FF: „Volba-část III“-49.Kapitola

A máme tu středu a s ní i další kapitolu Volby, tak si jí užijte a další díl zase v neděli :-)

49.

„Tak vlezete sem za mnou, nebo se budete dál smát jako dva pitomci!“ Zavrčel Stefan z jámy, kterou si pod sebou tak šikovně vytvořil, ale Elena ani Damon se neměli v plánu hned tak přestat bavit jeho neštěstím. „Cos to říkal o té rovnováze?“ Chechtal se Damon, ale Stefan radši neodpověděl. Věřící sice přímo nebyl, ale označení, která ho ve vztahu k jeho škodolibému bratrovi napadala, se do kostela zrovna moc nehodila. Ale Damonovi se ho přeci jen nakonec zželelo a naklonil se nad nevzhledný otvor v podlaze.

„Jsi v pořádku?“ „No nepovídej, tebe to zajímá?“ Prskl jeho mladší bratr umanutě, ale pak souhlasně zamručel. To už se ale na okraj jámy spustila i Elena a skutečně se zatvářila ustaraně. „Vážně?“ „Jasně, ale nemám zájem tu zapustit kořeny, takže polezte dolů, ať můžeme začít s prohledáváním. Sice nevím, co přesně tu chceme najít, ale když už mi to dalo tolik práce se sem dostat, tak ať to stojí za to. „No, ale nevypadal jsi, že by ti to propadnutí stálo zas tak moc úsilí.“ Neodpustil si Damon ještě jedno rýpnutí, ale pak už vzal Elenu lehce za ruku a pomohl jí vklouznout pod podlahu. Nebylo to zas tak vysoko, ale tma tam tedy byla pořádná. „Měli jsme si vzít baterku!“ Stěžovala si Elena, když bolestivě narazila do stěny podzemní krypty, ale Stefan jen zvedl oči vsloup. „Jsi snad nadpřirozený noční predátor, ne? Neříkej mi, že nevidíš ve tmě!“ „No jo promiň. Zapomněla jsem.“ „Jak můžeš prosím tě zapomenout… No, to je fuk.“ Mávl radši Stefan rukou a trochu ustaraně sledoval Damona, který se svezl do jámy o trochu méně elegantně než Elena, ale ten mu okamžitě naznačil, že je v pořádku. Jen si nebyl moc jistý, jak se zase dostane ven, protože na nějaké upíří skoky se ještě moc necítil, ale co. Kdyžtak se potupně vyškrábe ven, jako každý normální člověk! Ikdyž… To byla dost nepříjemná představa!

„Takže co to teda vlastně hledáme?“ Zeptal se radši, aby nemusel myslet na to, kam to dopracoval. Ale Elena jen pokrčila rameny. „Nevím.“ „Tak proč jsme sem lezli, když nevíš?“ Odfrkl ale Stefan a bylo vidět, že ho tenhle výlet nebaví ani z poloviny tak, jako jeho dva společníky. „Prostě něco! Cokoliv, co by mohlo nějak souviset s Kate.“ Osvětlila mu Elena a on se neochotně pustil do pátrání. Nacházeli se v dost prostorné kryptě, která byla sice trochu jiná, než ta pod kostelem v Mystic Falls, ale to nebylo důležité. Šlo o čtvercovou místnost, momentálně plnou suti, která ale jinak byla zcela prázdná a sloužila jako jakési předsálí samostatných hrobek. Ty byly umístěny po obvodu v několika vrstvách nad sebou a měly podobu dutin ve stěnách krytých masivními deskami se jménem zemřelého a datem jeho narození a úmrtí. „Nejstarší datum je tady. Rok 1410.“ Informovala ostatní Elena, když si pečlivě prohlédla všechny stěny a bylo to skutečně tak. „A Kate zemřela kdy?“ „V roce 1562.“ Zkontrolovala Elena záznam v knize, kterou si pro jistotu vzala i sem dolů a Damon se Stefanem se pustili do detailního prohledávání stěn krypty. „1520, 1546, 1562! Tady to je!“ Vyhrkl náhle Stefan, ale ještě než se mohli všichni začít radovat, jeho nadšení ochablo. „No jo, ale to není Katerine De Vere, ale Margaret De Vere.“ „Margaret? Tak se jmenovala její matka!“ Odvětila ale Elena zaujatě a přešla k příslušné desce. „No ano, tady to je.“ Mrkla pak do knihy a ukázala na jeden záznam. Margaret De Vere zemřela pouhé tři měsíce po smrti své dcery.“ „Hm, to byl docela smolný rok pro tuhle rodinu.“ Nadhodil Damon, ale Elena se zatvářila káravě. „To není k smíchu. Ani se nedivím, že zemřela. Její dcera spáchala sebevraždu ve svatební den a k tomu ještě ti dva mrtví nápadníci, jeden dokonce už manžel… Asi to její organismus prostě neustál.“ „Vždyť jo, já to chápu. Promiň.“ Předešel raději Damon dalším přednáškám o rodinné soudržnosti a ukázal na vedlejší desku. „A tady je Ronald De Vere. Katein otec.“ „Ano, to bude on, jenže…“ Stefan zaváhal, ale pak se osmělil. „K čemu nám tohle vlastně je? Kate tu evidentně chybí a není tu ani náznak nějaké památeční desky, která by nám mohla napovědět, kde hledat její hrob.“ Znělo to dost sklesle, protože on na nějakou tu upomínku dost vsázel, ale zdálo se, že církev zde měla v té době dost velkou moc a když prostě řekla, že Kate do posvěcené půdy nesmí, všichni to respektovali. I její rodina.

Což tedy popravdě řečeno moc nechápal, protože věděl, jak byla ve středověku pro lidi víra důležitá a že podle jejich myšlení nemohla duše najít pokoj bez řádného pohřbu (a Kate taky pokoj nenašla!). Pak ale skutečně nerozuměl tomu, jak to tak její rodina mohla nechat! On by to tak nenechal! Kdyby šlo třeba o Damona, tak by určitě… Ale kruci o čem to přemýšlí? Po tom všem co se tu teď odehrálo a čím si jeho bratr prošel, by skutečně neměl myslet na nějaké pohřbívání! Ne, opravdu ne!

Jenže Elena měla podobné myšlenky. Tedy ne tak konkrétní, ale ani jí nešlo do hlavy, jak mohli Kateini rodiče nechat svou dceru pohřbít jinde a nezachovat po ní ani jedinou památku. Taky tu nějakou tu desku očekávala, ale tady nebylo nic. Tedy… Na první pohled tu nebylo nic! Napadlo jí náhle a ona málem poskočila nedočkavostí. No ano, církev měla asi velkou moc a tak nebylo myslitelné tu proti jejich vůli nějakou památku na Kate zanechat, ale kdyby ta památka nebyla na první pohled vidět, klidně tu být mohla. Sice nebyla moc velká pravděpodobnost, že by jim to nějak pomohlo v hledání místa jejího posledního odpočinku, ale musí zkusit všechno. „Měli bysme ty hroby otevřít!“ Rozhodla tudíž nahlas a Damon i Stefan na ní šokovaně pohlédli. „Proč proboha?“ Zmohl se na vyplašenou otázku první Damon, ale ona neměla náladu mu to složitě vysvětlovat. „Proto. Mohlo by tam být něco důležitého. Tedy pro nás důležitého. Něco si přeci její rodiče po ní museli nechat, nějak museli dát najevo alespoň sami sobě, že na svou dceru nezanevřeli.“ „Hm, to zní hezky, ale moc tomu nevěřím.“ Pokusil se jí Stefan odporovat, ale ihned mu došlo, že to nemá smysl. Elena ho totiž už neposlouchala. Upřeně hledala na dvě kamenné desky a přemýšlela, kterým hrobem by měli začít. „Myslím, že první prohledáme Margaretin hrob. Přeci jen to byla matka a zemřela velmi brzy po Kate.“ Zvolila nakonec logičtější možnost a ustoupila stranou. Jenže Damon i Stefan se zatvářili dost rozpačitě. Sice bylo už oboum jasné, že Elenu nezviklají, aby to po nich nechtěla, ale nějak jim nebylo technicky jasné, co teď od nich očekává. Opravdu nebyli připravení na vylupování hrobů!

„Nechceš do toho zase praštit a rozbít to, že ne?“ Poznamenal opatrně Damon, ale Stefan na něj vrhl pohled, který jasně říkal: „A máš lepší nápad?“ „No jo, ale opatrně.“ Svolil tudíž Damon, protože lepší nápad skutečně neměl a Stefan se bez velkého nadšení postavil před desku s nápisem „Margaret De Vere“. „Opatrně…“ Zopakovala ještě Elena, protože i jí to přišlo dost nevhodné a nemístné, lézt do cizího hrobu, jenže skutečně neměli na výběr. „Jo, to se ti řekne.“ Odfrkl Stefan, ale pak se zhluboka nadechl a jedinou ranou pěstí přeměnil desku uzavírající otvor ve zdi v hromádku popraskaných úlomků. „Ještě, že tohle Kate nemůže vidět…“ Zamumlal Damon a Elena mu musela dát za pravdu. Už takhle je nesnášela, a kdyby věděla, že právě znesvěcují hrobku její rodiny, asi by nebyla zrovna nadšená. A jak by se jí taky mohl divit, že…„Prosím…“ Přerušil však jejich úvahy o tom, jak by se Kate asi pomstila Stefan a ustoupil, aby mohla Elena nahlédnout dovnitř. Přišlo mu vhodné, aby to první prohlédla ona, když byl tohle celé její nápad a navíc s tím nechtěl mít moc společného. Nebylo to zase tak dávno, co vykopal na hřbitově v Mystic Falls vlastního otce a to mu jako zkušenost s vylupováním hrobů na příštích sto let bohatě stačilo!

Jenž uvnitř ve zdi toho bohužel moc vidět nebylo. Jen čelo starodávné dubové rakve, která sice pořád ještě držela pohromadě, jenže moc pevně zrovna nevypadala. Bezva! Ale bohužel to nesmělo hrát roli… „Musíme jí vyndat ven.“ Rozhodla Elena a obrátila se ke svým společníkům. Její pohled říkal: „Prosím, vážně to jinak nejde.“ Ale oni už ani neprotestovali. „Tak ukaž. Já to vezmu tady.“ Přistoupil první k dílu Damon a lehce uchopil rakev za přední čelo. Sice nebyl v plné síle, ale tohle snad zvládne. A se Stefanovou pomocí, to bude hračka. Tedy snad to bude hračka, protože to šlo docela ztuha. „Opatrně…“ Pokoušel se Stefan odklidit z otvoru přebytečnou suť a Damon zatím zvolna vytahoval rakev tam, kde byla naposledy před staletími při pohřbu a kde už nikdy být neměla. „Jasně…“ „Jen pomalu, leží to tu už staletí, v moc dobrém stavu asi nebude.“ „Já vím, však to držím.“ „Vem to zespoda.“ Radil Stefan, ale Damon jen obrátil oči vsloup. „Dík za radu, ale spíš to podepři. Máš to?“ „Jo…“ „Pozor ať to…“ Chtěla je Elena v příští minutě upozornit na prohnilé dno rakve, jenže vzápětí se ukázalo, že její varování přišlo pozdě. Ani to nedořekla a ticho hrobky proťal nepříjemný praskavý zvuk. „Bacha!“ Zařval Stefan a pokusil se vše napravit skokem nacvičeným z Amerického fotbalu, jenže bylo pozdě! Nedoskočil a nezachránil už nic… Rakev už byla z otvoru téměř venku, a on jí bohužel nedržel tak, jak předtím radil Damonovi, čili zespoda, a to se stalo její obyvatelce (nebo spíše zbytkům její obyvatelky) osudným. U jednoho zapraskání totiž nezůstalo a vzápětí se společně s odtrženým dnem poroučel na podlahu i veškerý nevábný obsah rakve. Zaprášilo to a nepříjemně zachrastilo a než se Damon se Stefan vzpamatovali, drželi už jen víko a boky rakve. Vše ostatní se jim válelo u nohou a moc hezký pohled to skutečně nebyl. „Fuj!“ Ohodnotil to Damon zhnuseně a Elena radši odvrátila tvář. Tohle fakt vidět nemusela! Sice měla v plánu rakev otevřít, ale pomalu a důstojně a chtěla se na její obsah připravit a ne ho vidět rozsypaný po polovině krypty! A že toho nebylo zrovna málo… Z tělo Margaret De Vere zbylo pochopitelně po staletích již jen torzo, čítající pár kostí, hodně prachu a zbytky starodávného oblečení a nějakých šparků, ale i tak byla například lebka celkem neporušená a Eleně bylo jasné, že její škleb jí bude strašit ve snech ještě pěkně dlouho. „Nemohli jste dát pozor?“ Pokárala tiše oba své nepříliš schopné asistenty, ale ti se zatvářili dotčeně. „No dovol? Žádný kurz ve vylupování hrobů jsme nikdy neabsolvovali!“ Bránil se Damon a Stefan mlčky přikyvoval. „No jo, tak jo. Ale teď byste to mohli položit. Tam!“ Ukázala Elena na podlahu a Damon a Stefan se pokusili vrchní část rakve položit na tu spodní. Moc to zrovna nepasovalo a Stefan byl nucen špičkou boty dovnitř zašoupnout přečuhující holení kost, což se u něj neobešlo bez skutečně znechuceného výrazu, ale podařilo se.

„Tak…“ Oddechla si trochu Elena, když rakev zase vypadala neporušeně (bohužel jen vypadala, jak jí dají zpátky o tom z nich radši nikdo prozatím neuvažoval!) a sklonila se k víku. Ostatky uvnitř tedy nevypadaly o nic líp ani po „normálním“ otevření, ale alespoň si mohla prohlédnout celý obsah rakve. Bohužel ale neměla nejmenší tušení, co vlastně hledá. Klouzala očima po ostatcích, které patřily matce dívky, jež tak dlouho sužovala Heat House a přemítala, co vlastně by jim v rakvi mohlo o Kate něco napovědět. Možná… Pohled jí padl na masivní zaprášený náhrdelník, který měla Margaret na krku (nebo na tom, co jí z krku po těch staletích zbylo) a vztáhla k němu ruku. Byl to poměrně rozměrný medailon, patrně zlatý, který ale moc nevypadal jako šperk, jež někdo běžně nosí na krku. Musel vážit docela dost a Margaretina kostra vypadala, že patřila dost subtilní a křehké ženě, tak proč by se měla vláčet s takovýmhle šperkem? „Našla jsi něco?“ Naklonil se nad rakev Stefan a Elena nejistě pokrčila rameny. „Možná. Tohle mi nepřijde jako normální šperk.“ Opatrně se dotkla prsty náhrdelníku a v minutě se rozhodla, že ho musí prozkoumat blíž.

„Pomoz mi ho sundat…“ Požádala Stefana, který nejdřív vrhl zoufalý pohled na ni a pak na bratra, ale ani u jednoho se pomoci nedočkal, takže byl nucen se naklonit ještě víc a se značně zhnusenou grimasou začít prozkoumávat silný zlatý řetěz. Nejradši by jím škubnul a bylo by vymalováno, ale nějak měl pocit, že se k ostatkům v téhle rakvi zachovali už dost neuctivě. Systematicky tedy hledal zavírání a konečně ho našel. „Myslím, že to mám, podrž ten medailon.“ S trochou námahy se mu podařilo složité starodávné zavírání rozevřít a měl v plánu vítězoslavně Eleně náhrdelník přenechat, jenže ta nejspíš přeslechla poslední pokyn a nedržela ho tak pevně jak měla. Jako by těch malérů nebylo dost! „Sakra!“ Okomentovala to, jak jí vyklouzl z prstů a zmizel někde mezi zbytky oblečení, které měla Margaret na sobě a Stefan jen tiše zaúpěl. „Ale no tak…“ Odfrkl a opatrně odhrnul začernalou krajku, která byla nejspíš pozůstatkem honosného límce. „Bezvadný, to budeme hledat pěkně dlouho!“ Prskl pak, když zjistil, že náhrdelník zapadl nejspíš mnohem hlouběji, než doufal, ale Elena ho jen očima pobídla. „No tak do toho?“ Ale to už bylo i na něj moc. „Proč já? Já jí ho do hrudního koše nehodil, vyndej si ho sama!“ Sice Elenu miloval a jako upír a predátor by měl být na smrt a vše s ní spojené zvyklý, jenže tohle se mu fakt vůbec nelíbilo! Neměl nejmenší chuť hrabat se nějaké stovky let mrtvé ženské v kostře a už vůbec ne proto, aby našel něco, co jim stejně k ničemu nebude. Ale Elena se k tomu taky neměla. „Ale já…“ Začala, jenže Damon toho měl právě dost. Zatuchlý vzduch v hrobce mu nedělal zrovna nejlíp a navíc by odtud rád vypadl, než je tu někdo načapá, jak vylupují hroby místní honorace! „Uhněte, prosim vás!“ Nařídil Stefanovi i Eleně příkře a sám si klekl k rakvi. „Vy s tím naděláte!“ Rozhodně sáhl do rakve (pro jistotu si zakázal myslet, v čem to vlastně pátrá) a náhrdelník byl v minutě venku. „Na! A pohněte, nemáme na to celý den!“ Vrazil Eleně medailon do ruky a ta ho opatrně otevřela. „Bingo!“ Vyhrkla pak, když prozkoumala obsah a ukázala Damonovi i Stefanovi, co to vlastně tak složitě dolovali. „Hm, pěkný, vlasy!“ Okomentoval to jako první Damon a měl pravdu. Uvnitř medailonu byla stočená kadeř, původně nejspíš světle hnědých vlasů a jelikož zbytky v rakvi napovídaly, že Margaret byla černovláska, její rozhodně nebyly. „Myslíš, že patřily Kate?“ Nadhodil Stefan a Elena spokojeně přikývla. „Určitě ano!“ „No to je super, ale k čemu nám budou?“ Damon její nadšení rozhodně nesdílel, ale ona si nemínila nechat kazit náladu. Sice to, co jí při pohledu na kadeř napadlo, bylo dost šílené, ale ona se toho hodlala držet (protože u Margaret toho už asi víc nenajdou a další hroby by snad už ani neotvírala, s jejich smůlou…). „Bonnie by nám mohla poradit, jak Kate skrze tohle najít.“ „To jako provést vyhledávací kouzlo? Bez čarodějky?“ I Stefanova naděje pohasla, doufal, že Elenu napadne něco lepšího! Ale jeho milovaná pohodila vzpurně hlavou. „Proč ne? Bonnie mi kdysi povídala o tom, že jsou kouzla, která svede každý!“ „A tohle k nim patří?“ „To nevím…“ „Hm, aha…“ Damon s ní radši už dál nepolemizoval a nenápadně se opřel o zeď krypty. Opravdu by mu nevadilo, kdyby už vypadli na vzduch! Klidně byl ochotný kvůli tomu i vyzkoušet magii bez čarodějky a Stefan to na něm nejspíš i přes jeho maskovací snahu poznal, protože pomalu dospíval ke stejnému rozhodnutí. „Ale no tak nesmíme to vzdávat!“ Snažila se navíc Elena neztrácet optimismus a Stefan tedy raději jen mávl rukou. „Jak myslíš, tak holt budeme čarovat. Už se fakt těším!“ Už kvůli bratrovi, který vypadal, že každou chvíli omdlí, to tu stejně museli trochu popohnat. Takže… „Ale teď… Napadá vás někoho, jak tohle všechno…“ Ukázal štítivě na rakev. „Dostat zase zpátky?“ Tak tenhle nápad tedy neměla ani Elena…!



4 reakce na FF: „Volba-část III“-49.Kapitola

  1. kaťul napsal:

    Krásná kapitolka jako vždy:)..

  2. Michaela Vašíčková napsal:

    Miluju tvoje příběhy, se sestrou je čteme každý večer a klidně i dokola :-D ….sice stávání do školy je ráno trochu obtížnější, ale stojí to za to! :-D Příběhy mají poutavý děj a jsou na stejné úrovni jako je seriál! Jen tak dál! ;-) Už se těšíme na další díl.

  3. terulka napsal:

    Úžasný těším se na další.. :)

  4. mine napsal:

    Moc hezký příběh ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich