FF: „Volba-část III“-38.Kapitola

A jako každou neděli tu mám pro vás další kapitolu Volby. Užijte si ji a komentujte, další díl zase ve středu :-)

38.

Stefan opatrně vyložil z vozu hned několik chladících boxů s konzervovanou krví a naskládal je před vchod do Heat House. Byl z těch hádek s Elenou pořád trochu nesvůj, ale hlavně měl plnou hlavu Damona a jeho problémů a tudíž se na nějakou další manipulaci s boxy brzo vykašlal, sebral z toho horního tři sáčky s krví a nechal zbytek venku. Tady je těžko někdo ukradne. Pomyslel si uštěpačně a vyrazil zpět za svým bratrem, kterého našel v úplně stejné poloze, v jaké ho zanechal. V pololeže na pohovce v pracovně a ke všemu ještě se zavřenýma očima. „Na.“ Podal mu trochu nejistě první sáček, a bolestně sledoval, kolik práce dalo Damonovi zaujmout vzpřímenější polohu a dostat se skrz plastový uzávěr ke krvi. „Díky.“ Odvětil jeho bratr, když polkl několik doušků, ale jeho hlas zněl už zase mdle a unaveně. Přesně, jak se Stefan obával… Čím dál tím víc věcí totiž nasvědčovalo tomu, že úleva, která dnes Damona postihla, byla jen dočasná… Sakra!

Stefan by nejradši do něčeho kopl, ale ovládla se a dokonce se mu podařilo i pousmát. Nemělo smysl se Damona znovu ptát jak mu je, protože by se stejně nejspíš pravdivé odpovědi nedočkal a tak jen bratra tiše pozoroval a přitom horečně přemýšlel, co dál. Vlastně o tom přemýšlel celou cestu do Exeteru a zpět, ale zatím na nic moc nepřišel. Nejlepší by bylo sehnat někoho, kdo by věděl, co se s Damonem děje, jenže on nejspíš nikoho takového neznal! Lidské lékaře samozřejmě mohl vyloučit (zvlášť po zkušenostech s místním pověrčivým felčarem!) a upíří asi těžko existovali! Možná by jim mohla pomoci nějaká čarodějka, ale on v těchto kruzích moc valné styky neměl. Bonnie volat nechtěl (po tom všem co jí provedli on i Damon nějak nevěřil tomu, že by jim byla ochotná pomoct) a kde vzít nějakou jinou a nekrást, neměl nejmenší tušení! Ale musel bratrovi nějak pomoct! Jenže jak? Zatím mu alespoň mohl opatřit tu krev, kterou Damon evidentně potřeboval a to ve velmi velkém množství, jenže to mu jako moc velká pomoc nepřišlo! Sice jeho bratr vypadal po těch třech sáčcích, které zvládl vypít docela rychle (jeho žaludek si začínal na podobné porce pomalu, ale jistě zvykat) o něco líp, jenže ani tak to nebyla žádná sláva. Ikdyž se snažil nedat to na sobě znát a dokonce i vtipkoval.

„Myslím, že jsi vzal správný ročník.“ Usmál se totiž, když odložil na stolek vedle sebe i poslední plastikový obal a Stefan trochu roztržitě přikývl. „Co se tváříš tak zničeně? “ Damonovi nemohlo ujít, že jeho bratr značně posmutněl. „Nic, jen přemýšlím, jak ti pomoct.“ Přiznal Stefan popravdě, ale Damon jen mávl rukou. „Náhodou je mi vážně líp! Nedělej si starosti, za pár dnů budu v pořádku. Možná dřív.“ Stefan by tomu tak rád věřil a tak na Damona povzbudivě mrkl, ale jeho instinkt mu radil, aby se té naděje zatím moc nedržel. Jenže co jiného mu zbývalo, než naděje?

Elena seběhla schody do přízemí tak rychle, jako snad nikdy a bez zaváhání vtrhla do kuchyně. Prosím, prosím, ať tu ten sáček pořád je! Modlila se v duchu, když se dobývala do skřínky s kořením a bylinkami a vzápětí si úlevně oddechla. Byl tam! Skoro úplně navrchu ležel objemný papírový sáček, s nápisem „Pelyněk“ a ona ho nadšeně přitiskla k sobě. Okamžitě ucítila pronikavou a bohužel i dosti nepříjemnou nahořklou vůni, ale bezpečně poznala, že je to ta správná bylina. Přesně takhle „voněly“ ty babiččiny vývary na zažívací obtíže! A ona teď musí taky jeden udělat, ikdyž proti něčemu jinému, než proti zvracení. Co nejrychleji tedy odložila sáček na kuchyňskou linku, sundala z háku konvici na čaj a naplnila jí až po okraj vodou. Raději udělá čaj všem. Jí a Stefanovi nějaký obyčejný a Damonovi tenhle! Za žádnou cenu totiž nesmí dopustit, aby Stefan pojal nějaké podezření ohledně duchů a pelyňku. Okamžitě by jí akce s ním zatrhl a ona už se s ním nechtěla a ani nesměla hádat. Kate nesmí přijít na to, co chystá! Mohla by se jí pokusit zastavit dřív, než do Damona ten odvar dostane v takovém množství, aby na něj ta mrcha už nemohla (počítala totiž s tím, že nebude stačit jen trošku, jako u sporýše a upírů a měla dojem, že se nemýlí).

Damon ho v sobě i kolem sebe musí mít pro jistotu co nejvíc a ona se o to musí postarat. Přemýšlela horečně a netrpělivě čekala, až se voda začne vařit. Konečně se ozvalo známé bublání a ona raději sundala konvici ze sporáku dřív, než začne pískat. Opatrně rozdělila vodu do tří pořádných kameninových hrnečků, a zatímco do dvou dala obyčejný sáček nějakého ovocného čaje, ten třetí opatřila sítkem a štědrou dávkou pelyňku. Páchlo to sice dost otřesně, ale to se nedalo nic dělat! Nechala bylinu pečlivě vylouhovat a pak vše připravila na tác. Teď nebo nikdy! Pomyslela si a opatrně ho zvedla. Byla připravená bojovat!

„Nenapadá tě třeba nějaká čarodějka, který by nám mohla pomoct?“ Ptal se právě Stefan Damona a ten se ho chystal už nejméně posedmé odbýt, že mu bude jistě líp i bez čarodějky, když tu náhle cvakly dveře a do pracovny nahlédla Elena. Na tváři měla pečlivě udržovaný neutrální úsměv a v rukou tác se třemi kouřícími hrnečky. „Ahoj, tak jak se tu beze mě máte?“ Vyhrkla co nejveseleji a jediný pohled do Stefanovy tváře jí napověděl, že je její miláček skutečně rád, že už nechce pokračovat v hádce. Znala ho až moc dobře a věděla, že to takhle dopadne, ale bohužel taky věděla, že jen tak nezmění názor! A to jí dost trápilo… A navíc jí trápilo ještě něco a tím byl stav jeho bratra. Když totiž odtrhla oči od Stefana a pohlédla na pohovku, na které se usadil Damon, bylo jí jasné, že Kate na něm už zase pracuje. Byl opět dost bledý a unavený a vypadal mnohem hůř, než venku! Kruci, copak to Stefan nevidí! Na okamžik jí znovu zachvátil vztek, ale ovládla se a proklouzla dovnitř do pracovny. „Dobře.“ Dostala první odpověď od Damona a vzápětí i stejnou od Stefana a ikdyž to byla v obou případech lež, ani nic jiného nečekala. „Napadlo mě, že nám uvařím čaj, co vy na to?“ Pozvedla vyzývavě tác a pak ho opatrně složila na stolek. „To je skvělý nápad.“ Pochválil jí Stefan a nenápadně se dotkl její ruky, aby jí dal najevo, že už je všechno v pořádku. Sice nebylo, ale ona mu za to věnovala úsměv a pak se posadila na okraj pohovky k pobledlému Damonovi. „Ano, rád se po dlouhé době napiju něčeho jiného, než krve.“ Souhlasil i on a jemně jí pohladil po ruce, jenže jí tím skvěle nahrál na smeč. Potřebovala totiž, aby Stefan na okamžik zmizel z doslechu, protože jí bylo jasné, že přemluvit Damona k pití pelyňkového odvaru nebude jen tak. A zmínka o krvi se jí opravdu hodila. „To ano a když jsme u té krve, myslím Stefane, že bys mohl tu, cos přivezl, uskladnit zatím v kuchyni. Je tam docela chladno.“ Navrhla bezelstně a on se na to nádherně chytil. „Dobře, jdu na to, za chvilku jsem tady.“ Usmál se, spokojený, že je zase všechno mezi nimi v pořádku a vyrazil.

Elena počkala, až za ním zapadnou dveře a zhluboka se nadechla. Čekal jí vážně nelehký úkol! A ona se navíc rozhodla jít na to tak trochu podle. Jenže neměla moc na výběr. „Miluju tě.“ Otočila se tudíž bez váhání k Damonovi a ten trochu překvapeně zamrkal. „Aha… Tedy, já tebe taky.“ Zamumlal pak nejistě, protože mu instinkt i přes otupělost, která ho opět uchvátila uvnitř domu, hlásil, že má Elena něco za lubem a ona se na něj něžně usmála. „Vážně?“ „No ano, proč se ptáš?“ A uděláš pro mě něco?“ A bylo to venku. To si mohl myslet, že bude něco chtít, když se chová takhle podivně, ale ikdyž to věděl, těžko mohl odpovědět jinak, než kladně. „Pokud to bude v mých silách.“ Naznačil tedy, že samozřejmě udělá cokoliv na světě, ale momentálně má dost omezené možnosti, jenže Elena ho překvapila něčím, co nečekal. „Vypiješ prosím tohle?“ Natáhla k němu totiž hbitě ruku s jedním kouřícím hrnečkem a on znovu znejistěl. „Čaj?“ „To není jen obyčejný čaj, je to… Bylina, kterou mi poradil doktor Murphy.“ „Aha, ten.“ Zamručel Damon nevraživě, ale k Elenině úlevě si od ní hrnek poslušně vzal. První část plánu vyšla…

No, ta druhá už moc ne! V okamžiku, kdy totiž její miláček v odvaru smočil rty, zatvářil se skutečně zhnuseně a polkl stěží pár kapek. „Fuj! Co to proboha je?“ Prskl znechuceně a odtáhl od sebe hrnek, co nejdál mohl. „Nechutná ti to?“ Vypadlo navíc z Eleny trochu pitomě a on nahodil doslova útrpný výraz. „Nechutná? Lásko, to je docela slabé slovo! Nepamatuju se, že bych někdy pil něco odpornějšího!“ „Ale no tak, to snad ne!“ Bránila se trochu rozhořčeně, protože byla už jen krůček od toho mu pomoct a on jí to kazil, ale Damon si jen povzdechl. „To snad ano… Co to vlastně vůbec je?“ Elena zaváhala, ale neměla na výběr. Lhát nemělo smysl, stejně to do Damona nejspíš nedostane. „Pelyněk…“ Pípla a on se při dalším pohledu do hrnku a jejích slovech až oklepal. „No fuj, to si pamatuju ještě z doby, kdy jsem byl kluk. Někdy nám ho vařila chůva na žaludek. A máš pravdu, takhle nějak děsně to chutnalo!“ „Je to na posílení organismu.“ Pokusila se lhát alespoň trochu, ale stejně jí to nepomohlo. „Spíš na zruinování! Promiň, ale tohle pít nebudu!“ „Slíbils, že budeš!“ připomněla mu poslední možnou záchranu svého hroutícího se plánu, ale ani to nepomohlo. „To teda neslíbil, jen jsem řekl, že pro tebe udělám, co bude v mých silách a tohle…“ Zhnuseně hrnek odložil na stolek. „V mých silách není, promiň!“ „Ale pomůže ti to!“ Elena už začínala být vážně zoufalá, ikdyž si slibovala, že nebude a brala to jen jako pokus, který asi nevyjde. Jenže ona chtěla, aby vyšel! Ale Damon byl i přes mizerný zdravotní stav pořád Damon a toho nemělo smysl do něčeho nutit (zvlášť když to něco bylo spojeno s ničením jeho rozmazlených chuťových buněk!). „Leda do hrobu!“ Odfrkl a Elena měla chuť ho vážně praštit!

Jenže než se dostala k násilí, vrzly dveře a Stefan byl zpět. Kruci! No a Damon samozřejmě musel ihned bráškovi žalovat. „Díky bohu, že jsi tady! Myslím, že ten sporýš včera u tebe jí nestačil! Teď se pro změnu snaží otrávit mě!“ Lamentoval a Stefan překvapeně zvedl obočí. „Cože?“ „No ano, snaží se mě zabít odvarem z pelyňku.“ „Pelyňku?“ Stefan pořád nic nechápal, ale svezl se vedle pohovky a nedůvěřivě mrkl na odložený hrnek. Jenže Elena měla v plánu se nařčení z travičství rozhodně bránit (dřív, než si to Stefan nějak špatně vyloží!). „To není pravda, jen jsem mu uvařila podle doktorova receptu něco na posilnění.“ Odfrkla, ale Stefanovi stačilo se naklonit nad odvar a zhnuseně tvář zase odtáhl. „Fuj, a nespletla jsi to? Víš jak na tom s bylinkami a kořením jsi.“ „Ha, ha…“ prskla naštvaně, ale už jí bylo jasné, že tudy cesta nepovede. Nemohla jim říct o pelyňku pravdu a tak se musela stáhnout. „Ne, nespletla! Ale máš příliš mlsného bratra!“ Uzavřela to a hrnek postavila zpět na tác. „No to mám, ale tohle bych nepil ani já, promiň.“ Pousmál se zatím Stefan a nabídl Damonovi svůj čaj, který zkušeně ochutnal a který byl díkybohu ovocný. A ona měla chuť ten svůj mu chrstnout do obličeje!

O pár hodin později seděla Elena nervózně na okraji manželského lože v hlavní ložnici a nejistě těkala očima po místnosti. Trochu se bála, jestli se někde neobjeví Kate, ale zdálo se, že v okamžiku, kdy Stefan rozhodl, že na Heat House zůstávají, o ní místní „záhrobní obyvatelka“ ztratila veškerý zájem. Díky bohu za to, ale o koho bohužel zájem neztratila, byl Damon! Sice mu bylo pořád ještě o dost líp, než včera, nebo ráno, ale i tak to bylo mnohem horší, než dnes venku. Kate na něm parazitovala vesele dál a přesto, že na to šla pomaleji (asi aby náhodou ve Stefanovi nevzbudila nějaké podezření) Elena měla pořád v úmyslu jí zastavit. Bohužel to ale bude složitější, než si myslela! Odvar z pelyňku se jí totiž do Damona skutečně dostat nepodařilo a tak musela nastoupit pasivnější forma bylinkové obrany. A její přípravu Elena právě před chvilkou dokončila. Využila toho, že Stefan doprovázel Damona do koupelny (ten se sice vší silou bratrovy asistence v tomto směru bránil, ale když mu Stefan slíbil, že počká přede dveřmi, trochu se uklidnil) a ona tak mohla nerušeně operovat s pelyňkem přímo v ložnici. Sice netušila, zda to udělala správně, ale každopádně se teď kolem lůžka, na kterém měl Damon dnes v noci spát, nenacházel jediní čtvereční metr, na kterém by nebylo alespoň trošku téhle zázračné byliny! Nesypala usušené lístky jak pod prostěradlo, tak pod polštáře a dokonce jich pár rozhodila i po vyšívaném baldachýnu. Sice to nebude asi tak účinné, jako kdyby měl Damon pelyněk přímo v krvi, ale musí to holt stačit. Zatím! Zítra vymyslí nějaký jiný způsob, jak do Damona alespoň pár miligramů dostat, ale pro dnešní noc musela být vděčná za tohle. I tak tu byla „vůně“ sušeného pelyňku docela dost cítit, ale Elena jí hbitě přebila jedním ze svých značkových parfémů a teď nejistě čekala, co na to Damon.

Konečně se dveře do ložnice otevřely a na jejich prahu se objevili oba Salvatoři. Stefan Damona nenápadně podpíral, ale byl rád, že nemusí bratrovi pomáhat tak moc, jako předtím. Sprchu i převlečení do pyžamových kalhot (sportovní se přeci jen napořád nehodily) zvládl dokonce docela sám a asistenci potřeboval jen k pěšímu překonání dlouhé chodby. Jenže hned jak oba vstoupili dovnitř do hlavní ložnice, praštila je do nosu pronikavá vůně složená z něčeho, co nedovedli tak přesně identifikovat a jedné z Eleniných poměrně drahých voňavek, tedy pardon parfémů. „Co je to tu proboha tak cítit?“ ozval se první Stefan, ale Elena byla na takovou otázku připravená. „Převrhl se mi flakon s parfémem, omlouvám se.“ „No to nic, mě je celkem fuk, jak to tu voní, ale docela bych ocenil, kdybych si už mohl konečně zase lehnout.“ Naznačil ale Damon dřív, než Stefan stihl na její banální omluvu zareagovat a ten se okamžitě zatvářil omluvně. „Promiň, jasně.“ Pomohl bratrovi dojít k lůžku a s Eleninou pomocí ho uložil do hedvábných přikrývek. „Lepší?“ Zajímal se pak starostlivě a Damon úlevně kývl. „Dobře, tak já půjdu vedle. Kdyby něco, zavolejte mě.“ Chystal se k odchodu Stefan, ale Damon se na něj ještě jednou vděčně usmál. „Díky a dobrou noc.“ „Dobrou noc.“ Stefan mu úsměv rád oplatil, ale pak už ho nechal s Elenou o samotě. Sice pochyboval, že tu dnes dojde k něčemu intimnějšímu, než k polibku na dobrou noc, ale i tak si ti dva zasloužili trošku soukromí. Ale Damona tenhle stav nejspíš trápil.

„Promiň.“ Zamumlal totiž zkroušeně, když za Stefanem zapadly dveře jeho ložnice a Elena na něj překvapeně pohlédla. „Co ti mám prominout, miláčku?“ „Že dneska asi nebudu zrovna ukázkový partner.“ Naznačil nenápadně to, co ho trápilo, ale ona se jen něžně usmála. „Ale jdi ty! Ty jsi ukázkový partner pořád.“ „V ložnici asi moc ne.“ Nedal si ale vymluvit svou pošetilou myšlenku a Elena na něj vážně pohlédla. „O tom vůbec nezačínej! Není ti přeci dobře. Co myslíš, že od tebe čekám? Já jen chci být s tebou.“ „To já s tebou taky, ale možná bys měla jít za Stefanem, on přeci jen…“ „Tak dost! Tys mě neslyšel?! Řekla jsem, že chci být s tebou nikoliv, že s tebou chci za každou cenu spát, takže se uklidni, obejmi mě a zavři oči, ano?“ Znělo to nekompromisně a Damon skutečně poslušně zmlkl. Vlastně mu to, co Elena řekla, docela zvedlo sebevědomí i náladu. Vážně si trochu vyčítal, že jí tu u sebe drží, když se dnes v noci nezmůže na nic jiného, než na to, že usne jako dřevo (a už asi docela brzy), ale teď mu po jejích slovech bylo opravdu líp. „Miluju tě.“ Dodala navíc ještě Elena a něžně ho na důkaz svého tvrzení políbila na rty. „Já tebe taky.“ Zamumlal vděčně, ale to už se mu vážně zavíraly oči. Přitáhl si tedy Elenu do náručí, přesně tak, jak si přála a ona ho vděčně objala kolem nahé hrudi. Hlavu mu pohodlně složila na pravé rameno a cítila se alespoň trošku líp, než včera v noci. Včera ještě netušila, co s jejím miláčkem je. Dnes už ano a navíc ho měla u sebe. A přesto, že to, co ho potkalo, bylo příšerné, ona už navíc i věděla jak s tím bojovat (tedy trochu) a v pelyňkem obklopené posteli se cítila téměř bezpečně. S něžným úsměvem na rtech poslouchala Damonův mírně namáhavý dech a trochu klopýtavý tlukot srdce, ale pořád to bylo lepší, než ráno, kdy měl tep téměř nehmatný! A Kate na něj teď nemůže, nebo alespoň ne tak přímo, jako předtím! Jen ať se zkusí mrcha přiblížit k pelyňku, pěkně jí spadne hřebínek! Pomyslela si Elena, ale nahlas řekla jen: „Dobrou noc.“ „Dobrou…“ odvětil Damon zastřeně a ona věděla, že už je napůl v říši snů. Snad bude ta říše dnes bezpečná…!



4 reakce na FF: „Volba-část III“-38.Kapitola

  1. barča napsal:

    hmm… snáď už sa to konečne nejako tam rozpletie… nebola by som proti,keby Stefan úplne vypadol,to že neverí Elene iba svedčí o tom, že tam nemá čo robiť a len to tam kazí… inak fajn kapitolka :)

  2. terulka napsal:

    Super kapitolka jako vždy:) héj doufám že ho to ochrání:D těším se na další:)

  3. kaťul napsal:

    Luxus kapča:)taky doufám že mu to pomůže:P a taky se těším na další:DDD….

  4. Lenka napsal:

    Dobrý večer, bohužel se mi nezobrazuje nová dnešní povídka.
    Díky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich