FF: „Volba-část III“-51.Kapitola

A máme tu opět středu a s ní i slibovanou další kapitolu Volby, tak si jí užijte, komentujte a další díl zase v neděli :-)

51.

Všichni tři opatrně vstoupili do haly Heat House a bylo jim, jako by právě vešli do válečné zóny. Kate na ně mohla kdykoliv odkudkoliv zaútočit (ikdyž těžko tedy říct jak a čím, zvlášť přes všechen ten pelyněk, kterým se nadopovali) a to na klidu zrovna nepřidá. Jenže k žádnému útoku nedošlo. Dokonce se nikde ani nic nepohnulo a přesto, že měli všichni oči na stopkách a veškeré upíří reflexy v pohotovosti, nezachytili absolutně nic.

Jen klid a ticho domu rušené akorát tikotem hodin, šustěním myší a praskáním trámů na půdě. Kyvadlo se ale nezastavilo. Dál se houpalo v tom jednom jediném směru vedoucím do nitra domu a vesele porušovalo veškeré fyzikální zákony, protože by se správně mělo dávno zastavit, nebo se spíše houpat na všechny strany, jelikož Eleně se trochu třásla ruka a ať se snažila sebevíc, nedařilo se jí ten třes ovlivnit (nepomáhalo ani její podvědomí, které jí v duchu peskovalo, že je přeci krvelačný noční predátor a bát by se rozhodně neměla). „Doufám, že nás to nedovede do kuchyně, protože ta představa, že zrovna tam je něčí hrob, je tedy dost nechutná.“ Poznamenal tiše Stefan, ale Elena ho zpražila pohledem. „Ticho! Nemáme nejmenší ponětí, kde ta mrcha zrovna je. Klidně nás teď může poslouchat.“ „No a?“ Nechápal Damon, a Elena jen protočila oči. „Nic! Akorát, že bysme jí nemuseli zrovna prozrazovat, co hledáme.“ „Aha, no jo, promiň.“ Došlo to konečně i Stefanovi a Elena měla chuť je oba poslat ven, jenže na to vážně neměla odvahu. Tedy na to vyrazit Salvatory ven by odvahu měla, ale zůstat tu sama, to ani omylem! Raději se tedy zhluboka nadechla a pomalu pokračovala i s kyvadlem dál. Byla docela zvědavá, zda jí povede doprava do pracovny a sálu, nebo doleva ke kuchyni a jídelně, jenže k jejímu překvapení kyvadlo neukázalo ani jedním směrem, ale dál se vesele kývalo rovně. Elena se zastavila a silou vůle konečně uklidnila třesoucí se ruku, ale ani pak se nic nezměnilo.

Jenže to přeci nemohlo být správně! Přímo před nimi bylo akorát schodiště nahoru (a tam hrob asi těžko bude, pokud jí teda vážně nezazdili, jak se venku zmiňoval Stefan), nebo chodba, která vedla tak akorát k zadním dveřím a pak zase ven z domu… „Kam nás to proboha vede?“ Ozval se jako první s obavami v hlase Damon a ona musela uznat, že zrovna měla na jazyku podobnou otázku. „Přeci nestěhovali její mrtvolu někam do patra!“ Dodal navíc Stefan, jako by Eleně četl myšlenky a ona jen bezmocně pokrčila rameny. „Já nevím, já to přeci neovládám. Ale určitě chce, abychom pokračovali rovně.“ „To jako nahoru? No tak to ať se vzpamatuje, tam těžko nějakej hro… No, prostě to co hledáme, najdeme!“ Opravil se honem Stefan, když ho bratr dloubl pod žebra a pak raději ztichl. Chvíli bezradně postávali na místě, ale pak to Damon vzal do rukou sám a zhluboka se nadechl: „Hele máme jít tam, kam ukazuje, tak prostě jdeme!“ Rozhodl za ně za všechny a Elena s dalším pokrčením ramen vyrazila ke schodům. Jenže tu se stalo něco, co nečekali. Kyvadlo se okamžitě přestalo kývat dopředu a dozadu a jako vedené nějakou neviditelnou silou zamířilo vlevo, tedy k chodbě vedoucí k zadnímu vchodu. „A vida, tak přeci jen to není nahoru.“ Zamumlala Elena a poslušně se stáhla z prvního schodu, na kterém už stála. Byla sice trochu zmatená, proč je kyvadlo zase vede ven, ale byla připravená dojít až k zadním dveřím do Heat House, jenže ani tam jí to nebylo přáno. Kyvadlo, které se spokojeně vrátilo ke kývání odzadu dopředu, se totiž zhruba v polovině chodby opět prudce zastavilo a zamířilo na dveře, na které Damon, Stefan i Elena úplně zapomněli…

„Sklep!“ Vyhrkli Stefan s Damonem najednou a Elenino podvědomí jí okamžitě vyčinilo, že jí to nedošlo dřív. No jistě sklep, kde jinde by mohl v domě ten hrob být! „Sklep je nejstarší část domu, to by mohlo být ono.“ Vyslovil to za ní Damon a ona tiše přikývla. A bylo to tu! Až vstoupí do těžkých okovaných dveří, které měli před nosem, Kate už musí definitivně dojít, co to hledají. Pokud tu tedy někde je a sleduje je, ale Elena měla nepříjemný pocit, že ano. A že se jim zatím nic nestalo jen díky pelyňku, kterým byli všichni doslova prodchnutí. Ale neměli na výběr. Pokud tu mrchu chtěli zničit, tak museli pokračovat a ona si tak dodala odvahu a sáhla po začernalé klice. „A jdeme na to.“ Usmála se co nejstatečněji a Damon a Stefan souhlasně přikývli.

Dveře zlověstně zaskřípěly a Elenu trochu překvapilo, kolik síly musela vyvinout, aby se pohnuly. Chvíli si už myslela, že je tam Kate nechce pustit, ale pak jí došlo, že akorát drhnou o kamennou podlahu, protože se moc často nepoužívají. Měla by přestat vyšilovat! Nařídila si v duchu a odhodlaně před sebe natáhla ruku s kyvadlem, aby ověřila cestu. A ta byla jistě správná, protože kyvadlo už zase ukazovalo vpřed, jenže problém byl jinde… Ano jinde a jediný, kdo si ho všiml, byl Stefan, protože Elena byla plně zaměstnaná kyvadlem a Damonovy reflexy bohužel stále ještě nebyly tak docela v pořádku. A proto právě Stefan jako jediný z nich tří zaznamenal nenápadně zavíření větru a pak pohyb obřích okovaných dveří, které se s nečekanou rychlostí začaly zavírat… Tedy spíše přibuchovat. A Elena jim dokonale stála v cestě!

„Pozor!“ Vyhrkl zděšeně, protože pochopil, že jeho milovaná si blížícího nebezpečí stále ještě nevšimla a když ani pak nezareagovala dost hbitě nebo spíš přesněji řečeno, nezareagovala nijak, udělal první věc, která ho napadla… Vyrazil vpřed a prudce do Eleny strčil. Ta překvapeně vyjekla, zavrávorala a ke Stefanově vteřinové úlevě udělala několik kroků vpřed a ocitla se tak mimo dosah zabuchujících se dveří. Jenže tím pádem se mezi nimi ocitl on sám a to se mu ani v nejmenším nelíbilo, takže se pokusil taktéž zdekovat do sklepa… A v té chvíli se to zvrtlo! Stefan v tom fofru totiž úplně zapomněl, jak blízko od vchodu jsou dlouhé kamenné schody vedoucí do prvního sklepení a nedošlo mu tak, že Elenu strčil přímo na ně. Tedy konkrétně na okraj prvního schodu, na kterém jako upír s dokonale vyvinutým smyslem pro rovnováhu, už už chytala balanc, a byla by ho i chytila, kdyby do ní vzápětí on sám svým vlastním únikovým manévrem prudce nenarazil. Rána to byla velká a dřív než se oba nadáli, řítili se v absolutní tmě po nekonečných schodech kamsi do útrob gotického sklepa, zatímco Damon, jehož reflexy byly skutečně ještě značně otupělé a zpomalené, jen zděšeně zíral na přibouchnuté dveře a pár vteřin absolutně netušil, co se to zrovna před jeho očima odehrálo. Naštěstí si dal brzy dvě a dvě dohromady a přesto, že ze Stefana viděl během jeho akce jen rozmazanou čmouhu, došlo mu, kde asi bratr a Elena skončili.

„Hej!“ Vyhrkl vyplašeně a bez váhání sklepní dveře rozrazil. „Eleno! Stefane! Haló, jste v pořádku?!“ Opatrně pátral po nějakém zdroji světla, protože ani ten zrak ještě nebyl to co dřív a tak viděl akorát tmu, ale zatím nic nenacházel. „Haló!“ Zkusil to znovu a starostlivost v jeho hlase se nedala přeslechnout. Jistě, pád ze sebedelších schodů, by neměl jeho bratra ani Elenu nijak ohrozit, jenže on netušil, zda v tom všem neměla náhodou prsty Kate a ta jim mohla provést opravdu cokoliv (ikdyž to určitě byl jen průvan v kombinaci se Stefanovou paranoiou). Vzápětí si ale mohl oddechnout, protože z útrob temného sklepa se konečně ozval Elenin hlas, a zněl poměrně vyrovnaně. Maximálně kapku podrážděně. „Mohl bys ze mě prosím slézt!“ „Eleno!“ Oslovil Damon tmu před sebou a proklínal sám sebe, že nevidí dál, než na první schod, ale v tom jeho prsty konečně narazily na starodávný vypínač a on jím ve vteřině cvakl. Celý první sklep zalilo mdlé elektrické světlo, pocházející z jediné zaprášené žárovky, a jemu se otevřel velmi zajímavý pohled na dění pod schodištěm. Stefan totiž nejen, že Elenu z těch schodů strčil a ona nejspíš nevěděla ani pořádně proč, ale dokonce na ní i dost nešikovně spadl a momentálně jí tudíž tiskl vlastním tělem k chladné kamenné podlaze a omámeně mžoural kolem sebe. Naštěstí se ale oba zdáli nezranění.

„Ne, že by se mi tahle poloha nějak zvlášť nelíbila, ale necháme si jí do ložnice, co ty na to!“ Zasyčela znovu Elena Stefanovi přímo do ucha a ten by nejspíš zrudl, kdyby mohl. „Ehm, promiň. Omlouvám se. Jsi celá?“ Honem se zvedal a kontroloval si všechny kosti a klouby v těle, zatímco jeho milovaná jako první kontrolovala kyvadlo, které měla stále ještě v ruce. „Díky bohu, je v celku!“ Oddechla si po důkladné revizi, ale pak se znovu vrátila pohledem ke Stefanovi a zvědavě nadzvedla obočí. „No a povíš mi, co mělo tohle všechno znamenat? Doufám, že jsi mě nesrazil ze schodů jen proto, abys mě mohl dole pod nimi osahávat.“ V hlase jí zazněl potlačovaný smích a Damon nahoře nad schodištěm měl taky co dělat, aby se nahlas nerozesmál, ale Stefan se zatvářil dost dotčeně. „Ne, to vážně ne! Jen jsem nechtěl, aby z tebe byl mastný flek mezi dveřmi, ony se totiž začaly samy od sebe zavírat, víš!“ „Skutečně?“ Elena na okamžik zvážněla, ale pak pokrčila rameny. „Asi průvan.“ Poznamenala to, o čem se snažil sám sebe přesvědčit i Damon a pokusila se vyhnat z hlavy představu Kate, která už jistě ví, po čem jdou a rozhodně se jí to nelíbí. Ale duch přeci nemůže přibuchovat dveře. Zvlášť takhle těžké a ještě drhnoucí o podlahu! Nebo ano? Kruci, měla se zeptat Bonnie, co šechno, by asi Kate mohla zvládnout, ale teď na to radši myslet nebude. Určitě to byl jen průvan! „Jasně, to musel bejt pořádnej průvan, všimla sis kolik ty dveře váží?“ Brblal ale Stefan, čímž jí její představy dost narušoval a jí se začínal zmocňovat neodbytný strach, ale to už se k nim naštěstí vydal po schodech i jeho bratr a tak Stefan zmlkl a jal se oprašovat své oblečení, které bylo po jeho strastiplné cestě sem dolů, poněkud zaprášené. „To bylo hezké, tohleto.“ Ohodnotil jejich výstup Damon, když k nim konečně dorazil (přeci jen to bral radši pomalu, protože netoužil skončit na podlaze u jejich nohou) a Stefan jen zvedl oči vsloup. „Jasně všichni mi vynadejte za to, že zachraňuju situaci.“ Brblal a marně se snažil dostat omítku ze značkových kalhot. „Musíme se všichni uklidnit a postupovat opatrně!“ Rozhodla ale místo dalšího tlachání Elena a dodávala tak odvahu spíše sobě, než svým společníkům, kteří se zdáli celkem klidní a znovu sklopila oči ke kyvadlu. „Doufám, že ho ten váš vehementní vstup sem dolů, nějak nepoškodil.“ Neodpustil si ještě poznámku Damon, ale vzápětí zmlkl, protože bylo jasné, že ne. Kyvadlo se totiž znovu poslušně rozhoupalo a ukazovalo kamsi do tmy druhého sklepení, které bylo snad ještě starší, a navíc plné polic s vínem.

„Bezva, máme mrtvolu ve vinném sklípku! To je snad horší, jak ta kuchyň.“ Zavrčel velice tiše Stefan, který oprašování vzdal a pomalu následoval Elenu s kyvadlem, která zdánlivě neohroženě vstoupila do temnoty. No a Damon se jí držel jako klíště, protože neviděl skutečně skoro nic. Zoufale se snažil soustředit, ale stěží rozpoznával obrysy polic a regálů, kolem kterých procházeli a sem tam nějaký ten výklenek členitého sklepení. Kyvadlo je totiž neomylně vedlo až kamsi dozadu a oni byli čím dál nervóznější, protože tam dál už nebylo nic. Jen vlhká kamenná stěna posledního výklenku. A u té nakonec také skončili. Kyvadlo je tam dovedlo a v okamžiku, kdy u stěny zůstali stát, zastavilo se i ono. „A teď co?“ Zašeptal Damon, ale Elena pokrčila nejistě rameny. „Nevím, ale je možné…“ Odmlčela se a náhle natáhla ruku k jednomu z kamenných kvádrů tvořících starodávné zdivo. „…že jsme na místě.“ Dokončila pak větu a setřela nános prachu a pavučin, který zcela zakrýval malý, nepatrný křížek, jež kvádr zdobil. Nic jiného, jen ten křížek, ale rozhodně byl někým vytesaný a oni už pomalu začínali tušit proč. „Myslíš, že je to tady?“ Zamumlal Stefan a Elena tiše přikývla. „Myslím, že je, tedy ne v té zdi, ale přímo pod našima nohama.“ Všichni se jako na povel podívali na podlahu, která ale vypadala stejně, jako všude kolem a nebylo jim zrovna nejlíp z představy, že právě stojí na ostatcích té, která je chce zničit. Byl to dost nepříjemný, ale přitom hodně zvláštní pocit. Jenže nebyl čas zabývat se pocity, museli jednat dřív, než se to celé zhroutí a Kate udělá něco, čím se jim bude snažit jejich plány překazit, takže Stefan po chvíli odhodlaně zvedl hlavu a rozhodně si odkašlal. „Takže budeme potřebovat krumpáč, rýč  a nejspíš i lopatu…“ Vypočítával tiše, ale Damon mu náhle vehementně skočil do řeči. „A baterku!“ Navrhl, ale znělo to spíš jako zoufalá prosba, protože ho neskutečně rozčilovalo, že skoro nic nevidí. „No jo, jasně baterka se taky hodí…“ Odvětil trochu nejistě Stefan, ale raději neprotestoval. Bratr vypadal ohledně baterky totiž dost odhodlaně. „No a já půjdu zavolat Bonnie, že jsme našli, co jsme hledali, aby mi nadiktovala co, mám všechno sehnat  k tomu rit…, tedy k tomu co máme v plánu.“ Dodala Elena, ale Damon se na ní povzbudivě usmál. „Nemyslím si, že tu Kate někde je.“ Snažil se znít přesvědčivě, ale Elena si jeho slovy nebyla zrovna moc jistá…

A měla pravdu, protože Kate tam byla. Schovaná v temnotě u protější zdi zděšeně sledovala dění před sebou. To s těmi dveřmi jí nevyšlo. A přitom stačilo tak málo a té holce by ublížila. Dobrá, nejspíš by jí nezabila, protože nebyla člověk, ale bolelo by to. Hodně by to bolelo a to by vážně moc ráda viděla. Toužila jim všem ublížit, jenže to nešlo. Nemohla se dotknout přímo jich, proto na to šla přes ty dveře (a jejich přibouchnutí jí docela dost vyčerpalo), ale teď měla v hlavě i něco jiného. Strach! Ano strach a hrůzu, což byly emoce, které necítila už stovky let. Došlo jí totiž, co to pořád hledají a ikdyž nevěděla, co přesně teď chtějí dělat, jedno bylo jasné. To něco jí má ublížit, možná jí i zničit, protože věděla až moc dobře, co je tady ve sklepení na tom místě, kde teď všichni tři její nepřátelé stáli a o něčem se tiše dohadovali. Nechodila sem dolů! Nikdy! Příčilo se jí být poblíž místa, kde byly pohřbené její ostatky, ale teď neměla na výběr. Přesně to totiž celou dobu hledali! Její hrob! Ale ona se nevzdá bez boje! Už jednou to sama sobě slíbila a dodrží to. Hned co zkoncentruje více energie, mají se ti tři na co těšit! Možná jim nemůže ublížit přímo, ale jen tak jim své tělo nevydá! To ani omylem…



5 reakce na FF: „Volba-část III“-51.Kapitola

  1. terulka napsal:

    Supér!:) konečně to našli:DD těším se na další díl.. a budeš ještě někdy zveřejňovat víckrát týdně? O:)

  2. Althea(Abs) napsal:

    terulka: Díky :-) No, zatím myslím zůstanu u té středy a neděle a navíc tahle část Volby se pomalu chýlí ke konci, a přesto, že mám v hlavě ještě Volbu IV, tak zatím jsem jí ani nezačala psát. Takže je možné, že po Vánocích bude povídková pauza.

  3. Kristin napsal:

    To je škoda tvé povídky čtu moc ráda.

  4. kaťul napsal:

    Super kapitola.. konečně to našli:DD doufám že tu mrchu už zničí:D těším se na další a doufám že ta pauza když tak bude krátká;)

  5. mine napsal:

    Supéér

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde