FF: „Volba-část II“-37.Kapitola

Zdravím všechny své čtenáře a přináším vám další kapitolu své povídky Volba. Sice se zpožděním, ale zato se slibovanou katastrofou (nebo alespoň jejím počátkem) a ještě předtím trochu speciální, „žhavou“ upíří scénou . Tak si to užijte, komentujte (tentokrát jsem zvlášť zvědavá) a další kapitola bude jako vždy v úterý.

37.

„Objednal jsem ti v obchodě nové lyže, zítra ráno je budeme mít.“ Oznámil Damon Eleně, která se jen tak v županu vrátila z luxusně zařízené koupelny a se sklenkou vína v ruce se pohodlně usadila na pohovce před roztopeným krbem. „Díky, jsem ti neskonale vděčná.“ Odfrkla a on si jen povzdychl. „Ale no tak, ještě řekni, že ses dneska nebavila.“ „Jistě že jsem se bavila, miláčku. Nejvíc v druhé polovině odpoledne.“ Mrkla na něj a byla to naprostá pravda. Hned poté, co Damon zjistil, že je její lyže skutečně ohnutá, vzal jí její miláček s sebou na dospělejší sjezdovku, dovolil jí uvelebit se se svařeným vínem na jednom z tamních luxusních lehátek a sledovat jeho vlastní sportovní výkony. A že mu to vážně šlo! S každým sjezdem byl jistější a odvážnější a ona musela uznat, že je na lyžích pekelně sexy!

„Tak ty nejsi jen pesimistická, ale i pěkně líná, co? Sledovat mě, jak sportuju, to tě baví, ale ty si to klidně necháš ujít.“ Řekl na oko káravě, a spustil se na hromadu polštářů před krbem. „Odhalil jsi mě.“ Odvětila a odložila prázdnou sklenku na stolek vedle sebe. A Damon nejspíš přesně na tohle čekal, protože jí z ničeho nic popadl za paži a než se nadála, ocitla se v jeho náručí na podlaze. „Hej!“ Bránila se se smíchem, ale on jí stlačil do polštářů a nekompromisně našel svými rty její. Líbal jí dlouho a vášnivě, ale pak se náhle nadzvedl a vážně jí pohlédl do očí. A ona měla na okamžik pocit, jako by se v jeho tváři mihla nervozita, ale pak zase zmizela, takže to nejspíš nic nebylo…

Jenže bylo! Damon byl opravdu trochu nervózní a pořád si ještě nebyl jistý, jestli by měl navrhnout to, co ho napadlo dnes v letadla, při jejich pošťuchování ohledně vzájemných intimních zkušeností. Byla tu totiž jedna věc, kterou jako upír ještě nikdy nezkusil, ale o které věděl, že existuje a že prý je to velice silný zážitek. Docela dost o tom dnes přemýšlel, jestli to Eleně má nebo nemá navrhnout, ale nakonec došel k názoru, že by to mohl zkusit. Maximálně mu dá facku a odmítne něco takového praktikovat. Nic víc… Tak do toho. „Eleno…?“ Začal nejistě, ale ona se na něj tak vstřícně usmála, že ho to nakoplo k tomu, to opravdu zkusit. Ostatně všechno měl připravené a vyjednané, tak proč to alespoň nenaznačit? „Ano?“ „Víš, napadlo mě, jestli bys se mnou nechtěla něco vyzkoušet.“ V očích se mu opět mihl zvláštní výraz a ona se velmi snadno dovtípila, že to bude něco, řekněme z ložnicových hrátek. „Hm, a copak?“ Mrkla na něj roztouženě a byla vážně zvědavá. Damon už jí za tu dobu co byli, dá se říct „svoji“, ukázal docela dost zajímavých, vzrušujících a netradičních praktik a v ložnici byl skutečně velice vynalézavý, takže jí opravdu zajímalo, copak to bude, když je teď viditelně nervózní.

„Víš, je to taková specifická upíří věc a mě napadlo… No, že by se ti to mohlo líbit. Tedy možná…“ „A ty už jsi to někdy zkoušel?“ zajímala se, zatímco mu opatrně kroužila rty po tváři a on sklopil oči. „Ne.“ „Hm, tak to bude něco velice speciálního…“ „Ano, dá se to tak říct, praktikují to jen… Řekněme pevné páry.“ Informoval jí a ona pochopila, že myslí ne známosti na jednu noc, jaké on většinou i mezi upírkami vyhledával. „No, tak když je to tak… Do toho.“ Zapředla a vážně se začínala těšit, jenže Damon náhle vstal, nechal jí ležet před krbem a vyrazil kamsi na chodbu. Elena nechápavě zamrkala, ale pak pokrčila rameny, vytáhla se do sedu a dolila si z lahve zbytek vína. Nevěděla, jak dlouho bude Damon pryč, ale ten se vrátil dřív, než se nadála, jenže… Jenže nebyl sám! Vedl sebou evidentně ovlivněnou mladou dívku, nejspíš pokojskou a i s ní se svezl zpět před krb. „Co tu dělá ona?“ Ozvala se nejistě Elena, a Damon náhle dívku pustil a znovu jí objal. „Pomůže nám.“ Zašeptal jí do ucha a Elena byla ještě víc v šoku. „Pomůže? Jak jako pomůže? S čím, proboha?!“ Damon si teprve teď uvědomil, že je vážně vyděšená a nejspíš mu došlo, jak to celé pochopila. „Ale ne, lásko takhle ne!“ Uklidňoval jí honem a jí spadl kámen ze srdce. „Aha, no to je dobře. Už jsem se bála, že ti nestačím!“ „Ale stačíš, popravdě někdy jsi na mě až moc aktivní…“ Uchechtl se, ale pak zvážněl. „Víš, ta praktika vychází z toho, že… No, že upíří pár saje krev najednou z jednoho člověka, jaksi… během toho… ostatního.“ Najednou se vážně trochu styděl. Paráda! On a stydí se! To je novinka…

Ale Elena jen vážně přikývla a soustředěně si dívku prohlédla. Ta ale seděla naprosto netečně a ona pochopila, že je v hlubokém ovlivnění a nejspíš nic ze svého okolí nevnímá. „No, když myslíš…“ Odvětila pak trochu nejistě a Damon byl z její odpovědi viditelně šťastný. „Neboj, půjdeme na to opatrně… Natáhl se k lampě na stolku u pohovky a pokoj se ponořil do tmy rušené pouze mihotavým světlem plamenů. Pak se opatrně přesunul za Elenu a něžně jí zezadu objal. Dívka zatím netečně seděla vedle nich a zírala do krbu. Elena ale přesto trochu ztuhla, když  jí Damon začal něžně hladit a po chvíli sjel dlaněmi k pásku na jejím županu. Byla pod ním úplně nahá a náhle se jí nechtělo svlékat, před tou holkou. „Počkej…“ zašeptala napjatě, ale Damon jí přitiskl rty na krk a nesmlouvavě jí líbal. „Nevšímej si jí, ona nic z tohohle nevnímá, zítra si nebude nic pamatovat.“ Zavrněl jí pak do ouška a Elena mu odevzdaně uvěřila. Konec konců jí mohlo být fuk, jestli té holčině způsobí nějaké sexuální trauma…

Nechala tedy Damona, aby jí mučivě pomalu svlékl župan a zahodil ho pryč. Nyní ležela v jeho náručí zcela nahá, ale on jí dál něžně hladil a děla vše proto, aby se uvolnila, což se mu nakonec docela povedlo… Elena totiž byla tak zaměstnaná jeho doteky (některými i velice odvážnými) že téměř při každém z nich slastně zasténala a brzy hodila starosti s dívčinou přítomností definitivně za hlavu. Damon evidentně moc dobře věděl jak na ni… Během několika málo minut jí bez problémů přivedl k vrcholu a ona tiše vykřikla a opřela se o jeho hruď, tak silně, že kdyby byl člověk, muselo by ho to bolet, ale on naštěstí nebyl…. Místo toho, aby před ní uhnul, spokojeně se pro sebe usmál a lehce jí nadzvedl, čímž jí dal najevo, aby se k němu otočila. Ještě rozechvělá z toho, co právě prožila, to udělala a uvědomila si, že i on se někde během jejího hlazení stihl svléknout (ikdyž netušila jak, osobně měla pocit, že měl celou dobu ruce plně zaměstnané…). Než se ale mohla začít soustředit, nesmlouvavě si jí přitáhl obkročmo na klín a bez další přípravy do ní vstoupil… Elena tlumeně zasténala, ale rozhodně ne proto, že by to bolelo, spíš naopak. Její tělo netoužilo po ničem jiném, než po skutečném milování s ním a on jí ho hodlal ještě okořenit… Jenže brzy dospěl k závěru, že musí hned, protože později by byl natolik ztracen ve vlastní extázi, že by na tu holku po jejich boku vůbec nemuselo dojít. Pevně Elenu přitáhl k sobě, což způsobilo další její euforický vzdech a po paměti sáhl vedle sebe, aby nahmatal zápěstí té nebohé pokojské. Snad jí vážně ovlivnil dost silně, aby si nic z tohohle nepamatovala…

Jenže o tom teď nechtěl přemýšlet, takže zvedl její zápěstí ke rtům a zručně jí prokousl kůži. Elena v jeho náručí si zatím stále ničeho nevšimla, ale když její citlivé upíří smysly zachytili krev, tvář se jí téměř proti její vůli změnila a ona otevřela oči. Damon jí však téměř okamžitě vášnivě políbil a ona poprvé v životě zažila francouzský polibek s prodlouženými špičáky. Bylo to… Nečekaně příjemné! Mnohem opravdovější a vášnivější a přesto, že pár kapek dívčiny krve, dostalo z Damonových úst do jejích, což jí v té záplavě pocitů málem dovádělo k šílenství, užila si ho až do konce! Jenže pak už nechtěla čekat, a když jí Damon jediným pohybem umožnil dostat ze z boku k hrdlu té dívky, nelenila a její špičáky hladce projely jejím hrdlem. Současně s tím Damon znovu přitiskl své rty k rance na dívčině zápěstí a konečně mohlo dojít k tomu, o co usilovali. Současně sáli krev jedné omámené oběti, zatímco jejich těla byla stále vzájemně spojená a to bylo něco nepopsatelného! Damon okamžitě pochopil, že všechny ty řeči o tom, jak je to úžasné a sbližující ani v nejmenším nelhaly a Elena zažila takovou extázi, jakou ještě nikdy nepoznala…

Explodovala jí v každičké buňce jejího těla a ona i Damon dospěli ke společnému vrcholu v závratně krátké době a navíc byl ten prožitek tak silný, že oba nebyli chvíli schopni pohybu. Elena nechala krk té pokojské být ve stejnou chvíli, v jakou Damon pustil její zápěstí a oboum dvou bylo fuk, že dívka vedle nich klesla v bezvědomí do polštářů. Nejdůležitější pro ně byla jejich vzájemná blízkost a Damon Elenu pevně objal a stáhl do lehu. Tiskl jí k sobě, dokud se jejich srdce a dech nezklidnily a až pak byl schopen slova… Jenže Elena ho předběhla.

„To bylo… Úžasné!“ vypravila ze sebe trochu udýchaně a on jen přikývl. „Tohle bysme měli dělat častěji…“ Dodala pak a znovu ho vášnivě políbila. A on? Neměl nejmenší důvod protestovat, protože mohl zodpovědně říct, že tohle bylo to nejúžasnější, co kdy v životě na poli sexuálních zkušeností zažil! A navíc byl neskutečně rád, že tohle zažil s Elenou! Měl už během své existence pár upířích partnerek a sex s nimi byl vždycky dokonalý, ale tohle… Tohle měl vážně prožít jen s tou, kterou skutečně miloval. A prožil! Mohl si snad přát víc?

„Eleno?“ „Hm?“ „Vstávej, lásko už je ráno. Máme tu snídani.“ Šeptal Damon Eleně roztouženě do ucha, ale ona si ještě pár minut hrála na hluchou. Nechtělo se jí vylézat z pohodlné postele (do které mimochodem nevěděla, ani jak se dostala, protože včera brzy po vyhození té ovlivněné pokojské usnula v Damonově náručí vedle u krbu), ale on se nedal odbýt. „Lyžování čeká…“ Pokračoval vemlouvavě, ale ona si raději přetáhla přes hlavu hedvábnou přikrývku a nechtěla se jí pustit. „Ale no tak, nezlob!“ Pokoušel se jí Damon z postele všemožně vystrnadit a nakonec byl úspěšný. „Ty jsi příšernej, víš to?“ Objala ho odevzdaně kolem krku, když jí přikrývku drze sebral a on pozvedl obočí. „Ale, ale, včera večer jsi vedle říkala něco jiného.“ Připomněl jí nenápadně jejich společné dobrodružství a ona se provokativně protáhla. „Tam jsi po mě nechtěl, abych svou nešikovností bavila polovinu sjezdovky!“ „Ty nejsi nešikovná, lásko, jen… No, prostě se to musíš naučit. Takže šup z postele, a hurá na sjezdovku.“ „Snad nejdřív alespoň tu snídani!“ Zaprosila, přesto, že jí snídaně vůbec nezajímala (tedy ta lidská, upíří by si klidně dala), ale cokoliv co mohlo oddálit okamžik, kdy se bude zase válet někde v závěji, jí bylo příjemné! Opravdu cokoliv!

Nicméně, ikdyž se vážně snažila jíst co nejpomaleji a pak pít krev, kterou jí Damon podal z hladícího boxu tak zvolna, že se jí málem srazila, obě snídaně musely jednou skončit a ona se musela povinně převléknout do lyžařského oděvu a vyrazit s Damonem do recepce. Tam jim ten milý mladík, jehož krev jí včera tak chutnala, spokojeně předal fungl nové lyže a oni mohli pokračovat směrem k lanovce. Eleně se tam zoufale nechtělo, ale neměla na výběr! Nechtěla Damonovi kazit nadšení, takže ho neochotně následovala a snažila se co nejupřímněji hrát podobně nadšenou. On jí to sice nejspíš stejně moc nevěřil, protože jí celou cestu povzbuzoval, jak jí to dnes rozhodně půjde a nakonec se mu jí i podařilo maličko povzbudit. Ale veškeré nadšení z ní na vrcholu tréninkové sjezdovky opět vyprchalo a ona jen neochotně zaujala včera nacvičenou pózu. Jenže Damon jí překvapil. Celý včerejšek během vlastního lyžování totiž přemýšlel, jak nejlepší učební metodu pro ni zvolit a nakonec dospěl k závěru, že nejúspěšnější a taky nejpříjemnější asi bude ta, která se běžně používá při výuce malých dětí.

Eleně samozřejmě neměl v plánu říkat, že takhle se na lyžích učí dětičky (jednak proto, že by jí mohl bolestně připomenout to, co řešili v Prátru a za druhé proto, že kdyby zjistila, že s ní hodlá zacházet jako s děckem možná by s tou hůlkou v žaludku skutečně skončil), ale měl v plánu to zkusit. Sice to bude asi nápadné, protože není moc v lidských silách něco takového praktikovat, ale on sázel na nezájem okolí. Akorát to musel udělat rychle… Proto Elenu nyní obešel, opatrně jí zezadu objal, vklínil její lyže mezi své a povzbudivě se na ní usmál. „Co to.. Děláš?“ vypadlo z ní, ale on jen pokrčil rameny. „Změna taktiky. Teď se hezky soustřeď na to, co dělám a nepanikař.“ „Proč bych měla…“ začala, ale nedořekla, protože on se nečekaně odstrčil a i s ní se zcela profesionálně svezl ze svahu dolů. Po včerejším tréningu si byl na lyžích víc než jistý a přesto že Elena trochu vypískla, zvládli to vcelku (a nikdo je nejspíš nesledoval). „Gratuluju, madam. Právě jste poprvé úspěšně zdolala svah.“ Usmál se na ní pak a Elena musela chtě nechtě uznat, že to bylo docela příjemné. Ten vítr, ta rychlost… Bavilo jí to! „Zkusíme to znovu?“ nevrhla nadšeně a on stejně nadšeně přikývl. „Ano, ale tentokrát…“ Zatvářil se na oko vážně. „Už sama!“ „Ne!“ zalekla se, ale on se jen usmál. „Ale ano! To zvládneš, šlo ti to skvěle!“ „Já nevím…“ „Tak to zkus a budeš to vědět!“ Poučil jí a ona nakonec nejistě souhlasila. Vždyť jí to vážně šlo a nic na tom není, tedy skoro… To zvládne! No, nakonec to zvládla, ale těch pádů bylo za dopoledne nepočítaně…

„Nedáme si chvíli pauzu?“ Zajímala se, když už lyžovali (tedy on lyžoval, ona střídavě lyžovala, padala, válela se ve sněhu a nadávala) skoro tři hodiny, ale on zavrtěl hlavou. „Ještě chvíli, ano? Pak zajdeme někam na oběd a odpoledne to zkusíme na něčem větším.“ Informoval jí a ona by jistě zbledla, kdyby mohla. „Prosím ne!“ „Ale ano, jde ti to výborně!“ „Pořád padám!“ „Náhodou, už jsi při třech sjezdech v kuse nespadla!“ Usmál se na ní a ona si povzdechla. „No dobře, ale když mi to tam nepůjde, vrátíme se sem!“ „Jasně, ale půjde, uvidíš.“ Něžně jí políbil na tvář a pak na ní uličnicky mrkl. „Ale teď závod, kdo bude dole první?“ Jenže ona jen zavrtěla hlavou. „Žádný závod, hezky jedu první a ty za mnou! A s odstupem!“ Damon protočil oči vsloup, jako že to pak není žádná zábava, ale Elena na něj jen vyplázla jazyk a připravila se k sjezdu. Nebylo to vážně tak hrozné… Odrazila se a dokonce se jí podařilo vykouzlit i hezký oblouček, jenže pak se to celé zvrtlo…!

Akorát, že ne kvůli ní! Ona za to nemohla! Vina byla na straně jedněch rodičů, kteří tu učili jezdit svou stěží čtyřletou dceru. Její otec jí měl sice před sebou, stejně jako předtím Damon ji, jenže holčička se mu nějakým nedopatřením vysmekla, uhnula z vytyčené trasy a vlétla Eleně přímo do cesty. Ta si jí samozřejmě díky svým zostřeným upířím smyslům všimla včas a mohla zasáhnout (kdyby byla jen člověk, nejspíš by to nebohé dítě smetla), jenže ne tak, jak by si představovala. Pokusila se vřískající dívence vyhnout, ale lyže se jí podsmekly a ona už se viděla v další závěji, ale bohužel, tentokrát to mělo být horší… Pod sněhem byla patrně nějaká nerovnost, protože místo toho, aby jen spadla, doslova vyletěla z dráhy, v plné rychlosti (jež byla díky novým lyžím i na poměrně mírném svahu překvapivě velká) prorazila síťovou bariéru, které oddělovala sjezdovku od přilehlého lesíku a s výkřikem skončila mezi stromy. Rána to byla velká a ona si uvědomovala každý kotrmelec, který jí po cestě potkal, ale nejhorší byl dopad! Ve stále nezanedbatelné rychlosti vlétla přímo do jakéhosi roští a jen se modlila, aby si něco nezlámala. Ztlumit to totiž jakoukoliv upíří schopností nebylo možné…

No, nezlámala si nic, ale to k čemu došlo, bylo ještě mnohem horší! Z ničeho nic totiž pocítila příšernou bodavou bolest v levém boku a neubránila se dalšímu výkřiku! Bolelo to vážně příšerně… Mnohem hůř, než cokoliv, co za svou upíří existenci zažila a ona i potom, co se její tělo zastavilo, chvíli omámeně ležela a snažila se tu bolest překonat… Ale moc se jí to nedařilo! „Kruci!“ Ujelo jí, když se marně pokoušela nedechnout a pohled jí sjel k místu, které měla jako v ohni… A z hrdla jí uniklo další zoufalé zasténání! Naivně si myslela, že si jen pochroumala žebra, nebo tak něco, ale to co spatřila, jí totálně ochromilo! „Eleno!“ Ozval se Damonův zoufalý hlas, ale ona mu nemohla odpovědět. Slyšela ho, jak se k ní prodírá houštím a slyšela i vzdálený hlas otce, který huboval své dceři a přitom měl v hlase neskutečnou úlevu, ale i napětí, jenže ona byla tak v šoku a cítila tak příšernou bolest, že jí to bylo všechno jedno! „Eleno!“ zaznělo těsně vedle ní a Damon vmžiku klečel na uváleném sněhu po jejím boku. „Lásko, jsi v pořádku? Ten pád vypadal příšerně!“ Šeptal zděšeně, ale ona jen zavrtěla hlavou a z očí jí vytryskla slzy. „Ne, nejsem v pořádku!“ zasténala pak a Damon konečně pohlédl tam, kam tak vyděšeně zírala a zamrazilo ho! Sníh pod jejím tělem se totiž pomalu, ale jistě barvil doruda a Eleně přímo z břicha trčela rozštípnutá větev! „Pane bože!“ Zasténal Damon a natáhl k ní ruce, ale ona jen tiše vzlykla. „Jo, přesně!“

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich