FF: „Volba-část II“-6.Kapitola

A už tu máme zase čtvrtek, takže zdravím všechny své čtenáře a mám pro vás další kapitolu povídky Volba. Jinak bych ještě jednou chtěla všem moc poděkovat, za komentáře k minulému dílu a doufám, že se bude líbit i tenhle. No a jelikož jsem ten předešlý označila jako 18+, tak tenhle dnešní bych jen pro pořádek označila tak 15+, protože přeci jen nám v ději začínají skutečné líbánky, no a to bez jistých „aktivit“ dost dobře nejde. :-) Tohle označení bych pak pro jistotu nechala i všem dalším kapitolám, ale teď už nebudu zdržovat a směle do toho! Zase budu moc ráda, za nějaké komentáře a další díl, jako vždy v neděli.

6.

Damon s úsměvem pozoroval spící Elenu a nemohl se na ni vynadívat. Byla tak krásná! S hlavou položenou na jeho rameni a paží ovinutou kolem jeho hrudi… Nemluvě o sladkém úsměvu, který jí hrál na rtech a který jasně dokazoval, že je naprosto spokojená. Ano, spokojená a odpočatá, přesto, že usnula teprve před dvěma hodinami, čili těsně před východem slunce. On na tom byl, upřimně řečeno, trochu hůř. Ne že by byl přímo unavený, ale odpočatý taky zrovna nebyl!

Ona se totiž Elena ukázala být v posteli doslova k neutahání, což bral zprvu jako nespornou výhodu (vždycky ho u jeho lidských partnerek rozčilovalo, že měli mnohem menší výdrž, než on a zatímco on by si klidně ještě hrál, ony mu bezostyšně usnuly), ale po několika hodinách už by bezostyšně usnul taky! Jenže ona ho nenechala! A pak když se k němu konečně přitulila, zašeptala mu do ucha, že ho miluje a že je naprosto a dokonale šťastná a usnula jako dřevo, jemu se spánek vyhýbal. Možná to ale prostě bylo tím, že s pocity na tom byl úplně stejně jako ona. Nevzpomínal si, kdy naposledy se cítil takhle šťastný… Možná nikdy! Celý svět mu připadal naprosto dokonalý a perfektní a nikdo a nic mu nemohlo tuhle báječnou chvíli zkazit. Konečně držel v náručí dívku, kterou miloval celým svým srdcem a která se mu zcela dobrovolně oddala a navíc si ho i tak trochu vzala. Neuvěřitelné! Jako člověk považoval svatbu spíš za děsivou noční můru, která znamenala konec svobody a v horším případě i dohodnutou nevěstu, a pak jako upír používal sňatky většinou jako způsob jak se dostat k dalšímu majetku, ale teď měl úplně jiný názor. Elenu by si vzal okamžitě znovu a pak znovu a znovu a klidně i v kostele a před svědky a pořád dokola by opakoval svůj slib, dokud by celý svět nevěděl, že tohle je ta, kterou miluje a s kterou chce zůstat navždy! A kdo ví, třeba si to někdy i zopakují, ale teď…

Teď by nějak potřeboval vyklouznout z jejího objetí a jít zařizovat vše potřebné (ikdyž měli ještě spoustu času), jenže si netroufal málem ani dýchat, aby jí neprobudil. Jo, kdyby byla pořád člověk, dokázal by z postele vstát naprosto bez problémů, ale takhle? Jak se vymanit upírce, to netušil. Možná by mohl… Zkusil se nepatrně nadzvednout, ale v zápětí pochopil, že takhle to nepůjde. Elena totiž ze spánku zavrněla a přivinula se k němu ještě těsněji. Hm, tak tohle nezabralo… Ještě jeden, dva takovéhle pokusy a jeho milovaná mu nevědomky zase něco rozdrtí. A na to náladu vážně neměl (to zápěstí před pár hodinami, které nevydrželo jeden z jejích vášnivých doteků, mu pro dnešek stačilo!), takže vzdal veškerou snahu o vyproštění a složil hlavu zpět na polštář. S úsměvem hleděl přímo nad sebe na girlandy orchidejí, které se vinuly kolem jejich lůžka a něžně přitom hladil Elenu po vlasech. No vida, tohle zabralo. Znovu něco tiše zamumlala, ale pak své sevření trochu uvolnila a on mohl vyprostit jednu paži.

Sice to nebyla moc velká výhra, ale alespoň dosáhl na své kalhoty ležící vedle postele a podařilo se mu po paměti vydolovat z kapsy telefon. Napsat pak na recepci krátkou objednávku ohledně snídaně, bylo dílem okamžiku. Tak, první bod mise splněn, pomyslel si a odhodil telefon zpět na podlahu. Jenže nečekal, že pouhé drobné žuchnutí, které vyvolal pád přístroje kamsi mezi záplavu růžových okvětních plátků, dokáže Elenu probudit. Ale dokázal. Něco zamumlala, protáhla se a náhle otevřela oči a něžně se usmála. Damon by si nejraději nafackoval, za to, že jí vzbudil, ale ona se netvářila rozmrzele. Naopak. „Dobré ráno.“ Zašeptala spokojeně a on mohl znovu nahodit šťastný úsměv. „Dobré ráno, lásko. Jak jste se vyspala, paní Salvatorová?“ „Báječně.“ „A víš, že jsi spala jen asi dvě hodiny?“ „Hmm,“ „A já vůbec?“ Nasadil na oko tragický tón a ona na oplátku sehrála soucitné divadlo. „Ale to snad ne. Chudáčku, to bych ti to měla nějak vynahradit.“ V očích jí  blýsklo a náhle se znovu ocitla obkročmo nad ním. „Hej.“ protestoval jen napůl žertem, protože si nebyl jistý, jestli bude mít momentálně sílu na další podobné aktivity, ale ona se jen rozpustile rozesmála. „Copak, nelíbí se ti to?“ Sklonila se k němu a něžně ho líbala na krk a na rameno, což v něm vyvolávalo velmi protichůdné pocity. Jedna jeho část, by se ani na minutu nerozmýšlela a okamžitě by se dala strhnout do dalšího víru vášně, ale ta druhá by jí nejraději jemně sundala a v minutě usnula. Paráda! „Líbí, jen, víš… Objednal jsem snídani.“ Pokusil se o jakýs, takýs kompromis, jenže neměl nejmenší tušení, co touhle prostou větou způsobí.

Elena totiž při slově „snídaně“ začala přemýšlet, jestli má hlad, od čehož jí myšlenky utekly k tomu, že má už zase žízeň a pak se stalo něco, co jí vážně vyděsilo! Její tvář se z ničeho nic změnila z lidské na upíří, a její neplánovaně prodloužené špičáky instinktivně vyhledaly nejbližší zdroj krve… Jenže tím nejbližším zdrojem byla v tomto případě Damonova krční tepna! Eleniny zuby hladce projely jeho kůží a jejímu tělo bylo úplně fuk, že tahle oběť není člověk. „AU!!!“ Vyjekl Damon překvapeně, ale než mohl cokoliv udělat, Eleně naštěstí došlo, že je něco špatně. I když se neovládala její tělo poznalo, že tahle krev není tak úplně to, po čem toužilo a ona znovu převzala kontrolu sama nad sebou. Šok, který pocítila jí v minutě pomohl zaplašit upíří tvář i prodloužené špičáky a ona od Damona zděšeně odskočila. „Pane bože!“ vyhrkla a vtiskla se do opačného rohu postele. „Co jsem to provedla?!“ Vzlykla zděšeně a nervózně k sobě přitáhla pokrývku. Damon chvíli překonával šok a tiskl si dlaň na stále krvácející ránu (upíří kousnutí se hojí delší dobu), ale pak se vzpamatoval a pokusil se začít myslet racionálně.

„To nic, miláčku…“ Snažil se o uklidňující tón, ale Elena se pořád tvářila naprosto zoufale. „Já jsem tě… Kousla!“ Zasténala zmučeně a odtáhla se od něj ještě o kus dál. „Co jsem to provedla?! Prosím, prosím, nezlob se!“ Plakala pořád víc a víc a s hrůzou hleděla na jeho stále ještě nezahojený krk. „To nic, nic se nestalo. Já se na tebe přece nezlobím. No tak, pojď sem.“ I přes její chabé protesty si jí přitáhl do náruče a něžně jí objímal. „Omlouvám se, je mi to…líto. Jak jsi začal mluvit o té snídani, tak jsem si uvědomila, že mám příšernou žízeň a pak….“ „Já vím, lásko. Neomlouvej se. Vidíš, už to ani nekrvácí.“ Rána se skutečně zatím zatáhla, ale Elenu to moc neuklidnila. „Co jsem to jen provedla! Tohle přeci upíři nedělají!“ Do hlasu jí pronikla mírná hysterie a jemu došlo, že jí musí okamžitě uklidnit. Nechtěl aby jim tahle příhoda zkazila tohle dokonalé ráno. „Ale dělají. Někdy se to stane, není na tom nic divného. Vlastně to někteří dělají i jako součást milostné předehry, takže jsi vlastně nic neprovedla. Jen mě příště včas varuj, ano?“ Pokusil se to celé obrátit v žert, ale ve skutečnosti tak trochu lhal. Ano, některé upíří páry, které za svůj život potkal, tohle skutečně praktikovaly, jako jakousi obdobu lidských sado-maso praktik, a někteří upíři, jako třeba Mikael se zase na férovku živili krví ostatních upírů, ale to co provedla Elena, nepatřilo ani do jedné téhle kategorie.

Ona ho prostě kousla, protože měla žízeň a jeho krev byla nejblíž. Bez rozmyslu, bez sebeovládání! A to nebylo moc dobré. Po včerejší příhodě s tou dívenkou na pláži doufal, že už se v sebekontrole lepší, ale asi to byl jen nějaký záblesk, vyprovokovaný mateřským instinktem. Tohle jasně dokazovalo, že to s ní tak úplně růžové není. Vlastně to bylo od růžové hodně daleko, ale tím jí teď nebude zatěžovat. „Vážně?“ Zeptala se nedůvěřivě a on okamžitě nahodil přesvědčivý výraz. „Ovšem.“ Elena se po jeho ujištění skutečně začala uklidňovat a on se rozhodl co nejrychleji předejít dalším katastrofám. „No, ale jestli chceme pokračovat v tom, co jsme teď začali, tak bych ti s dovolením skočil pro nějakou krev do kufru. Já totiž na to sado-maso až tak moc nejsem.“ Elena se neubránila smíchu a on okamžitě vyrazil.

Poklekl u chladícího kufru, ale hned jak ho otevřel došlo mu, že tohle bude problém. Ani nemyslel na to, že by jí přinesl méně než tři sáčky najednou a to znamenalo, že už jim tu pak zbyde jen ubohých deset sáčků a to bylo pro oba prostě málo! Zvlášť na to, co je nyní dle jeho soukromého programu čekalo. Ojoj, tohle moc dobře neodhadl. Ale co s tím? Po tom, co mu teď Elena předvedla mohl v dohledné době zapomenout na nějaké vyučování na téma: „Jak sát krev živých lidí“, které měl pro ni v plánu (musí to znát, ne vždycky jsou sáčky po ruce), protože by z učebních pomůcek asi moc nezbylo. Musel to vyřešit jinak a sehnat ještě nějaké transfuzní sáčky. Konec konců by to tu neměl být zas takový problém. V Mystic Falls a okolí musel při vykrádání nemocnic a transfuzních stanic dávat bedlivý pozor, ale tady na Tenerife se lovem a stopováním upírů jistě nikdo nezabýval, takže vejít do nemocnice, ovlivnit personál a odkráčet s plnou taškou krve bude poměrně snadné. Jenže problém byl v tom, že on to bude muset stihnout do dnešního poledne a navíc o tom nesmí Eleně říct! To věděl okamžitě! Cítila by se provinile a byla by zděšená z toho, jak velkou spotřebu má a to nechtěl! Jenže jak jí měl přimět, aby zůstala v pokoji, než se on vrátí a přitom jí neříct, že je to proto, aby někde bez dozoru někoho nevysála?

„Damone? Co tam děláš?“ Vyrušil ho z myšlenek její netrpělivý hlas a on s povzdechem zavřel kufr. Musí něco vymyslet, ale nejdřív jí musí donést tu krev, nebo až sem přijde poslíček se snídaní, bude hlavním chodem on! Ale pak najednou dostal nápad. No jistě, snídaně by mu mohla pomoct! Bylo to sice trochu přízemní, ale on už věděl, jak přiměje Elenu, aby odsud nikam nechodila, zatímco on bude někde vykrádat nějakou nemocnici. Když bude spát, nepůjde nikam! A on znal jeden způsob jak zaručeně vyčerpat i upírku (no, vlastně do dnešní noci si myslel, že zná dva, ale ten jeden na Elenu nějak nefungoval). Snad tenhle způsob fungovat bude! Je to vlastně poměrně jednoduché. Upíří metabolismus je sice neskutečně rychlý, ale když se mu podaří nacpat do Eleny celou lidskou snídani pro dvě osoby, rozhodně jí to utahá. A navíc pak dlouho nebude mít krvelačné choutky! No a on zatím v klidu obstará krev a další náležitosti a pak jí přijde probudit a bude to! „Už jdu!“ Zavolal na ní spokojeně a vrátil se i s krví do ložnice.

„No, tak otevři pusu, tohle musíš ochutnat.“ Povzbuzoval Elenu podbízivým hlasem a kroužil jí kostičkou čokolády kolem úst. „Ale já už nemůžu.“ Bránila se úpěnlivě, jenže on se nedal jen tak odbýt. „Ale tohle je nejkvalitnější čokoláda, kterou tu můžeš sehnat.“ „To je sice hezké, ale já už vážně nemůžu!“ Zasténala téměř zoufale, ale přitom se cítila naprosto úžasně. Příhoda s kousnutím byla naštěstí zapomenuta a krátce potom, co jí Damon poskytl celé tři transfuzní sáčky krve, dokonce dorazila i naprosto báječná lidská snídaně. No co víc si přát? Snad jen aby se ta snídaně nesestávala z několika chodů a Damon si z nějakého důvodu neusmyslel, že musí úplně všechny ochutnat. A ochutnat u něj nejspíš znamenalo sníst, protože zatím, co on si vzal stěží pár soust, do ní se mu podařilo nacpat už nejméně desetkrát tolik. Ne, že by to všechno nebyly vybrané lahůdky, ale přeci jen se ukázalo, že ani upíří žaludek není tak docela bezedný, přesto, že si to ještě včera v noci v letadle myslela. Jenže tam těch pochoutek byla stěží polovina!

„Ale no tak, nezlob. Víš kolik mě tahle čokoláda stála?“ zatvářil se Damon na oko ukřivděně, ale ona se nemínila jen tak vzdát. „A víš kolik tě bude stát pořídit mi kompletní novou garderobu? Protože, jestli mě budeš pořád takhle rozmazlovat, do toho, cos mi koupil se nikdy nevejdu!“ Ale Damon jen bezstarostně mávl rukou. „Tak s tím si vážně nemusíš dělat starost. Upíří metabolismus zvládne hodně a i kdyby náhodou ne, což by ale měly spíš na svědomí ty sáčky z krví, které v tobě mizí jeden za druhým, klidně ti koupím deset kufrů nového oblečení. Takže šup…“ Nasadil svůj oblíbený štěněcí výraz a ona nemohla udělat nic jiného, než odevzdaně otevřít pusu. Čokoláda byla samozřejmě báječná, ale to nic neměnilo na tom, že se cítila přejedená jako ještě nikdy a vůbec si nedokázala představit, jak v tomhle stavu vstane z postele. Jenže Damon si toho asi vážně nevšímal, protože bez prodlení znovu zalovil v jedné z misek na servírovacím vozíku a tentokrát se rozhodl pokoušet její vůli olivou plněnou krevetovým piré. Věděl, že jí v letadle hrozně chutnaly a přesto, že to nebyla zrovna typická součást snídaně, nechal jí je speciálně objednat.

Ale Elena se rozhodla mu odolat a pevně semkla rty. „Copak, nechutná ti to?“ Zeptal se s předstíraným povzdechem a jeho smutné oči jí málem znovu dostaly. „Chutná, ale už jsem vážně příšerně přejedená. Přece to nemusíme sníst všechno. Nemluvě o tom, že ty sis z té snídaně ještě skoro nic nevzal!“ „Nemusíme to všechno sníst, ale byla by to škoda, ne?“ Snažil se pořád ještě držet svého podlého plánu, ale málem mu jí bylo líto. Opravdu už stěží dýchala. Ta se z téhle postele skutečně v dohledné době ani nehne! „A to, že mi bude zle, a už teď mě bolí žaludek, škoda nebude?“ Protestovala chabě a Damon olivu skutečně odložil. Nechtěl to zas tak moc přehánět a rozhodně nechtěl, aby jí něco bolelo. „Vážně ti není dobře?“ Zeptal se provinile a něžně jí pohladil po přecpaném bříšku. „No, tak zlé to zase není. Jen doufám, že jsi na dnešní ráno nenaplánoval nic moc fyzicky náročného, protože já budu mít nejspíš problém i se vstáváním.“ Tohle bylo přesně to, co potřeboval slyšet! „Neboj, nikam vstávat nemusíš. Hezky lež a odpočívej a já zařídím všechno potřebné pro to další překvapení.“ S těmito slovy jí naposledy něžně přejel rty po napnuté kůži na bříšku a vyskočil. „Ale já chci jít s tebou,“ protestovala chabě, ale už teď se jí zavíraly oči únavou. Vida, ono to vážně funguje! Alespoň už ví, jak na ni, až zase bude v ložnici příliš aktivní! „Budu zpátky dřív, než se naděješ. Zatím hezky spinkej, princezno.“

Políbil jí na čelo, ale to už nevnímala. Usnula jako nemluvně a on jí jen poupravil pokrývku, chvatně se oblékl a pečlivě zajistil posuvné dveře mezi pokoji. Pak zamkl chladící kufr a zavolal pokojovou službu, aby tu uklidila a zabalila jim roztahané věci (výhoda VIP postavení, člověk si nemusí ani sám balit!). Tentokrát se ani nemusel bát, že by zaměstnanci hotelu Elenu probudili, tu by neprobrala asi ani slavnostní salva z děl. Ještě vydělil z hromádky luxusního oblečení jeden model s doplňky a dalšími náležitostmi, který si Elena po probuzení bude moct obléknout a nějaké oblečení pro sebe na později a pak už opustil apartmá. Čekalo ho dost zařizování. Nejdřív musel zavolat na příslušné místo a potvrdit ubytování na místě, na kterém měli strávit další čtyři pohádkové dny. No, místo to tak docela nebylo, ale on se tam neskutečně těšil a doufal, že Eleně se bude jeho další nápad taky zamlouvat. Když už si doteď hráli na milionáře, můžou v tom pokračovat celou dovolenou, no ne?

Jen ten její malý problém s krví mu maličko kazil radost. Doufal, že Elena bude jako upír spíš víc, jako on, ale teď se zdálo, že bude mít vážně trochu blíž ke Stefanovi. Ne tedy že by byla přímo rozparovač, to díky bohu ne, ale asi bude mít přeci jen s lidskou krví maličko trable. Tohle on skutečně neznal. Nikdy neměl problémy se sebeovládáním. Tedy ohledně krve. Jinak byl se svou impulsivností maličko na štíru, ale ani jednou jedinkrát se na někoho nevrhl jen proto, že by měl nezvladatelnou žízeň! Ikdyž na jednu stranu jak o tom teď tak přemýšlel, zvláštní byl možná spíš on, než ti ostatní. Nikdy ho o tomhle nenapadlo uvažovat, ale teď když probíral v duchu všechny upíry, které znal, zjišťoval, že většina podobné problémy (zvlášť z kraje) mívala. Takže kdo ví, třeba mají on a Stefan v genech něco, co je předurčuje k extrémismu a zatímco jeho bratr vysává kde koho, on naopak nemá a nikdy neměl potřebu někomu jen tak rozervat krční tepnu.

Ale o to teď nejde! Teď jde o dívku, kterou miluje a kterou musí naučit ovládat se a to co nejdřív! A hlavně nesmí nikdy dovolit, aby Elena někoho napadla! Neustála by to! To, jak s ní zamávala ta epizoda s letuškou a pak to dnešní ráno mu jasně ukázalo, že kdyby ji spustil z očí a ona někoho zabila, byla by to pro ni naprostá katastrofa. Mohlo by totiž dojít k nejhoršímu a Elena by se mohla zachovat tak, jak tento problém často řešil jeho bratr. Vypnout! A to se prostě nesmí stát! Zatím spolu o tom upířím vypínači ještě nemluvili, ale Damonovi bylo jasné, že se té debaty dřív nebo později nevyhnou, ale nechtěl na Elenu spěchat. Byla zatím upírkou jen pár desítek hodin! Budou mít na to ještě spoustu času… Později. A teď na to nebude myslet. Musí toho stihnout a zařídit dost. Tak do toho!

„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain