FF: „Volba-část II“-26.Kapitola

Zdravím všechny, kdo čtou mou povídku!  Už tu máme zase úterý a já mám pro vás další kapitolku! Doufám, že se vám bude líbit a budu zase moc vděčná za komentáře (a děkuji za minulé!). Další díl jako vždy ve čtvrtek :-) .

26.

Nakonec v kole vydrželi mnohem déle, než čekali a Elena si Damonovo taneční umění skutečně užívala. Vedl jí naprosto profesionálně a tančit s ním cokoliv, od valčíku, až po waltz, bylo neskutečně snadné. Přirození jako dýchání! Ikdyž ona tedy zrovna moc dýchat nemohla. Šaty jí drtily pořád stejně, ale naštěstí jako upírka bolest skoro necítila. Kdyby byla člověk, nejspíš by v nich už dávno omdlela, ale to naštěstí nehrozilo…

Po nějaké době ale parket přeci jen opustili a Damon se vrátil k jejímu vyučování. „Takže, první krok máme ze sebou a dle toho, jak je milý pan Jonas Weber upovídaný, patrně o nás už ví polovina sálu… No jistě.“ S úsměvem zamával kamsi do davu, odkud se na něj vstřícně usmíval mladý muž, který patřil do okruhu Weberových známých a ten ho šťastně napodobil. „Tihle lidé se seznamují rychle.“ Ohodnotila Elena jeho počínání a on přikývl. „Ano, myslí si, že tady jsou v naprostém bezpečí. Sem se přeci nikdo, kdo by nebyl jejich zájmu hoden, nedostane.“ Elena soustředěně přikývla a nenuceně sebrala procházejícímu číšníkovi další (v pořadí již nejméně osmou) sklenku šampaňského. „Takže můžeme přistoupit k druhé fázi?“ Šeptl jí Damon a ona nejistě přikývla. „Takže, výběr oběti. Když už tě znají, není problém si mezi nimi někoho najít a já bych hlasoval přesně pro támhletoho mladíka.“ Znovu mávl mladému muži a ten se pomalu vydal k nim. Zavěsil se přitom do jakési blondýnky v temně zelených šatech, pošitých desítkami barevných kamínků (patrně představujíc rozkvetlou louku), což ale Elenu trochu znepokojilo.

„Ale není tu sám.“ Poznamenala, jenže Damon se jen usmál. „Neboj s tím počítám. Já si vezmu na starost tu jeho květinku a ty si nech jeho.“ „Takže ovlivnit a zatáhnout stranou?“ Ujišťovala se, ale Damon zavrtěl pobaveně hlavou. „Proč? Na tom není nic zábavného.“ „Tak co?“ Vyhrkla trochu zaskočeně, ale on na ní jen spiklenecky mrkl. „Víš, lásko, u upírů neplatí, že s jídlem se nehraje. Běž, pobav se s ním trochu. Podívej, jak hladově se na tebe dívá. Dokonce víc, než ty na něj.“ Uchechtl se trochu a Elena se donutila víc ovládat. Nesmí na ní být její žízeň tak moc vidět. „Jak to myslíš, „pobav se“?“ „No tak, copak jsi nikdy s nikým neflirtovala?“ „Ale já…“ zakoktala a nějak se nemohla srovnat s tím, že jí Damon skutečně dobrovolně nabízí, aby se měla k nějakému jinému muži. „Jen to zkus. Prostě si s ním trochu pohraj, lidi jako je on si to zaslouží, věř mi.“ „Ale co když mu ublížím?“ „Neublížíš, věřím ti.“ Pohladil jí povzbudivě po paži a ona si povzdechla. „Hmm..“ Moc nadšená z té představy nebyla, ale on na tom evidentně trval. A ona ho nechtěla zklamat, zvlášť když v ní vkládal takovou důvěru. Sice se jí vždycky příčilo, jen tak si s někým nevinným pohrávat a nic k němu necítit a dokonce Damona za tohle jednání mnohokrát odsuzovala, ale zase na druhou stranu… Měl pravdu, že lidé jako byl tenhle zbohatlík, nebyli tak docela nevinní. Kolik tomu mladíkovi, co se k nim blížil tak mohlo být? Pětadvacet? Možná ani ne a už má na sobě oblek za tisíce dolarů, jeho přítelkyně šaty za desetitisíce a popíjí si šampaňské, o kterém si obyčejní lidé můžou nechat jen zdát! Téměř proti její vůli se jí vybavil obrázek domova a jejích vrstevníků, kteří ať budou dělat cokoliv, nikdy nebudou mít v pětadvaceti to, co on a trochu se zamračila. Vzpoměla si, jak Matt zoufale dře v grillu od nevidím do nevidím a sotva má na placení účtů a náhle se rozhodla! Damon měl pravdu, trošku si s tím náfukou pohraje!

„Hrabě DeSangue, že?“ Usmál se na ně mladík, když k nim konečně i s přítelkyní dorazil a Damon přikývl. „A vy jste?“ „Thomas Ewens, můj otec vlastní část již dříve zmíněné společnosti Epcos, a tohle…“ Ukázal na blondýnku po svém boku, je moje snoubenka Megan Robinson, její matka je velice slavnou Londýnskou návrhářkou, možná její práci znáte.“ Protekční dětičky, napadlo Elenu mimoděk a její sympatie k Damonovu plánu vzrostly. „Ach ano, jistě, vaše matka má skutečně vkus.“ Pokusila se napodobit jeho vtírací taktiku, (přesto že o žádné Londýnské návrhářce Robinsonové nikdy neslyšela) a on jí povzbudivě stiskl ruku. „Děkuji, to má. Tyhle šaty jsou její práce, ale ty vaše…“. Sjela Megan její paví róbu kritickým pohledem. „Jsou skutečně mimořádné.“ Dořekla trochu opovržlivě a Elena zalitovala, že ke schopnostem upírů nepatří telepatická komunikace. Okamžitě by totiž Damonovi připomněla, ať tuhle nánu, jejíž matka musela být pěkně příšerná návrhářka, když svou vlastní dceru pustila ven v téhle děsivě přeplácané věci, rozhodně nešetřil! Na venek se ale usmála a blondýnce poděkovala.

V tom okamžiku však začal orchestr hrát další kousek a Damon postoupil o pár kroků blíž k Megan. „Prokážete mi tu čest?“ Naznačil s okouzlujícím úsměvem, že by si s ní rád zatančil a ona málem povyskočila radostí. „Ovšem!“ „Nebude vám to vadit, Thomasi?“ Mrkl ještě na mladíka, ale ten měl oči jen pro Elenu. „Ani v nejmenším, právě jsem se chtěl zeptat na totéž vaší ženy.“ „Bude mi ctí.“ Předvedla Elena elegantní pukrle a byla na sebe trochu pyšná, že jí to všechno tak hezky jde. Věnovala Damonovi poslední výmluvný pohled, který říkal. „Jdu do toho!“ A on jí očima pochválil. Pak už si ale zadal Megan a zmizel s ní n parketu. Tak do toho! Povzbuzovala se v duchu, zatímco se do ní Thomas zavěsil a dokonce se jí podařilo vykouzlit svůdný úsměv, což jí potvrdil fakt, že Thomas mírně zrudl. Že by to skutečně nebyl jen obyčejný protekční chlapeček, ale měl i záletnické sklony? Napadlo jí rozverně, když se ho při tanci „náhodou“ dotkla trochu vehementněji, než je společensky únosné a on se viditelně zachvěl. A ona přitom ani nevěděla, kde se v ní tyhle skryté vlohy ke svádění náhle berou. Nejspíš další upíří přednost!

„Váš manžel je velice okouzlující.“ Nadhodil Thomas nesměle. „Ano, to je.“ Odvětila Elena a snažila se zkoncentrovat. Přes to přese všechno byla maličko nervózní. „Jak dlouho jste manželé?“ „Moc dlouho ne…“ Odpověděla téměř podle pravdy, a pak se definitivně rozhodla. Ano, jde do toho! „Ale není to zas tak ideální.“ Nadhodila zdánlivě nezúčastněně a on se samozřejmě hned chytil. „Ne? Pročpak?“ Tohle už nebyla jen zdvořilostní konverzace, on o ní měl opravdu zájem! No, jo synáček bohatého papínka zvyklý, že mu každá leží u nohou! Jen počkej…

„Prostě není, vždyť to jistě znáte. Lidé nejsou vždy takový, jací se zdají a někdo jako vy, nebo já není tak docela vhodný pro partnerský život…“ Šla rovnou k věci a Thomas viditelně zrudl. Elena se chvilku bála, že přestřelila, ale on jí náhle zabloudil dlaní mnohem níž, než bylo při valčíku vhodné a z jeho zrychleného tepu poznala, že se trefila naprosto přesně. „Jak to myslíte?“ Vydechl, aby se nejspíš ujistil, že vše dobře chápe a ona se rozverně zasmála. „Ale no tak, nedělejte, že nevíte. Ne každý má vlohy k tomu, být… No, řekněme věrným partnerem. Můj manžel ano, ale já…“ Přitiskla se k němu mnohem blíž, než tanec vyžadoval a jeho srdce ještě zrychlilo. „Myslím, že už vám rozumím.“ „Ano?“ protáhla a cudně sklopila oči. „Víte, tak ráda bych byla příkladnou manželkou, ale když vidím, někoho, jako jste třeba vy…“ Znovu nedořekla, ale nebylo to ani potřeba. Thomas se napřímil a zatvářil se, jako by právě vyhrál volby na prezidenta zeměkoule. Pýcha z něj čišela na sto honů, a když se pak sklonil k jejímu oušku, veškeré zábrany z něj definitivně spadly. „Nemáte toho tance, už dost?“ Naznačil nenápadně směrem z parketu a ona málem otevřela pusu překvapením. Páni, to šlo tedy vážně hodně rychle! Nejednou jí bylo Megan i přes prvotní antipatie líto. Ta má tedy doma dáreček! Mluví se ženou pět minut a už jí vleče do ústraní! Kdyby to nevěděla jistě, dokonce by jí napadlo, zda ho omylem neovlivnila, ale ne! Vážně se jí povedlo poplést mu hlavu v rekordním čase! Je docela dobrá!

„Ano, myslím, že valčíku bylo pro dnešek tak akorát!“ Usmála se mnohoslibně a on jí z parketu málem odtáhl. Eleně blesklo hlavou, zda by neměla Damonovi nějak naznačit, že jde pryč, ale než ho mohla v davu tanečníků vůbec začít hledat, Thomas už jí vedl pryč ze sálu. A asi se tu vyznal, protože se mistrně vyhnul většině lidí, kteří by je spolu mohli vidět a neomylně zamířil směrem, kterým se nacházeli soukromé (nyní zavřené) kanceláře radnice. Čímž Eleně znovu vyrazil dech! Vždycky si myslela, že tihle milionáři mají úroveň, takže očekávala, že jí navrhne, že jí vezme třeba někam na hotel, ale on jí místo šampaňského a jahod v luxusní limuzíně, táhl do první volné místnosti a patrně se jí chystal sprostě přefiknout na kancelářském stole nějaké nebohé sekretářky! Tak za tohle si ho vychutná!

A nemýlila se! Thomas jí vtáhl do prvních nezamčených dveří, na které v odlehlém křídle budovy narazili a ani se neobtěžoval se zamykáním! Vrhl se na ní hned za nimi a nezkušeně a prudce jí líbal. Elena se přitom cítil dost divně. Nikdy v životě se nelíbala s někým, ke komu by nic necítila! Vlastně se v životě líbala jen se třemi muži (když nepočítala pár nesmělých pus ve školce) a to bylo pokaždé během vztahu! A teď? Teď se jí snažil vrazit jazyk až do krku někdo, koho znala asi deset minut a kdo jí navíc pěkně lezl na nervy! Ale nestalo se to, čeho se obávala. Měla strach, že se dostaví výčitky svědomí, nebo že se bude cítit zneužitě a hrozně, ale místo toho, měla na toho zmetka jen větší a větší vztek. A taky měla žízeň! A pořádnou!

„Zamkni!“ Nařídila mezi jednotlivými polibky a Thomas okamžitě vyrazil. Zatímco se potýkal s klíčem, který byl naštěstí v zámku, couvla hlouběji do místnosti a opřela se o psací stůl. Psychicky se připravovala na to, že brzy poprvé v životě kousne člověka a nebude mít po ruce Damona, který by jí brzdil, ale Thomas její soustředěný výraz pochopil po svém. Konečně se ozvalo cvaknutí zámku a on se se chlípným výrazem vrhl zpět k ní a znovu jí náruživě líbal. Bylo mu sebestředně jedno, že mu Elena polibky neoplácí a majetnicky zajel prsty ke svorkám na jejích šatech. „Poradíš mi, jak se to rozepíná?“ vydechl pak, když marně bojoval s upnutými šaty, ale ona se jen pousmála. „Myslím, že to nebude třeba!“ Šeptla soustředěně a zhluboka se nadechla. „Jak to…“ začal Thomas a odtáhl se od ní. Ale vzápětí jeho vilný výraz vystřídala zděšená grimasa a on se pokusil jejímu náhle železnému sevření vytrhnout. Sice nemohl přes škrabošku (kterou se jí před plánovaným sexem ani nepokusil sundat!) spatřit její změněnou tvář, ale zaostřené špičáky a rudé duhovky se nedaly ani ve tmě přehlédnout! Už už otevíral pusu k výkřiku, ale ona mu na něj nedala čas. Poprvé v životě útočila na neovlivněnou oběť, ale ona to tak najednou chtěla! Chtěla, aby se tenhle parchant bál a aby ten útok cítil! Prudce mu strhla hlavu na stranu a v minutě ucítila, jak její tesáky pronikly jeho hrdlem.

Přesto, že útočila rychle, mířila přesně! Damon jí to naučil dobře! Zcela profesionálně, jako by to dělala roky a ne pouhé dny mu prokousla krční žílu a jeho sladká krev jí nyní stékala přesně tam, kam měla. Ani kapka na zmar a Damon měl navíc pravdu… Tahle milionářská krev chutnala nějak líp! Asi proto, že její majitel nikdy neměl strach a nepoznal stres normálního života! No, tak teď pozná! Thomas se jí ještě chvilku pokoušel vzdorovat, ale proti její síle neměl nejmenší šanci. Jeho tělo v jejím objetí brzy ochablo a ona se s ním pomalu svezla na podlahu. Ale věděla, že se nesmí nechat unést! Ten zmetek by si to sice možná zasloužil, ale tohle v plánu rozhodně neměla! Celou dobu, co si vychutnávala chuť jeho krve, napůl ucha poslouchala tep jeho srdce a když začalo nebezpečně zpomalovat, sebrala veškerou sílu a odtrhla se od něj. Dobrá, možná z něj pila trochu déle, než by jí Damon dovolil, ale její oběť žila (to snadno slyšela) a to bylo nejdůležitější. Sice byl chlapec momentálně v bezvědomí a zhroutil se na podlahu jako pytel brambor, ale ona se nemohla zbavit pocitu, že si to zaslouží!

Zhluboka se nadechla, aby zaplašila upíří tvář a opovržlivě pohlédla zpět na Thomase, který se válel v prachu kanceláře. Ano, zasloužil si to! Ale Damon by, upřímně řečeno, asi nebyl nadšený jejím počínáním. Chtěl, aby se s tím náfukou pobavila a to se jí tedy moc nepodařilo. Vlastně to proběhlo celé skoro stejně, jako tradiční lov. Když ale ona se prostě nedokázala bavit s někým, kdo jí téměř odpuzoval, byť by to byla jen hra a spíš trest pro něj! No nic. Měla by se vrátit do sálu a najít Damona. Ten se sice nejspíš ještě pořád věnuje Megan, ale klidně to může urychlit a věnovat se jí! Jenže k tomu, aby odtud mohla odejít, potřebovala dořešit s Thomasem tuhle situaci. A k tomu potřebovala, aby byl ten mizera vzhůru! Opatrně, aby si nepomačkala sukni, se k němu sklonila a pořádně s ním zatřásla. Snad ho nevysála tak moc, aby se neprobral!

Naštěstí se ukázalo, že ne a Thomas zmateně zamrkal. Elena ho ale nenechala ani promluvit. Popadla ho za klopy jeho saka a donutila ho pohlédnout jí do očí. „Hned teď pojedeš z tohohle plesu domů. Pokud cestou někoho potkáš, řekneš mu, že ti není dobře a postaráš se, aby si toho kousnutí nikdo nevšiml. Nikdy nikomu neřekneš o tom, co se tu stalo, ale budeš si to pamatovat, aby ses už nikdy nechoval tak, jako dnes!“ Ovlivnila ho a on se poslušně vyškrábal na nohy. Už se na ní ani nepodíval a s dlaní přitisknutou na hrdle vyklopýtal z místnosti.

Elena na sebe byla trochu pyšná, že se jí podařilo ho tak dobře ovlivnit a nenuceně se opřela o stůl. Pořád čekala na nějaké výčitky svědomí, protože tohle přeci jen nebylo tak docela normální lovení, ale žádné nepřicházely. Výborně! Sáhla do látkového váčku, který měla na zápěstí místo kabelky a vylovila odtamtud maličké kapesní zrcátko. Pečlivě zkontrolovala svůj vzhled, upravila si škrabošku a účes a důstojně vyrazila zpět do sálu. Moc se netěšila, až Damonovi sdělí, že Thomase vysála a ovlivnila asi o dost dřív, než by mohla, ale moc daleko se nedostala.

„Fräulein! Was machen Sie hier?“ Ozvalo se za ní a ona se prudce otočila. Pochopitelně slyšela něčí kroky, ale myslela si, že je to někdo z hostů, jenže za ní stál mladík v uniformě strážného. Elena se nejdřív trochu vyděsila, ale pak se málem rozesmála. Proč se ho proboha bojí? Co jí může udělat? „Ich kann nicht Deutsch.“ Vypravila ze sebe, a doufala, že řekla něco v tom smyslu, že německy nemluví. A patrně ano, protože mladík okamžitě přešel do nejisté angličtiny. „Ptal jsem se, co tu děláte, madam.“ „Nic, jen jsem hledala toaletu.“ Plácla omluvu, jak ze špatného filmu, a bylo vidět, že strážný jí moc nevěří. Sice ho asi trochu mátly její šaty, ale stejně byl obezřetný. Měla by ho asi hned teď ovlivnit a jít si po svých, ale… Ale najednou se v ní ozvaly instinkty lovce a ona si uvědomila, že má pořád ještě žízeň! Neměla by jí asi mít, protože Thomase vysála velmi důkladně, ale nemohla si pomoct! A ten kluk tu byl tak na ráně… A sám… Co se může stát, když ochutná jeho krev? Jen maličko? Líbil se jí a nemohl být o moc starší než ona. A navíc byl docela hezký. Vysoký, svalnatý s šedomodrýma očima a blond vlasy… Trochu jí připomínal Matta. Jistě to bude milý kluk. Mohla by jeho krev porovnat s Thomasovou, určitě v ní bude rozdíl….

Rozhodla se spíš podvědomě, ale vzápětí už stála přímo před ním. Přesunula se k němu tak rychle, že to ani nemohl postřehnout a stejně rychle ho i ovlivnila. U něj nechtěla, aby se bál! „Neměj strach, neublížím ti.“ Zašeptala jemně a strážný s rozostřeným pohledem přikývl. „Pojď, půjdeme sem.“ Lehce ho vzala vepředu za košili a navedla ho do místnosti, kterou právě opustila. Už se nemohla dočkat, až ochutná jeho krev a tvář se jí změnila ještě dřív, než za nimi zavřela dveře. Ale strážný to nevnímal.. A nevnímal ani to, jak mu opatrně zanořila zuby do hrdla…

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde