FF: „Volba-část II“-33.Kapitola

A máme tu čtvrtek a ještě než se k nám zítra vřítí poslední díl třetí série TVD a s ním moje poslední rekapitulace, má tu pro vás další kapitolu povídky Volba. Zase budu moc ráda za komentáře (tady zvlášť, protože se v této části řeší docela vážná a důležitá témata, nebo se spíš tak nějak nakusují) a další díl dodám v neděli! Přeji pěkné počtení!!!

33.

Historický zábavní park Prátr zářil tisíci barevnými světélky do vlahého jarního večera a zástupy lidí si v jeho areálu užívaly veškerou zábavu, kterou jim byl schopen nabídnout. Všechny atrakce byly stále ještě v provozu, až na jedinou. Obří Ruské kolo se ani nehnulo a mělo stát ještě téměř dvě hodiny. Ale nebyly za tím technické problémy, ani konec pracovní doby, ale neobvyklá VIP rezervace, kterou u obsluhy provedl jistý hrabě a která ho stála hromadu peněz. Ale protože těch peněz bylo opravdu dost, bylo obsluze celkem fuk, že kolo stojí a nevydělává. Tučný šek od toho neznámého romantika jim ušlý zisk bohatě vynahradil, takže jim nedělalo problém kolo dle domluvy zastavit a dvě hodiny nechat tu dvojici trčet ve výšce šedesáti metrů. Jejich volba… Ať se v klidu navečeří v oblacích, jen když platí!

Pravdou ale bylo, že se obsluha nemohla mýlit víc, protože oni rozhodně nevečeřeli. Ostatně Damon by stejně nedokázal polknout jediné sousto, a Elena byla nejdřív nadšená ze svého nápadu, jak odvést jeho pozornost, jenže po pár minutách pochopila, že to nebude tak snadné. Ikdyž ho objímala, líbala a pokoušela se pokračovat v jeho i svém svlékání, stejně pořád slyšela, jak šíleně rychle mu tluče srdce a v porovnání s těmi všemi podobnými situacemi, které spolu s ním zatím zažila, jí bylo jasné, že jí věnuje pozornost jen tak napůl. „Uvolni se trochu…“ zavrněla mu do ucha a on trhaně přikývl. „Já se…snažím, víš.“ Vydechl pak a ona si povzdechla. „Tak se snaž víc!“ „Promiň, omlouvám se. Možná bysme toho měli prostě nechat.“ Pokusil se jí vymanit, ale ona ho nepustila. „Proč? Nemáš rád sex na netradičních místech?“ Popíchla ho rozverně a on se jen nevesele zasmál. „Ale mám a věř mi, že s tebou bych se miloval absolutně kdekoliv… Tedy kromě tohohle místa!“

Trochu zahanbeně sklopil oči, ale ona mu něžně zvedla ukazováčkem bradu. „Ale no tak, máme skoro dvě hodiny času, takže nemusíme nikam spěchat. A taky to nemusíme vzdávat předem, ne.“ Něžně ho políbila, a líbala ho tak dlouho, dokud jí odevzdaně neovinul paže kolem těla a nepřitáhl si jí těsněji k sobě. „No vidíš, to už bylo lepší…“ Pochválila ho, když sjel rty k její tváři a znovu vztáhla ruce k jeho nové košili. Dorozepla posledních pár knoflíků a lehce mu jí stáhla z ramen. Pak jí ale dost neopatrně odhodila stranou a prudší pohyb způsobil, že se celá kabina kolem mírně zhoupla. Damon v tom okamžiku ztuhnul a znovu pevně zavřel oči. Elena si jen povzdychla. „Nemysli na to!“ Zopakovala mu znovu důrazně a on po pár vteřinách soustředěného dýchání oči znovu otevřel. „Promiň, ale já to prostě asi nedokážu!“ Elena se od něj tedy odevzdaně odtáhla, ale pak jí něco napadlo…

Nečekaně vstala a přesto, že to způsobilo další zakolísání kabiny, přešla ke stolu a sáhla po šampaňském a dvou sklenkách. Sice jí bylo jasné, že tohle jí na jeho uvolnění zdaleka nestačí, ale nic víc neměla. Ikdyž… Naklonila hlavu na stranu a hbitě odšoupla posuvná dvířka zakrývající spodní část vozíku. Ale, ale… Uvnitř byl plně vybavený bar plný lahví prvotřídního alkoholu a jí se rozzářily oči. Tak tohle půjde… Přibrala ještě dvě plné lahve burbonu a hodící se sklenky a vrátila se zpět na podlahu, kde Damon se zavřenýma očima zhluboka dýchal. „Na, napij se. Pomůže ti to.“ Strčila mu do ruky plnou sklenku šampaňského a ona raději bez odmlouvání poslechl. Proklínal sám sebe, za to že jim to tu kazí, takže byl ochotný udělat cokoliv, co si ona přeje. Elena pak nalila pár kapek i sobě, ale ona se uvolňovat nepotřebovala. Strašně moc toužila po tom Damona líbat a objímat a i mnoho jiných věcí, ale bylo jí jasné, že ve stavu v jakém její miláček je, by z toho nic nebylo. Ale ona taky dostane to, co chce! Rozhodla se v duchu a nalila překvapenému Damonovi další skleničku. A pak další a další…

„Tak co, už je ti líp?“ Usmála se Elena a pro jistotu Damonovi odebrala prázdnou sklenku od burbonu. Bylo to bezpečnější, protože ho právě vypil skoro dvě lahve a k tomu ještě lahev šampaňského (ona od každého jen ochutnala) a jeho pohled byl již značně rozostřen. „Hmmm… Ne!“ Odvětil ale on po dlouhém přemýšlení a ona jen zakroutila hlavou. „Ne?“ „Ne, není mi…líp, protože pořád vím.. Že je pod námi šedesát metrů a to je hrozně… moc.“ Pokusil se jí to vysvětlit, zatímco se mu trochu pletl jazyk a na tváři se mu usadil poněkud komický ovíněný úsměv. „Aha, a co kdybys na to zkusil zapomenout?“ navrhla mu a něžně ho pohladila po tváři, ale Damon se znovu soustředěně zamyslel a pak pokrčil rameny. „To..nefun…guje.“ zarazil se v polovině slova, aby ho správně naformuloval a Elena se neubránila uchechtnutí. „Nesměj se… mi!“ Bránil se naléhavě, ale přitom měl v očích kouzelně zastřený výraz. „Víš, že jsi neskutečně roztomilý, když jsi opilý?“ Pohladila ho znovu po tváři a tentokrát sjela až na šíji a nahou hruď. „Vážně?“ Odvětil se zájmem a pak se k ní s úsměvem naklonil.

Jenže v polovině pohybu se zarazil a ona pozvedla obočí. „Copak je?“ „Chtěl bych tě…políbit.“ Vysvětlil jí rozzářeně, a ona na něj svůdně mrkla. „Tak do toho.“ Ale on zavrtěl hlavou. „To nemůžu.“ „Proč ne?“ „Protože pak by se celá tahle kabina zase zhoupla a to bych asi… nepřežil.“ Zašeptal jí důvěrně a ona měla co dělat, aby nevybuchla smíchy. Jenže Damon ještě neskončil. Sáhl po jedné z lahví burbonu, ale když zjistil, že si vzal omylem tu prázdnou, s komickým pokrčením ramen jí odložil a zvedl ukazováček, jako by Eleně vysvětloval něco neskutečně důležitého. „Teda já bych to samozřejmě přežil, protože jsem upír…, jenže asi bych se z toho zbláznil, protože když se něco houpe šedesát metrů nad zemí, tak se to klidně může utrhnut! Teda, ne že by se to mohlo utrhnout, já vím, že nemůže, ale co kdyby?“

Nahodil zoufalý výraz a ona se dokázala jen tiše smát. „No to se nesměj, to je vážná věc! Víš jak je to vysoko šedesát metrů? To je… No, prostě hrozně moc a to není legrace.“ Dokončil svou mírně nesmyslnou řeč a konečně sáhl po té správné lahvi, ve které zbývalo ještě pár kapek alkoholu, a spokojeně je přímo z ní dopil. „A můžu já políbit tebe?“ Zašeptala pak něžně Elena, když lahev odložil a on se hluboce zamyslel. „Když u toho nebudeš houpat kabinou…“ Pokrčil pak rameny a ona se k němu opatrně natáhla. Líbala ho naléhavě a dlouho a cítila, že se jí v náručí konečně trochu uvolnil. „Mrzí mě to…“ zašeptal jí dokonce docela smysluplně do ucha a ona jen zavrtěla hlavou. „Není, co by tě mělo mrzet.“ „Ale je… Kazím romantiku! Nejdřív vyšiluju a pak… Se opiju…“

Poslední slova řekl tak odevzdaně, že se musela znovu smát. „Ty ses neopil, to já tě opila. A navíc jsi vážně roztomilý.“ Znovu ho políbila a rozhodla se to celé posunout dál. Uprostřed polibku se o něj nenápadně opřela a přesně jak předpokládala, se jí ho podařilo stlačit do lehu. „Co to…děláš?“ Vypadlo z něj nejistě, ale ona jen mlčky zavrtěla hlavou a něžně mu přejížděla dlaněmi po odhalené hrudi. „Líbí?“ zavrněla pak a on jen pokrčil rameny, což vleže působilo poněkud směšně. „Ty nevíš?“ „Ale vím jen, že… Nadzvedl se na loktech a až přehnaně soustředěně na ní pohlédl. „Ale pořád jsme moc vysoko.“ Odvětil vážně a Elena už nedokázala blokovat výbuch smíchu. Damon jí chvíli nejistě pozoroval, ale pak jen mávl rukou a znovu si lehl. A Eleně došlo, že tohle asi nemá smysl… Může se extra snažit, ale stejně z něj nejspíš moc nedostane. Se smíchem si lehla vedle něj a položila mu hlavu na rameno. „Miluju tě, víš to?“ Zašeptala mu do ucha a on přikývl a přitáhl si jí do náruče. „Já tebe taky…“ Dodal pak, a zavřel oči.

Sice byl značně opilý, přesto, ale pořád vnímal možná až moc dobře, co se s ním děje. Pořád věděl, že je pod ním šedesát metrů ničeho, ale Elenina blízkost mu dodávala alespoň částečný pocit bezpečí. Bylo mu dobře, když jí mohl takhle objímat, přesto ale velké množství alkoholu jistým způsobem posunulo jeho myšlení a jeho najednou napadaly věci, které během toho týdne, co s ní byl, úspěšně blokoval. Teď byl ale blokovací systém odplaven dohromady nejméně dvěma litry burbonu a šampaňského a on byl až moc opilý na to, aby si dával pozor na myšlenky i na jazyk současně.

„Neřekneš to Stefanovi, viď že ne.“ Vypadlo z něj proto spontánně a Elena maličko znejistěla. Nečekala, že řekne zrovna tohle… „Co? Že ses opil šedesát metrů nad zemí a odmítl se tam se mnou vyspat? Ne, to vážně ne, neboj.“ Pokusila se žertovat, protože jí už dnes myšlenky ke Stefanovi jednou neplánovaně utekly a znovu o to nestála, ale on jen vážně zavrtěl hlavou. „Ne, myslím tohle všechno, jako že… No to…“ Nedořekl, ale jí to došlo. „Že máš selektivní fóbii z výšek? On to neví?“ „Ne, neví to a já nechci, aby to věděl!“ Teď zněl trochu jako ukřivděné dítě. A Elena ho něžně pohladila po tváři. „Copak on žádnou fóbii nemá?“ Popíchla ho pak a Damon se spiklenecky uchechtl a lehl si na bok směrem k ní. „To víš že, má! Nesnáší ještěrky.“ Elena zpozorněla. „Ještěrky?“ „Jo, bojí se jich už od dětství a nemyslím si, že by se to přeměnou v upíra nějak zlepšilo. Teda pokud je po večerech za trest nevysává.“ Dodal se smíchem a Elena se zatvářila na oko káravě.

„Ale no tak, neměl by ses mu smát! Naopak by bylo fér, kdybys mu o tomhle…“ Mávla rukou kolem sebe. „…řekl.“ Jenže Damon honem zavrtěl hlavou a opět se zatvářil jako malý kluk, kterého někdo nutí, aby se přiznal, že to okno u sousedů rozbil on. „To ne…“ Elena si povzdechla. „Proč spolu vy dva prostě nemůžete v klidu vycházet.“ Řekla si to spíš pro sebe, ale Damon jí samozřejmě slyšel a ve svém ovíněném stavu nejspíš došel k závěru, že jí na to musí odpovědět. „Protože ho nemám rád a on mě taky ne.“ Opět to znělo dětinsky, ale Elenu ta slova dost pobouřila. „Ale no tak, to není pravda! A ty to víš!“

Damon se raději odvrátil jinam. Opravdu jak malý kluk! „No?“ Donutila ho, aby se na ní znovu podíval a on si povzdechl. „No jo, vím to, ale je jednoduší v tohle věřit.“ „Proč?“ „Protože…“ Odmlčel se a snažil se vymyslet nějakou odpověď. „Protože jste si navzájem ublížili a oba jste moc tvrdohlaví na to, abyste si navzájem řekli, že vás to mrzí, viď.“ Dořekla za něj a on raději znovu předstíral zájem o nerovnost na podlaze. Jenže pak k ní náhle zvedl oči a byla v nich nečekaná naléhavost a taky strach. Ale jiný strach, než ten, který tam měl celou dobu, co byli tady. Tenhle byl mnohem intenzivnější!

„Slib mi, že mě kvůli němu neopustíš.“ Zašeptal náhle se stopami zoufalství v hlase a Elena na něj šokovaně hleděla. Kdyby nebyl na mol, nikdy by něco takového neřekl… Jenže on byl, takže to řekl a na ní teď bylo mu odpovědět. „Ovšem že ne.“ Zašeptala a odhrnula mu zatoulaný pramen vlasů z čela. „Vždyť víš, že tě miluju. Nikdy tě neopustím, slíbili jsme si to přeci.“ Pokračovala, ale Damon se zatvářil ještě zoufaleji. „Ale miluješ i jeho…“ Neznělo to jako obvinění, spíš jen konstatování. Co mu na to měla říct? „Ano.“ Na víc se nezmohla a on se nadechl k další větě, ale pak zmlkl a znovu si lehl na záda s pohledem upřeným ke stropu kabiny. Elena vedle něj chvíli tiše ležela, ale pak se k němu znovu přitulila. „Nebuď smutný.“ Pokusila se ho nějak povzbudit, ale on jen mlčky zavrtěl hlavou. „No tak! Tohle budeme řešit, až se vrátíme domů.“ Naléhala plačtivě, ale on jí dalšími slovy vyrazil dech.

„Jak to chceš řešit? Miluješ jeho… Miluješ mě… Oba milujeme tebe… Tohle nemá řešení, Eleno!“ „Ovšem, že má! Slíbil jsi mi, že když se přeměním, nikdy mě neopustíš a to přeci platí! A Stefan se může rozhodnout sám, co bude. Miluju ho, ale když nedokáže přijmout fakt, že není sám…“ Odmlčela se, ale bylo jasné, že to pro něj nedopadne dobře. Nechtěla to říct takhle a ani si nebyla jistá, že to, co řekla je neochvějná pravda, a že by se vážně dokázala Stefana vzdát, ale Damon jí těmihle řečmi dokonale zaskočil a ona prostě řekla to, co jí první přišlo na jazyk… Konec konců, říká se, že to co člověka napadne první, bývá správné… Někdy…

Doufala že tím tuhle debatu ukončí a potěší ho, ale když k ní otočil hlavu, uvědomila si, že vypadá ještě hůř, než před chvílí! „O to právě jde, Eleno! Co když vás prostě nebudu nikdy moct mít oba? Miluju tě! Strašně moc, jenže Stefan… Je můj bratr a já…“ Odmlčel se a jeho krásné, modré alkoholem zamlžené oči se zalily slzami, které by ve střízlivém stavu nikdy nedokázal pustit ven. „Já ho nechci ztratit…“ Dokončil větu a Elena ucítila slzy i na svých tvářích. Nikdy jí nenapadlo, že od Damona tohle uslyší, ale najednou jí došlo, že byla neskutečně sobecká! Hloupě si myslela, že ten boj mezi ním a Stefanem bude vždycky jen o ni, a nikdy jí pořádně nenapadlo, že by mohl být i o ně dva navzájem.

„Vidíš? Vidíš to? Nemá to řešení! Já o tebe nechci přijít a nechci, abys mě opustila, ale nechci přijít ani o něj a k tomu dojde, když zůstaneš se mnou a jeho pustíš k vodě! Copak se s ním budu moct ještě někdy vidět? Když budu mít tebe a on nic?!“ Z ničeho nic se posadil a najednou mu bylo fuk, že jeho pohyb zhoupnul celou kabinu. „A když si vybereš jeho a ne mě, tak… tak…“ Nedomluvil a radši schoval tvář do dlaní. Elena na něj konsternovaně hleděla, ale pak se také vytáhla do sedu a něžně ho objala kolem třesoucích se ramen. „No tak… My přeci nevíme, jak to dopadne? Možná… možná, že se s tím Stefan dokáže vyrovnat!“ Neměla tušení, jak moc mu lže, nebo nelže, jenže něco přeci říct musela. Ale on se jen nevesele zasmál a spustil ruce do klína. „A když ne?“ Elena jen bezmocně pokrčila rameny, ale pak jen rozpřáhla ruce. „No a co mám tedy dělat? Co po mě chceš? Chceš to mezi námi skončit?“ Poslední větu se jí téměř nepodařilo vyslovit, jak moc se jí z té představy stáhlo srdce úzkostí, ale on honem zavrtěl hlavou. „Jistě že ne!“ Nečekaně silně jí objal a ona mu objetí vděčně oplatila. „Já bych prostě jen chtěl to, co může mít skoro každý. Lásku dívky, kterou miluju i svého bratra, na kterém mi záleží. Ale toho se asi nedočkám…“ Potřásl smutně hlavou, ale pak jí náhle pustil a rázně si setřel slzy z tváří. „Ale máš pravdu, že tohle dnes asi nevyřešíme! A já to už ani nechci řešit a strašně moc mě mrzí, že jsem s tím vůbec začal. Tenhle večer se tedy hodně nepovedl!“ Povzdechl si, ale Elena zavrtěla hlavou. „To nic, trápilo tě to, a já jsem ráda, že jsi mi to řekl, víš…“ Políbila ho něžně na rty, ale uvnitř se pořád ještě celá chvěla. Tohle bylo dost příšerné a nejhorší na tom bylo, že skutečně vůbec nic nevyřešili! Damon měl pravdu, že tohle nemělo řešení… A jí navíc náhle připadaly všechny ty ostatní věci, které dnes prožívala malicherné! Zoufala si kvůli dítěti a přitom možná, i kdyby ho mohla mít, nebude s kým…

Ale na to nesmí myslet! Tohle je opravdu jen na Stefanovi a ona udělá všechno pro to, aby to dopadlo dobře! Aby akceptoval její lásku k Damonovi a současně ho ani on ani ona neztratili! Bude to těžké, zvlášť, teď jestli má pořád ještě vypnuté, nebo alespoň utlumené emoce, ale budou to muset nějak zvládnout! Ona nedovolí, aby kvůli ní obě její lásky trpěly!S tím předsevzetím se od Damona odtáhla a zhluboka si povzdychla. „Víš, co bych si teď dala?“ Damon zavrtěl hlavou. „Další lahev!“ Odfrkla a on se konečně pousmál trochu veseleji. „Tak to vem rovnou dvě!

„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde