FF: „Volba-část II“-12.Kapitola (18+)

Zdravím, tak tu máme čtvrtek (a já jsem si všimla včas!), takže přináším slíbenou „lechtivější“ kapitolku mé povídky Volba. Doufám že se vám bude líbit, že jsem to nepřehnala (ale snad ne) a že si jí užijete! Takže budu zase (u téhle kapitoly zvlášť) moc zvědavá na vaše komentáře a teď už nebudu zdržovat! Další díl v neděli (ale až večer).

12.

Damon bez valného zájmu mávl na barmana, aby si u něj mohl objednat další drink a pohled mu znovu sklouzl k hodinkám. Poflakoval se po zdejších barech už víc než hodinu a půl (za tu dobu zvládl celkem pět z dvanácti) a už ho to ani moc nebavilo. A to byla celkem novinka, protože vysedáváni v barech byla vždy jeho oblíbená činnost, jenže to si ke sklence něčeho ostřejšího pravidelně sbalil ještě nějakou hezkou dívku, která byla často i bez ovlivňování ochotná udělat pro něj první poslední (darování krve nevyjímaje). Jenže tentokrát ho kolem sedící dívky a ženy vůbec nezajímaly.

Ne, že by nebylo z čeho vybírat a například támhlete zrzka na konci baru, nebo ta černovláska u zadního stolku na něm mohly oči nechat, ale jeho momentálně zajímala jen jedna jediná dívka. Ta, která ho před hodinou a půl opustila s tím, že mu přichystá nějaké překvapení a dosud se neozvala! Možná jí neměl pouštět samotnou… Co když se něco stane, co když někoho napadne? Ne! Nesmí takhle přemýšlet, musí jí věřit! Otráveně si povzdychl a začal si pohrávat s myšlenkou že se znovu přesune „o bar dál“, ale náhle se konečně ozval zvuk, na který tak dlouho čekal. Pípnutí telefonu mu oznámilo příchozí zprávu a on vydoloval přístroj z kapsy tak rychle, že to nikdo z okolo sedících lidí ani nepostřehl.

„Překvapení je připravené. Čekám na tebe v naší kajutě. Pospěš si. E“

Stálo ve zprávě, kterou nedočkavě otevřel a on okamžitě sáhl pro peněženku. Hbitě zaplatil (což nedělal často, ale pro jednou ho neubude) a vyrazil známou cestou k jejich apartmá. Na jednu stranu byl rád, že je Elena právě tam, protože nehrozila konfrontace s nějakými nevinnými lidmi, ale na druhou stranu byl ještě mnohem zvědavější než doteď. Copak si na něj asi připravila? Čekal, že ho někam vezme, tak jako on včera ji, ale to teď nejspíš nepřipadalo v úvahu. No, uvidí… Vlastně měl co dělat, aby dodržel normální lidskou rychlost chůze, ale nechtěl na sebe strhávat pozornost. Šikovně se proplétal změtí chodeb a konečně stanul přede dveřmi označenými číslem šest. Zevnitř se ozývala příjemná relaxační hudba a on nedočkavě, ale taky trochu nervózně vzal za kliku. nadechl se a otevřel dveře dokořán. Do nosu ho okamžitě praštila změť příjemných a těžko identifikovatelných vůní a on zvědavě nahlédl dovnitř. První co ho překvapilo byl fakt, že v kajutě bylo hasnuto… Tedy přinejmenším v obývacím pokoji. On však přesto viděl naprosto dokonale, takže okamžitě poznal že tahle místnost je prázdná.   Zavřel za sebou dveře a nenápadně si odkašlal. „Eleno?“ „Tady jsem.“ Ozval se její sladký hlas a on konečně pohlédl směrem k ložnici…

A neubránil se šokovanému vydechnutí. V ložnici bylo hasnuto stejně jako v obývacím pokoji, ale přesto zde nebyla naprostá tma. O nevtíravé intimní osvětlení se zde staraly desítky barevných a hlavně vonných svíček, rozmístěných na stojanech a svícnech kolem rozestlaného kruhového lůžka, na kterém spokojeně seděla Elena a usmívala se na něj. Damon nejdřív nechápal, proč mu připadá tak neskutečně krásná, ale pak mu došlo, že se znovu nalíčila, přečesala a na sobě měla… No, páni! Jeden z, řekněme večerních modelů, který vybírala Caroline. Jednalo se o černou krajkovou noční košilku, sahající jen několik centimetrů pod pas, skrz kterou prosvítalo jemné, krajkami zdobené prádélko, které rozhodně nebylo určené pro běžné nošení… Tohle mělo specifickou funkci, která značně souvisela právě s ložnicí a Damon nejdřív vůbec nechtěl, aby Caroline Eleně něco takového kupovala, protože mu to tenkrát připadalo nevhodně, ale teď měl rozhodně opačný názor. Jenže jeho polonahá novomanželka a svíčky nebylo všechno, co se v ložnici nacházelo. Teprve teď, když se dostatečně nabažil pohledu na usmívající se Elenu si všiml doslova desítek křišťálových misek, tácků, mističek a podnosů rozrovnaných kolem lůžka na kterých se nacházely… Aha, proto se mu už ve dveřích zdálo, že cítí čokoládu!… Stovky různých čokoládových bonbónů! Damon absolutně nechápal, kde se to tu vzalo, ale musel uznat, že to voní doslova božsky!

„Budeš tam jen tak stát, nebo půjdeš blíž?“ zapředla v tu chvíli Elena a natáhla k němu ruku s křišťálovou sklenkou, ve které se dala tušit značková whisky (lahev byla postavená na nočním stolku). Damon omámeně poslechl a vydal se k ní a ona se zatím snažila zhluboka dýchat. Celé tohle překvapení pro něj měla připravené už notnou chvíli předtím, než mu poslala slíbenou esemesku, ale na poslední chvíli jí opustila odvaha a musela samu sebe hódně přemlouvat, aby tu zprávu odeslala. Celé to vymyslela dnes u bazénu, když jí Damon vyjmenovával věci, které má rád. Začala u Shakespeara, protože upoutávku na Romea a Julii náhodou zahlédla při cestě z kajuty, a přesto, že z toho zbytku byla schopná momentálně obstarat jen tu čokoládu, whisku a sebe, připadalo jí to jako skvělý nápad. A připadalo jí to tak i ve chvíli kdy sama (byla na sebe za to patřičně hrdá) ovlivnila lodního kuchaře, zásobovače a pár poslíčků, kteří jí společně sehnali svíčky, několik lahví značové whisky a vzorky úplně všech druhů čokoládových bonbonů a čokolády, které v lodním skladu měli (popravdě nečekala, že toho bude tolik), ale pak přišel zádrhel!

A tím zádrhelem bylo právě to, co měla na sobě a co Damona na první pohled tak okouzlilo. Tahle věc, která při vyndání z kufru vypadala jen jako chumel krajek jí docela šokovala a přesto, že si plánovala, jak si to hrdě oblékne a Damona tím úplně paralizuje (což se jí tedy povedlo) nakonec jí odvaha málem opustila! Když se osprchovala, učesala nalíčila a oblékla si na sebe tohle málem při pohledu do zrcadla všechno zase zrušila. No, ale odhodlala se a teď tu tedy seděla a zatímco si vychutnávala Damonův ovdivný pohled snažila se na sobě nedat nervozitu vůbec znát. „Sluší ti to.“ Zašeptal navíc Damon okouzleně a ona mu podala sklenku. „Díky.“ „Tak copak mě teď čeká, co?“ Pokračoval po chvíli zvědavě a vychutnával opravdu dokonalou whisku, jakou snad nepil desetiletí. „Uvidíš…“ Zapředla rozpustile a poloprázdnou sklenku mu zase odebrala. Potřebovala, aby měl volné ruce, protože mu vzápětí jediným rozhodným pohybem svlékla sako a zahodila ho daleko do tmy. „Hm, to nezačíná špatně.“ Ozval se spokojeně a naklonil se k ní, aby jí mohl políbit, ale ona byla rychlejší a měla maličko jiné plány. Prozatím…

Počkala až pootevře ústa a nečekaně hbitě mu do nich vložila první čokoládový bonbón, který měla po ruce. Damon to evidentně nečekal, ale nijak neprotestoval, protože tohle bylo vážně něco! Pravá švýcarské čokoláda se mu rozplývala na jazyku, zatímco mu Elena sjela prsty ke knoflíčkům košile. Opatrně rozepínala jeden za druhým a jen tak mimochodem sáhla do další křišťálové misky a švýcarskou čokoládu vystřídala belgická pralinka. Damon se samozřejmě nijak nebránil a nebránil se, ani když mu košili konečně rozepla a lehce mu jí stáhla z ramen. Jenže vzápětí se pokusil o další polibek a Elena znovu se smíchem uhnula. „Nepospíchej,“ Hasila jeho vášeň rozpustilým úsměvem a dalším čokoládovým bonbonem, který mu měl alespoň částečně nahradit její rty. „Hele, pokud bych si měl vybrat mezi čokoládou a polibkem, tak beru polibek.“ Ozval se však, když se mu podařilo další kousek čokolády spolknout, jenže ona nelenila a do jeho úst putovala další pralinka. Sice jí těšilo to, co řekl, ale dnešní večer byl v její režii!

Damon to však nevzdával. „A tebe mi stejně žádné bonbony nemůžou nahradit,“ Pokračoval tvrdohlavě a vysloužil si jen další sladké sousto. „To nemůžeš vědět, protože jsi všechny, co tu mám, ještě neochutnal.“ Zašeptala a odhodila jeho košili na podlahu. Damon ale jen mávl rukou. „To ti můžu říct už teď, protože ty jsi mnohem lepší, než všechny bonbony na světě, ale jen tak mimochodem…“ trochu nejistě se rozhlédl po tom všem co tu měla. „…nechceš abych vyzkoušel tohle všechno, že ne?“ Ale Elena mu jen škádlivě přejela rty po tváři a v očích jí probleskly čertovské ohníčky. „Ber to jako takovou malou pomstu za tu dnešní zmrzlinu… Nebo včerejší snídani.“ A než mohl jakkoliv protestovat, umlčela ho další pralinkou, tentokrát s likérem uvnitř. „Počkej…“ zamumlal s plnou pusou, ale ona náhle sáhla za sebe a provokativně zakývala nevelkou skleněnou lahvičkou, kterou si nechala donést společně s tím vším ostatním. „Hádej co to je?“ Zapředla a on jen odevzdaně pokrčil rameny. „Čokoládová tinktura?“ Střelil od boku a přitom ho napadlo, že měl před Elenou možná o své vášni pro tuhle kakaovou pochoutku pomlčet, protože to vzala vážně od podlahy, ale ona jen se smíchem zavrtěla hlavou. „Ne, tohle je luxusní růžový masážní olej.“

To ho zaujalo. „Masážní?“ „No jistě, to nevíš? Podle všech, kteří měli tu čest vyzkoušet to na vlastní kůži, masíruju skutečně božsky.“ „Aha… A bylo jich hodně? Myslím těch, co to zažili na vlastní kůži? Protože…“ Nedořekl, Elena mu totiž zarazila jeho rýpání dalším kouskem čokolády (tentokrát plněné jahodovou pěnou) a odšroubovala víčko z lahvičky. Pak si odměřila do dlaně patřičnou dávku a svůdně se na něj usmála. „Mohl by sis prosím lehnout na břicho, abys to mohl konečně taky posoudit?“ Damon jí trochu nejistě vyhověl a svezl se na lůžko. „Neboj, budu něžná.“ Naklonila se k němu a velice opatrně položila naolejované dlaně na jeho odhalená záda. A něžná skutečně byla, protože to nebolelo ani trochu, když mu začala opatrně kroužit po svalech. Počínala si velice opatrně a on jen spokojeně zavřel oči. Ani si nevzpomínal, kdy naposledy něco takového absolvoval, ale po chvíli přemýšlení mu došlo, že asi nikdy. No, jak říká on jí… Všechno je jednou poprvé a tohle poprvé tedy rozhodně stálo za to, protože Elena brala tu masáž skutečně důkladně!

Nevynechala jediný centimetr jeho kůže a postupně se propracovala až k ramenům. „Líbí?“ zašeptala mu potom něžně do ucha a on nemohl udělat nic jiného, než přikývnou. „Ale ta čokoláda tu není jen na ozdobu? To ti jí vážně musím podávat sama?“ Dodala pak a nenápadně mu přistrčila na dosah pár dalších misek. Damon sice chviličku váhal, ale její doteky a neodolatelná vůně čokoládových bonbonů jeho chabou vůli snadno zlomila. A taky samozřejmě nechtěl, aby byla Elena smutná, že se mu její překvapení nelíbí. No co, maximálně mu bude zítra zle a to u upírů stejně brzy odezní… Odevzdaně sáhl do jedné z misek a Elena ho odměnila láskyplným polibkem za ucho.

Přesto dál pokračovala v masáži. A on zase pokračoval v ochutnávání toho, co si tu pro něj připravila a musel objektivně uznat, že ten, kdo na tuhle loď objednává cukrovinky má skutečně vytříbený vkus. Po chvíli, ale Elena přeci jen dlaně odtáhla a znovu se naklonila k jeho uchu. „A teď zpátky na záda…“ Zavrněla a on jen pozvedl obočí. „Masáž se provádí i v leže na zádech?“ „Ta moje ano.“ odvětila na oko upjatě a on se smíchem poslechl. A rozhodně toho nelitoval, protože Elena se nečekaně posadila obkročmo na něj a na tváří ji znovu pohrával ten známý škádlivý úsměv. „Hm… Tahle část se mi asi bude líbit.“ nadhodil nenápadně a vztáhl k ní ruku, ale ona ho po ní lehce plácla. „Říkala jsem, ať nepospícháš.“ Napomenula ho a jeho dlaň klesla zpět na polštář. Ona sama si zatím utřela jednu ruku do připraveného ručníku a natáhla se k další misce s čokoládou. Ale místo toho aby mu jí znovu nutila, vložila si jí do vlastních úst a jemu se ulevilo, že to přeci jen nebude muset sníst všechno sám, jenže to byl omyl.. Elena se k němu totiž vzápětí sklonila a přitiskla své rty na jeho. Samozřejmě jí automaticky dovolil, aby ho líbala a ona mu bonbon šikovně předala. Pak se odtáhla a oči jí zářily spokojeností. „Hm, tahle metoda se mi líbí.“ Informoval jí toužebně a ona jí ochotně zopakovala. A pak ještě několikrát…

Jenže potom se zase definitivně napřímila a odměřila si do dlaní další dávku oleje. „Budeme pokračovat v masáži? Já jen že tamto předtím se mi docela líbilo.“ Nahodil prosebný výraz, ikdyž popravdě řečeno by si to docela rád zopakoval bez té čokolády (už mu bohatě stačila, ale nechtěl kazit atmosféru). „Tohle se ti bude taky líbit.“ zašeptala Elena a sama sobě se divila, kde se v ní bere ta spontánnost. Čekala, že se bude při něčem takovémhle cítit nesvá, nebo že se bude stydět, ale ani k jednomu nedošlo! Naopak! Bavilo jí to jako málo co… Asi další rys upíří povahy… Hravost! Ano, chtělo se jí s Damonem hrát a on evidentně taky nebyl nijak zvlášť proti. Tak do toho! Opatrně mu položila dlaně za hruď a pomalými pohyby mu vtírala olej do kůže i zde. Sice se to masáží moc nazvat nedalo, ale on slastně přivřel oči a nechal si její péči spokojeně líbit. Svědomitě hladila každičký centimetr jeho hrudi, břicha i ramen a nakonec to vše doplnila i něžnými polibky na tvář a na krk.

Jenže jí pořád rozptyloval! Pořád jí hladil a tahal k sobě a to se jí nelíbilo! Tedy ne, že by se jí jeho snaha vtáhnout jí do něčeho víc, než jsou jen hry, skutečně nelíbila, ale mají přeci dost času, ne? Bude asi muset přistoupit ke krajnímu řešení, které jí jen tak napadlo a na které se ještě před pár desítkami minut styděla jen pomyslet, ale teď se jí víc než jen líbilo! Znovu se napřímila, otřela si zbylý olej z dlaní do ručníku a svůdně se usmála. Damon, který si naivně myslel, že už jí tohle mazlení přestalo bavit, se chtěl nadzvednout, ale ona ho nekompromisně vtiskla zpět do polštářů. „Hezky zůstaň ležet.“ Napomenula ho a lehce ho uchopila za zápěstí. „A co bude teď?“ zajímal se, když mu je pokládala na polštáře za hlavou, ale ona jen tajemně zavrtěla hlavou. „Uvidíš. Teď zavři oči a neotvírej je, dokud ti neřeknu.“ Rozhodla a on poslechl. Neměl sice nejmenší tušení, co si na něj teď připravila, ale bylo mu to fuk. Cokoliv, co s ním bude dělat, si on nechá líbit! A rád!

Ale to co následovalo, tedy opravdu nečekal! Sice ucítil, jak mu sklouzla z klína a pak vnímal nějakou látku na zápěstích, jenže tomu zprvu nevěnoval pozornost. Začalo ho to zajímat, až v okamžiku, kdy se látka náhle zatáhla a Elena mu zašeptala u ucha: „Už.“ A to už bylo pozdě se bránit… Ani nemusel ty oči otevírat, aby zjistil, že ho právě hedvábnou černou šálou, která patřila k jedněm jejím šatům, připoutala ke kované pelesti jejich lůžka a popravdě ho to dost šokovalo! Něco takového by od ní tedy nečekal! Ale nevypadala, že by se styděla! Naopak, oči jí zářily spokojeností a on na její hru tedy rád přistoupil. Sice nebyl zvyklý na to, být v posteli ten podřízený, ale když to tak chtěla… Samozřejmě by se mohl kdykoliv jediným škubnutím osvobodit, ale proč? Proč jí kazit radost? „Hezké.“ Ohodnotil stroze její počínání a ona se zatvářila naprosto nevinně.

Ale to co udělala pak, moc nevinné nebylo. Její dlaň totiž náhle sklouzla k zipu jeho společenských kalhot a naprosto bezostyšně ho rozepla. „Myslím, že tohle už nebudeš potřebovat.“ Dodala pak a kalhoty mu sundala tak rychle, že to málem ani nepostřehl. Pak se znovu posadila obkročmo na něj a sáhla pro další ještě neozkoušenou misku čokolády. „A teď hezky otevři pusu.“ nařídila a on trochu neochotně poslechl. Samozřejmě se mu její nápad ohledně svazování a rozkazování líbil, ale bylo mu jasné, že po dnešní noci se na cokoliv čokoládového asi hodně dlouho nepodívá! A to zatím neochutnal zdaleka ani polovinu toho, co tu měla! Jenže když k dalšímu bonbonu přidala i smyslný polibek na tvář bylo mu to najednou nějak jedno! Spíš měl co dělat, aby jí tu šálu, kterou ho připoutala, na místě nerozcupoval na kousky a nestáhl Elenu pod sebe. Ale poslušně držel a zatímco ho líbala a hladila po celém těle s hraným nadšením degustoval další a další druhy pralinek, bonbonů a čokolád.

„Tak co? Pořád jsem ještě lepší, než tohle?“ Zavrněla zvědavě s další miskou v ruce, když mu nechala pár minut na vydechnutí, ale on tvrdohlavě přikývl. „Jsi! A žádný druh na tom nic nezmění, takže vážně není nutné, abych ochutnával i ty ostatní.“ Pokusil se o první protest, protože se mu z té přemíry cukru už začínala točit hlava (a to upíři vydrží hodně!), ale ona se jen upřimně rozesmála. „Ochutnával? Ale lásko, tohle všechno tu není jen na ochutnání! To můžeš sníst klidně všechno…“ „Ale nemusím, že ne?!“ vyhrkl s mírnou panikou v hlase, a ona se zatvářila, jako že o tom hluboce uvažuje, ale pak pokrčila rameny. „No já nevím, podle toho, jak moc hodný budeš. Nezapomeň že jsi připoutaný a já tady rozhoduju, co budeš a nebudeš dělat…“ „Hm…“ Vypadlo z něj hloupě a nenápadně začal přemýšlet o tom, že to rozcupování její šály nebyl zase tak marný nápad, ale pak ho napadlo něco jiného.

„Dobře, ale něco za něco! Já budu poslušně ochutnávat a dělat co ty chceš a ty se vrátíš k té příjemné metodě podávání! Jo a tohle si můžeš klidně sundat, myslím, že tady nenastydneš.“ Naznačil nenápadně, že její košilka by klidně mohla jít dolů a ona mu okamžitě vyhověla. Už o tom ostatně taky chvíli uvažovala. Damon na ní okouzleně zíral, protože to krajkové prádlo, co měla na sobě pod košilkou, bylo skutečně skvostné a už už znovu přemýšlel o tom, že jí celou tuhle hru zatrhne a donutí jí posunout se mnohem dál, ale ona se najednou zatvářila tak spokojeně a v jejích očích si přečetl tolik lásky a nadšení, že mu došlo, že jí tuhle hru prostě nesmí pokazit! S povzdechem tedy kapituloval a znovu poslušně otevřel pusu. Snad se časem dostanou i dál, než k té zatracené čokoládě a líbání! A samozřejmě dostali…  Ale až za hodně a hodně dlouho!

„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde