a doufám že to Damon řekne …

  3. M@ky napsal:

    Jak píšu, nevím po kolikáté :-D , ať už dop*dele vypadnou z toho baráku!!! :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde