FF: „Volba-část II“-27.Kapitola

Máme tu čtvrtek a s ním i další kapitolku mé povídky Volba! Všem přeju hezké počtení a komentujte! Další kapitol v neděli! teda snad! nejsem totiž doma, takže jí zkusím načasovat, aby se zveřejnila sama, a ta další v úterý taky, ale kdyby se to nepovedlo, tak nebojte, doženu to, až se vrátím. Ale doufejme, že technika nezklame a v neděli to sem naskočí :-)

27.

Elena lačně polykala doušek za douškem a vychutnávala si lahodnou krev mladého muže, který neměl ani tušení co se s ním děje. Jeho krev chutnala ještě mnohem líp, než Thomasova, takže nejspíš přeci jen nešlo o společenské postavení… Nebo možná šlo, ale ona byla momentálně ve stádiu, kdy by jí asi chutnala každá čerstvá krev!

Ikdyž… Možná by ho už měla pustit… Ne, vážně by ho už asi měla pustit! Ano, měla by přestat… Teď hned… Ale když ta krev je tak dobrá, ještě deset vteřin, no tak, to mu přece neublíží! Pořád přeci slyší jeho srdce! Sice tluče dost pomalu a namáhavě, ale on to jistě rozchodí! Dobrá, ale teď téměř půl úderu vynechalo, takže by možná měla vážně končit! Dobře, tak ještě pět vteřin… Jednu… Dost! Další zakolísání mladíkova srdce jí jako zázrakem pročistilo hlavu a ona ho zděšeně pustila. Jeho tělo se bezvládně svezlo na podlahu a ona s hrůzou hleděl na jeho křídově bílý obličej. Rána na hrdle sice téměř nekrvácela, ale jeho srdce stále bilo velice nepravidelně… Pane bože! Co to jen provedla!

Zoufale se vrhla na kolena vedle něj a přesto, že jeho tep bez problémů slyšela, stiskla mu zápěstí. Jako by tím pohybem mohla něco napravit a přinutit jeho srdce bít vyrovnaněji. Samozřejmě to nijak nepomohlo a sval, který udržoval mladíka naživu, opět zakolísal. „Ne!“ Vyjekla hystericky a ucítila v očích slzy. Nesmí umřít! To nesmí! Musí mu nějak pomoct! Musí něco udělat! Nechtěla ho zabít! Nezasloužil si umřít na podlaze anonymní kanceláře jen proto, že se ona neovládla! Ale co měla dělat? Nemohla mu přeci zavolat sanitku! A i kdyby to riskla, stejně by to možná nepomohlo! Ten kluk byla na pokraji smrti a ona musela okamžitě nějak zasáhnout! Jako ve snách si připomněla všechny ty nedávné chvíle, kdy kolem ní někdo krvácel a okamžitě jí došlo, co musí udělat! Neměla jinou možnost. Bylo to pitomé a riskantní, ale ona byla tak popletená, že jí vůbec nenapadlo o tom takhle přemýšlet. Bez zaváhání zvedla ke rtům svou vlastní paži a se sebezapřením si prokousla tepnu na zápěstí. Bolelo to jako čert, ale ona musel jednat rychle! Co nejrychleji podepřela mladíkovi hlavu a přitiskla mu zápěstí ke rtům. „No tak!“ Povzbuzovala ho naléhavě a po pár vteřinách jí spadl kámen ze srdce. Strážný totiž instinktivně polkl a rána na jeho hrdle se téměř okamžitě začala zatahovat. Díky bohu! Pomyslela si s úlevou Elena a nechala ho polykat její krev tak dlouho, dokud jeho srdce znovu nebilo jako zvon. Dokonce se i začínal probírat.

Elena paži honem stáhla a pomohla mu, se posadit. „Co se to…?“ Začal omámeně, ale ona mu naléhavě pohlédla do očí. „Nic! Nic se nestalo! Byl jsi na obchůzce a všechno bylo v pořádku! Mě jsi nikdy neviděl a okamžitě se vrátíš zpět ke své práci! Jo a ještě něco…!“ Nepadlo jí náhle možné riziko toho, co provedla a zhluboka se nadechla. „Za žádných okolností se ti během dalších čtyřiadvaceti hodin nesmí nic stát! Musíš na sebe dávat pozor, rozumíš!“ Ovlivnila ho možná až moc naléhavě a on poslušně přikývl. Pak se vyškrábal nemotorně na nohy a stejně jako Thomas vrávoravě opustil místnost.

Elena osaměla a teprve teď si definitivně uvědomila, co se stalo. Nebo spíš, co  se mohlo stát! Bože, mohla ho zabít! Nechybělo moc a ten kluk byl po smrti! Musí se krotit! Musí dávat větší pozor a líp se kontrolovat! A teď se musí uklidnit a dát dohromady, protože tohle se nikdo nesmí dozvědět! A hlavně se to nesmí dozvědět Damon! Vyčítal by si, že jí nechal jít lovit samotnou a to nechtěla! Sice se pořád trochu třásla, ale její mysl se už snažila s tím, co se stalo, vyrovnat. No, dobrá, trochu to přehnala, ale ve skutečnosti se vlastně nic nestalo! Mohlo, ale nestalo! Napravila to a ten kluk si nebude vůbec nic pamatovat! No tak… Jen klid. Příště už si bude dávat pozor a k ničemu podobnému nedojde. Sice cítila, jak na ní chce začít dotírat vina a jak se jí v hlavě rojí výčitky a připomínky toho, že právě málem zabila člověka, ale nedala jim šanci. Ne! Nemůže za to! Je přeci upír a upíři byly stvořeni jako zabijáci! Má to v krvi a je vlastně skvělé, že to dokáže krotit. A ona to dokáže… Nezabila ho! Nikoho nezabila!

Pořád dokola si opakovala podobné fráze a věty a ani si neuvědomila, že jim opravdu začíná věřit! Potlačila v sobě veškerou vinu a hysterii a na jednou se cítila docela dobře. Vlastně na sebe byla trochu hrdá, že to všechno zvládla! Že jí napadlo dát mu svou krev a tak to všechno vyřešit… Násilím v sobě umlčela veškeré protiargumenty, které by nejspíš ona sama použila, kdyby se něco podobného stalo třeba Damonovi, nebo Caroline a znovu sáhla do váčku pro zrcátko. Musí se dát do pořádku a najít Damona. A o tomhle se mu ani slovem nezmíní. Řekne mu, že byla celou dobu s Thomasem! To ho potěší a nebude mít podezření. Rychle vstala z podlahy, spěšně zkontrolovala, jak vypadá, opět si upravila škrabošku a uhladila pomačkanou sukni a byla připravená. Schovala zrcátko zpět do váčku a ještě mrkla na své zápěstí. Kůže byla opět zcela hladká a neporušená a jediný důkaz jejího nedávného počínání zcela zmizel. Výborně…

Zhluboka se nadechla a rychle vyšla na chodbu. Co nejnenápadněji proklouzla zpět do tanečního sálu a celou cestu se snažila zhluboka dýchat a uklidnit stále splašeně tlukoucí srdce. Ale výčitky, nebo vinu už necítila. Všechno zvládla a nikomu neublížila (Thomas ránu na krku přežije a strážný jí ani nemá!), není důvod kazit si tenhle krásný večer! Pozorně se rozhlédla po sále, ale Damona nikde neviděla. Nejspíš zmizel s Megan někam do ústraní. Trochu jí to zklamalo, ale pak si pro sebe pokrčila rameny. No, co tak počká. S úsměvem ukořistila od procházejícího číšníka další skleničku šampaňského a zvědavě pozorovala své okolí. Některé tváře jí byly povědomé. Matně si vybavovala, že o nich možná někdy někde četla, nebo je zahlédla v nějakém pořadu. Nikdy v životě by jí nenapadlo, že s nimi bude stát v jedné místnosti…

„Madam? Smím prosit?“ Ozvalo se náhle těsně vedle ní a ona zaskočeně vzhlédla. Stál před ní asi třicetiletý docela hezký muž s tmavě hnědou škraboškou a vstřícně se na ní usmíval. „Ach…Ano, jistě.“ Vykoktala zmateně a ještě jednou přehlédla sál, zda se Damon nevrátil, ale bohužel ne. Nebo bohudík? Muž, který jí žádal o tanec se jí celkem líbil a přesto že v ní trochu hlodala tréma, a měla obavy, aby něco nepokazila, nevadilo jí, si s ním zatančit. „Vy jste hraběnka DeSangue, že?“ Konverzoval muž, zatímco jí vedl na parket a ona se zhluboka nadechla. Musí se uklidnit! O nic nejde, jen si s ním zatančí. „Ano, a vy jste…?“ „Tim Weber. Vy a váš manžel jste se dnes seznámili s mým otcem.“ Usmál se na ní a ona musela uznat, že tančí mnohem líp, než Thomas. A taky vypadal mnohem příjemněji. Ikdyž to samozřejmě byl další protekční synáček. „Ano, jistě. Váš otec je velice milý. Alespoň vím, po kom to máte.“ Pokusila se mu zalichotit, tak, jak jí učil Damon a Tim se nepatrně uklonil. „Nápodobně. A kdepak máte manžela?“ „Nevím,“ pokrčila rameny a najednou jí napadlo, že by mohla zkusit zahrát podobné divadýlko, jako na Thomase. Jen tak… Nezávazně. „Někam se mi s kýmsi vytratil.“ Pokračovala zdánlivě smutně a ono to zase zabralo! Ti milionáři jsou vážně snadná kořist… „Ach to mě moc mrzí. Já mít ženu jako jste vy, nehnu se od ní na krok.“ Zalichotil jí pro změnu Tim a jí napadlo že by mohla zajít ještě trochu dál Ne že by měla chuť dál lovit, ale na jednu stranu… Proč ne? „Vážně?“ protáhla koketně a naprosto přesně spatřila okamžik, kdy se jejímu partnerovi chtivě zalesklo v očích… Hm, možná to půjde!

„…A nebudeš si nic z toho, co se tu odehrálo pamatovat. Teď jdi.“ Ovlivnil Damon Megan a ona mírně vrávoravým krokem opustila balkon, kam se nechala ochotně odvést a již méně ochotně zbavit pár decí krve. Damon za ní unaveně hleděl a byl rád, že s ní nemusí trávit víc času. Byla neskutečně otravná! Kdyby šlo jen o něj, vůbec by se s ní nemazal! Takové jako byla ona, neměl rád a koketování s nimi ho nebavilo, ale chtěl dát dostatečný prostor Eleně, aby si mohla trochu pohrát s Thomasem. Docela ho zajímalo, jak si asi vede… Sice ho několikrát za tu dobu, co se věnoval Megan, napadlo, že jí možná neměl pouštět lovit samotnou, ale vždycky ty myšlenky zaplašil. Vždyť už jí to šlo tak dobře… Potřebuje trochu volnosti! Ale teď už by jí měl asi vážně najít. Vyrazil zpět do tanečního sálu a pozorně se rozhlédl, zda někde nespatří její nápadnou róbu. Bohužel k tomu ale nedošlo. Kde jen může být? Znovu ho bodl osten strachu, zda se jí její počínání nevymklo z rukou, ale neměl čas o tom víc přemýšlet. „Hledáte někoho, pan hrabě?“ ozvalo se za ním a on se s úlevou otočil. Přímo za ním stála Elena se sklenkou šampaňského v ruce a spokojeně se usmívala. „Už ne, paní hraběnko.“ Odvětil a zlehka si jí přitáhl do náruče. Byl rád, že má dobrou náladu. Znamenalo to, že všechno vyšlo přesně tak, jak si plánovala. Sice měl pocit, jako by v jejích očích na okamžik spatřil napětí, ale to se mu jistě jen zdálo…

Ale samozřejmě se mu to nezdálo, protože Elena si při pohledu na něj připomněla, co všechno mu o svém dnešním večeru nesmí říct, ale jakékoliv výčitky svědomí ohledně toho okamžitě utnula a nechala se od něj obejmout. Stýskalo se jí po něm… Thomas jí ho samozřejmě nemohl nahradit, no a ten strážný… O něm radši vůbec nebude přemýšlet! A Tim… Jeho krev byla sice neskutečně lahodná a rozloučila se s ním teprve před pár minutami, ale jinak jí také neoslovil. „Hej, jsi v pořádku?“ Zeptal se Damon nejistě, když mu trochu moc křečovitě ovinula paže kolem krku a ona se honem vzpamatovala. „Jistě, jen se mi po tobě stýskalo.“ Zašeptala a on jí něžně políbila na čelo. „Mě po tobě taky, miláčku.“ Ale pak se mu v očích mihlo pobavení. „Ale říkal jsem si, že se s Thomasem možná dobře bavíš.“ Elena jen otráveně odfrkla. „Toho náfuku mi ani nepřipomínej! Měla jsem ho zakousnout.“ Damon se na chvíli zarazil, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Ale neudělala jsem to, neboj, jen jsem se z něj trochu napila a poslala ho domů.“ Damon se rozzářil. „No vidíš, jaká jsi šikovná holčička!“ „Díky,“ Odvětila a bez mrknutí přešla to, že zas až tak moc šikovná dnes večer nebyla. „A co Megan?“ „Tentokrát se zatvářil otráveně on. „Nudná až běda! A příšerně sebestředná, díky bohu, že ty taková nejsi, lásko.“ „A jak víš, že nejsem?“ Popíchla ho, ale to už jí vedl na parket. „Protože tě znám.“

Usmál se na ní a v minutě se s ní vmísil do davu tanečníků. Elena si užívala jeho pevné, sebejisté vedení a bylo jí dobře… Až překvapivě dobře vzhledem k tomu, co se dnes všechno odehrálo. Vážně by asi měla mít výčitky svědomí, jenže prostě neměla, protože je nechtěla mít! Kdyby jí tak příšerně neškrtily šaty (což se ale nemohla divit po tom, co vysála značné množství krve třem lidem!), bylo by jí vlastně naprosto skvěle! „Vypadáš spokojeně.“ Ohodnotil její lehký úsměv Damon a ona přikývla. „Jsem na úžasném plese, tančím s excelentním tanečníkem… Proč bych neměla být spokojená?“ „Ovšem, že měla, lásko.“ Nečekaně jí objal a přímo uprostřed parketu jí políbil. Přede všemi a velice dlouze. Elena se sice nejdřív maličko styděla, ale nakonec hodila stud za hlavu. Nikdo k tomu nic neřekl a i kdyby, názor těch lidí kolem jí nezajímal! Byli to všechno jen zbohatlíci a namyšlenci! Nadšeně Damona líbala a najednou se jí ani nechtělo zůstávat do půlnoci… „Nepůjdeme už?“ Zašeptala mu něžně do ucha, ale on měl jiné plány. „Kdepak, hezky si počkáme na půlnoční překvapení. Vzpomínáš, i Popelka směla zůstat do půlnoci.“ Dodal, jako by jí četl myšlenky, když prve vstoupili do sálu a ona se rozesmála. „Ale já nejsem Popelka!“ „Pro mě ano.“ Nenechal si to vymluvit, ale přesně v tom okamžiku přestala hrát hudba a orchestr měl pauzu.

„Nezajdeme vedle? Mají tam švédské stoly?“ Navrhl Damon, ale Elena se na to moc netvářila. Ani v nejmenším neměla hlad (což se dalo po tom, co prováděla za jeho zády předpokládat), jenže on byl neoblomný. „No tak, jen tam nakoukneme, třeba tam budou nějaké další zajímavé objekty k lovu… No, neříkej, že ti bude stačit jen jeden.“ Narážel na její nenasytnost v Benátkách a ona raději neprotestovala. Nechala se poslušně odvést do vedlejší místnosti, která si co do množství zlata a křišťálu ve výzdobě s tou plesovou ani v nejmenším nezadala a pozorně sledovala Damona, jak se znovu bez problémů vmísil do davu dalších milionářů. Během pár minut všichni znali jeho i její jméno a živě se o ně zajímali. Nejvíce jakási Angela, jejíž příjmení Eleně vůbec nic neříkalo, ale která byla prý dcerou nějakého Berlínského makléře. Damon jí velice brzy okouzlil a netrvalo dlouho a slíbila mu, že se s ním půjde projít po sále. Samozřejmě se ptala Eleny, zda jí nevadí, že jí odvádí manžela, ale ta jí to ochotně dovolila. Damon na ní povzbudivě mrkl a zmizel s rozesmátou Angelou směrem k jeho oblíbenému balkonu. Elena osaměla, ale samozřejmě ne nadlouho. Záhy se k ní přitočil jakýsi rakouský obchodník a ona si jen povzdechla. Neměla už chuť lovit a dokonce ani moc nestála o jeho krev (i když…), ale nemohla Damona zklamat, začal by se vyptávat. No co, jednoho ještě zvládne „Ovšem, ráda se s vámi půjdu projít.“ Usmála se na svého ctitele a ten se celý zapýřil. „Prosím…“Zavěsil se do ní a celou cestu jí vyprávěl o tom, jak právě zakoupil akcie nějaké švýcarské cukrárenské firmy. A Elena musela uznat, že se to k němu hodí… Jeho krev, kterou ochutnala v přítmí jedné z přilehlých místností, totiž chutnala po mandlích…

Nakonec se s Damonem znovu sešla v hlavním tanečním sále a spokojeně se na něj usmála. „Tak co?“ „Fajn.“ Odpověděla na jeho otázku a potutelně na něj mrkla. Dali si spolu ještě pár valčíků, během kterých jí Damon opakovaně šeptal do ouška, jaká je šikovná a jak jí to dnes noci bez něj jde a ona neprotestovala. Nechtěla mu kazit iluze a koneckonců měl i pravdu. Šlo jí to dobře (přesto, že měla pro dnešek krve už vážně dost!) a dařilo se jí (ten strážný byla jen malá nehoda).

Ani si neuvědomili, jak rychle se blíží půlnoc. Došlo jim to, až když konferenciér pozval všechny zájemce na přilehlé balkony. „Proč na balkony?“ nechápala Elena, ale brzy se to měla dozvědět. V okamžiku, kdy stanuli společně s ostatními na příslušných místech, se totiž ozval ohromující rachot, a přímo nad radnicí na noční obloze vykvetly desítky barevných kruhů. „Ohňostroj?!“ Vyhrkla okouzleně a sledovala miliony zářivých jiskřiček, které jim nad hlavami vytvářely doslova pohádkovou podívanou. „Líbí?“ Objal jí Damon opatrně zezadu kolem pasu a ona horečně přikývla. Ještě nikdy v životě takovýhle ohňostroj neviděla! V Mystic Falls někdy vystřelili zaměstnanci radnice pár rachejtlí třeba na nějakou oslavu, nebo na nový rok, ale tohle bylo něco úplně jiného. „Je to naprosto dokonalé!“ Oznámila Damonovi a nadšeně ho políbila. Bylo to opravdu jako pohádka se šťastným koncem a ona ráda veškeré temnější pasáže hodila za hlavu! Za tohle to stálo! Rozhodně stálo!

„Danke schön. Gute Nacht.“ Rozloučil se Damon s řidičem limuzíny, který je asi hodinu po konci ohňostroje vysadil u jejich hotelu a Elena byla docela ráda, že už je konec. Půlnoční překvapení bylo sice nádherné a ona ani nebyla moc unavená, ale korzet jí vážně ničil a už se nemohla dočkat, až budou s Damonem zase sami a nebudou muset nic předstírat. Bylo to docela únavné… Dokonce se tentokrát naskládali i do jedné výtahové kabiny (nebylo už třeba dávat pozor na pomačkání šatů). „Tak co? Líbil se ti ples?“ zajímal se Damon, když za nimi konečně zapadly dveře jejich přepychového apartmá a odhodil sako a škrabošku (kterou si sundal, hned jak mohl!) na rokokový stolek. „Bylo to úžasné, ale teď se musím honem svléknout, protože bych se zase ráda po dlouhé době nadechla!“ Odvětila Elena a on okamžitě ožil. „A můžu ti pomoct?“ „Nemůže! Musíš! Jinak se z tohohle svěráku asi nedostanu!“

Odfrkla, protože marně bojovala s napnutými přezkami na korzetu. Damon byl v mžiku za ní v ložnici a lehce jí k sobě natočil zády. „Přenech to profesionálovi.“ Zavrněl jí do ucha, ale nakonec i on, který v životě rozepnul už desítky různých šatů, měl co dělat. Musel pořádně zabrat, aby přezky povolily a ona konečně vydechla úlevou. „Příště mi včas oznam, když se mi rozhodneš koupit něco takového, abych mohla tak týden dopředu držet dietu!“ Odfrkla, ale on se jen tiše rozesmál. „Nemyslím, že to potřebuješ…“ Zašeptal smyslně a něžně jí přejížděl dlaněmi po bocích. „Hmm…“ Odvětila nesoustředěně, ale pak se pousmála. „No, po dnešku možná i ano.“ „Ale to snad ne, po dvou lidech…“ Odbyl jí a zlehka jí políbil zezadu na krk. „Možná bude prostě stačit, když ti pro příště vyberu správnou velikost. Ale k tomu…“ Odmlčel se a znovu jí zajel dlaněmi k bokům. „Si tě budu muset důkladně přeměřit.“ „Vážně?“ Zašeptala na oko překvapeně, ale to už jí nenápadně postrkoval ke dveřím do mramorové koupelny. „No ovšem a slyšel jsem, že nejlíp to jde v perličkové lázni.“

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich