FF: „Volba-část III“-50.Kapitola

A máme tu neděli a s ní i slibovanou další kapitolu Volby, tak si jí užijte a další díl zase ve středu :-)

50.

„Aha, takže myslíš, že by to šlo?“ Vyhrkla Elena do telefonu a ani se nesnažila maskovat vzrušení v hlase. Chvíli poslouchala a pak se rozzářila, což byla jasná známka toho, že Bonnie, které se před chvílí dovolala a dozvěděla se od ní, že ona s vyhledávacím kouzlem na dálku moc nepokročila, řekla při nejmenším možná. „Aha a mohla bys mi to nadiktovat?“ Pokračovala navíc a už sahala po propisce a bloku, který si společně s pár dalšími věcmi přinesly ven před Heat House, kde se s Damonem i Stefanem usadili. „Jasně…“ Začala si rychle zapisovat poznámky a Stefan jen pozvedl oči vsloup.

Moc se mu celý tenhle nápad s nějakou magií nezamlouval a Damonovi také ne, ale Elena na to trvala a ikdyž to nejspíš nebude fungovat, neměli zrovna moc na vybranou. Už je nebavilo pobývat venku před domem a nalívat se pelyňkovými odvary a když byla jedna titěrná kadeř vlasů zatím to jediné, co našli, museli to využít. „Stejně to bude k ničemu…“ Vyjádřil Damon nahlas jeho obavy a Stefan odevzdaně přikývl. Pak ale nahodil starostlivý výraz a pátravě si bratra měřil „Jsi v pořádku?“ „Jistě.“ „V té kryptě jsi na to moc nevypadal.“ „Tobě nic neujde…“ Znělo to trochu kysele, ale přitom Damonovi zas tak moc nevadilo, že ho Stefan prokoukl. Už si na to začínal zvykat. Ale vážně mu už bylo zase dobře. „Ale ne, pravdu je mi fajn a už se nemůžu dočkat, až budeme mi tři dávat dohromady nějaké kouzelné vyhledávací zařízení. Čarující upíři, to tu vážně ještě nebylo.“ „To mi povídej…“ Povzdychl si Stefan a zvědavě nahlédl do Eleniných poznámek, kterých už bylo pěkných pár řádků. Moc se v tom ale nevyznal, takže radši pokrčil rameny a poslušně čekal, až bude hovor s Bonnie ukončen. Snad jim to čarování půjde líp, než rvaní ostatků Kateiny matky zpět do její hrobky. To jim totiž trvalo docela dlouho!

Konečně se Elena s Bonnie rozloučila a s tím, že kdyžtak zavolá, kdyby se něco nevedlo zavěsila. „Tak co ti naše Saxana poradila?“ Zajímal se Damon a Elena spokojeně zamávala hustě popsaným listem z bloku. „Docela dost věcí, musíme sestrojit takové magické kyvadlo, které nám pomůže najít ztracenou věc. Mělo by to jít i bez čarodějky, a Bonnie se bude snažit nám na dálku pomoct intenzivním soustředěním.“ „Ale lásko, Bonnie je odtud tisíce mil, vážně si myslíš, že nám dokáže nějakou magii na takovou dálku poslat?“ Pokusil se Stefan logicky zpochybnit celý tenhle nesmysl, ale Elena na něj vrhla dost odměřený pohled. „No a co má dělat? Použít leteckou poštu?“ Prskla a Damon do jejich rozmluvy raději nijak nezasahoval, i když měl původně v plánu poznamenat něco podobného jako jeho bratr. Ale co, zas tak dobře mu nebylo, aby měl chuť se hádat kvůli něčemu, co bude stejně na nic! A Stefan to viděl stejně. Tak se hned nerozčiluj, dobře, zkusíme to…“ Hodil raději zpátečku a pokusil se vydolovat v sobě zvědavý výraz. „No a jak to kyvadlo tedy vytvoříme?“ Elenu nejspíš jeho zájem uklidnil a dokonce se i znovu usmála. „Není toho zas tak moc, budeme potřebovat jen misku, lžičku, svíčku, nějaké bylinky, provázek a něco skleněného, do čeho bychom mohli dát popel.“ „Jaký popel?“ Zapojil se do debaty konečně i Damon, protože tohle slovo se mu zrovna dvakrát nelíbilo (nerad by moc blbnul s ohněm, nebyl to zrovna jeho oblíbený živel), ale Elena jen mávla rukou. „Musíme ty vlasy, jako část toho, co hledáme spálit a popel použít do toho kyvadla, takže by byla vhodná nějaká malá lahvička, nebo tak něco.“ Vysvětlila pak trpělivě, ale než se stihl zeptat na něco bližšího, hbitě vyskočila na nohy a zamířila k domu. „Já a Stefan to všechno seženeme, ty zůstaň tu a odpočívej.“ „Ale já…“ Pokusil se Damon protestovat, že ho klidně může taky zaúkolovat (doufal, že období rekonvalescence má v Eleniných očích už za sebou), jenže mu to k ničemu nebylo. Elena už zmizela uvnitř a Stefan jí nepříliš ochotně následoval. Ten by si zase pomoc s takovým nesmyslem milerád odpustil, ale bohužel neměl na výběr. No, tak holt budou dělat kyvadlo. To chtěl vždycky zkusit, fakt, že jo!

„Na, vypij to, alespoň nějak budeš užitečný!“ „No to díky.“ Prskl Damon zhruba o hodinu později, když byli Stefan s Elenou zpět a jeho drahý bratr mu strčil do ruky jakousi skleněnou lahvičku. Pak ale mrkl na etiketu a znejistěl. „To je vodka?“ Nějak se mu to nechtělo líbit, ale vážně byla! A Stefan mu to dokonce vzápětí potvrdil. „Máš postřeh.“ Poznamenal nezaujatě a dál nevzrušeně vyrovnával z narychlo sehnaného piknikového koše všechny přísady, co vyštrachali po celém domě. Damon byl ale stále zmaten. „Proč mi proboha dáváš vodku?“ „Protože tam nic jiného v tomhle balení nebylo.“ Odfrkla ale místo Stefana Elena a už nejméně po sedmé pročítala návod od Bonnie. „Kde co nebylo?“ „No v baru v salonu přeci. Potřebovali jsme nějakou tu nádobku a musí být skleněná. A nic jiného, než tohle, jsme nenašli.“ Vypadlo ze Stefana konečně něco rozumného a Damonovi pomalu došlo, oč jde. „Aha, takže jste vzali vodku balenou po panácích. No jasně, to je velice magické.“ „Hele kuš, nic vhodnějšího v tom svým super bejváku nemáš a Bonnie nic jiného o tom obalu na popel neříkala, jen že má být ze skla, a tenhle je z čeho? No ze skla, tak proč by to nemohlo fungovat?!“ „Ale tak pro mě za mě, to nandejte třeba do popelníku, jen že vodka tedy zrovna není moje oblíbená…“ Nakrčil Damon otráveně čelo a neochotně převracel lahvičku v dlani, ale Elena toho už měla dost: „Tak to sem dej!“ Zavrčela a pokusila se mu vodku sebrat, jenže se přepočítala. Vodka možná skutečně nebyl Damonův favorizovaný destilát, ale na druhou stranu už jí dlouho nepil (naposledy v Moskvě někdy v šedesátém osmém roce v příšerné zapadlé putyce), třeba se od té doby její chuť nějak zlepšila. „A to zas ne, já se tedy obětuju, když už mě nenecháte dělat nic jiného.“ Uhnul tudíž před Eleninou vztaženou paží a hbitě lahvičku otevřel. „Hlavně že musíš mít protestní řeči!“ Ohodnotila jeho dětinské chování Elena a zatímco do sebe obrátil vodku na ex, vrátila se zpět k návodu.

Hm, tak se asi ta chuť nezlepšila. Pomyslel si však Damon otráveně, když polkl, protože to chutnalo přesně tak šíleně, jako před lety, ale zase na jednu stranu to bylo lepší než pelyněk… Ikdyž to je si všechno, že… Napadlo ho hořce a měl tudíž v plánu odpornou palčivou chuť vnucené (no dobře, tak nabídnuté) vodky nějak peprně okomentovat, ale to už mu Elena prázdnou lahvičku odebrala a odložila jí vedle porcelánové misky s jemným pomněnkovým vzorem, kterou si připravila hned vedle svíčky. Jasně tím dala najevo, že téma vodka je pro ní uzavřeno, ale Damon si stejně nedal pokoj. „S kopretinami by nebyla?“ Popíchl jí rozverně, protože mu přišlo naprosto absurdní provádět kouzlo bez čarodějky a navíc k tomu používat míšenský porcelán, lahvičku od vodky a… Pane bože, dortovou svíčku (kde to vzali?)! Jenže Elena ho zpražila tak autoritativním pohledem, že už raději definitivně zmlkl. „Tak a je to, myslím, že tu máme všechno, takže můžeme začít.“ „Posluž si…“ Ukázal Stefan dvorně na misku a ona se zhluboka nadechla. „Takže nejdřív tohle…“ Opatrně přendala kadeř vlasů z medailonu (ten do hrobky vrátí později, konec konců díru v podlaze by nezamaskovali, ani kdyby chtěli, takže cesta byla stále volná) do misky a přesně podle Bonniina návodu ji zasypala drcenými bylinkami (nějaké máta, fenykl a dalších pár snítek ze skřínky v kuchyni-díky bohu za ni!). „Teď se musíme všichni soustředit na to, aby nám plamen, který zapálíme a tohle všechno mu obětujeme, pomohl najít požadovanou věc.“ Nařídila potom a Stefan ani Damon raději neprotestovali. Poslušně zavřeli oči a vší silou se snažili myslet na to, že chtějí najít Kateino tělo (ale bylo to tedy dost divné!).

Nicméně to snad stačilo, protože ohýnek, který Elena pomocí obyčejných krbových sirek v misce zapálila, poslušně strávil vše, co se v ní nacházelo a zbylo jen pár lžiček našedlého popela, který byl cítit bylinkami a tak trochu i zatuchlinou (no jo holt ty vlasy nebyly nejčerstvější). „Hotovo.“ Usmála se Elena a Stefan na její pokyn pečlivě přivázal připravený lněný provázek k hrdýlku lahvičky. „Alespoň tu etiketu jste mohli sundat.“ Poznamenal Damon, když Elena opatrně přendávala popel do lahvičky a nápis „Vodka“ to podle jeho názoru celé dost degradoval, ale ona jen pohodila hlavou. „To je detail!“ „No, když myslíš…“ Neměl energii se s ní dál dohadovat, ale vážně to celé působilo spíš komicky, než kouzelně. Bonnie nikdy nevypadala při kouzlení směšně, oni rozhodně ano! Ale Elena tomu věřila, a tak holt budou dělat šašky. Ještě že je u toho nikdo nevidí, jak tu pálí pět set let staré vlasy v misce na kompot a pak ten popel rvou do lahvičky od ruského destilátu. Dělal v životě tedy už hodně divných věcí, ale tohle rozhodně vedlo!

Konečně byla miska prázdná a všechen popel byl pečlivě uzavřen v lahvi. „Hotovo!“ Zaradovala se Elena, ale Stefan, který jí doteď asistoval, nahodil podobný nedůvěřivý výraz, jaký si po celou dobu udržoval Damon. „A teď co?“ „Teď by to mělo fungovat.“ „Aha a jak?“ „No…“ Elena trochu znejistěla a nahlédla do návodu, ale pak se znovu usmála. „Teď se musíme zase soustředit a kyvadlo by mělo tomu, kdo ho drží, ukázat cestu.“ „Jasně a jak, to se tam taky píše?“ Damonovi to připadalo čím dál tím stupidnější. Ale Elena jen pokrčila rameny. „Ne, to tu není. Prostě nějak.“ „To vybalí GPSku, nebo jak?“ „No tak, když budeš pořád takhle negativní, tak nijak!“ Prskla vztekle, ale on jen zvedl ruce v smířlivém gestu. „Fajn, tak promiň. Ale nějak si to neumím představit.“ „Tak počkej a uvidíš! A teď se soustřeď!“ Zakončila Elena svou plamennou řeč a Damon raději poslechl. Poslušně zavřel oči a Stefan ho napodobil. „A na co se vlastně máme soustředit?“ Pípl ještě a Elena si jen povzdechla. „To nevím, asi na Kate.“ „No, tak jo…“ Všichni tři se pokoušeli upnout své mysli jen a jen k nalezení hrobu, jenže… To nějak nefungovalo.

„Nic moc se neděje…“ Poznamenal Damon tiše, když pootevřel jedno oko a zjistil, že improvizované kyvadlo si jen tak poklidně visí a Stefan měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Nejspíš hysterie, nebo co, ale vážně to celé působilo spíš jako špatný vtip. „Musíme vydržet.“ Odvětila šeptem Elena a znovu bylo chvíli ticho. „A jak asi dlouho?“ Přerušil ho po pár minutách Stefan a pro změnu musel smích dusit Damon. „Nevím.“ „Já jen, že bych tu nerad zapustil kořeny.“ Zabrblal si pro sebe Stefan a Damon to už nevydržel a vyprskl nahlas. Ale to asi neměl. „Tohle nemá cenu!“ Zavrčela totiž Elena a ruka s kyvadlem jí naštvaně poklesla. „Promiň.“ Omlouval se Damon, ale ona jen mávla rukou. „Dokud tomu nebudeme všichni věřit, nepůjde to!“ „Ale my tomu věříme, viď?“ Obrátil se Damon honem na Stefana ten horečně přikývl. „Jasně. Naprosto a absolutně.“ „To vám tak věřím…“ Odfrkla Elena, ale musela se pousmát jejich náhle provinilým výrazům. Jenže pak zase zesmutněla. „Ale možná máte pravdu, já vlastně nevím co to má dělat a obávám se, že Bonnie taky ne. Řekla jen, že by nás mělo kyvadlo dovést tam, kam chceme, ale neřekla jak.“ „No a neměla bys s ním třeba chodit? Kyvadlo přeci funguje na principu točení a kývání, nebo se pletu?“ Nadhodil Stefan opatrně a Damon na něj nechápavě pohlédl „A co ty víš o kyvadlech?“ „Něco málo ano, já… Totiž… No…“ Trochu se zarazil, ale když pozvedla obočí i Elena, neměl na výběr a musel s pravdou ven. „Před lety, tedy dost lety, jsem…se znal s dívkou, která pořádala seance a tak a kyvadlo docela ovládala, takže…“ „Tys chodil s médiem?“ Uchechtl se Damon, ale Stefan ho sjel nevraživým pohledem. „Nechodil! Znal sem se s ní, jasný? Na přelomu století to bylo dost populární!“ „No jasně, že nechodil…“ Přisvědčil Damon se zasvěceným úsměvem a Stefan měl sto chutí si dát facku za to, že to sem vůbec tahal. „Ne, nechodil!“ „Však já to chápu, praštěný holky nejsou tvůj typ, že.“ „Lilian nebyla praštěná, byla jen…“ „Tak Lilian, jo?“ Damona začínal tenhle rozhovor bavit, zvlášť když viděl, jak Stefan rudne a Elena má co dělat, aby se nerozesmála. Samozřejmě, kdyby věděl, že se to jejich společné lásky nějak dotýká, vůbec by se na to bratra neptal, ale on už přímo od ní věděl, že jejich milostnou minulost nijak neprožívá, takže ho tohle rýpání bavilo. Stefana ale ne. „Hele, nemohli bysme toho prostě nechat a soustředit se na hledání?“ Prskl Stefan a najednou ho náramně zajímalo kyvadlo. „Jo, to bysme mohli.“ Slitoval se nad ním konečně Damon, ale neodpustil si ještě jedno naklonění k bratrovu uchu, které mělo zajímavě brunátnou barvu. „Ale někdy si o tom popovídáme blíž, jo. Já s médiem totiž nikdy nic neměl.“ „Kuš!“ Kdyby neměl Stefan stále na paměti to, že jeho bratr není ve své kůži, nejspíš by mu vlepil minimálně pohlavek. Takhle se spokojil s nenávistným zasyčením a Damon naštěstí poslechl „No jo, už mlčím… Tak, cos to říkal o tom kyvadlu?“ „Že by se mělo hýbat. Točí se, nebo kýve, ale víc o tom nevím.“ Zahučel otráveně, ale Elena se náhle netvářila o nic líp. „No jo, ale přeci s ním nemůžu procházet celé pozemky Heat House a čekat kde se jak bude hýbat!“

„Hm, to je fakt, možná bysme to měli zkusit znovu a soustředit se na to, aby se nějak pohnulo.“ Připustil Damon, že běhat s kyvadlem všude možně není nejlepší nápad a Elena nepříliš nadšeně přikývla. „Tak jo, takže ještě jednou a soustřeďte se na to, ať nám pohybem ukáže cestu.“ Zase všichni tři zavřeli oči, ale tentokrát už bylo jejich snažení konkrétnější. Soustředili se jak šílenci a pak… Elena náhle překvapeně vydechla a všichni tři sklopily oči ke kyvadlu, které se… Hýbalo! A rozhodně to nebylo proto, že by s ním pohnula Elena, nebo třeba vítr. To by cítili, tohle bylo ale zcela spontánní. A jasně viditelné! Kývalo se a mířilo…

„Ukazuje to ke vchodu!“ Vyhrkla Elena a téměř nábožně hleděla na zavěšenou lahvičku, ale Damon byl stále trochu skeptický. „No, myslím, že není pochyb o tom, že se to tím směrem kýve, ale žádnou střelku to nemá, třeba to ukazuje naopak od domu.“ Nahodil jinou alternativu, protože to se vážně poznat nedalo, jenže neuspěl. „Ale ne! Určitě to ukazuje k domu! Proto Kate nesmí ven! Musí být pohřbená uvnitř!“ Měla náhle zcela jasno! Už na to předtím i naráželi. I Bonnie něco takového říkala a teď si tím byla Elena jistá! Musí to tak být, dávalo to báječný smysl! Ano!  Stefan však její nadšení také moc nesdílel. „To jako v té budově? Ale no tak, miláčku, to je nesmysl! Kde by tam mohla být? Přeci jí tam nezazdili…“ Snažil se myslet logicky, jenže na Elenu logika momentálně neplatila. „To nevím, ale jdeme tam.“ Vyhrkla, aniž mu odpověděla a opatrně vstala. Kyvadlo se ale stále houpalo stejně, jako by se ho žádná jiná energie ani gravitace netýkaly. Možná na tom přeci jen něco bude, napadlo Damona a Stefana současně, což si potvrdili vzájemným mírně útrpným pohledem a Damon se nakonec osmělil k činu jako první. Byl to konec konců jeho dům, ne?. „Tak fajn, ale opatrně…!“



4 reakce na FF: „Volba-část III“-50.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Skvělá kapitolka třeba se konečně už někam pohnou :D DDDD těším se na další..:)

  2. elisa napsal:

    super kapitola :D taky se těšim na další :)

  3. kaťul napsal:

    Supér!:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich