FF: „Volba-část III“-48.Kapitola

Tak jsem tentokrát parádně zazdila další kapitolu povídky a vůbec mi nedošlo, že už neděla dávno byla (tak mě rozrušilo, co se dělo v novém díle TVD, že jsem prostě fakt zapomněla). Hluboce se omlouvám a honem přidávám a další bude normálně hned zítra, slibuju :-)

48.

„Viděla jsem jí umřít…“ Zašeptala Elena sklesle a s povděkem přijala od Stefana šálek kávy. Seděli všichni tři společně v kuchyni u snídaně a ona právě Damonovi a Stefanovi převyprávěla svůj podivný sen. Vážně jí dost vyvedl z míry a náladu jí moc nezvedlo ani to, že zbytek noci proběhl v klidu a že Damonovi bylo po ránu zase o něco líp. Dokonce se zvládl sem do kuchyně dostat bez cizí pomoci, a ona z toho měla skutečně radost, ale bohužel měla pořád před očima to, o čem se jí zdálo…

„Ale jak je to možné, myslel jsem, že se přes pelyněk nedostane.“ Povzdech si Damon a převzal od Stefana druhý hrnek ze kterého se ještě kouřilo a vůně čerstvé kávy mu byla rozhodně příjemnější, než ten zatracený pelyněk, který už cítil úplně všude. Ale Elena jen tiše zavrtěla hlavou a usrkla trochu ze svého hrnečku. „Nemyslím si, že to byla Kateina vina, že se mi tohle zdálo.“ „Myslíš?“ Stefana tahle teorie zjevně zaujala. „Ano. Bylo to stejné jako tu první noc, co se mi zdálo o její svatbě. A tenkrát ani teď neměla nejmenší důvod mi tohle ukazovat. Nejspíš ani neví, že se mi to zdálo.“ Nechápala proč je si tím, co říká, tak jistá, ale prostě byla. „No dobrá, ale to že jsi viděla její smrt, snad nic nemění, ne?“ Vložil se do debaty opět Damon a zněl trochu nejistě. Měl totiž z Eleny pocit, že jí ten sen docela sebral a jelikož znal její soucitnou povahu, trochu se děsil toho, jaké důsledky by to mohlo mít. Ale Elena ho uklidnila. „Samozřejmě, že ne! Plán je pořád stejný, vy víte jaký…“ naznačila prstem u rtů aby radši nic nerozváděli, protože Kate je nejspíš mohla slyšet, ale pak si trochu smutně povzdechla. „Jen je mi jí k tomu všemu ještě tak nějak líto. Když jsem jí v tom snu viděla… Bonnie měla pravdu, když říkala, že to mohla být normální, milá dívka. Nejspíš byla a byla skutečně zničená z toho, co jí potkalo…“ „Ano, miláčku. Ale to není důvod, aby zabíjela lidi.“ Upozornil jí jemně Stefan a Elena na něj vážně pohlédla. „Samozřejmě že není!“ zdůraznila pak, protože měla pocit, jako by jí o tom chtěl přesvědčovat, ale to vážně nemusel. To co Kate dělala nemohlo nic na světě omluvit! Nikdy! Ale… „Prostě jen říkám, že chápu, proč se z ní stalo to, čím je dnes. Musela si projít hotovým peklem. Ale máš pravdu, nijak jí to neomlouvá a já jsme rozhodně připravená pokračovat v plánu, který máme. A klidně hned teď!“ Rozhodla nakonec a skutečně jí to připadlo jako dobrý nápad. Při pročítání kroniky rodu De Vere a dalším pátrání alespoň dostane ten sen z hlavy. Pořád totiž měla před očima zničený výraz té nevinné mladinké dívky, která byla nyní jejich úhlavním nepřítelem. A to jí moc klidu nepřidávalo.

„No dobře a kde chceš začít?“ Souhlasil raději rychle Stefan a ona se krátce zamyslela. „No, myslím, že bude nejlepší, když si tuhle knihu vezmeme ven a trochu v ní zalistujeme, co vy na to?“ Navrhla pak a oba její společníci neměli důvod protestovat. Venku to bylo vážně bezpečnější, protože tohle mlčení je už rozčilovalo. Potřebovali se o tom, co udělají domlouvat a to s Kate někde poblíž bohužel nešlo. A proto velice ochotně následovali Elenu ven před Heat House, kde si stejně jako včera rozložili deku a pustili se do studování kroniky. Naštěstí byla dost objemná, aby se k ní všichni tři vešli, ale bohužel se po chvíli ukázalo, že toho z ní moc nezjistí. Přinejmenším ne nic, co by už nevěděli nebo alespoň netušili. Podle letopočtů v rodokmenu vyhledali příslušný oddíl knihy, popisující danou dobu, ale dozvěděli se jen to, že Katerine De Vere byla dcerou Margaret a Ronalda De Vere, měla mladšího bratra, který po její smrti zdědil veškerý majetek (její manžel Edward totiž žádné sourozence ani další příbuzné neměl, čili po jeho tragické smrti v souboji nebylo komu jinému vyženěný majetek předat) a skutečně zemřela v den své svatby. O způsobu smrti tam sice nic nebylo, ale to už také věděli a nejhorší bylo to, že se v kronice nepsalo ani slovo o tom, kam byla Katerine pohřbena! Stálo tam pouze to, že její tělo bylo kvůli nesrovnalostem s církví předáno rodině a víc ani ťuk!

„A jsme namydlení!“ Povzdechl si Damon, když celou pasáž přečetli už nejméně potřetí a Elena mu musela dát za pravdu. Otráveně knihu zaklapla a kdyby se nestyděla, nejradši by jí zahodila hodně daleko. Tak nadějně to vypadalo a nebude z toho nic! Bezva! Ale Stefan se nezdál být zcela zoufalý. Naopak vypadal, jako by o něčem hluboce přemýšlel a to bylo u někoho tak inteligentního, jako byl on, dobré znamení. Tedy většinou… „Napadá tě něco?“ Oslovila ho tudíž Elena opatrně a on po další chvilce mlčení nejistě přikývl. „Možná…“ „Ježíš, tak nás nenapínej, brácho a sem s tím!“ Vyhrkl Damon a Stefan se musel pousmát. Ano jeho bratr se trpělivosti asi nikdy nenaučí… Ikdyž teď možná skutečně nebylo protahování na místě a tak se rozhodl se svým nápadem raději ihned podělit. „Víte, napadlo mě, že když tu rod De Vere pobýval víc než 160 let, muselo tu po nich v okolí něco zůstat.“ Nadhodil opatrně, ale setkal se jen se dvěma páry zaskočených očí. „Jako co?“ Nechápal Damon a Elena na tom nebyla líp. „No já nevím, nějaké další statky a stavby, ale hlavně…“ Udělal Stefan i přes svá předsevzetí o rychlém sdělení dramatickou pauzu (kterou Elena ohodnotila protočením očí) a pak se zhluboka nadechl. „Rodinná hrobka. Nebo třeba krypta v kostele.“ Dokončil nadšeně, ale podobné reakce se nedočkal. Naopak…

„Aha, no jo to je super, ale k čemu nám to jako bude?“ Zvedl oči vsloup tentokrát Damon a skutečně ho bratr začínal rozčilovat. Tváří se jako když objevil Ameriku a vypadne z něj tohle! „Nevím jestli ti to několikanásobné čtení tady té bichle stačilo, ale pokud si vzpomínám psalo se v ní něco o tom, že církev měla s Kate a jejím tělem a pohřbením problém. A koneckonců se o tom mluví i v té legendě! Ta mrcha je pohřbená někde tady v okolí domu, nebo přímo v něm, tak k čemu nám bude, že se mrkneme, kde leží její příbuzní?“ Stefan si takovéhle rýpání ale nechtěl nechat od bratra líbit! „Hele, já nevím k čemu nám to bude, ale možná tam najdeme nějakou stopu! Nebo máš snad lepší nápad Sherlocku?“ Odsekl a Elena mu lehce položila dlaň na paži, aby ho uklidnila. Teď nebyl na hádku ten nejlepší čas. „Mě to přijde jako dobrý nápad.“ Řekla smířlivě a Damon raději hodil zpátečku, protože to poslední co chtěl bylo hádat se s Elenou a vlastně i se Stefanem. Jen měl z toho všeho tady maličko nervy na pochodu. Ale nechtěl, aby to Stefan a Elena věděli, takže si v duchu napočítal do deseti a dokonce ze sebe vyloudil celkem obstojný omluvný úsměv. „Však mě taky, pardon. Jen už bych to měl rád za sebou. No tak se mrkneme po mrtvolkách její rodiny.“

„Myslím, že by to tu někde mělo být, kde jsou pohřbení.“ Zamumlala Elena, když si oddechla, že už dohady nehrozí a výbuch je zažehnán a pečlivě v knize listovala. „Ano, tady!“ vyhrkla pak nadšeně a ukázala Damonovi a Stefanovi starou ručně nakreslenou mapku okolí. Všechno bylo pečlivě popsáno a ukázalo se, že k Heat House toho v té době patřilo vážně hodně! Včetně té vsi, ve které nyní žije správce Robinson. „A právě v ní je kostel a v kostele krypta!“ Vysvětlila Elena to, co bylo celkem jasné a Damon vážně přikývl. „Super, tak půjdeme na procházku.“ „Ehm a cítíš se na to?“ Zarazila ho ale náhle Elena a i Stefan se zatvářil starostlivě (napětí a nevraživost byly ty tam). Jenže Damon na tohle vážně už neměl náladu. „Cítím se naprosto skvěle!“ Odfrkl a byl ochotný si za tím stát. Do vesnice snad kruci dojde, ne?

Ale ukázalo se, že to přeci jen nebude zase tak lehké. Sice se mu podařilo Elenu i Stefana přesvědčit, že jednu krátkou procházku zvládne bez problémů a Stefan mu dokonce poměrně ochotně půjčil něco ze svého šatníku (v tom, v čem spal, se mu jít nechtělo a své oblečení radši už ani nezkoušel-ty problémy s košilí mu stačily!), ale vyhráno tím rozhodně neměl. Ukázalo se totiž, že ještě není tak docela ve formě a i to převlékání mu nakonec dalo docela zabrat. „Procházka se ruší, vezmeme to autem.“ Rozhodl tudíž Stefan, který neměl chuť sledovat svého bratra, jak se přepíná a Damon nakonec ani moc neprotestoval. Všichni společně nasedli do jejich terénního vozu a ve vsi tak byli dřív, než bys řekl švec. „Kostel i hřbitov by měl být vzadu za návsí.“ Navigovala Elena podle mapky v knize a skutečně to tak i po těch staletích bylo. Stefan opatrně zaparkoval u hřbitovní zdi a teprve když všichni vystoupili všimli si, že je to tu dost zpustlé. „Tady se o to asi moc nestarají, co?“ Povzdechla si Elena a Damon se jen uchechtl. „Jo, to jsi ještě neviděla dům našeho správce.“ „Jo, to je ještě mnohem horší, věř mi. Ale nezdržujte a jdeme, nemáme na to celý den.“ Postrčil je Stefan ke staré orezlé hřbitovní bráně a o několik minut později se už prodírali mezi zarostlými a rozbořenými hroby. „Au! Kopřiva!“ Vyjekla Elena, když se pokoušela proklouznout kolem polorozpadlé hrobky a vztekle si třela popálené lýtko. „Jakto že mě může popálit kopřiva, když jsem nesmrtelná?“ Brblala navíc dotčeně a Damon i Stefan se neubránili smíchu. „Protože tvoje tělo funguje úplně normálně, vzpomínáš?“ Vzal jí Damon opatrně za ruku a pomohl jí vymotat se z dotěrného trsu. „Díky.“ Usmála se na něj, šťastná nejen z toho, že se zbavila kopřiv, ale i proto, že jí Damon zvládl pomoct a nevypadal na to, že by ho to nějak zásadně vyčerpalo. Sice pořád ještě nebyl tak docela v pořádku, ale opravdu se to zlepšovalo doslova mílovými kroky. „Nemáš zač.“ Oplatil jí Damon úsměv a ruku v ruce pokračovali za Stefanem. Ten právě dorazil ke dveřím zanedbaně vyhlížejícího kostela, který se nejspíš už roky k ničemu nevyužíval a zamával na ně, aby si pospíšili. „Nejspíš bude zamčeno.“ Poznamenala Elena, když si prohlédla starodávné rozeschlé dřevo, ale Stefan jen mávl rukou. „To nás snad nezastaví, ne?“ Hbitě vztáhl ruku k nevyleštěné mosazné klice a vší silou s ní škubl k sobě. Dřevo zapraskalo, zavrzalo a cesta byla volná.

„Hezké,“ pochválil ho Damon (který se ale ve skutečnosti v duchu modlil, aby je tady náhodou někdo nezahlédl, jak se vloupávají do kostela, protože neměl chuť někoho někde lovit a ovlivňovat) a společně vstoupili do potemnělého prostoru svatostánku. Uvnitř to ale bohužel nevypadalo o moc líp, než venku. Bylo tu pár seschlých, polorozpadlých kostelních lavic, vitrážová barevná okna byla plná prachu a pavučin a oltář, se ani oltářem nazývat nedal (oprýskaná socha Krista, několik orezlých svícnů a pár vybledlých maleb, nic víc). Hlavním problémem aly bylo to, že nikde nabylo ani stopy po nějakém vstupu do krypty, nebo hrobky! Kostel byl skutečně maličký a neměl dokonce ani skutečno sakristii, nebo zpovědnici. Sakra! „No, tak tady toho asi kromě pavouků a myší moc nenajdeme.“ Povzdechl si Stefan, ale Elena se nemínila tak snadno vzdát. „Ale najdeme! Musí to tu někde být! Jiná církevní stavba na pozemcích Heat House v té době nestála a hřbitov taky ne! „To je sice hezké, ale já tu tedy nic připomínající kryptu nevidím.“ Odfrkl Damon, ale v té chvíli Elenu něco napadlo a málem se rozesmála. „Já taky ne, ale vzpomínáš na kostel v Mystic Falls?“ „No ano, proč?“ „A na upíry, co Emily zavřela do tamější krypty?“ Pokračovala Elena a Damon se otřásl odporem, při vzpomínce na tu bandu nemrtvých zmetků, kteří se ze 150 let starých mumií přetavili v nepřátele celého města. „Na ně se zapomenout nedá!“ „No a kde byla ta krypta, co jim pomohla přežít?“ usmála se Elena a Stefanovi to došlo o vteřinku dřív. „Pod podlahou!“ Vyhrkl a vrhl se k vybledlému a špinavému koberci, který pokrýval celý střed kostela a hlavně prostor před oltářem (tedy jeho zbytky). Prudce ho odhrnul a všichni tři nadšeně vydechly. Skutečně tam byla! Přímo v kamenné podlaze byla zasazená obří žulová deska s ošlapaným, ale stále dobře čitelným nápisem „DE VERE“ a nějakými letopočty a oni věděli, že první část plánu je za nimi. Tedy…

Našli hrobku, ale jak se do ní dostanou, to je napadlo až teď. Nevzali si sebou vůbec žádné nářadí! Ani je nenapadlo, že by nějaké potřebovali a upřímně řečeno i kdyby jim to došlo, těžko říct, zda by na Heat House našli nějaká páčidla. A přesně páčidla teď potřebovali a ještě k tomu nějaká hodně tenká, protože deska přiléhala k okolnímu kameni velmi těsně a spáry mezi ní a podlahou byly téměř neznatelné. Kruci! „To je báječné, že jsme tu kryptu našli, ale co teď?“ vyjádřil jejich obavy jako první Damon. „Budeme na ní zírat a čekat, že se nad námi ustrne a otevře se? Nebo zkusíme použít zaklínadlo „Sezame otevři se?““ „Ha, ha…“ odfrkl Stefan, ale pak si na něco vzpomněl. Elena měla pravdu, když to tady srovnávala s hrobkou s kostele v Mystic Falls. Bylo to hodně podobné no a jak se dostali tam? Když pomine všechny ta kouzla, tak primárně tak, že probořili podlahu (tedy Bonnie jí probořila, ale to bylo fuk). A když to fungovalo tam, proč by nemělo tady? „Ehm, měl bych nápad, ale je… No, trochu destruktivní.“ Naznačil tedy nejistě, ale Damon jen mávl rukou. „Myslím, že ani ty nedokážeš vymyslet destrukci, která by tady v tom kostele udělala nějaké zásadní škody. Ten se stejně brzy rozpadne sám!“ Stefan jen protočil oči v sloup, ale pak mrkl na Elenu a ta jen pokrčila rameny v gestu: „Dělej si co chceš.“ A on jí mínil poslechnout, protože už by se rád dostal někam dál v tomhle ne až tak příjemném pátrání. „Tak fajn, ustupte!“ Zavelel tudíž a jeho společníci mu rádi vyhověli, protože vypadal skutečně odhodlaně. Ale Damon si přeci jen neodpustil drobnou otázečku. „A co chceš přesně dělat?“ Kdo ví proč, ho Stefanovo počínání trochu znepokojovalo, ale bratr byl evidentně v ráži. „Když to neotevřeme po dobrém a to neotevřeme, půjde to po zlém!“ Zahlaholil a postavil se tak, aby stál jednou nohou na pevné dlažbě kostela a druhou na desce uzavírající vchod do krypty. A Damonovi konečně došlo, co chce dělat a na okamžik ho napadlo, že ta Stefanova genialita, přeci jen někdy funguje dost sporadicky. „Nechceš na to doufám dupnout, že ne?“ Poznamenal opatrně, jenže Stefan se jen ušklíbl. „Jo, přesně to chci!“ „Ale je ti jasné, že si tak totálně podrazíš pevnou půdu pod nohama, bráško, že jo?“ Pokusil se Damon ještě naposledy zasáhnout, ale jeho bratr jen mávl rukou. „Ale houby, jsem upír, umím držet rovnováhu na jedné noze. Zvládnu to.“ „No, jak myslíš, já jen, že hrozí…“ Pokračoval Damon v dobré víře, že svému sourozenci tuhle šílenost vymluví, ale dál se nedostal. Stefana totiž právě přestalo bavit čekání i bratrovy přednášky a vší silou udělal to, co řekl, že udělá. Stefan totiž vždycky držel slovo a když řekl, že něco nějak bude, byl tak tvrdohlavý, že to skutečně dotáhl do konce a přesně teď v tomhle okamžiku… Se mu to šeredně vymstilo!

Než totiž stihl Damon doříct své varování a než se do toho stihla vložit Elena, které to také nepřipadalo jako dobrý nápad (chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co Stefan chystá, přeci jen jako žena neměla tak dokonalé fyzikální vnímání) vší silou dupl na desku a bylo to! Upíří síla je skutečně velká, zvlášť když se upír na něco soustředí a je ve formě, což Stefan nepopiratelně, i přes veverkovou dietu, byl a ta žula tam přeci jen byla už stovky let, ale bohužel tam nejspíš stovky let byla i kamenná dlažba kolem, což bylo přesně to, nač chtěl Damon bratra upozornit. No nestihl to… A proto, když praskla a propadla se deska uzavírající vchod do hrobky, narušila se i statika okolní podlahy a to se stalo Stefanovi osudným.

Ano, jako upír by na jedné noze na okraji jámy, kterou propadem desky vytvořil, rovnováhu pohodlně udržel, jenže problém byl v tom, že ten okraj náhle nějak přestal existovat a zhroutil se do hluboké temné díry za žulovou deskou… A Stefan se elegantně zřítil s ním. Tedy…

Moc elegantně ne, dost nedekorativně u toho rozhodil rukama a taky celkem neesteticky zařval, ale byl dole, než bys řekl švec. „Stefane!“ Vyhrkli unisono Damon i Elena a vrhli se k okraji jámy, ze které so ozývalo jen zlověstné ticho a doznívající zvuk sesouvajících se kamenů a suti, ale vzápětí si mohli alespoň trochu oddechnout. Ozvalo se totiž i něco jiného… „Myslím, že před šesti sty lety neuměli udělat pořádnou podlahu!“ Zavrčel z hlouby Stefanův nezaměnitelný hlas a oni se chtě nechtě museli nahlas rozesmát. A pak že pátrání na hřbitově a v kostele není zábava!



6 reakce na FF: „Volba-část III“-48.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Super kapitolka:) nejvíc ta poslední část:DDDD už sem myslela že máš nějaké zdravotní problémy nebo tak něco sem ráda že ne:) těším se na další..

  2. Osteo napsal:

    Už se těším na zítřejší :-)

  3. anley napsal:

    jo bylo to skvely

  4. kaťul napsal:

    Krásná kapitola :) těším se na zítřek..:)

  5. barča napsal:

    Bolo to super :) Damon akosi moc začína protirečiť Stefanovi tak snáď z toho nebudú problémy…. :) dnes som bola vo Viedni a spomínala som na tvoju poviedku keď ešte Damon s Elenou boli sami dvaja :)

  6. kik napsal:

    boží ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich