FF: „Volba-část III“-37.Kapitola

Tak a máme tu zase středu a já mám pro vás dobrou a špatnou zprávu. Dobrá je, že mám pro vás další kapitolu povídky Volba (ale to jste asi čekali :-D ) no, ale ta špatná je, že v pátek nebudu od brzkého rána doma, takže nový díl TVD uvidím až večer, nebo možná až v sobotu. To je sice špatné pro mě a ne pro vás, ale tady se to odrazí v tom, že rekapitulace epizody 4×03 bude až tak v sobotu odpoledne, nebo spíš v neděli. Je mi to líto, ale je to vyjímečná situace. No a teď už pojďme na tu Volbu :-)

37.

„Pomoc? A jakou pomoc? Eleno, děje se něco?“ Bonnie zněla v telefonu překvapeně i zvědavě, ale její počáteční nadšení z toho, že jí po dlouhé době opět volá jedna z jejích nejlepších kamarádek (doteď pouze tu a tam poslal krátkou zprávu, kde je a že je všechno OK) se pomalu rozplývalo. Ale Elena najednou nevěděla, jak by měla začít. Tam ve vedlejší ložnici jí přišlo jako báječný nápad zavolat Bonnie a poradit se s kovanou čarodějkou, která se v duchařských věcech docela vyzná, jenže teď nějak nemohla najít vhodná slova. Hele, jsem v Anglii a bojuju s duchem, asi nebylo nejvhodnější zahájení konverzace…. Jenže co bylo?

No, nejlepší asi bude jít na to pomalu, rozhodla se pak a pomalu a zhluboka se nadechla. „Ale ne, nic se neděje. Tedy… Děje, ale je to složité.“ Zamotala se však hned do prvních vět, a Bonnie samozřejmě okamžitě poznala, že něco není v pořádku. Nebyl dnešní a Elenu znala od malička. To, že se změnila v upírku evidentně její komunikační talent (zvlášť ve vypjatých situacích) nijak zásadně nezlepšilo. „Kdyby se nic nedělo, nevolala bys mi.“ Přerušila tedy Elenino blábolení hned v úvodu, ale pak se přeci jen trochu poopravila. „Nebo bys minimálně nezněla tak hrozně zničeně, jak zníš, takže mi okamžitě pověz, co se děje!“ Přešla raději rovnou k nabídce možností. „Něco s tebou, nebo se Stefanem? Psala jsi, že je teď s vámi?“ „Ano, to je ale o něj nejde.“ Bránila se honem Elena. „Vážně ne?“ Neznělo to moc přesvědčeně. „Vážně!“ Co víc mohla vlastně říct? Sice byla Bonniynou starostlivostí potěšená, ale i tak neměla chuť své nejlepší kamarádce po telefonu vysvětlovat, jak teď ona, Damon a Stefan společně žijí. Na to jí chtěla stát tváří v tvář a možná je dokonce mít oba u sebe. A navíc na to teď stejně nebyl čas. Pokec o radostech a strastech soužití ve třech musel počkat!

„Víš, myslela jsem, jestli se třeba s Damonem nehádají, nebo hůř.“ Pokračovala ale Bonnie nejistě a Elena se musela pousmát. Její jamarádka by asi koukala, kdyby ty dva teď viděla. „Vůbec ne, naopak, vycházejí spolu líp, než kdy dřív.“ „Skutečně?“ „Samozřejmě!“ „Já jen, že…“ „Ne Bonnie, vážně ne! Damon a Stefan jsou naprosto v pohodě. Tedy… Jejich vztah je v pohodě.“ Opravila se honem Elena a Bonnie opět vycítila nesrovnalosti. „Aha, a co s nimi tedy není v pohodě?“ „No…“ Elena znovu zaváhala, ale pak jí došlo, že bude muset s pravdou ven (ikdyž Damonovi by se asi nelíbilo, že bude jeho zdravotní stav probírat zrovna s Bonnie). „Jde o Damona…“ Začala tedy opatrně. „Ano? A co je s ním?“ „Není mu dobře.“ Znělo to banálně, ale Bonnie to přesto nejspíš vyrazilo dech, protože v telefonu bylo chvíli ticho. Elena už se začínala bát, jestli nevypadlo spojení, ale naštěstí ne. „Jak to myslíš, že mu není dobře? Stalo se mu něco?“ „Vlastně stalo, jenže… No, prostě je to složité, ale mám o něj hrozný strach. Myslím, že je to doopravdy vážné.“ Elena ucítila v očích slzy a nejspíš něco z jejího zoufalství proniklo i do jejího hlasu, protože Bonnie okamžitě přeladila do konejšivého tónu. „Dobře, jen klid. Neplač, Eleno, a řekni mi konkrétně co se děje.“ „Dobře.“ Povzdechla si Elena, vší silou potlačila další vzlyknutí a posadila se na zábradlí. „Já začnu od začátku a doufám, že si o mně nebudeš myslet, že jsem se zbláznila, protože Stefan si to nejspíš myslí.“ Začala a když bylo ve sluchátku ticho, odhodlala se pokračovat. „Všichni tři jsme teď v Anglii, to jsem ti psala. V jednom hrabství na jihu v domě jménem Heat House. Ten dům patří Damonovi, koupil ho před lety, ale nikdy tu nějak aktivněji nebo dlouhodoběji nepobýval, až teď. No a tenhle dům má tady v kraji vážně špatnou pověst, protože se k němu prý váže dost smutná a tragická historie. Všechno pravděpodobně začalo před staletími, kdy tu žila jedna dívka. Jmenovala se Kate a z nešťastné lásky tu spáchala sebevraždu. Říká se, že tu od té doby straší, ale my jsme tomu pochopitelně nevěřili. Jenže pak se tu začaly dít divné věci. Hlavně mě. Měla jsem noční můry a když jsem byla v domě sama, slyšela jsem tu kroky a pak se za mnou dokonce někdo dobýval do zamčené místnosti.“ Hlas jí vibroval hrůzou, ale musela pokračovat. „Já vím, že to bude znít šíleně, ale já myslím… Tedy spíš vím, že to dělá ona. Kate! Vážně tu pořád ještě je, viděla jsme jí, Bonnie. A slyšela! Snažila se nás odtud vyhnat, jenže my neodešli a tak… Tak začalo to s Damonem.“ Znovu jí z očí vytryskly slzy, ale než je stihla setřít, Bonnie jí přerušila. „Ale co začalo, Eleno?“ Bylo znát, že je taky vyděšená a Eleně se trochu ulevilo. Snad to znamenalo, že jí Bonnie věří!“ „Z ničeho nic prostě upadl do bezvědomí. Jen tak! Prostě se najednou skácel a probral se až za hrozně dlouho a od té doby je mu zle. Je příšerně vyčerpaný, ani se neudrží na nohou. Vypadá, jako by byl nemocný, jenže to není nemoc! Volala jsem doktora… Jo já vím, blbost, ale on je místní a řekl mi, že před lety už tady na Heat House měl podobný případ. Mladý muž z ničeho nic onemocněl a nikdo mu… Nikdo mu nedokázal pomoct! Bonnie, on prostě umřel, chápeš?“

„Já to chápu Eleno, jen klid.“ „No a doktor říkal, že Damon je na tom úplně stejně. Poradil mi, abych ho vzala ven a když mu bude líp, že to potvrzuje spojitost a ono vážně bylo! A pak jsem znovu viděla Kate a ona mi vlastně potvrdila, že je to její vina. To ona mu ubližuje, ikdyž nevím jak ani proč. A když z domu odejde, tak na něj nemůže a její vliv zmizí. „No, tak odtamtud odjeďte.“ Navrhla Bonnie nesměle, ale Elena se jen hystericky zasmála. „Jo, to jsem chtěla, ale Stefan mi nevěří! Nevěří mi, Bonnie! Myslí si, že si to všechno vymýšlím a bez jeho pomoci a spolupráce odtud Damona nedostanu.  Zase ho vzal dovnitř a to je… To je hrozné, protože ona mu zase ublíží! Vím, že ano! Řekla mu, že ho nikdy nenechá jít a já se o něj strašně bojím. A o Stefana taky a… A vlastně i sama o sebe.“ Poslední větu dodala jen šeptem a pak se konečně odmlčela. Ticho bylo dost dlouhé a napjaté, ale nakonec se Bonnie přeci jen ozvala. „Takže jestli to chápu správně, vy tři jste teď ve starém domě, kde je už po staletí uvězněný duch dívky, která spáchala sebevraždu z nešťastné lásky a ten duch teď způsobuje Damonovi bezvědomí a zdravotní potíže. Říkám to správně?“ Elenu po jejích slovech nepříjemně zamrazilo. No ano, když to řekla takhle, znělo to strašně pitomě a nepravděpodobně, ale skutečně to tak bylo! Jenže ona už se ani Stefanovi nedivila, že jí to neuvěřil a Bonnie jí jistě taky nevěří a ona je ztracená! Nikdo jí nepomůže! Ach bože…

„Ano, říkáš to správně. A Bonnie, věř mi, že vím, jak stupidně to zní, ale je to pravda, přísahám! Musíš mi věřit a musíš mi nějak pomoct! Prosím!“ Už zase skoro plakala, ale pak se z telefonu ozvalo něco, co jí totálně odzbrojilo. „Ale já ti věřím, Eleno. Máš sice pravdu, že to zní divně, jenže co v našem životě tak nezní? Ne, skutečně ti věřím, že je to pravda a navíc… Navíc možná i vím, jak ti pomoct, nebo při nejmenším chápu, co se tam vlastně děje.“ Elena nemohla uvěřit vlastním uším?

Vážně Bonnie řekla, že jí věří a že se jí pokusí pomoct? To znělo až moc krásně, na to, že by to měla být pravda, ale nejspíš byla. A ona měla co dělat, aby nevyskočila a nezačala radostně křičet. Jenže to nesměla, takže jen pevněji stiskla telefon a na tváři se jí rozzářil vděčný úsměv, který sice její kamarádka, tam v tisíce kilometrů vzdáleném městě, nemohla vidět, ale ona doufala, že její radost a úlevu alespoň ucítí. „Opravdu! Ach Bonnie, děkuju! Strašně moc! Ani nevíš, jak jsem šťastná, že mi věříš!“

Zašeptala a byla si jistá, že Bonnie se tam někde daleko také usmívá. „Nemáš zač děkovat, ještě jsem nic neudělala. Ale teď mě poslouchej, ano?“ „Samozřejmě!“ „Dobře. Takže ta Kate, je patrně skutečně duch. Ale jiný duch, než ty s jakými jsme se setkali tady v Mystic Falls. My měli před nedávnem čest pouze s duchy nadpřirozených bytostí, nebo čarodějek a s těmi je to trochu jinak, než s duchy obyčejných lidí. A Kate člověk rozhodně je, nebo tedy před staletími byla. A právě proto zůstala uvězněná v tom domě. Není stejná, jako byla třeba Vicky, nebo Anna, které po smrti přilnuly k žijící osobě, nebo osobám. Ne, Kate je připoutaná k místu, kde zemřela a kde je také nejspíš pohřbená, protože počítám s tím, že když v křesťanské středověké Anglii spáchala sebevraždu, nemohla být pohřbená na posvěcené půdě.“ „Ano, to je pravda, podle pověsti má hrob někde na pozemcích Heat House.“ Souhlasila honem Elena. „Jistě, a nejspíš přímo v domě, když ho nemůže opustit, ale to budeme řešit později. Teď spíš ohledně toho, co se děje s Damonem.“ Elena ani nedýchala a Bonnie pomalu pokračovala. „Když jsem zjistila, že Jeremy vidí duchy Anny a Vicky, dost jsem toho o téhle tématice přečetla a vím jak je to i s duchy lidí. Většinou se jimi stanou ti, kteří z nějakého důvodu nemohou po smrti odejít z tohoto světa na onen. Ale není to tak, jako u upírů, nebo vlkodlaků, kde je to něco, co je tu drží nějaká nedokončená věc. Ne, u lidí je to jinak. Z nich se duchové stávají většinou po nějaké násilné smrti, nebo právě sebevraždě. Špatně se to vysvětluje, ale zpravidla je kolem nich a jejich smrti hodně bolesti, nenávisti, záště a zoufalství. A to je to, co je tu drží! Někdy to může být i pomsta, a nebo v případě Kate, nejspíš ta zmařená láska. Sama si vzala život, protože nemohla žít dál bez někoho, koho milovala, nemám pravdu?“ „Ano..“ Na víc se Elena nezmohla a navíc Bonnie nepotřebovala znát detaily. „To jsem čekala, proto je tam, kde je. Je uvězněná v domě už po staletí. Sama, jen se svou bolestí a ztrátou a proto už není taková, jaká byla. Věřím tomu, že to mohla být za života normální, možná i milá a laskavá dívka, ale teď už v ní moc lidského nezbylo. Jen ta zášť a bolest a ona jí musí nějak ventilovat…“ „Proto ubližuje Damonovi? Protože je zoufalá? Protože jí bolí vidět nás tři šťastné a zamilované?“ Vyhrkla Elena a až pozdě si uvědomila, že asi naznačila víc, než chtěla.

Bonnie také patřičně zmlkla a Eleně blesklo hlavou, jak to asi všechno pochopila, jenže na to nebyl čas. Vysvětlí jí to později a Bonnie naštěstí došla ke stejnému závěru. „Ano, vaše štěstí a…láska, jí jistě mohly vyprovokovat a musí jí příšerně dráždit, ale jinak ne. To není ten důvod, proč Damonovi dělá to, co mu dělá. V tom je něco trochu jiného.“ „Ale co?!“ „Ona skrze něj získává sílu.“ Odvětila Bonnie pomalu a Elena vytřeštila vyděšeně oči. „Cože?! Jak získává sílu? Proč?“ Bonnie si ale jen povzdychla. Bylo vidět, že Elena toho o lidských duších lapených tady na zemi skutečně moc neví. „Protože jí jeho síla láká. Eleno, duchové lidí jsou sami o sobě velmi nejistou existencí. Nemohou tak zcela ovládat to, kde a jak se zjeví ani komu. A čím déle tu na zemi jsou, tím slabší jejich entita je. A právě proto někteří z nich chtějí svou vlastní záhrobní energii nějak posílit. Aby byli silnější, aby snáze ovládali sami sebe a měli další a další schopnosti. A jediná možnost, jak tu energii získat, je vzít ji někomu živému. Přilnou k něčí životní síle a vysávají ji…“ „Jako parazit?“ Přerušila Elena Bonnino vysvětlování zděšeně a její kamarádce došlo, že začíná chápat. „Ano, přesně tak. Parazitují na živých a kradou jim jejich vlastní energii. Myslela jsem si, že se to týká jen lidí, ale teď vidím, že asi ne a ono je to konec konců i docela logické.“ „Logické?“ „No ano, vždyť si to představ. Upíři mají mnohem víc životní energie, než lidé a navíc se tak snadno nevyčerpá. A pokud je navíc ještě ke všemu šťastný a ty říkáš, že je. Tedy byl. Tak to vůbec. Pro Kate musel být Damon něco jako maják, který zářil do dálky a jen vybízel k tomu se na něj napojit. No a tak to udělala.“ „Ale na to neměla právo!“ Vřískla Elena vztekle a Bonnie si opět povzdychla.

„Ovšem, že na to neměla právo, Eleno. Já jí přeci nehájím. Jenže k tomu došlo a jak to tak vypadá, není to poprvé.“ „Ano, doktor Murphy říkal, že už jednou…“ Vyhrkla Elena, ale Bonnie jí znovu přerušil: „Nic proti doktoru Murphymu, ale myslím, že v tomhle se plete.“ „Plete?“ „Ano, nemyslím si, že se to stalo jen jednou, myslím, že to Kate dělá celou tu dobu, co v domě je, nebo minimálně už hodně dlouho, jinak by se nemohla udržet tolik let v takovéhle jasné podobě.“ „Chceš říct, že tu vysává lidi už staletí?“ Zašeptala Elena a okamžitě věděla, že odpověď je ano. Proto měl tenhle dům tak mizernou pověst, proto se ho místní báli! Kdyby šlo jen o zjevování jedné mladé dívky, nebyla by ta hrůza tak zakořeněná, ale pokud tu opakovaně umírali mladí, zdraví lidé (nejspíš asi muži, jak to tak vypadalo), nedivila se, že se Heat House každý vyhýbal obloukem. „Bohužel ano…“ Potvrdila jí navíc její obavy i Bonnie a jí zatrnulo. Ano, lidé tu po staletí umírali a Damon teď… „Ona ho nakonec zabije, viď.“ Vypravila ze sebe přiškrceně a Bonnie na druhé straně linky okamžitě došlo, že tady musí být opatrná. Cítila bolest a strach v hlase své kamarádky a nechtěla jí rozrušit ještě víc, ale bohužel neměla na výběr. Musela jí říct pravdu, nebo alespoň to, co za pravdu momentálně považovala, protože si přeci jen stoprocentně jistá nebyla. Skutečně netušila, že se duchové mohou napojit i na upíry, protože o tom skutečně žádné záznamy nikde nenašla, ale Eleně pochopitelně věřila. Tudíž to ale pořád nebylo moc jasné, protože pravdou sice bylo, že lidé většinou tohle parazitování přežít nedokázali, ale zabít upíra je mnohem těžší než člověka. No, ale stejně bude nejlepší, když Elenu připraví spíš na tu horší variantu, než aby jí řekla, že muž, kterého její kamarádka evidentně miluje, bude v pořádku a on pak nebyl!

„Obávám se, že by k tomu mohlo dojít, Eleno. Tedy… Lidé tohle nemohou dlouhodobě přežít, ale jak je to u upírů, to netuším. Asi vydrží víc a déle, než průměrný člověk, jenže nakonec…“ Odmlčela se a nechala to radši nedokončené. „Nakonec stejně umřou.“ Dořekla to ale Elena za ni a ona raději mlčela.

„Ale to se nesmí stát! Slyšíš Bonnie! Musíme jí v tom nějak zabránit!“ Zmocnil se náhle Eleny z ničeho nic zase ten příšerný vztek na celou tuhle situaci a Bonnie jí okamžitě začala uklidňovat. „Samozřejmě že ano, tedy musíme se o to pokusit. Nebo spíš ty musíš, protože já bych k vám dorazit nestihla a jinou čarodějku v okolí asi těžko seženeš.“ Elena tahle slova ale vyděsila. „Jak já? Co já zmůžu? Bonnie, ona už je hrozně silná a ještě bude, pokud je tedy pravda, že čím bude Damona slabší, tím bude její moc narůstat. A já nevím, co mám dělat a jak jí zabránit v tom, co dělá!“ „Ano já vím, ale budeš to muset zvládnout.“ „Ale jak?“ „No…“ Povzdechla si Bonnie, „nejlepší by bylo z toho domu skutečně co nejdřív zmizet.“ Elena se ale jen nevesele zasmála. „To řekni Stefanovi a obávám se, že ani Damon by se mnou moc nespolupracoval.“ „No ano, to už jsi říkala. Tak když nemůžete pryč vy, musí ona.“ „Ale jak? Jak mám z domu vyhnat ducha, který je tu už staletí?“ Elena byla vážně v koncích. A Bonnie taky. „To…nevím, ale zkusím něco najít.“ „Najít?“ vyhrkla vyděšeně Elena. „Než něco najdeš, bude pozdě! Bonnie ty jsi ho neviděla, on je na tom vážně hrozně zle. Bojím se o něj.“ „Já vím, Eleno, věř mi, že to chápu, ale já opravdu nevím. Musím se podívat do knih a pak ti zavolám a zatím…“ Náhle jí něco napadlo a i s mobilem v ruce vyrazila k nedaleké knihovna, na jejíž horní polici měla položenou knihu kouzel své pra pra předkyně Emily. Matně si vybavovala, že tam četla něco, co by… Ano! Tady to je! Nalistovala příslušnou stránku a znovu přitiskla mobil k uchu. „Eleno?“ „Ano jsem tu, co se děje?“ „Něco jsem našla v Emilyině knize. Ochranu před duchy lidí, mělo by to fungovat. Jako funguje sporýš na upíry a oměj na vlkodlaky je i něco, co nesnáší pro změnu lidské záhrobní bytosti.“ „A co je to?!“ Elena svitlo nepatrné světýlko naděje a pevněji stiskla telefon. Prosím, prosím, ať je to něco co tu mají a co zabere! Modlila se v duchu a Bonnie zatím pečlivě pročítala danou pasáž prastaré knihy. „Pelyněk!“ Vyhrkla pak a Elena se zarazila. „Pelyněk? To jako taková ta hnusně hořká kytka, co mi z ní babička vždycky vařila odporný čaj, když mi bylo špatně od žaludku a pak mi bylo ještě hůř?“ „Ano.“ Zasmála se Bonnie a Elena jen zmateně zamrkala. „Aha, no tak jo a co s ním mám jako dělat?“ „To nevím, asi to, co se sporýšem. Zkus mu z něj uvařit ten čaj, a k zahození by ani nebylo mu ho podstrčit někde poblíž postele. Tedy jestli ho máš dost?“ „No já myslím, že ho budu mít dostatek.“ Usmála se Elena při vzpomínce na sušené bylinky dole v kuchyni. Rozhodně tam sáček (dost objemný mimochodem) s nápisem „Pelyněk“ viděla. „Tak to je skvělé, já jdu hledat dál a ozvu se, ano? A Eleno!“ Boniin hlas zněl z ničeho nic opravdu naléhavě. „Dávej na sebe pozor! Kate bude s Damonovou energií skutečně silná.“ Já vím, Bonnie. Neboj. Hlavně něco najdi!“ „Jistě, zatím ahoj.“ „Ahoj.“ Rozloučila se Elena a ukončila hovor. Čekal jí nelehký úkol, ale ona se nevzdá! Ukáže Kate, kdo je tu pánem domu a když k tomu bude potřebovat čaj z pelyňku, tak ať! Jen aby to zabralo!



5 reakce na FF: „Volba-část III“-37.Kapitola

  1. Leya napsal:

    Skvelá časť! Nemám slov…proste perfektné, v každej časti je viac a viac napätia a ja sa neviem dočkať ako to nakoniec s nimi dopadne. :) Keď sa tu však objavila Bonnie, prišlo mi zas ľúto, že nie sú konečne v Mystic Falls spolu s Bonnie, Carolline a ostatnými…Ale to by nebolo asi ono, a dosť by sa mi to zlievalo so seriálom,takže je to na druhej strane aj fajn, že sa to takto odlišuje :)

  2. M@ky napsal:

    Perfektní! ;-)

  3. kaťul napsal:

    Super:) konečně nějaká ochrana před Kate.. těším se na další…

  4. terulka napsal:

    Skvělá kapitolka:) no doufám že Damonovi bude líp:DD taky se těším na další…

  5. elisa napsal:

    nádherná kapča :) už se nemůžu dočkat další :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde