FF: „Volba-část III“-52.Kapitola

Tak jsem se dneska zasekla u pečení cukroví, takže dnes až takhle k večeru zveřejňuji další kapitolu Volby. Užijte si ji a budu vděčná za komentáře. Další díl zase ve středu (pokud to stihnu :-) )

101.

„Tak co říkala Bonnie? Máš ten seznam?“ Zajímal se Damon, když se Elena vrátila zpět do haly (telefonovat šla pochopitelně raději ven, zatímco on usilovně hledal tu baterku a Stefan se kamsi vytratil zadním vchodem, aby někde v přilehlých kůlnách našel další potřebné vybavení). „Ano, a není toho zase tolik. Samozřejmě pelyněk, a kuchyňská sůl, ale taky jalovec a vavřín.“

Vyjmenovávala Elena šeptem potřebné ingredience a Damon trochu nejistě pokrčil rameny. „A myslíš, že to tu všechno bude?“ „Jistě, že ano. Díky bohu za anglickou kuchyni, která se vyžívá v různých kořeních!“ „No tak fajn, půjdeme to najít, ale co s tím pak?“ Pořád se mu nějak nezdála představa, že by několik set let starého ducha mohla zničit nějaká kořenící směs! Ale Elena se zatvářila doslova útrpně. „Myslíš, že jsem se na to nezeptala? Samozřejmě, že ano! A neboj, není to nic hrozného. Stačí tohle všechno smíchat, nasypat na ostatky, pronést tohle…“ Zamávala Damonovi před nosem papírkem s narychlo naškrábaným latinským textem, který jí Bonnie nadiktovala. „…No a pak to všechno zapálit, takže budeme potřebovat ještě něco, co hoří, nejspíš kapku benzínu.“ „Tak hlavně doufej, že se benzín nějak netluče s tím zbytkem.“ Zavrčel Damon, kterého se její tón, ala: „vysvětluji pětiletému dítěti co a jak“ celkem dotkl.

No tak nevěděl, jak zlikvidovat ducha, no! Snad se zas tolik nestalo. Ale Elena ho znala až moc dobře, takže jí došlo, proč je najednou nevrlý a povzbudivě mu stiskla ruku. „Hele já chápu, že tomu moc nevěříš, já bych tomu taky nevěřila. Ale věřím Bonnie a ona si je tímhle jistá, takže to prostě zkusíme a uvidíme, ano?“ „No dobře…“ Neznělo to moc přesvědčeně, ale aspoň se přestal tvářit hluboce uraženě a dokonce vyrazil jako první směrem ke kuchyni, kde nakonec poměrně snadno vyhledali vše potřebné. Stačilo to jen promíchat v další salátové míse a přesypat do volného sáčku. Ještě přibrali sirky od sporáku a mohlo se jít na věc!

 

Tedy mohlo by se jít na věc, kdyby byl i Stefan ve svém pátrání stejně úspěšný, jako oni, jenže to zatím bohužel nebyl. Marně prolézal řadu kůlen vzadu za Heat House a pátral po něčem co by alespoň zdánlivě připomínalo lopatu, rýč, nebo krumpáč. Zatím ale našel leda tak křovinořez, nebo stařičkou benzínovou sekačku a to jim fakt nepomůže. Nakonec to byl tudíž nucen vzdát a vrátit se zpět do domu, kde se jal prohledávat stařičký přístavek, šikovně skrytý pod hlavním schodištěm. Nejspíš se tahle mini místnůstka nepoužívala už roky, ale jeho už jiné místo bohužel nenapadalo. Tady by alespoň ta pitomá lopata být mohla…  Přál si v duchu a s vervou se pustil do prohrabování starodávného harampádí, které se válelo po celém přístěnku a člověk tu mohl najít úplně cokoliv od starého kladiva po rozbitou petrolejku. Dokonce na stěnách vyselo i nějaké zahrádkářské náčiní, jako motyka nebo srp a to dávalo šanci, že když ne lopata, alespoň ten rýč by se tu někde mohl ukrývat. Jenže staré krámy nebyly bohužel to jediné, co zde Stefanovi dělalo společnost, ale to on bohužel nevěděl… Díky svému upířímu metabolismu nezaznamenal nepatrné snížení okolní teploty a tak nemohl tušit, že ho ze stínu někdo pozoruje. A ten někdo pochopitelně nebyl nikdo jiný, než Kate! Pořád sice ještě sbírala síly po tom útoku na tu protivnou holku, ale tady se jí naskytla báječná příležitost, jak vyřadit ze hry tohohle mladého upíra, který jí ohrožoval ze všech nejvíc (ten druhý byl přeci jen ještě oslabený a s tou holkou by si nějak poradila) a to prostě nemohla propást! Bylo by to tak snadné… Vlastně to může být tak snadné! Ano, ona to dokáže! Donutila se sebrat všechny síly a velmi pomalu se přesunula podél zdi blíž ke své vytipované oběti… Stefan si ale nevšiml ani toho a jak by taky mohl. Kate pochopitelně nevydala žádný zvuk a on byl plně zabrán do prohledávání přístěnku, protože měl pocit, že tam úplně vzadu se nachází něco, co až podezřele připomíná násadu od krumpáče a ten se rozhodně taky hodí. Už už se natahoval, aby nástroj vyprostil z pod hromady nějaký dalších krámů, když tu se staly hned dvě věci najednou. Za prve dovnitř do přístěnku nahlédl Damon, který se rozhodl Stefanovi pomoct, aby už se celá tahle akce někam pohnula a za druhé se Kate konečně odhodlala k činu. Vší silou udeřila do dřevěné stěny maličké místnosti a bylo to! Stěna se otřásla a desítky věcí, které na ní byly porůznu zavěšeny se pohnuly a začaly se sypat na podlahu. Ale Kate zajímala pouze jedna jediná věc… Věc, která sklouzla z hřebu, na kterém byla uložena jistě už slušnou řádku let a zřítila se přesně tam, kam si Kate přála… Na Stefana! A ten byl bohužel až příliš zaujatý svou činností, než aby stihl včas zareagovat, takže by ho ta věc nepochybně zasáhla, jenže k tomu nedošlo. Damon totiž ničím zaměstnán nebyl a přesto, že jeho reflexy byly stále značně omezené, včas zaznamenal blížící se nebezpečí a tak tak stihl bratra odstrčit stranou… A díky bohu za to! Kdyby to totiž neudělal, nejspíš by už žádného bratra neměl, protože přesně do místa, kde se ještě před vteřinou nacházel Stefanův krk se zaseklo ostří starodávné, ale pekelně nabroušené sekery, která by svou vahou neměla nejmenší problém provést mladšímu Salvatorovi dokonalou dekapitaci!

„Sakra!“ Ujelo Stefanovi, když mu došlo, že právě o fous unikl smrti a vůbec mu nevadilo, že ho Damon srazil na zem a teď se tak oba váleli mezi tím různorodým harampádím, které pokrývalo celou podlahu přístěnku. Co mu ale vadilo docela dost (tedy kromě toho, že Kate znovu podle zaútočila!), bylo to, že Damonovi se kvůli jeho ještě ne zcela ideálnímu upířímu stavu, nepodařilo uhnout včas a padající sekera mu způsobila dost nevzhledný šrám na pravé paži. Sice to nebylo smrtelné zranění a nejspíš to ani moc nebolelo, protože Damon si toho všiml až teď, ale Stefanovi i tak bylo bratra líto. Jako by to všechno, co už se mu tady na Heat House stalo, nestačilo! „Jsi v pořádku?“ Zareagoval proto okamžitě a téměř proti Damonově vůli mu prozkoumával zraněnou ruku. „Jo, to nic. A ty?“ „Já? Já ano, ale jen díky tobě. Já… Vůbec jsem si toho nevšiml. Díky!“ Znělo to upřímně a taky provinile, ale Damon jen pokrčil rameny. „To nic, přeci tě nenechám tak pitomě přijít o hlavu.“ Dodal pak a věnoval bratrovi trochu provokativní úsměv. Pak ale zvážněl. „Ta mrtvá potvora mě ale už pořádně vytáčí! Nejdřív já, pak Elena, teď ty! A navíc…“ Vrhl otrávený pohled na vlastní hojící se zranění. „…mi zničila košili. Tedy tvou košili!“ „Tak to mě vážně nemrzí, nebýt tebe už jsem jí ani nepotřeboval.“ Odfrkl Stefan a začal se škrábat na nohy.

„Hej co se tu děje?!“ Ozval se v tu chvíli Elenin rozrušený hlas a vzápětí jejich milovaná přilákaná zvukem padajících předmětů nahlédla do dveří. Okamžitě si samozřejmě všimla, že něco není v pořádku a instinktivně se vrhla k Damonovi, který se zatím ještě nestihl sebrat z podlahy a otráveně zkoumal zakrvácený rukáv. „Pane bože, co se stalo? Jsi v pořádku?“ Něžně mu položila ruku na dávno zhojenou paži, ale on jen roztržitě přikývl. „Naprosto, jen taková malá nehoda se sekerou.“ „Se sekerou?“ Elena nejdřív nechápala jak to myslí, ale Stefan jí to vzápětí osvětlil. „Jo, ale potkala spíš mě, než jeho. Tedy potkala by mě, kdyby mě nezachránil a věř mi, že by to neskončilo jen zakrváceným rukávem.“ Naznačil si prstem na hrdle místo, kterým by nejspíš prošlo zrádné ostří a Eleně to při pohledu na nedaleko zaseknutou sekeru konečně došlo. „Kate!“ Zasyčela nenávistně a oba Salvatoři otráveně přikývli. „Díky bohu, že jste oba v pořádku! Ona si prostě nedá pokoj!“ Pěnila však Elena dál a nejradši by tu potvoru rozcupovala na kousíčky! Že se pokusila zranit jí, to nějak překousla, ale na Damona a Stefana už znovu ruku nikdy nevztáhne! O to se postará!

A nebyla jediná s podobnými úmysly. „Ale dá si pokoj. A už hodně brzy!“ Odfrkl totiž Stefan a konečně vyprostil zezadu z přístěnku krumpáč a nedaleko zahlédl i lopatu. „Protože si s ní hodně brzy poradíme!“ Dodal ještě patřičně nenávistným tónem a Damon mu spokojeně přizvukoval. „Jo, jdeme na to, ať to máme z krku.“ Vyhrabal se konečně z harampádí i on a Elena je oba nejistě následovala. Moc se jí do toho, co je čekalo teď, nechtělo, ale neměli na výběr. I přes pelyněk a jeho ochranou moc jí tahle Stefanova „nehoda“ přesvědčila o tom, že jim Kate může pohodlně ublížit, když bude chtít a sebere k tomu sílu, takže bylo nutné jí co nejdříve zastavit. Definitivně zastavit! Sice jí na mysl znovu přišel sen, který se jí zdál, ale tentokrát už nedovolila, aby jí bylo jejich nepřítelkyně líto. Sice za to nejspíš tak docela nemohla, ale byla prostě nebezpečná. A to jí rozhodně nebudou tolerovat. Takže… Směle do vykopávání hrobu!

 

Nakonec to ale byla mnohem složitější práce, než všichni tři čekali. Kate jim sice dala pokoj (jak by taky ne, když musela nejdřív znovu zkoncentrovat síly, protože byla od Damona jako zdroje své energie odříznuta již příliš dlouho a pomalu ale jistě slábla), ale ani tak nebylo zrovna jednoduché dostat se skrz starou kamennou podlahu. „Do háje!“ Prskal Stefan už nejméně po desáté a marně se pokoušel ostrým koncem krumpáče vypáčit jeden z pískovcových kvádrů, který se patrně nacházel přímo nad hrobem (do něhož se bohužel nedokázali dostat tak snadno, jako v kostele, protože násilné proražení by nic neřešilo). „Kdybys mě k tomu pustil, pomohl bych ti.“ Zavrčel Damon otráveně a už už se natahoval po odložené lopatě, která sice nebyla na páčení podlahy ideální, ale víc neměli, jenže bratr ho (stejně, jako už několikrát) okamžitě zarazil. „Ne! Ty ne! Já to zvládnu.“ „Ale no tak, přestaň se mnou jednat, jako bych se měl zhroutit, pokud budu dělat něco těžšího, než držet baterku!“ Bránil se vztekle Damon a Elena jen obrátila oči vsloup. „Má pravdu Stefane, takhle se s tím budeš crcat do Vánoc!“ Sice nechtěla, aby Damon přepínal své síly, ale za těch posledních pár hodin se jeho stav viditelně zlepšil a vypadal i choval se už skoro úplně normálně, takže by Stefanovi mohl alespoň trochu pomoct, jenže mladší Salvatore to evidentně viděl jinak. „Řekl jsem ne! Stačí, že mi svítí.“ Poukázal znovu na baterku v bratrově ruce a Elena se divila, že mu s ní Damon rovnou jednu nevrazil. Tvářil se totiž velmi dotčeně, že byl pasován pouze na osvětlovače. „Jasně, ale nahoře v tom přístěnku se ti moje reflexy hodily, co?“ „Ano, hodily a zachránily mi život, za což ti velice děkuji, ale právě proto myslím, že jsi toho dneska už udělal dost, takže seď a buď v klidu.“ „Fajn, budu se flákat, zatímco ty tu dřeš!“ „Jo, přesně to budeš dělat!“ „Říká kdo?!“ „Proboha nehádejte se!“ Okřikla je však definitivně vytočená Elena, které právě došla trpělivost (vážně začínala mít obavy, aby Stefan neskončil s baterkou roztříštěnou o lebku, a navíc na tohle prostě neměli čas) a oba Salvatoři naštěstí poslechli. „Na takovéhle malichernosti fakt nemáme kdy, takže ty…“ Ukázala na Damona, „…se uklidni a ty…“ obrátila se ke Stefanovi, „…si přestaň hrát na kvočnu a nech si pomoct, nebo vás od toho oba vyhodím a vypáčím a vykopu to sama!“ Odmlčela se a probodla oba své miláčky autoritativním pohledem.

Chvíli bylo ticho a Elena už se začínala bát, jestli to nepřehnala, ale pak se ukázalo, že její řeč na oba Salvatory evidentně zapůsobila, protože Damon pokorně sklopil výhružně zvednutou baterku a Stefan zase mlčky sáhl po volné lopatě a bratrovi jí beze slova předal. Ten se jí nadšeně chopil a během pár minut se skutečně podařilo kvádr uvolnit. „Sláva!“ Okomentovala to Elena spokojeně a zvědavě nahlédla do otvoru, který se odstraněním části podlahy vytvořil. Ale na jeho dně byla jen tvrdá, zašedlá hlína a absolutně nic nenapovídalo tomu, že by tam měl být nějaký hrob. „Doufám…, že to to kyvadlo nepopletlo!“ Okomentoval to trochu udýchaně Damon (přeci jen mu ten kamenný blok dal kapku zabrat, ale rozhodně to nechtěl dát najevo, nebo si dokonce stěžovat!) a Stefan souhlasně přikývl. „Taky doufám. Nerad bych páčil podlahu v celém sklepení!“ Ale Elena je znovu sjela káravým pohledem. „Ovšem, že to to kyvadlo určilo správně! Za prvé jsem ho měla v ruce já a za druhé, kdybychom nebyly blízko, Kate by se tolik nesnažila nám ublížit.“ A přesto, že to první co řekla, bylo irelevantní, s tím druhým měla pravdu, to došlo Damonovi i Stefanovi téměř okamžitě, takže jim nezbývalo nic jiného, než se pustit do kopání. Jenže…

 

Jenže to nemělo být tak snadné! Kate je totiž stále bedlivě sledovala a přesto, že se ještě před chvilkou cítila slabá a sotva se jí dařilo udržet jasné vnímání, náhlá blízkost jejích nepřátel k jejímu hrobu jí vlila do žil novou sílu. Jako by to byly poslední rezervy, skryté pro ty nejhorší časy a ty teď nesjpíš nastaly, protože ti tři byli už jen pár kroků od toho, aby našli její ostatky a pak jí jistě zničili (to už věděla jistě!). A přesto, že její uplynulé pokusy je odstranit příliš nezabraly, musí se přeci nějak bránit. Zoufale se rozhlédla kolem a oči jí padly na nedaleký stojan s desítkami lahví bílého i červeného vína. A takových stojanů tu bylo nepočítaně! Ano! Nebylo to sice ideální a ani jim tím nemohla nijak zásadně ublížit, ale alespoň něco! Alespoň je to zdrží, když už nic! Třeba zatím vymyslí něco lepšího. Ale prozatím…

 

„Tak jdeme na to.“ Povzdechl si právě Stefan a chystal se vrátit zpět do otvoru po kamenném kvádru, jenže než se k tomu dostal, ozval se těsně vedle něj zvuk tříštícího se skla a on zmateně uskočil stranou. Přesto, ale neunikl nějaké tekutině, která ho docela slušně zlila a když k němu Damon obrátil baterku, všichni si uvědomili, že je to červené víno a že nejspíš pochází z lahve, která teď ležela roztříštěná u jejich nohou. „Hej, co to…“ začal Damon zmateně, jenže vzápětí se vedle něj roztříštila další lahev a pak další a další a tentokrát je víno zasáhlo všechny a s ním i pár střepů. „Au!“ Ujelo Eleně, když se jí jeden z kusů skla zabodl do lýtka a vztekle pohlédla směrem do tmy, ze kterého lahve přilétaly. Jenže neviděla pochopitelně vůbec nic… tedy kromě několika dalších lahví, které se náhle vynořily z temnoty a oni před nimi tak tak stihli couvnout do výklenku ve zdi. „Mrcha jedna!“ Ulevil si Stefan, kterému jako prvnímu došlo, co, nebo spíše kdo za tímhle lahvovým útokem stojí, ale moc si tím nepomohl. Další lahve kolem nich látaly a rozbíjely se na padrť a oni byly v pasti! V pasti a pod palbou! Paráda… A to si mysleli, že už mají Kate skoro z krku!



4 reakce na FF: „Volba-část III“-52.Kapitola

  1. kaťul napsal:

    Skvělý:) víno? vážně?:DD To ještě bude sranda:DD..

  2. terulka napsal:

    Skvěle Abs jako vždy:) proč jsou ty pauzy tak dlouhý?:D nemůžu se dočkat další kapitolky:)..

  3. kristin napsal:

    Páni, to se ti povedlo. Kate jim to tam pěkně spestřuje.

  4. elisa napsal:

    suprová kapitolka :) jako vždy :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich