FF: „Volba-část III“-18.Kapitola

Tak a je tu zase neděle a já jsem sice celý týden na dovolené, ale snad jsem to naplánovala dobře, aby se vše zvěřejňovalo jak má. No a jestli ne, tak se to stejně nedozvíte :-D . Takže pokud jo, budu moc ráda za komentáře (budu se na ně z dovči těšit!) a přeju pěkné počtení. Další díl (snad) zase v úterý :-)

18.

„Tak co, jak se ti líbí procházka?“ Zajímal se Damon zhruba po dvaceti minutách chůze na sever od Heat House a Elena mu věnovala spokojený úsměv. „Já myslím, že je to super.“ odvětila a opravdu si to myslela. Tady venku na vřesovišti, jako by z ní spadla všechna ta nervozita a stísněnost, které, i proti své vůli, pociťovala v domě a jeho okolí a najednou jí noční sen i příhoda se zrcadlem připadaly směšné. Jsou to asi jen nervy… Možná k tomu přispívá i ta její dieta, která jí zrovna moc nestačí a tím pádem má skoro pořád žízeň. Něco jako vedlejší abstinenční příznak. Třeba takhle dává její tělo na jevo, že by chtělo změnu, ale k žádné změně nedojde! Ona to zvládne a časem se jistě vše srovná!

Pomyslela si a když nastavila tvář chladivému větru i slabým paprskům slunce, připadalo jí, že by zvládla cokoliv. A navíc na to nebyla sama! Měla tu dva nesmrtelné upíry, kteří jí milovali podporovali a se kterými se cítila tak nádherně, jako ještě nikdy. Zcela spontánně k Damonovi i Stefanovi vztáhla ruce a oni jí za ně oba ochotně vzali. Bylo tu dost místa, aby mohli jít všichni tři ruku v ruce vedle sebe a zdálo se, že nic nemůže jejich dokonalý výlet zkazit. Ani mlha, která stále číhala někde v dálce, ani mraky, které se tu a tam prohnaly po obloze a na pár vteřin zakryly sluneční kotouč… Prostě nic!

„Těšíte se na lov?“ Poznamenal po chvíli Stefan a Damon se toho hned chytil. „No jasně bráško, nikdy jsem se na nic netěšil víc, než na nějakou prchající srnku!“ „Ale no tak, kdo říká, že bude prchat?“ „Když nebude tak to k ní just nejdu, určitě bude mít vzteklinu!“ Odfrkl a Elena se musela jeho hranému pesimismu smát. „Jako by zrovna tobě mohla vzteklina ublížit.“ Popíchl ho Stefan, ale Damon se zatvářil na oko ustrašeně. „Co ty víš? Třeba zrovna tahle nemoc je pro upíry nebezpečná!“ „No jasně…“ Povzdechl si Stefan a mrkl na Elenu. „A co ty? Taky se bojíš vztekliny?“ „Já? Ne. Já mám spíš strach z toho, že mi všechny srnky utečou.“ Odhalila své skryté obavy, ale Stefan jen mávl rukou. „Neboj, naučím tě, jak to udělat, abys jí dostala. Je to docela snadné. Je na to pár tiků, díky kterým to bude hračka. Uvidíš.“ „Já na to mám taky jeden trik, kdyby tě to zajímalo?“ Přidal se s mrknutím Damon a Stefan jen zvedl oči vsloup. „Jo, ty určitě…“ „Nevěříš?“ „No to fakt ne.“ „Vážně!“ Bránil své slovo Damon a Stefan na něj zkoumavě pohlédl. „A kdy tys prosím tě naposledy lovil srnky?“ „Nikdy.“ odvětil hrdě jeho bratr, ale pak se spiklenecky naklonil k Eleně. „Ale ono to funguje i jinde…“ „Jako kde?“ nechápala Elena a on na ní šibalsky mrkl. „Při lovu samozřejmě…“ „Hm, jasně…“ přerušil ho ale Stefan a nahodil schválně teatrální výraz. „Úplně to vidím… Jak si sedneš na kámen, nenápadně si porozepneš košili, mrkneš na srnku, nahodíš neodolatelný úsměv a zeptáš se: „Slečno, můžu vám zaplatit pití?“. To tě normálně zadupe do země celý stádo…“ Elena vyprskla smíchy a Damon se zatvářil na oko uraženě. „Nebuď drzej, bráško. Jen počkej a uvidíš… Budeš zírat!“  „No to jsem vážně zvědavej…“ Poznamenal jako by k sobě Stefan, ale náhle se zarazil.

„Pššt,“ zasyčel pak a zaposlouchal se. „A heleme se… Možná mi to budeš moct předvést už brzo, slyšíš?“ Mrkl na Damona, který nastražil uši a po chvíli s úsměvem přikývl. „Jo, na východě.“ „Zas akorát já nic neslyším.“ Vpadla jim do toho Elena mrzutě, ale Stefan se náhle postavil za ni a lehce jí zezadu objal. Damon mu ochotně udělal místo a s úsměvem svého bratra pozoroval. Věděl, že v lovu je Stefan vážně jednička, tak proč mu nedat prostor, aby se pochlubil (on se bude chlubit později!)? „Musíš poslouchat…“ Zašeptal zatím Stefan Eleně do ucha, ale ona jen otráveně odfrkla. „Vždyť poslouchám!“ „Ale ne dost, musíš se zkoncentrovat… No tak, co slyšíš?“ Elena se tedy zhluboka nadechla, zadržela dech a zaposlouchala se… A skutečně něco zaslechla! Jako by údery kopyt o zem… Někde nalevo od nich! „Myslím, že je slyším!“ zajásala a Damon i Stefan jí pochválili pohledem.

„Tak šup, jdeme na ně. A potichu!“ Nasměroval jí Stefan správným směrem a opatrně se blížili k nedalekému lesíku, který se ukázal být perfektním krytím. Hned za ním se jim totiž otevřel pohled na rozlehlou louku, kde kromě vřesu rostly i normální traviny a toho právě ochotně využívalo stádo asi dvanácti srn. Eleně se až zatajil dech, když je spatřila a chtě nechtě se jí v mysli znovu ozvala nechuť jim ublížit. Byla to tak nádherná a nevinná stvoření! „Nebudeme je zabíjet, že ne.“ Šeptla prosebně a její společníci jen obrátili oči vsloup. „Už zase?“ Poznamenal nepříliš nadšeně Damon, ale ona nahodila tak neodolatelně sladký výraz, že jen mávl rukou. „Jak chceš.“ „Děkuju“ Naznačila rty a Stefan si tiše odkašlal. „Ale nejdřív je stejně musíme chytit, takže ti vysvětlím taktiku. Přitáhl Elenu k sobě a ukázal na nejbližší srnu, která se nic netuše pásla jen pár metrů od nich. „Musíš být rychlá a přesná. Vyrazíš, přitiskneš jí k zemi a najdeš krční tepnu. Neboj předvedu ti to…“ už už se zvedal, ale Damon ho náhle zarazil. „A proč tak složitě?“ Mrkl na něj šibalsky a Stefan jen pozvedl obočí. „A jak jinak? Oslníš je svým zjevem a ony samy přijdou?“ „No třeba, to není špatný nápad. Rozhodně lepší, než se za nimi honit, sleduj profesionála.“ Švihácky si upravil koženou bundu a zatímco Elena se pobaveně pochichtávala jeho suverenitě, vyklouzl z úkrytu a tiše se vydal na okraj palouku. „A je to v háji, teď nám je vyplaší.“ Mávl rukou Stefan, ale Damon se po chvilce zastavil a udělal něco, co ani jeden z nich nečekal…. Pomalu si klekl do trávy, sklonil hlavu a zavřel oči. „Co to dělá?“ Nechápala Elena, ale Stefan jen pokrčil rameny. „To fakt netuším! Vypadá, jako když se modlí…“ Modlí?“ vyprskla málem Elena znovu smíchy, při představě toho, jak se Damon modlí před lovem, ale Stefan jen mávl rukou. „Proč ne. Myslím, že u něj už mě asi  nepřekvapí vůbec nic.“

Jenže to se zmýlil… To, co se stalo vzápětí totiž vyrazilo dech jak jemu, tak Eleně. Pořád to sice vypadalo, že Damon si stáda srn vůbec nevšímá, ale pak náhle přesně ta, na kterou Stefan předtím ukazoval, pohodila hlavou, napřímila se a nastražila uši. Chvilku tam jen tak stála a hleděla kamsi do dálky jako by soustředěně naslouchala něčemu, co ostatní ve stádu evidentně neslyšeli, a pak udělala něco, co Stefana přimělo překvapeně otevřít pusu… Bez zaváhání se totiž otočila a pomalu, beze spěchu, se vydala k Damonovi! Jako by jí k sobě volal a nejspíš to tak skutečně bylo! „Pane bože, on jí… Ovlivnil!“ Vyhrkla Elena a Stefan jen mlčky přikývl. „Vypadá to tak.“ Zamumlal a pak se pro sebe pousmál. „Tak to by mě vážně nenapadlo!“ Jeho tón byl sice pořád překvapený a možná dokonce ukřivděný, ale současně i maličko obdivný, takže Elenu vůbec nepřekvapilo, když náhle vyklouzl ze za keře a vyrazil za bratrem. Ten se už totiž přestal pekelně soustředit a dokonce na ně rozpustile mrkl. „To není fér.“ Zamumlal Stefan, když poklekl vedle něj, ale Damon se zatvářil na oko zaskočeně. „A ono to mělo být fér? Promiň, ale tos mi neřekl!“ Elenu, která k nim právě také dorazila, jeho poznámka pobavila, ale pak už se plně věnovala jejich překrásné kořisti, která k nim právě sama doputovala a zastavila se přímo před nimi. Její nádherné hnědé oči se zdály být podivně zamlžené a Elena pochopila, že měla pravdu. Damon jí vážně ovlivnil! Na dálku, tak jak to uměl i u lidí, ale používal to díky náročnosti jen velmi zřídka. „Prosím madam, vaše snídaně je tu.“ Usmál se na ni vstřícně, ale Elena k srnce jen vztáhla ruku a něžně jí pohladila po jemné srsti. „Nechci jí ubližovat.“ Zamumlala pak plačtivě, ale Damon jí zlehka ovinul paži kolem ramen. „No, tak, skoro to neucítí, postarám se o to. Jen do toho…“

Povzbuzoval ji a Elena musela uznat, že má skutečně hodně velkou žízeň. Slyšela, jak srně tluče srce a pumpuje krev do celého jejího těla a ucítila, jak se její vlastní tvář pomalu mění z lidské v upíří. Asi už vážně neměla na výběr. Naposledy mrkla na Damona i na Stefana, ale oba se tvářili povzbudivě a tak se zhluboka nadechla a sklonila se k hrdlu toho nebohého zvířete. Její zuby snadno pronikly kůží i svalem a ona ucítila v ústech horkou krev, která jí svou chutí docela překvapila. Ne, nebyla to ta lahodná dokonalé příchuť lidské krve, ale byla docela…Snesitelná! Možná víc, než to… Rozhodně stokrát lepší, než veverky a králíci! Elena žíznivě polykala doušek za douškem a dost jí překvapilo, kolik krve mohla ze srnky vypít, než zaslechla nepatrné zakolísání jejího srce. Okamžitě, jak k tomu došlo, zvíře pustila a to se pomalu svezlo k zemi. Ale žilo a dýchalo docela klidně. Damon vážně hlídal mysl toho nádherného bezelstného stvoření a tak nejen že nemělo strach, ale patrně necítilo ani bolest. A to bylo dobře!

„Tak jaké to bylo?“ zajímal se Stefan a Elena, jejíž tvář už opět nabyla lidských rysů se nadšeně usmála. „Super.“ „No vidíš a bez nahánění!“ Neodpustil si Damon rýpnutí, ale Stefan se nedal. „To možná jo, ale nevím nevím, jestli budeš mít energii ještě na další podobný kousek.“ „Jasně, že budu!“ Ohradil se Damon, ale Elena na něj šibalsky mrkla. „No nevím, on totiž asi nebude jeden, protože mě tohle tedy rozhodně nestačilo! A tobě tudíž taky nebude.“ Nezapomněla si do něj rýpnout ohledně sázky se Stefanem a Damonovi se zatmělo před očima. Předem totiž věděl, že by mu bohatě stačila krev jen jednoho zvířete, ale tohle vypadalo minimálně na dvě! „No, tak to zjistíme…“ nedal ale na sobě nic znát a přitáhl Elenu k sobě. „A ty to pěkně zkusíš se mnou, zvládneš to.“ „Jako ovlivnit jí?“ Zamumlala vyplašeně a on přikývl. „Jasně!“ Ale Elena měla jiný názor. „Počkej to ne, tohleto… Vždyť víš, že mám někdy problémy i s lidmi a to i když jim koukám do očí! Takhle na dálku, to vážně není nic pro mě!“ „Možná má pravdu…“ Ozval se Stefan a Damon se nejdřív chtěl hádat, ale pak mu došlo, že to nemá smysl. Elena se sice v ovlivňování neskutečně zlepšila (pomohly jí i ty její tajné lovecké výpravy!), ale i tak bylo ovlivnění zvířete a ještě k tomu na dálku nejspíš opravdu nad její síly. „Možná…, tak chceš zkusit Stefanův způsob?“ „Radši ano.“ Souhlasila, jenže pak se zamyslela. „No a nemohla bych to skombinovat?“ „Jak skombinovat?“ Nechápal Stefan, který už byl nakročený k lovu, ale ona se jen plaše usmála. „No, jako že bych jí chytila podle tebe, ale pak bych jí zkusila ovlivnit, aby se nebála a nebolelo jí to.“ Navrhla nesměle, ale Stefanovi i Damonovi se to zamlouvalo. „To je dobrý nápad, vyzkoušíme to.“ Vzal jí Stefan opatrně za ruku a zkušeným pohledem vybral jí i sobě další srnu. Damonovi nechal jeho metodu, kterou už zase aplikoval a se zavřenýma očima k sobě lákal další zvíře a připravil se k lovu. „Tak jdeme na to, vezmi támhletu, já vezmu tu vedle.“ Ukázal na zvolené kusy a povzbudivě na Elenu mrkl. „Takže až napočítám do tří… Jedna, dvě…Tři!“ Oba vyrazili jako blesk a jejich kořist neměla nejmenší šanci!

Elena naposledy lehce pohladila srnu, která se právě stala jejím dnešním třetím a posledním úlovkem, po šíji a propustila její mysl. Ovlivňování zvířat se ukázalo být sice trochu odlišné, od ovlivňování lidí, ale nezdálo se jí to složitější. Damon jí vysvětlil jak na to a ikdyž by asi nedokázala  to co on (nalákat k sobě postupně tři srny a vysát jim krev, aniž by se pohnul z místa), udržet je v klidu a zabránit jim, aby cítily bolest, to zvládla. A zvládla i Stefanovu část lovu! Skutečně to nebylo tak těžké! Upíři jsou tisíckrát rychlejší, než jakákoliv zvířata (tedy, když chtějí) a chytit zvolenou kořist tudíž není vůbec žádný problém. Dokonce to zvládali tak rychle, že si toho okolo pasoucí kusy často ani nevšimly! Bylo to výhodné, protože celý lov mohli strávit na jednom místě a nemuseli se pídit za poplašenými srnami. Celkem jich tedy dostali osm! Stefan dvě a ona a Damon po třech. Bylo to moc hezké skóre, ale pravdou bylo, že ona by si klidně ještě jednu chytila! Sice by se od ní napila už jen trochu, ale poprvé od začátku téhle její diety by tak svou žízeň zcela uhasila. Takhle se třemi srnami na kontě jí pořád ještě pár kapek krve k dokonalé spokojenosti chybělo, ale ona to nechala plavat. Za prve proto, že už se jí lovit ani ovlivňovat nechtělo a druhým důvodem byl Damon. Stále se totiž držel té hloupé sázky (vážně mu to bude muset nenápadně rozmluvit) a měl evidentně dost už po druhé srnce! K tomu aby sál krev i té třetí (a Elena moc dobře věděla, že jí pustil mnohem, mnohem dřív, než ona!) se tudíž musel doslova přinutit a teď nevypadal moc dobře! Další by už nezvládl ani omylem a ona ho nechtěla trápit. Seděl kus od ní v trávě, ale na rozdíl od Stefana, který se usadil u nedaleké skalky a vypadal spokojeně, jemu jasně četla v očích, že toho má vážně dost!

„Netvař se tak tragicky.“ Usmála se na něj a přisunula se těsně k němu. „Hmm.“ Víc z něj nedostala a to nebylo dobré znamení. Když Damon ztratí řeč, znamená to, že mu asi mu vážně není nejlíp. „Omlouvám se,“ Zašeptala tudíž tak tiše, aby to Stefan, který si jejich konverzace zdánlivě nevšímal a věnoval se pozorování okolí, neslyšel a Damon k ní překvapeně zvedl oči. „Za co? Byla jsi skvělá.“ Vypravil ze sebe pomalu, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Za to, že ti není dobře.“ Pípla a on se i přesto, že měla pravdu, musel rozesmát. „To je to tak vidět?“ Zajímal se mezi smíchem a ona nešťastně přikývla. „No, tak to se mi to maskovat nepodařilo, ale ty si z toho nic nedělej, copak můžeš za to, že jsem uzavřel stupidní sázku?“ lehce jí objal kolem ramen a skutečně ho trochu mrzelo, že nedokázal skrýt, jak moc mu ty srny daly zabrat. Nechtěl, aby si Elena něco vyčítala! „Ale tu sázku jsi uzavřel stejně jenom kvůli mně, myslíš že to nevím?“ Vyloudila ze sebe konečně malý úsměv a on si povzdychl. „Tak to se mi taky nepovedlo, protože máš pravdu. Dělám to hlavně kvůli tobě, ale vážně mi to nevadí!“ Snažil se, aby to znělo rozhodně a opravdově (což v jeho momentálním stavu byl docela výkon) a asi znělo, protože Elena se k němu přitiskla ještě těsněji. „Opravdu?“ „Opravdu. Jsem v pohodě.“ „Nevypadáš na to.“ Upozornila se smíchem na jeho bledost a na to, že stěží popadá dech a on zahanbeně sklopil oči. „No tak, nelži a řekni mi, popravdě, jak ti je.“ zvedla mu ukazováčkem bradu a on honem přemýšlel, jak jí odpovědět. Pravdu, že se mu zvedá žaludek a příšerně ho bolí břicho, jí samozřejmě říct nehodlal! „Hele, když jsi byla ještě člověk, jaké jídlo jsi neměla ráda?“ Napadlo ho po chvilce přemýšlení, metaforické řešení a ona překvapeně zamrkala. „No, třeba špenát, proč?“ „No tak si představ, že jsi se k prasknutí přejedla špenátu a budeš vědět, jak mi je.“ Usmál se na ni a ona se i přesto, že jí jeho stav mrzel, musela rozesmát. „Aha, i ty chudáčku. Pojď sem.“ Opatrně ho stáhla do lehu a nechala ho, aby se jí pohodlně uvelebil v klíně. „Lepší?“ Zeptala se pak jemně a něžně mu přejížděla dlaní po břiše. „Hmm.“ Odvětil spokojeně a nechal si její laskající doteky rád líbit. Sice to moc nepomáhalo, ale bylo to skutečně příjemné… Bolest sice ustupovala jen pomalu, ale v leže na boku se dala zvládnout a jemu se najednou začaly klížit oči. Nejradši by na místě usnul, ale to bohužel nešlo. Museli dál. Sice si nějak nedokázal představit, jak v tomhle stavu ujde dalších několik kilometrů naplánované trasy, ale na to měl myslet dřív.

„Miluju tě.“ zašeptala mu navíc Elena do ucha, tak procítěně, až mu poskočilo srdce a jemu bylo jasné, že jí o další procházku ochudit nesmí. Bude se muset přemoct! Ale teď ještě ne, ještě pár minut si její objetí snad vychutnávat může, ne? „A mě ne?“ ozval se však náhle vedle nich Stefanův rozpustilý hlas a Elena sebou viditelně škubla. Vůbec ho neslyšela se připlížit! Ale evidentně ani trochu nežárlil a to bylo dobře. „Tebe samozřejmě taky, miláčku. Ale tobě není špatně, takže tvůj bratr má přednost.“ Oznámila mu jemně a kompenzovala svá slova něžným polibkem na Stefanovy sametové rty. Ten si pochopitelně nechal polibek rád líbit, ale pak on si teatrálně povzdychl. „Příště taky přecením při lovu své síly, abych se dočkal takovéhle pozornosti!“ „To bych ti nedoporučoval.“ Ozval se ale Damon a pohodlněji (v rámci svých omezených možností) se uvelebil na Elenině klíně. „Věř mi, že tohle je sice příjemné, ale jinak není oč stát!“ „A proč se na mě díváš tak vyčítavě? Já tě přeci k žádné sázce nenutil?“ Bránil se Stefan, ale Damon jen vleže mávl rukou. „To máš fuk.“ „No to nemám, slíbil jsi, že nám ukážeš, kde je tu nedaleko menhir a místo toho se tu válíš.“ Vyčetl mu (samozřejmě opět jen v žertu), ale jeho bratr si jen otráveně odfrkl. „Zapomeň na to, že se budu v tomhle stavu zvedat kvůli nějakému šutru! Byl tam tisíc let, tak pár hodin snad ještě počká?“  Všichni tři se jeho poznámce zasmáli a nakonec to dopadlo tak, že Damon napjal všechny síly a posunul se tak, aby se k Eleně vešel i Stefan. Elena je tak mohla něžně hladit oba najednou a přesto, že stále věnovala větší pozornost Damonovi, Stefan neprotestoval. Byly tu spolu a to bylo hlavní. Menhir i cokoliv jiného počká….!

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich