FF: „Volba-část III“-45.Kapitola

Tak a máme tu středu a tak dneska na čas zveřejňuji další kapitolku své povídky. Užijte si ji, komentujte a další díl zase v neděli!

45.

„Neměla by už Bonnie náhodou volat?“ Ozval se opatrně Stefan a jakoby mimochodem se odsunul kousek dál od tácu s rozporcovaným pudinkem. „Dej jí čas, musí nejdřív něco najít. Je naše jediná naděje, takže bych na ní nepospíchala. Nebo ti tu snad něco chybí?“ Odvětila však Elena pohotově a jemu došlo, že si jeho pokusu o únik všimla. Kruci! Doufal, že bude nenápadný…

„Ne, ovšem, že ne.“ Usmál se, co nejnevinněji dokázal a neochotně si poposedl zase zpět. Ale tiché rýpnutí, které mohl slyšet jen on sám, si neodpustil. „Spíš přebývá.“ Zamumlal s nevraživým pohledem upřeným na tác, ale pak se od něj raději odvrátil a předstíral zaujetí nedalekým kvetoucím keřem. Sice ho místní flóra ve skutečnosti vůbec nezajímala, ale alespoň se už nemusel dívat na zákusek u svých nohou. Přesně kvůli němu by totiž odsud docela rád zmizel! Ne, že by se mu tu s Elenou nelíbilo, to samozřejmě ne, ale dost akutně se mu tu nelíbilo s tímhle jejím báječným pudinkem! Sice v něm pelyněk skutečně cítit nebyl, a když člověk pominul to, že byl dost odporně přeslazený (ehm, právě asi kvůli tomu zatracenému pelyňku) dokonce se dal s mírným sebezapřením jíst. Jenže Elena si bohužel usmyslela, že ho musí, v rámci posílení ochrany před Kate, spořádat všichni co nejvíc a to byl právě kámen úrazu!

Udělala ho totiž tolik, že by pohodlně vystačil pro nějakou menší (a možná i větší!) armádu a oni na to přitom byli jen tři! A to to Elena ještě pěkně flákala a on se radši neodvažoval hádat, zda to dělá proto, aby víc zbylo na něj a na Damona, čímž jim dává najevo svou lásku a starost o ně, a nebo proto, že už toho má sama dost. Nejspíš asi obojí…

On toho tedy dost rozhodně měl a Damon evidentně taky! A to to měl bratr vlastně ještě mnohem horší… Byl totiž pořád příliš slabý na to, aby se mohl Eleně nějak aktivně vzepřít, čili když si ho hned po příchodu ven nekompromisně přitáhla do náruče, nemohl před ní a hlavně před jejím pudinkem uniknout ani tak nepatrně, jako teď Stefan. Byl odsouzen k tomu, aby jejich společnou lásku ve všem poslechl a bylo na něm vidět, že mu to zrovna moc dobře nedělá (ostatně jemu poslouchání dělalo problém tak trochu vždycky). Ale na výběr bohužel neměl. Mohl kolem sebe akorát tak házet zoufalé pohledy a Stefan byl přitom natolik zbabělý, že se mu nijak nepokusil pomoct a dokonce dělal, že si jeho němých proseb o pomoc vůbec nevšiml. Jo, on něco řekne a ještě si bude muset s bráchou vyměnit místo! To tak! Rád ho sice měl a jejich vztahy se zlepšili opravdu markantně, ale tohle radši riskovat nechtěl. Sice měl ohledně Damona pořád trochu černé svědomí (ikdyž ho bratr už několikrát uklidnil, že není jeho vina, co se tu děje), ale co je moc to je moc.  A přesto, že jindy by za Elenino něžné objetí dal i život, dnes byl prostě radši někde trochu dál. Tedy… Kdekoliv dál! Hlavně někde, kde mohl při konzumaci pelyňkem dopovaného moučníku alespoň nepatrně podvádět. Ale ani to mu bohužel moc nešlo, protože Elena ho stále přísně sledovala a tak si i teď musel s odevzdaným výrazem přidat další kousek a pustit se do něj. Jo, kdyby nebyl idiot, mohli být už včera pryč! Nevěřil a tohle je teď další forma trestu…

„Eleno, nemyslíš, že bylo pro dnešek pudinku už dost?“ Ozval se však v té chvíli Damon a Stefan ho musel v duchu obdivovat. Byl podle hlasu evidentně ještě dost unavený, ale i tak se Eleně odvážil vzepřít. No, vzepřít… Zněl spíš zoufale, než rozhodně, ale i tak mu to nebylo moc platné. „Já myslím, že rozhodně ne! Čím víc pelyňku v sobě budeme mít, tím bude ona slabší! A zvlášť ty si jí potřebuješ držet hodně daleko od těla.“ Poučila ho Elena nekompromisně, a pro jistotu ho pevněji objala. Co kdyby se jí přeci jen pokusil někam zmizet. Sice na to sílu ještě moc neměl, ale i ona chápala, že toho pudinku už musí mít plné zuby (ona tedy rozhodně měla a to zatím nesnědla ni polovinu toho, co se jí podařilo vnutit jemu a Stefanovi) . Ale jinak to holt nešlo. Asdi by mu měla připomenout, jaká je alternativa pudinku. Napadlo jí a nahodila nevinný úsměv. „Nebo by sis radši dal ještě trochu odvaru?“ Zatrylkovala a natáhla se provokativně k chladícímu boxu. A Damon nezklamal. Zachoval se přesně tak, jak očekávala a velice hbitě jí zarazil. „Ne!“ Znělo to dokonce tak hystericky, že to jeho samotného překvapilo, ale nějak si nemohl pomoct. Představa dalšího odvaru z pelyňku ho děsila snad víc, než představa ducha v jeho vlastním domě. Naštěstí se ale brzy ovládl a pokusil se svou paniku zamaskovat. „Tedy, chtěl jsem říct. Ne, díky.“ Moc přesvědčivě to nevyznělo, ale Elena byla spokojená. Teď už na pudink nadávat nejspíš nebude. Pomyslela si a sáhla po dezertním talířku. „Ale já…“ Pokusil se Dam on ještě jednou zaprotestovat, ale než se k tomu dostal, Elena ho umlčela prvním pořádným soustem z další porce a on si mohl jen tiše povzdychnout a poslušně tu příšerně přeslazenou hmotu prodchnutou snad stovkou příchutí polknout. Alespoň že si za to od Eleny vysloužil spokojený úsměv. „Vidíš, jak ti to jde.“ Pochválila ho a chystala se znovu chopit lžičky, když konečně přišlo vysvobození v podobě zazvonění jejího mobilního telefonu. „Sláva!“ neodpustil si Stefan rýpnutí, ale přitom byl pořádně napnutý. Ať je to Bonnie! Modlil se v duchu a Elena i Damon na tom byli stejně. Damonovi se dokonce podařilo bez cizí pomoci nadzvednout, aby lépe slyšel, o čem bude řeč a Elena nedočkavě přijala hovor. „Ano?“ „Elenou? Jsi to ty? Tady Bonnie.“ „Ano, jsem to já, našla jsi něco?“ Šla Elena raději přímo k věci a stiskla telefon tak pevně, jak jen mohla, aby ho nezničila. Prosím, prosím, ať něco našla! A našla!

„Ano, něco mám.“ Odvětila totiž její kamarádka a Elena si neskutečně oddechla. „Výborně!“ „No, ano je to výborné, ale nejdřív mi řekni jak to tam u vás jde? Pomohl ten pelyněk?“ Eleně se Bonnino nepříliš zjevné nadšení z toho co objevila sice moc nezamlouvalo, a nejradši by už věděla oč jde, ale nemohla její otázku ignorovat. „Ano, pomohl báječně. Damonovi už je mnohem líp.“ Schválně vynechala to, co se stalo ráno a v Damonových očích si přečetla, že je docela rád, že se o jeho krvavém extempore Bonnie nedozví. „Tak to je skvělé! A co Stefan?“ Bonnie byla opravdu zvědavá a Elena se rozhodla jí radši vše říct, aby pak měli čas na vysvětlování toho, co objevila. „Stefan už mi věří, je tu teď s námi. Jsme všichni tři venku.“ Nemusela ani říkat, že tím pádem všichni tři slyší oč jde, Bonnie to došlo, ale nic na to neřekla. Konec konců alespoň to nebude muset Elena pak opakovat. A ta už se na informace skutečně těšila. „No, ale co jsi tedy našla? Víš, jak se s Kate vypořádat?“ Hořela nedočkavostí a Bonnie opět zaváhala (protože se jí to moc nezamlouvalo, ověřovala to sice u více zdrojů, tak snad by to mělo nějak fungovat), ale pak se rozhodla to konečně vyklopit a zhluboka se nadechla.

„Ano, vím, nebo myslím, že vím, jak jí poslat pryč. A to definitivně jen je to trochu… No, náročné a asi nezvyklé.“ „Jo, jako by všechno ostatní v mém životě bylo snadné a zcela normální, že.“ Odfrkla ale Elena a Bonnie se musela pousmát. Jo, to její kamarádka vystihla. No tak do toho. „To je vlastně fakt, tak poslouchejte!“ Vzala si k ruce knihu, kde to bylo nejlépe vysvětleno a kterou našla ve věcech své babičky a odkašlala si. „Takže v jednom magickém grimoáru, co jsem objevila, stojí toto: Duch člověka může být velmi nebezpečný a zbavit se ho nebývá snadné. Není to však nemožné. Existuje několik způsobů, jak docílit toho, aby zbloudilá duše našla klid a za nejzaručenější z nich je považováno nalezení jeho lidského těla. Pokud jsou jeho ostatky nalezeny a definitivně zlikvidovány pomocí ohně a speciální směsi bylin a kamenné soli, duch zmizí z našeho světa a nikdy více se do něj už nevrátí“

Dočetla jedním dechem a byla vážně zvědavá na reakci. Na druhé straně telefonu bylo ale ticho. A jak by taky nebylo, když Elena Damon i Stefan šokovaně zírali na mobil a jen pomalu se vyrovnávali s tím, co právě uslyšeli. Očekávali nějaký rituál, nebo tak něco, ale to, že budou hledat Kateino tělo, nebo spíše už jen jeho ostatky, to bylo rána pod pás! To přeci nebylo myslitelné! Ta holka umřela před staletími, a kdo ví, kde je tomu, co tu z ní zbylo, teď konec. Prý má být pohřbená někde tady v domě, nebo jeho okolí, ale to se jen říká, záznamy o tom těžko někde budou a i kdyby, kde je mají hledat?

Tohle všechno se zračilo ve třech párech šokovaných očí a Bonnie si musela odkašlat, aby na sebe upozornila. „Ehm, jste tam?“ „A…ano.“ Vyhrkla Elena, a konečně zase našla ztracenou řeč. „Ale nevíme jestli jsme to správně pochopili. To vážně myslíš, jako že bysme měli jít hledat její hrob?“ „No, předpokládám, že když potřebujete poprášit solí a bylinkami její ostatky, tak by se hrob celkem šikl.“ Odfrkla Bonnie a Elena měla chuť jí vynadat. „No díky, na to bych nepřišla! A kde ho máme hledat, to už nám asi nepovíš, že?!“ Snažila se neznít vztekle, protože nechtěla být nevděčná, ale vážně jí slova její kamarádky nepotěšila. Byla tak nadšená, že Bonnie objevila způsob jak jim pomoct a ona přijde s tímhle! Bezva! „No, to bohužel ne, musíte ten hrob najít. Ale nebude daleko. Jistě někde na pozemku…“ Zaváhala Bonnie, které tohle tak docela nedošlo a Elena se hořce pousmála. „Jo, to je super. Ale oni pozemky Heat House jsou docela rozsáhlé a dům také, víš?“ „Hmm.“ Velmi výmluvné. Napadlo Elenu a už to měla na jazyku, když tu k ní náhle natáhl ruku Stefan a naznačil ať mu půjčí mobil. „Bonnie, chce s tebou mluvit Stefan.“ Upozornila raději svou kamarádku, ale ta nijak neprotestovala a tak Elena telefon předala a Stefan ho zvedl k uchu. „Ahoj Bonnie. Díky za pomoc, vážně.“ „Nemáte zatím moc zač.“ Odvětila Bonnie, ale Stefan zavrtěl hlavou. „Ne, máme. Ten pelyněk je vážně skvělý a nebýt tebe, kdo ví, jak by to dopadlo, když já jsem Eleně nevěřil. Mrzí mě to, a…“ „Nech to být.“ Přerušila ho ale Bonnie dřív, než to stihla Elena, která to měla taktéž v plánu (na tohle vážně neměli čas) a Stefan radši poslechl a vrátil se k tomu, co ho napadlo, když Elena mluvila o rozsáhlosti pozemků. „Jistě, ale něco mě napadlo. Nemohla bys nám zkusit nějak pomoct s tím hledáním?“ „Jak?“ „Třeba nějaké vyhledávací kouzlo.“ Vyhrkl Stefan s nadějí, ale Bonnie mu jí vzápětí dokonale uhasila. „Na dálku? A s mrtvolou? Promiň, ale to vážně ne. Jde to jen se živými, respektive s upíry, s mrtvými těly ne.“ „Ale s knihami to umíš, ne?“ Napadlo v tu chvíli Damona a řekl to tak nahlas, že to Bonnie zachytila. „Ano, ale hrob není atlas!“ Prskla, jenže pak se zarazila. Ikdyž na jednu stranu… Tohle jí nenapadlo. Čarodějky měli i kouzla na hledání předmětů, ale zda je mrtvé lidské tělo, nebo spíš jeho zbytky, předmět, to neměla tušení.“ „Bonnie?“ Ozval se Stefan, protože ho její odmlka a to, že Damonovi za jeho návrh nevynadala, překvapilo a ona se zhluboka nadechla. Moc se jí nechtělo přiznávat, že by měl Damon dobrý nápad, a ani nevěřila, že by to vážně šlo, ale za zkoušku nic nedá, že… „No, možná to není tak špatné řešení. Možná bych to mohla zkusit. Nezávazně.“ Připustila a Damon se zatvářil hrdě. Jako by říkal: „Vidíte, co mě nenapadne?“

Elena ho ale neocenila a chňapla zpět po mobilu. Vytrhla ho Stefanovi a s nadějí ho přitiskla k uchu. „Dobře, tak fajn! To by bylo skvělé, my zatím budeme hledat… No, nějak jinak. Nevím sice jak, ale něco zkusit musíme.“ Sice už málem znovu přemýšlela o tom, že by asi měli odjet a nechat Kate být (a Heat House asi srovnat se zemí, protože si přeci nebudou nechávat barák s pomstychtivým duchem a prodat ho nějakým nevinným ubožákům by nikdy nedovolila!). Ale teď měla zase chuť bojovat. Ono to nějak půjde. Musí to jít! „No dobrá, tak já něco zkusím.“ Povzdechla si Bonnie trochu neochotně a Elena málem poskočila radostí. „Hrozně moc děkuju, Bonnie. Pak se kdyžtak ozvi. A taky nám musíš dát návod na ty bylinky a to všechno.“ Byla jako u vytržení a Bonnie jí to radši nechtěla kazit řečmi, že jim asi s tím hledáním zrovna moc nepomůže. Neměla absolutně žádné pojítko ke Kate a ani nevěděla kde Heat House přesně je! Nevěděla o té dívce, která je teď tou nelidskou nebezpečnou věcí vůbec nic a to bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Ale už to slíbila, nic s tím nenadělá! Ach jo…

„Jasně, všechno to nějak utřídím a zítra v tuhle dobu se zase ozvu. Vy zatím hledejte. Zkuste všechno možné. A buďte opatrní!“ Poslední větu řekla hodně důrazně a než mohla dostat odpověď radši zavěsila. Měla toho před sebou dost a dost a nervování jí nepomůže…

A Elena to tak nějak pochopila, proto se jí náhlé ukončení hovoru ani nedotklo. Jen odhodila mobil a vážně pohlédla na Damona a Stefana, kteří jí tiše pozorovali. V jejich očích se zračila nedůvěra a nejistota a ona se necítila o moc líp. Ale přesto se jí trochu dotklo to, co náhle Stefan řekl. „Asi bysme měli odjet.“ Naznačil tiše, ale ona prudce zavrtěla hlavou. „Ne! Proč? Nikam nepojedeme! Musíme Kate zabránit v tom, co dělá! Nesmí….“ „Ale Eleno, když tu nebudeme, nic dělat nebude.“  Přerušil jí však i Damon a ona se cítila mírně zrazená. Už zase se proti ní spolčují! A to se ani neměli čas dohodnout! Kruci! Začínají si rozumět nějak moc a to i beze slov… „Ne, ale bude pořád tady.“ Prskla, ale Damon se k ní s vypětím všech sil posunul a lehce jí pohladil po paži. „Tak ať si tu je. Co je nám do ní? Není to náš boj, miláčku.“ „Ale je to tvůj dům!“ Protestovala chabě, jenže Damon jen mávl rukou. „Mám jich ještě pět, to přece víš. A koupíme další, když budeš chtít. Lásko, koupím ti klidně tisíc domů a hrady a zámky na které ukážeš a všechny budou krásnější a bezpečnější, než je Heat House.“ Snažil se jí přesvědčit úsměvem a sliby a Stefan, který se nenápadně přesunul na druhou stranu a sevřel její volnou dlaň jen vážně přikývl. „Ano, tady není bezpečno a my nemáme moc šancí na to tu s Kate uspět. Nevíme kde hrob hledat ani zda to celé bude fungovat. Damon má pravdu, měli bysme odtud zmizet. Můžeme jít kamkoliv a dělat cokoliv, co budeme chtít. Nemusíme zrovna krotit duchy.“ Pokusil se to odlehčit, ale Elenu nezviklal ani on ani jeho straší bratr. A byla ochotná jim vysvětlit i pravý důvod toho, proč tyhle jejich logické a dobře mířené rady odmítá přijmout zařídit se podle nich. Vážně dávali smysl a oni se na to tu mohli vykašlat a nechat kate tady ať tu třeba šílí dalších sto let! Ale ona to tak nechtěla!

„Ne! Já nikam nejedu! Ten hrob nejdu a tu mrchu odsud vyženu! A víte proč?“ Udělala dramatickou pauzu a Damon i Stefan zmateně pokrčili rameny. „Protože jí tohle neprojde! Nesmí jí to projít! Vraždí tu nevinné lidi už celá staletí, bere jim a jejich blízkým lásku a klid a to nesmí projít bez trestu nikomu! A hlavně…“ Opět se odmlčela a pevně pohlédla do očí nejprve Stefanovi a pak Damonovi. „Hlavně chtěla ublížit vám dvoum! U Damona už začala a ty…“ Mávla rukou k zaraženému Stefanovi. „Bys byl další na řadě!“ Naznačila mi to dost jasně! Chtěla mi vás vzít a ublížit vám a to já nedovolím! Nikdo vám nebude ubližovat a nikdo nám nezničí to, co mezi námi je! Už toho bylo dost! Tolik jsme toho museli překonat, než jsme se dostali sem a já už nikdy nedovolím, aby se nám do cesty postavila nějaká další překážka! Nikdy! Miluju vás a vždycky budu a nikdo… Nikdo! Mi vás nevezme!“ Poslední větu skoro křičela a trochu se zastyděla za tu nepatrnou hysterii, co jí zazněla v hlase, ale takhle to prostě cítila! Nic je už nesmí nikdy rozdělit a nikdo nebude jejím miláčkům vyhrožovat a ubližovat. Oni dva jí chránili dlouho a před vším možným a teď je zase řada na ní, aby ona chránila je! Tak to má být a tak to ve vztazích funguje. A ona byla pyšná, že jim to dokázala otevřeně říct. Zvlášť když si v jejich očích přečetla nejen obdiv a lásku, ale i smíření. Smíření s tím, že ona to tady nevzdá. A když ona, tak oni taky ne!



5 reakce na FF: „Volba-část III“-45.Kapitola

  1. kaťul napsal:

    Úžasná kapitola sem zvědavá jestli ten hrob najdou:)..

  2. terulka napsal:

    Luxusní:) spálit ostatky to je jak v supernaturalu :D těším se na další..

  3. naty napsal:

    chcela by som sa opytat…ja som tuto knihu necitala,s kym je vlastne teraz Elena?so Stefanom alebo Damonom?

  4. Althea(Abs) napsal:

    naty: S oběma :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde