FF: „Volba-část II“-28.Kapitola

Zdravím všechny své čtenáře! Momentálně jsem mimo domov, takže tohle je jakýsi pokus o zveřejnění článku načasováním! nevím jestli to bude fungovat, ale konec konců, když nebude, tak se to nedozvíte. A pokud tohle čtete, tak to znamená že vše funguje a já vám tudíž přeju příjemné počtení u další kapitoly mé povídky Volba. Opět budu moc ráda za komentáře, ikdyž si je přečtu se spožděním a další kapitolu čekejte v úterý, pokud to tedy vyjde :-)

28.

„Eleno?“ „Hm“ „Spíš?“ „Už ne.“ Zívla trochu otráveně, protože nechápala, proč jí Damon budí. Usnula určitě teprve před chvílí! „Tak to je dobře.“ Zašeptal jí něžně do ouška a opatrně jí zezadu objal. Ale ona se se stále zavřeným očima ušklíbla. „Jak pro koho…“ „Copak, stalo se něco?“ V hlase mu zazněla nejistota. „Ty se na mě zlobíš?“ Eleně jeho pokorný tón vyloudil na tváři konečně úsměv.

„Nezlobím se na tebe, jen bych klidně ještě spala.“ Otočila se k němu a ovinula mu paže kolem krku. „Já vím, lásko, ale už je skoro půl deváté a my máme nabitý program.“ Lehce jí políbil na rty a ona konečně otevřela oči. „Vážně už je tolik hodin?“ Podivila se upřímně, ale dle světla v ložnici pochopila, že nejspíš je. Takže nespala tak krátce, jak se domnívala… No, asi byla po včerejším večeru i jako upírka vyřízená (a nešlo jen o ples, ale i to přeměřování v perličkové lázni, které vzal Damon opravdu důkladně a docela se jim protáhlo). „Bohužel, miláčku.“ Zatvářil se Damon na oko zkroušeně. „Kdyby to bylo v mé moci, vrátil bych čas a nechal tě spát klidně dvanáct hodin, ale bohužel ani jako úžasný, inteligentní a pekelně sexy upír tohle nedokážu.“ V očích se mu rozpustile blýsklo a ona mu laškovně prohrábla vlasy. „Zapomněl jsi skromný a pokorný.“ Opravila ho, ale pak si povzdechla. „A taky tajnůstkářský, protože ses mi například zapomněl zmínit, čím máme vlastně ten program nabitý!“ „Nezapomněl, já to nevím.“ Zazubil se a ona pozvedla překvapeně obočí. Ale než se stihla zeptat, jak to myslí, sáhl na noční stolek a zamával jí před obličejem knihou nazvanou „Vídeňský průvodce turistů“. „Pořád něco vymýšlím a organizuju já, tak mě napadlo, že by sis tentokrát mohla vybrat ty, copak bys tady chtěla vidět.“ Elena si od něj knihu zaskočeně vzala a on vyklouzl z postele. „Takže já jdu do sprchy a ty zatím můžeš listovat a plánovat. Tady v hotelu máme rezervovaný ještě dnešní den a noc, takže času na to budeme mít fůru.“ Zmizel v koupelně a ona průvodce s povzdechem otevřela. Ani se jí moc nikam nechtělo, ale konec konců si může vybrat ne?

No, vybrat… Se vzrůstajícím šokem obracela stranu za stranou a už ve čtvrtině knihy měla neskutečně schizofrenní pocit! Bylo toho tu tolik! Jak si mezi tím měla vybrat? Tolik památek a zajímavých míst! Zámek Schönbrunn s labyrintem a zoologickou zahradou, Belvedere s největší sbírkou Klimtových děl na světě, Císařská rezidence v Hofburgu s největší Klenotnicí ve střední Evropě, kapucínská Císařská hrobka, Museum císařovny Sisi, obrazová galerie v Uměleckohistorickém muzeu, Rubensovi sbírky v Lichtenštejnském zahradním paláci ale i Revoluční stavby od slavného moderního architekta Hanse Holleina nebo studia Coop Himmelb(l)au! To všechno byl jen zlomeček toho, o čem průvodce prohlašoval, že musí každý návštěvník Vídně shlédnout! No paráda, ale jak to mají udělat za jeden den, to už jim kniha neporadí! Elena otráveně odfrkla, a už začínala pečlivě ji pročítat jednotlivé pasáže o zmíněných místech, ale pak otočila na další stránku a na tváři se jí objevil úsměv. To co tam spatřila, bylo totiž něco, co se jí skutečně líbilo. A od dětství! Ale to se pro ně nehodí, tak dál… Jenže pak jí najednou něco napadlo… Proč by se měla sakra řídit tím, co říká nějaká pitomá kniha? Damon jí dal volnou ruku, takže by si měla vybrat podle svého! Něco, co bude chtít skutečně vidět! A tohle všechno jí sice zajímalo, ale po ničem z toho opravdu netoužila. Památek si už užili dost v Benátkách a v Římě, tak proč pokračovat i tady? Copak jsou na historické exkurzi? Ne! Jsou na dovolené a ona dneska s Damonem půjde přesně tam, kam chce! Sem! A taky by mohli… Otočila na další stránku kde začínala nová kapitola nadepsaná „Nákupy ve Vídni“ a doslova se rozzářila.

„Našla jsi něco, co tě zaujalo?“ Ozval se náhle Damonův hlas a on se jen tak v ručníku kolem pasu posadil na okraj postele. „Myslím, že našla.“ Usmála se na něj a bylo jí jasné, že ho bude muset maličko přesvědčovat, ale za tohle hodlala bojovat. „A? Copak to bude? Zámek Schönbrunn? Císařská rezidence v Hofburgu? Nebo snad Lichtenštejnský zahradní palác?“ bylo vidět, že není ve Vídni poprvé, ale ona pořád jen vrtěla hlavou. „Tak co?“ Znejistěl maličko a ona ho něžně objala kolem krku. „Mariahilferstraße“. Oznámila mu tím nejsladším hláskem, ale přitom musela potlačovat smích, protože přesně věděla, jaká bude jeho reakce. „Ehm, cože?“ Vypadlo z něj a ona na něm poznala, jak listuje pamětí, co to kruci ta Mariahilferstraße je! „Víš miláčku, rozhodla jsem se, že památek a turistických cílů už mám dost, takže já chci jít…“ Udělala dramatickou pauzu a oči jí zářily nadšením. „Nakupovat!“ vyhrkla potom a jemu to docvaklo. No jo! Už věděl, co je Mariahilferstraße! Jedna z nejluxusnějších nákupních ulic ve Vídni s více než třemi sty obchody a obchodními centry! Tak tohle tedy nečekal! Tímhle mu jeho milovaná dokonale vyrazila dech. „Nakupovat?“ opakoval po ní překvapeně a ona se rozesmála. „Ano, miláčku. Nebo na to snad nemáme?“ Popíchla ho a on honem zavrtěl hlavou. „Jistě že máme! Jen jsem nečekal, že zrovna z tebe se vyklube shopaholik.“ Vrátil jí rýpnutí a ona mu za trest prohrábla navlhlé vlasy tak, že mu padaly do čela. „Jako správná manželka hraběte mu přeci musím trochu provětrat konto, ne?“ „Ha, tak na to abys provětrala moje konto, bys musela nakupovat tak týden v kuse! A to snad neplánuješ ne?“ „No vždyť říkám, skromný jako vždy…“ povzdechla si na oko otráveně, ale pak ožila. „Ne, to ne, mě bude stačit nakupovat tak do oběda.“ „Ale?“ Sjel jí Damon zvědavým pohledem. „Jen do oběda? A co pak?“ Elena se zatvářila nejroztomileji, jak mohla, protože až teď nastávala nejtěžší část bitvy. S nákupy věděla, že se Damon smíří, ale tohle…

„Mohla bych mít jedno velmi netradiční, dětinské a hloupé přání?“ Zavrněla a on zaskočeně pokrčil rameny. „No jistě, miláčku, ty si můžeš přeci přát cokoliv.“ „A splníš mi ho?“ „Pokud to bude v mých silách.“ „Vezmeš mě sem?“ Pípla nevinně a ukázala mu rozevřenou knihu. A Damon jen naprázdno polkl. Elena mu totiž přichystala další parádní šok, protože měla průvodce otevřeného na kapitole o… Prátru! Rozlehlém vídeňském parku, které už v osmnáctém století věnoval císař Josef II. místním obyvatelům jako rekreační oblast! Jenže už to dávno nebyl jen obyčejný zelený park a Elenu v něm rozhodně nelákaly stromy a potůčky! Byl to totiž už roky a desetiletí park zábavní! Takže místo klidu a zeleně v něm člověk nalezl stánky, střelnice a adrenalinové atrakce! Ideální místo pro rodinku s dětmi nebo pubertální partu kamarádů, ale oni dva… Tam?

„To myslíš vážně?“ Vyhrkl zaskočeně a ona horečně přikývla. „Prosím, prosím, prosím… Jen na chvíli!“ Žadonila a přitom ho naléhavě objímala. Tak to vážně nebyl vtip! Ona tam skutečně chtěla jít! „No…“ začal a ona se zatvářila tak napjatě a roztomile, že nemohl jinak, než přikývnout. „No, dobře! Takže nákupy a pouť! No to jsem to dopracoval! Ve Vídni! Městě kultury, muzeí a historie! A já půjdu do obchoďáku a na řetízák! Ach jo…“ Ale Elena věděla, že se skutečně nezlobí ani není doopravdy rozmrzelý. Oči mu svítily potlačovanou klukovskou vášní a ona ho nadšeně políbila. „Dej mi pět minut a můžeme vyrazit!“ vyskočila radostně z postele a nadšeně zamířila do koupelny. „A nezapomeň svoje kreditky, lásko!“ Dodala potutelně a on jen obrátil oči v sloup. Čekal je evidentně zajímavý den!

 

„Jak v tom vypadám?“ „Úžasně, lásko. Jako ve všem.“ „No díky, ty nezklameš!“ Odfrkla Elena a přesto, že byla šťastná, že se Damonovi líbí za všech okolností, při zkoušení nového oblečení to nebylo úplně ideální. „Co je?“ nechápal její otrávený výraz a ona si povzdechla. „Miláčku, já si neskutečně cením toho, co jsi právě řekl, ale mohl by ses prosím přeladit do kritického módu a říct mi zcela popravdě, jestli mi ta bunda sedí, nebo ne?“ Nahodila co nejmilejší tón a pro změnu si povzdechl on. Co jí na to měl říct? Opravdu mu připadala neskutečně krásná ve všem, co si oblékla a i když ho zatáhla hned do prvního obchodu s oděvy na Mariahilferstraße, nevyčítal jí to. Rád se posadil na pohodlný polstrovaný gauč u kabinek a užíval si módní přehlídku, ve které byla hlavní a jedinou učinkující právě Elena. „No, možná by ti víc slušela kožená, než tahle látková.“ Zkusil v sobě vydolovat smysl pro módu, který kdykoliv jindy fungoval perfektně, ale tváří v tvář jeho milované maličko pokulhával. „Výborně.“ Ohodnotila jeho nejisté prohlášení Elena a bundu si sundala. Zatím neměla vybráno vůbec nic a on popravdě moc nechápal, proč začala právě bundami. „A nechtěla bys třeba něco jiného, než bundu?“ Zkusil to opatrně a ona se zamyslela. „Něco vhodnějšího pro hraběnku?“ Pokusil se jí nasměrovat do oddělení kostýmků a koktejlových šatů, ve kterých jí měl nejraději, ale ona si jen okatě povzdechla.

„Šatů vhodných pro hraběnku, mám plné dva kufry! Teď potřebuju něco míň…“ zarazila se a hledala správné slovo. „Šlechtického!“ Dořekla a on pokrčil rameny. „Pro mě za mě si pořiď třeba hasičskou uniformu.“ „No to zrovna ne, ale co takhle třeba nějaké luxusní džíny?“ navrhla a on přikývl. „Vybereš mi je?“ Nechala mu za odměnu volné ruce a on náhle celkem ochotně vstal. Zmizel v obchodě, ale za podezřele krátkou chvíli byl zpátky. „Ehm, Eleno?“ „Ano?“ Vyklouzla z kabinky, kde si upravovala u zrcadla účes, ale on neměl v ruce nic. „Já mám trochu problém.“ „Jaký…“ „S velikostí.“ Oznámil nejistě a ona ho lehce objala kolem krku. „Ale, ale a tos mě v noci tak důkladně přeměřoval k čemu, když teď nevíš?“ Popíchla ho, ale on se dál tvářil zadumaně. „No, to jo, ale ty máš přeci velikost džínsů 29, ne?“ Elena jen pozvedla obočí. „To mám, a sice nechápu, odkud to víš, a vážně mi netvrď, že z dnešní noci, ale proč to je problém?“ „Vím to od Caroline, ale jde o to, že oni tuhle velikost vůbec nemají, tady je nejmenší číslo 34. Asi evropské číslování.“ „A Sakra…“ Ujelo jí a následovala ho k regálům. Jenže měl pravdu! Zatracení Evropani! Zrovna když může nakupovat do aleluja, tak neví co a jak! A navíc měla ještě jeden problém… Už zase začínala mít žízeň a to než odešli z hotelu, měla dva transfuzní sáčky, no ale čerstvá je holt čerstvá! „Bezva…“ okomentovala to všechno s povzdechem, ale Damon se jen pousmál. „Počkej, seženu nějakou pomoc.“

V mžiku byl pryč a za chvíli už k nim vedl vysokou, černovlasou prodavačku. Ale možná jí měl ovlivnit, nebo minimálně zapůsobit svým titulem, protože nevypadala moc ochotně. „Můžu vám pomoct?“ Začala sice dokonalou angličtinou, ale dost nepříjemným tónem a Elena jí ve zkratce vysvětlila, oč jde. „No jistě, že je to Evropské číslování, to se od toho vašeho Amerického dost liší. Takže které jste to chtěla?“ Řekla to tak přezíravě, jako by Evropa byla oproti USA naprostá špička a Elena raději mrkla na Damona. Ten mlčky ukázal na temně modré, luxusní džíny, upnutého střihu, které by si klidně mohla vzít i do divadla a nikoho by tím nepohoršil a prodavačka bez zájmu kývla. „A ta velikost v USA počtech?“ „Dvacet devět.“ Odvětila automaticky Elena a černovláska se natáhla do příslušného regálu a jedny džíny odtamtud vyprostila. Jenže pak se zarazila a sjela Elenu nepříjemně kritickým pohledem. „Tady u nás je to třicet osm, ale nevím, nevím, madam, to vám podle mě nebude. Vám bych dala spíš tak čtyřicet.“ „Prosím?“ Elena nevěřila vlastním uším „Věřte mi, dámo, dělám v oboru dost dlouho a třicet osm vám prostě nebude.“ Elena jen nevěřícně polkla. Ani nevěděla proč, ale ten prodavaččin pohrdlivý tón jí najednou vytočil. Kdykoliv jindy si z nepříjemné obsluhy hlavu nedělala, ale zjitřené upíří emoce opět zapracovaly a ona džíny té holce z ruky málem vyškubla. „Já myslím, že bude, děkuji!“ Řekla možná až moc ostře a prodavačka jen pokrčila rameny. „No, jak myslíte, já vás varovala.“ Odešla středem a Elena vztekle zamířila do kabinky.

Damon za ní jen nejistě hleděl. Její chování ho dost zaskočilo. Byl u ní zvyklý na to, že je vždycky milá, ale tohle moc milé nebylo. Radši šel za ní. „Jsi v pořádku?“ Začal opatrně a ona jen odfrkla. „Jistě, taková arogantní husa mě nevytočí! Přeci vím, jakou mám velikost!“ „No, trochu arogantní byla, ale neber si to tak.“ Odvětil mírně a Elena jen mávla rukou.

Jenže vzápětí byla vytočená ještě mnohem víc! Ta černovlasá koza měla totiž pravdu! Ty džíny jí vážně nebyly! Tak tak se do nich nasoukala a dopnout je vypadalo jako sci-fi. „Paráda!“ Zavrčela vztekle a Damon za ní nakoukl do kabinky. „Co se děje?“ „Ta pitomá prodavačka měla pravdu!“ Odsekla, ale on jí v hlase zaslechl spíš vzlyknutí. Tak to už nechápal vůbec… „A mám ti dojít pro to větší číslo?“ nabídl se, ale spíš to zhoršil. „Ne! Přece jí neukážu, že měla pravdu!“ Zarazila ho prudce, a co nejvíc vydechla. Pomocí toho a za použití upíří síly (díky bohu, za kvalitní látku!) kalhoty s námahou zapnula a zatvářila se vítězoslavně. „Tak, co ty na to?“ Otočila se k němu, ale on si jí prohlížel dost nejistě. „Co je?“ Odfrkla a Damon jen nešťastně pokrčil rameny. „To nevypadá dvakrát pohodlně.“ Poukázal na to, že v nich může dýchat ještě míň, než včera v tom korzetu. Tam to byla ale účel, jenže tady to bylo zbytečné furiantství, protože stačilo zajít za roh a mohla mít jiné! „Ujde to.“ Odporovala tvrdohlavě. „Ale no tak, Eleno, neblázni. Přinesu ti ty větší. Tohle vážně nevypadá dobře.“ „Hm, tak dík!“ Odsekla a měla málem slzy na krajíčku. Damon vůbec nechápal, která bije.

Tyhle její občasné výkyvy nálad ho jednou přivedou do hrobu! „Vždyť jsi chtěla, abych byl kritický!“ Bránil se, ale ona jen pohodila hlavou.„To se ti vede!“ „Ale no tak.“ Definitivně mu došla trpělivost a vklouzl za ní do kabinky. Jemně jí obrátil k sobě a opatrně jí objal (měl strach, že kdyby jí k sobě přitáhl, ten nečekaný pohyb ty nebohé džíny rozerve na kusy). „Řekneš mi, co se děje?“ „Nic.“ Odporovala nepřesvědčivě, ale bylo jí vážně bídně. Za prve kvůli těm džínám, za druhé kvůli té nafoukané náně a za třetí (a to primárně), protože měla fakt žízeň! „Tohle není nic…“ Nechtěla mu to říct, ale neměla na výběr. „Děje se toho docela dost! Za prve mě neskutečně vytočila ta černovlasá koza, za druhé mě štve fakt, že se nevejdu do čísla, který normálně nosím a za třetí mám šílenou žízeň, čímž bych mohla hravě vyřešit první problém a použít tu pseudoprodavačku jako svačinu, čímž bych ale zase zhoršila ten druhý problém, protože to není ani dvě hodiny, co jsem měla krev na pokoji!“ Shrnula vše do jednoho souvětí a Damon měl najednou co dělat, aby se nerozesmál. „Ale no tak, a kvůli tomu jsi vzteklá a pláčeš?“ Lehce jí setřel zrádnou slzu, která jí sklouzla po tváři. Elena jen pokrčil rameny. „Lásko, nemáš nejmenší důvod plakat! Ta holka ti jen závidí, že zatímco ona tu musí dřít, ty si tu můžeš za ty ceny vesele nakupovat. Ale samozřejmě jestli tě potěší jí vysát krev, tak ti jí hned přivedu…“ Pousmál se a ona mu úsměv váhavě oplatila. „A pokud jde o ty kalhoty….“ Jediným pohybem jí těsné džíny rozepnul. „Tak s tím si vůbec nelam svou krásnou hlavinku, protože je tu dost vysoká pravděpodobnost, že v tom číslování jsou zmatky, a i kdyby ne, tak mě se takhle líbíš a jsi naprosto, dokonale krásná. A je fakt fuk, jestli máš velikost o jedno číslo menší, nebo větší.“ Povzbudivě jí políbil na tvář a v duchu se musel smát nad tím, že něco takhle banálního vůbec řeší! A s Elenou! Nebylo to tak dávno, co spolu řešili otázky života a smrti a teď tu tragicky polemizují nad velikostí džínů, neskutečné!

Jenže Elenu i přes jeho povzbudivá slova vztek na tu prodavačku moc nepřešel. „No a mohl bys mi jí tedy přivést?“ Zeptala se co nejnevinněji a on zaskočeně přikývl. Nečekal, že to bude vážně chtít! Jemu bylo sice fuk, koho si jeho milovaná uloví ke svačině, ale tohle bylo dost… No osobní! Elena jí chtěla vysát proto, že na ní měla vztek a to nebylo zrovna ideální! A hlavně se mu to k ní nějak nehodilo. Ta prodavačka byla sice arogantní, ale tohle bylo přeci jen… Ale co jí měl odpovědět, když to sám nadhodil? „Jistě.“ Vypadlo z něj a v minutě byl pryč. Zamířil rovnou do obchodu a měl štěstí, prodavačka stála sama stranou a přečíslovala nějaké zboží. „Mohla byste jít se mnou?“ Navrhl jí šeptem a ona k němu zvedla oči. „Měla jsem pravdu, že? Ty kalhoty vaší přítelkyni nebyly…“ Začala, ale on jen zoufale zasténal. Tímhle si holka moc nepomůže! „Radši mlč!“ nařídil jí a ona s rozostřeným pohledem poslechla.

Elena se zatím převlékla zpět do zavinovací sukně, kterou si v hotelu pro dnešní den zvolila a čekala. Zuby se jí už sami od sebe tlačili z dásní a ona si navíc nemohla pomoct, ale těšila se, až tu mrchu kousne a nebyla v tom jen touha po krvi! Starosti s velikostí kalhot hodila za hlavu a když jí Damon černovlasou prodavačku přivedl vděčně se na něj usmála. „Díky.“ „Nemáš zač.“ prohodil vesele, ale byl trochu nejistý z jejího chování. Jenže neměl čas o tom přemýšlet. Elenina tvář se totiž ve vteřině změnila v upíří a on ovlivněnou dívku přistrčil blíž k ní. „Dobrou chuť.“ Pronesl ještě, ale to už Elena držela prodavačku pod krkem. „Myslím, že ode dneška si budeš pamatovat, jak se máš chovat k zákazníkům!“ zasyčela jí do ucha tak tiše, že to Damon nemohl slyšet a odhrnula jí vlasy z krku. Cítila, jak se dívka chvěje, a škodolibě chápala proč. Nikdo jí totiž neovlivnil, aby neměla strach a ona to ani neudělá! Neměla být drzá! Sklonila se k jejímu krku a znovu si v hlavě přehrála Damonovo školení ohledně kousání. Jak to jen říkal? Do svalu ne, tam to bolí? No, tak kdepak má tahle kočička sval?!

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain