FF: „Volba-část II“-5.Kapitola (18+)

Zdravím všechny své věrné čtenáře a jelikož zítra budu celý den pryč, zveřejňuji další kapitolu mé povídky Volba už dnes večer. Jak už jste si jistě všimli v nadpisu, je označená jako „18+“, což jistě všichni víme co znamená :-) . Raději varuji, aby někdo nebyl zaskočen, ale snažila jsem se vše popsat velmi diskrétně, tak snad se i tak bude líbit. Všem moc děkuji za přečtení a budu hrozně ráda, když mi zanecháte nějaký komentář, protože u téhle kapitoly jsem speciálně zvědavá na reakce. Takže ještě jednou díky a směle do čtení! Další kapitola jako vždy ve čtvrtek!

5.

„To je naprosto…“ Začala Elena, ale on jí honem skočil do řeči. „Přehnané, já vím. Promiň, takhle to nemělo vypadat! Chtěl jsem jen, aby to tady dali trochu do pořádku. Vážně se omlouvám, nechci abys to nějak špatně pochopila.“ Vší silou odtrhl pohled od rozestlaného lůžka, na kterém si až nyní všiml dalších růžových plátků, které byly na bělostném prostěradle naaranžované do tvaru srdce a měl co dělat, aby okamžitě nešel těm idiotům, co tohle provedli, fyzicky ublížit! Nejspíš mu právě zkazili ten nejkrásnější večer jeho existence! Jenže pak si náhle všiml, že Elena se netváří ani trochu otráveně, uraženě, nebo šokovaně. Naopak! Něžně se na něj usmívala a z ničeho nic mu laškovně prohrábla pocuchané vlasy. „Dokonalé, jsem chtěla říct, víš.“ Zašeptala a nečekaně mu přitiskla rty na ústa.

Líbala ho a on málem zapomněl na to, že jí pořád ještě drží v náručí. Měl by jí postavit na zem, ale jemu se jí najednou nějak nechtělo pouštět. Rozhodně ne teď, když mu tak vehementně dávala najevo, jak se jí tahle výzdoba líbí! Nakonec se ale jejich rty přeci jen rozpojily a on trochu nedůvěřivě zvedl obočí. „Vážně se ti to líbí?“ Ujišťoval se, aby vyhnal z hlavy ten dokonalý pocit, který ho při jejich polibku naplnil a ona přikývla. „Neříkám, že to není, jak jsi to říkal? Přehnané, ale líbí se mi to.“ Damonovi spadl kámen ze srdce a chystal se jí konečně postavit do té záplavy okvětních plátků, ale ona ho náhle zarazila.

„A to je všechno?“ Šeptla, protože tenhle pokoj v ní vyvolával ještě intenzivnější pocit, že se ocitla v nádherném romantickém snu a ona ho najednou nechtěla kazit a rušit tu dokonalou iluzi! A zvlášť teď po tom polibku a obřadu a po tom všem… Bylo to, jako by z ní někdo sejmul všechny předsudky a hlavně všechny zábrany! A ona chtěl víc! Mnohem víc! „Všechno?“ Opakoval po ní Damon nejistě a ona přikývla. „Tohle je naše svatební noc…“ naznačila pak trochu stydlivě, ale on okamžitě pochopil. „Ano, ale je to přeci jen hra…“ Bránil se trochu hloupě, protože vůbec nechápal, jak to Elena všechno myslí a jestli tedy chce, nebo nechce, aby to zašlo někam dál, ale následně dostal odpověď, která ho téměř srazila na kolena. „I hry se mají hrát do konce.“ Zašeptala totiž jeho milovaná a v hlase jí zazněl tak toužebný podtón, jaký u ní snad ještě nikdy neslyšel.

A on jí chvíli dokázal jen tak držet a hledět jí do očí, než si v hlavě srovnal, co mu to vlastně přesně řekla…. Málem během toho zapomněl i dýchat, jako dnes v moři. Protože… Protože ona opravdu chtěla, aby… „Vážně to chceš?“ Zeptal se raději přímo a Elena mu odpověděla tím nejsladším způsobem, jaký si jen dovedl představit. Nečekaně pevně mu ovinula ruce kolem krku a znovu ho políbila. Ale tohle byl jiný polibek, než ten předešlý! Byl mnohem naléhavější a intenzivnější a ze všeho nejvíc se podobal tomu polibku, který se mezi nimi odehrál těsně po její přeměně. Jen se to tentokrát naštěstí obešlo bez zlomenin, protože Elena byla i přes svou stále silnější vášeň a touhu velice opatrná.A Damon pochopil, že tohle je ano a v minutě se rozhodl. Pokud to ona chce, on nemá důvod jí nevyhovět! Naopak, ve skutečnosti si vlastně nepřeje nic jiného, než splnit její nepřímo vyslovené přání okamžitě! Takže nač čekat?

Zatímco ho pořád ještě líbala, překonal několika rozhodnými kroky vzdálenost mezi obývacím pokojem a ložnicí a jediným pohybem shrnul z lůžka všechny okvětní plátky. Pak Elenu opatrně položil a odtáhl své rty od jejích. Měl v plánu se znovu ujistit, že je jeho „novomanželka“ zcela při smyslech a je si svým rozhodnutím naprosto jistá, ale stačil jediný pohled od jejích rozzářených očí a ptát už se nemusel. Stačilo jen natáhnout ruku vedle postele a zhasnout stropní světlo. A tak to udělal!

Celé apartmá se v minutě ponořilo to tmy rušené jen mihotavými plamínky svíček, ale oni na sebe viděli dobře. „Miluju tě.“ Zašeptal  Damon a okouzlen její krásou jí láskyplně hleděl do očí. „Já tebe taky.“ Odvětila Elena naprosto klidně a vyrovnaně, jako by mu to říkala každý den a nedočkavě ho k sobě přitáhla. Znovu ho začala vášnivě líbat, ale on jí náhle zarazil a v očích se mu mihlo pobavení. „Nepospíchej, máme spoustu času.“ Zasmál se a ona neochotně poslechla. Najednou sice netoužila po ničem jiném, než se poddat své vášni, která jí zasáhla jako blesk z čistého nebe, ale Damon měl pravdu. Měli spoustu času… Vlastně měli všechen čas na světě! A on si toho byl evidentně vědom, protože na to šel vážně pomalu. Tak dlouho čekal, až bude Elena konečně jeho a teď, když ta chvíle přišla, nechtěl nic víc, než si jí pamatovat až do konce své existence. Něžně přejížděl konečky prstů po její náhle rozpálené kůži a vnímal každičký úder jejího srdce. Elena slastně přivřela oči a nechala ho ať si s ní dělá co chce, čímž mu nevědomky poskytla výhodu na kterou čekal. Teď byla skutečně jen jeho a on už přesně věděl, co a jak bude následovat.

Jemně sjel prsty k jejímu hrdlu a opatrně rozepnul přezku perlového náhrdelníku. Bez zájmu ho odhodil stranou a bylo mu fuk, že právě zahodil šperk, který stál tisíce dolarů. Pro něj byla tím nejcennějším klenotem jen a pouze ona! Takže náhrdelník brzy následovaly i perlové klipsny, které jí něžně stáhl z uší a nakonec i náramek ze zápěstí. Perly zmizely kdesi v temnotě, ale jí to bylo stejně jako jemu úplně jedno. Tiše zasténala, když jí jemně přejel rty po lícní kosti a pokračoval níž k hrdlu a rameni a ani si neuvědomila, že jí volnou rukou opatrně vyprostil z vlasů nevtíravě vonící květ orchideje. Došlo jí to, až když jí s ním jemně přejel přes přivřená oční víčka a pak pokračoval níž, přes rty a hrdlo, až k ňadrům. Ten motýlí dotek stačil k tomu, aby jí srdce vyskočilo až do krku a ona konečně definitivně poznala ten rozdíl mezi milováním, které zažívala jako obyčejná lidské dívka a tím, k čemu se schylovalo zde. Jako upírka cítila a vnímala mnohem víc, než dřív! Její kůže byla sice velmi odolná, ale také extrémně citlivá a Damon přesně věděl, kde se jí má dotknout, aby v ní pouhé pošimrání vyvolalo téměř vrcholovou extázi.

Na tuhle noc nejspíš skutečně nikdy nezapomene… Napadlo jí a přesto, že se podvědomě bránila srovnávání, nedopadalo pro její bývalé partnery příliš lichotivě. Neměla sice zase nějak moc zkušeností, vlastně ti partneři byli jen dva, ale i tak to nikdy nebylo takové! Matt byl sice její první a tenkrát byla přesvědčená, že ho hluboce miluje, ale i tak to bylo všechno dost váhavé a nejisté a Stefan… Ne, neměla by o něm přemýšlet! Zvlášť ne, když to byl právě jeho bratr, kdo jí tu tak něžně a dokonale líbal! Vlastně by možná neměla myslet vůbec! Rozhodla se a znovu se plně oddala Damonovým dotekům. A ty stály skutečně za to! Líbal jí a hladil snad úplně všude, kde mohl, což znamenalo, že jeho rty jí právě něžně putovaly od ramene, přes paži až do dlaně, položené na polštáři, a pak zase zpět, přes hrdlo k druhé paži, jako by nechtěly vynechat ani milimetr jejího těla.

A ona by ho stejně místo toho všeho, nejraději hned teď objala a celou tuhle zdlouhavou předehru rázně ukončila, ale to by se mu asi moc nelíbilo a navíc… Mají opravdu dost času! Oni se k tomu hlavnímu taky časem dostanou… Zatím ale byli oba ještě zcela oblečení (když nepočítala své odhozené šperky a orchidej v Damonově ruce) a zdálo se, že on se svlékáním nepospíchá. Elena se tedy pokusila projevit alespoň maličko vlastní iniciativy a sklouzla jednou dlaní k uzlu parea, jenže on jí ruku něžně sevřel a nesmlouvavě jí vrátil zpět na polštář. „Já sám…“ zašeptal smyslně a ona vzdala snahu, mu nějak pomoci. Když sám, tak sám… Nechala svlékání být a soustředila se na jeho ruce a rty, kterými nyní putoval mnohem níž. Přeskočil podprsenku a ona ucítila hedvábně jemný dotek orchideje, kterou jí nepřestával hladit.

Nakonec květinu ale přeci jen odložil a vlepil jí škádlivý polibek na bříško. Elena se zachvěla, a z hrdla jí uniklo tiché zasténání. Damon to vzal jako jasný povel k návratu výš a náhle jí znovu líbal na rty a na půvabnou linii lícní kosti. Ale jeho ruce zůstaly v úrovni pasu, takže jí nyní mohl současně líbat i něžně přejíždět prsty podél odhaleného okraje spodního dílu nových plavek. A pak, když si dostatečně užil jejího zrychleného dechu, kterým mu její tělo jasně naznačovalo, že by se už vážně mohli posunout dál, pustil se konečně do mučivě pomalého rozvazování parea. Během několika desítek vteřin však přeci jen bylo dole a následovalo šperky na podlahu. Jenže Damon i přesto, že jeho vlastní touha mu bušila ve spáncích jako ozvěna zrychleného tepu, neměl v plánu pokračovat v jejím svlékání takhle rychle, takže nechal spodní díl plavek být a vrátil se zpět k tomu hornímu. Ale ještě než se dostal dál, z ničeho nic byl dole i první kus jeho oblečení. Bílá lehká polokošile zmizela v temnotě a Elena se tlumeně zasmála. Konečně jí poskytl možnost mu jeho něžné doteky oplácet a ona s tím hodlala neprodleně začít. Jenže jakmile k němu vztáhla ruce, znovu jí zarazil a přitiskl její dlaně ke svým rtům. Elena nejdřív nechápala, proč nechce, aby mu jeho pozornost oplatila, ale pak jí to došlo. Pro něj byla na prvním místě ona a nejspíš se nechtěl nechat jejími doteky rozptylovat.

To bylo sice trochu netypické, ale byla to jeho volba a ona se jí rozhodla respektovat. Na to, aby mu tohle všechno odvedla i s úroky bude mít ostatně ještě dost času… Později. Znovu ruce stáhla a odevzdaně je položila zpět na polštář. Damon jí chvíli pozoroval, ale když mu dala úsměvem najevo, že jí to nevadí, znovu se sklonil k její tváři a zahájil další polibek… Dlouhý, vášnivý, ale přitom neskutečně něžný a opatrný. Eleně jím tak popletl hlavu, že si vůbec nevšimla, že jeho dlaně zabloudily až k jejím ňadrům a navzdory jeho snaze o průtahy, se začaly zabývat přezkou na přední části horního dílu plavek. Došlo jí to, až v okamžiku, kdy přezka povolila a další kus jejího „svatebního šatu“ zmizel kdesi mezi okvětními plátky růží. Damon o tom sice při nákupu neuvažoval, ale zapínání vpředu mělo své nesporné výhody, takže jeho rty i dlaně mohly bez dalších překážek zamířit k jejím ňadrům a Elena už tentokrát zasténala naprosto veřejně. Líbal jí a laskal tam, kde je téměř každá žena extrémně citlivá, a ona se svou nově nabytou upíří podstatou byly už jen díky tomu na pokraji vyvrcholení.

A on to na ní poznal. Ostatně sám na tom byl dost podobně a to se s upírstvím potýkal už jedno a půl století! Možná by vážně měl tohle téměř nevinné hraní ukončit a jít dál! Chtěl to a ona to chtěla taky! Dokonce tak moc, že jí srdce bušilo tak nahlas, že i přes perfektní sluch neměla šanci zachytit vůbec nic a na celé dlouhé minuty zapomínala dýchat! A když pak jeho dlaně konečně nesměle zajely pod okraj spodního dílu jejích plavek, už si odmítala dál hrát! Prudce ho k sobě přitáhla a líbala ho tak vášnivě a nespoutaně, až se začal bát, jestli to neodnese další žebro. Nakonec ale všechny jeho kosti přežily vcelku a on jí jediným prudkým pohybem zbavil i tohohle posledního kousku oblečení.

Konečně před ním ležela nahá a mihotavé světlo svíček, dopadající na její bledou pokožku jí propůjčovalo neskutečně nadpozemský vzhled. Vypadala jako anděl, jako víla… Nikoho by nenapadlo v téhle křehké, dokonalé bytosti hledat krvežíznivého predátora a ona jím také nebyla! Byla pro něj jeho vlastním, soukromým zázrakem! A ani na minutu ho přitom nenapadlo, že by se podobala jiné ženě, se kterou se naposledy miloval před víc než stopadesáti lety. Musela být stejná, ale přitom mu jí vůbec nepřipomínala! Katherine byla omyl! Chyba, kterou udělal a která ho málem zničila, ale kterou už nikdy nebude opakovat! Elena byla ta pravá! Vždycky jí byla! A on prostě najednou věděl, že jestli se někdy pro něco narodil, bylo to pro tuhle noc! A všechny příští, které s ní stráví! Navždycky! Zíral na ní s téměř nábožnou úctou, jenže Elena nechtěla, aby se na ní jen díval! Chtěla aby se jí znovu dotýkal, líbal ji! Donutila se však zůstat klidná a velice pomalu k němu vztáhla ruce. Zapletla své štíhlé prsty do jeho hebkých neposedných vlasů a něžně ho pohladila. Jako by mu tím dotykem říkala: „Pojď miláčku, už můžeš.“ A on se nenechal dlouho pobízet.

Tak rychle, že by to lidské oko nemělo možnost zachytit se zbavil svého zbylého oblečení a opatrně poklekl nad její rozechvělé, toužící tělo, které bylo dávno připravené ho přijmout. A on netoužil po ničem jiném, než definitivně zpečetit dnešní noc. Proto se zhluboka nadechl a naklonil se nad ní. Postupoval pomalu a opatrně a celou tu dobu, co se k ní skláněl, jí upřeně hleděl do očí. A pak…, když jí k sobě konečně přitáhl a vstoupil do ní, naprosto přesně viděl ten okamžik, kdy se jí pohled rozostřil vzrušením. Byl to nepopsatelný moment pro ně pro oba, protože byli konečně spolu! Konečně byla ona jeho a on jen její! Jejich těla i duše se prolnuly v jedinečném a neopakovatelném souznění a najednou už nic nemělo smysl. Minulost, budoucnost… Nic neexistovalo! Jen oni dva a tahle dokonalá chvíle!

A ona to vnímala úplně stejně! Vstřícně se pod ním vzepjala a její tělo se hravě přizpůsobilo jeho pomalému tempu. Padali a klesali v onom dokonalém splynutí, a Elena si ani nevšimla, že jí Damon během jednoho naléhavějšího pohybu vytáhl do sedu. To, že už neleží na hedvábných poduškách, si uvědomila až o chvíli později, ale nevadilo jí to. Pevně mu ovinula paže kolem krku, a nechala se i v téhle nové poloze unášet na vlnách extáze směrem k vyvrcholení, které se pomalu, ale jistě blížilo. A on sice znal triky, kterými ho oddálit, jenže najednou se mu už nechtělo zdržovat! Zesílil své objetí a několika posledními prudkými pohyby docílil toho, že vrcholu dosáhli oba současně. A bylo to, jako by jim přímo nad hlavami vybuchl ohňostroj! Nebo spíš supernova, která svou září zalila celý svět i jejich nitro a oni se na pár desítek vteřin propadli přímo do ráje!

Jenže všechno musí jednou skončit a tak i je ta sladká závrať pomalu opustila a Damon po chvíli něžně stlačil Elenu zpět do lehu. Ale nepřestával jí objímat…. S tváří pohřbenou v záplavě temně hnědých vlasů, s rukama ovinutýma kolem útlého dívčího pasu a rty přitisknutými k hebké kůži její labutí šíje, mu připadalo, že se čas zastavil. Něžně jí líbal a hladil a čekal, jestli se sama ozve, ale když mlčela, nadzvedl se a měl v úmyslu jí pohlédnout do očí, jenže je měla zavřené. Sklopené vějířky kouzelně dlouhých řas zanechávaly na její tváři roztomilé stíny a na rtech jí pohrával něžný úsměv. „Eleno?“ oslovil jí opatrně, ale ona jen zavrtěla hlavou. Nechtěla, teď mluvit! Chtěla si tenhle dokonalý okamžik zapamatovat co nejlíp! Jenže jí její vlastní emoce zradily a z pod jednoho z přivřených víček jí vyklouzla zrádná slza. Ale nebyla to slza smutku, nebo dokonce zoufalství. Ne! Tohle byla slza štěstí! Elena byla tak neskutečně šťastná, jako už dlouho ne a nikdo a nic jí nemohlo tuhle chvíli zkazit!

Damon to ale nevěděl. Nechápal, proč pláče a okamžitě se začal cítit provinile. „Zkazil jsem něco?“ Zeptal se přiškrceně, a ona konečně otevřela oči. Jenže nebyly smutné ani zraněné. Naopak. Čišela z nich taková láska a něha, až se mu málem zatočila hlava. „Ne, miláčku. Nic jsi nezkazil.“ Zašeptala roztouženě a něžně ho objala kolem krku. „Miluju tě.“ Dodala pak a on se konečně naplno usmál. Takhle přímo mu to zatím řekla jen dvakrát a sama od sebe nikdy. „A já tebe.“ Odvětil a opatrně jí přejel rty po tváři. „A vždycky budu.“ Dodal pak a ona znovu ucítila neodbytné bodnutí touhy. Bylo to dost zvláštní, protože to, co teď zažila, by jí mělo stačit na hodně dlouho, ale ona najednou chtěla víc! Chtěla to celé prožít znovu a pak znovu a znovu, dokud oba neusnou, nebo třeba neomdlí vyčerpáním! Tak o tomhle nejspíš Caroline mluvila, když se zmiňovala o nečekaném upířím milostném apetitu… Napadlo jí, ale pak to hodila za hlavu. No a? Měla by si to vyčítat? Taková prostě je! A Damon taky! Tak proč se krotit? Nečekaně vášnivě vyhledala svými rty jeho a on překvapeně zamrkal. Nečekal, že by si to chtěla tak rychle zopakovat, ale nejspíš skutečně chtěla! No, proč ne…

Ale než mohl zareagovat, ocitl se náhle zády na lůžku a Elena se obkročmo posadila na něj. V očích jí blýsklo vzrušení a na tváři se jí objevil koketní úsměv. Hodně rychle přeladila z romantické nálady na rozpustilou, ale nějak si nemohla pomoct! Vždycky se bála, že jestli mezi ní a Damonem k něčemu dojde, bude mít výčitky svědomí, ale ve skutečnosti jí teď nic nebylo vzdálenější! Bylo to prostě správné! Mělo se to stát a zvlášť dnes, po tom, co se odehrálo na pláži! Možná by ten obřad před úřady neobstál, ale o to přeci nešlo! Slíbili si při něm vzájemnou lásku a to platí! Ale dost filosofie, teď byl čas na něco jiného… V minutě totiž ucítila Damonovy ruce, na svých bocích a i jemu se na tváři rozlil spokojený úsměv. „Copak, copak, paní Salvatorová? Jednou vám to nestačilo?“ zavrněl spokojeně a nenápadně si jí posunul tak, aby mohl vklouznout do jejího vstřícného lůna, které na něj už netrpělivě čekalo. „Ovšem že ne, pane Salvatore. A navíc…“ odmlčela se a sklonila se k němu tak, že její rozpálená ňadra škádlivě pohladila jeho hruď. „…jsem teď v hraní na řadě já.“ Dokončila smyslně a on ucítil jak mu její překvapivě silné dlaně tlačí zápěstí do polštáře, stejně jako předtím on ta její. Jenže pak ho náhle znovu políbila a on zapomněl úplně na všechno! Tedy kromě jejích polibků a doteků, které byly možná o něco méně něžné a zkušené, než ty jeho, ale zato se jim hravě vyrovnaly svou naléhavostí a účinkem. A na tom jediném skutečně záleželo, no ne?

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich