FF: „Volba-část III“-46.Kapitola

A máme tu neděli a tentokrát nezapomínám, takže tu pro vás mám další kapitolu Volby. Užijte si jí a komentujte! Další díl zase ve středu :-)

46.

„Dobře, budeme Kateino tělo hledat, ale máš alespoň nějakou mlhavou představu, kde asi tak začít?“ Nadhodil opatrně Stefan, když se Eleně konečně podařilo jeho i Damona přesvědčit o tom, že rozhodně nikam neodjedou, dokud nebude s tou nadpřirozenou mrchou konec, ale ona jen nejistě pokrčila rameny. Neměla nejmenší tušení, jak, nebo kde by měli pátrat a popravdě řečeno jí to maličko znervózňovalo. Znamenalo to totiž, že to bude jistě práce na dlouhou dobu a z toho vyplývalo jediné.

Budou tu muset s Kate vydržet ještě minimálně jeden den, ale spíš déle. Sice je tady venku nemohla slyšet (tedy snad!), takže nejspíš netušila, co na ní chystají, ale bylo jen otázkou času, než jí to dojde a pak se jistě bude bránit. Měli v sobě sice všichni tři tolik pelyňku, že by to normální lidský organismus možná ani nezvládl, ale čert ví, zda to bude stačit i proti značně naštvanému duchovi. Tedy ne že by Kate nebyla jistě naštvaná už teď, ale až pochopí, že jí skutečně chtějí definitivně zničit a už asi i vědí jak, začne teprve to pravé rodeo. Tím si byla Elena víc než jistá a Damon a Stefan to samozřejmě věděli také, ale ani jeden z nich se neodvážil to říct nahlas. Stejně by tím Elenino rozhodnutí nezviklali a doby, kdy jí mohli jednoduše násilím odvést odtamtud, kde to pro ni nebylo bezpečné, bohužel dávno pominuly. Nemluvě o tom, že Stefan by na to stejně asi neměl odvahu. Neměl jí tenkrát a neměl jí ani teď a Damon byl rád, že je mu trochu líp a zvládne se bez cizí pomoci udržet na nohou, takže konfrontace s jeho upíří láskou nepřicházela v úvahu.

Alespoň si ale neodpustil ironickou poznámku. „Třeba bychom mohli začít překopávat zahradu a přilehlé pozemky. Když sebou hodíme, budeme hotoví tak za pět, šest let.“ Zamumlal uštěpačně, ale Elena ho okamžitě sjela káravým pohledem, který jasně říkal: „Nějak brzy ses oklepal, miláčku, že máš takové řeči.“ Nahlas ale řekla něco jiného. „Ne, nic překopávat nebudeme, nebo alespoň ne jen tak nazdařbůh.“ „Aha a jaký je tedy plán?“ Vložil se do debaty znovu Stefan a Elena jeho otázka ještě víc znervóznila. Plán… No, plán není. Nebo alespoň jí žádný nenapadal! Jak najít hrob, který patrně nebude ani jako hrob označen a navíc je starý několik set let? Vypadalo to dost nemožně a na Bonnie se bohužel spoléhat nemohli. Leda, že by… Bleskl jí hlavou nepravděpodobný nápad, nebo spíš směr, kterým by se mohli dát, aby alespoň něco dělali a zhluboka se nadechla. „Plán je takový, pokusit se zjistit o Kate něco víc.“ „Jak víc?“ nechápal Damon k čemu jim zrovna tohle bude dobré, ale Elena byla neoblomná. Sice si nebyla moc jistá, zda to k něčemu bude, ale někde prostě začít museli! „Prostě víc. Kdo vlastně byla, kdy žila, jak to s ní doopravdy bylo… Pochop, zatím o ní víme jen hrozně málo a navíc všechny informace pochází pouze z jedné jediné legendy, kterou si stovky let vyprávějí místní lidé a ve skutečnosti na ní nemusí být moc pravdy. Potřebujeme něco hmatatelnějšího.“ „Aha, a kde to něco hmatatelnějšího chceš hledat?“ Stefanův hlas zněl hodně nedůvěřivě a ona se mu ani nedivila, ale neměli na výběr. „Kde se dá. Tys přeci říkal, že jsi nikdy nenechal z domu nic vyhodit, ne?“ Obrátila se znovu k Damonovi a ten zaraženě kývl. „No, ano, to je pravda, ale doufám, že si nemyslíš, že to o Kate něco najdeme.“ „Ano to přesně si myslím.“ „Ale no tak Eleno, uvažuj rozumně! Já sice nic vyhodit nenechal, ale ten dům mi nepatří zase tak dlouho a podle toho, co se povídá, tu Kate žila před mnoha sty lety. Od té doby prošel dům rukama tolika majitelů, že by byl zázrak, kdyby se zachovali stejně jako já a ničeho se nezbavili. I kdyby nějaké záznamy existovaly, kdo ví kde je jim konec.“ Bránil se Damon a snažil se znít co nejnaléhavěji. Představa, že budou pobíhat po domě a hrabat se ve starých krámech se mu totiž ani trochu nezamlouvala. Zůstat tu je jedna věc, ale pátrat po něčem, co by jim pomohlo tu potvoru zničit přímo jí pod nosem, to zavánělo pořádným průšvihem. Pelyněk nepelyněk! Elena ale dělala jako by ho neslyšela. „Prostě se po něčem porozhlédneme. Nějaké kroniky, nebo staré listiny tu určitě budou!“ Trvala umanutě na svém a Damonovi bylo jasné, že nemá smysl se s ní dohadovat. A Stefanovi to dle jeho prázdného pohledu už došlo taky, takže jen pokrčil rameny v odevzdaném gestu. „Dobře, zkusíme něco najít, ale na to se musíme vrátit zpět dovnitř.“ Poznamenal pak opatrně, a bylo na něm znát, že se mu do toho nechce. Sice mu bylo pochopitelně jasné, že venku zůstat napořád nemůžou (ikdyž…), ale doufal, že se do Heat House vrátí maximálně tak na přespání, ne že tam budou praktikovat velkou vyhledávací akci. No, ale nejspíš budou, protože Elena přikývla a hbitě vstala. „Fajn, jdeme na to.“ „No fajn a kde chceš začít?“ Pokusil se i Damon bez pomoci vyškrábat do stoje a dokonce se mu to s vypětím všech sil povedlo, ikdyž Elena i Stefan mu byli po boku tak rychle, jako by se obávali, že v příští minutě znovu omdlí (což se ale nemohl divit, potom, co se mu to v poslední době stávalo celkem běžně). „Já myslím, že dole v pracovně. V psacím stole je spousta papírů a dokumentů.“ Plácla Elena první místo, které jí napadlo a oni radši neprotestovali. Sice bylo dost nepravděpodobné, že by tam bylo něco staršího než pár let, ale někde skutečně začít museli!

„Tohle je na nic. Žádné záznamy tady nejsou starší, než z roku 1950.“ Povzdechl si Stefan a otráveně odložil na hromadu prohledaných listin další zažloutlý svazek dokumentů. Byli v pracovně už skoro dvě hodiny a jediné pozitivum, kterého se dočkali, bylo to, že Kate se zatím držela zpátky a nijak nedávala najevo svou přítomnost. Naopak ohledně její osoby nenalezli zatím vůbec nic a to měli prohledanou už dobrou polovinu psacího stolu. „Musíme hledat dál.“ Odvětila však Elena zaujatě a sama se pustila do prohrabávání dalšího šuplíku. „Možná by to šlo rychleji, kdybyste mě k tomu taky pustili.“ Ozval se Damon, který byl ihned po přesunu do domu odkázán na pohovku a který se na ní evidentně nudil. Ne že by nějak enormně toužil po prohrabávání starých zatuchlých dokumentů, ale připadal si trestuhodně nevyužitý. Elena na to ale měla jiný názor. „Ty lež a odpočívej! My to zvládneme.“ „Ale no tak, nepotřebuju odpočívat, naodpočíval jsem se už víc než dost.“ Bránil se tvrdohlavě a Elena byla na jednu stranu snad i rád, že se s ní zase dohaduje a pře, protože ta jeho pasivní odevzdanost v minulých dnech se jí ani trochu nelíbila. Nebyl to prostě on. Teď byl ale už zase téměř zcela sám sebou a proto bylo čím dál tím těžší přesvědčit ho, že se nemá hýbat a namáhat.

Ono to tedy nejspíš bylo zbytečné, protože Kate na něj díky pelyňku nemohla a bez jejího vlivu s ním nebylo v nepořádku ani to nejmenší, ale přeci jen byl pořád ještě dost daleko od svého běžného zdravotního stavu a Elena nechtěla, aby se ještě někdy musel trápit. „Já vím, miláčku, ale potřebuješ klid.“ Přesvědčovala ho jemně a dokonce na okamžik pozapomněla na zásuvku, kterou svědomitě počesávala. „Nepotřebuju! Potřebuju něco dělat, jinak se asi zblázním.“ Odfrkl nekvašeně a Elena se už žu chystala mu pořádně od plic vysvětlit, že je sice hezké, že je mu momentálně líp, ale že nesmí zapomínat, že jen tak tak utekl hrobníkovi z lopaty, ale už se k tomu nedostala, protože jí náhle přerušil Stefan: „No dobře, tak na! Ale z toho gauče se ani nehneš.“ Povolily mladšímu Salvatorovi definitivně nervy, a protože už nemohl to dohadování a bratrovy kyselé obličeje dál snést, vysadil a předal svému protivnému sourozenci celý jeden šuplík. Damon se ho samozřejmě ihned nadšeně chopil a pustil se do přerovnávání stovek věcí, které se v něm za ty roky a desetiletí nastřádaly. Alespoň se cítil užitečný, když už mu zakázali veškeré ostatní činnosti!

Jenže bohužel ani on nenašel žádný záznam týkající se Heat House, který by byl starší než jedno století a to bylo na jakékoliv zmínky o Kate zoufale málo. Místo toho ale všichni tři společnými silami objevili ve stole desítky bloků, skicáků, tužek, per, lahviček s inkoustem a dokonce i pár předmětů, které by tady rozhodně nečekaly, jako byly pletací jehlice, sada šroubováků, vějíř a dokonce zubní protéza, která patrně patřila nějakému bývalému majiteli a kterou Elena s odporem zahodila do smetí. Jenže bohužel ani zuby, ani skicáky jim v jejich pátrání nijak nepomohly a po dalších několika desítkách minut byl stůl prázdný a kromě neskutečného bordelu všude kolem nezbylo vůbec nic.

„Sakra!“ Ulevila si Elena a unaveně se přesunula k Damonovi na pohovku. „Ani jsem nečekal, že tu něco najdeme.“ Povzdechl si navíc Stefan a ona ho okamžitě sjela káravým pohlede. „Díky za optimismus!“ Odfrkla pak a marně přemýšlela, co teď. Dům byl tak obrovský, že bude trvat neskutečně dlouho, než ho celý prohledají a jí se do toho najednou vůbec nechtělo. Ale v tu chvíli, jako by Damona po jejím boku něco osvítilo a on se hbitě vytáhl do sedu. „A co knihovna? Tam by mohly být nějaké staré rodinné záznamy, nebo aspoň informace o majitelých, ne?“ Navrhl a Elena měla chuť ho za to políbit. Bohužel na to ale nebyl čas, protože museli honem jednat. „To je skvělý nápad!“ Vyhrkla a než jí mohl Damon zastavit, vyskočila z pohovky a rozběhla se ke dveřím. „Neměla bys…“ začal Stefan a měl v úmyslu dokončit větu slovy: „…tam chodit sama.“ Ale ona ho už neposlouchala. „Ach jo.“ Povzdychl si a mohl jen kroutit hlavou nad Eleninou nedočkavostí, ale vzápětí ucítil nepatrné šťouchnutí od Damona. „Co je?“ „Jdi za ní, ať se jí něco nestane!“ Postrčil ho bratr, ale Stefan náhle zaváhal. „A co ty?“ „Já to zvládnu!“ odsekl Damon a vážně mu začínalo jít na nervy, jak se k němu obě jeho nejbližší pořád chovají jako k lazarovi, ale pak spatřil starost v bratrových očích a zjemnil svou úsečnost úsměvem. „Vážně, za chvíli jsem tam za vámi.“ „Jak myslíš.“ Pokrčil tedy jeho bratr rameny a vydal se za Eleou, která už dávno pročesávala první police rozlehlých knihoven. Sice byla dost malá šance, že tam něco bude, ale zase to byl asi lepší návrh, než ten psací stůl. A Damon, který v pracovně náhle osaměl, byl na sebe za tento nápad velice hrdý… Teď ještě se dostat sám bez cizí pomoci do knihovny… Ale ono to taky nějak půjde!

A šlo! Sice mu trvalo pár minut se sebrat a ujít těch několik metrů, ale byl rád, že se mu přitom už skoro netočila hlava a dokonce zavrávoral jen jednou. A taky byl celkem rád, že tohle zavrávorání Stefan ani Elena neviděli, protože to by ho asi rovnou poslali do postele! Napadlo ho uraženě, když ani v knihovně nedostal náročnější práci, než pohodlně usazený na místním koženém gauči procházet lehčí spisy, které mu nosil z polic Stefan. A že jich nebylo málo! Ukázalo se, že dobrá polovina toho, co tam je, jsou ručně psané záznamy. Ne všechny se tedy týkaly přímo Heat House, ale i o této nemovitosti a její historii tam toho bylo víc, než dost. A pak… po několika dalších desítkách minut pečlivého hledání, když už byla venku skoro tma… So konečně dobrali něčeho zajímavého. Konkrétně Elena se toho dobrala! „Něco mám!“ Vyhrkla nadšeně v okamžiku, kdy se pustila do prolistovávání velmi silného, a na první pohled velice staré knihy, vázané v hladké kožené vazbě a Damon i Stefan málem nadskočili leknutím. „Pardon, ale vážně něco mám! Tohle je kronika rodu De Vere, kterému patřil Heat House v letech 1400-1560.“ „Páni, 160 let, to je pořádná kronika a pěkně dlouhá rodová linie.“ Hvízdl Damon, ale Elena jen mávla rukou a i se svazkem se spustila vedle něj na gauč. „A tady je graficky znázorněná genealogie tohoto rodu a hele….“ Zvedla knihu na místě, kde se skvěl zdobně vyvedený rodokmen ve tvaru rozvětveného stromu, v jehož větvích, kmeni i kořenech bylo vepsáno několik desítek jmen, propojených mezi sebou různými typy čar. Damon i Stefan se ke knize naklonili a Elena ukázala prstem na jeden řádek stojící téměř až úplně nahoře v koruně, což znamenalo, že šlo o jednu z předposledních generací rodu. „Katerine De Vere“ Přečetl Stefan nahlas jméno, na které Elena ukazovala a uznale pokýval hlavou. „No, to by mohla být ona.“ „Mohla a taky nemusela.“ Poznamenal ale Damon mírně skepticky a Elena musela uznat, že má pravdu. Katerine nebylo v Anglii nijak neobvyklé jméno, zvlášť v téhle době, ale pak sklouzla pohledem zpět ke knize a hrdě se usmála. „Ano, nemusela by to být ona, ale tohle…“ Přesunula prst mírně vlevo. „…by už byla velká náhoda, ne?“

„Co?“ nechápal Stefan, ale vzápětí mu došlo, že má Elena pravdu. Jméno Katerine De Vere bylo totiž tenkou zlatou linkou spojené se jménem Edward Beyley, a to znamenalo, dle vysvětlivek na okraji stránky, že jde o znázornění sňatku. Naopak znázornění potomků, kteří by byli s rodiči spojeni čárou purpurovou zcela chybělo, což značilo, že Katerine a Edward nikdy žádné děti neměli. Ostatně se tomu nikdo nemohl divit, protože letopočty vepsané pod Katerinino jméno jasně informovali o tom, že zemřela v pouhých 19 letech. To bylo skutečně až mnoho náhod najednou. Stejné jméno, manžel Edward, smrt v mladém věku, bezdětná… „Myslím, že to je ona.“ Vyjádřila Elena nahlas to, co už pochopili i Stefan s Damonem a zaklapla knihu. „Takže alespoň něco z té legendy o ní pravda rozhodně byla.“ Připustil Stefan po chvíli ticha a Damon pomalu přikývl. „No fajn, tak víme, kdy tu žila a jak se vlastně jmenovala celým jménem. Ale k čemu nám to vlastně bude?“ To byla zajímavá otázka, na kterou Elena ještě před chvílí neznala odpověď, ale teď už věděla, co bude dál. Napadlo jí to z ničeho nic, ale jiná možnost ani neexistovala. „Musíme z té knihy zjistit všechno co půjde. Ten rod tu žil velmi dlouho a čím víc toho o nich budeme vědět, tím líp. Alespoň budeme mít přesnější představu, o co tenkrát přesně šlo a taky můžeme začít hledat nějaké další dokumenty,  a historické záznamy, když už víme koho přesně hledáme a pak…“ Náhle se odmlčela a pohodila hlavou. Došlo jí totiž, že by víc asi říkat neměla. Kate tu někde mohla být a i tak toho už slyšela dost. „A pak?“ Opakoval nejistě Stefan, ale Elena zavrtěla hlavou. „To si povíme někde jinde, ale teď…“ mrkla na hodiny na zdi, které ukazovali už skoro deset hodin večer. „Bysme měli jít spát.“

Jenže ihned, jak to vyslovila, jí polila hrůza. Ano, měli by jít spát a dnes by správně měla noc strávit se Stefanem, ale… Nemohla nechat Damona samotného! I kdyby poprášili pelyňkem i postel ve vedlejší ložnici (a lože v hlavní ložnici díky Stefanovu úklidovému běsnění samozřejmě budou muset poprášit též!), umřela by v noci hrůzou, že se mu něco stane! Ne! Nemůže ho nechat někde samotného, ne potom, co už Kate ví. Sice se zatím drží zpátky, ale to neznamená, že to tak bude věčně! Skutečně jí to znepokojilo a nejspíš to na ní bylo i vidět, protože Stefan, který si toho všiml, jako první, se rozhodl jednat. „Myslím, že byste měli jít do hlavní ložnice vy dva.“ Navrhl, protože nemohl přehlédnout starostlivý pohled, který Elena vrhla po Damonovi, ale ten nesouhlasil. „Ne, proč? Dnes jsi přeci… No, na řadě ty.“ Znělo to pořád ještě dost pitomě v tomhle kontextu, ale Stefan si toho ani nevšiml. „Ne, tobě není ještě úplně dobře a kdyby Kate něco zkusila… Chápej, já se jí ubráním i sám a na dva najednou si ona netroufne.“ Znělo to logicky, ale Elena náhle prudce zavrtěla hlavou a vážně pohládla do očí oběma svým láskám. „Ne!“ vyhrkla pak, protože jí prostě došlo, že má možná Stefan pravdu, že by útok ducha ustál líp, jak oslabený Damon, ale i jemu by se mohlo stát něco zlého a to ona nedovolí! Nechtěla ohrozit ani jednoho ze svých milovaných! A tudíž byla jen jedna možnost. Sice trochu troufalá, ale Elena neměla na výběr. „Nikdo z nás nebude dnes v noci spát sám!“ Rozhodla a oni na ní nejistě pohlédli. „To jako…“ Začal Stefan, ale Elena mu skočila do řeči a to co řekla, znělo velmi, velmi rozhodně. „Lůžko v hlavní ložnici je myslím dost prostorné i pro tři lidi!“



3 reakce na FF: „Volba-část III“-46.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Nádherná kapitolka:) ten konec mě dostal :D :D :D nemůžu se dočkat další..:)

  2. kaťul napsal:

    Krásná:) poslední věta je nejlepší :D DDDD

  3. kiki napsal:

    Hezké :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain