FF: „Volba-část III“-39.Kapitola

Tak a máme tu zase středu a s ní i další kapitolku Volby. Tak čtěte a komentujte a další díl zase v neděli :-)

39.

Elena ležela na manželském lůžku v hlavní ložnici a nesoustředěně bloudila očima po vyšívaném baldachýnu, který se jí klenul nad hlavou. Bylo teprve něco kolem páté hodiny ráno, ale ona byla vzhůru už několik desítek minut. Vlastně jí probudil Damon, který měl nejspíš nějaký zlý sen, protože sebou ze spánku nervózně házel a přitom jí nevědomky uhodil. Nebolelo to skoro vůbec, ale ona o něj měla starost a díky tomu už prostě nezabrala. Jen ho pevněji objala a byla ráda, když se po pár minutách zase uklidnil a spal nerušeně dál.

A spal samozřejmě i teď, ale Eleně to vůbec nevadilo. Měla totiž pocit, že ten pelyněk skutečně zabírá! Doopravdy! Sice pomalu a nenápadně, ale to se dalo při jeho nízkém množství a nepřímé aplikaci očekávat. A Damon vypadal vážně trochu líp! Tedy, když pominula ty noční můry a trochu namáhavější dech, ale nemohla toho chtít zase tolik najednou. Jinak ale byl její miláček v mnohem lepší kondici a přesto, že byl pořád dost bledý (tedy bledší než obvykle), nedalo se to s tím, jak mizerně vypadal včera ráno, vůbec srovnat! A to byl vlastně další důvod, proč se jí už nedařilo znovu usnout! Fungovalo to a ona celou dobu (od okamžiku, kdy si to uvědomila) přemýšlela, jak do svého zmlsaného partnera dostat podstatně větší dávku té magické byliny, než bylo těch pár kapek, co včera nedopatření spolkl! Bohužel ale zatím nevymyslela vůbec nic. Kruci! Proč jen to musel být zrovna pelyněk?! Kdyby to byla jakákoliv jiná bylina, nebylo by těžké mu jí propašovat do čaje, nebo třeba do nějakého jídla, ale tohle bylo tak odporně hořké, že by se to neztratilo vůbec v ničem. Leda tak v nějakém alkoholu…

Napadlo jí po chvíli a musela uznat, že to není zase tak špatný nápad! Sice bude asi trochu divné, když bude Damona nutit v jeho stavu popíjet alkohol (ikdyž u Damona možná ani ne), ale za pokus to přeci jen stálo. No jo, jenže to musela nějakou tu adekvátní lihovinu najít a ona upřímně řečeno vůbec netušila, co tu vlastně na Heat House mají. Sice tu byly hned dva likérníky (jeden v sále a druhý v pracovně), něco zahlédla při vaření i v kuchyni a sklep měl být narvaný až po strop vinnými lahvemi, jenže ona se v tomhle skoro vůbec nevyznala. Jenže nápad to byl vážně slibný, takže jí nezbývalo jí nic jiného, než to vzít metodou pokus omyl. To by snad vyjít nakonec mohlo a ona by vážně něco vhodného objevila, jenže…

Jenže byl tu ještě jeden problém! Aby mohla svůj nápad realizovat, musela pochopitelně opustit ložnici a hlavně manželské lože, které bylo momentálně díky jejím večerním bylinným zásahům nejbezpečnějším místem v domě. A Elena se při pomyšlení na to, že vstane a vzdá se ochranné moci pelyňku, nemohla zbavit mrazení v zádech. Kate si už klidně mohla všimnout, že něco není v pořádku (ikdyž taky nemusela, když sama postupovala s Damonem nyní mnohem pomaleji) a ona netušila, zda zdejší záhrobní obyvatelka o pelyňku ví. Doufala, že ne, ale i tak nebyla Kate jistě hloupá a uměla si dát dvě a dvě dohromady, čili nebude trvat dlouho a začne pátrat po příčině toho, že jí její oběť začíná vyklouzávat z prstů a pochopitelně bude podezírat právě svou „sokyni“.

Elena ale neměla moc na výběr, musela Damonovi pomoct ještě mnohem víc, než doteď (chtěla mu pomoct!) a na to prostě postel opustit musela. A tak se po další chvilce odhodlávání potichu vymanila z jeho pohodlného náručí a natáhla se k zásuvce nočního stolku, kde měla schovaný sáček s pelyňkem. Neměla ho ale bohužel zase tolik, aby si s ním mohla poprášit oblečení a tak doufala, že bude jako obrana stačit to, že ho drží v rukou. Muselo to stačit! U Sporýše to přeci taky stačilo (no u oměje a vlkodlaků sice ne, ale duchové snad mají jako nadpřirozené bytosti blíže k upírům, když je mohou beztrestně vysávat). No tak, musí sebrat odvahu! Povzbuzovala se v duchu a nakonec se skutečně odhodlala.

Zhluboka se nadechla a pak velmi rychle vyklouzla z postele. Napjatě čekala, co se stane. A… Nestalo se nic. V pokoji se vůbec nic nehnulo a ona si úlevně vydechla. Kate nejspíš nechala Damona v noci na pokoji a možná jí i došlo, že na to jde vážně moc zhurta a že by jí nevydržel (pane bože, to je výraz!) moc dlouho. A Elena se tudíž strachovala zbytečně… Tedy zatím. Opravdu se jí trochu ulevilo a dokonce se i pro sebe pousmála.  Ach jo, kdyby jí teď někdo z přátel a známých viděl, jak úzkostně stojí uprostřed evidentně prázdné místnosti, vyděšeně se rozhlíží a k hrudi si tiskne papírový sáček s trochou sušených bylinek, potrhal by se smíchy! No, ale snad je alespoň díky tomu sáčku v bezpečí nebo tedy bude, až se s Kate zase setká, což asi nebude zase za tak dlouho. Jen co ta mrcha zjistí, že k Damonovi nemůže tak dobře, jako předtím! Pomyslela si a bez dalšího váhání vylovila ze skříně namátkou nějaké oblečení a gumičku do vlasů a vydala se do koupelny. Celý dům byl tichý a ona jasně slyšela z vedlejší ložnice Stefanův klidný dech. Spal stejně hluboce, jako jeho bratr a to bylo dobře. Bude na svou výpravu za alkoholem tohoto domu potřebovat klid! A hlavně nesmí ztrácet čas, něco tu přeci musí být!

Temná silueta v rohu haly v prvním patře Heat House byla tichý a nehybná. Číhala…! Číhala na příležitost, kterou v noci nedostala, protože s její vyhlídnutou objetí byla ta protivná prostopášná holka! A ona bohužel ještě nebyla tak silná, aby se jí mohla zbavit. To všechno co provedla včera a co tu mrchu nejdřív vyděsilo, a pak totálně zesměšnilo, před tím jejím druhým přítelem jí stálo příliš mnoho uloupené energie, tudíž byla už zase více pouhým stínem, než viditelnou bytostí. Ale ona to nevzdá! Jen co ta holka zmizí z patra, půjde za ním a všechno to, co jí jeho milovaní donutili vyplýtvat si od něj zase vezme… Ale musí být opatrná. Sice by ho nejraději na místě zcela vyčerpala, ale to bohužel nešlo. Potřebovala té energie ještě mnohem víc a on jí ji mohl dát, ale ne najednou. Hezky pomalu a postupně a pak, až bude dost silná, aby zvládla přijímat životní podstatu od více osob současně, navštíví i jeho bratra a pak i tu holku, která jistě něco kuje (stejně jako ten pokus dostat svého přítele z domu, který naštěstí skončil neúspěchem). Bude je mít všechny a bude tu s nimi moc žít navěky! A nebo taky ne! Možná se jí konečně podaří díky energii tří upírů prolomit tu bariéru mezi světem živých a mrtvých a znovu dostat šanci! A pak… pak se uvidí, co bude dál, ale teď pro jistotu ještě více znehybněla, protože ta holka, co jí stála v cestě právě vyklouzla z ložnice a prošla přímo kolem ní, do přízemí. Nevšimla si jí… Výborně! Měla cestu k hlavní ložnici volnou a ona se už nemohla dočkat. A temný stín se pomalu odlepil od stěny a přímo za Eleninými zády proplul chodbou až ke dveřím, za nimiž ho čekalo to, po čem toužil!

Hodiny na zdi kuchyně ukazovali už skoro šest třicet a Elenu pomalu, ale jistě opouštěl optimismus. Celou dobu pátrala, hledala a kramařila všude možně, ale výsledek tomu moc neodpovídal! Dobrou zprávou sice bylo, že na ní Kate zatím nezaútočila ani nedala nijak najevo svou přítomnost v domě, ale tou špatnou bylo, že i když vybrakovala oba likérníky a pak i skřínku v kuchyni, nenašla nic, v čem by mohla pelyněk rozpustit a neriskovat tak, že celá ta směs vybuchne, nebo že to Damon pozná. Ne, že by nenašla slušné množství různých druhů destilátů, ale žádný bohužel nevyhovoval jejím požadavkům. Pečlivě je všechny ochutnala (a děkovala bohu, že se nemůže tak snadno zpít do němoty), ale jen jeden jediný jí přišel dostatečně hořký na to, aby se v něm chuť pelyňku ztratila a to nebyla moc dobrá bilance. Navíc se jednalo o nějakou podivuhodnou červenohnědou břečku, která nebudila moc důvěry ani v takovém alkoholovém analfabetovi, jako byla ona, a jak bude působit na Damona, který se ohledně alkoholu řadil spíše ke znalcům, tudíž radši nechtěla ani domyslet. A navíc bylo té břečky, na jejíž lahvi našla mírně ošuntělý nápis „Angostura“ zoufale málo (a ona upřímně netušila, kdo to mohl vypít, protože to bylo vážně hnusné!).

No, lepší než nic. Pomyslela si otráveně a pomalu začala vytahané lahve zase uklízet. Pak jí ale oči padly na nedalekou polici s kuchařskými knihami, a jelikož tonoucí, se stébla chytá, napadla jí totálně zoufalá myšlenka. Ano, pelyněk je možná hnusně hořký, ale nic není tak hnusné, aby se to nedalo přebít nějakou jinou chutí! A když zklamal alkohol, tak to bude muset zkusit tudy! Bude muset uvařit něco, do čeho bude moct pelyněk přidat, aniž by si toho Damon a pro jistotu i Stefan, který by klidně taky mohl být v ohrožení, všimli. Bude to teda zatraceně těžké, ale ona se upnula k Anglické kuchyni, jako k jediné záchraně a nedočkavě se vrhla ke knihám. Spěšně je přelétla očima a pak vydolovala až úplně zezadu tu nejtlustší z nich, která sice působila dost omšele a staře, ale to bylo skutečně jedno! Naopak to možná bude výhoda, protože jejich předkové vařívali úplně jinak, než oni dnes (zvlášť tady v Anglii) a kromě toho, že měli rádi výrazné chutě, taky je rádi kombinovali a to bylo přesně to, co teď potřebovala. Tak copak to tu máme? Namátkou listovala recepty a nakonec zamířila až úplně dozadu a hledala něco jako obsah. Přeci ho to mít musí! A taky že mělo. Sice byla kuchařka opravdu hodně stará, čili některé výrazy byly mírně zastaralé, ale přesto se Elena v obsahu snadno zorientovala a ihned přeskočila několik kategorií receptů, jako byly předkrmy, polévky a saláty. Do těch by pelyněk propašovala vážně těžko. Na okamžik se zastavila u receptů na úpravu různých druhů masa a drůbeže, ale pak si vzpomněla, jak neslavně skončilo její jehněčí s mátovou omáčkou a raději opustila i tohle. Nejen že by to jistě nezvládla, ale taková jídla také dala hrozně moc práce, byla náročná na suroviny a ke všemu by asi ani v té nejhořčejší omáčce pelyněk neukryla. Skutečně musela jeho chuť přebít a to mohla udělat jedině…cukrem! Sice to bylo šílené, ale na druhou stranu by to možná vyjít mohlo. Když se tedy vyhne všemu v čem je čokoláda napadlo jí při vzpomínce na Damonovu nově vypěstovanou averzi a začala důkladněji pročítat jednotlivé recepty v sekci „Zákusky a sladké pokrmy.“ Polovinu z nich neznala a pod většinou z nich si ani neuměla nic představit, ale nakonec narazila na něco, co jí bylo pochopitelně povědomé. Puding! No ano, vánoční puding podle anglického receptu dělávala její babička a často se zmiňovala o tom, že se dá v klidu servírovat i mimo svátky (což se teď na jaře celkem šiklo). A Elena si navíc matně vzpomínala že měl v sobě opravdu hodně věcí a tím pádem i hodně chutí a jako bonus také docela dost alkoholu, takže trocha hořkosti se v něm jistě ztratí! A alkoholu měla habaděj! Honem vyhledala příslušnou stránku a začala pročítat seznam ingrediencí.

„Máslo, strouhanka, rozinky, brandy (výborně, té našla dokonce tři lahve!), hrubá mouka, vejce, jablka (hm, tak ta asi bude muset vypustit, nebo zapátrat v potravinovém sklepě), hřebíček (to je jako co? pod pojmem „hřebíček“ si představila leda tak něco z dílny a to to asi těžko bude, no uvidíme…), hnědý cukr (kdyby jen hnědý, hezky přidá i světlý, ať tu hořkost něčím utluče!), směs oloupaných oříšků a mandlí, kandovaná pomerančová kůra (ehm… to vyškrtneme), kandovaný zázvor (vezmeme normální, ten viděla u koření), melasa, nebo tekutý lesní med (hm… no med se snad najde), citronová kůra, citrónová šťáva, mleté nové koření (kruci, to viděla ve skřínce s kořením jen celé, no co se svou silou ho snad nadrtí raz dva), strouhaný muškátový oříšek, tuk a mouka na vymazání formy, smetana ke šlehání.“ Uf, bylo toho teda celkem dost! Ani netušila, že se tam toho dává fakt tolik, ale neměla chuť už shánět něco jiného! Musí se pustit do práce, tohle vypadá na dlouho a kdo ví, jak dlouho budou Damon a Stefan ještě spát. Měla v plánu jim to přednést jako překvapení a nebylo by dobré, kdyby jí přichytli teprve v přípravě. Tak do toho!

Damon se unaveně protáhl a pokusil se zaujmout na loži pohodlnější polohu. Měl pocit, že ho bolí celé tělo, ale taky měl pocit, že je teprve hodně brzy ráno, takže se zoufale snažil neotevřít oči a znovu usnout, ale po pár minutách to vzdal. Ani netušil co přesně ho to vlastně probudilo, ale něco nejspíš ano, protože se cítil tak hrozně unavený, jako by právě uběhl maraton. Přesto mu ale připadalo, že je to lepší než včera. Tedy než včera večer a hlavně předtím to prokleté ráno, kdy si vážně myslel, že mu zbývá tak maximálně pár hodin života! S tím, jak skvěle se cítil venku se to bohužel srovnat nedalo, ale to byl asi nějaký podivný výkyv, nebo co. Odmítal si prostě připustit, že by mu bylo líp proto, že se dostal na čerstvý vzduch, ale na jednu stranu by se dalšímu pobytu mimo silné zdi tohoto sídla ani moc nebránil. Jenže na to bylo asi vážně brzy, protože když pootevřel spánkem slepené oči, do pokoje dopadalo sotva pár prvních paprsků světla. Muselo být tak šest, maximálně sedm ráno. A to ve zdejších končinách plných mlh a podym bylo ještě zatraceně brzy. No jo, ale on už prostě znovu usnout nedokázal a navíc zjistil nemilou věc! Byl v ložnici sám. Lože vedle něj bylo sice neustlané, ale prázdné a on přitom zcela jistě sám neusínal. Byl tu přeci s Elenou (to věděl až moc dobře, protože se pořád trošku styděl, za to, že vedle ní jen tak usnul!), ale ta teď byla pryč a on byl bohužel tak utahaný, že mu ani nastražení uší nepomohlo. Jeho smysly nebyly zdaleka v pořádku a tak stěží zaslechl ve vedlejší Stefanův klidný dech, který napovídal, že bratr tedy problémy se spaním rozhodně nemá! Tak to mu celkem záviděl… No nic, měl by se zkusit zvednout a Elenu najít, ale najednou si nebyl jistý, jestli to bez pomoci dokáže. Hlava se mu sice už skoro vůbec netočila, ale to bylo vleže. Kdo ví, jak na tom bude, až se pokusí vyškrábat do vzpřímené polohy. Sakra! Cítil se tak hrozně zranitelně a trapně! Ani jako dítě neměl rád, když byl nemocný a všichni se o něj museli starat! A teď, když by měl být nesmrtelný, nezničitelný predátor, musí přemýšlet o tom, jestli se sám vyhrabe z postele. Nádhera!

Na lamentování ale nebyl ten nejlepší čas a on se tedy rozhodl nefilosofovat a prostě to vyzkoušet. Věděl sice, že Elena i Stefan by se asi zlobili, kdyby zjistili, že se o něco snaží sám a nezavolá je, ale on to prostě chtěl zvládnout! Chtěl dokázat sám sobě i jim, že je mu líp a tak zatnul zuby a pokusil se posadit. Kupodivu se mu to podařilo, ikdyž se cítil trochu neohrabaně a nemotorně, ale zvládl to a mdloby ani nic podobného se nedostavilo. Vida, ono to nakonec vážně půjde. Pomyslel si a opatrně spustil nohy z postele. Ani to ale nevyvolalo žádnou nepříjemnou reakci jeho organismu a on se pro sebe usmál. Sice ho bolelo snad úplně všechno, ale to bylo spíš z únavy a z téměř absolutní absence pohybu. Stefan měl sice pravdu, že on se na poli fyzických aktivit (hlavně těch sportovního charakteru) nikdy nijak zvlášť nepřetrhl, ale přeci jen bylo upíří tělo stavěné na lov a pohyb mu rozhodně chyběl. Ale to se časem vykompenzuje, stačí jen rozhýbat ztuhlé svaly a klouby a půjde to. Tak šup!

Donutil se napnout síly a nakonec se mu podařilo (za vydatné opory pelesti a vyřezávaného postelového sloupku) skutečně dostat do stoje. Sice se pořád ještě jednou rukou přidržoval masivní konstrukce manželského lože, ale alespoň stál na vlastních nohou. Těch pár kroků k šatní skříni a od ní pak ke dveřím jistě zvládne. Pomyslel si a velmi opatrně se postele pustil. Jenže… to dělat neměl! Ne, že by se nezvládl bez opory udržet na nohou, ale tím, že přerušil kontakt s ložem, prodchnutým pelyňkem, ztratil kontakt i s touto magickou bylinou a vlastně to bylo, jako by ze sebe shodil neprůstřelnou vestu. A stín v rohu místnosti, který nervózně obcházel jeho lůžko už pěknou dobu, se zatetelil radostí!

Kate netušila, proč na něj na té posteli nemůže, ale prostě nemohla! Nikdy se jí s žádnou její obětí nic podobného nestalo, ale bylo to, jako by něco její sílu blokovalo. Ale to něco nyní zmizelo a ona se mohla bez dalších průtahů na toho mladého upíra zase napojit. A tak to udělala a bylo jí úplně jedno, že pod náporem její parazitující síly se její oběť zachvěla, zavrávorala a v minutě skončila v bezvědomí na koberci! To bylo vážně jedno! Sice si slíbila, že na něj půjde pomalu, ale on tenhle malý nápor jistě přežije! Pomalu na to může jít později!



4 reakce na FF: „Volba-část III“-39.Kapitola

  1. elisa napsal:

    chudák Damon :( je dobře že pelyněk zabíra :) už se těšim na další kapču

  2. Leya napsal:

    Ja len dúfam, že to nesmeruje s Damonom k tomu najhoršiemu…

  3. terulka napsal:

    Néé už zase?:D achjo doufám že už Damon bude v pořádku:** :D :D těším se na další…

  4. niki napsal:

    Ta Kate je mrcha.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain